„Zbožné přání Bidenova týmu stále určuje pravidla zahraniční politiky USA, takže masakr na Ukrajině pokračuje.“, napsal v úvodu svého nejnovějšího článku zveřejněného na platformě Substack legendární novinář Seymour Hersh. Rozebírá v něm letní aktivity tří hlavních válečných jestřábů USA – Jakea Sullivana, Victorie Nulandové a Anthony Blinkena. Jejich svět se hroutí, ale oni stále volají do zbraně, nikdy nebudou mít dost mrtvých. Měli by tedy spíše než jako jestřábi být označováni za krkavce či jiné mrchožrouty.
Hersh, stejně jako v článku o pozadí výbuchu plynovodů Nord Stream, je nemilosrdný:
„Už jsou to týdny, co jsme nahlédli do dobrodružství zahraničněpolitického klastru Bidenovy administrativy, který vedli Tony Blinken, Jake Sullivan a Victoria Nulandová. Jak strávila trojice válečných jestřábů léto?
Sullivan, poradce pro národní bezpečnost, nedávno přivedl americkou delegaci na druhý mezinárodní mírový summit počátkem tohoto měsíce v Džiddě v Saúdské Arábii. Summit vedl korunní princ Mohammed bin Salmán, známý pod zkratkou MBS, který v červnu oznámil spojení svého státem podporovaného golfového turné a mírové konference. O čtyři roky dříve byl MBS obviněn z objednání vraždy a rozřezání novináře Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu za domnělou neloajálnost vůči státu.
Jakkoli to zní nepravděpodobně, tento mírový summit se konal a mezi jeho hvězdy patřili MBS, Sullivan a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Chyběl zástupce Ruska, které na summit nebylo pozváno. Zahrnoval jen hrstku hlav států z méně než padesáti zemí, které vyslaly delegáty. Konference trvala dva dny a přilákala něco, co by se dalo popsat jen jako nepatrná mezinárodní pozornost.
Agentura Reuters uvedla, že Zelenského cílem bylo získat mezinárodní podporu pro „principy“, které bude považovat za základ pro urovnání války, včetně „stažení všech ruských jednotek a návratu celého ukrajinského území“. Formální odpověď Ruska na neudálost nepřišla od prezidenta Vladimira Putina, ale od náměstka ministra zahraničních věcí Sergeje Rjabkova. Summit nazval „odrazem pokusu Západu pokračovat v marném úsilí odsouzeném k zániku“, tedy mobilizovat globální Jih pro Zelenského.
Indie i Čína vyslaly na zasedání delegace, které možná přilákala Saúdská Arábie na její obrovské zásoby ropy. Jeden indický akademický pozorovatel odmítl událost jako dosažení o něco více než ‚dobré reklamy pro svolávací moc MBS v rámci globálního Jihu; umístění království v tomtéž; a možná užší, napomáhání americkému úsilí o dosažení konsenzu tím, že zajistí, aby se Čína zúčastnila setkání s Jake Sullivanem ve stejné místnosti.‘
Mezitím, daleko na bojišti na Ukrajině, Rusko pokračovalo v maření Zelenského probíhající protiofenzívy. Zeptal jsem se činitele americké zpravodajské služby, proč to byl Sullivan, kdo vzešel z okruhu zahraniční politiky Bidenovy administrativy, aby předsedal bezvýznamné konferenci v Saúdské Arábii.
‚Džidda byla Sullivanovo dítě,‘ řekl mi dotyčný úředník. ‚Naplánoval, že to bude Bidenův ekvivalent Versailles [prezidenta Woodrowa] Wilsona. Velká aliance svobodného světa se tehdy setkala na oslavě vítězství po ponižující porážce nenáviděného nepřítele, aby určila podobu národů a států pro příští generace. Sláva a sláva. Povýšení a znovuzvolení. Klenotem v koruně mělo být Zelenského dosažení Putinovy bezpodmínečné kapitulace po bleskové jarní ofenzivě. Plánovali dokonce jakýsi norimberský tribunál u světového soudu s Jakem jako naším zástupcem. Další zpackaná akce, ale počítá je ještě někdo? Na konferenci se sjelo čtyřicet národů, všechny kromě šesti hledaly jídlo zdarma po uzavření Oděsy‘. To dodal úředník jako připomínku Putinova omezení ukrajinských dodávek pšenice v reakci na Zelenského obnovené útoky na most spojující Krym s ruskou pevninou.
