Zdravím Vás, Blbíši,
19. září jste napsal: “ … zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?“ Nevím, jestli Vám bude následující odpověď stačit. Ale snažila jsem se.
Když chceš přesadit vzrostlý strom, záleží na okolnostech. Když máš dost času, první rok na jaře vykopeš rygól a přesekáš kořeny pod polovinou obvodu stromové koruny. Naplníš jej dobrým kompostem. Větve nad podseknutou polovinou zkrátíš. Druhý rok provedeš to samé s druhou polovinou stromu. A třetí rok s pomocí těžké techniky strom vykopeš a přesadíš do dostatečně velké jámy naplněné dobrou zeminou a koukáš to dostatečně zalévat. Když čas nemáš, tak holt první dva kroky přeskočíš, jdeš rovnou na krok číslo tři a budeš se modlit, aby to ten strom ve zdraví přežil.
A s lidmi je to jako přes kopírák. Když teď sleduju situaci na severní Moravě – všechny ty příběhy lidí, kterým velká voda vzala domovy – jsem přesvědčená, že někteří z nich, zvlášť senioři, se rozhodnou už zpátky nevracet. To je ta situace, kdy prostě naráz přetnou kořeny a pokusí se je znovu zapustit jinde, byť naděje, že se to podaří je malá.
Já jsem měla to štěstí, že přesun do Mississippi probíhal postupně a mohla jsem se tomu snáz přizpůsobit. Prvním krokem byla žádost o Zelenou kartu. To byl několikastupňový proces, který trval něco přes rok. Pak přišlo balení. Naštěstí jsme se přesouvali do zařízeného domu, tudíž nebylo třeba balit nábytek. Stačilo jen 16 banánovek s oblečením, pár knížek, DVD s oblíbenými filmy, fotky a nějaké další drobnosti, které, kdybych si je nezabalila, vůbec nic by se nestalo. Na druhou stranu mě štve, že jsem si nenakoupila a nezapakovala české zahradní nářadí. Pořádné hrábě, rycí a podávací vidle, motyka by se mi tu šikly.
Na první dobu vzpomínám jako dobu naplněnou euforií. Zakládání zeleninové zahrady, oplocování pozemku pro slepice, sestavování kurníku, shánění slepic. Prostě budování nového domova s tím, že sousedé holt hovoří jiným jazykem. Jo, jiný jazyk… To byla výzva. Sice jsem slušně anglicky uměla, ale kdepak s tím na jižanskou angličtinu. A když se k tomu přidá ještě silný přízvuk černochů, máte na dlouho sebevědomí pod úrovní kolen. Testy na řidičák – stydím se, ale udělala jsem je až na potřetí. Pohořela jsem na takových znalostech jako kolik může vyfasovat puberťák při řízení pod vlivem omamné látky.
Jestli mi něco chybělo a chybí? Zbytek rodiny, samozřejmě. Ale pak takové obyčejné věci, jako čeština. České filmy a česká audia zní u nás doma denně. Měla jsem období, kdy mi angličtina lezla krkem. To se naštěstí upravilo a teď je to podobné jako když jsme v Československu sledovali zprávy a museli jsme se zamyslet, jestli hlasatel mluví česky nebo slovensky, prostě vnímám obsah a ne jazyk. Moct si zajít do krámu a koupit si voňavou, křupavou housku. Ale ano, můžu si upéct a taky že občas upeču, ale to pohodlí… Člověk se musel přizpůsobit v určitých drobných zvyklostech, například si zvyknout na novou značku zubní pasty, protože po roce zásoba z Čech došla. Upravit kuchařské zvyky, protože některé ingredience se tu dají jen těžko získat a svíčková ve zdejším horku, to vážně není to pravé ořechové.
Jsem ráda, že jsem mohla nakouknout pod pokličku života obyčejných Američanů. Jak to třeba vypadá ve škole. Víte, co mě tam překvapilo? Že děti nejenže sedí v lavici každý sám, ale i když se přesouvají ze třídy do třídy chodí jako husy za sebou oproti dětem v Česku, kde jsou lavice navrženy pro dva žáky a ve školce se chodí po dvojicích. Trochu si kladu otázku, jestli ten zbytnělý zdejší individualismus nemá své kořeny už tady v tom – každý sám za sebe, že se nerozvíjí spolupráce už od ranného věku.
Hodně lidí se mě ptá, zda se někdy vrátím do Čech. Nevím. Na jednu stranu mám v Čechách zbytek rodiny, na druhou stranu by to znamenalo začínat znovu a platí Herakleitovo „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“ Češi umí mít dost za zlé těm, co žili dlouho mimo republiku. Vevča by asi mohla povídat.
nevim, jestli maji Cesi za zle tem, co zili v dlouho v zahranici, sam jsem se s tim nesetkal.
