Zdravím ze země topolového sněhu. Uprostřed července tu kvetou topoly zvané cottonwood, čili topol vatový. Je to největší listnáč v Coloradu. Mohutný, krásný strom.
A zde na jútúb vločky v pohybu.
https://www.youtube.com/watch?v=6nvaSxXgb6o
—
Nespavost na mne padla po prvé, když jsem dělala pět let ve fabrice na odpolední. Vracela jsem se domů po půlnoci, a nemohla usnout. Dlouho jsem si myslela, že to bylo z deprese po smrti mé mámy. Teprve nedávno mi došlo, že to bylo světlem. Obrovské zářivky celý večer mi zmátly mozek. Zářivky (i novější LED žárovky) totiž mají nezdravě moc modrého spektra. Ve dne to ani tak nevadí, modré světlo dává energii. Ale večer to začne narušovat náš cirkadiální rytmus.
Nikdy jsem se toho vlastně nezbavila. Nevěděla jsem jak. A když jsem se před časem starala o tátu, a měla s tím moc stresu a starosti, tak mne to bacilo znovu, a úplně katastrofálně. Nastěhovala jsem se k tátovi na Floridu, a tehdá mne nespaví sousedi mohli pravidelně pozorovat, jak se ploužím kolem třetí ráno po nadalekém golfovém hřišti. Vzalo mne to zle. Ze zoufalství jsem se nechala otestovat na spánkové klinice, ale usnula jsem jen na hodinu. I když se to nepodařilo, tak už na mne tlačili, abych si koupila přístroj CPAP — takový hrozný náhubek pro lidi s apneou.
Později jsem se nechala znovu otestovat jinde. Ti to uměli líp, a zjistili, že žádnou apneu nemám. Dali mi sadu rad, kterým se tu říká “hygiena spánku” — jako například vstát, a dělat něco jiného, když se člověk v noci probudí, a ložnici nechat jen na spaní. A dali mi pilulky. Dva typy benzodiazepinů — lorazepam a temazepam. Dost silná dávka to byla. Že by mně varovali o tom, že dlouhodobé používání je nejen návykové, ale taky způsobuje změny v mozku a velice těžko se pak člověk naučí spát bez toho, tož to ne.
Pilulky zabraly. Sice jsem se probouzela příliš brzo, a taky jsem měla pocit, že jsem si jaksi neodpočinula… no ale bylo to lepší. Když jsem se vrátila do Colorada, tak jsem zjistila, že tady mi nikdo ten předpis nedá, leda že půjdu do dlouhodobé péče na klinice pro závislé. (V Americe je federální drogová válka v plném proudu, ale každý stát má svoje pravidla. Např. v Coloradu je tráva (konopí) legální, ale benzodiazepiny se daleko tíž shánějí, než na Floridě.) Na kliniku jsem musela každé tři měsíce. Udělali si ze mne cash cow — krávu na dojení peněz. Tak jsem se rozhodla, že se toho zbavím. Pomaličku jsem snižovala dávku — slyšela jsem už tenkrát, že lidé, kteří dávku sníží moc rychle, mají často velké problémy, jako třeba akatizii (nutkání k neustálému pohybu). Naštěstí se mi podařilo odrovnat temazepam úplně. Když jsem ale začala odbourávat lorazepam, tak jsem se zase dostala do vážného cyklu nespavosti. Psycholog nevěděl, co poradit, a předal mne sestře, která mi prostě dá každé tři měsíce nový předpis. To je celé její živobytí — chvíli mi naslouchá přes kompjútr, a pak dá další várku. Jiná sestra, místní, mi změří tlak a udělá si pár poznámek. A penězo-kolotoč jede dál.
Na internetu mi kdosi poradil, abych změnila dietu. Ježto jsem potřebovala shodit pár (ehm, asi dvacet) liber, tak jsem vynechala cukr a škrob. Teda brambory jím, ale obilné škroby jen minimálně. Omáčku zahustím pohankovou moukou. Zdraví to určitě pomáhá, a váze taky, ale zda by to pomohlo se závislostí, to nevím. Spíš ne.
Ale naštěstí jsem mohla na internetu dohledat rady lidí, kteří si s tímto problémem poradili. Kdo hledá, najde, i když to může trvat léta! Nějaký člověk, Ind, vydal (asi svépomocí) knížku, ve které popisuje, jak si vyléčil nespavost světlem (a tmou). Heuréka! Návod je jednoduchý. Žij jako naši předci. Ve dne hodně na sluníčku. V noci co nejvíc ve tmě. A přidej hodně pohybu.
Jak jsem to dělala já? Vyměnila jsem všecky LED žárovky za klasické, a s menšími watty. Například, v lednici jsem měla 40 wattů, a teď tam mám 7,5 wattů, a bohatě to stačí. V koupelně mám malé světýlko LED, prý to má minimální modré světlo, a je to takové nažloutlé, příjemné. Nebodá to do očí. (Ale je to předražené, možná by byla minižárovka 7,5W právě tak dobrá.) V kuchyni, kde jsem nejvíc, mám silné žárovky. Když nejsem venku, tak aspoň simulují sluneční světlo. Klasické žárovky sice nevydávají stejné spektrum jako slunce, jsou spíš podobně svíci či ohni. Ale celé spektrum tam je. Kdežto LED mají nepřirozené spektrum. Hodně modrého světla, a jen ždibečky toho ostatního. Když se v noci probudím, tak používám baterku, abych se vyhnula velkému světlu, které prý narušuje melatonin.