Dost o Sullivanovi. Vraťme se nyní k Victorii Nulandové, architektce svržení proruské vlády na Ukrajině v roce 2014, jednoho z amerických kroků, které nás dovedly tam, kde jsme, ačkoli to oficiálně byl Putin, kdo začal strašlivou současnou válku. Ultrajestřábí Nulandová byla počátkem letošního léta Bidenem povýšena na úřadující náměstkyni ministra zahraničí, a to přes ostré námitky mnoha na dotyčném ministerstvu. Formálně nebyla náměstkyní navržena z obavy, že by se o její nominaci svedl v Senátu pekelný boj.
Byla to Nulandová, která byla minulý týden vyslána, aby zjistila, co by se dalo zachránit poté, co převrat vedl ke svržení prozápadní vlády v Nigeru, jedné ze skupiny bývalých francouzských kolonií v západní Africe, které zůstaly ve sféře francouzského vlivu. Prezidenta Mohameda Bazouma, který byl demokraticky zvolen, svrhla z úřadu junta vedená šéfem jeho prezidentské gardy generálem Abdourahmanem Tchianim. Generál pozastavil platnost ústavy a uvěznil potenciální politické oponenty. Do jeho kabinetu bylo jmenováno pět dalších vojenských důstojníků. To vše způsobilo obrovskou veřejnou podporu v ulicích Niamey, hlavním městě Nigeru – dostatečnou podporu, aby odradila od vnější intervence ze strany Západu.
V západním tisku se objevily chmurné zprávy, které od počátku pohlížely na převrat z hlediska soumraku Západu: Někteří příznivci převratu nesli ruské vlajky, když pochodovali v ulicích. The New York Times považoval převrat za ránu hlavnímu spojenci USA v regionu, nigerijskému prezidentovi Bola Ahmedovi Tinubuovi, který ovládá obrovské zásoby ropy a plynu. Tinubu pohrozil nové vládě v Nigeru vojenskou akcí, pokud nevrátí moc Bazoumovi. Stanovil termín, který uplynul bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Revoluci v Nigeru neměří lidé žijící v regionu v termínech východ-západ, ale vnímají ji jako dlouho potřebné odmítnutí dlouhodobé francouzské ekonomické a politické kontroly. Je to scénář, který se může znovu a znovu opakovat ve všech sahelských zemích v subsaharské Africe ovládaných Francouzi.
Existují ale rozdíly, které pro novou vládu v Nigeru nevěstí nic dobrého. Tento stát je požehnán, nebo možná proklet tím, že má značné množství přírodních ložisek uranu, která ještě na světě zbývají. Jak se svět otepluje, návrat k jaderné energii je považován za nevyhnutelný se zřejmými důsledky pro hodnotu podzemních zdrojů v Nigeru. Surová uranová ruda, když je separována, filtrována a zpracovávána, je celosvětově známá jako „žlutý koláč“.
Korupce, o které se v Nigeru tak často mluví, není o drobných úplatcích vládních úředníků, ale o celé struktuře vyvinuté během francouzské koloniální nadvlády, která brání Nigeru ustavit si suverenitu nad svými surovinami a nad svým rozvojem, podle nedávné analýzy zveřejněné v Baltimore’s Real News Network. Tři ze čtyř notebooků ve Francii jsou poháněny jadernou energií, z níž velká část pochází z uranových dolů v Nigeru, které účinně ovládá její bývalý koloniální vládce.
Niger je také domovem tří amerických základen dronů zaměřených na islámské radikály v celém regionu. V regionu jsou také nedeklarované základny speciálních sil, jejichž vojáci dostávají dvojnásobný plat, když plní své riskantní bojové úkoly. Americký úředník tajných služeb mi řekl, že „1.500 amerických vojáků nyní v Nigeru je přesně tolik, kolik amerických vojáků bylo v Jižním Vietnamu v době, kdy John F. Kennedy převzal prezidentství v roce 1961“.
Nejdůležitější, a v západních zprávách posledních týdnů málo zmiňovaná informace – Niger stojí přímo v cestě výstavby nového transsaharského plynovodu, který má dodávat nigerijský plyn do západní Evropy. Význam ropovodu pro evropské hospodářství vzrostl loni v září zničením plynovodů Nord Stream v Baltském moři.
