Tak už tu máme podzim. Nejen podle data, ale i podle přírody. Zatímco v Česku podzim zdobí oranžové hrozny jeřabin a rudé šípky, tady v Mississippi jsou vidět v trávníku už pomalu odkvétající spider lilies (pavoučí lilie), neposekané pozemky se žlutě vlní mořem zlatobýlu, okraje silnic lemují žluté pásy bitterweed (hořký plevel). Už není třeba zapínat klimatizaci a ráno si člověk rád na sebe vezme svetr. A do toho všeho potměšilý hlásek připomíná „Copak’s dělala v létě?“.
Taková ta nejběžnější letní příprava na zimu je zavařování. Je to stejné jako v Česku? Není. Hned prvním rozdílem jsou zavařovačky. V Česku se vesměs používají sklenice Omnia či něco tomu podobné. Průmyslová produkce zavařenin a nakládané zeleniny je v Americe taktéž ve sklenicích se šroubovacím víčkem, ale pro domácí zavařování prodávají mason jars. Tyhlety zavařovačky mi připomínají Darwinův postulát, že pokud se začne jeden druh vyvíjet v odlišných izolovaných podmínkách, začnou se projevovat odlišnosti u obou skupin. Zdá se mi, že to platí nejen pro živočichy a rostliny i pro lidské výrobky. Zdejší zavařovačky se sice taky šroubují, ale víčko se skládá ze dvou kusů – samotné víčko a šroubovací kroužek, který víčko připevní. Myslím, že myšlenka obou typů zavařovaček vzešla z těch starých, se skleněným víčkem, gumou mezi, a navrchu našroubované kovové víčko na připevnění – pamatujete se ještě?
Zamlada jsem zavařovala pomalu i borové šišky, ale s věkem jsem přešla na metodu KISS (keep it simple, stupid – nech to jednoduché, hlupáku). Takže – podušená rajčata se solí a troškou kyseliny citronové – přebytečnou šťávu zavařím zvlášť – dělá mi dobře na žaludek. Drobně nasekané papriky se stroužkem česneku a nálevem na okurky – z toho je vynikající pomazánka se sýrem (pimento cheese). Červená řepa – povařená a s nálevem na okurky, do kterého jsem přidala povařit pár zrnek fenyklu. A samozřejmě okurky. Za celou dobu jsem nikde nenarazila na prodej nakládaček na zavařování. Ani v obchodě, ani na trhu, takže co si nevypěstuju, to nemám. Vím, že někde k mání být musí, protože jedna naše známá dělá chuťově moc zajímavé nakládačky. Je to jejich rodinný recept a výrobní tajemství. Vůbec to nechutná jako znojemské okurky. Je to plné nasekaného česneku a nějakého dalšího koření. Jedna věc mě ohledně nakládaček tady v Mississippi překvapila a to, že místní recepty volají v prvním kroku po naložení okurek do roztoku vápna. Ty se v dalším kroku důkladně opláchnou a pak už se pokračuje normálně. Jo, a taky většina receptů na nakládané okurky obsahuje kurkumu – kvůli barvě. Já do okurek ráda přidávám cibuli, mrkev, křen a kopr.
Co se týká zavařování ovoce – moc mě mrzí, že se tu nedaří rybízu. Zkoušela jsem jej pěstovat, ale i přes několik pokusů jsem sklidila jen asi 3 kuličky. Tak se, holt, musím spokojit s tím, co je. Jahody na jaře, borůvky v létě, jabka a hrušky koncem léta. Jablka nastrouhaná, smísená s cukrem a skořicí přijdou vhod, když potřebujete rychle upéct štrůdl, z hrušek jsou zase výborná povidla. Dodnes vidím babičku, jak sedí v kuchyni, povidla pomalu probublávají na plotně, ona u stolu se zapálenou cigaretou a detektivkou před sebou. Teď na podzim jsem ještě chtěla udělat rosol z muscadine a scuppernongu, ale srnky mě ve sklizni předběhly, potovory. Poslední, co je teď zrovna aktuální je zavařenina z fíků. Sice to není až tak můj šálek čaje, ale když už nám to u domu roste a místní to milují, tak aspoň bude něco na prodej na trh před Díkuvzdáním.
Několikrát jsem výše zmínila nálev na okurky. Vždycky si ho uvařím hodně, skladuju jej v lednici a používám postupně tak, jak dozrává zelenina. A třeba někdo příští rok zkusí recept, který jsem dostala od kamarádky:
Nálev na okurky
3 litry vody
1 litr octa 8%
120 gramů soli
400 gramů cukru
30 kuliček sacharinu
30 kuliček nového koření
30 kuliček černého pepře
2 lžíce hořčičného semínka
4 bobkové listy
4 hřebíčky
kousek celé skořice
To celé povařit 20 minut.
Posílám fotky pavoučích lilií, muscadine, scuppernong a na poslední fotce potřeby na zavařování v Americe. Jak vidíte, zavařovačky se prodávají ve dvou základních variantách – s úzkým nebo širokým hrdlem, v různých objemech. Běžné objemové míry jsou: Quart – něco míň než litr. Quart má dvě pinty a pinta má 2 cups (hrníčky – takže je jasné, kde vznikly hrníčkové recepty). Mimochodem, když jsme se přistěhovali, stávala jedna zavařovačka včetně víčka a kroužku někde kolem padesáti nebo šedesáti centů. Teď už je to přes dolar.
