Tak se nám náš prezident objevil na hudebním festivalu TRUTNOFF a republiku obletěly záběry, jak mu tam vestoje tleskají a jak sedí s bývalými disidenty v družném rozhovoru u jednoho stolu. Bývalý rozvědčík, který se učil, jak správně Havlovi podřezat krk, sedí s havlisty havloidy a je to tak účinné, že dětičky na základní škole považují Petra Pavla za velkého bojovníka proti komunismu. Naši hlavní komunistobijci, kteří donedávna tvrdili, že neexistuje nic takového jako bývalý komunista, a odmítali jejich právo na odpuštění, nyní popírají sami sebe a s Petrem Pavlem se objímají.
Víte, já se Petru Pavlovi nedivím. Tahle země je totiž ztělesněním toho, že včasná změna kabátu vás vynese nahoru. Někdo se díky tomu stal prezidentem, někdo zase ústavním soudcem a prakticky všichni, co včas pochopili, kudy vítr vane, udělali politickou kariéru, nakradli si při privatizaci a nebo stanuli na prknech, co znamenají svět. Kdysi podepisovali Antichartu, což jim umožnilo psát scénáře a natáčet filmy se štědrou státní socialistickou podporou, později pak přilnuli k pravdě s láskou, což jim umožnilo brát za ty filmy kapitalistické tantiémy.
Proto mě nepřekvapují ani Rychetský, ani Šámal, ani Baxa, ani Petr Pavel, ani Svěrák, ani Votápek a mnozí další. Stejně tak mě nepřekvapuje jejich zuřivý antikomunismus, protože poturčenec je vždycky horší Turka. Nepřekvapuje mě, že do konce života neodpustí komunistickému režimu to, že je zradil, vzdal se vedoucí úlohy a odešel do ústraní. A oni za něj tak bojovali, životopisy psali, chvalozpěvy skládali, na sousedy psali udání, vychovávali děti k socialistickým zítřkům a když už už sahali po prebendách, režim se odporoučel. Ze dne na den to bylo všechno pryč a zůstal jen jejich morální kýč. Ne to, že věřili v komunismus, ale to, že za něj bojovali ničením životů svých sousedů.
Nedivím se, že to dodnes nerozdýchali a do konce svého života budou muset dokazovat především sami sobě, že mají správně nastavený žebříček hodnot, aniž by jim docházelo, že jsou pořád stejní. Zase udávají, zase by nejraději zakazovali, zavírali, zase doufají, že se vlísají do přízně velkému bratrovi a dostanou odměnu za zradu vlastního národa. Režim se změnil, ale oni se nezměnili ani o ň.
Mě spíš překvapují ti dávní disidenti. Vykreslovali nám je jako hrdiny. Jako lidi, kteří se tváří v tvář moci nezlomili. Kteří i za cenu šikany a posměchu nezradili svoje přesvědčení. Kteří raději šli do kotelen, než aby odvolali. Vykreslovali nám je jako ty, kteří by měli být novými elitami. Oni měli být ti, kdo se nezaprodají.
A ejhle, jen co se změnil režim, hned se dávali do spolku s bývalými představiteli moci. Už Karel Kryl zpíval, že král Václav jedna parta je, se šmelinářským šmejdem. Ti, kteří dvacet let lkali nad nesvobodou československého národa, ho pak vzápět začali prodávat Berlínu a Washingtonu. A ještě k tomu hluboko pod cenou. Ti, kteří šikanovali Jakešova vnuka tak, že spáchal sebevraždu, se najednou objímají s rozvědčíkem, který v podstatě přísahal Jakešovi věrnost a klidně by odpřisáhl znovu, kdyby Jakeš znovu přišel k moci.