Ráno jdu ven a mrkám směrem ke slunci. I když je zataženo. Sluneční paprsky na sítnici resetují právě ten diurnální rytmus. Každý den se aspoň chvíli opaluju. K večeru jdu na dlouhou procházku s fenkou zlatého retrívra. Jmenuje se Lacie [lejsi]. Soused má špatné záda, a tak s ní chodím já, a moje procházky už nejsou nudné.
S kompjůtrem končím v osm večer, má moc modrého světla a ničí spánek. Já televizi nemám, ale ten autor doporučuje televizi dát na co nejtmavější obrazovku a co nejtišejší zvuk. Ložnici mám zatemněnou. Já jsem sova, a tak končím s denními aktivitami v 8, ale skřivánci možná potřebují končit s dnem už v šest nebo sedm, protože dřív vstávají. A sklenička mléka nebo alkoholu pomůže usnout.
A to je celá ta věc. Dát tělu i mysli na vědomí, kdy je den a kdy je noc. Když den, tak sluníčko a pohyb. A když noc, tak tma. ticho a klid. Se nám to s příchodem elektrických světel zašmodrchalo. Víte, že dřív lidi spávali na dvakrát? Šli spát se slepicemi, pak se uprostřed noci probudili, a různě se bavili, a pak spali znovu. Říkávalo se tomu “druhý spánek.”
No. Začala jsem s tímto programem na jaře. Spím už většinou bez pilulek. Příští týden jdu na kliniku, a řeknu té sestře, že jsem tam naposled. Ještě jeden předpis, a končím. Předpokládám, že až přijde podzim, budu už spávat jako batole. 🙂
Věnováno alfaltovému holubovi. Holoubku, už jsem to nestihla. Posílám pozdrav směrem k věčným lovištím. 
Podla mna je to tak, ze nase podvedomie robi vzdy presny opak toho, čo vedomie.
Teda, kto trpi nespavostou, a stale hlada nejake recepty ako zaspat, tak vedomie telu vravi, chcem zaspat, chcem zaspat. A co spravi podvedomie? Nariadi telu bdenie. Mam to na sebe odskusane. Ked mam zajtra tazky den a narocky idem skor spat, aby som sa vyspal, tak nikdy nemozem zaspat. Lebo podvedomie spravi presny opak!
No ked z nejakeho dovodu nechcem zaspat, napr. mam nedokoncenu pracu, potrebujem poviem si, ze este 2 hodinky potiahnem do nejakej polnoci, tak vzdy ma chyti nenormalna ospalost a zaspim trebars aj za pisacim stolom. Pretoze vedomie prikazuje telu bdenie, podvedomie mu prikaze spanok!
Takze najlepsia cesta ako „vyliecit“ nespavok je snazit sa nezaspat. Ist do postele s tym, ze si len na chvilku lahnem, ale urcite nesmiem zaspat, pretoze este musim spravit to a to. A garantujem vam, ze do 5 minut ste v risi snov.
Vevča.
Když jste brala tolik léků,tak u nich je zákaz používat alkohol.
Nejhorší je to střídání směn,soused nádražák,to řešil pivem,vždy říkal,dám ze tři pivní prášky a usnu jak nemluvně.Také dost brání spánku,denodení starosti,je dobré lehce povečeřet v klidu si dát dvě deci bílého vína.
No, „zakaz“ neni. Mam to od toho psychologa, ze sklenicka alkoholu sice dela benzodiazepiny silnejsimi, ale jedna sklenicka opravdu neni problem. Oni varuji pred kombinaci benzaku a „pitim.“
Jdu sbírat mirabelky na tekutou medicínu.
Pak mám ještě hruškovou a švestkovou. Tu vám lékař nenapíše.
A mám jedno velké přání: nemít a nepotřebovat auto. Snad v důchodě.
Myslím si, že je to jednoduché. Snažím se žít ( pokud to dnešní doba dovolí) tak, jak jsem se ta naučil od svých dědů a babiček ještě v 80.letech. Pracovat a jíst to, co si vypěstuju a vychovám. Žít prostě a skrovně, nevymýšlet blbiny a žít v lásce doma .
Kouřím dvacítku denně taky 30 let a zatím nic ( zatím). Každé ráno lzičku medu na lačno, pár kapek česnekové tinktury, večer malá lžička propolisu, v posteli knížka a tulení se.
Někteří kolegové užívají Lexaurin a je to na nich poznat.
I přes to, že 30 let chodím na noční, tak nespavostí netrpím. Hodně pracuju na zahradě a pořád mám ještě krásnou manželku…:-)
A nějaké prášky bych do sebe nedal kromě občas brufenu na bolest hlavy po opici.
