Jsou to slova, kterými se zaklíná kdejaký politik či komentátor. Nejčastěji pak před termínem voleb, které obvykle končí za nadšeného nezájmu velké části občanstva. Je to proto, že podstatná část společnosti má svou poptávku naplněnou nebo proto, že nevěří, že ty volby něco změní. Důležité pro tuto část společnosti je, že jim současný stav více méně vyhovuje, tak proč chodit k volbám či dokonce na nějaké demonstrace.
Právě u demonstrací, které by měly už podle svého názvu demonstrovat, že je něco špatně, je poznat, že zdaleka ne většina společnosti vidí důvod někam jít a křičet nějaká hesla.
Proč, když pivo je chlazené a uzené správně vyuzené,
proč, když mám zatím záruku nízkých cen energií,
proč, když ještě mám nějakou finanční rezervu,
proč, když rakety dopadají někde v dáli na Ukrajině?
Proč?
Takže většina společnosti říká ne nějakým demonstracím, když si zodpoví tyto otázky.
A tak vypadá společenská poptávka po změně a žádný burcovatel a či vznešeněji alternativec s tím nic nenadělá.
Existuje část společnosti, soustředěná kolem bývalých parlamentních stran i kolem těch nových stran a straniček, které u nás vznikají jako houby po dešti, jenž takovou demonstraci – zpravidla zaměřenou proti vládě a jejímu způsobu vládnutí – jenž takovou demonstraci vítá.
Funkcionářům těchto stran se nelze divit, rádi by zasedli u bohatěji prostřenému stolu.Těm, kteří je podporují, i když programy zejména nových stran vypadají velmi lákavě a rozumně, lze vyslovit znepokojení proto, že jim uvěří, zejména po zkušenostech posledních třiceti let s jakýmikoliv stranami na naší politické scéně. Jsou to ale lidé, kteří ještě neztratili naději v lepší zítřky a nezatracujme je. Jsou jedna z našich posledních nadějí.
Všechny tyto strany tvoří zlomek, nebo lépe výraznou menšinu ve společnosti, jsou-li samotní.
Pokud by se dali dohromady, měli by určitou naději. Ale to, to se nestane, ať už pro animozity z konfliktů let minulých či současných; zejména pak proto, že těch funkcionářů je podstatně více nežli vládních zřídel.
Všechny tyto strany, parlamentní či neparlamentní, jsou součástí společnosti a zpravidla reagují na potřeby této společnosti. Naslouchají společenské poptávce. A každý politik si vyhodnotí tento náslech, vyhodnotí si svoje možnosti (a zejména rizika) a podle toho jedná.
Rostou ceny?
Bude nám v zimě zima?
Budou padat rakety blíže k nám?
Výše padly odpovědi. Většině to nevadí, vyhodnotili takto svá rizika.
Za této situace pořádat demonstrace a různě křepčit na tzv. alternativách je nesmysl (ale nikomu v tom nebráním, jsme svobodná země).
Zajímavý vývoj prodělal Vidlák, kdysi významný glosátor a analytik nepravostí světa.
Věnuje nyní mnoho svého úsilí alternativní politické scéně, v době, kdy význam politického haštěření na našem českém dvorku ustoupil do úrovně komunální (a to ještě velmi malé obce).
Bude prezident Babiš, Nerudová či generál?
Smeteme Fialu a jeho neschopenku?
To, s přihlédnutím k jiným nepravostem světa, jsou nepodstatnosti.
Bylo vytvořeno nové americké velení s 300 zaměstnanci na německé půdě. Má dohlédnout na to, aby se na Ukrajině nerozkrádaly americké zbraně a další pomoc. Jsou znalí lidé (Gilbert Doctorow), kteří tvrdí, že jde o zárodek amerického vedení války na ukrajinské (a jiné) půdě. A když už to nepůjde z Německa, je tady ještě Island. V Reykjavíku, už ze zkušeností z druhé světové, jsou velmi dobré možnosti pro řízení třetí světové – Atlantik i Evropa jako na dlani.
Rusové na Ukrajině ničením energetické infrastruktury vytvářejí podmínky pro další exodus zejména lidí z ukrajinských měst za teplem. To teplo najdou na západ od hranic Ukrajiny.
Podceňovaný polský nacionalismus jen čeká na příležitost navrátit země své ztracené. Kdyby to byl jenom on, ale je podpořen polskými jednotkami, čekajícími na povel a na záminku. Snahu o uvedení v život čl. 4 a čl. 5 o napadení státu NATO máme ještě v čerstvé paměti.
Válka na Ukrajině vyhnáním Rusů od Charkova a z Chersonu neskončila. Rád bych tvrdil opak, ale s příchodem zimy (a energetického kolapsu Ukrajiny) začne její vyšší level.
Teď nejen Ukrajině, ale i Rusům půjde o všechno.
A my, naše většinová společnost, se připravujeme na Vánoce.
Vzpomíná Vidlák na svůj příměr k fázi odmítání uvěřit katastrofě?