Přemýšlím, k čemu jim to disidentství bylo a jestli vůbec kdy disidenty byli. Jestli prostě jen neprováděli nedovolenou činnost pro cizí moc. Přemýšlím, jestli opravdu snili o svobodné republice, když ji bez skrupulí okamžitě začali rozprodávat. Přemýšlím, jestli skutečně bojovali za pravdu, když takřka ihned začali lhát. Přemýšlím, jestli někdy chtěli českou cestu, když hned nastoupili na tu globalistickou. Přemýšlím, jestli nebyli jen druhou stranou téže mince, jestli náhodou jejich disidenstské sedmdesátky a osmdesátky nebyly jen tím stejným, čím byla pro Baxu, Rychetského i Šámala dnešní doba. Přemýšlím, jestli třeba neměli na svědomí své vlastní starší krutosti… třeba z padesátých let, kdy oni byli ti největší podporovatelé Stalina a nemohli bratrům Sovětům zapomenout, že ho odstranili, označili ho za vraha a jediné, co zůstalo, byl morální kýč těch, kteří ho podporovali až do lágrů a poprav.
Přemýšlím, jestli to není ještě staršího data a jestli v tom nehraje roli i houpání na Heydrichově klíně… Kvůlli tomu by bylo zapotřebí napsat hodně absurdních her a hodně se omlouvat „milým krajanům.“
Přemýlím, jestli vůbec někdy existoval disent. Jestli se prostě jen bývalí stalinisté nespřáhli s Němci, protože Sověti je v osmašedesátém odstavili od koryta. Protože přesně takhle by se totiž dnes takoví korytáři chovali. Lísali by se k tomu, kdo jim hodí drobty ze stolu mocných, bez ohledu na morálku i jejich vlastní proklamace. Přesně takhle by se chovali lidé, kteří nesnili nikdy o pravdě, ale snili o penězích, moci a vlivu. Přesně takhle by se chovali lidé, kteří se sice zaštiťují morálním kompasem, ale ve skutečnosti by byli ochotni udělat cokoliv, aby byli páni a ne kmáni. Přesně z tohoto důvodu by se vybíraly peníze na drony, přesně takhle by se tetelilo blahem nad tím, že za jejich prací zůstává spousta mrtvých Rusáků, jak řekl Ondráček. Přesně proto by probíhaly shitstormy na sociálních sítích třeba jen kvůli tomu, že si Strakatý dovolil mluvit s Klempířem…
Přesně takhle by to totiž vypadalo, kdyby Václav Lahvel a všichni kolem něj ve skutečnosti NEBYLI žádní disidenti, ale dávní kolaboranti s Reichem a následně budovatelé Stalinova kultu osobnosti, které nejprve odstavili od moci Chruščovovci a když už už znovu přebírali moc pod hesly Pražského jara, přijely sovětské tanky…
Co zbude, až jednou dnešní moc skončí? Co zbude, až se EU sesype (a má k tomu našlápnuto)? Zbude opět obnažený morální kýč a horečnaté převlékání kabátů…
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
Lidé holt časem mění názory.
Ten, kdo po změně okolí nikdy nezmění svůj názor je prostě natvrdlý. S tím se nedá noc dělat, lidi už jsou takoví. Vzpomeňme třeba Stokholmský syndrom, kdy ti, kteří byli rukojmími zločinců je nakonec obhajovali a omlouvali. Změna názoru není nic dehonestujícího.
Podstatné je proč, z jakého popudu ty názory změní. Jestli pod vlivem změn okolního světa nebo pro získání nějakých okamžitých výhod. A jak dlouho mu ta změna trvá.
Když třeba zjistí, že jejich celoživotné boj s nějakou ideologií byl vlastně marný a okolí je považuje za zatvrzelce – a změna postoje jim zajistí aspoň klid po zbytek života. (Změna ke sklonku života je častější.)
Třeba Marta Kubišová. Celý aktivní život těžce doplácela na svůj postoj k okupaci v roce 1968, přišla o kariéru zpěvačky – a nakonec přijala vyznamenání od prezidenta Petra Pavla Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Musela si být vědoma, že tím popřela celý svůj nelehký život disidentky. A mnozí jiní v podobné situaci. Prostě na svůj pevný postoj jenom dopláceli a chtěli už mít ke konci života klid.
Většina lidí změní názor po dlouhodobém působení okolní společnosti. Ti kteří je dneska odsuzují, netuší, jak by se zachovali oni sami. Říkáme jim ovce.
