Sjednocené Německo hluboce rozdělené

Mainstreamová média komentují drtivé vítězství Alternative für Deutschland (AfD) ve spolkové zemi Sachsen-Anhalt s nepokrytým pohrdáním voliči, které vykreslují jako staré venkovany.
Je faktem, že průměrný věk místního obyvatelstva je v rámci Německa jedním z nejvyšších a že podíl osob ve věku 65 a více let zde dosahuje téměř třiceti procent.

Na počátku byla likvidace…

Toto je ovšem důsledek, nikoli příčina. Proč z východoněmeckých zemí masově odcházeli mladí lidé? Proč se tyto země vyznačují nízkou porodností? Jak to, že těmto zemím nepomohly investice ve výši zhruba 2 bilionů eur?
Abychom pochopili, proč je Německo v podstatě stále nesmiřitelně rozdělené, je potřeba si připomenout jeho znovusjednocení (německé císařství bylo vyhlášeno 18. 1. 1871). Hlasy, že by tento proces měl být pozvolný a trvat déle, nebyly vyslyšeny. Německo se sjednotilo, zatímco Československo či Jugoslávii čekal rozpad.
Hlavním doprovodným znakem německého sjednocení (3. 10. 1990) se stalo uzavření klíčových průmyslových a energetických podniků bývalé NDR. Například v Sasku-Anhaltsku šla v roce 1991 do likvidace největší rozestavěná elektrárna na území Německé demokratické republiky, Kernkraftwerk Stendal. V Magdeburgu zanikla významná bašta strojírenství, Kombinát Schwermaschinenbau Ernst Thälmann (SKET).
V Sasku (Sachsen) došlo k likvidaci strojírenského podniku Kombinat Fortschritt Landsmaschinen v Neustadtu, který se zaměřoval na výrobu zemědělské techniky včetně traktorů a kombajnů.
Zanikly i textilní závody Textilma a Malimo. V roce 1991 byla zlikvidována výroba fotoaparátů Praktica (Volkseigener Betrieb (VEB) Pentacon Dresden).
Nejinak na tom byly i další země bývalé Německé demokratické republiky (NDR). V zemi Meklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko) byl napřiklad zlikvidován podnik na zpracování ryb, VEB Fisxhkombonat Rostock i s obří flotilou. Stejný osud potkal výrobce lodí, VEB Schiffswerft Neptun Rostock či výrobce pneumatik, VEB Reifenwerk Neubrandenburg. Velká jaderná elektrárna, Kernkraftwerk Greifswald (Lubmin) odstavila v letech 1990 a1995 všechny své bloky.
V propouštění vyústila i likvidace konzerváren, mlékáren či cukrovarů.
V Durynsku (Thüringen) likvidační politika postihla například VEB Kombinat Mikroelektronik Erfurt (KME) či VEB Uhrenwerk Ruhla. Oboje nastalo v roce 1990. V roce 1992 byl uzavřen hutní a ocelářský závod, VEB Maxhütte Unterwellenborn.
Zanikly též známý producent radiopřijímačů, VEB Stern – Radio Sonnenberg či mnohé textilní podniky (města Gera, Apolda, Greiz).
Rovněž textilní závody byly likvidovány v Braniborsku – Brandenburg (VEB Obertrikotagenbetrieb, Wittstock/Dosse). Postižen zde byl také ocelářský a strojírenský průmysl, například výrobce kolesových rypadel.
Oficiální propaganda tvrdila, že výše zmíněné podniky nebyly konkurenceschopné. Faktem však je, že byly likvidovány právě proto, aby nekonkurovaly těm západoněmeckým.
Honosně nazvaný projekt „Aufbau Ost“ (obnova Východu) sice znamenal přísun cca 2 bilionů eur, které však spolykaly důchody a podpory v nezaměstnanosti. Krom toho tyto prostředky putovaly na dálniční a silniční síť a modernizaci budov. Neřešily však hlavní problém, a to ztrátu průmyslové páteře bývalého Východního Německa.
Uvědomme si, že NDR byla jakousi výkladní skříní východního bloku, a to již proto, že vedle bylo Západní Německo. Zároveň tehdejší Německá spolková republika (NSR) se musela snažit, aby negativa kapitalismu byla co nejmenší, protože rovnou pod nosem měla výdobytky sociální politiky v NDR.
Za Helmuta Kohla se sice Německo formálně opět sjednotilo, ale vnitřně zůstalo rozdělené. Dnes je to patrné více než kdy jindy.

