Stokrát opakovaný narativ

  Již celou řadu let lze v České republice (ale i v celé Evropské unii) pozorovat postupné, ale systematické, přepisování historických událostí, jež vedly k vypuknutí druhé světové
války.
 Toto přepisování zahrnuje dvě části:
 1) Zcela se bagatelizují kroky Západu, od podmínek Versailleské smlouvy po jejich vědomé
porušování.
 2) Zaměňují se příčiny a následky, respektive příčiny jsou vynechány, a na tomto základě
je Sovětský svaz kladen na roveň hitlerovskému Německu. 

 Taková triviální propaganda

 Manipulace je tak zcela zjevná. Pokud má být legalizováno lidožroutství, začne se ve veřejném prostoru tím, že za jistých okolností nemusí být kanibalismus až takovou zrůdností, ale může mít i svá pozitiva. Tím se postupně vytváří půda pro přijetí kanibalismu jako žádoucího světonázoru. Současně s tímto trendem pak bude nutné očernit vegetariánství a morálně ho zavrhnout jako mnohem zhoubnější ideologii než kanibalismus.
Tato metafora uvozuje to, co se ve společenské diskusi stalo s pohledem na rozpoutání druhé světové války. 
 Není tomu zase tak dávno, kdy se hovořilo o jasném zlu, hitlerovském nacistickém Německu, a o když se slavila jeho porážka, která by bez role tehdejšího Sovětského svazu
nebyla myslitelná. 
Tento výklad začal být nahlodáván, a to zejména od chvíle, co Evropská unie nedala šanci minským mírovým dohodám, a naopak podpořila stávající ukrajinský režim. Hitler byl nadále
líčen jako zločinec, ale již ne ten nejhorší.

 Kdy se genocida popírat může…

 Deník.cz v souvislosti s nezpochybnitelným volyňským masakrem píše o údajné genocidě Poláků, čímž tuto genocidu de facto popírá. Čemu se ovšem divit v době, kdy svět přihlíží zcela jiné zjevné genocidě, a to té v Gaze, a nedojmou ho ani postřílená batolata. 
 Současný ukrajinský režim uděluje svým bojovým oddílům titul Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády (UPA), čímž se nepokrytě hlásí k fašistické minulosti. 
 Zatímco Deník.cz beztrestně zpochybňuje masakr volyňský, Vladimír Kapal, Josef Skála a Juraj Václavík byli odsouzeni za popírání masakru katyňského s konstatováním soudu, že
od 90. let je názor na to, kdo za tímto masakrem stál, ustálený. Polsko se teď možná proti adoraci Ukrajinské povstalecké armády ozývá i proto, aby se jednoho dne neustálil názor, že
za volyňský masakr mohli vlastně Poláci. 
 Je vhodné argumentovat ustáleností stanoviska k libovolnému tématu?
 Vědec by se podle mě nikdy neměl nechat uspokojit ustálenými názory (poplatnými své době), a soud by se jimi neměl ohánět už vůbec. Buď je něco za všech okolností ověřitelné,
nebo není. Pokud není, je třeba dále bádat. Pokud je, nikdo dotyčnému sluchu nedopřeje. Je na školách a vzdělávacím systému, aby o všech genocidách mluvily a poskytly k nim
dostupná fakta. 

 Následek není příčinou…
 
 Ohledně zkreslování historie ostatně nemusíme chodit daleko. Rok co rok lze pozorovat takřka nulový ohlas k výročí tragických událostí během 14. až 16. března, zato sílí odsuzování mezinárodně schváleného vysídlení tzv. sudetských Němců. Opět jsou zde zmlčeny dějiny do května roku 1945, a následky jsou interpretovány jako příčina. 