Z Mississippi zdraví Petra
Aby ste tu pepici kus boli v obraze,ta zenska mozno naturalizovana american women to tak strelim od pasa jedna z 10 milionov americaniek,co zavaraju bo ona z mid west red neck,nase baby tu zavaraju,americke kurva ani nepisem.
Nie z 10 z 30 milionov.
Paní Petro, děkuji za váš příspěvek.
Doufám, že nám přiblížíte další činnosti a zvyky z Mississippi, například jakou očekáváte zimu?
Dělají si Indiáni velké zásoby dřeva?
Zpřesněný výhled na zimu 2024: Brutálnější ještě nebyla, varují meteorologové
…. Američtí meteorologové už vydali předpověď na nadcházející zimu. Na tu má mít velký vliv jev La Niña. Měla by být vlhká a studená. Na konci ledna a začátku února příštího roku hrozí v USA extrémní počasí……
… Obyvatelé USA mají očekávat sníh, déšť a námrazu. Se sněhovou pokrývkou by se na začátku druhého měsíce roku měl potýkat i Texas….
Zdroj: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/570802-prvni-vyhled-na-zimu-2024-meteorologove-urcili-dva-mesice-ktere-budou-kriticke?campaignsrc=tn_clipboard
U nás:
…„Na zimu se předpovídá mírný jev La Niña, který obecně znamená nižší než obvyklé teploty v západní Evropě, takže očekáváme, že v listopadu a prosinci se objeví chladnější období,“ uvedl Andrew Pedrini, meteorolog společnosti Atmospheric G2….
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/la-nina-pravdepodobnost-chladna-zima.A241001_085244_zahranicni_lysa
Josef původní napsal:7 října, 2024 (18:24)
Nechci šířit poplašné zprávy, ale nejen já si všímám, že příroda se chystá na tuhou zimu.
Nadúroda žaludů a bukvic a také zářijové teplotní rekordy ovlivnily jelení říji
1. říjen 2024 15:06
….Při říji jeleni obvykle vycházejí na paseky a jsou krásně vidět. Letos tomu ale tak nebylo. Je to důsledek nadúrody žaludů a bukvic. „Semenný rok je nadprůměrný a ta holá zvěř, laně, nemá potřebu vycházet na louky a pastviště. Stačí jim žaludy a bukvice v porostech, jsou i radši, protože mají větší klid….
https://budejovice.rozhlas.cz/naduroda-zaludu-a-bukvic-a-take-zarijove-teplotni-rekordy-ovlivnily-jeleni-riji-9324545
Meteorologové se možná bojí Foltýna, ale až budeme v Bruseli …….
Nevím jaká bude zima, Josefe. Jediné, co mě momentálně zarazilo byly květy na slivoni a jabloni. Jestli to něco znamená vůči délce nebo chladu zimy – těžko říct.
Petra napsal:
7 října, 2024 (20:34)
Paní Petro, až do dnešního dne jsem nevěděl, že existuje pranostika na podzimní kvetení.
• Stromy-li v listopadu kvetou, sahá zima až k létu.
• Padá-li listí v listopadu, jistě brzy přijde led, ale dlouho nepobude.
• Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.
• Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí.
https://nebydliblbe.cz/2024/09/14/podzimni-pranostiky/
Moze byt josko,radioaktivna.
Delsi dobu v Mississipu .
Zavarujou hodne fiku.
Bez toho nemaji klid.
Dyz nic neni ,maji kliku,
nebo dyz maj potopu,
Delsi dobu v Mississipu..
Na podzim , maji podzim,
v celym Misssissipu..
Neseknou do zlatobylu ,
aspon nedostanou kylu..
To bude tim , na podzim..
Leto ma zajmy vo podzim.
Aby bylo, kdyz by nebylo.
Co bude to uvidim.
Na podzim,
co nebylo malo.
Nejdriv toho zavarovaciho ,
aby vseho se u dalo
na zavareni, na podzim ,
nebylo nic malo ,
se pripravim..
Z ubrusu zauzluju cipy,
delsi dobu se zavaruju,
vo sobe ,kde sem uvazuju ,
Miss , ssissi ,ssissi, pipi..
Delsi dobu u pipy..
Děkuji Vám, Petro. Je hlavně Vaší zásluhou, že si uvědomuji, že v USA jsou ještě normální lidé.
Krásné klidné čtení v dnešní rozbouřené době.
Hlavně aby Vaše nová vlast nyní nevyvolala válku ve Vaší staré vlasti. To neberte ve zlém, my nikdo osobně na obou stranách moře za to všechno nemůžeme.
No konečně, Petro, člověk aby Vás šťouchal, ale hlavně, že došťouchal! Už jen doufám, že budete fotit a psát častěji= jako dřív!
Četlo se mi to hezky až do místa, než mě naštval náš Jan z Polvidlákova.
Copak Vy, Petro, Vy se z toho rybízu lehce vykroutíte v tom Mississippi povzdechem, že si u vás rybíz kvůli horku neodpočine a máte vymalováno a… a klíďo-píďo bez ztráty kytičky můžete psát třeba vo láku z bobkovýho listu! Jenže co já chudák, kterej má s rybízem totožný výsledky jako Vy a nemůže se vymlouvat na Mississippi, protože náš rybízofil Jan z Povidlákova v tom jeho Povidlákově si klidně tady natřásá pérka, že prej: “ten plevel plodí a roste snad všude“.
Kdybych se právě nevrátil ze sklepa, kde sem přiložil do kotle, tak bych z těch našich zrcadovejch pěstitelskejch „úspěchů“, který oba máme s rybízem, soudil, že žiju taky v Mississippi… hele, nejsme vlastně sousedi?