Oni praví převlékači kabátů, děvky proradné, ovšem mění názor rychle a klidně několikrát, aby z toho mohli okmžitě profitovat. A to nás nutně potká, pokud se současná politika rychle změní.
Žiji dlouho a viděl jsem to několikrát – i u jednoho člověka. Není to nic hezkého a ten člověk, který ví, že vy víte, vás začne zběsile nenávidět. Jste bráni jako jeho svědomí, i když nic nikomu neříkáte. Jenom víte.
Když nastal „sametový převrat“, tak už za několik dní lidé odhazovali stranické legitimace a hlásili se nadšeně k novým pořádkům. Jinak by je čekala diskriminace, profesní i občanská. I to se dá pochopit. Kdo se raději nechá zlikvidovat proto, že není ochoten „odvolat“, končívá vytěsněn na pokraji společnosti nebo i hůř, jako Mistr Jan Hus.
Seděl jsem v roce 1989 v kuřárně našeho Ústavu a na stůl padaly stranické průkazy KSČ. Vzpomněl jsem si na scénu z románu Nikolaje Ostrovského „Jak se kalila ocel“. Vypadalo to úplně stejně. Jenom svítilo jasné stropní světlo a ne blikavá petrolejka.
Takže ani „převlečení kabátu“ nemusí být hanebná zrada ideálů. Jen chladný kalkul, co dál se svým životem, nátlak okolí, který ho donutí vytrvale lhát o svých názorech nebo být v opozici k celému okolí.
Takže pokud se dožijeme rychlé změny, uvidíme spoustu převlečených kabátů.
Ale suďme je s rozvahou, prosím. Každý není Jan Hus nebo Giordano Bruno.
Jak to vidí Holec https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Po-ceste-Petra-Pavla-na-festival-prisel-vysmech-nekdejsim-disidentum-795528
Děsí mě představa, že tohoto pitomce lidi znovu zvolí. On totiž stále „nedozrál“ a nikdy nedozraje, je pitomec.
Co říci na článek. Syn bude mít za pár dnů 40 let a co ví o disidentech? Nic, byl malý, když padl režim, nepamatuje si nic a manžel bohužel zemřel. Všechno ví od kámošů, kteří ví to co on, nebo ještě méně. Mne neposlouchá.
Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu (si) ji opakovat.
Dost nechutne je vsecky hazet do toho sameho pytle.
Opravdovi disidenti byli. Nebyli znami. Kdyz na ne komousi slapli, nikdo se jich nezastal.
Znala jsem takovou rodinu.
Ona byla odsouzena za prkotinu. Odsedela si to. Za podpis charty si vykoledovali perzekuci.
Nakonec jim system nabidl vystehovani, a tak sli.
Nebyli sami.
Jak vcas rozlisit? Ti je ta prava otazka.
Jak rozlisit ty, co se dali ke Stacilo ci dezolatskym spolkum z podobnych pohnutek? Jak zneuzit snahy druhych… takovych je vzdy habadej.
Taky takové znám, pán se opil a dal na držku příslušníkovi VB a šel sedět, na pár měsíců. Narodil se mu syn, v práci problémy neměl, tak přivřeli oko.
Podruhé se opět opil a opět dal příslušníkovi na držku. Dostal dva roky. Paní neměla české občanství, byla dcera makedonských emigrantů ze severního Řecka (proto se známe, můj otec byl taky takový emigrant) a tak sebrala ogara a odjela do Jugoslávie. Vrátila se, když manžela pustili a jelikož neměla povolení zde pobývat, to se muselo každý rok obnovit, dostali z ČSSR padáka. Tam bylo i odebrání kluka do děcáku, no nadává dodnes (syn má padesát). Takže vlakem do Rakouska, tam internace v těch lágrech (sestra v nich taky s manželem byla) a odletěli po necelém roce do USA.
Za disidenty se nepovažují a pán musel v USA chodit na sezení anonymních alkoholiků, či co to bylo. Nemá rád komunisty a Američany ještě víc.
Ale je fakt, že jsme ještě neměli prezidenta, který by si ve funkci tak užíval. A to pamatuji Tondu Novotného. To jsou samé festivaly, jízdy na motorce, recepce a večeře, dovolené, návštěvy korunovací, outfity manželky, to nikdy nebylo.
