Evropský soud pro lidská práva prohlásil, že Česká republika včetně Ústavního soudu, který rozhodoval v senátu s jeho dřívějším předsedou Pavlem Rychetským, porušila právo na důvěrnost komunikace mezi obhájcem a jeho klientem.
Rozsudek Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) vydal ve čtvrtek 18. prosince 2025 s názvem kauzy Černý a spol. proti České republice[1]. Stěžovatele zastupoval moravský advokát Zdeněk Koudelka a advokátka Anna Citterbergová . Každému stěžovateli bylo přiznáno odškodnění 4 000 euro + daň s tím, že Česká republika je povinna provést pod dohledem Výboru ministrů Rady Evropy opatření věc napravující.
Stěžovateli bylo pět českých a moravských advokátů, kteří působili jako obhájci obviněného S. Zadeha. V rámci trestního řízení proběhla v roce 2016 domovní prohlídka u obviněného, při níž policie zajistila jeho chytrý telefon a elektronický tablet. Z těchto zařízení bylo extrahováno 20 000 stran materiálu, včetně korespondence mezi obviněným a jeho obhájci, a tento materiál byl Městským soudem v Brně zařazen do jeho spisu, a tak se s nimi seznámilo státní zastupitelství a policie. Šlo o hrubé porušení práva na obhajobu, v jehož rámci platí státem uznaná důvěrnost komunikace mezi obhájcem a jeho klientem.
Všechny pokusy o vyloučení těchto důvěrných informací z trestního spisu byly zamítnuty, a šokující bylo i to, že poskytnou ochranu odmítl Ústavní soud v roce 2019.[2] Paralelně stěžovatelé vedli také řízení o náhradu škody a někteří z nich obdrželi omluvu. V dubnu 2025 Nejvyšší soud v kauze klienta stěžovatelů rozhodl, že zařazení materiálu do spisu bylo nezákonné.
Evropský soud pro lidská práva uznal porušení práva na spravedlivý proces, včetně právo na obhajobu, práva na respektování soukromého života a práva na účinný opravný prostředek dle čl. 6, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách[3] z důvodu zařazení korespondence obhájců s klientem do jeho trestního spisu. Uvedeným postupem Městský soud v Brně porušil práva stěžovatelů a zasáhl do svobodného výkonu advokacie. Nelze připustit, aby komunikace mezi obhájcem a jeho klientem, která požívá ochrany například při nařízeném odposlechu či sledování elektronické komunikace, byla prolomitelná jinými zásahy státu, například prostřednictvím domovní prohlídky. Z pohledu obhajoby je přitom klíčové zejména narušení důvěrnosti komunikace mezi obžalovaným a jeho obhájci. Tímto postupem soudce nejednal jako nestranný arbitr, nýbrž poskytl obžalobě procesní výhodu, a z pozice své nadřazené moci v soudním řízení se fakticky stal jejím pomocníkem.
[1] Stížnosti k ESLP č. 37514/20, 37525/20, 37533/20, 37546/20 a 37555/20, spojeny do společného řízení.
[2] Usnesení Ústavního soudu z 20. 11. 2019, IV. ÚS 4342/18. Senát předsedy a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského.
[3] Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb.
A ten S. Zadeh – byl vinný nebo ne? Neptám se, zda bylo porušeno právo, ale jestli byl vinen!
Pokud máte zájem o více informaci, zkuste stránky Zdeňka Jemelíka, který celou věc sledoval dlouhodobě (u soudu). Je to velice smutný příběh. Např. Sh. Zadeh složil mnohamilionovou kauci, byl propuštěn a při propuštění opět zatčen. Na mne to dělalo dojem, že se nakonec po letech raději dohodl (přiznal), aby to měl za sebou.
Příliš stručné pro posouzení. Zvlášť pro neodborníky. Tohle není odborné právnické fórum.
Třebaže často jevící se ústavním.