Předevčírem se slovo stalo skutkem. Tajemný investigativní novinář, Thomas Paukner, který se sám přiznal k tomu, že byl v této věci nesmírně paranoidní a postaral se o svoji bezpečnost tím, že zůstává anonymní, zveřejnil kvalitně ozdrojovaný materiál o tom, jak se tři dny před volbami podepsala na Vnitru smlouva na nákup vrtulníků od starého Strnada, s tím, že šlo o značně nevýhodný kauf, kdy ministerstvo koupila vrtulníky sice drahé, ale zato staré. Podklady skvělé, argumenty výmluvné.
A co pak následovalo?
Nic!
Paukner svůj materiál zveřejnil s výzvou Lukačevičovu Seznamu, aby sakra začal něco dělat! Vždyť je to hrozné, co tady Don Vito di Dozimetro dělal za kšefty! Vše ozdrojované, vše jasné. Prý toho má ještě mnohem víc. Je třeba zachránit liberální demokracii a víru v Evropskou unii a to se musí udělat tím, že se začne politikům měřit stejným metrem a půjde se po jejich odklánění veřejných prostředků, padni komu padni. Sezname! Konej!
Nic!
Odezva nula. Ani Seznam, ani Novinky, ani Borgis, ani Mladá fronta… Nic. Ticho po pěšině. Ani čárku nikdo nenapsal. Ale zato se prý ukázalo, že Strnad začal na Seznamu docela slušně inzerovat… To víte, všichni intervjuci mají hypotéky, čtenost Lukačevičových mééédií klesá, nikdo nechce být vyhozen a tak je lepší psát reklamní články pro Strnada než psát články proti Strnadovi.
Mimochodem… Česká televize se tématu také nechopila. Rovněž ticho po pěšině. Koncesionářské poplatky na jejich nezávislost a objektivitu nemají vliv, když jde o vojenskoprůmyslový komplex a o miláčka EU, Rakušana, který měl odvahu na plnomocný odpustek v podobě Putina v pytli na mrtvoly. Po takovém aktu je totiž člověku hodně dovoleno.
V posledních dnech jsem se smutně díval, jak se Paukner snaží pohnout majnstrýmem, jak vypouští stále senzačnější informace… a dělá to úplně zbytečně. Jen si na záda nakreslil kvalitní terč, musí si dávat pozor při přecházení ulice a neměl by se ubytovávat v patrových domech. To všechno už má totiž Rakušan ošéfované.
Thomas Paukner teď právě zjišťuje, že celý problém majnstrýmu není problém etický, ale mocenský. Někteří totiž krást a odklánět mohou a nikdo ani nepípne. Takový Zelenský například… Ten toho odklonil. Zlaté záchody si za to koupili, jachty si koupili, vily postavili. A nic. Novináři nejsou už dávno nezávislí. Prostě dělají, co se jim řekne a vidí jen to, co mají vidět. Co nemají vidět, to spolehlivě nevidí. Sorry jako, už neexistují romantičtí hrdinové, už byli dávno zdomestikováni mocí a budou držet hubu a krok, protože sami nejlépe vědí, co se jim může stát. Už to mnohokrát udělali jiným. Je lepší psát hanopisy na Vidlákovu sýpku, než rozkrývat praktiky rodiny nejbohatšího Čecha.
Paukner sice říkal, že podal i nějaká trestní oznámení, ale to dopadne úplně stejně. Ti správní pachatelé se dozvídají podrobnosti o svém trestním řízení v reálném čase. Kdo je na správné straně dějin, toho policie vyšetřuje dostatečně laxně, aby mohl včas uklidit důkazy. V Británii, například, mohli migranti znásilnit statisíce dívek a nebýt Tommyho Robinsona, kterého za to ještě náležitě potrestají, zůstalo by to pod pokličkou.
Víte, Thomasi Pauknere, jak vznikli dezoláti? To jsme prostě jen v některé fázi naší demokratůry viděli nějakou nespravedlnost a udělali jsme tu blbost, že jsme začali bojovat za právo. Mysleli jsme si, že stát přece musí zasáhnout, má na to instituce! A když selže stát, máme tady přece nezávislá média, která jsou hlídacími psy demokracie!