Kdepak katastrofa, to jen Homer se bojí o sebe a své potomky. Věnujme se raději fialové neschopnosti, je to pohodlné a dá se na ně pěkně zařvat na demonstracích. A je to bezpečné, přesně v rámci Strany mírného pokroku v mezích zákona.
Společenská poptávka daná výrazným nebezpečím přijde počátkem příštího roku.
Výrazným nebezpečím chudoby (pro valnou část abonentů ČEZu začnou platit tzv. zastropované – tj. čtyřikrát větší ceny) a nebezpečím padajících raket (ovšem pod ochranou naší dokonalé PVO a amerického velení v Evropě).
Ale i tehdy, když lidé budou ochotni přijít vyjádřit svou nevůli a strach, bude něco, někdo scházet.
Vůdce, jenž musí být schopen vyhmátnout a pojmenovat příčinu našich problémů, důvod našeho marasmu. USA.
Vidí ho někdo, Vidlák, či další schopný komentátor v naší společnosti?
Nebo už slovo „vůdce“ je natolik zprofanované tím pánem s knírkem?
Dobře, nazvěme ho jinak, třeba Mirkem Dušínem.
Vidí ho někdo v našem komunálním rybníku?
Já tam vidím v této chvíli jenom kapry.
Ale to neznamená, že jej společenská poptávka po tentokrát výrazné změně nevytvoří.
Přeji si, aby nebyl potřeba. Přeji si, aby se v okamžiku nebezpečí našel a řekl:
„Veďte mě, následujte mě, nebo mi uhněte z cesty.“
Post scriptum:
V Holandsku je v této chvíli jen pokus o obžalobu vlády, viněnou z konání proti zájmům státu, s návrhem:
„Opustit Bilderberg, Světové ekonomické fórum (Great Reset) a WHO; zakázat povinné očkování; chránit kulturní tradice; ukončit diskriminaci na trhu s bydlením; již nevylučovat demokraticky zvolené strany; zavést závazné referendum; zrušit pandemický zákon; uložit provozovatelům veřejnoprávního vysílání povinnost poskytovat poctivé zpravodajství; ukončit indoktrinaci ze strany škol, vysokých škol a univerzit; a zákaz účasti ve válce a podpory Ukrajiny.“
Pro pana Vidláka – pozor – stromy nerostou do nebe
Pokud strom čeká plody, má daleko do kamen.
Snad jen k vůdcům – takoví se nehledají, nevolí, takoví prostě přijdou a vedou.
Akéla z vlčí smečky by byl k ničemu, kdyby neměl na poradní skále svou vlčí smečku, která se na něčem usnesla a pak pro ni bylo samozřejmé, že svá předsevzetí dodržovala.
K tomu podobenství – zatím si skoro každý vlk ohlodává svoji kost někde v houští a společné zájmy jsou spíš nezájmy. Tu a tam jim někdo pohodí kostičku a tak vše funguje stejně.
Dvě věci jsou zapotřebí: Hlad a Akéla. Pak se něco stane. Do té doby ne.
Je to tak. Už mě to tu jednou někdo psal. Jsou potřeba obě věci současně. Podmínky a vůdce. Někdy se stává, že se nenajde a to je potom špatné. Historie by mohla vyprávět a o Cortézovi bychom nic moc nečetli, kdy tamní domorodci měli vůdce s velkým V.
Podle toho, co píšete, jste to, co se dělo v době akcí Cortéze u domororodců, jen nepochopil. Zkuste si najít řeč/dopis náčelníka Seattlea, popisuje ty věci stejně, ze stejné pozice, jako to viděli domorodci za časů Cortéze. Dobyvatelé si na svou obhajobu sice vymysleli hromadu příběhů, ale své dobyvatelství tím nijak neobhájili.
Vůdce totiž není definován bojovnou aresivitou, vůdce je definován pochopením situace a převzetím odpovědnosti za svá rozhodnutí.
Já osobně hledám raději indiány místo náčelníků. Vůdců, kteří by byli dostatečně schopní, těch vidím celé zástupy. Na každého se něco najde, každý bude něčím vadit, protože být vůdce předpokládá jisté vlastnosti, které jsou velmi blízko vlastnostem desperátů, banditů, warlordů, tunelářů a velkopodnikatelů. Hernadno Cortes byl vůdce. Pizzaro byl vůdce…
Já hledám ty, kteří udělají tu obyčejnou práci, kterou položí koleje, aby po nich nějaká politická mašina mohla jet. Beru ty, kteří svojí každodenní prací zajistí, aby mašina táhla žádoucím směrem, bez ohledu na to, jakou bude mít minulost, přítomnost i budoucnost.
V této chvíli je cennější každý člověk, který se porozhlédne po okolí a zjistí si, kde jsou plakátovací plochy, koupí si lepidlo a až to bude zapotřebí tak půjde, vytiskne si plakáty a nalepí je.
