Vhled do minulosti i přítomnosti českého politického stranictví. Zastupitelská demokracie je praxí protimluv. Indoktrinovaná společnost. Expertokracie. Co a jak dál?
Kritika politických stran v Československu
…Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinili vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy…
Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! NE; je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie. Kritika českého partajničení (nabízí se i trefný obsah „partaj ničení“) bude zanedlouho stoletá; roku 1925 ji sepsal Karel Čapek. Dodejme, že v r. 1925, kdy se v ČSR konaly parlamentní volby, rozmanití autoři se v kulturně politickém časopisu Přítomnost (založen r. 1924) zamýšleli nad fungováním politických stran. V červnu toho roku byla v časopisu vypsána anketa „Proč nejsem v některé politické straně?“ Anketu kritizovaly tehdejší stranické noviny České slovo (list Československé strany socialistické) a Právo lidu (noviny Československé strany sociálně-demokratické). Z iniciativy intelektuálů vznikla v roce 1925 Národní strana práce (NSP). Jejími podporovateli byli např. bratři Čapkové (malíř i spisovatel), V. Mathesius, jazykovědec, P. Janák, architekt a rektor UMPRUM, F. Peroutka, novinář, A. Stránský, senátor a zakladatel Lidových novin. NSP v parlamentních volbách neuspěla, existovala osm týdnů. Politik a ekonom Karel Engliš v textu Politický egocentrismus, poznamenal: Stranictví a straně se podřizuje vše. Jen straníci jsou plnoprávní občané, legitimace stranická je jako průkaz občanství i jako průkaz způsobilosti. Stranický egocentrismus si podřizuje i zájem státní. Takový egocentrismus je v rozporu s kořenem demokracie. V rámci prohloubení demokracie je třeba jej potlačit (Přítomnost II, č. 43, 5. 11. 1925). Připomínkou z historie zjišťujeme, že v současnosti zmiňovaná idyličnost první republiky se nejen ve sféře politického stranictví jeví pochybnou. V roce 1925 republika existovala nedlouhých sedm let.
Zastupitelská demokracie je praxí protimluv
Demokracie je založena na zásadě suverenity lidu, liberalismus však uznává suverenitu individua (historicky je liberál spojený s individualismem a ekonomismem, tj. ideou nadřazenosti ekonomiky nad politikou). Antropologicky je liberál homo oeconomicus, uspokojující svůj zájem; lidé, země, kultura nejsou podle něj podstatné. Idea je ostře vyjádřena ve známém výroku Margaret Thatcherové – there is no society (není žádná společnost). V západním světě převládá liberální, zastupitelská (reprezentativní) demokracie. Sousloví „zastupitelská demokracie“ se v praxi jeví jako protimluv. Ti, kteří mají zastupovat voliče, hájí jen sebe samé a stranickou linii.
Po více než třiceti letech praktikování politiky v ČR můžeme vidět, že politické strany jsou instituce v úpadku. Jsou osudově zatížené ideologickým bahnem, jež spolu s mediokracií předhazují veřejnosti. Za účelem přežívání se partaje snaží něčím odlišovat, ale v bahnité rozbředlosti jsou si podobné. Stále více vyčnívá rozpor mezi slovy, přísliby a skutky papalášů. Vedle ideologické vyprázdněnosti povstává degenerovanost partají z nedostatku politických elit. Až na nepatrné výjimky stranický systém víceméně přitahuje nejprůměrnější osoby, a tak nastupují pseudoelity, tj. falešné elity, lžielity (pseudes = lhaní, falešný). Známe je ze současné vládní a parlamentní loutkové scény: TOPmešuge pindavá, vito mafiosoSTAN; v senilátu grošík tchajwanec a mezi všemi se vrcholně leskne impotentní signalista. Stranicko-vládní politbyro současných místodržících se v závislosti na svých ovladatelích zdokonaluje v dovednosti „polibdíro.“
Indoktrinovaná společnost
Žijeme ve vysoce indoktrinované společnosti. Bystřejší pozorovatel politického dění používá racionalitu, ale průměrný člověk se neřídí rozumem, nýbrž vírou. Jeho naivistická víra přijímá iluze a emocionálně působivá zjednodušení, které mu vnucují propagandisté spolu s distributory (média a asociální sítě), aby jednoduššího jedince udrželi v konzumentském návyku. Průměrný občan svoji důvěřivost ve vyráběné a šířené „pravdy“ spíše neprověřuje. Když vládní SPOLUpachatelé dogmaticky opakují „nenecháme nikoho padnout,“ přijímá floskuli jako fakt (věřící netuší, že ve skutečnosti své reálné upadnutí zaplatí). Co s věřícími, kteří dogmata stranicko-vládní vrchnosti uznávají, podporují a další je buď trpně snášejí, mlčí a jiné zas špinavá politika nezajímá? Zvykli si čekat v různých frontách – dávněji na maso, nedávno na vakcinační Tečku a v dohledném čase budou věřící možná čekat ve frontě na zázračno… Zvědavost: Jste mrtev nebo živý? Já nevím, čekám direktivy (Stanisław Jerzy Lec). Aktivnější občané neotálejí – konají.