Do této scény vstoupila Victoria Nulandová, která si zřejmě vytáhla krátkou slámku v loterii Bidenovy administrativy. Byla vyslána vyjednávat s novým režimem a zprostředkovat schůzku se svrženým prezidentem Bazoumem, jehož život je neustále ohrožován vládní juntou. The New York Times uvedl, že se nikam daleko nedostala, po rozhovorech, které popsala jako ‚mimořádně upřímné a občas docela obtížné‘. Jistý představitel tajných služeb uvedl své poznámky pro Times v americkém vojenském žargonu: ‚Victoria se vydala zachránit nigerské vlastníky uranu před barbarskými Rusy a dostala mohutný pozdrav jedním prstem.‘
V posledních týdnech tišší než Sullivan a Nulandová byl ministr zahraničí Tony Blinken. Kde byl? Tuto otázku jsem položil úředníkovi, který řekl, že Blinken ‚přišel na to, že Spojené státy‘ – tedy, pardon, náš spojenec Ukrajina – ‚nevyhrají válku‘ proti Rusku. ‚Přes Agenturu [CIA] se k němu dostalo, že ukrajinská ofenzíva nebude fungovat. Byla to Zelenského show a v Bidenově administrativě byli někteří, kteří jeho kecům věřili.‘
‚Blinken chtěl zprostředkovat mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou, jako to udělal Kissinger v Paříži, když ukončil vietnamskou válku. Ukázalo se to ale jako velká prohra a Blinken, zdá se, zapřáhl vůz před koně. Ale nechce skončit jako dvorní šašek.‘
‚Bylo to v tomto okamžiku pochybování‘, řekl mi úředník, ‚kdy Bill Burns, ředitel CIA, učinil krok, aby se vstoupil na potápějící se lod‘. Měl na mysli Burnsův projev z letošního léta na výroční konferenci Ditchley poblíž Londýna. Zdálo se, že odložil své dřívější pochybnosti o rozšíření NATO na východ a potvrdil svou podporu Bidenovu programu nejméně pětkrát.
‚Burnsovi nechybí sebevědomí a ambice,‘ řekl zpravodajský úředník, zvláště když Blinken, zapálený válečný jestřáb, náhle začal pochybovat. Burns sloužil v předchozí administrativě jako náměstek ministra zahraničí a řízení CIA bylo těžko spravedlivou odměnou.
Burns nenahradil rozčarovaného Blinkena, ale získal pouze symbolické povýšení: jmenování do Bidenova kabinetu. Kabinet se schází maximálně jednou za měsíc, a jak zaznamenal C-SPAN, schůze mají tendenci být pevně napsanými záležitostmi a začínají tím, že prezident čte z připraveného textu.
Tony Blinken, který se ještě před několika měsíci veřejně zařekl, že na Ukrajině nenastane žádné okamžité příměří, je stále ve funkci, a pokud by byl požádán, určitě by zpochybnil jakoukoli představu o nespokojenosti se Zelenským nebo o vražedné a selhávající válečné politice vlády na Ukrajině.
Takže zbožný přístup Bílého domu k válce, pokud jde o realistický rozhovor s americkým lidem, bude pokračovat rychlým tempem. Ale konec se blíží, i když zprávy, které Biden dodává veřejnosti, pocházejí z komiksu.“
Paní Kunšteková, díky za velmi zajímavý článek. Pěkně sečteno, snad již i největší zlutomodří optimisté chápou, ze výkřiky o úspěších rafinované reverzní protiofenzivy jsou výplody ukrajinské propagandy a realita je jinde. Média naše opatrně pouští články o ztrátách amerických dobrovolníků na Ukrajině. A k tomu článek, jak přes rok UA oficírovi staví vojáci daču…
No plamen protiruské nenávisti ještě hoří v srdcích našich Ondráčků , Dědků a Lipánků a Pospíšilů- naposled to schytala Netrebko.
Nikomu z hovádek, která která nadšeně hýkala v diskusích, nedochází, že Netrebko ztratila jeden koncert, ale my všichni ztrácíme svobodu volby. A tohle už tady taky bylo.
Kdysi jsem byl Vidlákem nepřímo označen jako fantasta a přitom jsem jen skeptik a patrně i fatalista. Nevadí mi to. Taky jsem napsal, že nesmysly dění lze vysvětlit tím, co on a další považovali(považují) za nesmysl. Pro Vidláka to byla jen řada lokálních revolucí a zmatků, co přináší překotný vývoj.
Nevadí. Jistý spisovatel psal o mimoprostoru, já mám nějakou dobu svojí „mimoňrealitu“. V té jsem bohužel utvrzován – něco jako tušení souvislostí a abych bych skromný, matné tušení, co se zostřuje.
A s Vidlákem a mojí osobou to jinak nemá nic společného…..