P.S.
napsal bych Vám, jak Stařec sázel rybíz, ale bojím se, že byste na to neměla nervy. Třeba u nás doma se nesmí ani po těch hafo letech, co sem těch dvacet keříků a stromečků rybízu sázel, slůvko „rybíz“ ani vyslovit, neb rány nejsou zcela zhojeny!
Jaképak nervy, blbíši, ty máme z jiných pakáren kolem nás…
Jen nám vyprávějte, jak Stařec sázel rybíz.
To jsem ráda, že už jste, blbíši, ze špitálu doma. Aspoň něco.
A víte, že často o zrcadlení – Mississippi – Česko taky často uvažuju? Jako kdyby co se děje na jedné straně polokoule v modrém, to má druhá strana v růžovém. A určitě, z hlediska makrokosmu, všichni jsme nejenom Gogo, ale i sousedé.
Blbíši, jenom jestli jste na ten plevel nešel nějak moc odborně? Někdy mám dojem, že čím víc se do toho matce přírodě montujeme, tím je výsledek horší…
A bych se také přiznal k nějakým neúspěchům, tak utrápit pažitku (opakovaně do mrtva) a vypěstovat obří dýně o velikosti tenisáku také nesvede každý 🙂
Paní Petra opět se svým článkem a fotkami. Super. Konečně jsem se dočkal. Pokud nepočítám kratší povídání na Tribuně, jak je to dlouho, co jsme mohli číst její zážitky na Kydech ? Dva roky, tři ?
Těším se na pokračování, jako chlap moc zavařování nerozumím, i když také sem tam něco vypěstuji. Článek mi vlastně připomněl, abych se podíval, jestli mi už na záhoně nezmrzly černé ředkve.
Auto, nezapomněla jsem na vás. Chci nafotit bydlení u jedné důchodkyně, ale nejdřív ji musím odchytit a ona je v jednom kuse někde v trapu.
Z černé ředkve jsem dělávala salát. Jemně nastrouhaná ředkev, 4 jemně nastrouhaná jabka, špetka soli, pár kapek octa, pepř podle chuti a lžíce majonézy.
Košer propaganda je příšerná zvrácenost:
„Dodnes vidím babičku, jak sedí v kuchyni, …ona u stolu se zapálenou cigaretou,“
„všechny názory, zvyky, vkus, emoce, mentální postoje, které charakterizují tehdejší dobu, jsou určeny k tomu, aby udržovaly mystiku strany a bránily vnímání skutečné povahy současné společnosti. Bernays je v podstatě člověk, který přiměl ženy kouřit cigarety, protože v roce 1929 ho najala tabáková společnost, aby jí pomohl propagovat kouření, a to tak, že najal skupinu modelek, které si zapálily cigarety, když pochodovaly v průvodu.“
Proč některá žena táhne do země, kde se „zlato válí po cestách“?
Já děkuji za článek, z kterého se nemusím po delší době posrat. Vzteky nebo strachy.
Rovněž pěstuji,a co se nestihne sežrat hned, zavařuji.
KuJi:
Já se sice neposírám ani vzteky, ani strachy, ale přidávám se z celého srdce. Povídání o obyčejných věcech je balzám na duši.
Cítím to taky tak. Člověk musí sledovat, co se děje, ale občas je třeba vypnout a uchovat si příčetnost. 🙂
Mohl by někdo psávat čas od času duchovní zprávy.
M:
To mi chybí taky. Kdysi býval internet takových věcí plný, což mi vyhovovalo vybrala jsem si dle svého gusta. Pak se mi to smrsklo na grupu holek – senzačních a zajímavé to bylo, ale taky se to rozprchlo. Pak jsem chodila na astroweb, tam je to už taky polomrtvý……
Jenže zas tady je Vidlákovo, to bychom mu zasírali.
I já se s díky Petře přidávám k ostatním a jsem i budu ráda za každý článek. Je to milý oddech od politických témat,ale souvislost s nimi to má. I já se snažím co nejvíce vypěstovat, zavařit, nakoupit zásoby potravin ve slevách, protože to je jedna z mála věcí,kterou mohu reagovat na zoufalou ekonomickou situaci způsobenou nepříčetnými politiky. A dělat vlastní politiku alespoň částečného sebezabezpečení , protože je nám všem jasné,jak nám stát pomůže, až dojde k jakémukoliv průšvihu touto vládou způsobenému.
Dobrý den, já bych chtěl poprosit třeba jen jeden článek o tom, jak to v USA vypadá v politice – jak vidíte Trumpa, zda je opravdu takový rozpror mezi červenými a modrými atd.
Vím, že politiky je všude plno, ale málokdy je to očima běžného USA občana.
Děkuji předem..
Pokusím se. Teď, před blížícími se volbami se ptá hodně lidí. Určitě to ale nebude objektivní. Žiju v určité sociální bublině, která je navíc dost malá a je těžké se od toho oprostit.
Bublina nevadí, jen ji trochu specifikujte, ať si ji můžeme zařadit do našich podobných bublin :o)
Okurky se dávaly do vápna aby byly dlouho křehké. Dnes se to řeší přídavkem špetky chloridu vápenatého, a to i v komerčních provozech.
Robert:
My takhle skladovlai v krechtu cukíny a dýně – natřelo se to vápnem a vydrželo skoro do jara.
