Edouard Husson
„Perské listy“ jsou staré něco málo přes 300 let. Montesquieu by příspěvek níže jistě ocenil!
Existuje totiž celá část pařížského a politicky angažovaného světa, která nepochopila hluboké proměny, k nimž došlo během Macronova desetiletí.
V roce 2018, bezprostředně po vítězství na mistrovství světa ve fotbale, panovalo mezi různými skupinami mladých lidí, kteří se v Paříži potkávali, značné napětí; ti z bohatých čtvrtí a ti z předměstí na sebe hleděli s hluboce zakořeněnou nepřátelstvím.
O dvacet let dříve se oslavy vítězství nesly v radostném a slavnostním duchu. Poté však přišly nepokoje v roce 2005, „Sarkozyho éra“ na pravici, zákon o „manželství pro všechny“ na levici (přičemž míra jeho odmítání mezi obyvatelstvem cizího původu byla podceněna) a demonstrace po útoku na redakci „Charlie Hebdo“ – to vše na pozadí válek vedených pod taktovkou USA a neokonzervativní ideologie.
A najednou přišel Macron.
Sblížil Francouze – mladé i staré. Společně protestovali v řadách „žlutých vest“, jen aby proti nim zasáhly obušky Macronovy policie. Společně čelili lockdownům, „zdravotnické diktatuře“ („Jsme ve válce!“) i cirkusu kolem očkovací kampaně společnosti Pfizer. A dnes společně bojují o to, aby vůbec vyšli s penězi…
To vše vyneslo na povrch to, co měli společného, bez ohledu na svůj původ.
V poslední době pak cenzura uvalená „Francií shora“ v souvislosti s masakry v Gaze jen dále posílila pouta mezi „Francií zdola“. V tom spočívá ironie makronismu: sjednotil všechny proti sobě – a to do té míry, že do značné míry vyprázdnil etnokulturní debatu (umělý konstrukt ve francouzské politické kultuře), která dominovala předchozím desetiletím. Macron navíc prostřednictvím svého přístupu „zároveň“ (*en même temps*) promítl do legislativy řadu myšlenek strany *Rassemblement National* (Národní sdružení) – zejména v oblasti přistěhovalectví.
Obraz je tedy kompletní.
Vycházím přitom ze svědectví samotných demonstrantů. Na rozdíl od narativů, které šíří lidé jako Ciotti, Zemmour či Bardella, zde již nehrají roli etnické nebo náboženské faktory. Hnací silou těchto demonstrací je sociální a politický rozměr – a to i u těch výtržníků, kteří se uchýlili k násilí. Macron, jednající jakožto agent globalismu, dokázal sjednotit Francouze – bez ohledu na jejich původ – proti sobě.
Francie je, stejně jako každá společnost, živoucím organismem. Profesionální politici – podobně jako jakákoli kasta s parazitickými sklony – změny nemají rádi. Hesla tuhnou v předsudky, předsudky se mění v ideologii a ideologie plodí násilí.
Nesmíme podceňovat nebezpečí, které představuje tvrdošíjné lpění určitých pravicových frakcí na tom, aby na konflikt, jenž je ve skutečnosti politický a sociální, nahlížely optikou etnokulturní.
V tíživé atmosféře skomírajícího makronismu je to, jako by někdo škrtal zápalkami u sudu s prachem – tím spíše, pokud stanice jako CNews dále přilévá olej do ohně.
S tím, jak se éra makronismu chýlí ke konci, sílí vzestup „strany pořádku“, což jen prohloubí dusivou atmosféru režimu v rozkladu. Po ničivých událostech posledních dnů nabrala Marine Le Penová vítr do plachet.
O to důležitější je popsat realitu takovou, jaká skutečně je – zvláště proto, že boj za odstranění desetiletí trvajícího sevření naší ekonomiky neoliberalismem a myslí našich vůdců neokonzervatismem teprve začíná. Jak říkával Péguy: člověk musí nejen popsat to, co vidí, ale – což je ještě důležitější – musí skutečně chtít vidět to, co vidí.
Masakry v Gaze neskončí dokud nepřestane Hamás masakrovat obyčejné Araby.
Nevím, jak se to týká článku, ale dobře.
Nevím, kolik obyčejných Arabů masakruje Hamás. Pravděpodobně k nějakým takovým vraždám dochází, tak už to bývá.
Můžete si však být jist, že i v případě, že s tím Hamás skončí, dokonce i v případě, že Hamás odevzdá zbraně, masakry v Gaze neskončí. Izrael Palestince prostě nechce. Z jeho chování je zřejmé, že proto udělá cokoliv. Tečka.
Nkteří se uchýlili k násilí. Uchýlili, píše autorka. Takže bojují proti establishmentu tím, že vykrádají malé obchůdky, zapalují ojetiny těch, kdo mají hluboko do kapsy, a napadají všechny, kdo nestačili utéct (jen pro informaci: Škody vzniklé za nepokojů pojišťovny standardně vylučují z plnění). Tím Macronovi fakt náramně ublíží.
V sobotu nasadí Macron armádu. Doufám, že všichni migrantobijci budou spokojeni.
To je pravděpodobné vyústění.
