Kulturní imprinting, kulturní války, normalizace/stigmatizace, Overtonovo okno doopravdy a Zákon zachování tolerance
Omlouvám se, že v poslední době zapleveluju tento prostor, ale mě to zase přejde. Navíc nyní jej zaplevelím cizím článkem, převzatým z https://dfens-cz.com/weaponizovana-sociologie-kulturni-imprinting-kulturni-valky-normalizace-stigmatizace-overtonovo-okno-doopravdy-a-zakon-zachovani-tolerance/
Kdo je pan Jan Mrcasík netuším, ale z toho, co jsem našla po webu z jeho článků, nabývám dojem, že „lidi jsou“ – jen o nich jaxi nevíme … Článek, na který odkazuji, považuji za zcela zásadní a i když jsem některá tvrzení tam uvedená intuitivně sama také vycítila jako správná, toto je vynikající shrnutí. Je to také cesta, kterou je nutno se vydat. Už dlouhou dobu a opakovaně tvrdím, že za dnešní šílenou situaci může tzv. „pravice“, která naprosto neoprávněně vyčítá neomarxistické jálové levici (je to vůbec levice??) že se vydala na „pochod institucemi“. Ve skutečnosti pravice vyklidila tyto instituce zcela dobrovolně, když bylo pod její úroveň zabývat se lidskými právy (a právem všeobecně) a sociálními aspekty života společnosti. Pravice ty instituce prostě vyklidila a klíčky od kanclu hodila arogantně na recepci na stůl, ať si je vezme kdo chce. Tak si je levice sebrala… Uvedený článek píše to, co bych napsala já – kdybych to uměla.
Weaponizovaná sociologie: kulturní imprinting, kulturní války normalizace/stigmatizace, Overtonovo okno doopravdy a Zákon zachování tolerance
V minulém článku jsme šli do hloubky Narativů, Přerámování a Spin doctoringu. To jsou však převážně politologické a PR metody s krátkodobým účinkem. Násobně nebezpečnější je systematická weaponizovaná sociologie, protože ta dovede ovládnout celou společnost a během 60 let ji převrátit naruby. Dnes se tedy důkladně podíváme na zákeřné sociologické finty, o nichž téměř nikdo na pravici nemá ani ponětí – a když už, vykládají je s naprostým nepochopením na základě beletrie, dohadů a předsudků. Najednou začne mnoho společenských procesů dávat úplně jiný smysl – od Pochodů Pride přes Overtonovo okno až po reklamy a masírku symboly.
Weaponizovaná sociologie – co levice brilantně ovládá, kdežto pravice tomu rozumí asi jako neandrtálec palným zbraním
Sociologie je systematicky-analytický (nikoli striktně vzato vědní) obor, ke kterému je možné přistupovat dvěma způsoby a podle toho se v něm buď plácat, nebo jej nesmírně efektivně zneužít.
Drtivá většina studentů sociologie se pouze snaží „napravit svět“ tím, že rozpitvá lidskou společnost ve snaze najít Viníky. Nějaké utlačovatele či třídní nepřítele. Například Wokistická sociologie „Intersekcionalismu“, která stratifikuje společnost do „žebříčku utlačovanosti“ podle kombinací genderu, věku, národnosti, orientace atd., a Hamplova sociologie stratifikující společnost na byrokraticko-NGOistickou vrstvu a vrstvu řemeslníků a „výrobců hodnot“, jsou kvalitativně přesně stejné aplikace sociologie – pouze z opačných stran barikády. Ditto Marxismus na straně jedné, ale i Rothbardismus na straně druhé.
Menšina studentů sociologie je však schopna takového nadhledu, že dosáhne na vyšší úroveň abstrakce. Jejich východisko není členění lidské společnosti podle vědomých voleb vzorku, jako např. politických preferencí – nýbrž naopak podle nejobecnější biologické podobnosti chování navzdory jakékoli rozumové skupinové (politické, třídní, náboženské, kmenové) příslušnosti. Díky tomu jsou i vzorce chování platné obecně pro všechny lidi určitého obecného okruhu bez ohledu na jejich politické a jiné preference. A jedině proto mohou analýzu dovést až do čtvrtého kroku – úspěšně identifikovat obecně platné vzorce a schémata, která umožňují ověřitelně úspěšně předvídat budoucí chování… A tím je ovlivňovat a manipulovat na strategické úrovni.
V USA vymysleli adjektivum „weaponized“ pro nějaký původně bohulibý předmět, který byl však zákeřně zneužit jako zbraň. I sociologie se dá takto zneužít – ale pravice a konzervativci to nedělají a neumí. Sociologií převážně opovrhují a ignorují ji coby „humanitní pavědu“, nebo ji přinejlepším používají jen povrchně pro nalezení třídního nepřítele. V nejhorším případě si pak domýšlí a sami vymýšlí, co mohou „nepřátelské sociologické termíny“ znamenat, čímž sami sebe efektivně zmatou.
Existuje však skupina převážně liberálů/progresivců levicového původu, kteří mají vystudované humanitní obory a zvládají weaponizovanou sociologii – ale mají hereticky rádi zbraně stejně, jako konzervativní pravice. Takže na zbraňový lobbing a PR aplikují svou tajnou trumfovou kartu – a konzervativci najednou v šoku na velmi jednoduchém a tedy názorném příkladu vidí, jak všechny ty metody fungují. Publikují na substacku OpenSourceDefense a je to opravdu „oči otevírající“ čtení, od kterého se dá odpíchnout k dalšímu výzkumu.
Kulturní vštěpování: nerozhoduje co si myslíte, nýbrž jak vás na základě podsunutých vnějších znaků vnímá většina
I na tomto serveru kdysi proběhla debata, jak fungují reklamy. Zdánlivě „zasvěcení“ vysvětlovali, že reklamy působí na emoce – propojí dobré emoce s určitou značkou, takže v obchodě po ní člověk sáhne v regálu, aniž by věděl proč. To je ovšem jen jedna sociologická teorie – kterou popularizoval seriál Mad Men o fiktivní reklamní agentuře, vysílaný v letech 2007-15. Pokud si myslíte, že reklamky vám odhalí své triky v seriálu, nebo že vám televize odhalí podstatu fungování světa, možná byste se nad sebou měli zamyslet.
Psychologických mechanismů reklamy totiž existuje celá řada a zde jsou popsané. Ovšem přesah do sociologie má (asi?) jen jeden, zato z nejdůležitějších – kulturní štěpování (cultural imprinting). Budu citovat, protože nemohu vysvětlit weaponizovanou sociologii lépe, než sociolog:
Kulturní vštěpování je mechanismus, kdy se reklama nesnaží ovlivnit co si myslíte jako jedinec.
Namísto toho změní všeobecný kulturní význam – což v důsledku změní to, jak vás hodnotí ostatní, když používáte produkt.Když pijete pivo Corona nebo Heineken nebo Budweiser, něco to o vás „vypovídá“. Ale vy to nemůžete ovlivnit; prostě to je součást světa, protože to širší kultuře společnosti vtiskla reklamní kampaň. Vy si můžete jen vybrat, jestli se chcete s tímto všeobecným vnímáním ztotožnit [v očích ostatních], nebo nikoli.
Samozřejmě, že kulturní vštěpování funguje lépe na některé produkty než na jiné. Co „o vás produkt říká“ je relevantní jen tehdy, když si vás s ním všimnou jiní lidé – tzn. když je ve hře společenské nebo kulturní signalizování. (…) Reklamní kampaň do všech zaseje základní obraz či vzkaz – a potom už jen čeká.
Nikoli na to, že by váš mozek ovládla nějaká iracionální pozitivní emoce spjatá s produktem – nýbrž na to, až vás chca nechca porazí vaše vlastní sociální instinkty. Až se rozhodnete použít (nebo naopak nepoužívat) produkt kvůli tomu, zda je vám příjemné, jaký kulturní signál jeho značka vysílá k vašemu okolí.
Tím kulturní vštěpování spoléhá na sociologický princip obecného povědomí. Aby se něco stalo obecnou daností v určité skupině, nestačí aby to všichni znali. Všichni musí také vědět, že všichni ostatní to znají – a že vědět, že ostatní vědí, že ostatní vědí – atd.
Přesně na to jsem, aniž bych ovšem tehdy znal nebo uměl popsat exaktní sociologický mechanismus, narážel ve svém starším článku o diskreditaci opozice typu „nikdo nechce být ve skupině s magorem/nechutným/nepřijatelným“. Dokonalou ukázkou kulturního imprintingu na materiálním produktu v českém kulturním prostředí je značka „Thor Steinar“. Soustavným používáním médii v jednoznačném narativu bylo položeno rovnítko mezi oblečením této značky a nácka. A protože „všichni ví, že všichni ví, že TS je nacistické oblečení“, plynou z toho dvě věci:
- Každý nacista ví, že pokud se chce veřejně přihlásit ke své skupině, oblečení TS zaručí kýžený efekt
- Každý ne-nacista naopak ví, že nesmí nosit oblečení TS, protože by jej okolí vnímalo a trestalo jako nácka – bez ohledu na to, zda jím skutečně je nebo ne, a dokonce možná i trestněprávně
Produkty jsou však primitivní úroveň reklamy. Kulturní imprinting funguje i v oblasti myšlenek a ideologií, a zde je daleko důležitější a více weaponizovaný. Typickým příkladem takového ideologického kulturního vštěpování je „nenávist“ k sexuálním menšinám. Kulturní levici se podařilo systematickým kulturním vštěpováním o „nenávistném projevu plodícím nenávistné útoky“ úspěšně vštěpit celospolečenské obecné povědomí, že ať s tím souhlasíte nebo ne, „všichni vědí, že všichni vědí“, že kdo nesouhlasí s LGBT, ten údajně „nenávidí“ LGBT. A že kdo nenávidí LGBT, ten je chce mládit a vraždit. Protože to ukazuje TV a filmová produkce o zlých amerických redneckách s brokovnicí a transparentem „Bůh nenávidí homosexuály“… A protože to média nezapomenou důkladně týdny rozpitvávat u jakéhokoli šíleného střelce či jiného vraha homosexuálů, i kdyby vraždil v posledním zapadákově na opačném konci světa.
Nezáleží, zda vy víte, že je to nesmysl. Protože nejde o vás, nýbrž o širší okolí – všechny vaše vazby rodinné, osobní i ekonomické. Vědí i oni, že je to nesmysl? Vsadíte si na to svou reputaci, kariéru, existenci? Vždyť víte, že kulturně automatická reakce na podezření, že patříte k nějaké zavrženíhodné skupině, je – distancovat se od vás, pomluvit vás, přestat s vámi obchodovat, dát vám padáka z práce. To je velmi silná motivace, aby každý člen společnosti držel linii bez ohledu na to, co si o takových asociacích skutečně myslí. Prostě čistě z pudu sebezáchovy.