Expertokracie
Demokracie je vydatně manipulovaná experty, a to nejen ekonomickými, ale též vojáky (info o ZHN pro vpád USA do Iráku 2003) i zpravodajskými službami. Když jsou politici průměrní či spíše odrůda politikářů, tak s pomocí ambiciózních expertů ordinují občanům utahování opasků například ve vizi „zářivé zítřky,“ ty zůstanou tunelem na konci světla… Expertokracie se plně rozvinula ve dvouletce tzv. pandemie SARS-CoV-2. Mezi všemožnými domácími extra-experty měli hlavní slovo ti, co vycítili velkolepý byznys, inu šprýmulové. Projevem krize a vyčerpanosti přístupu k sociální realitě v oblasti vědy a intelektuálního světa je to, že už předem uhádneme, co nám „experti“ povědí.
Minimální program pro občanské iniciativy
Vzhledem k reálnému úpadku českých politických stran, je nepochybné, že jsou nereformovatelné. Vrátíme-li se k Čapkově úvodem citované kritice partajničení, můžeme zvýraznit pokyn pro současnost – „pracovat proti stranám,“ proti jejich nekompetentnosti; snažit se o zavedení přímé demokracie. Občanské iniciativy by měly vyhledávat a prosazovat teoreticky i prakticky zdatné odborníky, kteří umějí neideologicky oslovit veřejnost, tj. z hlediska místních, regionálních i národních zájmů. Zádrhelem prosazování odborníků v politice může být nepatřičný jev výše zmíněné expertokracie.
Studijní zdroje:
Časopis Přítomnost II, ročník 1925.
Reprezentativní demokracie, jakou jsme znali, nefunguje (rozhovor s Davidem Runcimanem), 2019.
Zákon J. a desatero pseudoelity (blog z roku 2020).
Dobrý den pane Hosman.
Rád bych se s vámi setkal. V Budějcích.
Když budete tak laskav, ozvěte se mi.
Jde o výměnu historických fotek z Českokrumlovska
S pozdravem,
Jiří ANDERLE
Next@seznam.cz
608535528
Je to všechno přesně tak, jak v článku popisujete. Systému partají se v dnešním světě zbavíme, až projdeme všichni katarzí. Pořádnou. Jak by řekl Karel Kryl „až si zaryjeme držkou v zemi“. Až lidi na vlastní kůži pochopí, jak důležité je vážit si základních věcí k životu (voda, teplo, základní jídlo), tak, pokud tu krutou lekci přežijí, začne růst společnost, která bude založena na komunitě s vlastnímivelenim a rozhodováním, schopné přežívat v těžkých podmínkách. Dnes jsme všichni zhýčkaní a vedoucí činitelé naší společnosti se svých postů nikdy nevzdají. Ani po zlém. Jediná naděje pro lidi je, že každý velký zmar a „konec epochy“ znamená začátek něčeho nového. Možná i pak to k partajničeni bude směrovat, lidskou přirozenost těžko změnit, ale bude to trvat dlouho, ale nějaké to století by ten komunitní systém mohl fungovat. Velmi děkuji za článek, důkladný rozbor. Zdravím autora.
Nevěřím v demokracii ,kde jsou na prvním místě peníze.
Starý kocour napsal k politickým stranám mj-:
„Jenže na druhé straně – lift k moci (a penězům) to byl vždy.“
Protože s tímto jeho tvrzením souhlasím, dovoluji si upozornit na jednu legrační věc.
Dodnes se vytýká bývalým členům KSČ, že byli jejími členy z prospěchářských důvodů. Ovšem rozdíl proti členství v současných politických stranách tam prakticky žádný nevidím. Jistě se v nich najdou i nějací entuziasté, jako tenkrát, ale většina má důvody čistě osobní a sobecké.