Bez Brufenu nedám ani ránu.
Moje dcera zažila šílenou storku, nejmladší vnouček je Alexandr. Na sešlosti kamarádek jedna řekla : Tak mu budeme říkat Lexaurin. A všechny se začaly stupidně chichotat. Jakože vtipný.
Nespavost?
Co to je? Už na vojně jsem byl schopen tvrdě zachrupnout, i když kolem jezdily tanky a že jsem na vojně spal kdy to jen šlo – měl jsem heslo, když spím, nejsem na vojně.
Řeknu si, že chci spát a spím. Nejraději to mám po obědě, to to nejlépe „chutná!
Nechci se rouhat – snad mě nespavost nedostihne.
Díky za článek, u mě problémy nastaly když jsem začal dělat noční směny. Zpočátku jako by se nic nedělo, ale postupně se zhoršoval imunitní systém, štítná žláza, nakonec jsem spal jen cca 1 hod. denně. Psychicky úplně v háji. Dal jsem výpověď a asi rok jsem se z toho vzpamatovával (štítná žláza nefunguje jak by měla dodnes). Za žádnou cenu už bych noční práci nevzal.
Pěkné video od Hynka Medrického, na tom jeho kanálu je řada užitečných informací, je vidět že tomu skutečně rozumí:
https://www.youtube.com/watch?v=N3Ul8YP6-D4
p.s.
Naprostou tmu, že si nevidíte ani na prsty u ruky, lze docílit v noci i v ložnici s bílými stěnami.
Diky za link, video (44 minut) vypada zajimave, udelam si cast. Leceni svetlem je budoucnost.
…cas…
Někteří fungujeme bez prášků na hlavu i bez aplikace nádech-výdech…
Několik dní mě dusném horku „bolela hlava jak střep“.
Manželka: „nechceš prášek“
„Ne!“ Strčil hlavu pod studenou sprchu, pak se chopil se hudebního nástroje, a … prášek si vzala manželka.
Možná by stačilo se projít po venku. V obou případech… [;>))
V iphonu máte pod aplikací “zdraví” o spánku docela hodně informací. Ještě lepší je to v případě, že máte hodinky např. Garmin Fenix 6 nebo 7 nebo Instinct 2 a podobné a kvalitu spánku si měříte. V jejich aplikaci Garmin Connect mají spánek opravdu dobře zvládnutý (co dělat, aby jednotlivé fáze spánku byly optimálně dlouhé a optimálně rozložené).
Podle mých pozorování je nejdůležitější časová pravidelnost usínání, minimum hluku a světla, čerstvý chladnější vzduch. Na sluníčko jen dopoledne. Fyzická aktivita ne hned před spaním, ale minimálně hodinu mezera (i když já usnu po večerním 2hodinovém běhu a sprše do 30 minut, včera i s půlkou melounu v břiše).
Před spaním nejíst, alespoň 4 hodiny.
Sledujte spánkové skóre, tady je můj roční zápis:
https://ibb.co/nMSRcwn
Vidíte změnu v čase a přijdete na to, co Vám pomohlo.
Nemáte dostatek melatoninu. Tento spánkový hormon s věkem ubývá, ale lze ho koupit. Není pochopitelně návykový. Mě na něj přivedl Asfaltový holub, který s ním měl bohaté zkušenosti.
https://www.drmax.cz/doplnky-stravy/dle-obsazene-latky/melatonin
Na nespavost pomůže chvilka klidu před spaním, třeba číst knížku nebo meditovat. Cvičení těsně před spaním nepomůže, protože se rozpumpujete krev a pak min. 30 minut nebudete schopni usnout.
Další pomocí jsou potraviny s nízkým glykemickým indexem.
Mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem (GI < 50) patří zelenina, houby, luštěniny, ořechy, nesladké mléčné výrobky, většina druhů ovoce.
Střední hodnotu glykemického indexu (GI 50–70) vykazuje celozrnné pečivo, těstoviny, rýže, ovesné vločky, sladké ovoce (banány, hroznové víno, sušené ovoce), müsli tyčinky.
Vyhněte se potravinám, u nichž je glykemický index vyšší než 70, což nacházíme u pečených brambor, nemaštěné bramborové kaše, instantních obilných kaší, bílého pečiva, sladkých sušenek, oplatků/oplatek, bonbónů.
U potravin živočišného původu je GI velmi nízký až nulový. Je to způsobeno minimálním zastoupením sacharidů v těchto potravinách (maso, drůbež, ryby, vejce, sýry, tvaroh). Mléko, jogurty, kefíry mívají ve své přirozené podobě GI v rozmezí 30–40. Ovocné varianty a doslazované mléčné výrobky mohou dosahovat GI až 50–60.
Proto se doporučuje na nespavost sklenice mléka, sníží glykemický index a tělu se chce spát.
Kdo je zastáncem tablet, doporučuje se s mírou vápník. Tělo jej využije pro regeneraci kostí, což spotřebuje dost energie i vody a bude se Vám chtít spát. Důležité je mít dostatek D3 (pobyt na sluníčku) a K2 a vody. Pak jít spát, tělo jej spotřebuje na růst kostí. Jenže aplikaci vápníku lze použít jen občas.