Tento mechanismus je tak silný, že dohnal a porazil i lidovce Jurečku a katolíka Fischera, kteří se přitom snaží o sociologicky „PR-maxing“ v řadách konzervativních tudíž by jim progresivní levice čistě volebně-preferenčně měla být dokonale ukradená. Jenže společenské stigma a vyčlenění, způsobené „přihlášením se k nevhodnému produktu“, bylo natolik silné, že před ním Jurečka naopak kapituloval bez ohledu na to, že to jeho volebním preferencím u cílové skupiny ublížilo, a Fischer se omlouval (ikdyž úplně zpět to nevzal)! Takto nechutně účinně funguje „weaponizovaná sociologie“ kulturního vštěpování.
Právě tento mechanismus vysvětluje, proč řada politiků viditelně hlasuje proti svým voličům bez ohledu na volební ztráty. Jistě, dílem se spoléhají, že volič do voleb zapomene. Ale dílem jde o to, že pokud vám kvůli ostrakizací způsobené kulturním vštěpováním metaforicky řečeno ani ve sněmovním Občerstvení neprodají pivo – i budoucí volební výsledky jdou bokem. A jako jedinec s tím nezmůžete nic – ne pokud vám společenská stigmatizace není úplně ukradená a nejste existenčně i mediálně soběstační a tím odolní proti „Cancellingu“, jako to poprvé v historii obrátil ve svůj prospěch Trump a nyní se tím inspirovali další, schopnější politici.
(I ke kulturnímu imprintingu jsem se dostal jen skrze sociology z OSD…)
Overtonovo okno: žádné spiknutí, nýbrž popis změny hodnot napříč společností
Pravice všech typů se občas ožene „Overtonovým oknem“ jako nějakou ďábelskou metodou, kterou zlí mocní ovládají svět. Pohříchu jsem dříve byl jedním z nich, a zároveň znám kořen toho všeho: je jím (velmi zajímavý a čtivý) román „The Overton window“ od Glenna Becka z žánru „fakce“ (fiktivní příběh názorně ilustrující faktické skutečnosti), jehož zápletkou je instalace totality v USA ďábelskou PR agenturou. Nic však nemůže být dále od pravdy a pochopení skutečnosti Overtonova okna. Všechny jeho na pravici populární údajné popisy, jakým jsem sám dříve věřil, v popředí s „ukázkou legalizace kanibalismu*“, jsou ve skutečnosti popisem PR manipulačních technik, jak destigmatizovat a normalizovat nějaké názory. To však není totéž, co Overtonovo okno – jen to ze znalosti Overtonovy teorie vychází. Prakticky vzato jsou to obyčejné Spiny, Narativy a jejich přerámování.
Teorie Overtonova okna je pouhým suchým konstatováním „sociologického přírodního zákonu“. Ve zkratce říká, že jakákoli myšlenka, politika nebo hodnota se může nacházet v různých bodech na škále od „nemyslitelného“ přes „radikální“, „přijatelné“, „považované za rozumné“, „populární“ a „přijatou politiku“. To by samo o sobě bylo nošení dříví do lesa – pointa pana Overtona však byla, že „politici neposouvají okno přijatelného, politici jsou Oknem přijatelného ovládáni„. Tzn. jak říkají sociologové a již 90 let aplikují kulturní marxisté – „kultura ovládá politiku, nikoli politici kulturu“.
Daleko zásadnější je však další sociologický výzkum, který se od Overtonovy škály odrazil. Ten začal analyzovat obecné vzorce, jak lidská společnost mění svůj postoj k tabuizovaným tématům. Z toho vzešel naprosto klíčový empirický poznatek, se kterým starý pan Overton nepočítal. Overton si totiž původně myslel, že okno přijatelného se rozšiřuje – kdežto empirie ukazuje, že je to přesně naopak.
Podobně, jako platí přírodní zákony Zachování energie a Zachování hmoty, platí i společenský zákon „Zachování míry tolerance“. Overtonovo okno tolerance se tedy nerozšiřuje – ono se přesouvá, takže o kolik tolerance na jedné straně přidá, o tolik tolerance musí naopak ubrat na straně druhé. V praxi to vystihuje tento diagram:
Minimálně v otázce morálně-politických hodnot tedy Overtonovo okno vlastně představuje dvě škály opačného vektoru. Jednu pro původně stigmatizovanou a nyní normalizovanou hodnotu, tzn. útočícího vyzyvatele. A jednu pro její původně normalizovanou a nyní stigmatizovanou antitezi – obhájce statusu quo. Slyšeli jste někdy heslo „žádnou toleranci netoleranci“? To je učebnicová pozice Overtonova okna posunutého na opačnou stranu dosavadní škály.
Ukázkový příklad je např. homosexuální styk. Původně šlo o naprosto společensky stigmatizovanou i kriminalizovanou ideu – tzn. na Overtonově škále „nemyslitelné“. Odporovat takovým nápadům bylo zcela kulturně samozřejmé a naopak zakazovat homosexuální styk byla všeobecně schvalovaná „populární politika“, proti které si nikdo nedovolil vystoupit. Teze a antiteze tedy stály na opačných koncích Overtonovy škály.
Během pouhých 60 let se však pozice zcela prohodily: dnes je v takové Velké Británii kultureně zcela samozřejmé uznávat, podporovat a chránit homosexuální styky, ba propagovat je – kdežto jakákoli kritika LGBT je společensky absolutně netolerovaná a okamžitě entuziasticky trestaná represivními orgány, a to dokonce nejen za otevřenou kritiku, ale dokonce i za samotné implicitní, avšak pasivní neschvalování.
Empiricky takový posun Overtonova okna oběma osami, zdokumentovaný napříč historií, vypadá takto:
Opět zdůrazňuji – Overtonovo okno není nástroj tohoto posunu. Nástrojem posunu byly primárně techniky Narativů (o útlaku), Normalizace expozicí a stigmatizace. Overtonovo okno pouze suše konstatuje, jaký byl postoj veřejnosti ve které fázi působení revolučních „sil pokroku“ a ve kterém roce „síly statusu quo“ prohrály.
Bylo by samozřejmě hezké, kdyby se zastánci obou pólů dokázali navzájem skutečně tolerovat, tzn. snášet ačkoli spolu kategoricky nesouhlasí. Jenže takové ekvilibrium je vysoce nestabilní a sociologicky nemožné, pokud přijde na otázky vnímání morálních postojů. Většina lidí totiž není schopna snášet, tzn. tolerovat, existenci něčeho, co vnímá jako morální zlo – „Zlu se musí učinit přítrž!“ Heslo „žij a nechej žít“ se v podobě „žij a nechej žít i Zlo“ pochopitelně nemůže uchopit. Proto se nestabilní ekvilibrium zcela přirozeně musí vychýlit jedním směrem ke stigmatizaci či represi některého z pólů. Jediná otázka pak je, jak daleko až – a to je funkce společenské vyspělosti.
„Liberální demokracie“ totiž dříve (ca. před 30 lety) znamenala právě to, že Overtonovu oknu je dovoleno se vychýlit maximálně ke společenské stigmatizaci, avšak nikoli dále k Nepřijatelnosti. Tzn. ani k lynčování, ani ke státní diskriminaci, natož ke státní represi. Tzn. ať již ve „válce o příčku Overtona“ prohraje libovolná strana, neznamená to její zákaz a likvidaci, protože „osvícená liberální demokracie“ tomu nedovolí zajít tak daleko.
Byla to reakce na hrůzy 20. století – nejen na nacistickou genocidu Židů, ale i na Orwellovy, Hemingwayovy a Solženicynovy popisy ukrutností páchaných jejich socialistickými a komunistickými protějšky. Všem, kteří měli alespoň trochu nadhledu totiž bylo jasné, že v pozici vítěze se k poraženým zvěrsky chovali vyznavači všech politických přesvědčení… Takže vlastně úplně každému perspektivně hrozí, že se může stát příští utlačovanou menšinou.
Z této premisy pak racionálně logicky plynulo, že je pudem sebezáchovy nastavit hranice tak, že žádná menšina bez ohledu na neoblíbenost nesmí být utlačována nesnesitelně, natož existenčně. Jenže samotný tento princip byl nestabilním ekvilibriem, takže bez systematické obrany všech znesvářených pólů nemohl přežít déle, než právě pár desítek let… Termín zůstal, ale jeho obsah byl zcela vyprázdněn a nahrazen opačným – totální dominancí v minulosti utlačovaných menšin a Overtonovskou Nepříjatelostí a represí proti jejich protipólu.
Zákon Zachování společenské tolerance platí univerzálně ve všem. Jeden protipól Overtona bylo všeobecně přijatelné ničit přírodu a smrdět z komínů naprosto šílenými a toxickými emisemi – druhý protipól je zakázat každou sebemenší emisi, kterou nikdo ani nepocítí, ovšem dá se citlivým měřákem zjistit. Od extrému k extrému a mezi tím Overtonovský posun okna a revoluce.
Jeden extrém bylo faktické vynucování rodiny, kde kdo ve Středověku nebyl v manželství a neměl děti, byl podezřelý a ostrakizovaný – druhý extrém je dnešní hnutí Extinction, které se snaží fakticky zakázat mít děti kvůli záchraně klimatu. A mezi tím Overtonovský posun okna a revoluce.
Jeden extrém bylo neformálně, ale společensky povinné vyznávání náboženství (nevíra nebyla trestána státní mocí, ale „cancellingem“ společenské exkomunikace, tzn. diskriminace) – druhý extrém byla maximální persekuce a zakazování církví, jaká ještě komunistickému, nacistickému, maoistickému režimu a nyní wokistům prošla bez nežádoucího následku úniku církví do naprosté ilegality a tedy ztráty kontroly. A mezi tím Overtonovský posun okna a pár desítek let nestabilního ekvilibria, kdy se věřící a nevěřící navzájem doopravdy tolerovali. (Toto okno vzájemné tolerance bylo asi ze všech Overtonových škál nejdelší a nejméně nestabilní – i vzhledem k absolutní velikosti a členské stabilitě dotčených skupin.)
Kulturní Válka: nikoli plamenné projevy politiků, nýbrž všudypřítomná sociologie Normalizace vs. Stigmatizace
Termín „kulturní válka“ má, na první pohled, negativní konotaci. Nikdo rozumný a normální nechce být ve válce. Žádný uměřený majitel serveru nechce, aby mu inteligentní debaty degenerovaly do žabomyších válek nesmiřitelných vykřičníků, osočení a emocí. A proto když se řekne „kulturní válka“, provinční středoevropan to nezná vůbec a začne si vymýšlet, co by to asi mohlo znamenat – a konzervativec znalý a hrozící se zaoceánského vývoje, progresivismu a wokismu si představí brutální „kulturní občanskou válku“ Konzervativců o přežití proti represi Woke Progresivců.