Už nechtějí být otloukánkem…

V zářijových zemských volbách ve spolkové zemi Sachsen-Anhalt (Sasko-Anhaltsko) získala v roce 2026 AfD téměř 44 procent hlasů, a to při voličské účasti přesahující 75 procent. Druhá CDU (Christlich Demokratische Union Deutschlands) získala cca 17 a třetí SPD (Sozialdemokratische Partie Deutschlands) zhruba 9 procent hlasů.
Jak dopadly volby v této zemi v roce 2021? Tehdy voličská účast činila 60 procent, a zvítězila CDU s přibližně 37 procenty hlasů. AfD tehdy obsadila druhou pozici s téměř 21 procenty. SPD již tehdy byla v krizi a obdržela necelých 8,5 procent.
K čemu tedy za těch pět let došlo? CDU zde ztratila pozici leadera. Krom toho přišla o více než polovinu voličů z roku 2021. Kromě toho AfD zřejmě získala i bývalé nevoliče, neboť voličská účast se v roce 2026 výrazně zvýšila.
V Meklenbursku-Předním Pomořansku měla silné postavení SPD. V roce 2021 zvítězila s téměř 40 procenty hlasů. Dnes je zde situace zcela jiná.
V zářijových zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku zvítězila AfD se zhruba 38 procenty hlasů (v roce 2021 získala necelých 17 %). Druhé místo obsadila s přibližně 35 procenty SPD. Dosud vládnoucí CDU se do zemského parlamentu nedostala. To vše při 78% voličské účasti. Ta oproti volbám v roce 2021 vzrostla o téměř 7 procentních bodů.
V listopadu roku 2022 snížil místní zemský sněm (Landtag) věkovou hranici pro voliče na 16 let věku. V letošních volbách tedy hlasovali o šestnáctiletí a sedmnáctiletí. Od šestnácti let se v zemských volbách může hlasovat též ve všech třech městských státech, v Braniborsku, ve Šlesvicku-Holštýnsku a v Bádensku-Württembersku.
V Meklenbursku-Předním Pomořansku se rýsuje vláda SPD, Linke a Grüne s tím, že všechny tyto tři strany ovšem oproti minulým volbám voliče ztrácely. Asi není nutné zdůrazňovat, co bude vláda těchto tří stran znamenat pro výsledek AfD v dalších zemských volbách.