Hovno z toho, Thomasi! Zjistili jsme, že média jsou tu od toho, aby každému nasadila psí hlavu a státní instituce konají jen, když potřebují zabásnout Juliana Asange. To jsou najednou vyšetřovatelé rychlejší, než když řeknete Stěpan Bandera. Když jde o správné a evropsky hodnotné krádeže, postupuje vyšetřování stejně pomalu jako s Blažkovými bitcoiny či Janouškovou autonehodou.
A do toho tu máme ještě spoustu kauz, které jsou od začátku vycucané z prstu, ale mají prostě jen poškodit druhou stranu. Není divu, že pak už běžný člověk nevěří ničemu a nikomu. Prostě jen začne stranit podle sympatií. Jiné měřítko nemá.
Vy, Thomasi, to teď zjistíte na vlastní kůži. A nebojte, teď se Vám ještě nic nestane. Pravda a láska má čas. Kdyby se Vám teď něco stalo, tak by to byl důkaz, že jste měl pravdu. Dojde na Vás, až budou všechny stopy zahlazeny. Až všichni státní zástupci, policisté i soudci zkonstatují, že důkazy jsou neprůkazné. Pak teprve budete muset dávat setsakra pozor při řízení.
Všechna velká média už dávno patří nějakému oligarchovi a novináři si na sebe už dávno nevydělají. Už nejsou schopni jíst a bydlet ze svých investigativních zjištění a tak se musejí nechat vydržovat od stále hnusnější pasáků a dělat, co jim na očích vidí. Všichni musejí mít peníze od Lukačevičů a nebo od evropských fondů, protože jinak by umřeli hlady.
Jo, tu a tam se najde zrnko písku, které se nechová jako hovado. Tu a tam se najde statečný obhájce, statečný policista, statečný soudce i statečný novinář. Ale víte, oni mají nízkou životnost. Nikdo nevydrží osaměle bojovat příliš dlouho. Jednou jeho ostražitost poleví, protože nemůžete vždycky myslet na všechno. Lidské tělo i hlava mají své limity.
Jediné, co se s tím dá dělat, je prostý fakt, že lidé to postupně prokoukávají. Zpravidla v takové situaci, v jaké jste Vy, Thomasi. Jednoho dne zjistí, že věřili něčemu, co je hodilo přes palubu a ani se nezardělo. Sloužili systému, který je brutálně odkopnul při prvním náznaku jejich samostatného myšlení, které bylo zpravidla velmi krotké. Oni nechtěli konec EU. Nechtěli konec demokracie. Nechtěli konec České televize. Jen měli jiný názor na covid nebo na válku. Vzápěti z nich byla Putinova pátá kolona, začali chodit vysvětlovat na policii, začali o nich lhát v seriózním tisku a tak se z nich stali radikálové. To víte, když Vás bijí, tak zpravidla zatnete pěsti a začnete bijcům přát to nejhorší. Proto si přeju, aby Evropská unie skončila a mám škodolibou radost, když vidím reportéry České televize, jak se teď hemží kvůli ukončení koncesionářských poplatků. Ještě před pár lety jsem psal články, aby se v boji proti tendenčnímu zpravodajství České televize nevylilo s vaničkou i dítě. Teď už si jen přeju, aby tam nezůstal kámen na kameni. Vinný, nevinný!
Odchod od majnstrýmu k alternativě je pořád naprosto jednosměrný. Kdo jednou odešel od České televize, ten už se k ní nikdy, nikdy, nikdy nevrátí. Kdo jednou přestal věřit Seznam zprávám, ten už je nikdy na milost nevezme. A my můžeme dělat jediné. Snažit se o vlastní média, zatnout zuby, vydržet a čekat na den, kdy to překročí kritickou mez. Jaká je ta kritická mez, to nikdo nevíme. Je to ekvivalent židovského čekání na Mesiáše.