Jenže to je úplně mimo.
Kulturní válka je sociologický terminus technicus pro všudypřítomný, všeobecný a nezastavitelný mechanismus, jakým se v lidské společnosti mění hodnoty. A hodnotami rozumíme jednak psaná, ale hlavně nepsaná pravidla co je špatně a co dobře. Na stopu mě přivedl tento brutálně upřímný citát od sociologů z OSD:
Když jsou lidé zapojeni v kulturní válce ohledně toho, co by mělo být normalizováno vs. stigmatizováno, jediné co se počítá je nabrat body kde se jen dá. Je úplně jedno, zda je vítězství logicky koherentní – a popravdě zaobírat se rozumností a přiměřeností vašich požadavků je jednoznačný recept na prohru.
Protože zatímco jste jako Platon zalezlý v jeskyni a vymýšlíte perfektní Zákon, vaše protistrana buď Normalizuje sebe sama k únikové rychlosti, nebo Stigmatizuje vás až do vymření. Jakmile se jedno z toho stane, vyhráli oni a debata navěky skončila.
Kultura řídí politiku, nikoli naopak.
Wow. Najednou mi to došlo. Dohledal jsem si historii pochodů Gay Pride – a jistě, je to tak. Řada lidí tu kroutí hlavou, jaký má smysl pořádat „Gay pride pochody“ v ČR, kde homosexuály nikdo neutlačuje a dokonce sami organizátoři to musejí veřejně uznávat. Řada lidí se zdánlivě racionálně (matfyzák Urza apod.) rozčiluje, co má co kdo být „hrdý“ na to, že je homo/heterosexuál. Řada politicky nekorektních mužů si ještě dovolí říct, že doma ať si dělají co chtějí – ale proč se musí exhibovat s francouzskými polibky na veřejnosti jako Husák s Brežněvem? To všechno naprosto nechápe a míjí pointu (tzn. je weaponizovanou sociologií nevědomky manipulováno a prohrává).
Pochody Pride začal pořádat aktivistický spolek z hospody homosexuálních aktivistů Stonewall Inn (to jméno si mmch. zapamatujte – dnes je Stonewall extrémně vlivná lobbistická organizace, která mj. kompletně ovládá reportování v BBC o agendě LGBT) s tím, že „za nezájmu kolemjdoucích pochodovali 50 městských bloků, přičemž počet účastníků zabral 15 bloků celou šířku ulice“. Toliko tehdejší tisk – reálně prý pochodovalo ca. 2000 lidí. Jenže ačkoli to kolemjdoucí nezajímalo, všimli si toho. Podvědomě si z toho odnesli dojem:
Aha, homosexuálů tu pochodují tisíce, a nijak se za to nestydí, a nikdo proti nim nezasahuje. Asi to není tak nenormální, jak jsme si mysleli.
Tím dochází k posunu Overtonova okna: pokud se k doposud „Nemyslitelnému“ či „Radikálnímu“ veřejně hlásí velká masa lidí, a nikdo proti nim nezasahuje… Tak to očividně nemůže být až tak „radikální“!
Opakujte desetkrát, stokrát, tisíckrát na různých místech a každoročně. Klidně i s těmi samými účastníky, kteří si zajedou na další pochod. A v myslích většiny Normalizujete požadovaný stav. Platí přitom sociologické pravidlo, že:
- Normalizace způsobuje toleranci, protože většina lidí nepůjde proti společenské Normě – ať si o ní osobně myslí cokoli.
A teď to teprve dostává ty grády. Paralelně funguje Overtonovo okno. Pokud tedy pochody způsobují Normalizaci a ta způsobuje Toleranci něčeho, co předtím bylo Stigmatizované… Potom, jak zdokumentoval Overton, stejnou měrou začne způsobovat netoleranci té předvčerejší Stigmatizace.
Pochody Pride však byly reálně jen vyvrcholení předchozích systematických snah o normalizaci. V roce 1948 a 53 totiž jistý Alfred Kinsey vydal dvě zdánlivě vědecké „zprávy“, ve kterých tvrdil, že všechny společenské normy jsou fake a Američané jsou ve skutečnosti nesmírně promiskuitní a s obrovským množstvím homosexuálů. Později bylo zdokumentováno, že Kinsey část zprávy prostě vyfabuloval, další část založil na statisticky zcela nevypovídajícím vzorku (z 5000 respondentů bylo 1400 odsouzených sexuálních delikventů, 200 prostitutů a 25% vězňů), a dokonce i platil trestancům a pedofilům, aby znásilňovali děti až po kojence, aby uspokojil svou vyšinutou teorii o „orgasmech dětí“ – neslavně proslulé Tabulky 31 a 34 Kinseyho zprávy obsahovaly údaje o „manuálně či orálně vyvolaném orgasmu“ bezmála 300 dětí až po pětiměsíčních kojence:
Jenže jak se shodnou všechny historické a sociologické anály, ve své době Kinseyho zpráva zafungovalo jako společenská bomba, která velmi výrazně pomohla Normalizaci uvolněných sexuálních mravů a různých sexuálních odchylek a likvidaci dosavadních kulturních hodnot.
Společnost si řekla „aha, tak normální je to, co říká Kinsey“ – a změnila své chování směrem ke vnímané normalitě bez ohledu na to, zda byla pravdivá či nikoli.
To je to, na co se odkazují pravicově populární popisy „Overtonova okna“ – popisují Normalizaci a s OO si ji pletou.
V „Hluboké sociologii“, ve weaponizované sociologii, je prostě všechno se vším propojené – protože tak fungují lidské mozky a lidská společenství.
V bývalém Československu je samozřejmě slovo „Normalizace“ neodmyslitelně spjatá s procesem od roku 1969 dále. V našem kontextu zde ale soudruzi projevili překvapivý cit pro sociologii, protože pracovali přesně v duchu Kulturních válek: „uvnitř si mysli co chceš, ale navenek budeš jásavě souhlasit s Normou sovětské okupace a tím ji zabetonovávat u celé společnosti jako Danost – a naopak zuřivě Stigmatizovat kohokoli, kdo je proti ní.“
A v čem si myslíte, že spočívají dopravně-sabotážní akce Auto*Matu apod.? Snaží se Normalizovat napříč Overtonovým oknem tak daleko, aby tím stigmatizovali používání auta do té míry, že se jej lidé kvůli následkům Kulturního imprintingu vzdají.
Nezůstaňme ale u příkladu progresivní či bolševické levice. Narozdíl od například kulturního imprintingu jsou „pochody pro normalizaci něčeho“ něco, co může reálně využít i protistrana. Takový pochod, to je totiž ukázková PR kategorie „punching above their own weight“, tzn. PR obraz disproporční reálnému absolutnímu počtu a financím. A naše země je zářným příkladem.
Totiž, komunisté tu 40 let stigmatizovali křesťanské (a samozřejmě i jiné) církve, a o něco kratší dobu i Židy, pardon, vlastně tedy „sionisty“. V 90. letech však někdo z Konzervativců, asi ekumenická rada církví, začal pořádat tzv. Pochod pro Ježíše. Účastily se první ročníky až destitisíce věřících, kteří prošli v jednom dlouhém houfu Prahou, zpívali přitom atd. Tehdy mi vrtalo hlavou – jaký je smysl té akce? Přesvědčování nevěřících asi dost těžko, nevypadalo to že by se někdo zastavoval, nebo byl vůbec prostor na rozhovor či debatu – „karavana šla dál“. Ale s odstupem takřka 30 let a znalostí sociologie to najednou zapadne do sebe.
Bolševickou propagandu, stigmatizující že „křesťanství je jen pro hlupáky, Vatikánce a zbývá už opravdu jen posledních pár babiček nad hrobem“ velmi účinně jen svým výskytem pohřbil Pochod destitisíců křesťanů všech věkových skupin, církví a denominací, oblečení a profesí – i mladé rodiny s dětmi, i manažeři v drahých oblecích. Protože jen tím, že se ukázali ve velkých počtech, se sami Normalizovali – samozřejmě ne jako „Populární politika“, ale jako „Přijatelné“. 40 let komunistické stigmatizace do „Nepřijatelnosti“ bylo účinně demontováno. Ovšem – všeho do času. Nedávno nějaký katolík uspořádal „Pochod pro Ježíše a za normální rodinu“ vzápětí po Prague Pride a nafasoval takovou stigmatizační kampaň, že by se i bolševické Kavčí hory rděly závistí.
Ještě úspěšnější z hlediska „punching above the weight“ byla ale Normalizace pozitivního vnímání Izraele. Od roku zřejmě 2003 se v Praze pořádá pochod „Kulturou proti antisemitismu“, kdy se prakticky hrstka lidí -pořadatelé uvádí pouhých 500!- projdou Prahou s izraelskými vlajkami, tradičním beraním rohem šófar a na konci mají nějaký koncert a proslovy politiků. Opět zdánlivě zbytečná akce – ale zatímco po celé západní Evropě se na ulicích pálí izraelské vlajky (=stigmatizace) a veřejné mínění je stále více protiizraelské a promuslimské, u nás se na těchto pochodech izraelské vlajky nosí (=normalizace) a výsledek je konstantní, neměnný vztah k Izraeli. Samozřejmě že je to složitější a výslednice více faktorů vč. demografie, ale svůj vliv to má. A „subjektivní“ počet lidí, coby Normalizační efekt, se dá efektivně vizuálně zvětšit tím, že pochodují úzkými malostranskými uličkami – tím se lidský had natáhne a přitom stále vyplňuje celou ulici.
Z tohoto pohledu rázem ty uhozené protiakce impulsivních reakcionářů, jako „pochod hrdosti za heterosexualitu“ nejsou až tak nesmyslné, že? Jsou akorát zoufale sociologicky nekompetentně pojaté, protože rozumí tomu, že ve skutečnosti sociologicky nejde o pozitivní „hrdost“, nýbrž o negativní „nestydění se“. Mezi tím je drobný, ale zásadní rozdíl, který v mainstreamovém publiku způsobuje nepochopení, pocit trapnosti a stud namísto Normalizace, a tudíž naopak neúmyslně trošku stigmatizují „ostentativně normální heterosexuály“.