Bitterweed je nejspíše klejicha (Asclepias).
Ne, to je něco jiného. To, co myslíte vy, to jsem tu také viděla, ale jen sporadicky. To, o čem mluvím je nízká rumištní rostlina, trochu jako kříženec mezi afrikánem a astřičkou. Chovatelé dobytka se děsí, když se jim na pastvě bitterweed objeví. Mléko pak můžou vylít, protože je hořké.
Nebude to tohle paní Petro?
Dle Vašeho popisu by to mohlo být ono.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hymenoxys_odorata
Ano, to bude asi ono. Pokud nezapomenu, připojím detailnější fotku k dalším příspěvku.
Přeloženo z angličtiny-Hymenoxys odorata je druh kvetoucí rostliny z čeledi kopretinovité známé pod společnými názvy kaučukovník hořký a hořčák západní. Pochází z jihozápadu a jihu centrálních Spojených států z jižní Kalifornie po Texas na sever až po Kansas a Colorado a také ze severního Mexika. Roste v suchých oblastech.
Zajímavé povídání, děkuji za ně. Recept na nálev zkusím příští rok.
Také děkuji za vhodné téma i když už trochu pozdě.
Teď jede nakládani zelí,nebo lečo.
Jak i píšete o babičce, zavařování je spíš výsadou žen a dost se liší recepty na nálev.
Jo, jo… brambory a zelé, živobytí celé. A nejlíp je, když k tomu chrochtá čuník v chlívku.
Jak zavařujete lečo? Přidáváte nějakou kyselinu (ocet, kyselina citronová), abyste měli nižší pH nebo spoléháte jen na kyselost rajčat? A rajčata dáváte celá nebo odstraňujete slupku a semínka?
A máte pravdu, recepty na nálev se liší a většinou každý přísahá, že ten jeho je nejlepší. Navíc, velkou roli mimo přísad hraje i teplota, čas a kdovíco ještě. Ostatně, nejlepší okurky mívala babička. Kdybych já blbec nebyla hloupá a řekla si o recept dokud žila. Ach jo.
Já do zavařovaného leča nepčidávám nic, spoléhám jen na kyselost rajčat. Rajčata zbavuju slupky, semínka nevadí. Rajčata i papriky mám své.
Teď pomalu docházejí (/červenají) zelená rajčata, která jsem dala ze zahrady domů do tepla, papriky venku pořád dál hojně rostou.
Letos se dařilo salátovým okurkám, dělala jsem z toho tzaziky (okurka, česnek, popřípadě kopr, kysaná smetana, sůl, pepř, cukr, kapku octa).
Tady někteří lidé milují zelená rajčata nakrájená na plátky, obalená v trojobalu a osmažená.
A to jsou nedozrálá rajčata, nebo je to odrůda, která je zelená i po dozrání ? Jako např. žlutá, černá, malinová.
Nedozrálá.
Jo a to vaše hrozno – jak to chutná?
Za syrova mi to vůbec nechutná. Ale je to jako rebarbora. Za syrova hnusné, po zpracování výborné. Muscadine i scuppernong se vlastně tak moc neliší. Obojí je příbuzné s vinnou révou. Ale vinná réva dává hrozny, zatímco muscadine a scuppernong mají bobule v malých chomáčích, tak 3 až 5 kuliček. Domnívám se, že tyhle druhy jsou míň náročné na údržbu, protože tady kolem neznám nikoho, kdo by pěstoval vinnou révu, ale muscadine a scuppernong pěstuje dost lidí, a to i ve velkém. Dělá se tu z toho rosol. Nejdřív se bobulky povaří, rozmačkají a nechají překapat přes utěrku. Tady prodávají látku k tomu účelu určenou. Říká se jí cheesecloth (látka na sýr). Ta překapaná šťáva nevypadá nic moc. Asi jako když vypouštíte vodu po nádobí. Když pak ale přidáte do vařící směsi cukr, nastane takový malý zázrak. Směs se stane křišťálově průzračnou. Počkáte až se celá směs i s cukrem přivede k varu a necháte ještě chvíli vařit. Když vypnete plamen, je dobré před stahováním pěny ještě tak pět minut počkat. Celý povrch vytvoří pevný film, který seškrábnete jako škraloup na mléce.
Cheesecloth je prece gáza, ne?
Ja jsem letos delala spoustu povidel z divokych svestek, tady rostou vsude na mezich, a rosol z chokecherries, to je podle tetky wikiny pry střemcha virginská. Takove trsy nahorklych tresnicek.
A objevila jsem velikou vec: zimni redkvicky. Zraji na podzim, a jsou obrovske. Daji se do laku, taky zkousim korejske kimči.
Zkousim postimg. Zde melounova redkvicka.
https://postimg.cc/JtT9ypwv
Letos jsem nechal okurky nakládačky trochu přerůst a udělal jsem si „máčenky“. Byl jsem překvapen, jak je fermentace pomocí soli jednoduchá a rychlá. Máčenky v letním vedru byly velmi osvěžující.
Máte pravdu. A když máte vinné nebo višňové listy a kopr, nemá to chybu. Mňam.