Z toho mi vychází, že členství v politické straně je v současném stádiu vývoje společnosti osobně prospěšné, celospolečensky naopak. Oproti předcházejícímu režimu rozdíl pramalý – kdo chce, může se přidat (až na nepatrné výjimky) –
Dovolím si zde zacitovat svého oblíbeného Ludvíka Vaculíka (než se na stará kolena zbláznil):
V příznivé chvíli svolává moc zákonodárné shromáždění a nechá si své nezávislé postavení vtělit do ústavního zákona. Cokoli od té doby činí, podle ústavy činí. A jelikož deset, dvacet, padesát let nikdy už nedá bod na pořad, a nikdo jiný jej podle ústavy na pořad ani dát nemůže, a nikdo také nemůže podle ústavy svolat jiné zákonodárné shromáždění, dochází ústavní cestou k založení dynastie. Je to dynastie historicky nového typu, neboť zachovává jednu významnou demokratickou zásadu: Kdo o to stojí, může se k ní přidat. Dynastie nemůže tedy vymřít po měči ani po přeslici.
………
Moc ovšem dává přednost lidem, kteří jsou svým vnitřním ustrojením jako ona. Protože však je jich nedostatek, musí používat i lidí jiných, jež si pro svou potřebu upravuje: Pro službu moci se přirozeně hodí lidé bažící po moci, dále lidé samou povahou poslušní, lidé se špatným svědomím, lidé, jejichž touha po blahu, prospěchu a zisku si nedává morální podmínky….
atd.
(To ten člověk pronesl v roce 1967 🙂 )
Nevím úplně přesně, jak to funguje v současných politických stranách, ale v časech, kdy jsem členem jedné politické strany byl (hádejte které…. 😀 ) to tak opravdu bylo a myslím si, že dnes to jiné nebude.
Režim jedné strany má výhodu v tom, že pokud je to jediný výtah, tak si může výbírat, kdo nastoupí…
A každý, kdo chce nahoru, se musí hodně snažit, aby se co nejméně umazal krví a sračkama, kterou je ten výtah zaneřáděný… A měl by se teda snažit, aby v tom výtahu bylo co nejčištěji.
V ideálním vesmíru… Ale v systému volné soutěže ani tam…
Strany měly asi smysl, když šlo o opravdu důležité věci a znamenalo to stranu hospodského sálu, na kterou se postavili zastánci společného názoru.
Když stranu definujete ústavou jako něco, co má vykonávat moc ve státě, sama si pak vymyslí ty důležité věci a jsme kde jsme…
Takto já bych rozdíl viděla.
Před hadrákem straničtí potentáti přikrádali jen mírně, dopřávali si pobyt na Orlíku a mandarinky bez fronty ve soeciálnim obchodě. Semínkový generál Šejna byl výjimkou.
Náklady za ten luxus byly veliké, dřepění na nudných schůzích a strach, aby se pod nimi nezakývala sesle.
Souzi si totiž šli vzájemně po krku.
😀
Dneska kradou bez obav, vzájemně se zpravidla kryjí, socan podrží modroptáka a modropták socana.
Bém anebo Březina, vždyť jsme jedna rodina. Jistí to Mazánek.
😀
No a po funkci mají plnou kapsičku, spoustu užitečných kamarádů, takže zase dlouhej popel.
Velmi výstižné, paní Heleno. Říkalo se přece:
„Váha soudruha se rovná váze soudruhů, soudruhem vytlačených.“
Stranokracie po cesku.
Party , parties, jsou jinde.
„A ukazuje se, že když Rusové dostanou trochu na budku, tak jsou ochotni ustoupit od Kyjeva, od Zmijího ostrova a tak dále. Oni rozumějí síle, a v těchto případech čelili tvrdé vojenské porážce. Pokud se někdo chce bavit o míru, tak ano, ale v případě, že se Rusko stáhne z Ukrajiny, až uzná to, co napáchalo a až zaplatí za napáchané škody,“ vyjádřil svůj názor Lipavský.“
https://parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vondracek-na-Prime-vybizel-ke-snaze-o-mir-Rusove-ustoupi-kdyz-dostanou-trochu-na-budku-opacil-Lipavsky-719601
Ten Lipavský, který už na první pohled vypadá jako někdo, kdo ve škole dostával na budku pravidelně i od těch nejslabších. Za mě by naprostí idioti prostě politiku dělat neměli ani na obecní úrovni. Leda by byl obecní blb politickou figurou.