Je klidně možné, že celé to rabování a ničení bylo realizováno proto (normální demonstranti neničí a nerabují, že), aby byla záminka k tvrdším opatřením.
Takové prostředky se v historii běžně používaly. Provokace a provokatéři.
Může to být předehra k nastolení fašistického režimu. Umírněnou paní Le Pen může snadno nahradit ráznější sekáč.
Já si vždycky vzpomínám na Majdan. Demonstrace proti zkorumpované vládě. Byla zkorumpovaná? Rozhodně. Všechny postsovětské vlády na Ukrajině takové byly.
Politici z celého Západu jezdili protestující povzbudit (náš „kníža“ Schwarzenberg tam byl taky), Victoria Nuland rozdávala koláčky.
A výsledek? Fašistický režim, který dnes a denně násilím posílá lidi umírat ve válce proti Rusku. Píše se o třiceti tisících mužů měsíčně. Mluví se o tom, že rozšíří vojenskou povinnost na ženy.
Demonstrace, a je jedno, zda jsou oprávněné, nebo ne, se snadno použijí právě proti těm lidem, kteří demonstrovali. Nebo se vyvolá demonstrace zpitomělé části populace, různých „spolků pro ochranu demokracie“. Je to „demokratický“ nástroj, který je legalizovaný právě proto, aby ho bylo možné snadno zneužít.
Zatím musí být spokojeni všichni islamisté a antižidé, že madam?
Taková Hilsneriáda, to by bylo pro Vás, že ano?
A viděl jste někdo pracovní nasazení a technologickou kázeň u pracujících barevných lidí?
Myslím tím dodržování běžných postupů. Například po zavazadlech na dopravním páse se s gustem nedupe. Použitý štětec se nevyhazuje, ale vymyje. atd, atp.
Navážu: do pojistek se nestrká hřebík. Utržená špajchna ve výpletu kola se neopravuje omotáním kolem špajchen dosud neutržených…
Tak s těmi štětci: ono se opravdu nevyplatí je vymývat (pominu profesionální natěrače, tam to je o něčem jiném). Když chci jednou za čas natřít pár prken a pak dlouho nic, tak… obyčejný štětec stojí pakatel proti šíleně drahým barvám a ředidlům.
Omlouvám se za OT. Nerad ruším hlubokomyslné úvahy ostatních.
Ano, to máte pravdu. Pokud ovšem natíráte každý den, je tento postup podivný. Ovšem barevný člověk nehodnotí cenu ředidla a neporovnává ji s cenou štětce, aby postupoval hospodárně. Jeho štětec to nikdy není a jeho ředidlo také ne. Ale pravda je, že jsem nezvolil nejlepší příklad. Barevný člověk obvykle momentálně překážejíci věci neodsunuje, ale s gustem odkopává. Pracovní postupy zvládá technikou: „Take it easy“… Možná to pochytil od našich „spoluobčanů“, neboli „mladíků“. Ti, kteří momentálně pracují, používají metodu, kterou sami nazývají „mrdup“.
Znám rodinu mladého muže, žije v Paříži, pracuje v bance (púvodem z Maroka). Jestli vymývá štětce nevím. Ale jedno vím jistě, jeho práce je velmi náročná, dovolím si pochybovat, kolik asi diskutujících by to zvládlo.
Ubozí, ubozí bankovní zaměstnanci!
Známý jezdil do Afriky. Často bydlel v Dar-es-Salaamu v hotelu na jedné z hlavních ulic. Od rána do noci ho rušil hluk z vedlejšího autoservisu, denně do desteti večer. Kdo byl třeba v Maroku ví, že místní obchodníci vám udělají kokteil klidně před půlnocí a ráno v tom obchůdku už v sedm sedí. Kdo z Čechů tohle dělá ?
V Africe se mnohé skvěle recykluje, to by bylo na knihu.
Když nic nevíte, nekomentujte.
A teď bych se zeptal, zda ti šikovní automechanici z Dar-es-Salamu nebo ten výrobce koktejlů z Maroka se zvednou a půjdou do Evropy? Nebo do Evropy jde ta sorta lidí, kteří chtějí lehce žít na dávkách a užívat z „blahobytu“ Evropanů?
Hřebíček na hlavičku!
Ten problém s pojmem migrace není tak černobílý.
Na „Západě “ drtivou většinu prací, kde musíte něco nosit, zvedat, zkrátka práce u které se zapotíte dělají migranti.
Lidé na „Západě“, tak zparchantěli, že už nechtějí dělat manuální práci.
Uvedu příklad ze své rodiny:
Dcera žije v Itálii s manželem a dvěma malými dětmi.
Její manžel (Ital) je herec.
Jeho jeden bratr vystudoval herectví a učí to na fakultě.
Druhý bratr je filmový kaskadér.
Jeho sestra studuje hru na housle a klavír.
Zkrátka chtěli migranty na otrockou práci a ono se to nějak zvrtlo…
Pane Řezníček z Brna
A zvrtlo se to proto,že není z čeho platit otroky.
Jak se lze dočíst, ubíraji se peníze,ze školství, zdravotnictví, takže to spěje ke krachu a nezachráni to ani Le Penová.
Spatřit barevného člověka udřeného a celého zpoceného celodenní dřinou lze zhruba stejně často, jako spatřit kometu.