Máčenky… to slyšim prvně. Zdá se mi, že to jsou kvašáky…? Přerostlé nakladačky, ne moc, tak akorat na tři kousnuti, spousta kopru, česnek, slaný nálev, nechat kvasit…? Kvašáky 🙂
Jinak já na nakladačky nálev nedělám. Málokdy mám pytel okurek, aby se vyplatilo nálev dělat, v sezóně zavařuju postupně, jak dorustaji. Muj recept je od me babičky a na „jednu flašku“, standard 0.7 l. Dolu kopr, cibuli, par kolecek mrkve. Okurky. 1 lžíci cukru, 1 lžičku soli, 3 tbl sacharinu, 0,7dcl octa, pul lžičky hořčičnych seminek, po 3 kuličkách pepře a n.koření. dolít vodou cca 1cm pod okraj. Octa davam méně, asi 0.6 dcl, prostě trochu víc než půl decka, my nemáme rádi moc kyselé.
Ty zavařovačky podle obrázku se u nás taky prodávají, ale jsou dost drahé. Faktem je, že zavařovačky jsem nikdy nekupovala, použivaji se opakovaně už asi patnact let, co intenzivně zavařuju úrodu. Mám jich hromadu různych velikostí. Od tatarky na marmeladu… Kupuju akorat víčka omnia. Ty šroubovací taky občas.
Dělam i kečup, je dost žádaný. Nevzpomínám si, kdy naposled jsem koupila nejakou zavařeninu v obchodě… vlastně jo, mandarinky v plechovce, ty u nas nerostou :-))
Zavařeniny konzumují tři domácnosti, a sklenice se vraceji zpet na místo činu, dokud se nerozbijí… což bývá málokdy. Recyklace se tomu moderně říká. Kdysi za socíku to bylo běžné, dnes mladí „objavuju ameryku“.
Mě překvapuje ten rybíz, to je takový plevel co plodí i roste snad všude. I u babičky v Podkrkonoší v v té červené hlíně.
Jediné, co mi 1 keřík nějak nezvládl, bylo přemokření odpadem z filtru bazénu (+asi chlór).
Domnívám se, že je tu na rybíz příliš teplo. Neodpočne si přes zimu dostatečně a to ho vyčerpá. Ale stejně to asi zkusím znovu, jenom na jiném místě. Zkusím severní nebo západní stranu domu, aby ho stín chránil před úpalem.
Rybíz roste i v teplém nebo horském prostředí, ale potřebuje mírně kyselou a vlhčí půdu. Doporučil bych vykopat jámu pro výsadbu už nyní, naházet do ní organické zbytky, a nechat zetlít. Nebo vyplnit kompostovanou půdou. S tím neúspěchem v pěstování rybízu bych usuzoval spíše na rez vejmutkovou, pokud jsou někde poblíž borovice. Pak by pomohl postřik proti rzi.
Protože rybíz koření mělce, příčinou může být i sucho. Více se poradit s tak málo informacemi nedá.
A pokud se nechytne rybíz, můžete zkusit Jostu, kříženec černého rybízu a angreštu, roste dobře i tam, kde rybíz roste málo.
Díky za tipy. Máte pravdu, borovice tu všude kolem jsou.
Pak jako nejvíce pravděpodobnou možnost usuzuji na rez vejmutovkovou, houbovou chorobu. Více zde. https://cs.wikipedia.org/wiki/Rez_vejmutovkov%C3%A1
Zde změna stanoviště nepomůže, a borovice budou do 1 míle u Vás všude. Pomohl by postřik a foliovník kolem rybízu.
Červený rybíz vyžaduje vlhčí, hlinité, hlinitopísčité a písčitohlinité půdy.
Nejlépe roste při půdní reakci 5,5–6,5 pH. Dobře se mu daří ve středních a vyšších polohách s průměrnými teplotami 6–8 °C, v nadmořské výšce 400–800 m n. m. a s průměrnými ročními srážkami 500– 700 mm. V teplejších a sušších oblastech je nutné zajistit doplňkovou závlahu.
Odolné odrůdy červeného rybízu jsou Rovanda, Detvan, Losan, Titania. V USA budou jiné, možná nějaký klon odrůdy Red Lake. V USA byl rybíz nějakou dobu zakázán kvůli lobby dřevařského průmyslu jako hostitel rzi vejmutovkové. A někde ještě je.
U Vás jste na jižním okraji rozšíření rybízu na severní polokouli, takže pro pěstování potřebujete pravidelně zalévat a stříkat proti rzi v červnu a na podzim. A podívat se po odolných odrůdách rybízu.
Nemohu zaručit, že vše bude fungovat, jen z dálky poskytuji radu o nejpravděpodobnějších příčinách Vašich potíží.
Děkuju Vám, Gerde, za tak podrobnou radu. Ušetřil jste mi zbytečnou práci a zklamání. Asi radši nechám rybíz na pokoji. Člověk, holt, nemůže mít všechno.
Nevzdávejte se tak snadno, Petro. Jistě jsou i v USA vyšlechtěné odrůdy odolné proti rzi vejmutovkové, nebo obecně houbovým chorobám. Jen je naleznete snáze z Mississippi než uprostřed Evropy.
V Mississippi červený rybíz zakázaný není, k sehnání bude kolem New Yorku, a v Kalifornii. Taky v Utahu a na Středozápadě. Většina odrůd červeného rybízu je v USA odolných proti rzi.
V USA potřebuje plné slunce (nevyhovuje houbové chorobě rzi vejmutovkové), hledejte jej jako red currant. Doporučil bych jej pěstovat podobně jako vinnou révu, tedy na dráty a v řadě, lépe se Vám bude ošetřovat. Ve foliovníku byste jej ochránit dokázala, ale to je pro případ, pokud nenajdete vhodnou a odolnou odrůdu.
Myslím, že máte dobrou šanci najít a pěstovat vhodnou odrůdu.
