Uznání Státu Palestina

Ministr zahraničí Jan Lipavský odmítl uznání Státu Palestina Francií, Maltou, Británií a jinými státy. Jeho ministerstvo prohlásilo, že Česká republika Stát Palestina neuznává. Prezident Petr Pavel označil na Valném shromáždění 22. 9. 2025 jeho uznání za problematické. Česká republika ale Stát Palestina uznala.

Stát Palestina byl vyhlášen 15. 11. 1988 na zasedání Palestinské národní rady v Alžíru a uznalo jej přes 150 států. Stát Palestina dosáhl 29. 11. 2012 uznání za nečlenský stát na Valném shromáždění Organizace spojených národů. Členství v OSN není možné kvůli vetu USA v Radě bezpečnosti, jež přijetí člena musí doporučit.

Československo uznalo Stát Palestinu po jeho vyhlášení a navázalo s ním diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví. Při rozdělení Československa uznala Česká republika všechny státy, jež uznávalo Československo k 31. 12. 1992 dle čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem Československa, přijatým Českou národní radou 15. 12. 1992 na návrh vlády Václava Klause. V důvodové zprávě vláda uvedla: „Ustanovení odstavce 1 je ústavním základem kontinuity zahraniční politiky. Je potřebné, a to vzhledem k tomu, že dosud ČR neměla kompetenci v oblasti zahraničních věcí a neměla tudíž možnost svým chováním projevit vůli uznat cizí státy a vlády. Podle pravidel mezinárodního práva stát uznává ostatní státy a vlády tím, že se k nim jako k takovým chová. Namísto uskutečnění řady konkludentních chování vůči cizím státům a vládám se navrhuje projevit vůli generálně formou ústavního zákona, který se tak stane východiskem pro navazování diplomatických styků a pokračování v mezinárodních vztazích vůbec a vytvořit tak předpoklady k mezinárodnímu uznání samostatné České republiky.“.

Česká národní rada nemusela uznat všechny státy, které uznávalo Československo, ale udělala to kvůli kontinuitě s Československem. Uznání státu de iure je neodvolatelné, byť se to v politice vlády neprojevuje. Tato dvojakost je i v tom, že v Praze působí velvyslanectví Státu Palestina, zatímco Česká republika provozuje jen styčný úřad v Ramalláhu.

Jiný je případ Tchaj-wanu, kdy některé státy jej uznávaly za reprezentanta Číny a později to opustily, protož zde jde o uznání vlády, ne státu. Uznání vlády je změnitelné. Všechny státy Čínu uznávají, jen někdo uznává vládu v Pekingu a jiní v Tchaj-peji (zásada jedné Číny).

Přístup k uznání Státu Palestina je primárně otázkou, zda ministerstva, členové vlády i prezident musí dodržovat ústavní řád. Není-li ústavní zákon změněn, platí a prezident i členové vlády jej musí respektovat, což slíbili při svém jmenování.