Ovšem jaká bude podoba nových pánů, je teď poprvé v dějinách zcela nejasné. Celých 10 000 let platilo jednoduché pravidlo. Kdo měl jídlo, půdu, fabriky a energii, ten vládl. Do 20, nejvýš 30 let ale tahle materiální základna bohatství začne ztrácet význam.
Možná už dříve. Elon mluví o ztrátě významu peněz do 10 let. To přehání 🙂 ale trend určil správně.
Důvod je jasný. To co přijde + syntetická výroba zruší klasický nedostatek. Domy se budou tisknout za cenu proudu. Jídlo vyjede z bioreaktoru. Lékař poběží jako aplikace.
Když bude mít každý automaticky střechu, teplo, jídlo a volný čas, tak co pak bude projekcí moci?
Moc se přesune z peněženky do přístupu. Z majetku do duše v stroji.
Noví páni nebudou vlastníci dolů a továren. Budou to vlastníci modelů. Rozhodnou, jaký svět ti mašina ukáže. Koho ti doporučí. Co uvidíš a co zmizí. Měnou bude pozornost. Reputace. Data.
A tady je ta ironie. Tohle je poprvé reálná šance na ten kdysi vzývaný komunismus.
Akorát se k němu dostaneme – z úplně opačné strany. Stroje budou dělat vše a člověku zůstane jen otázka, čemu dá svůj čas. V tom je ale i nebezpečí převrácení kabátu.
Staří vládci přijdou o páky, protože ropa a ocel zestárnou. Noví vládci si oblečou kabát „dáváme ti vše zdarma a staráme se o tebe“. Pod tím kabátem ale budou držet ovladač reality. Boj příštích dekád nebude o chleba. Bude o to, kdo definuje pravdu, krásu a úspěch. Pokud to nepochopíme teď, probudíme se do světa, kde máme vše.
A přitom nebudeme vlastnit nic. Ani vlastní názor. Kolika z nás to bude vůbec chybět ?
Přestaňte omílat ty bludy. Žádná reálná šance pro cokoli, co by se jen trochu blížilo komunismu, v tom, co popisujete, fakt nerýsuje. Rýsuje se tam dosti jasně pouze to, co už naši předci zažili ve středověku – absolutní vláda „vyvolených“ globalizovaných elit podpořená náboženskou vírou, respektive fašismem a zhmotněná ve všeovládající korporáty a banky. Nic víc, nic méně.
Super 🙂
Dnes jsem se podíval na Youtube. V upoutávkách je opět inzerován Pavel, tentokrát s Vystčilem na dalším festivalu. Producírovali se v Telči. Netuším jak to tam vypadalo, nejspíš ho ani tam nevypískali. Už tuším co jsme to za lidi. Těch převlékač kabátů mezi námi musí stále běhat spousta. Je to naše ostuda! Abychom všechny ty korouhvičky pořádně rozpoznali, potřebujeme v politice podstatně víc Macinků, Turků, Rajchlů, Okamurů, Gregorů… Škoda, že Vidlák, který mezi ty co potřebujeme rozhodně patří, nemá mezi svými spolustraníky žádnou podobou osobnost.
Abychom všechny ty korouhvičky pořádně rozpoznali, potřebujeme v politice podstatně víc Macinků, Turků, Rajchlů, Okamurů, Gregorů 👍 💣
Asi tak. Gregor je ultimátní polistopadový produkt. Absolutně nic neumí, nic reálného nikdy nedokázal, zajímá ho jen vlastní vzhled a to, jak dobře dokáže manipulovat s lidmi. A přestože za ním nic nestojí a nic doopravdy neumí, směřuje rovnou do vrcholové politiky. S jedním jediným cílem – zbohatnout, zapadnout do sítě nepotismu a klientelismu a hlavně se nikdy neživit vlastní prací.