Zbigniew Brezinski napsal v roce 1971 ve své knize:
„ Mezi dvěma věky …“: „ Národní stát, jako základní jednotka organizovaného lidského života, přestal být hlavní tvůrčí silou: mezinárodní banky a nadnárodní korporace jsou nyní aktéry a architekty v tom smyslu, jak se tyto termíny dříve braly. při aplikaci na národní stát “.
To je výňatek z delšího článku, který nikomu nenutím a ani nedoporučuji. Dalo by se to nazvat Rakovina světa, ale tady tomu říkají Jedovatý osminohý pavouk. Upozornění: může způsobit arachnofobii!
Pro nefrankofony(jsem i já) nutno použít překlad stránky do cz!
https://reseauinternational.net/qui-sont-ces-inconnus-qui-incarnent-le-nouvel-ordre-mondial/
Ked sa Zuzana zapali pre vec…
https://t.me/swodki/293842
dufam, ze sa chalosi konstrukteri divaju, by to vedeli vytunit, pac zuchlo to excelentne.
a ještě něco pro houbaře
https://www.denik.cz/z_domova/chranene-houby-nesbirat-hrozi-pokuta.html
Doporučuji rozkliknout si autorku.
Vystudovala maturitní obor ochrana a obnova životního prostředí, na vysoké škole si vybrala historii a politologii. Mezi její největší životní vášně patří cestování, gastronomie, boj za práva zvířat a myslivost. V novinách se naučila zvládat stres, pracovat pod tlakem, komunikovat s lidmi a užívat si společnost zajímavých lidí, které díky práci poznává. Je jí 27 let, novinářkou na plný úvazek je od roku 2016 (tedy od svých dvaceti) a je pyšná na to, že její článek o vlcích publikovaný v regionálním deníku přebrala celorepubliková média a dokonce i hobby časopisy!!!
Vždycky chtěla být Larou Croft. Uvedený idol jsem si musel najít:
https://www.google.com/search?sca_esv=558130159&q=lara+croft&tbm=isch
Naše také velmi staré poděděné štokrle nemá šuplík, ale zvedací desku a pod ní úložný prostor. Velmi vážený kus nábytku.
Stolička, podobná odkazu výše, zato šuplík má, nic moc, vejde se tam několik párů domácích pracovních gumových rukavic.
Stolička ani štokrdle (u nás se říkalo štokrle) nemají politické ambice.
Luky opat mal vcera tu milu povinnost a cez media poslat odkaz do Kyjeva.
Je to takto takmer rok a pol, co sa UA distancovala od svojho podpisu pod istambulskou dohodou o ukonceni bojov a Luky nasledne vyslovil nieco v tom zmysle, ze bude to krvavy masaker. Ale UA si vybrala sama.
Vacsina UA pacanov uz presne vie, co tym mal vtedy Luky na mysli.
Teraz si Luky zobral didakticku pomocku – mapu – a jasne naznacil, co bude nasledovat, ak sa UA teraz nevzda. Je otazne ci to do Kyjeva doslo, abo ci to pochopili vo Washingtone. Luky sa nevyhrazal, len oznamoval.
Moja interpretacia je takato:
Rus si zoberie celu UA. Okrem tej casti co v r. 1600+ – tvorila nejaku nezavislu UA. To bude ostrov uprostred Ruska.
Ma to niekolko kratkodobych aj dlhodobych vyhod.
Jednou z oboch je, ze UA bude nadalej existovat. A bude splacat land& lease a ine pozicky asi v style 10$US mesacne, lebo na viac mat nebude. Kazdy prd bude podliehat schvalovaniu v Moskve, alebo u nejakeho kancelmaria v Donecku.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/lukasenko-dal-rozhovor-proruske-ukrajinske-novinarce.A230818_080008_zahranicni_maku
preniklo i do nasich koncin
Zajímavé, že v článku je označován nikoli jako „diktátor“, ale „lídr“. Nenápadná, ale významná změna tónu…
Už zas ??? Pamatujete na začátku SVO, kdy se úplně nevyjádřil nadšeně, jak to byl najednou náš hodný kluk ? Sice to vydrželo dny, max.týdny, ale pomalu na toho světce pamatuji.
No já nevím. Diktátor, zvlášť bude-li osvícený, mě zní mnohem líp než Leader (lídr), neboli Vůdce neboli Führer.
Musíte na to koukat z JEJICH pohledu, nikoli za svého. Pro ně je „lídr západního světa“ Biden kladná postava.
