21. května 2025 po dlouhé nemoci odešel velký člověk, Moravan, historik, milovník moravského vína a kamarád Jiří Pernes.
Moravan
Jiří Pernes se narodil 4. 7. 1948 na Moravě ve Svitavách, podstatnou část svého života prožil v Brně a v závěru života si s manželkou Jitkou rekonstruoval chalupu v moravských Kobeřicích u Brna. Morava byla jeho vlast, profesní historické téma, ale především jeho láska. Hrdě se hlásil k moravské národnosti a na terase a zahradě jeho kobeřické chalupy vlála moravská vlajka.
Moravanství prožíval Jiří Pernes i občansky. Byl dlouholetým členem politické strany Moravané a kandidoval za ně, naposledy v komunálních volbách v Brně v roce 2022. Moravě věnoval část vědecké práce, včetně knih Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství (Brno 1996) a Moravští zemští prezidenti (Brno 2016). Jeho moravanství mělo i tvář milovníka moravského vína a moravské slivovice a jiných pálenek, které s chutí a láskou osobně tvořil.
Historik
Jiří Pernes vystudoval v letech 1966-72 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě univerzity v Brně, zde též získal v roce 1974 titul PhDr. a v letech 1978-80 zde absolvoval postgraduální studium muzeologie. V roce 1996 získal vědecký titul doktor a v roce 2008 se habilitoval s prací Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny. V roce 2023 započal na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity řízení ke jmenování profesorem a 17. 10. 2024 úspěšně provedl inaugurační přednáškou na téma Problémy studia dějin KSČ a komunistického režimu v Československu. Návrh na jmenování profesorem schválila Vědecká rada Slezské univerzity 13. 5. 2025. Jiří Pernes splnil všechny odborné vědecké požadavky na jmenování profesorem. Bohužel oficiálního jmenování prezidentem republiky se nedožil. Smrt byla rychlejší než akademická byrokracie.
Profesně byl Jiří Pernes činný jako muzejní a vědecký pracovník a vysokoškolský učitel. V letech 1973-77 působil jako učitel v Brně, v letech 1977-82 byl odborným pracovníkem Moravského muzea v Brně a 1982-84 Zemědělského muzea v Praze. Jeho muzejní kariéra pokračovala postem ředitele Historického muzea ve Slavkově u Brna 1984-90 a ředitele Moravského zemského muzea v Brně 1990-92. Od roku 1994 byl výzkumným pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, kde v letech 2003-17 vedl jeho brněnskou pobočku.
V roce 2010 krátce zastával pozici ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde narazil na lidskou špatnost, když se skupina taky „vědeckých“ pracovníků, která se nesmířila s tím, že nějaký Moravák zabral místo, jež sami chtěli, na něj zaútočila pomluvami a lží. Jako vysokoškolský učitel působil na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a až do své smrti na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Předmětem jeho profesního zájmu byly naše dějiny 19. a 20. století. Věnoval se pozdním Habsburkům (František Josef I., František Ferdinand d’Este, Karel I.). Více se však soustředil na dobu totality 20. století. Napsal monografii o Emanuelu Moravcovi (Až na dno zrady: Emanuel Moravec, 1997), ale především se věnoval období komunistického režimu 1948-89. Jiří Pernes měl nádherný dar zpracovávat dějiny přístupnou a zajímavou formou pro laiky. Proto je i popularizátor moderních dějin, nejen publikacemi, ale i různými televizními pořady a přednáškami pro širokou veřejnost. Jeho bibliografie čítá přes stovku knih, odborných statí i popularizačních článků.
Velký člověk
Jiří Pernes měl však i bohatý soukromý život, o čemž ví především jeho milá žena Jitka, jeho tři děti (Tomáš, Alice, Jakub) a vnoučata. Jitka se o něj s láskou starala, když v posledních letech bojoval s rakovinou. Tento boj sice prohrál, nikdo není tělesně nesmrtelný, ale jeho vlídná osoba zůstává s námi ve vzpomínkách. Plným právem za své dílo, občanskou angažovanost a lásku k Moravě získal v roce 2020 Cenu města Brna. Je vzorem moravského vlastence, výborného historika a dobrého člověka, s nímž jsme nejednu sklenku moravského vína v Brně, Kobeřicích či na vinných akcích v Čejkovicích u Hodonína vychutnali. Člověk, který život žil naplno a hodně dával.