Na západní frontě neklid

V bývalé západní části Německa zatím výsledky voleb vítězství (natož drtivé) pro AfD nepřinášejí, ale i tady lze pozorovat trend výrazného posilování zmíněné strany. To lze doložit na výsledku komunálních voleb ve spolkové zemi Niedersachsen (Dolní Sasko). Zatímco v roce 2021 tu CDU obdržela cca 32 a SPD 30 procent hlasů s tím, že AfD se krčila na chvostu se 4,6 procenty, v roce 2026 AfD získala téměř 16 procent hlasů, což je více než trojnásobek stavu z roku 2021. CDU i SPD si své pozice udržely, ale obě strany shodně zaznamenaly ztrátu zhruba pěti procentních bodů.
Pokud dojde k výraznému propouštění v koncernu Volkswagen, jak zde asi dopadnou další volby?
Kromě toho i zde došlo k nárůstu voličské účasti, a to z přibližně 57 na téměř 65 procent.
K téměř zdvojnásobení volebního zisku AfD došlo v březnu rovněž v zemských volbách v Baden-Württemberg (Bádensko-Würtemmbersko), což je bašta Zelených (Grüne). V roce 2021 pro AfD hlasovalo necelých 10 procent voličů, v roce 2026 jich bylo již téměř 19 procent.
Zajímavá je situace rovněž v Sársku (Saarland). V březnových zemských volbách v roce 2022 zcela jasně zvítězila SPD se 43,5 procenty hlasů, což jí stačilo k jednobarevné vládě. CDU se musela spokojit s 28,5 procenty a AfD získala necelých 6 procenty hlasů.
V srpnu roku 2026 proběhly opakované volby do regionálního sněmu (Regionalversammlung) v Saarbrückenu (hlavní město Sárska). Opakovaly se proto, že v roce 2024 z nich AfD byla vyloučena. Evidentně jí to jen prospělo, neboť se s 23 procenty umístila druhá za SPD (29 %) a před třetí CDU (19 %).
Ani spolkové zemi Rheinland-Pfalz (Porýní Falc) nepomohla vyhrocená kampaň proti AfD.
Od července 2025 musí každý uchazeč o pozici ve státní správě prokázat, že není ani nebyl členem AfD, a to ani v posledních pěti letech (Dokonce se chvíli hovořilo o plošném zákazu státní správy pro členy AfD a o jejich plošném propouštění z úřednických pozic. Co zatím narazilo na odpor, může brzy projít.). Michael Ebling z SPD, která zřejmě brzy bude následovat osud české sociální demokracie (ČSSD), se totiž domnívá, že AfD je stranou extremistickou, která je údajně nepřátelská k německé ústavě, a to patrně tím, že varuje před dopady nekontrolované migrace a staví se proti této politice.
Kdo tedy vyznává politickou koncepci AfD, má ztížené podmínky stát se v Porýní učitelem, policistou či soudcem. Je prověřován a je na něho pohlíženo s despektem. Je mu měřeno jiným metrem než sympatizantovi s SPD či CDU. Úředník s orientací na AfD může být propuštěn, pokud se příliš politicky angažuje a pokud je jeho jednání posouzeno jako extremistické. Otázkou za milion euro je, kdo více svým počínáním ničí německou ústavu: Zda promigrační vládní strany, nebo protimigrační AfD? Německý volič na tuto otázku odpovídá více než výmluvně. AfD v březnových zemských volbách v roce 2026 oproti volbám minulým navýšila svůj zisk více než dvojnásobně a s 19,5 procenty obsadila třetí pozici za CDU (31 %) a SPD (26 %). Pro sociální demokraty byl volební výsledek vzhledem k historii strany v této zemi velmi špatný. Ještě před dvaceti lety byla suverénně první se zhruba 46 procenty hlasů. Výzvami k zákazu politického rivala ale očividně místní SPD voliče nezíská. Naopak, ve volebních průzkumech nadále ztrácí, zatímco AfD šplhá vzhůru (v současnosti dosahuje preferencí kolem 24 procent).
Co spojuje Sársko a Porýní-Falc? Podobné chování voličů, i když v opačném gardu. V Sársku výrazně ztratila CDU, aby její pozici zaujala SPD, v Porýní-Falci je tomu přesně naopak. V ani jednom případě však zklamání voličů nezmizí, a na třetí příčce figurující AfD stačí pouze čekat.