To je logické. Protože zabráním celé Ukrajiny by se Rusko, bez ohledu na pikantérii uznání či neuznání, pro nějaký účel jedno nevylučuje druhé pro jiný účel, dostalo do pozice, že na něm jako právním nástupci by bylo požadováno zaplacení válečných dluhů Ukrajiny. Ne, že by i tak, protože je to záležitost ne formálně právní, ale čistě mocenská, neposlalo požadovatele do řiti.
Proto je praktičtější nechat „zbytkovou firmu“. Ať se s ní třeba …Polsko udáví.
Rusko nezabere celou Ukrajinu. To by bylo a ohledem na poměr nákladů a výnosů ekonomicky silně ztrátové. I nynější operace eskalující mimo původní záměr je silně ztrátová, pokračující pod tlakem již vynaložených nákladů a s ohledem na vnitřní politiku. Spokojí se s Krymem, se záborem ostatních ruskojazyčných oblastí a s dalším územím pro nezbytnou strategickou hloubku.
Účast ČR je a zůstane ztrátová. Již neproduktivně vynaložené a u budoucnu další neoproduktivně vynaložené peníze významně zvýší již nyní nevyrovnatelné zadlužení, náklady dluhové služby, a povede ke škrtům v rozpočtu a k vyšší daňové zátěži občanů, ke snížení životní úrovně. Vysoce možná je progrese ve snaze udržet sociální smír a nedopustit výbuch masové nespokojenosti.
Dosavadní vývoj naznačuje, že rychlost změn nepřesáhla adaptační schopnost a ochotu občanů v produktivním věku.
Významným faktorem pro vývoj vnitropolitické situace, tak jak se projevuje ve volebních preferencích a ve volené reprezentaci, je generační výměna s převažujícím zastoupením populace do čtyřiceti let věku. To se odráží v politickém sentimentu. Včetně mediálně a obchodně politicky indukované potřeby radikálně se vyrovnávat s neprožitou minulostí.
Poslední věta je symptomatická. Nejráznějším antikomunistou jsou ti, kteří ho vůbec nemohli zažít.
Ostatní věty jsou realistické, i když já, romantik, čekám cosi jako ochranitelství od RF. Všímají si sice, že jsme „nědrůžestvněnnája straná“, ale když to ostatním „sypou“, je to Česko a Maďarsko, které se jaksi vymykají.
Mám pocit, že ruská věrchuška se na nás dva dívá tak trochu jako na štěňátko, které se sice vyčůralo na koberec, ale půjde ho to snadno odnaučit. Ale říkám, pocit.
Třeba je to pocit nějakého ruského provinění v minulosti. To by mohlo být, Maďarsko i my jsme už byli „osvobozeni!“ dvakrát. A Rusové v Rusku se hovorům o roku 1968 vyhýbají. „…a co říkáte počasí?“
Spíš jsou na nás pořádně naštvaní. Takhle se neblbne snad nikde jinde, jako u nás. Myslím to bourání pomníků, přejmenování ulic a náměstí, celkově šílenou antiruskou propagandu.
To není problémy Rusů, že Češi nepobrali rozdíl mezi SSSR a RF.
Hanba mě fackuje, co jsme to za pronárod. Kam vítr, tam plášť.
O tom moc neuvažují.
Česko je jednak daleko, je malé a Rusové dobře rozlišují naši věrchušku, SMI a běžné lidi.
U Maďarů zmiňují Orbána, u nás nanejvýš Fialu a PePa107. Více méně je považují za šantaly, kteří Česko nereprezentují. Poláci a Slováci to mají horší. Ale je moje pozorování.
Taky si myslím, že zas tak hloupé tajné služby nemají, aby nevěděli, že současná kolaborantská vláda má sice velkou podporu, mohutně podepřenou vpodstatě vlastnicvím všech sdělovacích prostředků a i přesto vše je spousta lidí nenávidí a nesouhlasí s nimi. Ohledně Slovenska nesouhlasím, na ruských zpravodajských kanálech občas zazní nějaké reportáže z SK a to v dobrém. Jsou teď moc zvědaví, jak dopadnou volby. Slováci pro ně MINIMÁLNĚ na stejné úrovni jako ČR, spíše lépe. Můj názor.
Rus si nevezme celou ukrajinu, protože by tam musel jednak dělat moc velký úklid, pak by jej to stálo moc a moc peˇňazí a bájnej západ by furt ječel že to byla jeho vina. A klid by neměl protože těch oných je tam furt dost.
Holt budou li chtít mít svůj stát, tak budou muset začít a pokračovat s úklidem sami. Jak se říkávalo „dvakrát panáček nekáže…..