Kdyby to pořadatelé raději pojali jako „Pochod odmítám se stydět za heterosexualitu„, byla by odezva násobně pozitivnější a tedy i normalizační efekt násobně silnější. A navíc by to vyvolalo užitečnou veřejnou debatu: „Nikdo neříká, že byste se měli stydět že jste hetero! / Vážně? Tak proč nám nadáváte do Cis-Genderáků, kteří se mají stydět a omlouvat za své údajné ‚privilegium‘?“
Jenže tím se vracíme zpět k tomu, že Pravice neumí hlubokou sociologii – maximálně povrchní sociologii třídního boje alias „najdi, koho nemáme rádi a kdo za to může a vymez se proti němu“.
Pokrytecká tabu a Don’t ask, Don’t tell: jediný způsob, jak zvýšit svobodu a přitom nenormalizovat extrémy
Dokud byla americká armáda ještě převážně konzervativní instituce, bránila se proti Normalizaci LGBT agendy na Overtonově škále sociologicky geniálním kompromisem. Ohledně homosexuálních preferencí měla tzv. politiku „Don’t ask, don’t tell“. Nediskriminovala homosexuály ani jejich sexuální preference – ale zakazovala se o tomto tématu ze kterékoli strany bavit. Nikdo se nesměl chlubit nebo „comingoutovat“, že je homosexuál, a nikdo se ovšem nesměl ani nikoho jiného ptát, zda náhodou není homosexuál. A samozřejmě ani praktikovat homosexuální choutky proti spolubojovníkům.
Přesně stejně fungovalo dnes tak vehementně a nenávistně kritizované „křesťanské pokrytectví“ Viktoriánství a Belle epoque. Ve společnosti tehdy bylo již poměrně málo křesťanů, kteří by to opravdu mysleli vážně a sami měli internalizované křesťanské morální zásady a chování. Nebylo tedy ani politicky průchozí, ba dokonce ani teologicky žádoucí, aby se církve snažily nebo politici usilovali o vážně míněné zákazy a represe proti „nectnostem“.
Tehdejší politici a společenští vůdci však, narozdíl od povrchně racionálních lidí 21. století, instinktivně velmi dobře rozuměli lidské sociologii. Takže upekli stabilní kompromis: reálně si kdo chce může dělat takřka co chce = Realizovat se, ale formálně to musí odsuzovat = Stigmatizovat a nesmí se u toho nechat načapat, aby se nežádoucí jednání společensky ne-Normalizovalo. „Žij a nechej žít – ale nenechej propagovat“, takříkajíc.
Přesně o totéž se dnes fakticky snaží Orbán se svými zákony, které tolerují LGBT osoby i chování, ale zakazují LGBT propagaci = společenskou Normalizaci.
Je velmi vypovídající, že aktivisté takové „Toleranční ale autopropagační“ zákony a společenské normy k smrti nenávidí, zuřivě je napadali u soudů a nesmírně jásali, když se povedlo je porazit. Vůbec jim totiž nejde o žádnou svobodu žít si po svém – jde jim o normalizaci svých preferencí takovým způsobem, že se probojují na vrchol Overtonovy škály a díky „Zákonu zachování tolerance“ bude stigmatizováno, zakázáno a kriminalizováno s jejich preferencemi a agendou nesouhlasit. Bezpodmínečný souhlas a absolutní moc.
To byl klíčový předěl v posledním projednávání zákona o manželství homosexuálů v ČR. Poslanec Patrik Nacher tehdy přišel s protinávrhem „všechna manželská práva ano, označení ‚manželé‘ ne“ – a LGBT aktivisté, namísto aby ocenili podporu a dosažení práv, o která jim údajně šlo, si proti němu začali platit reklamní antikampaň! Vůbec jim totiž nejde o „práva homosexuálů“. Ani v nejmenším. Je to pro ně jen záminka a nástroj, jak svou agendu Normalizovat na Overtonově škále do té míry, že jakákoli kritika a nesouhlas LGBT budou zakázány. To je skutečný cíl kulturních válek Woke hnutí a Progresivní levice. A všechno, co veřejně děláte, pomáhá normalizovat a legalizovat jedno – a stigmatizovat až kriminalizovat druhé, pokud obě strany rozumně nesouhlasí s jediným stabilním kompromisem „Don’t ask, don’t tell.“ Tak neúprosná je sociologie.
Pravidla hry Weaponizované Sociologie
Platí tedy následující sociologická pravidla:
- Pokud něco viditelně děláte a nestydíte se za to – Normalizujete to společensky.
- Veřejné „pochody bezostyšnosti“ za normalizaci nějakého postoje jsou úplně nejlevnější a nejefektivnější sociologická zbraň, kterou snadno může použít úplně každý, kdo má pár desítek, ideálně stovek sympatizantů
- Pokud s něčím viditelně nesouhlasíte a netajíte se tím – Stigmatizujete to společensky.
- Normalizace a Stigmatizace hodnot jsou odvěků navěky nikdy nekončící souboj kdo z koho, protože platí Overtonovský Zákon zachování míry tolerance
- Nezáleží na tom, jak normální něco doopravdy je – nýbrž na tom, co společnost uvěří že je normální.
- I jediná mediálně vlivná osobnost, propagující falešné statistiky ohledně toho, co je Normální, může posunout celou společnost svým směrem v duchu „samonaplňujícího se proroctví“ – viz Kinsey, viz průzkumy „ochoty vzdání se aut/masa/topení“ apod.
- Pokud něco úspěšně masivně Normalizujete napříč Overtonovou škálou za bod „Rozumnosti“ až k celospolečenské popularitě, skrze Zákon zachování tolerance tím automaticky stigmatizujete kritiky.
- Pokud je něco společensky dostatečně stigmatizováno, lidé se toho sami dobrovolně preventivně vzdají, aby nebyli odkopnuti okolím kvůli Kulturnímu Imprintingu. Tento princip řetězově kaskáduje.
Osy politického spektra: jedna pro primitivy, dvě pro hierarchické společnosti, tři pro moderní věk
V politologickém pravěku, po francouzské revoluci, se politika snažila nacpat do jednorozměrné škály „levice-pravice“. Původně (ve Francii) to znamenalo sympatie k egalitářství nebo naopak třídní hierarchii, posléze se stalo synonymem pro kapitalismus a svobodný trh versus socialismus a státem řízenou ekonomiku.
Po Druhé světové válce se jasně ukázalo, že taková jednorozměrná škála již nestačí. Namísto toho Hans Eysenck přišel se konceptem dvojrozměrného politického spektra. Na jedné ose byla škála od demokracie (pluralismu) k diktatuře (autoritářství), na druhé ose hodnotová škála od radikalismu (progresivismu) ke konzervatismu. Dnes však po Eysenckovi nikdo ani nevzpomene – zcela dominantním se stal tzv. Nolanův graf s osami osobní svobody a ekonomické svobody.
Tím je determinována dnešní politika – jak moc volného trhu vs. centrálního plánování v ekonomice, a jak moc omezení vs. svobody jedince. Zcela z toho však vypadly hodnoty – a důsledkem je, že formálně pravicové strany jako britští Conservatives či česká TOP09 dnes vyznávají ty nejradikálnější recepty progresivní Woke levice v kulturní oblasti (s bojem za práva LGBT a kriminalizací nesouhlasu s LGBT jako vlajkovou lodí), avšak protože jsou ekonomicky pro volný trh a formálně pro svobodu jedince, považují se za pravici.
Pro takto postmoderní společnosti jsou tedy potřeba tři osy:
- ekonomická svoboda (jakou volnost mají lidé nakládat se svým majetkem),
- míra autoritářství (jak moc silou stát vynucuje názory své vlády či elit), a
- kulturní ukotvení (k jakým hodnotám se kdo hlásí – tradičním jako rodina a judeokřesťanskorománské normy, nebo Woke jako LGBT, Dekarbonizace atd.)
To by rázem vysvětlilo takové fenomény, jako ODS či její sestra CDU: formálně středová na ose ekonomika-autoritářství, ovšem výrazně vychýlená k progresivním/woke hodnotám na kulturní ose. A naopak Extrémní Střed se snaží udržet v naprostém středu všech tří os a balancovat nestabilní ideál autentické tolerance k těm názorům a skupinám, se kterými nesouhlasí.
____________
*tento textík se vyskytuje na řadě blogů zleva doprava. Mohl jsem dát odkaz z konspiračně laděného pokec24, ale úplně tentýž text byl na proukrajinském infonapalmu, takže jsem vybral ten… Proč? V aplikované obraně proti kulturnímu imprintingu.
Mrcasík nepřímo popírá, že by byl GoGo:
https://dfens-cz.com/prezident-dosadi-vetsinu-ustavniho-soudu-a-rozhodne-budoucnost-na-10-let-budeme-aktivisticka-soudcokracie-nebo-demokracie/
.
Kdo nevěří, ať tam běží.
K tomu zahození klíčů pravicí máte asi pravdu. Jenže je opravdu třeba lidi vodit za ručičku? Třeba ve vědě. Dřív byla důležitá fakta, hypotézy, pokusy. Levice předělává vědu na pocity, gender, konsenzus (hlasováním se ve vědě nikdy žádný problém nevyřešil). Věda díky levici degeneruje. Pravice možná zahodila klíče, ale byly to klíče od místnosti, kde zdegenreujete. Proto o ně neměla zájem…
Zdegenerujete přesně jak?
Článek krásně vysvětlil normalizaci a ukázal, že je zde co je lidstvo lidstvem. Pokud by „místnost kde se degeneruje“, pak lidstvo už dávno mělo vstoupit zpět do moře a pomalu se sunout k vývěrům na dně.
Ty nechceš připustit, že kultura je o pocitech, člověka jeho potřeba být v davu je o pocitech, že když přestaneš hrát na city a druhý bude, nestaneš se lepším, ale tím kdo prohrál, protože nechceš připustit, že si „jenom opice nemyslí logicky, ale je ovládána hormony a city“.
Ano jsou výjimky, kdy se najde okolo 5-15 procent lidí, kteří nepodlehnout podobným kecům a nepodléhají normalizaci, ale na druhé straně máš 5-15, kteří tomu podlehnout fanaticky a ti ti fyzicky vysvětlí, že budeš dělat co chtějí oni nebo šibenice, v lepším případě 30 let ve vězení nebo doživotí 😉
A zbytek se bude dívat, protože „je to normální tě zavřít“ 😉
Lze souhlasit a článek to popsal „zahodila, protože neměla zájem“, ale protože vůdci byli hlupáci, ne, že se to rovná degeneraci 😉 Ten kdo drží klíče a ovládá onu místnost vládne a dává své idee jako normální, ten kdo je nemá, tak prohrává, žádná degenerace, ale určuje, kdo je vítěz 😉 Degeneruje ten co přestává chápat důležitost oné místnosti a v reálném světě musí vymřít/musí být normalizování ti co si myslí co ty, aby na pravici nevládli
Moc hezky napsané. Ano, a to se tu právě děje.