Putin , ale ustupuje vod Khersonu, az po mobilizaci ,ve statisicich….
Rusko rozumi sile a proto ji ma taky a dost..Vic nez dost.
A vic nez jiny , co si neubrani svoji /mini/ silou ani , ministersky kreslo..
Svoje a cely vlady. Pak jen vyvesujou a co jim jinyho ,zbejva..
Cožpak Lipavský, to je hlava:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/valka-na-ukrajine-blackout-kyjev-pripravy-nyt.A221106_155231_zahranicni_pitt#utm_content=freshnews&utm_term=Kyjev%20blackout&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Pan Hosman promine OT, ale já to sem musím napsat: Britové začínají propagovat tělesnou nehygienu:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Safrovo-forum-cituje-britskou-odbornici-Neni-potreba-se-sprchovat-Vubec-719628
K tomu pár poznámek:
1. V jakémsi spise původem z hlubokého středověku jsem četl pokyny k hygieně pro prostý lid:
„…z rukou a huby špínu umej, více toho ale nečiň. Kdo z těla smývá špínu, smývá milost boží.“
2. Na vojně jsme jedincům, kteří se již před více než třiceti lety řídíli oním moderním britským pokynem, říkali – humusáci.
3. Právě rozmach osobní hygieny byl jedním z faktorů, který výrazně omezil šíření nakažlivých chorob. Zdá se, že se před námi rýsuje znovu středověk, podporovaný moderní technikou. Radostně a s úsměvem vstříc novým morovým ranám 3. tisíciletí!
Ano, Šafr je špína nemytá.
Podle ČSN 060320 je průtok sprchovou růžicí 8 l/min a doba pobytu ve sprše 5 minut. Budou se podle atlantických podmínek harmonizovat i ČSN? Budou se projektovat hotely bez sprch? Sociální zařízení podniků taky? Němci mají povoleno umývat si rozkrok a podpaždí. Lordi budou smrdět jinak. Bude to trend? Prádelny zavřou…
Vlivem ekologismu a bludů aktivistů dospějeme k podobnému krédu, které propagovali františkáni ve středověku. Žádali chudobu, ubohost, nosili co možná nejdéle ten stejný šat a koupel byla považována za hříšnou.
Stejná víra v novém hávu aneb návrat víry dogmatismu v 21.století.
V 90-tých letech se hodně mluvilo o „moderních“stranách. Dlouho jsem nevěděl, o co se jedná. Postupně jsem pochopil, že zatímco ještě začátkem 20. století strany aspoň nominálně zastupovaly nějakou větší skupinu lidí (třídu) a měly členstvo z té dané třídy/skupiny v počtech nejméně tisíců (ale většinou více) lidí, „moderní“ strany mají počet členů mnohem menší (pamatuji si dobře, že Věci veřejné jich měly kolem deseti?), sestávají prakticky výhradně z lidí, pro které je politika živobytím, a s lidmi, které údajně zastupují, nemají její členové většinou nic společného. Proč by tomu taky mělo být jinak, když obvykle zastupovují kromě sebe pouze své mecenáše.
Stále oblíbenější metodou je angažovat nějaké „umělce“, nejlépe herce. Nevím, jestli byl Ronald Reagan prvním, ae rozhodně měl řadu následovníků.
Věřit, že tito lidé nás zastupují, může zdánlivě pouze hodně naivní člověk, ale to se bere v úvahu, jak hluboce je většina populace „předzpracována“ zázrakem zvaným televize. Domníval jsem se, že Ray Bradbury v některých povídkách na toto téma používal nadsázky, ale kdepak – je to holá realita. Zelenský je toho živým důkazem.
Uff. Nechal jsem tamm pár překlepů/nedoklepů, ale snad je smysl jasný.
Vsecko novy .
Je bud vynalezeny uz predem ,na vseobecny pohromy.
Nebo se po zavedeni zneuzije.
To je zakon , kterej vladne..Asi ty Vyssi Moci.
Mytim a zbytecnym se napr. vojak vyrusuje vod boje s nepritelem..
A nejsme my vsichni ted vojaci a mame bojovat tu valku? Zaroven.
Jeste jsme hmyz /taky se nemeje/, tak se krmime normalka, zatim jinym hmyzem..