POmohli jim se znovuvybudování po II.WW sice za pomoci zajatců, ale základem byla jejich direktiva. A to je včil odplata. Tůdle nudle. Ochání si svoje a zbytek, mno jejich věc>
KoZa dodává Ukrům kazetovou munici, která má větší zabíjivost a poruchovost než ruská: https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-zapadni-kazetova-munice-pusobi-rusum-velke-ztraty-jejich-vlastni-tak-niciva-neni-40441006
Jak je to dlouho, co zdejší i vnější chciválkové žvanili o tom, jak „russáčtí fašisté používají proti Ukrajincům zakázanou kazetovou munici“? Dva měsíce?
Pak jim zavřeli huby lidé znalí mezinárodních smluv, kteří poukázali na to, že většina KoZa, RF, ČLR a samozřejmě Izrael k zákazu této zákeřné munice nepřistoupili.
No, tak teď máme obrázek kompletní.
To, co je obsahem článku, tedy upozornění na nerealistické hodnocení situací a možností ze strany rozhodujících představitelů KoZa, je důvod ke zděšení. Kam nás TIHLE nedorostové mohou taky zatáhnout???!!!
A netýká se to jen těch, o kterých je v článku řeč, týká se to i našich „géniů“ př. Lipavského, Černochové, Rakušana ad…
Znáte o vyprávění, jak Kumská Sibyla prodávala věštby římskému králi Tarqiniovi? Nabídla mu knihy věšteb a vyslovila cenu. Králi se cena zdála vysoká a tak odmítl. Sibyla šla polovinu věšteb spálila.
Po nějakém čase si to král rozmyslel a šel znovu za Sibylou a chtěl věštby znovu koupit. Sibyla však za zbytek věšteb chtěla dvojnásobnou částku. Král odmítl a Sibyla znovu spálila polovinu ze zbývajících věšteb.
Za nějakou dobu se to znovu králi rozleželo a šel znovu od Sibyly věštby koupit. Sibyla si však za zbytek věšteb znovu řekla dvojnásobek předchozí ceny. Král ale tentokrát už věštby koupil.
Tak takhle přesně vypadá z mého pohledu uvažování a konání těch jestřábích lidí v celém vývoji ukrajinského konfliktu od roku 14.
Násobné ceny za ně zaplatíme MY.
Trefný příběh.
Jakube Jakube Jakube Jakube, věř mi že už tu všecko kdysi bylo a zase bude.
Naše nynější politická situace je založena na tom, že většina voličů se má stále ještě příliš dobře na to, aby místo podléhání ideologii mysleli a jednali více pragmaticky podle svých existenčních zájmů. Jsou ochotni podpořit ty, kteří vládnou proti jejich zájmům. Aby sami mezi sebou i před sebou si, obrazně, zvýšili sociální statut. Že nejsou tak hloupí jako ti, kteří volí….
Při tom zůstanou dokud na sobě nepocítí důsledky vlády těch, kterým dávají své hlasy. Někteří ani přes to ne. Zahodili zbytky rozumu, pokud nějaký měli, a chovají se jako poslušní příslušníci sekty.
Abych byl objektivní, toto hrozí i v případě politických směrů opozičních.
Proto prosím abyste se při svém rozhodování oprostili od emocí a řídili se čistě rozumem tak jak jste toho schopni, na základě svých reálných životních zájmů a priorit.
Tak hlavním důvodem je IMHO pohodlnost a konformita.
Klasik již dávno pravil cosi na téma .. co ztratit, leda své okovy.
Schumachere, už s tím „blahobytem většiny“ jděte do Brusele.
Ty, co se mají sakra blbě (a to vč. těch, co pracují na plné úvazky a přesto sotva přežívají), prostě jenom nevidíte a neslyšíte. Toť vše.
A nevidíte a neslyšíte je proto, že nikoho (vč. Vás) absolutně nezajímají – politžiky, odbory, média, socsítě.
Nejsou vidět a slyšet, tak neexistují.
Ale ono i „nižší střední vrstvě“ začíná téci do bot, protože musí šetřit. Na žrádle, na dovolených, na vzdělávání pro sebe i pro děti, na volnočasových aktivitách. Na turistickém ruchu je to letos v létě setsakra znát, jak moc lidi šetří.
Ale zpět k těm opravdu dole.
NIKDY to nebyli ti, co rozdmýchávali nějakou revoluci. Protože když je Vám fakt blbě a musíte bojovat o holou existenci, tak v rámci pudu sebezáchovy rezignujete na vše krom přežívání.