A jeden zajímavý odkaz Vašich plodin.
https://olemiss.edu/depts/landscape/nativeplants.html
Díky za povzbuzení a díky za tabulku. Projela jsem si ji a možná ji použiju jako inspiraci kdybych se rozhodla psát o tom, co tu roste. U spousty rostlin se mi v hlavě honily krátké příběhy, jak jsem na ně tady narazila.
Hodně úspěchů s pěstováním rybízu. Odhaduji, že i v Mississippi máte šanci se stát úspěšnou pěstitelkou rybízu. V USA to tak běžné evidentně není. Nepouštějte se jen do černého rybízu z důvodu zákonů a předsudků, ale červený nebo bílý mají velkou šanci. A angrešt taky.
Stromkový rybíz či angrešt lépe odolává houbovým chorobám (rzi), ale zase je náchylnější na sucho. U keřových forem je lepší odolnost proti suchu a horší proti rzi. Oboje lze řešit pěstováním jako řady, hodně vzdušné, na osluněné straně, dobře zalévat. Nechť se daří.
My s Petrou víme svý, žejo Petro?
Já mám rybíz na jižní straně nestíněný, ale jsme tu na severní náběžné straně kopce cca 350 m.n.m..
Určitě dostal do základů něco kompostu, pak Cererit a nějaká běžná hnojiva po celou dobu. Jiné ošetření než postřik na mšice ze začátku sezóny a nějaké zbytky kuprikolu nedostává.
Za klíčové považuji dobré prostříhání – bo je to plevel….
Letos “naštěstí” značnou měrou pomrzl, jinak bývá symbolem útlaku menšin a vštěpování lásky k zahradním pracem (manželka & děti) panovačným Vykořisťovatelem (moje maličkost) při sklizni…
Marmeládu by ale žraly všichni…
Máte pravdu, jen máloco předčí rybízovou marmeládu.
Na prořezání u nás nikdy nedošlo, protože u koupených sazenic vyrostl maximálně jeden až dva šlahouny a pak to zašlo na úbytě.
Letos jsem nezavářela, v zásobách jsem teprve u roku 2018. Rybízovou marmeládu už ze zoufalství dávám do vody a pijí místo šťávy. Letos byl rybíz obzvlášť pěkný, velký a sladký. Ale nedalo se nic dělat, nechala jsemjsem ho spadnout. Prodávat na trhu, to by tady neprošlo.
To je škoda. Moje prababička mívala kolem plotu všude rybíz. Snad dvacet keřů. Celá rodina naběhla a jako včeličky jsme obírali jednotlivé keře. Strejda pak měl na dvorku a starém stolku připevněný odšťavňovač a otáčel klikou co mu síly stačily. Z toho byla marmeláda pro celou rodinu. Ale i tak byly přebytky, které jsem pomáhala vézt prababičce do výkupu. Vláda hřeší, že neumožňuje lidem prodat přebytky svého snažení.
Síť výkupen rozbita hned v devadesátkách s tim, že se vše tržně doveze. Teď i vykáceny sady, v Polsku je jich přeci dost a levnější. Takhle my si tu žijeme. Vykupnu jsem měla přes 2 ulice a přebytečný rybíz tam prodala. Vyplatilo se i s kyblem. Nejvíc platili za černý. Za kýbl byla stovka, to byly pěkne penize. Tak jsem tenkrát nasadila 3 keře. Jo, vzpomínky, už je to dávno. Prodávali jsme i jablka a tchán i med. Brali i kůže z králíků. Dnes má každý na zahradě tak kůru s keři a pergolu na gril.
Taky vzpomínám, můj děda stahoval králíky, kožky vypínal a sušil a prodával do výkupu.Koncem šedesátých let dostal za jednu asi pět korun,dle kvality. Sousedům v ulici prodával med od svých včel. Babička chovala a stříhala angorské králíky a srst posílala do přádelen vlny a oni jí za to podle jejího výběru posílali přadena ovčí vlny na svetry pro celou rodinu. Chodit s dědou o prázdninách vpodvečer na trávu, sušit seno, sbírat padaná jablka, čistit kotce králíkům – to byly šťastné chvíle mého dětství….
Tak se mi při povídání o výkupně vybavila jiná vzpomínka – na školu. Museli jsme nosit sušené byliny. Na začátku školního roku jsme si do sešitků museli opsat seznam vykupovaných bylin. Každá třída měla referenta léčivých bylin, který vedl záznamy o tom, kolik a čeho kdo přinesl. Jedna učitelka pak měla na starost celou školu. Jednou týdně se to do její třídy nosilo a tam to ona za pomoci svých žáků kontrolovala a přesypávala do velkých pytlů. Zřejmě z toho škola měla nějaký příjem, který pak mohla použít. Když jsem odcházela ze základky, zrovna tam zřizovali kuchyňku na výuku vaření. Možná ty peníze sloužily na něco takového.
My jsme jako děti nosily sušené byliny do školy, vybíralo se podobným způsobem,ale na konci školního roku jsme každý dostali za svůj celoroční sběr peníze. Většinou pár korun,ale ti, kterým pomáhaly sbírat babičky,si docela vydělali. Někomu z toho strhli platbu za poškozené učebnice….To bylo taky moc hezké, běhat s kamarádkami k lesu a na louky sbírat byliny…. šťastné dětství přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Šípky!