NO on i ten večerní Zdrávas nebo Andělíčku můj strážníčku asi měl něco do sebe. Taková chvilka zklidnění po rozlítaném dni a pak se klíp usínalo, kdo ví
Mleko ma tryptofan, ten taky pomaha spavosti.
A modlitbu mam. Casto usnu, nez to dorikam. Opravdu to funguje. Jednu dobu jsem zase pred spankem cetla pohadky. Povidacky o kocoourkovi Modroockovi byly zvlast efektivni. 🙂
Já nemohu poradit nic.
Lehnu a spím. Šest až sedm hodin. Odpoledne spím hodinu – musím. Je to rytmus z bývalého povolání – 9-13 zkouška, 18-22 představení. Volno až pak – do 01:00. Září až červen. V létě je to různé. V důchodu mě ten předchozí denní pořádek vydržel, jenom vstávám 6:30 místo v 7:30. Ale nespavost – to neznám. Když jsem býval něčím vystresovaný, tak jsem se v noci budil.
A na severu, když byly dlouhé dny tak jsem spal déle odpoledne. Ale i tak jsem děsil lidi tím, že jsem vylezl na ulici v osm hodin a Petrohrad spal. Teda až na metaře a zalévače květin v truhlících. A musel jsem jít kilometr k jediné budce, kde měli horké pirohy, bliny a podobné věci. Zbytek stravoven měl ještě půlnoc – a já hlad.
[;>))
Nespavců a neurotiků je mi líto.
Připadám si trochu jako nenormální. Ostatně ten pocit mívám i když se tady strhne nějaká lavina nenávisti nebo strachu. Asi to bude jinak – nenormální jsem já sám.
Já usnu i v tramvaji, kdekoli, v jakékoli poloze. V noci i ve dne, v pyžamu i v zimníku nebo v plavkách.
😻
Zavidim. Lidi, co umi slofikovat, se pry dozivaji delsiho zivota.
To je taky porucha. Narkolepsie a dost nebezpečná. Takoví lidé usnou i za volantem. O zkazenych koncertech, kině apd. nemluvím. Nemají nic z televize a tak.
Jsem neřidič, na koncerty ani do kina nechodím a když usnu v tramvaji a přejedu cílovou stanici, tak se zase vrátím. Mám už MHD grátis, takže dlouhý popel.
😻
Jsi nenormální. Protože jsi v pořádku. Jeden z mála.
Pohlížíš se sloupku na proud lumíků kteří marně vyzývají „poběž s námi, je to normální!“, myslíš si cosi o zadeli a co Ti můžou….
Mě taky.
a nebudete považovat za impertinentní dotaz, co a v jakých letech asi jste v Petrohradu dělal?
Za bílých petrohradských nocí? 🙂
Předloni v červnu. Kecal s lidmi: na ulici, v metru, v chrámech, fabrikách, v rádiu a fotil a fotil. Bylo co.
Daleko zajímavější než nějaký organizovaný zájezd. A kupodivu i mnohem levnější.
Ale neviděl jsem Auroru a nebyl v Ermitáži.[;>))
Zajímavé! A co říkáte na tvrzení o hordách ožralých primitivních mužiků, jak jsou Rusové prezentovaní a hlavně vnímaní teď v Čechách?
K42 + Targus
Inu je znát, že jste oba krásní, mladí a zdraví chlapíci, kteří lékařskou péči nepotřebují a mohou si dovolit luxus úvah, že na nich felčar bude jen vydělávat a většinu neduhů lze rozchodit a rozcvičit.
Ať vám to vydrží co nejdéle, ostatně zdravá životospráva a pohyb je opravdu účinnou prevencí mnoha chorob.
To není luxus. To je štěstí na dobré vlohy a úsilí, rovněž podmíněné vlohami a prostředím. Největším životním uměním vybrat si rodiče. Když člověk má vhodnou kombinací ACGT, nohé mu jde lehce.
No, v dnešní době je to luxus. Genofond jde do pytle.
Jojo, genofond. Manželka po shlédnutí úmrtních listů mého rodokmenu zavětřila a vyslala mne ke genetikům. A ti potvrdili její tušení. Jsem prokletý, jsem mutant určený k pěstění novotvarů. A protože mým typem prokletí jsou víc ohroženy ženy, vyslal jsem ke genetikům i dcery, aby se případně víc hlídaly. A k šedesátým narozeninám jsem dostal ten nejkrásnější dárek. Přišly výsledky. A prokletí mého rodu končí u mne. Dcery už ho nemají.
Takže jsem spokojen. Prožil jsem nádherný život a až přijde ta smutná slečna a položí mi ruku na rameno, půjdu s ní s úsměvem. Jenom nechci, aby to bylo „v kruhu rodiny“, ale radši někde v lese nebo přinejhorším někde v koutě ve špitále. V soukromí. Jen já a smutná slečna ..
Já ji už potkal. Po infarktu na JIP-ce najednou stála u postele. Je v černém jemném plášti s kapucí, do obličeje ji vidět není. Vysoká, štíhlá. Vůbec nevypadala jako sestra.