Tihle lidé už nepodporují nikoho a nechodí volit. V ČR jsou jich minimálně statisíce a jejich počet roste; sociologové jim říkají „prekariát“.
oprava – „politiky“
Znáte princip vaření žáby?
Zhoršuje se to pomalu a až to bude k nepřežití, nebude to jak zastavit. Žába už bude skoro uvařená a už nebude mít sílu z hrnce vyskočit. Proto se čas od času přilévá studená voda, aby žába náhodou nezkoušela vyskočit.
Fakt dobrý! Ne nadarmo se říkalo, že machruje jak Schumacher!
Tím se liší od proletariátu, jehož nepsané dohody založené na sociálních vztazích s buržoazií mu zajišťovaly „pracovní jistoty výměnou za podřízenost“. wiki
Tím se to vysvětluje. Šafr a spol, jsou proletáři 🙂
Snažíte se vyvrátit co jsem nenapsal.
Ano, tací jsou. Ti sami nic nezmění.
Nepíšu o statisících přičinlivých, které nejspíš máte na mysli, příkladmo v pohraničí, na které politici kašlou, protože ložisko s nízkou koncentrací potenciálních volebních hlasů je nevýnosnou investicí v jejich politickém byznysu.
Ano jsou tací a nejen tam.
Pro upřesnění, práce schopný avšak neochotný „lumpenprekariát“ k nim nepočítám.
Jenže toto není tématem mých posledních příspěvků. Jde o miliony. O podmínění změny kombinací kvality (míra zhoršení poměrů), kvantity (počet postižených) a rychlosti zhoršování.
S revolucí máte pravdu. Nikdy ji neorganizují nejbědnější.
Klíčová je ekonomická střední třída.
A vůdce, či vůdci s podporou kapitálu. Těch, kteří tím způsobem chtějí prosadit své, ne nutně místní zájmy. Nyní globální.
Ti, o kterých píšete, o těch statisících, budou mezi zneužitými, využitými, odkopnutými.
Výjimkou, zdejší, a v nějaké míře, bylo období „socialismu“. Za nějakou cenu, s nějakými individuálními i systémovými následky. Které většina voličů v aktivním věku nezažila, nanejvýš několik posledních let.
Nyní máme socialismus s kapitalistickou tváří. Postupně mux špatného z obou systémů, přidávající idiotismus.
Jak už jsem mnohokrát napsal, už před mnoha lety, spolu se „socialistickou morálkou pracujícího člověka“ hned po převratu byl vypláchnut její základ, morálka obecná, ještě dříve halasně zavržená avšak v podstatě převzatá a doplněná morálka buržoazní.
Jenže na mravech jen „zákonných“ stavět nelze.
Moc pěkné. A trefné.
Rozhodli jsme se (my, lidstvo)že budeme poslouchat slova. Slova a ne se dívat na činy. A tak šermujeme slovy, o kterých víme, že jsou falešná a jejich síla je velmi proměnlivá.
Je to taková hra. Ale umírá při ní na můj vkus moc lidí. Nicméně – tak tomu bylo vždycky. Až se oprostíme od žvanění, bude snad na chvíli lépe. My, lidstvo. Realita, ne prohlášení.
A tak to vždycky bylo a vždycky bude. Řekl by sluha Egypťana Sinuheta, moudrý Kaptah.
Nigérie? Neměla by být korektně nazývána Afroamerikánie?
Myslím, že to má v referátě Frantík. A USA (Deep State?) Má strach, že to žabožrouti nezvládnou ale Ivan ano.
Afroafrikánie
A Niger je Afroafr.
Vidlák to tu napsal, už když válka na Ukradině začínala.
Zum bitteren Ende…
Kchódl nám doporučuje gauč, pop corn a coca-colu.
Moje Stará Jahoda mi to zatrhla hned při prvním pokusu, řkouc, že bych byl JEŠTĚ tlustější, než doposud.
Sice má pravdu, ale šlo jí samozřejmě o prachy.
Takže sedím na šaflíku (šaflík je nízká dřevěná stolička rukodělné výroby a neznámého roku vzniku, původně určená k posezení při vybírání popela z kamínek značky Kabor), chroupám staré pečivo nakoupené se slevou v obchodě s krmivy pro domácí zvířata a zapíjím to vodou z putny.
A čekám na Godota…
Godot plave v bazénu a tráví stejka.
A zalévá to francouzským vínem… 🙂
Godot na nic nečeká a užívá si.
😻
Godot travi stejky
a kouri pri topm clejky
klasika…
A co kouří Godotka?
🤔
Ta si může vybrat.
Správně. Je to na ní.
😻
ale stále chybí kodl, kde se zašil?