Joj! Šípkové víno. Když se povede, je to něco speciálního, co se v obchodě nekoupí. Vlastně teď je nejlepší čas na šípky. Hodně lidí je překvapeno, že šípkové víno není červené ale tmavě zlaté.
Nestrašte mě, Petro, se šípkovým vínem!
Vzpomněl jsem na něj jen v souvislosti se sběrem za školních let v Kačici. Před šedesáti lety, tak asi.
Jinak možná: „…. se šípkovou!“, ale víno? Šílená představa…..
Godote, odhoďte předsudky, pořiďte demižon, kvasnou zátku se špuntem, vinné kvasinky, kvasinkovou sůl a cukr a jednu várku zkuste. Kdo nic nezkusí, nic neobjeví. Dobře udělané šípkové víno má teplou, kořeněnou chuť. Když jsem to pila s mými (dospělými) studenty, nikdo v tom šípky necítil a každý chtěl vědět, kde jsem to koupila. Já vím, teď vás napadlo „To asi aby věděli, čemu se vyhnout.“ Ne, vážně si to taky chtěli pořídit domů.
Opravník:
Ani ceduli na plot? My to tu máme na kdejakém rohu – tu brambory, tam med, jindy zase třešně…..lidi zastaví, zazvoní a koupí si.
Je to samozřejmě taky otázka ryze individuální – komu co chutná.
Loni moje holky udělaly experiment, který báječně vyšel. Máme na dvorku vinnou révu – modré hrozny, zajímavá chuť, ale strašně moc jadérek. I udělaly z toho marmeládu. Nikdy v životě jsem lepší marmeládu nejedl, letos znovu.
Do předloňska bych souhlasil z Vaším hodnocením rybízové. Teď ji stavím na pěkné druhé místo, na prvním je hroznová 🙂
Alef:
Já už nic nezavařuju, ale když jsem dělávala marmelády, jeden z pokusů byla pomerančová s rozinkama a bylo to trochu exotické, ale dobré. Hodlám zkusit bezinky s pomerančem, ale letos je všechny sezobali ptáci, jak nic jiného není.
Z bezinek jsem dělávala likér. Ony bezinky obsahují látky blokující bolest tkáně (proto se bezinky používají při bolestech v krku) a alkohol ještě tuto vlastnost umocňuje.
Prosim prosim dejte recept! 🙂
Bezinkový likér
2 kg bezinek
1 l vody
2 dcl silné kávy
1 kg cukr
1/2 l rumu
Bezinky povaříme ve vodě. Získanou šťávu scedíme. Přidáme cukr a zahříváme, až se rozpustí. Pak přidáme kávu. Po vychladnutí přilijeme rum.
Ten rum mi připomněl úryvek ze Saturnina: „Hebé, Eridě je špatně. Dávejte jí každou minutu lžíci rumu a připravte ji šetrně na to, že bude opilá.“ „Jak prosím?“ „Strašně.“
Likér užívejte s mírou. Ať nedopadnete jako Erida.
No není báječné, že každému chutná něco jiného? Takhle se lidé nemusí rvát jen o tu jednu jedinou marmeládu. Ale dovolím si parafrázovat Jarka Nohavicu (snad mi to promine) „…dokud nám chutná, ještě se neumřelo…“
Hrozno?
V pátek jsem za zásluhy otevřel synkovi a jeho partnerce postupně jako degustaci La Croix de Beaucaillou (St. Julien 2013), Pape Clement (Pessac Leongnan 2008!!) a Formbrague (St. Emilion 2014).
Kdepak zavařenina….
(Žertuji, jasně)
Jo, hrozno. Na víno toho bylo málo, a já sám bych to nesnědl. Tak marmeláda.
—
Vidlák dělá bílé portské, jeden jiný známý zase dělá portské červené, taky velmi dobré. Možná se s ním někdy domluvím, že by mně z toho modrého hrozna porto udělal, jestli by to šlo. Ale teď mám trochu jiné starosti 🙂
Jak sem dáváte fotky?? Kdybych to uměla, pošlu vám dva parádní kováře, které jsem našla uprostřed louky. Zlatobýl, co od vás zdrhnul, se nám tady usadil velice úspěšně a taky bují všude, ale už odkvet. Je tak úspěšný, že leckde už mutuje – zkracuje si ty své dlouhatánské chocholy, které ho lámaly k zemi.
Pavoučí lilie nemáme – škoda, je to pěkný – zato louky, které posekali, jsou teď plné ocúnů.
Jo a ty sklenice se tu občas taky vyskytnou; mně osobně jdou strašně na nervy, protože strašně rychle zareznou, nebo co a pak to drhne a nejde otevřít/zavřít.
Fotky připojím k textu a to celé pošlu Vidlákovi, který to pak zveřejní. Ale myslím, Ládik, ten sem občas dává fotky přes nějaké úložiště. Tak ten by vám poradil líp.
Pavoučí lilie nebo ocún – obojí je to jedovaté.
S těmi zavařovačkami, taky se mi to stávalo. Teď, když zavařuju, jednak po vodní lázni ty kroužky sundám a celé osuším. A často ten kroužek nahradím plastovým víčkem od majonézy, který, jak jsem zjistila má přesně stejný rozměr a závit. Výhodou tohohle typu je, že člověk nemusí zápasit s víčkem, kde je moc velký podtlak – mezi to víčko a konec závitu se vstrčí něco s rovnou ploškou, třeba šroubovák a pootočí. Nevýhodou je, že ta víčka podruhé už chytají jen tak z 80 %, takže je jistější použitá vyhodit a pokaždé použít nové.