Ale velmi dobre vim, ze ti, kteri zili dlouho v zahranici maji silne tendence Cechy doma mistrovat.
Pritom v jejich novem domove (Vevca+Petra) to je pekny pruser, se kterym si tam nikdo rady nevi, tak pro Cechy maji vzdycky dost panskych rad.
Nejkriklavejsi priklad jsou americke volby. Je jich pres 300 milionu a ti dva „nejlepsi“ se uchazeji o kreslo sefa.
A tupe stado kolem toho sveho kandidata vynasi do nebes a hani toho druheho.
Pritom je jeden za 18…
A jeste k tomy vsemu chteji tenhle typ demokracie vnutit zbytku sveta treba i bombardovanim. To je zamozrejme lez, ale tvrdi to uz nekolik desetileti.
Taky mam zkusenost s Cechoamericany, kteri si to tam nemuzou vynachvalit, ale kdyz na leto prijedou do Cech, tak vetsinu casu stravi po doktorech…
Ale Petra se rozhodně nesnaží nás mistrovat, naopak její články byly hodně zajímavé a je škoda, že v tom nepokračuje, ráda jsem je četla.
Vevča možná někdy ano, ale spíše má prostě odlišné životní zkušenosti, jak jsem pochopila, žije v USA již od mládí, takže většinu života. A to člověka jistě poznamená, ale její příspěvky a texty jsou také zajímavé. Obě jsou přínosem pro tento blog.
: Kočko, nemám pocit, že „Expati“ chce nějak obviňovat paní Petru a Vevču. Spíše to napsal jen jako častý jev.
: Petra Opět díky za článeček z Hlubokého Jihu, zaujalo mě v něm, že i přemýšlíte o možnosti se jednou vrátit. Opravdu někde zůstat natrvalo není jen tak pro někoho. Rozumím mnohým Ukrajincům, Moldavanům a Rusům v devadesátkách. Holt, obětovali se pro své děti, v nové zemi budou navždy cizinci, ale jejich děcka už ne a nebudou třít bídu s nouzí.
Jenže pro člověka, který je ve své vlastní zemi relativně spokojený je to velice těžké. Přesně jsem si uvědomil pocity, jaké jste měla, kdy jste jedno období začala angličtinu nenávidět. Měl jsem přesně to samé. Mám ji moc rád, ale po určité době se mi na okolomluvící obrazně otevírala kudla v kapse. Ale já to nepřekonal, na rozdíl od vás. Mám to kolikrát i na dovolených, kdy po týdnu mi někde v mozku proběhne směrem k domácím: „Sakra, už mluvte česky !“
Co by nás mohlo hodně zajímat, i když jste se toho párkrát dotkla ve svých článcích – život důchodců v US. Těch obyčejných. Vy, jestli si pamatuji dobře, to máte trochu jednodušší, nebo alespoň pan manžel, že je bývalý zaměstnanec armády. Tak hodně ošetření a léčení má za jiných podmínek než například prodavač ze supermarketu….
Nebo nakolik si obyčejný americký důchodce může dovolit dovolenou v Praze, z profláknutého fóru za totáče. Já například poznal jednu US zdravotní sestru, pro kterou byl čtyřdenní pobyt v Paříži splněným životním snem, o kterém bude nadosmrti vyprávět kamarádkám. Rozhodně to nebyl výlet, který by si každoročně zopakovala.
: Blbíš
Ať vás nechválí jen zdejší ženské. Za mě PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE !
Vždy, když čtu nějaký ten delší literární útvar od vás si říkám, sakra, ten chlap ale UMÍ česky.
Auto, nepřehlédla jsem Váš příspěvek s otázkou ohledně života důchodců v US. Zkouším dávat dohromady nějaké relevantní informace doplněné fotkami. Jde mi to jak psovi pastva, tak to holt bude chvilku trvat.
… budiž, Petro, ale abych se přiznal… omlouvám se… ale nevím, jak bych Vám to mý nevěření,
ohledně toho někdy běžícího filmu tam někde ve Vás, měl citlivě vysvětlit, abych Vás nepohněval.
Asi to bude tím, že Vás měřím svým metrem a tím, co sem slyšel od emigrantů. Sem totiž narozenej v bejku a… a tím je řečeno vše… tedy jak to mám s tou MOU rodnou hroudou!
To co píšete mi přijde takový až téměř únikový, z toho stejnýho šuplíku, z kterýho ste nám kdysi posílala ty Vaše mně milý každodenní běžný postřehy z novýho domova = škoda, že už nejsou!!!