Že jo! Snad je v pořádku, fakt tu chybí.
My tomu nábytku říkáme štokrdle. Ale nemusí bejt ručně zhotovený. Dost praktická záležitost.
Štokrle je vyšší a má čtyři nohy, může mít i šuplík. Stolička podle Targa šaflík:
https://www.luceda.cz/drevene-zbozi/drevena-stolicka-40x20x21-cm–prirodni/?gclid=EAIaIQobChMIw-3QouLlgAMVVJuDBx2x9Qa2EAQYBSABEgIE0vD_BwE
Klasická štokrdle neboli stolička.
https://www.sbazar.cz/hledej/%C5%A1tokrdle
Ono je to fakt jak kde.
U nás je „stolička“ to nízké obdélníkové, ze tří prkýnek sbité, a „štokrdle“ je to vyšší, čtveraté, na čtyřech nohách.
Štokrdle je u nás „to“ štokrdle (střední rod).
Štokrdle má mít správně šuplík na vercajk. Nebo na instrumenty k čistění obuvi, krémy, kartáče a tak. Když se blíží Vánoce, dá se tam schovat i drobný dárek, pečlivě zabalený do hadru na mytí podlahy. Třeba angličák, nebo flusbrok.
Ale to staré štokrle za 999 z nabídky je dle mého taburet.
Souhlas.
Ostatně těch taburetů je tam víc – oni v těch názvech mají dost hokej.
Taburet je „nízká čalouněná sedačka bez opěradla“.
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/taburet
U nás šamlík nebo šamrle
Re: liška
Jste velmi chytrá, velmi mladá a velmi krásná liška, neboť umíte chytře patlat ne svém patlacím vercajku.
A jste velmi hloupá a tak dále, blablabla… liška, páč jste nepoznala, že jde o strojní výrobu v tzv. obráběcím centru, kteréžto se někdejší ruční výrobou pouze inspiruje.
https://factoryautomation.cz/co-je-to-obrabeci-centrum-a-co-ta-nejlepsi-cnc-dokazou/
Nicméně vám povoluji chválit si svůj ocas, (neb jak známo, každá liška chválí svůj ocas), a to dokonce zdarma. Tzn. zcela výjimečně mi nemusíte posílat desátky, jak činíme soudruhům v Bruslogradu a ve Fašinktónu.
Co mě opravdu zarazilo je cena toho výrobku. Děda, havířský kancelářský důchodce by tohle vyrobil ve stodole ručně za necelé dvě hodiny.
Takže to vlastně sedí, bral by nějakých 160.- Kč/hod.
Pomocí strojů a v polosériové výrobě by byla produktivita odhaduji desetinásobná.
(Já bych to asi nevzal i když práci se dřevem mám moc rád.)
v našem statutárním městysu tomu říkáme štokrdle ( to co má liška) i šamrle (to co má Targus), o my se máme
njn to jsou ale ty průběžné domácí strasti co nás udržují v pohybu. Je malá, špatně se na a z ní vstává a usedá., Takže pouze slouží jako podpora nádhernéhé festovního a pohodlného ušáku.z Ikei, Který je sice pevný, ale nějaká chytrá hlava mu vymyslela, krásné z tvrdého dřeva soustružené nohy. Opravdu vypadá pěkně, ale podle mého se utli v tom že ten rám na kterém je celý kus vystavěný a nohy se našroubující je udělaný je z dřeva tak měkkého, že i nehtem v něm uděláte rýhu. Takže copak to po pár usednutích udělalo, jasně ten rám nevydržel. ač jsme de snažili co to šlo, opravit nejde a není nikoho, kdo by to dokázal opravit. 🙂 Takže stoličla našikmo podnefunkční roh dovolí křeslo používat … njn 🙂
Naše také velmi staré poděděné štokrle nemá šuplík, ale zvedací desku a pod ní úložný prostor. Velmi vážený kus nábytku.
Stolička, podobná odkazu výše, zato šuplík má, nic moc, vejde se tam několik párů domácích pracovních gumových rukavic.
Stolička ani štokrdle (u nás se říkalo štokrle) nemají politické ambice.
Ňechodz do nas, ňechodz do nas, bo ce fras ulapi,
budze naša, budze naša metla mac roboti.
[:Namoču ju hojaja, ej, večar do šafľika,
vibiju ce, vibiju ce z našoho dvorika.:]
Saflik je sirsi kybel 😛 Rozmyslam ci je zdravo predstavovat si v nom tlustaho Targusa … babka v saflu miesali zvieratam …