Aspen evidentně shodil rukavičky. Zřejmě došly výsledky nějakého skutečně validního průzkumu volebních preferencí. Vůbec bych se nedivil, kdyby i Pavel zažil nějakou náhlou chvilku sebekritického osvícení a taktéž odstoupil a doporučil svým voličům Čapuši. Třeba dva dny před volbami.
To se Středulou, je bomba.
Ale, čekal jsem něco takového. Bambuše ztrácela podporu. Druhé kolo musí být Bambuše X Pávek. Proto jí byla podpora zvýšena.
Babiš se tam nedostane, protože mu Bašta odebere pár procent.
Teď už se to dá číst. Nadpis odpuzoval.
Z diskuse na Novinkách
Levicovej odborář dal hypoteticky své hlasy pravicové čachrářsce s vysokoškolskými diplomy, to je tedy nýmand cháááá
Středulovi na poslední chvíli podstrčili moták z Aspen institutu, pomocí jedné ambasády v Pze (hlavně nejmenovat). Středula asi není táta pracujícího proletariátu.
Hlavně že zařídil zvýšení platů dělníkům u Vodnanskeho kuřete
Proč ten Středula do té debaty lezl a neodstoupil na začátku, celou debatu se tvářil jak vážný kandidát, zmařil čas náš i svůj?
„Vade retro Satana, nun suade mihi vana, Sunt Mala quæ Libas, Ipse Venena bibas. Česky: Odejdi pryč satane, nesváděj mě k marnostem, to, co mi nabízíš je zlé, sám si vypij svůj jed. “
Neměla jsem na to koukat, máte pravdu. Stoupl mi tlak a neusnu.
A copak se nám to děje v Brazílii? Soudruzi ze SSA nám opět sponzorují „demokratickou opozici“?
Kopírují USA. Útok na Kapitol.
😀
To snad není pravda.30 sekund ticha za Andreje Babiše,co nepřišel. V TV!
Středula se odepsal definitivně a vzal se sebou i odbory. Odstoupil z voleb a doporučil Nerudovou. Aha. Takže bývalí komunisté vadí, podvodnice a zlodějka výsledků cizí práce ne?
Posral se nebo byl od začátku navedený?
Protekl na rozkaz.
To se Středulou, je bomba.
Ale, čekal jsem něco takového. Bambuše ztrácela podporu. Druhé kolo musí být Bambuše X Pávek. Proto jo byla podpora zvýšena.
Babiš se tam nedostane, protože mu Bašta odebere pár procent.
Končí debata. Omejvejte mě
Vsimli jste si, na Novinkach byla zmizena veskera diskuze 🙂
Nebyla zmizela, byla jen editována.
😀
Kulturní vštěpování je mechanismus, kdy se reklama nesnaží ovlivnit co si myslíte jako jedinec.
Namísto toho změní všeobecný kulturní význam – což v důsledku změní to, jak vás hodnotí ostatní, když používáte produkt.
////// 😉
Jen bych doplnil, že Overtonovo okno, jde ruku v ruce s kulturním vštěpováním. Protože jak jinak působí prolamování kulturních tabu?
Krásný příklad změny postojů společnosti byl, už před lety, vztah k Rusku. Hlavně u mladé generace.
Dnes je každý, koho chceme zničit, nový Hitler. Miloševič, Saddám, Lukašenko i Putin.
Snad nejnebezpečnější kulturní posun se odehrál v našem, západním okruhu, ke dvěma totalitním ideologiím.
Ke slimákům už dříve a proto jím dnes jsou západní společnosti ohroženy existenčně.
A fašismu. Ten je pro Západ, nejpozději od roku 2014, přijatelný. Samozřejmě, původně účelově, ale skončilo to kulturním posunem a dnes „správná“ strana, která se nám (rozuměj USA) hodí, smí spáchat na svých ideových odpůrcích cokoliv. Třeba kompletní likvidace opozice na UA, dávno před rokem 22…
Česká vláda naposledy v rezoluci o odsouzení fašismu, hlasovala proti této rezoluci. V předešlém hlasování se zdržela…
No, a není posun „k nacismu/fašismu“ ruku v ruce s těmi „slimáky“, protože ač se to zakazuje říkat, tak slimáci a nacisti se navzájem docela slušně obdivovali a navštěvovali 😉
Tak jest.
Na čt probíhá debata kokotů.
Obnaží se obnažovač?
Šmankote, Ládíku, všichni jsou kokoti! Musíte říci jmenovitě, jinak to vše splývá!
Svlékal se Hilšer, ne? Předváděl kuřecí hruď.
😀🐥
Diviš válečný štváč. Nerudová sankce na Čínu to ještě scházelo. Fišer mi přišel nejhorší od vždycky jen otevřel hubu. Teď chce mobilizovat, též nebrat.
Proč se mimo Středuly a Nerudové stydí říci na rovinu koho volili?
Fišer je etalon hnusu. Vydržel jsem 5 minut.
Já jsem masochista, budu to sledovat a napíšu perly.
Ale jen na malé televizi v kuchyni. Škoda proudu.
Fišer by taky dráždil Čínu biskup nohou.
Diviš se opět rozohnil ohledně válečného štvaní. Pavel hrdý na poplácávání zad NATEm .
Napište o tom větší komentář. Nemám TV 😄
Diviš chce nějakou e armádu a drony, abychom to Rusku nandali a přeprali ty jejich drony prý z Íránu. Tak mám dost.
Teď válečná stvacka Pekarová dotaz na Hilsera, zda nepomáhat Ukrajině jako Maďarsko. A Hilšer,že prý Ukrajina bojuje za nás jinak bychom měli Putina v Praze. Takže si taky zhodnoťte tu stupiditu.
Jestli takhle bude pokračovat, brzy se dočká. Někdo jí řekne – Kdybych měl na vybranou mezi Putinem a vámi, paní Pekarová, vybral bych si samozřejmě Putina. Protože od Putina budu mít ropu a plyn, kdežto od vás jen prázdné řeči o dvou svetrech a jinak hovno.
Já tu příležitost mít asi nebudu, ale někdo se určitě najde.
A Fišer je prý v průzkumech 4. Za Pavlem Nerudovou a Babišem . Mně přijde nejhorší
Fakt výživné!
A co tam dělá Pekarová?
Pokládala otázku. Ty byly napsané a oni losovali.
Nerudová se už vykrucuje z přijetí eura, které zastávala.
Pavel chce Ukrajinu v NATO. Ale vykrucuje se,že to chce čas,ale prý si to zaslouží a Ukrácká armáda prý bude nejzkušenější, neb prošla bojem, takže je o co stát a on ji chce i v Unii.
Zima jako akademik šije do Nerudové, prý agentura zprostředkovávající studium dostala 4x víc než samotná škola. Od ní vata místo stanoviska a zachránil ji Rezníček. Nějaký hluchý, prý ještě nemají pro ni znak ve znakové řeči. Nerudová by se od slepého nechala ošahat. Pavel by vzal pod křídlo a ukázal bezpečí.
Ostatní Řezníček zasklil, takže signál,koho ČT preferuje a možná už ví.
Takže konec svodky. Dle mého osobně rozumně mluvili akorát Středula a Bašta. Ale teď pozor,co to slyším, Stredula odstupuje ve prospěch NERUDOVÉ. To je bomba.
Takže je vymalovano
Barbie nebo Ken.
🙂
Pan Mrcasík je zdejší gogo. O tom já osobně nemám pochyb.
Každý člověk má unikátní styl.
Máte ho Vy Kláro, má ho třeba Targus, já a má ho i Mrcasík/gogo, ať se snaží o kolik identit chce.
Na D-F, v hnízdě pravičáků, proukravínských mávačů, fandů a hnízdě rusofobů, tam se cítí pevnější v kramflecích. Následně si v diskusích pouští hubu na špacír takovým specifickým směrem, že není pochyb o tom, co to je za identitu, co má s identitou gogo společného a proč to dělá.
Kvazi-odbornost a kvazi-nestrannost, která už začíná být směšná.
Od Vás Kláro, bych něco takového nečekal.
tecočampe,
VŠICHNI jsme gogo, jak dobře víte.
Ale nemusel jste to napráskat.
Asi půjdu do baru Kochba dát koktejl Hu-Hu.
Nekdo je tady i hulvat. Nebo hulvath 😀
Zdravím a děkuji, Kláro, pročetl jsem článek se zájmem a potěšením.
Nebyl to sice pro mne až takový převratný objev, ale je to velmi dobře napsané.
Pár připomínek bych měl – podle mého názoru se jedná spíše o postřeh z oblasti sociální psychologie než sociologie…ale uznávám, že se tyto obory prolínají.
No a co se týče příčin a následků – jedná se o známý problém, co bylo dříve, zda vejce nebo slepice, zda kulturní válečníci probourávají Overtonova okna pro politiky či naopak.
Podle mého názoru jde NEJEN v tomto případě o to, že v sociologii i v sociální psychologii nelze jednoduše definovat, co je příčina a co následek, bez problémů se o tom lze donekonečna hádat.
Navíc se vždy jedná o souběh mnoha faktorů, z nichž mnohé jsou nepostižitelné – a přitom každý mohl mohly být tím, co strhlo lavinu, způsobující přepólování paradigmat.
—-
Osudový průšvih současnosti spočívá v tom, že vlivem internetu a prostřednictvím bouřlivě se rozvíjející umělé inteligence lze velmi rychle vyvolat nesmiřitelné střety mezi zastánci desítek uměle vytvořených a vzájemně si odporujících paradigmat.
Koneckonců – ve zmenšeném měřítku lze tento jev pozorovat i mezi námi na Litterate/Kydech.
Zde k tomu nepotřebujeme kolikrát nejen inteligenci umělou, ale ani inteligenci zaručeně bio-tedy obsaženou v našich vlastních lebkách. Spíše naopak – ve výhodě jsou jedinci, kteří si dokážou inteligenci vypnout.
Tak či onak – článek velmi dobře nasvítil dost podstatný problém.
Jestli chcete doopravdy vidět profesionální manipulaci a ovlivňování veřejnýho mínění, podívejte se na stránky ministerstva vnitra KRIT:
https://www.mvcr.cz/clanek/krizovy-informacni-tym-ministerstva-vnitra.aspx
Vzhledem k tomu, že materiály jsou opatřeny poznámkou „- NENÍ URČENO K VEŘEJNÉ DISTRIBUCI NEBO ZVEŘEJNĚNÍ“ myslím, že jsou zveřejněny omylem a dlouho tam nepobudou.
Doporučuju například:
Putin & hlad
Nárůst nelegální migrace
Riziko poškození jaderné elektrárny Záporoží
Radikalizace společnosti a protivládní demonstrace (poučné, takhle se na vás připravovali)
Stáfněte si to a prostudujte, to tam dlouho nenechají…
díky a staženo
Super, díky.