Přišla, bílou štíhlou rukou udělala zřetelný posunek: „Ještě ne!“
Už je to skoro patnáct roků. A tak jsem tu.
To je moc dobře, že Vás tu ještě nechala. Máte tu co říct i co udělat.
To víte, kocour. Nejenom kočka má sedm životů.
😻
Díky, a máte pravdu v tom, že se zdravím to je hodně jako třeba s hladem: sytý hladovému nevěří. Hraběcí rady o běhání a plavání…
Na druhou stranu, aniž bych šel tak daleko jako jistý Dušek – který coby léčitel a magor z povolání i rakovinu prohlásil za stav mysli – zdraví se musí jít aktivně naproti.
Když má někdo katastrofální životosprávu jak ve stravě tak v nedostatku pohybu, přepíná se v silně stresovém zaměstnání, nedodržuje/nemůže dodržovat lidský denní režim, a pokud má k tomu ještě nějaké zděděné předpoklady, … pilulkami od felčara se to nevyřeší, ale často nepřekvapivě i hodně zhorší.
Lituji všechny, čím si prošli, než jim došlo, že pomoci si musí každý sám. Bílá mafie se snaží udělat si z každého člověka pacoše a „cash cow“, jak píše Vevča, to je všude úplně stejné. Pomohou lidem akorát tak do „stálé péče“ optimálně až „klinické péče“, invalidky, případně rovnou do hrobu. Svědomí nemají.
Targusovo řešení funguje i na mě, k protahování až posilování přidávám ježdění na kole a in-line bruslích. Když je čas – který by si člověk měl „na sebe“ udělat – snažím se také hodně plavat a co nejvíce nepoužívat výtahy, chodit místo toho po schodech, kratší schodiště přímo vybíhám/sbíhám – to je výborné cvičení. Komu to zdraví dovolí, přidat postupně posilovnu, případně nějaký sebeobranný/úderový sport – protože to uvolní různé tenze, fyzické i psychické; 120% „civilizačních nemocí“ je způsobeno nedostatečným pohybem.
Nežrat chemické věci; kdo má nadváhu nebo podváhu, chce to upravit. Jednou měsíčně nebo tak si v dobré společnosti „vylejte hlavu“ – na Valašsku se říká: „kdo se jednou měsíčně pořádně neožere, do roka se úplně zblázní“; na tom něco je. Pokud nemáte odvařená játra, je to zdravější než tisíc pilulek.
Celkové, je lepší být zdravý. Lépe se žije a kromě toho, vyjde to levněji.
Jinak toho lítacího bordelu ze stromů kdysi byly (a možná jsou dodnes) mraky v Třinci. Soudruzi hledali nějakou dřevinu, která roste dostatečně rychle a vydrží i místní kyselý déšť.
A bříza byla moc obyč…
Tak taky přispěju se svojí troškou do mlýna (počítání oveček)
Přirozenou a bezpečnou cestou je melatonin – klidně dlouhodobě navečer v dávce 2-5 mg . Jedná se o hormon udržující cirkadiální rytmus v lidském těle. Není návykový.
Z klasické medikace se nespavcům z antidepresiv, která nezpůsobují návyk narozdíl od benzodiazepinů, ordinuje malá dávka trazodon hydrochloridu k dlouhodobé léčbě.
Jinak je, Vevčo, článek zajímavý ohledně organizace péče v USA, hlavně rozdíly v přístupu a legalitě různých farmak.
Držím palce!
Re: Máňa Péčko
Rozdíl v přístupu nevidím žádný.
Teď nemyslím rozdíly v USA, nýbrž v Čechistánu.
Přijdete za doktorem a ten neumí nic jiného, než vyplnit recepis na „ptačí zob“ ze spřízněné lékárny.
Řídím se heslem z písničky Mira Žbirky:
„Vtedy jednu radu ti dám: poraď si sám!“
https://www.youtube.com/watch?v=4GKTPcO89Xo
Tgs re: dobrý je aj vášnivý sex, potom spíte ako jezule v chlieve 🙂 🙂
Ne každý doktor. Třeba můj obvoďák vzal na vědomí, že já a pilule nejde dohromady. A docela slušně radí. Neměnila bych…
Osobní. Dělám pátky svátky soboty neděle dvanáctky. Dva dny od 6do 18, pak dva dny volna pak dvě šichty od 18 do 6.a tak dokola. Někdy se turnus prohodí, někdy přidám jednu šichtu na úkor volna, bo kolega potřebuje. Většinu času pod zářivkami, drtivou většinu času zírám do monitorů.Často musím pracovat v hluku protože spoustu lidí musí za každou cenu poslouchat rádio nebo tak ale ticho je znervozňuje.
Bydlím na vsi tudíž okolo psi, co štěkají na vše co jde okolo plotu, motorové kosy, stavby domů v okolí a pohyb techniky.
A jeden má totálně rozhozený rytmus. Spát se špunty v uších, často se zavřeným oknem, zejména skrz ty psy, a zjištění, že když spím u bráchy ve městě tak tramvaje a vlaky co jezdí blízko mi zdaleka tak do spánku nebourají je síla.