Ve spolkové zemi Schleswig-Holstein (Šlesvicko-Holštýnsko) AfD v roce 2022 z regionálního parlamentu (Landtag) se ziskem pouhých 4,4 procenta hlasů vypadla (v roce 2017 obdržela necelých 6 procent). Drtivě tu zvítězila CDU (s více než 43 procenty). Současné průzkumy AfD přisuzují cca 18% voličskou podporu, která se do voleb v roce 2027 ještě patrně zvýší.
Berlín má spolu s Hamburkem (v březnu 2025 zde AfD získala 7,5 procent hlasů a mírně posílila) a Brémami (Bremen – v roce 2023 byla AfD ze zemských voleb vyloučena) status městského státu. Zemské volby v Berlíně z roku 2021 se k vůli chybám v roce 2023 opakovaly. Zvítězila CDU s přibližně 28 procenty. O druhé místo se dělily SPD a Zelení (Grüne) shodně s 18,4 procenty. AfD zde získala zhruba 8 procent.
Konec koaliční vlády CDU a SPD nastal nyní právě v Berlíně, a to při 74% účasti, jež byla o 11 procentních bodů vyšší než ve volbách minulých. Zde se na první pozici s téměř 26 procenty umístila strana Die Linke (Vznikla po konci Partei des Demokratischen Sozialismus a v Berlín je její hlavní baštou. Ze strany Die Linke se odštěpila Bündnis Sahra Wageknecht, která nesouhlasí s podporou migrace a takzvaně zelené politiky. Ať už má Die Linke jakékoli nálepky radikální levice, její program je prosystémový.).
Die Linke vyhrála berlínské volby zejména důrazem na sociální témata, speciálně pak na dostupné bydlení. Vymezuje se vůči NATO, ale současně drží vládní promigrační kurs, čímž je vyloučena spolupráce s AfD. Jinými slovy se její deklarovaný odpor vůči NATO stává pouhou fasádou bez obsahu, neboť nemá nikoho, s kým by byla schopná tento programový bod prosadit.
Pro AfD dopadají výsledky voleb v Berlíně jako na houpačce: V roce 2016 zde obdržela cca 14 procent hlasů, V roce 2021 pouhých 8 procent, ale letos výsledky z minulých voleb zdvojnásobila. V roce 2026 získala AfD v Berlíně 16 procent hlasů, a pokud voliče zklame vláda, která vzejde z těchto voleb, může v příštích volbách pomýšlet na celkový triumf.
Rýsuje se zde totiž koalice Linke se Zelenými (Grüne) a s SPD, přičemž je však nutné brát v úvahu, že obě tyto strany voliče ztrácely. Obě tyto partaje jsou promigrační a podporují takzvanou zelenou politiku. Takže elektromobilita i zbrojení budou mít zelenou. Což ve výsledku znamená, že to s tou německou militarizací zase tak horké nebude, neboť ta není zrovna dvakrát ekologická. Aneb stokrát dobrý dort vždy charakterizuje jeho nepoživatelnost.
Nejlidnatějšími spolkovými zeměmi jsou Nordrhein-Westfalen a Bayern. Zatímco v prvně jmenované zemi měla AfD v posledních zemských volbách podporu nízkou (v roce 2022 to bylo 5,4 %), v Bavorsku si v roce 2023 došla pro druhé místo se ziskem téměř 16 procent. Účast byla vysoká, 73%. Zároveň je patrný trend, kdy o voliče přichází CSU (Christlich-Soziale Union). V roce 2013 triumfovala se 47,7 procenty, o deset let později měla o 11,1 procentních bodů méně.
V Severním Porýní-Vestfálsko se mimo jiné nalézá průmyslové srdce Německa, Porúří (Ruhrgebiet).
Ovšem bylo to právě Severní Porýní-Vestfálsko, kde v roce 2024 došlo k náboženské šikaně (vynucování práva šaría) na střední škole ve městě Neuss. Náboženská šikana ze strany spolužáků imigrantů není přitom v Německu ojedinělým jevem. Je třeba dodat, že obětmi této šikany se většinou stávají rovněž imigranti z islámských zemí, ovšem ti, kteří hodlají žít v souladu s německou ústavou.