Chybí mi tam jen informace, kdy už přijde Wenck.
Ani neumí počítat, když spočtu procenta co uvedli, v jednom letáku, tak to dá 99 procent. Docela hustý, že podobné věci dělají nýmandi, jak vby do vypadalo, takovej leták, kdyby ho nedělal blbec co byl na školení, a le člověk co používá mozek a nejenom tupě dělá paste+copy.
Jinak řečeno, kdyby nebyli většinově u MVCR a BIs jenom čučkaři co to vidí politikcy a ideologicky spárvně, al ei něco uměli….
Pane Pithart, vy jste sice nahodil Komunikační témata, ale ještě tam jsou i Dezinformační témata – viz zde
https://www.mvcr.cz/clanek/krizovy-informacni-tym-ministerstva-vnitra.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d
a tam jsou ještě větší pecky, např. Strach z konce světa, Příprava převratu v Německu apod…
Pozor na „dezinformace“, začínají se jevit, jako nechtěná pravda pro naší věrchušku:
https://bornova.pub/2023/dezinformatori-a-konspiracni-teoretici-meli-skoro-ve-vsem-pravdu-iii-konflikt-na-ukrajine/
Nějak někam zapadl můj příspěvek.
Mrcasíka jsem několikrát četl na DFensovi, ale neměl v pořádku základní fakta, tak ho přeskakuju.
Vlastně jsem přestal chodit vůbec k DFensovi, už si ani nevzpomenu, kdy jsem tam byl naposledy.
A nějak mi nechybí.
Míra demagogie v tamních diskusích je ještě vyšší než tady a to už je co říct…
teraz tam bola celkom pekna seria ohladne neziaducej akceleracie / splaseneho autobusu … ale priznavam, mozno to bolo zaujimave len preto, ze to bolo technicke, a ja som netechnik
Čo je to hentá demogogia?
To co ji vidíš ty jako demagogii, tedy někdo má jinou životní zkušenost a znalosti a řekne jak to vidí, tak je demagog? Nebo pouze ten co řekne něco co se ti nelíbí, ale řekne to tak, že ti to nevadí nebo tak, že ho utlučeš fakty, tedy přesněji něčím co považuješ za fakty?
Chápeš, že většina debat je mezi lidma co mají jiné znalosti a a hodnocení na základě těchto znalostí není ani omylem demogogie, ale pokud se druhý nechce „pověsit a nezakazuje se“, tak je to diskuse, jiných názorů 😉
A demagogiie je pak manipulace, která musí být vědomá, ale ne, že někdo použije diskusní faul, protože nasrán 😉
No a?
Na Mrcasíka pozor.
Podobá se Halíkovi v tom, že vystaví (převezme) přijatelně vypadající konstrukci, do níž nenápadně zasune takovou minu, jejíž pomocí čtenáře vmanipuluje tam, kde ho chce mít.
Díky, paní Kláro! Tak bychom měli pravidelně pochodovat – za mír,za tradiční hodnoty. Udržet tak povědomí o tom, co je normální. Snad se podaří uvést tuto metodu do života, ráda se zúčastním nebo pomůžu.
Musím se sociologie poněkud zastat. To, co se v článku prezentuje jako vědní obor sociologie, nemá se skutečnou exaktní sociologií pranic společného. Je to spíš nějaká „woke“ pavěda, která se za sociologii vydává. Už jen to, že sociologie by měla být ze své podstaty nehodnotící, je v rozporu s tím, co se v článku tvrdí. Skutečná sociologie mimochodem na podobné možnosti zneužití sociálních věd dávno upozorňovala, nicméně marně. A taky si každý sociolog uvědomuje, že jeho pohled není neideologický, protože to prostě z principu ani nejde. Nutný je proto multiparadigmatický přístup ke zkoumaným jevům a vědomí, že realitu a jevy v ní známe pouze s určitou pravděpodobností, tedy žádné zákonitosti ve smyslu těch přírodních. Pro žádný společenský jev neexistuje jedno absolutní vysvětlení, existují různé přístupy a teorie, vše se navíc mění s dobou a společností.
Další mimochodem, které mě napadá, se týká hned tvrzení, že „Díky tomu jsou i vzorce chování platné obecně pro všechny lidi určitého obecného okruhu bez ohledu na jejich politické a jiné preference. A jedině proto mohou analýzu dovést až do čtvrtého kroku – úspěšně identifikovat obecně platné vzorce a schémata, která umožňují ověřitelně úspěšně předvídat budoucí chování… A tím je ovlivňovat a manipulovat na strategické úrovni.“ Sorry, ale tohle je už čiré sci-fi. Nic takového nejde a průměrný student sociologie by to měl vědět. Rozhodně ne se stoprocentní účinností a na sto procent populace. Kdyby ano, nepotřebujete represivní nástroje, tajné služby, mainstreamová média permanentně šířící vládní ideologii atd. Že jsou lidé pořád v jádru opičky a že se podle toho i chovají, na to člověk nepotřebuje žádnou vědu.
To, že některé mechanismy zdánlivě fungují, je prostě dáno politickou represí. Pokud by se lidé mohli beze strachu vyslovovat k dění ve společnosti, by během krátké doby znamenalo návrat do určitého normálu před tím, než k pokusu o výplachy mozků došlo. Už jen proto, že by zapracovala osobní zkušenost, která je často v rozporu s ideologickými poučkami. Zrovna třeba v případě homosexuality existují pouze dvě varianty, jak může vznikat. Buď existuje gen nebo skupina genů, které za jejím vznikem stojí, a pak přeci není nic jednoduššího než rodičům po početí dítěte a následném genetickém vyšetření, které se dnes běžně dělá, se zeptat, zda chtějí mít homosexuální dítě. Nebo je ve hře druhá varianta, že homosexualita vzniká až následně během vývoje čistě v psychice, pak ale nevylučujme další výzkum příčin a případně jejich odstraňování. Ani jedno však v současné hysterii kolem není možné, což ale s jakoukoli vědou nemá nic společného, byť to na konkrétní vědní obory dopady má. Samozřejmě to hodně zjednodušuji, ale jde o ten princip.
„Zrovna třeba v případě homosexuality existují pouze dvě varianty, jak může vznikat. “
—
Není to pravda, mýlíte se. Toto tvrzení je metodologická chyba: ze skutečnosti, že si někdo jiné příčiny nedovede představit/domyslet, zdaleka neplyne, že jiné neexistují. Je tu přinejmenším jedna další hypotéza – a podle mého soudu poměrně věrohodná hypotéza – vysvětlující vznik homosexuality.
Ta hypotéza říká, že příčinou by mohla být jistá (patologická) hormonální nerovnováha matky, která v určité fázi vývoje na plod škodlivě působí a vyvolá budoucí homosexuální orientaci dítěte. – Tedy ani geny, ani psychika; a je-li tato hypotéza pravdivá, nelze vyloučit, že dodatečné odstranění této poruchy nebude možné.
Ale až toto opomenutí, které koneckonců do sociologie nepatří, s vaším pohledem na sociologii souzním.
Dobře, ale pořád je to vývojová porucha, byť ne čistě psychologická, která by byla zřejmě alespoň v některých případech léčitelná. Nicméně tohle dnes není zájem řešit. Mně šlo spíš o tu dichotomii. Mimochodem existuje i další teorie, o níž vím, která tvrdí, že homosexualitu má na svědomí přítomnost příliš dominantní matky v dětství a dospívání.
Jsou rodiny, kde má matka víc dětí a homo je jen jedno. Tady to nebude.
Já to ani netvrdím. Šlo mi opravdu čistě o to, že kdyby si tohle lidé mohli vybrat u svého potomka, tak by rychle vzalo veškeré to novodobé progresivistické adorování rychle za své. Stejně tak bere při střetu s praxí za své vítačství a pokud v budoucnu nastane možnost se mu vzepřít, lidé to udělají.
Jenže u potomka si nic dopředu vybrat nemůžete a musíte brát co je. A když je homo, tak se s tím musíte taky někdy srovnat. A někdy jsou i rodiče, že i když mají dítě OK, tak stejně nemají ten bonding a na děcku jim vadí všechno.
Co chápeš? Napsal „KDYBY TO ŠLO“, kecáním o tom , že to nejde odvádíš řeč jinam místo aby jsi odpověděla, nějaký důvod, že poentou se nezabíváš a jak pitbull, chceš stále aby mluvil o čem nepíše a ty chceš?
Takže pro tebe a znovu, on psal o tom, kdyby to šlo a rodiče by si mohli zvolit, jak by dopadla volba rodičů na to jaké „sexuální směrování“ by chtěli pro své potomky 😉 nekecá o tom, že lze/nelze…
A ty píšeš hrubky
Tak
jsijste popsal, třetí možnost, ale opět, lze jí předcházet, stejně jako jiné vývojové vady během těhotenství, tedyjsijste potvrdil jeho slova a zároveňtvrdíštvrdíte, ženesouhlasíšnesouhlasíte…Ale
můžešmůžete vysvětlit, pročbazíruješbazírujete „na důvodu proč“, ale ani slovo, nad poentou příspěvku, že „se nesmí hledat proč“. Atvůjváš příspěvek to krásně ilustroval „přeci se to ví, takže nemáš pravdu“. Otázka je ví se to, nebo si to někdo myslí aty připoušítíšvy připouštíte pouuze tuto verzi a přitom může být pravda, že platí všechny tři, ale nesmí se zjistit jestli je to pravda…Zakladateli, zde
sijste přestřelil, napsaljsijste docela krávovinu 😉Pokud to čte Vrábel nebo jeho kámoš, či jiný pořadatel demonstrací, vypíchnul bych:
„A „subjektivní“ počet lidí, coby Normalizační efekt, se dá efektivně vizuálně zvětšit tím, že pochodují úzkými malostranskými uličkami – tím se lidský had natáhne a přitom stále vyplňuje celou ulici.“
Ten text je teorií, která se snaží vysvětlit proč jsme tam, kde jsme a ani se tomu nedivíme.
Díky za něj, paní Kláro. Patří i do pokladnice mého písemnictví.
Neboli, jsme v prdeli, jsme tam rádi a chceme tam být nejméně 10 let.
To je na mě moc velká porce už napohled.
Stručně: když něco chci, musím si to vyřvat. A sociolog z toho udělá vědu a přednášku na celý semestr.
áno, vždy sa presadili hulváti svojou hlučnosťou, slušný sklopil uši 🙂
Nepodléhejte malomyslnosti. Pomněte Тихий Дон.
https://www.youtube.com/watch?v=7pbCdLdzlEY
Zůstaňte u reklam. Jsou krátké a úderné.