A co jinyho se dela s hmyzem , obzvlaste ,kdyz je ho moc, nemoce se taky hodi..
Kdo videl ten instrukcni velko film vo tech brabencich..?.
Reagan byl ovšem herecký odborář.
Není herec jako herec.
No dobře. To všechno co je v článku napsané je pravda.
Přesto se mi jeví být stranický systém stravitelnější, než tzv. neziskovky. Mají obrovskou moc a jde o nikým nezvolené lidi.
Občanská společnost je – z mého pohledu – opravdová hrozba. Troufám si tvrdit, že třeba Pánek, ředitel Člověka v tísni, anebo trio Dobrovský a kucí Kroupovi, ( starý i mladý ), kteří provozují Post Bellum, mají delší prsty než Signalista. Minimálně jim nehrozí žádné prohrané volby.
A neexistuje žádná moc, která by jim zakázala obrážet školy a indoktrinovat už školáky na ZŠ.
Tomuhle říkám sedět u volantu.
Indoktrinace školáků…
Školáci mají rodiče…
Asi nevíte, jak to funguje.
Pubescent dostane mikrofon a je z něj novinář. Pod pečlivým vedením navštíví pečlivě vybraného staříka někde v DD. Dítko vytáhne přidělenou techniku a točí rozhovor s pamětníkem.
Pamětník práší, až se mu od mluvidel práší, ze dvou příčin. Jednak už si všechno pamatuje úplně jinak, než se to stalo. Běžný jev.
A druhak dobře ví, co se od něj chce slyšet.
Je šťastný, že má návštěvu , ostatní babičky a dědečkové zuřej, jak je ten v centru pozornosti krásných mladých lidiček důležitej. A možná dostane i pytlík sušenek, které si naláme do kafíčka.
Dětičky pod vedením aktivistické pančelky předají matrijál lidem od Post Bellum.
Vlastně to prasklo jen jednou. Stařenka Věra Sosnarová si vycucala z prstu pobyt v gulagu a patnáct let se živila vyprávěním vyfantazírované storky.
Vsadím se, ze kluci a děvčata od Post Bellum podnikli kroky, aby se něco podobného už neopakovalo.
Všichni žáčkové vč. pančelky dostanou červený puntík, který se, dá rozum, jednou může hodit.
Mimochodem : Tahle partička vymývačů hlav se chystá otevřít vlastní gymnázium Paměti národa. Se zaměřením na publicistiku. Jména některých učitelů už prosákla na veřejnost.
Proti těmhle absolventům budou i Šafr s Fištejnem a Mitrofanovem banda neumětelů.
Zní to hrozivě, ale všeho do času.
Nic netrvá věčně. A i kdyby se nic podstatného nezměnilo, do indoktrinace začne pronikat realita – viz „Konec civilizace“ a nemusí to být žádná droga.
Jenom si opičky uvědomí, že ty ořechy, co dostávají nejsou ořechy, ale kameny. Ať tlučou jak tlučou, jádra se nedočkají. Ostatně – tohle byl rok 1968. Prozření. A pak přišel Ivan a vše se zase potopilo, protože kdo viděl, tak to tajil. Aby přežil v tehdejším „luxusu“. Kdo neutajil, že vidí, stal se disidentem.
Ale disident není kvalifikace. Jen stav osobnosti.
A co my , budeme trvat vecne ,mame snad vyjimku?
S realitou ktera pronika a k cemu a kam?
Stavem osobnosti, presidentem , nebo jen figurkou.
Stale tvrdsi a neuprosnejsi jsou ty vychovy ,jako vzdy pod rouskou , vzneseneho pojmu,/ jejich /,vzdelani..
Zneuzite od sveho zacatku osvicenymi vladami a slavnyma „osvicencema“, jako vsecko..
Kultem vzdelani . Kult nemusi bejt kultura.
Akademikama a jejich nekonecnou propagandou ,pres mrtvoly a udesnymi nasledky, prosazovanou , od cepu k jejich tankum.. Na nas.
Vseho moc skodi a moc moci ,potom skodi , nemocne..
Vypatlany akademici vyzbojeny az nad hlavy ,zase vzdelanim , bolsevici ,samozvany a sebeurceny experti na budoucnost ,coz
vycetli nejdriv z ucebnice vod „genia“…
Se nekdo jimi zase povysi, aby byla ta dulezita a nevyhnutelna dulezitost..