A můžeme jen doufat, že díky překlopení kritické masy, dřív vyhrajeme volby, než začne revoluce. Ne, ONI by měli doufat! To pravda a láska je ohrožená. Ona kapku po kapce ztrácí. Roční výkazy sledovanosti majntrýmových médií jsou nemilosrdné.
Do té doby se ale nejspíš nestane nic. Novináři nejsou stateční, prokurátoři nejsou stateční a soudci také ne. Všichni mají hypotéky a jejich živobytí stojí na kolaboraci s mocí. A moc se cítí tak pevná v kramflecích, že důkazy o jejich rejdech najdete klidně ve veřejných zdrojích. Oni se nebojí, že by se jim mohlo něco stát. Rakušan díky Pauknerovým zjištěním nepřišel ani o jednoho voliče. Pauknerů ani vyšetřování, ani soudů se neobávají. Zažívají to dnes a denně. Umějí v tom chodit. Poslední, čeho se ještě trochu bojí, jsou volby. Ještě se bojí postupného vzestupu AfD, bojí se vzestupu sil, které neovládají a nekorumpují. Bojí se, že přicházejí o legitimitu. Ale to je procentičko k procentíčku… ještě mají hodně nástrojů, jak to brzdit. Proto jsou všechny západní státy v mínusu. Musejí utrácet stále více za udržování života ve lži.
Ještě pořád je hodně lidí, kteří nezažili odvrácenou stránku reportérů ČT. Nezažili, co se jim stane, když se za něco postaví proti mocným. Nezažili, jaké to je, když je kvůli lživým titulkům pomlouvají sousedé a vykazují je ze „slušné společnosti.“ Ale každý den to někdo další zjistí.
Držím Vám palce Thomasi, ať to přežijete. A ani nevíte, jak moc bych si přál, nemít pravdu. Jak moc bych si přál, abyste to prolomil, donutil novináře dělat jejich skutečnou práci a obnovil důvěru v náš stát i v Evropu. Bojujte, jak nejlépe umíte a pokud to ustojíte, budete mít mezi dezoláty své místečko. Nakonec také budete muset počkat, až nadkritické mase lidí dojde, v čem žijeme.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Na ilustraci kam to západní média dopracovala : V 2018 v německém Chemnitzu dva slimáci ubodali na smrt němce kubánského původu. Rozhořčení občané protestovali. Michael Kretschmer byl saský ministerský předseda za CDU. Hned po události uspořádal Kretschmer tiskovou konferenci, na níž mj. řekl, že „mobilizace cizincům nepřátelských sil“ proběhla na Internetu „šířením konspiračních teorií“, kterými se vytvářejí „nálady zaměřené proti státu a jeho institucím“ a že jde o „útok na naše systémy pravdy“ (Wahrheitssysteme), kterému se „rozhodně a plnou silou demokratického státu postaví.“ Chápete co říkal ten Nemec ?? NAŠE SYSTÉMY PRAVDY !!!
Dnešní Vidlákův článek jsem přečetl se zájmem. Že noviny a novináři vyprávějí báchorky denodenně,je jasné už dlouho. Že libtardí média píší jen o tom co opozici pomáhá je také jasné, už dlouho.
Zřejmě se málo zajímám, nebo nečtu správná média, ve kterých pan Paukner publikuje. Neznám žádný jeho článek. Do dneška jsem netušiil ,že někdo tak odvážný, kromě Vidláka, exituje.
Víte někdo, kde se dají Pauknerovy články najít?
AI k tomu sděluje že: Thomas Paukner je pseudonym či fiktivní identita využívaná autorem nebo týmem autorů zaměřujícím se na investigativní články rozkrývající kauzy z prostředí české politiky a byznysu. Ale kde se o tom píše, nepíše.