Co (ne)odporuje německé ústavě?

Jakkoli AfD není politicky mým šálkem čaje, je zjevné, že pro nikoho nechystá koncentrační tábory ani nechce zavléci Německo do zničující války. O militarizaci Německa hovoří jiné strany, aniž jsou za to kýmkoli popotahovány.
Političtí odpůrci AfD předhazují, že údajně porušuje německou ústavu. Vytýkají jí, že prý hodlá potlačovat práva menšin a omezovat náboženské svobody.
V září 2026 podala AfD trestní oznámení na německého spolkového kancléře Friedricha Merze pro urážku a pomluvu, kdy ten projekt reemigrace přirovnal k etnickým čistkám.
Pro AfD není s německou ústavou slučitelný radikální islám. Proto požaduje zákaz nošení burek na veřejných místech a omezení výstavby mešit (zákaz jejich financování že zahraničí) a zákaz volání muezínů. Tyto kroky jsou namířeny proti náboženské radikalizaci. Německá ústava totiž v žádném případě není v souladu s právem šaría, ani s vraždami ze cti (femicidou), ani s náboženskou šikanou.
Poslední volební průzkumy ukazují, že AfD sahá po prvenství na celorepublikové úrovni a může získat přes 30 procent hlasů.

Ve stopách nacismu?

Mainstreamová média opakovaně spojují AfD s nacistickou ideologií.
Propagaci nacismu osobně pokládám za nepřijatelnou a zrůdnou. Je ale pravdou, že má AfD k této ideologii blízko?
Jedním z politiků AfD, který byl souzen za podněcování k nenávisti a propagaci nacistických symbolů, je mladý poslanec bavorského zemského sněmu, Daniel Halemba. Ten byl začátkem února 2026 tohoto obvinění zproštěn s tím, že má zaplatit pokutu ve výši 30 400 eur za nedbalostní praní špinavých peněz. Oba soudní verdikty jsou zatím nepravomocné.
Pětaosmdesátiletý Alexander Gauland označil nacistickou éru za „ptačí trus v tisíci letech úspěšných dějin“. Autor výroku tím chtěl poukázat na fakt, že německé dějiny není možné redukovat pouze na éru nacismu, jakkoli hrůznou a nelidskou. Ostatně Spojenému království nejsou denně předhazovány krutosti britské koloniální éry, které trvaly staletí a podepsaly se na osudech milionů lidí v Asii a Africe.
Alexander Gauland byl obviněn ze zlehčování nacismu. Osobně pokládám za mnohem horší příklad zlehčování nacismu tvrzení, že druhou světovou válku spolu s Hitlerem vyvolal Sovětský svaz (Více o této problematice pojednává má stať nazvaná Stokrát opakovaný narativ: https://web.litterate.cz/stokrat-opakovany-narativ/). A toto tvrzení nepochází z dílny AfD.
Do třetice uvedu kauzu Björna Höcke. Ten v květnu 2021 použil na předvolebním setkání voliči heslo Alles für Deutschland! (Vše pro Německo!) které hojně používali němečtí nacisté, a které je v Německu zakázané. V dubnu 2024 s ním v případu začal soudní proces. V květnu 2024 mu byla udělena pokuta ve výši 13 000 euro a v červenci téhož roku za opakování tohoto výroku pokuta ve výši 16 900 euro.
Je otázkou, zda v tomto případě nejedná soud podobně jako král z pohádky Sůl nad zlato, kterému se nelíbila odpověď dcery Marušky, že ho má ráda jako sůl. Vůbec nehodnotil, jak se k němu jeho dcera dlouhodobě chová, ale posuzoval pouze její jediný výrok bez příslušného kontextu.
V době, kdy v Americe zní, jak budou Spojené státy americké opět grandiózní, může to samé prohlásit německý politik o své zemi.
Pan Höcke ovšem rovněž nazval v lednu 2017 Památník holocaustu v Berlíně „památníkem hanby“, který by podle něho v hlavním městě být neměl. To pokládám za výrok nejen silně necitlivý k obětem holocaustu, ale rovněž za výrok velice hloupý (ale vinit na jeho základě AfD z nacismu nelze). Zvláště, když stávající vládnoucí německé strany podporují nový německý militarismus. Tento pomník by naopak měl být jasným argumentem, proč by si Německo na militarizaci mělo nechat zajít chuť. Přeci jen, zatím od konce druhé světové války uplynulo pouhých 81 let.
Na základě výše uvedeného však argument, že AfD jako strana směřuje k nacistické ideologii, jen těžko obstojí.