Brzy ,nacpany vedomostma az po usi , pribehli s tim , ze vlada lidu v demokracii se prukopnicky ,pokrokove a revolucne musi vymenit vladou lidu , kterej musi pracovat , tak jako tak a porad , akorat se nazve pro zmenu ,proletarem..
Neslo to jinak, nez zase obvyklym krvelacnym zfanatizovanim ..
To humanistum nevadi v jejich obdivu..
Kdyz lid se hodi ,protoze pracuje rad a casto..Skoro porad..
Dneska se to ale meni ,sou uzitecnejsi roboti , boti atd…A vzdelani.
Je to o to pikantnější, že si za to nechává PostBellum od škol, respektive zřizovatelů, ještě PLATIT (protože přece „vzdělává děti“), aby veškerý profit, tj. plná autorská práva k nahrávce rozhovoru, pak drželo pak PostBellum. Ve slušné společnosti platí, že práva má ten, kdo platí.
Pokud jde o výběr zpovídaných pamětníků, probíhá to tak, že PostBellum nechá i tuto práci na těch dětech, pouze následně lustrují, jestli náhodou nebude něco vyprávět Štrougal nebo někdo takový.
Čili – zřiďte si ideově správnou „vzdělávací“ neziskovku, zaštiťte se správnými libdemo řečmi a začněte oslovovat školy/obce. Ti, aby nevypadali, že jsou eaní a nenávistní, s vámi nevyrazí dveře a začnou vytvářet tlak na sebe navzájem – každý se bude bát vypadat e-aně a „co když je starosta / ředitel nadšený aktivista? CO když se o mě bude pak ošklivě psát a mluvit v televizi?“ Ve chvíli, kdy město zacvaká, pak přidejte „A už se do toho vrazily peníze, tak ať to nevyjde nazmar.“ Je to svým způsobem zvráceně geniální systém.
No právě!!!!!!!!
Synek chudého disidenta Jeníček Dobrovský , investor a filantrop, nebude platit všechno. Ať si ta verbež za svoji indoktrinaci připlatí.
Rodiče mají zaměstnavatele…
Pane Schumachere (i ostatní), podívejte se prosím na tento odkaz. Jde tam sice hlavně o konflikt na Ukrajině, ale jistě si to sami dokážete extrapolovat na očerňování Evropské unie, odpor vůči migraci či Greendealu a další demokratické vymoženosti, které si zalouží „zvláštní právní ochranu“:
https://perpetuum.cz/2022/04/schvalovani-utoku-na-ukrajinu-zakem-z-pravniho-pohledu/
Vypichuji zejméno to, co se táká vámi zmiňovabné odpovědnosti rodičů:
Schvaluje-li dítě veřejně ve škole, že útok Ruska na Ukrajinu je správný, může taková skutečnost nasvědčovat tomu, že žije v rodinném prostředí, kde je normou schvalování zvlášť závažných zločinů, tedy v prostředí, kde není zajišťován řádně jeho mravní vývoj a morální prospěch. Má-li škola, např. na základě rozhovoru s dítětem či rodiči, za to, že takové nepříznivé působení rodičů trvá po takovou dobu nebo je takové intenzity, že nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte nebo je anebo může být příčinou nepříznivého vývoje dítěte, pak má povinnost konat/b.
Tož asi tak k tomu „žáci mají rodiče“.
Ještě na doplnění z téhož textu:
Pokud škola usoudí, že skutečnosti naplňují výše uvedené znaky, pak má v souladu s § 8 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí povinnost uvědomit orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten především posoudí, je-li v daném případě sociálně-právní ochrana dítěte nutná, a pokud usoudí, že ano, bude svou činnost zaměřovat nikoli na „trestání“ dítěte, ale na jeho ochranu – a to před škodlivými vlivy okolí, tedy zejména před škodlivým vlivem jeho vlastní rodiny, která jej vychovává v rozporu s morálními hodnotami, jež zastává naše společnost.
Přečetl. Ostatně už název Perpetuum napovídá. Perpeťáctví je mé oblíbené téma.
Naštěstí naprostá většina těch, kteří by se s oním popsaným jevem pracovně setkali, je příčetných. I kdyby se to u nějakého mileniálského exota ujalo, do finále by neprošlo.
Ovšem autora oceňuji. Skvěle by se uplatnil v padesátých letech. Jako z Urválkových závěrečných řečí, jako z rozsudků lidového soudu či ze záznamů inkvizice. Brilantní. Má to šmrnc. Kdybych chtěl diskreditovat politický směr, který zastává, nenapsal bych lépe.