Má někdo nějaký odkaz. Díky.
nedávno jsem shlédl tento film – https://www.youtube.com/watch?v=jUKuRtPrAyc – natočený podle skutečných událostí. moc hezky tam bylo ukázáno, jak lze dehonestovat novináře, který šlápl státní moci na kuří oko. a jako perlička s titulky šly (jak to u těchto filmů bývá) záběry skutečného novináře, o kterém ten film byl a dovětek, že byl asi po dvou letech po odchodu z redakce nalezen doma mrtvý s dvěma kulkama v hlavě – vyšetřování bylo uzavřeno jako sebevražda
Jo, někdo aby se k oknům raději nepřibližoval, někdo si může užívat výhled z okna při letu na Tchajwan za státní (tedy za naše, že).
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/50-tisic-letenky-22-tisic-hotel-Vystrcil-vzal-influencera-na-Tchaj-wan-platil-to-stat-792761
Stačí vědět, odkud vítr fouká a čí prdel zrovna lízat – a podle toho pak psát (nebo aspoň mluvit na kameru, když je dotyčný soudruh třeba momentálně zavostalej a negramotnej, žádná dyškrymynace)
Vzpomínka na mládí.
Kdysi kolem roku 2000 jsem se motal kolem koupi bytu v nějakém raném developerském projektu, kde byli investory opravdoví mafiáni (jeden později skončil tak, že šel sedět za vraždu).
Nějaká skupina kupujících proti nim šla a chtěla převzít kontrolu nad družstvem (co tam bylo na přechodnou dobu) na schůzi. Pak se investoři začali vyptávat „jak vám rostou děti“ a tak toho vzbouřenci raději nechali.
V jednom okamžiku přišel někdo s kontaktem na novináře v nějaké televizi a začalo se jednat o investigativní reportáži. Chystalo se to a najednou konec a zájem nebyl. A úplnou náhodou ta televize začala vysílat placené reklamy na toho developera. Náhodička.
Tak vypadalo mé prozření z práce novinářů kdysi.
Tohle není maturita. Tohle je doktorát!
Média nemají důvod řešit nějakého anonymního investigativce.
Musí napřed posvítit na bytové problémy Babišových papalášů a podobně důležitá témata.
Jeden můj starší, ale v podstatě stále platný text :
O našich novinářích : Tak ony to jsou s těmi novináři jednoduché počty: za článek 500–700 Kč. Za úvodník, odborný nebo jinak významný článek 1000–1200 Kč. Za sloupek 400 Kč. Když napíšete 2 články denně nebo úvodník plus sloupek, což zcela vylučuje nějaké velké hledání podkladů (prostě strejda Google, prvních 5 odkazů a finito), dostanete se horko-těžko na průměrnou měsíční hrubou mzdu. Na ty filmové novináře bydlící v nových stometrových půdních vestavbách nebo baráku s bazénem na okraji Prahy a jezdících v nových autech můžete zapomenout. Reálně zaplatíte sotva pronájem dvougarsonky a většina těhle pisálků jezdí MHD nebo starou shnilou popelnicí. Takže ono to musí dost frčet a nad nějakou filozofickou či odbornou hloubkou napsaného neradno koumat. A hlavně: nemůžete risknout, že Vám ten článek nevezmou. Pak jste bez peněz a nezaplatíte ani tu dvojgarsonku. Takže nastupuje autocenzura: vyhýbat se čemukoli, co by mohlo být v konkrétní redakci důvodem k odmítnutí.
Kontroverzní mohou být články kmenových novinářů, tedy zaměstnanců. Ti si občas, ale skutečně většinou jen občas, mohou dovolit napsat něco, u čeho autocenzuru trochu potlačí. A to navíc jen někteří. Buď pak musí mít na své straně prodejnost (článek porušil sice to a to, ale prodejnost stoupla o tolik a tolik), nebo vedení redakce. většinou je zapotřebí obojí.
Takže z uvedeného vyplývá, že označení „námezdní pisálkové“ není žádné hanobení, ale popis stavu, protože ti skuteční novináři většinou dělají už dávno něco jiného (obvykle marketing-reklamu-PR apod.). A výzor dnešních redakcí doplňujjí kádry v tzv schématu 18-18-18. Čili 18 letý maká 18 hodin denně za 18 tisíc…
Kolik napíše Vidlák a kolik lidí ho čte? A to nemá novinářskou fakultu, je technik.