Markýzo – zkuste přes https:// postimg.cc, dává je sem tak Ládík. Zkusila jsem to a jde to dobře.
https://postimg.cc/LhSDMJzw/2a96316b
je to jednoduché, až na ty reklamy %))
Stařenka:
Tak reklamu jsem tam nepotkala, ale když jsem si nahrála obrázek, vybafla na mě sáhodlouhá tabulka. Odtud nevím, co dál. Myslela jsem, že je třeba se k tomu registrovat, ale řeklo mi to na můj meil, že je prý zakázanej (proč, to neřeklo), takže jsemť namydlena.
Zaregistrováno na druhý pokus, ale s tabulkou si stejně nevím rady.
Markýza – tak na mne žádná tabulka nevykoukla – jen toto
Zde odešlete své obrázky
Získat trvalé linky pro Facebook, Twitter, blogy a vývěsky
výchozí ( 12 )
Neměnit velikost obrázku
Bez expirace
dole je ještě vyberte obrázky
Třeba se ozve Ládík a poradí lépe
Asi jste chtěla popsat, co vidíte na obrazovce, když si najedete na tu výše zmíněnou stránku postimage.
Možná to znáte, možná ne, ale když v prvním kroku stisknete klávesu „PRT SC“ (je to vpravo nahoře), pak si otevřete kreslicí program, např. Paint (je součástí Windows, tak jej tam musíte mít ať už chcete nebo ne) a v dalším kroku zmáčnete současně klávesy CTRL a V, pak se vám objeví obrázek toho, co jste měla na obrazovce. To si pak můžete upravit – např. vymazat osobní údaje, které nechcete sdílet, a pak to můžete použít. A mimochodem, máte moc hezké tulipány.
Děkuji za info, to víte stařence už to tak nejde. Ale snažím se.
https://postimages.org/
Děkuji, tak je to správně. Opsala jsem to blbě.
Krásné povídání, díky. Hřiby u Vás rostou?
https://postimg.cc/D41KfnDj
No nádhera! Hřiby jsem tu nenašla, jen babky a kováře. A spoustu dalších hub, co neznám. V naší rodině se houby dělí na molitan a chladiče. U molitanu – nebrat to, co má nádech do růžova/červena, z chladičů jenom ryzce – ty mají oranžové mléko, špičky – ty rostou v trávě a když se do nich cvrnkne, klobouk odletí, protože třeň je tuhý. Ostatní chladiče nesbírám, protože si nejsem jistá.
Petra:
Tak to nesbíráte kováře a koloděje??
Kováři a koloděje modrají, když je poraníte. Tou růžovou a červenou jsem měla na mysli hořčáky a satany.
Aha, no já že jsou taky červený 😀
Páteční kovář:
https://postimg.cc/jnV7V1xt
Ládik:
Tak hřiba vám sem už nedám, už je v omáčce. Ale byl skoro tak velký jako ten váš. Už jsem na to přišla (snad, uvidíme) tak tumáte prozměnu, jaké tu máme šneky 😀
https://postimg.cc/files
Teda kováře, samozřejmě. Teď mi volala dcera, že si prý musím vzít houby, že byli v Jabkenické oboře a nevědí, co s nima.
To je hezké. Budete sušit nebo nakládat? Nebo mrazit?
Petra:
Sušit, mražených mám ještě zásoby od minula. Nějak to nestačím sníst.
Mezi mé oblíbené knížky patří i Moje Antonie od Willy Cather. Je to o českých přistěhovalcích do Nebrasky. V paměti mi uvízla zmínka, že když odjížděli do Ameriky, vezli si s sebou velký pytel nasušených hub.
Moje babička mívala velkou pětilitrovou zavařovačku plnou sušených hub na polici u dveří. Její houbovou polévku s krupkami a libečkem jsem milovala.
Petra:
Jojo, taky mám. Na očích, abych nezapomněla měnit bobkový list – řádí nám tu mouční moli. A když je tak na očích, koupila jsem parádní. Já se teď chystám na kyselo, kamarádka slíbila kvásek. Ale s krupkama je taky výtečná, ňamňam.
Do Omahy v Nebrasce odešel začátkem minulého století strýc mé babičky. Až do konce šedesátých let posílala babička celé jeho rodině balíky vlastnoručně nasbíraných a nasušených hub a oni jí za to léky a krásné oblečení pro děti.
Já si za svého kusu života v Massachusetts houby sbírala i sušila sama,ale plné nůše jsme jich tam ani v lesích Mainu nikdy nenašli. On je tam trochu problém dostat se do lesa,auto nelze nechat na soukromé cestě ani na kraji silnice,v národních parcích se nic sbírat nesmí a na placených i neplacených parkovištích je ve dnech volna skoro pořád obsazeno…. Ale lesy především v Mainu jsou nádherné, majestátní, ráda vzpomínám.
🙂
Ještě dodatek k výše napsanému: parkovištích s přístupem do nějakého lesa či k jezeru obklopenému lesem.
To se to musí všechno vysbírávat, když to není ani jak sníst?
Zobrazují se mi moje fotky, zřejmě jsem Vám dala špatný návod. Moc se omlouvám. Milan 44 dal ten správný odkaz.
Dobrý den, paní Petro,
moc prosím, pište častěji.
Děkuji.
Jsem ráda, že se vám to líbí. Budu se snažit.
Moc se mi to líbí. Pište častěji, a zase s fotografiemi.
Díky. Budu se snažit. I s fotkami.
👍