Pohřeb: pátek 30. 5. 2025, 12.30 h, krematorium Brno.
Nemám důvěru v tyto ptáčky i když se to nehodí k nekrologu. Nečetl jsem žádný spís tohoto vědce ,ale když byl postaven do čela studia totality ,tak nemám zájem a stím moravanstvým je jen přiléváním kyseliny do již kyselého prostředí.
S tě+mi Moravany, no nevím. První městské volby v Brně vyhráli pokud pamatuji, ale vládu převzali modroftáci…. takže moravanství nee
hmm tak nevím, ale…….. Kamarády si vybíráme, tak jak to je
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/813792/zemrel-vyborny-kamarad-premiera-fialu-tezce-zasahla-smrt-pernese-76.html
Komunismus v Československu? Leda tak propaganda o komunismu.
Dějepis je propaganda vítězů, tak co byste nechtěl.
Chtěl bych jen skromně poznamenat, že z Brna je také nejlepší premiér všech dob a z Moravy spousta skvělých ministrů,no nic ve zlém patrioti z Moravy.
Já vám nevím…
K čemu je vlastně moravanství dobré? Bude snazší a přehlednější správa toho území nebo jen přibudou „moravští“ úředníci? Více židlí?
A co Slezsko? Nazývalo se to kdysi Morava a Slezsko. Ostrava je „Moravská“ a za řekou Ostravicí je už Slezsko – a Slezská Ostrava. Původně Polská Ostrava. Ještě před několika lety bývalo v nočních ulicích slyšet opilecké výkřiky „Ostrawíca – graníca!“
😁😉😄
Pardon, zajímalo by mne, jak ten opilec vyslovil to „W“
Možná obouretné „W“, jak to mají Němci (viz. VW – fau vé). My v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 🙂 jej v podstatě neznáme, anžto používáme a vyslovujeme, pro nás běžné, zuboretné „V“.
Když jsem emigroval z Čech na Moravu (o důvodech a průběhu někdy jindy), na razil jsem na řadu úžasných lidí, v čele s gottwaldovským (později opět zlínským) zpravodajem ČTK Laďou Koželuhou. On a já jako dočasná náplava z Prahy jsme začali trpělivě a nenápadně ještě za minulého režimu prosazovat termín „Moravané“.
Laďa byl rodák z Osvětiman a naše další spolupracovnice, Slávka Červená, pocházela z Buchlovic. Víc Moravany, než tyhle dva, těžko pohledat. Naši práci narušil převrat v roce 1989, kdy na čas nabyly na síle federalizační tendence. Pak nás osud rozevlál po zemích českých a moravských.
K věci: pan Pernes, pokud si ještě vzpomínám, byl tehdy správcem zámku ve Slavkově, a byl našim „moravským“ snahám vždy nápomocen, třeba i ve vzpomínkách na slavnou Slavkovskou bitvu a jejích důsledků pro místní obyvatelstvo.
Když jsem emigroval z Čech na Moravu, zjistil jsem, že Odry leží na hranici dvou kontinentů : Slezska (západně od řeky Odry) a Moravy (východně). Ale sousedi vědí bezpečně, že město je na Moravě.( Ostatně, narodili se v Čechách). Zeměpisný význam názvu Slezsko ustoupil pod vlivem státní hranice. Asi jako Egerland (Chebsko).Ještě po převratu vlastnilo město Cheb nějaké lesy v Bavorsku.
Jiří Pernes napsal spoustu knížek, některé jsem vlastnil a přišel jsem o ně při emigraci. Naštěstí se dají objednat . Jedna z věcí, které převrat jednoznačně zlepšil.
Ještě k jednomu klišé, které v Čechách pod povrchem (možná) přežívá.
Zmiňuje se o něm moravský rodák , žijící v Británii – Benjamin Kuras ve své knize Češi na vlásku. Morava je v něm chápána jako líheň talentů druhého řádu. K ilustraci, že jde o omyl, stačí zmínit čtyři postavy: Komenský, Palacký, Masaryk, Baťa. Morava má dva miliony obyvatel .