 Podhoubí nanejvýš výbušné
 
 Vraťme se ale k příčinám druhé světové války. Ty se nacházejí již v samotné versailleské smlouvě, která žádala po Německu vysoké válečné reparace a vojensky se ho snažila zcela
neutralizovat.
 Ponížení a chudoba ke stabilní situaci, natož k míru, nikdy nevedly. 
 Západní Evropa a zvláště její průmyslové a finanční kruhy se brzy začaly více obávat „rudého nebezpečí“, než nacismu či fašismu. 
 Dodnes nedošlo k odsouzení velkokapitálu, který se postavil za Hitlera a podporoval ho. Dnešní výklad dějin záměrně zamlčuje, že za Adolfem Hitlerem stály například: Hugo Boss, Porsche, Volkswagen, Bayer (IG Farben), Coca-Cola, Ford, IBM, Coco Chanel, Schneider-Creusot a mnohé další firmy.

 Západ ustupující

 V červnu 1935 anglo-německá námořní smlouva legitimizovala německé zbrojení a porušení Versailleské smlouvy, což přímo ústilo do dalšího růstu Hitlerovy moci. Co této dohodě předcházelo?
 V březnu 1935 v Německu platí Zákon o zřízení branné moci. 
 V březnu 1936 došlo k německé okupaci demilitarizovaného Porýní. To je další hřeb do rakve versailleské smlouvy.
 V březnu roku 1938 byl realizován anšlus Rakouska. To mělo být opět cosi nemyslitelného. 
 Na konci září roku 1938 podepisují představitelé Velké Británie, Francie, Itálie a Německa Mnichovskou dohodu, která předznamenává březnové události roku 1939, jež představují
konec Československé republiky. Nelze nezmínit, že kus území si z Československa ukousnuly i Polsko s Maďarskem. Polsko se však dlouho z územního zisku neradovalo.

 Za vše může Svaz?

 Přesto se dnes o těchto krocích jako o otevřené bráně k druhé světové válce nehovoří.
Zato je z jejího vyvolání obviňován Sovětský svaz, a to na základě paktu Molotov-Ribbentrop ze srpna 1939. Člověk tento pakt nemusí hájit, ale je nutné poukázat na to, co této smlouvě předcházelo. A že Západ nepokrytě podporoval Adolfa Hitlera, pokud své bojové choutky omezí na Sovětský svaz. Válku Hitlerovi vyhlašuje až tehdy, kdy je mezi Německem a Sovětským svazem uzavřena dohoda o neútočení.
 Sovětský svaz vskutku druhou světovou válku nevyprovokoval. Jenom Západu překazil sen o válce mezi Hitlerem a Stalinem (hitlerovské Německo nakonec Sovětský svaz napadlo, což byla jeho osudová chyba), a donutil Západ jednat. Jinými slovy, k dělení sfér vlivu v Polsku mezi Hitlera a Stalina by nedošlo bez ústupků Hitlerovi ze strany západoevropských velmocí.
Pláč nad rozlitým Polskem (metafora k výrazu plakat nad rozlitým mlékem) tváří v tvář obětování Československa připomíná pověstné krokodýlí slzy. Vždy je třeba hodnotit, co čemu předcházelo.

 Dějiny nezačínají účelově…

 Sovětský svaz si nárokuje část polských území až po vypuknutí druhé světové války.
Československo bylo Hitlerovi darováno ještě před ním. Když Západ dovolil Hitlerovi zničit Československo, proč by si zhruba o rok později nemohl Svaz zabrat kus Polska? Polsko by nebylo napadeno, kdyby bylo ochráněno Československo. Přesto dnes Západ za spoluviníka rozhoření zničující světové války označován není. 

 Memento těchto dní
 

 Nezapomínejme, že to za Hitlera se automobilový průmysl měnil ve válečný. Nepřejme si na tuto dějinnou etapu navazovat. Víme přece, že přinesla pouze zkázu a smrt.
 Braňme historická fakta, neboť manipulace a lži, jak nás již historie poučila, vedou přímo na bitevní pole. 