Melatonin absolutně nezabírá.Kolikrát si říkám, jestli by bylo možné za odměnu dostat toho oblbováka, který se dává operovaným lidem aby mohl jeden zregenerovat.
Je to jedna z cen za to, abych mohl v tomto konzumním světě fungovat, protože podstatná část mého platu je za to že dělám právě soboty neděle a noční.
Jo Tondo, a Česťa ještě jezdí.Dokonce chce udělat nějaký sraz starých šoférů.
Nespavost je obsáhlé téma.
Autogenní trénink.
http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink
Zvýšení fyzické zátěže.
Pokud mohu, nějaké tři hodiny před startem do pelechu věnuju půl hodiny protahovacím cvikům (strečink), bo dědek s vybydlenou páteří a dalšími chuťovkami a následně lehce posiluju (bo dědek a úbytek svalové hmoty). Sklapovačky, kliky, shyby, dřepy.
Kdo na to má, může posilovat i těžce.
A samozřejmě kondiční běh, kdo má zdravé nohy a nemá právě dva metráky. Ten je na spaní naprosto nejlepší, protože při běhu, může člověk „vypnout“ mozek takovým způsobem, že se soustředí na správný pohyb, dýchání, blablabla…
Také jsem trpěl nespavosti. Měl jsem jeden čas brutální stresy v práci. Došlo to tak daleko, že jsem vydržel nespat v kuse asi 7 dnů az mě to úplně položilo. Brnění končetin, totální únava, když jsem si lehl večer k tv na gauč, stavy na omdlení. V noci jsem se pravidelně budil kolem půl druhé, do 6 jsem čuměl do stropu a když jsem měl jít do práce, tak se mi chtělo hrozně spat. U dokotra jsem dostal benzodiazepinova antidepresiva. Neurol a Lexaurin. Tak tomuhle by se člověk ml vyhnout velkým obloukem. Bral jsem to asi 4 týdny a pak mi doktor napsal Citalec/Citalon. Pry zázračný lék, SSRI antidepresiva 4. generace, blokátor serotoninu, v USA to bere skoro každý, je to nenavykove. Tohle jsem bral něco přes rok. No řeknu vám, taky pěkná sragora. Ze začátku se zdálo že OK, ale časem jsem měl silné bušení srdce a co se týká fyzickych výkonu, tak jsem byl hned unavený. Pro příklad, chodil jsem tenkrát s tátou na turistiku. On 65, mě 36. On podstupoval zrovna léčbu chronické lymfatické lukemie, takže chemoterapie. Šli jsme do kopce a já musel několikrát odpočívat, zatím co on a ostatní důchodci kopec v pohodě vyběhli. Došlo to tak daleko, že jsem v paneláku kde nebyl vytah, musel na každém mezipatra odpočívat, jinak bych to nevyšel. Do toho se přidaly občasné myšlenky na sebevraždu. Pořád se mi honily hlavou myslenky, že jsem na k ničemu, nic mi nejde, všichni jsou lepsi než já, nic neumím, jsem unavený,… Tak jsem to vysadil. Par věcí se zlepšilo, ale celkově to stalo pořád za prd. Pak přišly v práci další problémy a tak jsem si znova šel pro Citalec. Po první tabletě tělo 2 dny jako v ohni. Silné brnění a pálení celého těla. Doktor že pry alergická reakce a dal mi k tomu Zirtec. Tak jsem recept hned hodil do koše a Citalec šel za ním. Řekl jsem si, že jestli mam umřít, tak prostě umřu. Začal jsem do práce chodit pěšky, místo autem. Každý den 5km tam a 5 km zpátky, přírodou, podle řeky a věci se začaly měnit k lepšímu. Podstoupil jsem antiparazitární kůru podle Ing. Bláhové , nějaký čas jsem bral MMS, začal jsem pracovat na zahradě, začal jsem péct chleba,změnil jsem zaměstnání za klidnější. Podařilo se mi odbourat hodně problémů. Zustala mi nespavost a občasné ranní únavy. Co mi opravdu zafungovalo na nespavost, je CBD. Hned po pár kapkách usínám jako kdyz mě do vody hodí, spánek kvalitní a hluboký, spím vždy minimálně 7 hodin a kdyz se náhodou v noci probudím, tak hned zase usínám. Pomohlo mi to i ve stresovych situacích, člověk je prostě tak nějak klidnější. Kdo chce, ať vyzkouši. Prodejců a značek je na trhu mnoho. A dost mě i vytocilo, že chtěli CBD zakázat. Naštěstí to zatím nedopadlo.
Děkuji za tipy i zkušenosti. Mohl bych napsat neuvěřitelné ale já vám rozumím. Změna zaměstnání a odbourání stresu budou rozhodující faktory. o CBD jsem nikdy neslyšel hned jdu guglit co to je.
Neurol a Lexaurin NEJSOU antidepresiva, ale benzáky.