V této chvíli je cennější ten, který sestaví řetezový mail a rozpošle ho, nebo ten, kdo si na svůj profil na fejsbůku dá článek z Kydů. Cením si víc svého šafáře, který každý den překlopí můj článek na fejsbůk a čeká kvůli tomu do večera. Cením si Bannyho, který totéž denně udělá na Telegramu. Cenil bych si toho, kdo by mě překlápěl na Twitter. Cením si toho, kdo napsal Vitáskové, aby za mnou přijela a strašně bych potřeboval, aby se našlo tisíc lidí, kteří by napsali Babišovi, aby za mnou přijel. Potřebuju lidi, kteří budou o Vidlákovi mluvit v hospodě, kteří moje články občas dají někam na nástěnku.
Vůdců je dvanáct do tuctu. Všude je nějaký.
Ne úplně s Vámi souhlasím. Zejména s tou poslední větou.
I ty strany skomírají a padají pro nedostatečnost svých vůdců, ne jen kvůli vnějším podmínkám.
Ale vážím si toho, že jste vstoupil do mého blogu a korektně řekl svůj názor.
Budu se snažit postupovat stejně.
Homere, s tím souhlasím. Ne každý, kdo si hraje na náčelníka, jím doopravdy je. Teď jsme ve fázi, kdy se to tříbí. Teď se rozhoduje, kdo zbyde. Proto mi v principu nevadí současné názorové štěpení na alternativě, protože to pomůže věci. Jen je třeba o tom mluvit a indiáni se nesmějí vyšťavit předem. Abychom na konci neměli sice náčelníka, ale ten zůstane bez indiánů.
Hlavně je ale třeba dělat, šířit, vylepovat, shánět příznivce i peníze… je třeba bojovat tak, aby se dalo bojovat i zítra.
Jako pracovní postup to beru. Hlavně abych se dožil konce toho výběru.
Musím si to dodatečně ověřit ve slovníku , ale „tempus fugit“ a nejenom pro mně. (Ověřeno).
Přeji hmatatelné výsledky, možná dneska, kdo ví. Ale především s lidma.
Svého času jsem byl na jakési poradě generálních ředitelů (jako podřadná pomocná síla) a jeden z nich mě varoval, ať s pány nechodím na led, že to (oni) jsou pěkné bestie. Každý z těch politiků, chce-li se udržet, musí být pěkná svině a mistr přetvářky. Teorie o vysokém procentu psychopatů v řídících funkcí nejsou jen teorie. A jak už Admirál dole napsal, podobné vlastnosti vč. přetvářky, klamu a intrik bude mít i nějaký vůdce pokud se vyskytne. Jinak skončí jako Panna Orleánská.
Mirek Dušín by nebyl správný typ na vůdce proti prorostlé totalitě, co nás začíná dusit.
Moje požadavky na něj?
Protřelý člověk schopný intriky,
musí mít hroší kůži,
Musí být schopný dle potřeby uhnout,
ustoupit o krok, pak o dva vpřed,
dle potřeby neočekávaně udeřit,
musí umět lhát a klamat,
Tak nějak by měla znít jeho charakteristika.
Když jsme u té kůže, nechtěl bych v ní být.
Ale šel bych za ním, jak se říká „na kraj světa“.
A on, po vzoru Hernána Cortése, vzorového smrtelně nebezpečného psychopata, by vás zavedl tam, kam nás všechny právě teď plíživě zavádějí Cortésovi dnešní napodobitelé, psychopaté davosští.
No jo, to je to riziko podnikání.
Ale mám podmínku (viz článek) pro toho vůdce, pokud ji splní, jdu za svým psychopatem.
Pan Homer Simpson není první, kdo si všimnul, že v zemi tulipánů se něco zajímavého děje.
Pojďme je pozorně sledovat. A držet jim palce.
Nejsem skutečně první, okopíroval jsem to z diskuze u Vidlákova článku. Je to příliš pěkné, než aby to skončilo podle návrhu, ale je to vlaštovka (i když ještě jaro nedělá).
Teda zrovna tam bych to čekal úplně nejmíň (no dobře, v nějaké dobře vyhřáté kanceláři v Bruseli plné spokojeně napapaných parazitků ještě míň), ale zřejmě první prasklé vlákno už řádně přetažené struny.
Ono se to tam urovná, Holandsko nevybočí z řady.
Je to ale i tím, že holandská vláda, v zemi, kde je krav víc jak obyvatel (nebo to je Skotsko a ovce?), chtěli zrušit ty krávy.
Myslím si, že poptávka se týká pouze zboží a ceny. “Společenská poptávka” je umělý konstrukt. Já třeba poptávám od státu služby, které jsem zaplatil daněmi. Po společnosti nechci nic.
Ládíku, Vaše vstupy jsou dokonalým shrnutím každého mého článku. Zvlášť si pamatuji ten poslední, o Trojském koni ve Vaší hlavě. Všechny si ukládám pod hlavičku (nikoliv Vaší) Ládík Ostravák. Děkuji i za tento.
Společenská poptávka neznamená, že něco chci po společnosti. Je to naopak, společenská poptávka znamená, že společnost prostřednictvím volených i nevolených zástupců chce něco po mě (podpoř neziskovku, ukliď cos nerozházel, jdi společnost / politiky bránit…)