Ani ty ne.
Tak proč si je tedy platíte?
Nemám náladu na konflikt.
hmm
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/kdo-aktivne-pripravoval-valku-na-ukrajine-jaka-byla-role-cr/
Napíši zážitek, který jsem mohla zažít jenom na jednotném Západě a nikde jinde.
Ve 12:00 jsem šla nakoupit do Penny, je to pár kroků. Šla jsem nalehko, protože je teplo.
S nákupem jsem přecházela ulici a zakopla jsem o refýž. Svalila jsem se a trochu skučela, praštila jsem se do artrotických kolen. Zůstala jsem ležet a čekala, až bolest poleví. Polevila. Během několika minut bylo všechno OK.
Někdo ale zavolal policii a záchranku. Jedna slečna mi pomohla vstát a byla svolná donést mi tašky až domů, cca 150 metrů, a vynést do patra.
Zastavila nás policie. Osm policistů mi sdělilo, že musím počkat na záchranku. Kdyby něco, méli by velký malér.
Na záchranku jsme čekali dvě hodiny, ačkoli mi nic nebylo, jenom jsem byla zmrzlá jako pes. Na sedění to ještě opravdu není.
Hezky jsme si povídali, jedno policejní auto odjelo , přijelo druhé. Sedm policistů a jedna policistka mi bránili v odejití domů po svých.
Záchranáři byli naštěstí rozumní, do nemocnice mě neidvezli, dokonce mě ani nenutili k odběru krve, změření cukru v těle , jak mě strašila policie.
Jeden mi dokonce vynesl tašky do patra a já jsem ho nechala aby si ofotil občanku a prúkaz VZP.
***
Myslím si, že tolik debilních předpisů před listopadem určitě nebylo. Vrátila jsem se ve tři hodiny, celá akce zaměstnala osm policistů, záchranáře jsem nepočítala.
Je tohle normální!?!?!?
Proti vůli občana ho nutit, aby se dal vyšetřit a blokovat tak už takhle přetíženou policii a zdravotníky???
U nás jo. A celou tu srandu platíme z našich kapes.
Těžké je se zavděčit….
Záleží na pohledu. Z pohledu nezúčastněných nebylo možno vyloučit vnitřní zranění. Představme si, že by to proběhlo podle Vaší představy. Jenže pak by přišly komplikace, třeba trombóza. Malér. A opačná lamentace, že nebyla poskytnuta náležitá péče, a že kdyby byla poskytnuta, a co že je to tady za šajse oproti vyspělému světu. A právnie klánie a porubanie, v nejhorším na základě řevu pozůstalých.
Nádherná a velmi poučná historka.
Neboli – každý dělá, co umí (a za co je placen) a zkuste se tomu ubránit! Šílený mechanismus. Když jsem evidován u několika odborných lékařů, musím kvůli každému z nich jít na odběr krve zvlášť. Mrhá se časem i kapacitou laboratoře. Zprávy se vydávají na papíře, musím je mít sebou i když se po návštěvě zpráva jen doplní a znovu vytiskne. Představa, že bych sebou nosit jenom osobní flešku se zprávami všech specialistů je vyloženě vylekala. Argument, že zprávy by byly pro každého MUDr.-a zvlášť zašifrované a všechna hesla bych znal jenom já je neuklidnila. Co kdybych prý flešku ztratil… Tak bych měl doma její kopii, zašifrovanou a nic by se nedělo. Pár desetikorun za nepozornost.
Nebo: Když jste něčí pacient a daný specialista nemá čas a objedná vás na vyšetření až za půl roku, kdy už to je v podstatě k ničemu (natržený sval na noze) musíte si najít téhož specialistu jako soukromníka – a zaplatit. Přičemž je to stejný MUDr., který běžně ordinuje v nemocnici, ale kousek vedle, v jiné čtvrti nebo satelitu.. Atd., ale to bych napsal další článek a to se mi nechce.
K článku: Pro mě nic nového, pokud si přečtete např. Hampla + další moderní sociology a filosofy, dozvíte se totéž, ale bude tam násobně slov. Jen jsem si letmo ověřil, že:
1. Vše už jsem točil jako audioučebnice pro FF OU. (Alzheimer už sice začíná úřadovat, ale z takového množství slov a faktů v tom mozku prostě něco zůstat musí!)
2. Věci relativně jednoduché lze obkecat neuvěřitelným množstvím slov (viz mnohé zdejší diskuze).
3. Jsem starý, ale naprosto nekonformní dědek. Zadělování do skupin, Owertonovo okno, negativní reklamu atd. vnímám asi tak padesát let.
Ale konstatuji, že snad aby si to lidé přečetli, je potřeba užívat typografickou úpravu jako v čítance pro první třídu ???
OT: Někdy stačí pozorovat. Když jsem ještě jako mistr objížděl blízké veletrhy, abych se seznámil s technikou, která teprve začne přicházet do prodeje všiml jsem si, že tam návštěvníci chodí v kostýmech, takových uniformách. Jinak vypadal obchodník (nákupčí/prodejce/vystavovatel), jinak vypadal aktivní hudebník a jinak třeba praktikující zvukař. Stačilo se přiblížit k hovoru dvou, tří lidí, poslechnout si pár slov a potvrzovalo se mi to v devíti případech z deseti. Přitom ti lidé tam byli jako soukromé osoby, nemuseli dodržovat žádný dress-code. A přesto ho dodržovali. Stádnost. Málokdo půjde na beatový koncert v obleku, že?
Děkuji, výživné a motivující k přemýšlení.
Co o mně vypovídá, že například piju Holbu a že mám tričko Thor Steinar?
Holba svědčí o sklonu k masochismu (brzy vám přijdou na monitor reklamy na pouta a bičíky), tričko nevím (nechodíte asi rád polonahý nebo co?).
Dám vám také šanci – rád nosím modré „repre“ třičko se socialistickým ČSSR státním znakem na hrudi. Vypovídá to něco o mně? A pivo skoro nepiju…
Holbu jsem ocenil v létě po parném výstupu na Praděd údolím potoka z Karlovy Studánky. Jiné pivo nebylo. Kvalitu piva, v nějakých mezích, vnímám relativně, záleží především na žízni.
Tričko mi před lety koupila manželka v obyčejném obchodě s tričky, líbil se jí letecký motiv.
Záleží na okolnostech a souvislostech.
Jednomu, který kdysi pracoval u policie, se nelíbily mé hodinky. Že takové, masívní, nosí ti, kteří je používají jako boxer. A že lidé by takové neměli nosit, a že ti, kteří je nosí jsou podezřelí.
Nehledě na to, že na první pohled nevypadám jako vražda, už se vidím jak své Zeppelin používám jako boxer…. Bohužel, v menším lehčím provedení, které bych radši, řekněme 40mm, nejsou.
Na druhou stranu mě velmi potěšilo, když policista z autohlídky ocenil mé Casio GW-M5610. Že dobrá volba. Zajisté. Spolehlivé, pohodlné, praktické. Nic jiného v tom není.
Často se mi stává. že s foťákem na krku, jsem cizinci požádán o vyfocení. Podávají mi mobil… Dělám na sobě uzle aby snímek byl příkladný. Pak někde v Japonsku ukazují…. Jen pomyšlení na to, „to jsem fotil já“… Anebo jindy, zrcadlovka na krku, mladá dvojice s mobilem, výhled na město, a že kdybych…. Jistěže. Pak od manželky, že to děvče při prohlížení snímků „vždyť jsem Ti říkala, že pán je fotograf.“ Má ramena vyrostla do úžasné šíře. Jistěže ne fotograf, jen hračička. To všechno jen ten krám na krku.
To jsou pozitivní případy. Na druhou stranu, kdysi jednoho německého turistu, rukojmího, málem odkrouhli palestinští teroristé kvoli hodinkám Junghans. Jejich znak považovali za židovskou hvězdu. Chápete to?
V Amerikastánu, kdesi v L.A. Přestěhovala se rodina, po několika dnech kluk cestou ze školy mrtvý. Přepadení. Proč? Slušná rodina, slušný kluk. Měl smůlu. Boty nevhodné barvy. Byl považován za člena gangu z jiné čtvrti
Nutno počítat s tím, že svět je plný nebezpečných blbců fungujících na první signální.
Nevím, zda by se mi chtělo použít moje (mechanické automatické a proto velmi těžké) Tissoty jako boxer, na to byly moc drahé. Žádný policista mi je nevyčítal. Ale zase druhé Tissoty sportovního charakteru (série Tour de France) mi ani žádný nepochválil. Tak nevím, asi jsem pod hranicí policejního vnímání.
Foťák nenosím (ale mám, heč !), zato nosím pupek větší než malý. Proto se mě turisté ptají (pokud vůbec) spíše na nejbližší pivnici.
Kdysi, v hloubi minulého století, jsem jako odpůrce mužských šperků (prstenů, řetízků a pod.) tvrdívával, že hodinky jsou mužův šperk. Nejraději mám ty stařičké omegy po katovickém dědečkovi, do kapsy u vesty s řetízkem, ale nosím vesty i tyhle hodinky málo. Pak jsem to rozšířil o kravaty a boty. Teď jsou na pořadu dne brýle (ty sluneční ray ban už dávno), potom asi zuby, umělé čočky do očí (šedý zákal) mi instalovali nedávno, ale ty nejsou vidět, podobně jako nějaká titanová kolena a další klouby.
Pokud se tedy dožiji, budu samý šperk. Doufám ale, že dřív umřu. Podobně jako ten člověk, jehož líčí Josef Švejk (ne tady ten náš, ten opravdový) – měl kostižer, tak mu uřízli nohu nejdřív v nad kotníkem, potom pod kolenem potom nad kolenem, a „kdyby jim bejval včas neumřel, ořezali by ho celýho jako prasklou tužku“.
Já to budu mít zrcadlově obráceně – než mě vyšperkují bude ze mě popel. Ovšem tu titanovou mřížku, co mám v břiše po operaci kýly, prý budou muset dědicové vrátit našemu zdravotnictví.
P.S.: Ta historka s kostižerem mě pobaví vždycky a znovu, geniální příměr.
Casio G shock jsou ikonické a hojně používané bezpečnostními složkami. Některé modely mají i zajímavé funkce, ale většinou je to jen efektní opičárna. Těšilo mě, že můj smysl pro praktičnost a uměřenost byl oceněn. Chápu oblibu v mechanice, jenže digitálky jsou přesnější, odolnější a praktičtější. Samozřejmě, že pro některé společenské příležitosti nejsou …. vhodné. Kdyby na to přišlo, i obyčejnou neurážející mechaniku bych měl. Ovšem Zeppelin, třebaže na baterku, neurazí ani v „lepší společnosti“. Proto je ale nemám.