Myšlenka, že termín „zastupitelská demokracie“ je v praxi protimluv, je správná. Daleko příhodnější název pro tento společenský systém je zastupitelská oligarchie.
Také zmínka o masivní indoktrinaci je dobrý postřeh – bez této indoktrinace by zastupitelská oligarchie byla brzy prohlédnuta jako lež a proto smetena.
Součástí oné indoktrinace je i přepisování dějin a znehodnocování technicko-přírodovědné vzdělanosti, jak jsme dnes a denně svědky.
Tyto a návazné otázky by měla řešit politologie, a měla by je řešit jako akutní. – Když ale ono cestování do Kyjeva je mediálně atraktivnější, že…
„Vod prvniho si setrim na pardala, by se ho moje bytna taky bala..
Snad jednou svuj ostrej jazyk schova, ma draha spravcova..
Uz mne nebavi ,jinou zabavu at najde si“ …zpival Miki Volek..
Psal jsem , ze lid ani v demokracii ve sve velke vetsine, nema zajem nekomu vladnout.
Ani sobe ne. Aby se tahle obezlicka nezalibila..
Mame radi vanoce, fotbal, hokej ,filmy TV uz mene , vareni ,zabavu ….
Takhle my si vladneme..
Spolecnost neni ,kdyz musi bejt volnobeh trhu a podtrhu.
Kdyz dosazeny Pinochet, prokazal svoji uzitecnost , napr. na trhu proda uzitecnou valky britum. /Alliende by se na to nezmoh/.
Kupte si Thatcherova valku , bude dobre, vladnouci selma lid se vam z ulic uklidi , uklidni a sjednoti…
Krize politickych stran je neco obvykleho , v 38 rozhodoval Benes ,ani parlament ,v 48 , v 68 jedna strana v krizi , ale nejlepsi je zabomysi valka stran a byrokratu..
Zeptaji se vladci udajne volbama na uprimnost , schopnosti ,nekterych nikomu neznamych , ale tech je omezeny pocet a jde jen o „stridani strazi“..
Vetsinou vyhraje ten kdo mluvi a nejdyl. A tak se zalibi na chvili..
Miluje lid horoucne a ten je milacek..Az do ochlazeni vztahu, nez lid odhali….
Nekteri to maji hlidat ,opozice to neni ,parlament je zvanirna ,predstira se dulezitost , ze jde o neco, kdyz jde, tak zase rychle zmlkne..
Neschopni ministri se mnozi a proto potrebuji stale vetsi stado poradcu , z rad pribuznych a znamych ,kteri by mohli pomoci se udrzet blizko koryta.
S pravdou jsou stale vice na stiru a tak zprisnuji a nasazuji kazdemu poradnejsi nahubek..
Skutecnost a ta prava kuloarni cinnost mezi ,je jen pro zvane ,co se znaji treba od studii ,
/ing , nedesignuje boeing , a kdyz tak, spatne/.
Prednost vlady a uradu , je ze za nic neruci a nezodpovida a najde utociste u koryta opozicniho ,nez se zapomene..
Zapominani se lidu , ktery nevedel, se zle vycita..
Lid jest pohnavan k zodpovednosti, zle kritizovan , jako veskrze spatny a vyzyvan z kancelari aby ucinil napravy ,dle prani dalsich , vod koryt vzdalenych a mavajicich diplomy, ktere jim maji vse zarucit..
Lid a jeho prani a odhaduji interpretuji a prodavaji politologove a delaji vyzkumy nazoru ,mezi prodavackami v zelenine.. Resi se vzdy nasledky to je nejpopularnejsi..
Diskutuje se ale az potom. Po ofenzivach vlady a strany ,skutku casto nepeknych a nebo zabalenych do lepe stravitelnych a chutnych kolacku..
Ze si toho nekdo vsimne , neni znamka pretekajici inteligence..
Ale rict neco nahlas a verejne nemuze prave ten vladnouci lid. Kdyz chce neco rict neni kde a casto ani nesmi..Pro urazky velicenstva..Vytahnou se obusky a flinty..
Nekdy se cast lidu podari nejak nahnat do ulic , neni to zadarmo , tak zistny bohac vypomuze i sobe a potom jsou nepekne zmeny..
Kdyz se problemy nahromadi ,vrchnost je pohodlna lina a neschopna , nestara se nez o sebe ,coz se opakuje..