Paradoxně vzato, Nývlt Guma na tom není morálně až tak špatně, protože moderní vojáci nic takového jako morálku nebo pevnou páteř mít nemusí, ba dokonce ani nesmí – slouží apoliticky aktuální moci, plní rozkazy. Stejně jsou na tom různí fízlové a tajné služby. Nikdo z nich se žádným svědomím prioritně neohání, na rozdíl od všemožných intelektuálních morálních majáků, novinářů, s režimem spjatých humanitních vzdělanců a všelijakých kejklířů a drahých kurev. Doba samurajů, kdy věrnost k pánovi nebyla přenositelná, je dávno pryč. Jo, a ještě ke všemu jezdí hezky na motorce, umí fotografovat a zachraňuje paraglidisty. V porovnání s Lahvoněm a dalšími takovými je to změna k lepšímu. Změním názor, pokud budu muset dobrovolně-povinně na nějakou jeho divadelní hru nebo přežít jeho plkání o ekonomické pavědě, jako u těch předešlých.
Jeden za všechny, věhlasný Egon Bondy, stojí za přečtení opravdu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Egon_Bondy
To je u nas narodny šport, spolupracoval Bondy, spolupracoval Kundera, spolupracoval Budaj, spolupracoval Čarnogurský atd. atd.
Bondy bol aspoň komunista z presvedčenia a v tomto bol cely zivot konzistentny.
Oni všichni dělají, jak kdyby dnes s BIS nespolupracoval nikdo z nich 🤣 Dělají to dobrovolně a rádi a ani jim to jako nějaká spolupráce, fízlování a udávání nepřipadá.
Dvě party bolševiků si to rozdaly a jedna prohrála. A protože byla uzákoněna vedoucí úloha, holt do toho vnitrostranického boje vtáhli celý národ.
Spousta jich taky byla nemakačenka a bojovali proti povinnosti pracovat. Jako ten vagus, co utekl radši kvůli tomu do Austrálie a tam nějak přežíval, až ve stáří se vrátil a Bok mu vystávkoval před MPSV průměrný důchod z ideologických důvodů
Musel se vrátit. V Austrálii nepracoval, neplatil to co měl, žil kdesi v centrální Austrálii v jeskyni (něco takového tam mají, jsou to spíše doly) a hle na stáří onemocněl. Bok a nejen on, jsou vážně idioti a důchod vymohli všem těmto lemplům. Byly kvůli tomu hádky i na iDěsu.
Celý třetí odboj dostal průměrné důchody, aniž by na ně měli zákonný nárok.
„ochotni udělat cokoliv, aby byli páni,“
ochotni udělat cokoliv, aby byli lokaji pekelníků!
Přemýlím, jestli vůbec někdy existoval disent. – existoval, třeba Karel Kryl, Jan Schneider, Lenka Procházková, o těch bych nepochyboval.
Skvělý článek !
Karel Kryl
Působení v Rádiu Svobodná Evropa
Nástup: Od roku 1969 spolupracoval externě, později se stal kmenovým zaměstnancem.
Náplň práce: Vysílal autorské pořady, pouštěl západní i doma zakázanou československou tvorbu a odpovídal na dopisy posluchačů.
Konec v RFE: V rozhlase působil až do roku 1991, kdy se naplno vrátil do Československa.
RFE: podvraťácká žumpa.
No a ?
Kryl pracoval pro CIA
Všichni ve Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky dělali pro CIA.
s trochou bujné fantazie máme prvního černošského prezidenta, neboť neexistuje bývalý komunista ani bývalý černoch
jeden predsa len bol, volali ho Kráľ popu.
Jackson trpěl depigmentací kůže, tzv. vitiligem. Jako superstar si zřejmě kvůli image nemohl dovolit být flekatý, takže na rozdíl od těch nesmyslných plastik se tohle dá i jakžtakž pochopit.
Disidenti šli do kotelen v době, kdy se uhelné kotelny plynofikovaly. Zašívárna v takové kotelně byl dobrý job.
Podle dobře informovaných zdrojů se měl Povel účastnit svatby Ivana Jirouse v roce 1976.
Když dorazil na místo, zjistil, že se žení jen nějaký Magor, tak zas jel domů.
IQ 107 vyhodnotil situaciu podľa svojich možnosti a schopnosti.