Má následující ironická báseň je již šest let stará. Již v roce 2020 šlo predikovat, kudy se bude rétorika ohledně vyvolání druhé světové války a jejího ukončení ubírat. To, co bylo řečeno v nadsázce, je dnes smutnou realitou.

Dějiny na hlavu postavené

Když se znalost nule blíží,
přijme člověk bez potíží
vše, co mu druhý nakuká.
Vědění nás osvobodí,
bez něj máme díru v lodi,
na které velí náfuka.
Těm, kdo ze škol vyjdou dutí,
propaganda drze vnutí
cokoli, co si umíní.
Jistí totiž vždycky rádi
na hitlery radši vsadí,
nežli na „rudou kuchyni“.
Tyto kruhy se zas snaží,
nešetří nám na masáži
s tím, že co mohou, obrátí:
Hitler válku nevyvolá,
bude brzy učit škola,
stažená silnou opratí.
Rusko zato bude špatné,
to prý první svůj dráp zatne
a Hitler Západ ochrání.
Vždyť jen zisky mocných hájí:
Židé žili jako v Ráji,
sahali ale po zbrani.
Vlasovci pak Prahu spasí,
za Hřiba jsou zvláštní časy,
ve kterých sníme o gumách.
Co však, člověk chvíli hloubá,
jiné může dělat houba,
jež pod kloboukem nohu má?

---

Beneš byl jen lítou saní,
jež německým hochům brání
v jejich cílech bohulibých.
Goebbels nejspíš v hrobě jásá,
jak je tvárná dnešní masa.

Lítostivě šeptá: „Kdyby…“
Nacisté a nebezpečí?
To prý podvratné jsou řeči.
Sovětský svaz více leká.
Západ Hitlerovi tleská,
vznikne v Řeporyjích deska,
co zazáří do daleka?

Jak byl Heydrich ušlechtilý,
jak ho zrádci zastřelili,
a jak škoda je to značná?
Vznikla tady totiž půda,
že zlem armáda je Rudá,
nad námi jsou hnědá mračna.
Že Mnichovská vznikla smlouva.
Západ se nám neomlouvá,
to prý my jsme za vše vinní.
Chudáčky jsme hnali malé,
až se srdce svírá žalem,
co Čech Němci zrůdné činí.
Dokud školy neumožní
(stihnout by to měly do žní)
fakta znát, pak hloupost slaví.
Ze lží pouze válka vzniká:
Zakřičme již svorně: Nikam:
S krkem chceme srostlé hlavy…

Dva další sonety jsou již aktuální, psané v těchto dnech.

Nevěřili…

 Nemůžu dýchat, chroptěl do ticha,
jako by z něho stávala se moucha,
již každý něčím plácnout pospíchá.
Zoufalý byl: Nikdo ho neposlouchá.
 Dali mu pouta místo naděje,
škrtli ho dříve, než mohl říct: Sbohem.
Smrt se jen trochu chladně zasměje.
Kdosi se mýlí, velice a v mnohém. 
 Nevěřili mu, že ho bolest svírá,
a že mu v těle zvětšuje se díra,
již doktor z Pekla zjevně neléčí.
 Nevěřili mu. To je na tom smutné.
Roztrhat plakát je prý nyní nutné,
když pózu cení víc než bezpečí…

 O niti…

 Svět visí na niti, a ta se stále třepí:
Z jistot jsou drobečky, jež chtiví ptáci zobou.
Svět visí na niti – lidé jsou mnohdy slepí,
smysl se vytrácí, a přelepen je zlobou.
 Nic nemá logiku, a hra se vyhrát nedá:
Nikoho nebaví být součást zbytečnosti.
Nic nemá logiku, když rozpadá se věda,
a jen ti o hladu své bližní hladem hostí. 
 Když krk již nedrží – pak hlava k nohám padá,
lidstvo je nad strží – budoucnost víc než tmavá,
propast je hrozivá – dna člověk nedohlédne.