S víc než čtyřiceti lety života s maniodepresí (s velmi těžkými depresemi) mohu zcela zodpovědně říci, že mi antidepresiva nejen zachránila holý život, ale umožnila mi žít jakžtakž normálně včetně vystudování medicíny, složení tří atestací, svatby, dětí…
Problém bych viděla v psychiatrizaci společnosti – na co dřív stačil pokec s nějakou vzdálenější tetičkou, se teď píšou prášky. Současněse mnohé společensky ne zcela přijatelné jevy pojmenují jako psychiatrické a jejich řešení se hodí na psychiatry. Ale to není starost nás jako psychiatrů. Prášky taky píšou lidi, co s nimi nemají moc zkušeností – psychiatrů je málo a tak se do toho tlačí obvodáci.
Citalopram (např. Citalon) není žádné zázračné léčivo, ale již poměrně letitý přípravek.
Antidepresiva mají rozličné nežádoucí účinky, je to hodně individuální. A pokud konkrétně citalopram vysadíte najednou, dostaví se potíže. On má poměrně krátký poločas v krvi, takže hladina klesá rychle. A z toho jsou ty obtíže.
Já se antidepresivům vyhýbám jako čert svěcené vodě. Moje matka celý život zobala a slepou psychiatrini navstěvovale ještě ve jako osmdesátiletá. Navíc zobat naučila i moji mladší sestru, k snídani dostala Meprobamat, aby v šesté třídě zvládla písemku. Usoudila, že sestra má depréze po ní, že je špatná na nervy a tak. Určitě to myslela dobře.
Když se pak sestra jako osmnáctiletá vdala, manžel se vyděsil, spláchnul jí antidepresiva do záchodu a doporučil, aby si s nim raději dala skleničku. A tak se stalo, že ze sestry se stala těžká alkoholička a asi 87 pokus o sebevraždu jí nakonec vyšel.
Já to řeším tak, že zalezu, pořádně se vybrečím a ta depréze, spíš rozlada, odteče slznými kanálky a zase je dobře. ( Aspoň na chvíli, samozřejmě ne na furt. ) Mám těžce nemocnou dceru a naděje na zlepšení jejího stavu je mlhavá. Je ročník 74 a má tři děti, takže…
Tomu docela rozumím. Kolegové a příbuzní mi umírají a já tu ještě jsem a to ještě poměrně funkční. Mám pocit nějakého provinění. Jako Elina Makropuli (Čapek se tu mýlí v koncovce, žena by se nemohla jmenovat Makropulos, leda by byla chlap) už toho od života moc nečeká, všechno zažila, a tuší, ví dopředu, jak to dopadne.
A to nejsem extrémně starý – Joe Biden je starší a jaký je to „junák“. Ale já nemám jaderný kufřík. Ale – má ho stařičký Joe nebo je to jen nefunkční model?
Já už mám dlouho pocit, že jsem tady přesčas. Při mém životním stylu jsem se domnívala, že nejdéle do šedesáti. A smrdím tu furt. Jsem ročník 49. O pět let mladší sestra to zapíchla po šedesátce. A stejně starý švagr už čtyři roky před ní.
Dlouhozivotnost — to chce talent. Nekteri na to maji, a nekteri ne. Moje mama obdivovala (!) Gerarda Phillipa, ze se mu podarilo umrit mlady a krasny. A taky odesla predcasne.
Mne ciganka ve Znojme kdysi prorokovala, ze se doziju 92. Je to mozne… mi staricci to tam dotahli. Ale nevim, zda to po petaosmdesatce stoji za to.
Záleží na tom, jestli člověk z toho života ještě něco má.
Jednoho pána ranila v šedesáti těžká mrtvice. Měl cukrovku, do nemocnice se dostal s dvoudenním zpožděním, byl ochrnutý na půl těla a nemohl mluvit. Naděje na zlepšení stavu nulová, už nikdy se nepostavil na nohy.
Takže zpočátku odmítal přijímat potravu a požadoval pistol.
Postupně ale změnil názor, hodný pan primář mu sliboval zlatý drátek, který objedná v Americe a pacient bude znovu běhat jako zamlada. Konzultace s panem primářem nebyly levné. Když jednou dostal místo tisícovky jen pětistovku, už se neobjevil.
***
Tomu pacientovi postupně uřezávali nohy a žil ještě deset let, stal se postrachem rodiny i různých LDNek a domovů důchodců a nakonec ho udolali až na geronto pavilonu v Bohnicích. Byl to fakt strašný pacient, požadoval nepřetržitou pozornost 7/24. Z plného zdraví se stal invalidou a nedokázal to přijmout.
Tak doufám, že věštba vyjde, Vevčo,a užijete těch let v dobré kondici ! I když – moje venkovská babička se dožila 97 let,dva dny před smrtí ještě vařila pro rodinu strejdy,se kterými žila,starala se o králíky, četla….ale roky si přála,aby si ji už Pánbůh vzal k sobě, protože už jí umřeli všichni její vrstevníci a s těmi mladými ( třeba sedmdesátniky ) si už prý tak dobře nepopovídá. A to jsme ji všichni milovali,vychovala sedm dětí, tři po zemřelé sestře, měla čtrnáct vnoučat, spoustu pravnoučat, všechny v dobré evidenci,za všechny se před spaním jmenovitě modlila. Ale už začala přežívat své stárnoucí děti….a různého trápení během života prožila taky hodně. Kdo ne ?