Bez identity a perspektivy

Ti, kdo hodnotí AfD jako problém, pomíjejí fakt, že politický rozmach této strany je důsledkem, nikoli příčinou. Německá společnost má zjevně značné problémy. Ty ale nezpůsobuje AfD. Tyto problémy produkuje setrvačná dogmatická politika stran, jež spolu měly soupeřit, tedy CDU/CSU a SPD. Místo toho jsou si tyto partaje čím dál podobnější, což se odráží ve frustraci jejich voličů. Existují tři témata, na která jsou němečtí občané enormně citliví:
1) Imigrace
2) Green Deal
3) Militarizace
Tato témata souvisejí jak s otázkou životní úrovně, tak bezpečnosti.
Kromě toho je třeba si zohlednit skutečnost, že německá společnost je hluboce rozdělena, a že v ní existují v podstatě dva státy. Z východních Němců se nikdy nestali ti západní. A to se v těchto dnech projevuje mnohem více než v minulosti. Bývalá NDR ztratila identitu i perspektivu. Nelze se jí tedy divit, když se pokouší oboje nalézt. A i když se v některých jejích částech snižuje věk voličů na 16 let, tento trend to nezvrátí.
Pomalu však začíná docházet i části těch Němců, kteří se nad ty druhé povyšovali a vysmívali se jim, že je může potkat osud zcela totožný. A že i oni se mohou velice brzy ocitnout jak bez identity, tak perspektivy.

Řešení v nedohlednu

Zásadní bude, co je v moci AfD změnit, aby se německým občanům vedlo lépe. Při pohledu na její ekonomický program by měl volič zpozornět a vystřízlivět z přehnané euforie. Hesla jako „nízké daně“ či „štíhlý stát“ jsou přece dobře známa z kampaní pravicových stran. Však také některé čelné tváře AfD svou politickou kariéru začínaly v CDU: Maxmilian Krah, Konrad Adam, Alexander Gauland, Bernd Lucke či Albrecht Glaser.
AfD se zjevně nezabývá kolapsem stávajícího systému, dopady technického vývoje na trh práce, a již vůbec ne zhoubností maximalizace zisku jako hybného motoru ekonomiky. AfD uvažuje v rámci možností systému stávajícího. Již proto lze předvídat, že frustrace německého obyvatelstva v dohledné době jen tak nezmizí. Naopak, bude bobtnat.

Když se bouří…

Jistoty nejsou. Lidé cítí chvění.
Co všechno budou muset ještě snést?
Migraci, Green Deal, budou propouštěni.
To má být jedna z nejkrásnějších cest?
Vše se v nich vaří. Repot zní i z měst.
Bezpečně nikdo si z nich nepřipadá.
Je víc vražd ze cti. Běžný občan strádá,
korektní má být, má se nechat vést
pokyny, které předloží mu vláda:
Když se však bouří, následuje trest.

Šaría do škol? To je utrpení,
šikana bují. Vzdělání má kvést?
Volkswagen ruší pobočky, což změní
souhlasná slova rychle na protest.
Friedrich Merz dělá, že vše správně jest
a že čím hůř je, tím líp se vše zvládá.
Čím dál víc Němců ukáže mu záda.
Tohle si žádá odpor. Manifest.
Volič je chválen, když je částí stáda:
Když se však bouří, následuje trest.

Poslušnost, kázeň: Pouze to se cení.
Ve válce padnout byla vždycky čest.
Zastánce míru čeká zatracení,
Herr Merz chce zbraně. Žádnou ratolest.
Na Rusa táhnout? Následky pak nést?
Má si tím projít generace mladá?
Německá válka dobře nedopadá,
ta druhá v letech trvala jich šest.
V člověka pan Merz svoji víru vkládá:
Když ten se bouří, následuje trest.

Volkswagen škrtá. Na kom bude řada?
Zelený úděl se s ním vypořádá.
Tristní je vidět škálu prázdných gest.
Evropan ten je, kdo nic nepostrádá:
Když se však bouří, následuje trest…