Koryta pritahuji je u nich vsecko , casto na celej zivot a za nic, /media vypomuzou jako vzdy/ a nic se nemusi umet..
Buh mel a ma taky vzdycky zastoupeni..
Sam by to vsecko ,jako Fsemohouci, nikdy, nemoh stihnout.
Jeste bylo potreba na nej dohlidnout, aby se samou Nevomylnosti, nahodou nezmylil..
Politolog je zase vzdelanej akademik a nikdo jinej to bejt nesmi..
Politologie sama o sobe je co..Co umi ,co dela.
Zastupitelna demokracie neni myslenka, ale soucast propagandy.
Prodejni slogan.Heslo. Hesla sou klacky a facky.
Na omameni ,aby se na to hned neprislo..
Pravda, musel to nekdo nejdriv vymyslet , nebo jinak vytvorit..
Kdyz nacista neovlad svet , ovladne svet treba, anti nacista..
S podobnejma metodama..S podobnejma /anti/heslama a trestama ..
Vypada to zdalky jako sebevrazda naroda , kteryho omrzelo existovat a vzal si na pomoc, Banderu ,zaroven s antikolackama..S kerejma prisli jeho obeti..
Nebo tak , neni prehled ..
Zhruba tak.
Ovšem za nejvhodnější označení pro nynější praktické politické uspořádání považuji polykracii. Podle okolností s různým zastoupením a váhou složek. Oligarchie v tom mixu má silnou pozici.
Dobrý námět. Stál by i za nějaké rozpracování – jen jestli by se Péťa nezlobil, že mu fušujeme do… málem jsem napsal do řemesla, ale včas jsem se zarazil.
Ze zkušeností současných generací je strana výtahem k moci (např. gazdík, langsádlová & kolektivy) a stranická knížka je kvalifikačním průkazem. Tímto se pro normální pracující populaci stává stranickost cejchem. Znakem prašiviny.
Těžko tento stav změnit, alespoň z mého pohledu (freelancer 34 let nonstop).
Pravda.
Jenže na druhé straně – lift k moci (a penězům) to byl vždy. Dnes si vlastně jakýkoliv hejhula může založit „neziskovku“nebo „nevládku“ a když najde podporu v hlavním proudu žurnalistů (z kteréhokoliv média, ono se to pak šíří jako žloutenka), zařídil si takovou malou přívěsnou kabinku k větším výtahům a jede!
Kdekdo je „mluvčím“ jakéhokoliv – třeba i imaginárního – subjektu. Pornoherec Janda třeba. A množství „kovaných odborníků“ na cokoliv se někdy zdá být větší, než počet občanů Kotlinky. Ti skuteční se v těch zástupech „mluvících hlav“ tak nějak ztratí.
Od minulosti se situace liší hlavně tím, že existuje obrovské množství informačních systémů.
Kdysi byly noviny, rozhlas a film. Velké instituce, do kterých proniknout nebylo snadné. Dneska si založím blog – a jedu.
Ano, ale jiní také. Takže je to soutěž v čtivosti, „klikatelnosti“ a „koukatelnosti“. (Youtubeři, inetrnetová rádia atd. Což celou věc sice značně „demokratizuje“, ale též znepřehledňuje, takže dobrat se faktů téměř nelze.
Mně stačí se podívat, koho začne establishment okamžitě adorovat.
Deník N měl ještě skořápku na hyždích a už Seznam dával upozornění na jejich články.
Propagandou se v Kotlině živí takové množství lidí, že si někdy škodolibě říkám, už aby přišla ta hospodářská krize. Můj vlhký sen je vidět Šafra jak šoupe krabice v Amazonu. A Vendulu z ČT jak doplňuje jogurty v Lídlu.
😀
To bych taky rád viděl, ale bohužel je to čiré scifi.
Poctivou prací k miliardám, to je mé krédo.
Až se stanu milým jardářem, dám na to prachy a nechám to sci-fi natočit. Slibuji!
Bude to větší trhák než Arata… Vatata… Atavatata… no prostě ten film o modrých mimozemšťanech, co mají špičaté uši a nos jak rozšlápnutý šnorchl.
Co mají…a nos….
Škyt! Ík!
…a nos jak….
Škyt!!! Ík!!!
To bylo hnusné. Při večeři. Když jsem měl plnou hubu.
😀
Neříkávala vám (taky) maminka Nečti si u jídla? Tak vidíte. 🙂