Tohle je lepší téma než „politika“. Jedno z mnohých.
No co naděláš, když chceš fotit, bez foťáku to nejde. Mobil se na všechno nehodí, a člověk si s ním tak nevyhraje.
Holba – ve vedru se dá 11°. Na nějaké delší posezení jsou i lepší značky
A hodinky jako boxer? To si úplně neumím představit.
Kleštičky ano:
V dávných dobách, kdy ještě na státních drahách bývaly lepenkové jízdenky, byli průvodčí a/nebo vlakvedoucí vybaveni služebními kleštěmi, jejichž integrální součástí byl čtyřhranný nástrčný klíč https://www.revisor.cz/odznaky/odbavovaci/kleste_CSD_0841.JPG
Vyprávěl mi tehdá jeden z jejich použivatelů, že je několikrát použil jako boxer při kolizích s agresivními, nepřizpůsobivými pasažery.
Nevím, jestli se jen vychloubal. Ale žil.
Jsou i tak použitelné. S kovovým tahem. „Hustý tlustý harlem gangsta“ jak z vietnamské tržnice. Někteří lidé nerozlišují podle více parametrů. Z nich například i někteří z těch, kteří se musí rychle rozhodovat. Máš velký hodinky, šup s Tebou do díry, pak to přebereme.
Styl, značka, nositel, okolnosti, to všechno v komplexu je už tuze složité. To se u některých jako deformace přenáší i do všedního života. Já byl trochu alergický na značku Rolex v kombinaci s některými dalšími znaky. Už to opadlo, ta kultura je za zenitem.
Tričko znamená, že jste nacista (zmíněnou značku i jiné značky označují „odborníci“ jako znak, že jste nacista a fandíte AH).
No fuj! Mě.
No fuj! „Mně“ je správně.
No právě, ono „mně“ je pro mne/mě správně.
Aha. Případ akutního zveveření. 6. pád. Hlavně že srozumitelné.
Ožralý a rychlý německý nácek!
Podle trička by Vás odborník na extremismus Mareš označil za nácka. Holba vypovídá o Olomouckém, Moravskoslezském, ev. Pardubickém kraji
Díky, zajímavý text, ještě se k němu vrátím.
Zajímal by mě názor odborníka, zda se vzrůstajícím věkem vzniká i větší odolnost proti uvedeným praktikám, či zda je tomu snad naopak. Nebo zda graf odolnosti nepodobá se spíše parabole?
Možná v tom hraje i dosažené vzdělání konkrétního ovlivňovaného jedince, zda tu ovšem neplatí spíše obrácená úměra (je vidlák ze vsi odolnější?). Jistě – vzdělání „technické“ versus „humanitní“, já vím.
Píšu „odolnost“, protože rozpoznání popisovaných jevů/praktik je asi prvním krokem ke jejich odmítnutí.
P.S.: Jen tak mimochodem, jakmile zahlédnu na cokoliv reklamu, už vím, že si to nekoupím. Obchodník totiž nabízí to, co on chce prodat, nikoliv co já potřebuji koupit. Jedinou výjimkou co pamatuji, jsou dva elektrostatické pohlcovače nečistot ze vzduchu – zaregistroval jsem reklamu, prostudoval celou věc a koupil. Fungují v tom našem zamořeném centru báječně. Ve velkém/obřím provedení na identickém principu totiž fungovaly i u mého klienta ze sféry energetiky. (Ládik v kopcích je samozřejmě neptřebuje)
Bionaire či Triton? Co produkce ozónu? Kdysi jsem měl tuzemský WUF. Elektrostatický princip s průchodem vzduchu skrz koronový výboj a chytání nečistot do vodní lázně, do které se dala přidat alkálie pohlcující kyselé zplodiny. Provozoval jsem na dopravně velmi, exponovaném místě, katalyzátory ještě nebyly tak rozšířené. Každý týden jsem vyléval černý bordel a každý měsíc čistil od plátů hnusných úsad.
Účinné, ale manipulaci nepraktické provedení. Kromě toho, do lázně jsem přidával hydroxid sodný, rozpouštěl elektrody, musel jsem je často měnit.
Nic nového na stejném principu neexistuje. Kombinaci elekrostatiky s vodním promýváním používal BAGAL, jenže už není.
Musel jsem se jít podívat. Jmenuje se to Ionic CARE – žebrovaný stojan asi 50 cm vysoký se třemi „šavlemi“ uvnitř. Jednou týdně umýt ten hnusný nános na nich pod tekoucí vodou (+ saponát). Normální připojení na elektrickou síť, nezničitelné.
Mám doma dva – jeden v centru bytu v hale/předsíni (22 m2), druhý u Labutě v jejím budoáru (hulí a proto i hodně větrá = vstup nečistot do bytu).
Odporné na tom je, že člověk vidí, co vlastně vdechuje.
To vypadá na Triton. Zvážím. Sice mimo centrum, leč potíž s jemňoučkým polétavým prachem škodícím i optice a gramci.
Děkuju.
Slečinky…
Nejprve, nejsem odborník, ale vypozoroval jsem, že názor se tu mít, i když u jiných občas se mnoha výhradami, smí. I neodborný.
Myslím, že záleží zdaleka nejen na věku. Věkem sice člověk získává opakovaně zkušenosti, umí/měl by umět vyhodnotit a porovnat si je. Pokud je teda aspoň trochu vybaven inteligencí především sociální. Ale to je pořád málo. Záleží na typu těch zkušeností. A ani vzdělání samo o sobě nestačí.
Řekl bych, že jde (prvotně, ale nejen) o dětství a dospívání. Některé zásadnější hodnoty v něm získané se těžko mění pod vlivem spindoctoringu. Třeba náboženství sama sice jsou de facto taky spindoctoring, pouze specifického charakteru, jako příklad je ale uvádím kvůli pevnosti jejích ukotvení v tomto raném věku. Pevněji uchycený hodnoty různého typu se později obracejí hore bruchom obtížněji.
Starší lidé jsou tedy sice zrovna v naší zemi odolnější vůči takovým technikám, to ano. Ale podle mě ne pouze kvůli věkem získaným zkušenostem jako takovým. Spíš právě proto, že naprostá většina, jakkoli vyrůstala a dlouhodobě žila v těžce názorově zmanipulovaném prostředí, vnímala tu vnucovanou přetvářku. Nejen sami od sebe, taky od rodičů a nejbližšího okolí slyšeli přesný opak toho veřejně radostně hlásného.
Dá se to jako příklad taky zúžit na základní biologické potřeby. Co je to hlad ví jen ten, kdo dlouho hladověl. Když pak se mu ke hladu zase schyluje, moc dobře ví, co je to za průser. Kdo akorát zůstal bez snídaně a pak nestih oběd, se odpoledne nafutruje k prasknutí. O hladu má jen letmý obrázek, takže když mu pak o něm valej do hlavy šrouby, je snadnou kořistí.
Druhou věcí je to převracení norem a následný důsledek ve společnosti poté, když si někdo tu svoji původní normu nechce nechat obrátit vzhůru nohama. Zejména takovou, jejíž platnost si každodenně potvrzuje běžným žitím života. Ve výsledku nastupuje klasický pocit schizofrenie, protože v tý společnosti vládnou nový normy, kdy odolnější jedinci s nimi vevnitř sice prudce nesouhlasí, ale navenek jsou kvůli tvrdé hrozícímu diskomfortu pasivní. Proti tomu je nějaká zkušenost a vědění k ničemu.
Mladší ročníky se nejen v naší éře mnohem snadněji opijí rohlíkem, protože jim ta opakovaná životní zkušenost se spindoctoringem chybí, navíc se dnes nespinují hodnoty desítky let, jako spíš maximálně desítky týdnů. Příkladem je kdejaký švihlý youtuber influencer, co jim do hlav nacpe přímo úžasný pytloviny co by dup.
Zdaleka nejhorší na tom celým je, že to ještě nedopadlo na dno, aby se bylo od čeho odrazit a zmagořenci to ihned netorpédovali. Proto jsem taky tak blbě debilně pesimista (kdy se smutně obávám, že oprávněně) s tím Baštou. Jestli by se už tam bylo a stáli by proti němu při volbě právě tihle superexoti…, no, když je to už vážně v prdeli, nezbývá, než utíkat se ke snění, co by, kdyby.
Ty následky o schizofrenii, proč bys měl nárůst, když převrácením norem, ta skupina co dosud „měla schizu“ se stává normou a schiízu opouští a je nahrazena, jinou skupinou, která odchází s reflektorů normality? Za mě blbost co jsi napsal 😉
A ty starší generace, kde bereš „někdo někde žili“, není to spíše tím, že zažili „změnu kurzu“ a zažili onu změnu a tedy poznali „víc jak jeden narativ normálnosti“, tedy vidí, že funguje oboje a tedy si kladou otázky, zda co jim říkají a předkládají jako normálost není zase nějaká víra.
Jinak řečeno nejde o to zažít, ale o to zažít víc jak jednu normálnost a změnu těchto normálností a je jedno zda má někdo 16 let nebo 90 😉
Jinak řečeno je to o zkušenost, tedy opak toho co tvrdíš ty, jenom jde o to si uvědomit „jaké zlkušenosti“, tedy nepomůže zkušenost se stavbou poličky nebo hluboké orbě apod.
Hudcova otázka zní, zda se vzrůstajícím věkem vzniká větší odolnost vůči tý masírce. Odpovídám proto, že
sama o sobě věkem nevzniká
Je potřeba zažít si náležitě intenzivní masírku, což není obecně životní zkušenost nabytá stářím jako taková. Je to specifická životní zkušenost, vznikající prostředím.
Že tou specifickou zkušeností jsou u nás vybaveni ti starší, to je dáno čistě tou skutečností, že totáč byl před 33 a více lety.
Dnešní mladší generace tam tehdy jednoduše nebyla. Tehdy byla mladší generací ta, která je dnes starší, takže ano, máš naprostou pravdu, že je jedno, jestli je u toho někomu 16 či 90 let. Jen je poněkud zbytečné, že to připomínáš.
Platí i zákon zachování schizofrenie? Já to nevím, spíš teda asi řeknu další blbost, totiž, že nějaká část nějaký generace (u nás aktuálně jde o tu starší) si zažívá při tom dalším kole výraznějšího spindoctoringu ve svém životě „odkudsi známý“ pocit schizofrenie. Typu – už to tak bylo, že se hlásaly děsný hovadstva. A já věděl, že když se proti tomu ozvu, půjdou po mně. A je to tu zase…
Já ti mám Anonyme pocit, že to tam zas tak složitý nemám, aby se v tom muselo takto bloudit.