Nebdí nad vším šémredaktor? Nebo nebzdí?
Práce na živnosťák co může ihned skončit je účinnější než praktiky dávné StB.
Dnes by například v případě invaze (podobné roku 1968) nikdo nevysílal odbojové neschválené rozhlasové zpravodajství.
to Hulvath:
Tenhle Váš koment si pamatuji, a myslím, že už tenkrát jem mu dal palec nahoru.
Ale možná by nebylo od věci připomenout, kdy a jak se média do této situace dostala. Že nějakých 150 let (bulvár vynechme) noviny a později i rozhlas a TV naprosto jasně stavěly na stranu čtenářů/posluchačů/diváků, protože byla závislá na JEJICH penězích, vč. předplatného. V USA platilo, že kdo vlastní TV, nesmí vlastnit rádio/noviny, kdo vlastní noviny, nesmí vlastnit rádio/TV atd. Struktura vlastníků KAŽDÉHO média byla veřejná a jasná, např. noviny vlastnili sami kmenoví novináři prostřednictvím zaměstnaneckých akcií atd. Tohle vše zrušeil Reagan ve svém druhém období, pak následovalo zrušení zákazu vlastnictví médií korporacemi a nakonec i zrušení anti-trustového zákonu. A tehdy začaly korporace/finanční skupiny (=majitelé korporací=konkrétní lidé) skupovat média a vytvářet mediální trusty. Stále víc se přecházelo od financování přes předplatitele k financování přes reklamu/PR/marketing, což vedlo k vytvoření ekonomicko-mediálních chobotnic, které během nějakých tří dekád zničilo novinařinu pro občany a zavedlo regulérní mediální propagandu. Stačí si připomenout roli médií při „odhalování“ skutečných příčin finanční krize (2008), vymývání mozků stran „přínosu“ masové migrace (2015), covidismus (2020) i zamlčení skutečných příčin občanské i ruské války na Ukrajině.
Tak jako v případě EU ji lze vyléčit pouze návratem k principům EHS, vrátit smysl médiím by šlo pouze návratem do stavu před +- 40 lety. Ale mořnost, že by se většinově našla síla, včetně politické, která by to dokázala, je jedna velká nula.
P.S.
Doporučuji přečíst si knížky Bernarda Goldberga „BIAS“ (česky „Jak novináři manipulují“) a „Arogance“. Už na konci 80-tých let (po prvních vstupech „kapitálu“ do médií v USA) a hlavně v 90-tých a v první dekádě 21. století skončila klasická média jako zdroj informácí „pro lidi“ a začal systematický brain-washing, řízený „globální (finanční) elitou“.
Podobně zajímavá je kniha Udo Ulfkotteho (někdejšího prominentního novináře německých FAZ) „Gekaufte Journalisten“ („Koupení novináři: Jak politici, zpravodajské služby a vysoké finanční kruhy ovládají německá masová média“, 2014). Navzdory dehonestační kampani (včetně anglické a německé Wikipedie, jejichž lži a bezoztyšnost jsou na zblití) se prakticky všechno, co Ulfkotte popisoval, v průběhu let potvrdilo. Kolik že novinářů v Evropě platila USAID/CIA – kolem 6.000? Kolik médií v kolika zemích ovládá Soros – 253 redakcí v 60 zemích? Ulfkotteho po vydání knihy pronásledovaly a uštvaly operace tajných služeb, politiků i finanční oligarchie. Zemřel v 57 letch (2017).
No musím konstatovat, že vaše komentáře mají vesměs slušnou úroveň. Očividně máte dostatek informací a rad je čtu, byť mě někdy se.ou…..
patřilo to k Hulvátovi
D: amahon urůhzv kevěpsířp šáv íčotoen káldiV máv ež ,emřěv nej žU .yv i medáp mít lův aluN afelA u etsj akšend edO .uropdop ínlárom az ijukěD
Piš radši o té AI, hulváte. Ješté někdo přijde na to, ve kterých novinách jsi dělal a jak se jmenuješ 😄
Moc pěkně napsané.