Mějte ještě spoustu pěkných klidných let !
Mi staricci si taky stezovali, ze chodi na funusy lidi mnohem mladsich, a uz nemaji, s kym povidat. Myslim, ze to je to nejhorsi… nikdo kolem vas uz nezna vas svet.
Diky, Olgo. A vam preju totez. 🙂
Paní Helo , jste tu jako opora a jistota pro svá vnoučata i dceru ! A pro nás jako vítaná autorka vtipných a trefných komentářů, ráda je čtu. Je z nich vidět, že jste silná osobnost a chytrá hlava . Buďte tu ještě dlouho ! A na Vaši dceru budu myslet a modlit se,aby se její zdravotní stav zlepšil !
Myslím – a doufám- ze v něm má plínky
Jo, to byly ty casy, kdy lidi slepe verili, za Big Pharma je na strane zdravi. Lepsi zivot skrz chemii! To (jsme) se teda pekne napalili.
Alkohol, dobry sluha ale spatny pan. Moje kamoska z destvi propadla tim samym stylem.
A Helo, co to ma vase dceruska za trapeni? Jestli je to ok, o tom mluvit. Jeden nikdy nevi, treba druhy ma zkusenost a poradi.
Trpí na plicní embolie. ( Ale už měla jednou embolii i v noze. ) Má prý dírku mezi srdečními síněmi a proto se jí tvoří krevní sraženiny.
Nedá se to operovat, protože bere velké dávky Valfarinu, vykrvácela by během zákroku. Je anemická, chybí jí železo, takže transfúze, ale pomůže to jenom na chvilku. Trvale jí chybí kyslík v krvi, často se dusí a sebemenší nachlazení jí vždycky málem odrovná. Momentálně prý prodělala tzv. tichý zápal plic a zánět srdečního svalu. Momentálně má strašně vysoké CRP , lékaři nemohou zjistit, kde má zánět.
Tak to je velke trapeni. A vi se kdy to zacalo, a proc? Nebo se s tim narodila?
Vidite, ani jsem nevedela, ze jsou domaci testy na CRP. To se sikne.
Domácí CRP nevím, měření probíhá v ordinaci. Doma si jenom měří kyslík v krvi.
Kdy to začalo ani přesně neví, začalo to zjištěnou těžkou anémií. Všechno až po třetím dítěti. Fakt je, že od dětství trpěla na astma a měla občas problémy s dechem.
Naštěstí starší děti už hodně pomáhají a zeťák se umí dobře postarat o děti, když je to nutné. Jinak funguje docela dobře, jenom musí mít paní na pomoc s úklidem.
Vyloučili lékaři problémy se štítnou žlázou? Zní to jako typický zanedbaný případ imunodeficience štítné žlázy. Obvykle neudělají všechny potřebné testy.
Taky mne napada zlepsit krevni obeh… hodne pit, jusovat, pohyb, a draslik… Sleduju jednoho doktora-kacire, ktery si mysli, ze vylepsenim krevniho obehu se spravi temer vsecko. Rika tomu zeta potential… mysli si, ze krev je koloid, a ze krevni obeh zcasti zalezi na vode, ktera je ve „ctvrtem stavu“ — tedy jako želé. Gel water, EZ water, ci crystalline water v anglictine.
Jinak se pripojuju k Olzinemu komentari. Drzim palecky.
Děkuju Vevčo! Držení palečku nikdy neuškodí .
Už jí vyšetřili všechno. Se vším si zatím lékaři neporadí.
Ale na druhe strane, kdyz doktori reknou, ze je neco nevylecitelneho, znamena to „nevime jak to vylecit.“ Nic vic, nic min.
Cili neco muze existovat… jenom ale nekde bokem. Existuje nejaky vyborny lidovy lecitel? Skoda, ze Zentrich je uz na pravde bozi.
Anebo najit lekare, ktery je taky lecitel a neboji se zkouset nekonvencni veci.
Dobrý den, Satchin Panda a jeho kniha Cirkadiánní kód. Fantastická
A vidite. Tak uz to dochazi vice lidem. Akorat panum dochtorum ne, ti musej udat, co Pharma nuti.
Ja jedu podle Reversing insomnia, napsal Rao Konduru.
Samédůvodyproč nespat. Pilule. Nesmysl. KOukněte se na metodu podle Coué ho. Je to autosugesce, ale funguje. Dočetla jsem se o ní v Ruchmanovově „Poznej sám sebe“. Pomohla mi už kdysi, když jsem dělala denní, noční a měla spoustu jinejch starostí – POzději ověřila na netu – no a včil, když máme pod okny silnici plněěě osvětlenou, tak stačí se otočit zády k oknu , párkrát si „zafilozofovat“ a není co řešit
https://www.vitalia.cz/clanky/emile-coue-lecba-autosugesci-uzdravit-se-muzeme-sami/
to jen tak – nenutím