Ale i tak, děkuju za odpověď.
P. S.
Asi bych to měl za sebe vysvětlit, žejo?
Úplně každej je sám sesebou, hlavně ve chvílích, kdy mu není zas tak úplně dobře, byť obklopen samou láskou! V tý Vámi „vykopaný díře“ ste nejdřív musela ty kořeny stromu Vašeho života nejen jeden po druhým nejprve pečlivě obnažit, asi i důkladně prohlídnout, zvážit a spočítat. Teprve pak ste mohla tnout do sakra živýho, přetnout tu Vaši pupeční šňůra spojenou s domovem se vším všudy, co si pod tím slůvkem domov každej z nás představuje. To dokáže málokdo. Podle toho, co sem slyšel od mýho nejlepšího kamaráda, kterej mi z minuty na minuty zmizel ze života… snad jen kvůli lásce, zvědavosti, uplatnění, pronásledování, dobrodružství, nezralosti=nevyznání se v sobě atd. atd.
To je to, nač sem se Vás tenkrát ptal, protože sem to jaksi vycítil z některých Vašich tehdejších textů, ale třeba se mýlím!!!… a zase bych si tipnul, Petro, že tohle bylo/je to, co píše scénář Vašeho filmu tam někdo hluboko ve Vás, kterej Vám běží na stropě nad Vaší postelí, když NĚKDY nemůžete spát.
Mýlím se tolik?
(ještě jednou se omlouvám… samozřejmě, že nečekám odpověď, protože to je Vaše soukromá věc a do té nikomu nic není, tedy ani mně!)
Blbíši, to bych nebyla člověk z masa, kostí a emocí, ale žok vycpaný pilinami. Ovšemže někdy nemůžu spát. V mém věku je to normální. Nejlepší lék na to je vstát a jít něco dělat. Třeba chvíli plést nebo luštit sudoku nebo cokoli. Jen se nesnažit zabrat. Čím víc se člověk snaží, tím víc je vzhůru. A ovšemže mám svou třináctou komnatu – vlastně několik. Možná by se z nich dala už sestavit slušná chalupa. Ale jak zpívala Jitka Zelenková …sem smí jít jenom to mé lepší já, ve vzpomínkách mých…
No jo. Taky nerada lítám. Dokonce, když jsem měla letět poprvé, zjišťovala jsem, zda by se dalo lodí. Dopadlo to podobně jako v té anekdotě:
Zahraniční student na zkoušce moc neumí a tak vytáhne kartu: „Já umět, ale čeština móóóc tezká.“ I hodí si zkoušející nohu přes nohu a zeptá se: „Parlez vous francais? Do you speak English? Gavarítě pa rúski? Sprechen Sie Deutch?“ „Rači čésky.“ zazněla zkroušená odpověď.
Mám dotaz.
Včera Lejnová v TV říkala, že EU schválila další půjčku Ukrajině, 150 miliard eur, kterou Ukrajina bude splácet( asi až vyhraje) a že bude půjčovat ze zmrazených aktiv Ruské federace.
Nevím, jak by mi mohl nějaký šéf objasnit, že půjčovat někomu něco, co jsem ukradl a čekat, že mi to splatí až si sám nakrade, tak to dělají jen kriminálníci nebo mafiáni. Jak toto vysvětlit obyčejnému občanovi, aby jeho vnímání EU a této soudružky, bylo pozitivní?
A když je něco zmrazené, jak se to štěkem soudružky může okamžitě rozmrazit?
Veliké části občanů je to prostě jedno. A druhá? Dnes jsem byl krátce v obchodním centru v ostravě- tedy jen na parkovišti. Ale za tu chvilku jsem vypozoroval nervozitu a špatnou náladu u docela slušného vzorku řidičů- ať už se rozčilovali, že jeden nezacouvá napoprvé a druhý musí čekat, nebo i dávání přednosti pro lepší pohyb a zaparkování na právě uvolněné místo.
Co mně ale dostalo byl projíždějící řidič který měl na pátých dveřích samolepku močícího muže na hlavu Babiše.
Řekněte mi co je to za náturu si tohleto dávat na auto. Názor můžeme mít na politiku jaký chceme ale přece si nebudu pro podporu Ukrajiny přemalovávat Fasádu na modrožlutou nebo nebudu nosit triko Fuck of Putin….Myslím si že například když si tam někdo nalepí samolepku Baník na to auto ok, když si někdo vezme tričko týmu F1 ok tohle je prostě fandovství, ale ukazovat na odiv a ještě takhle svoji politickou orientaci? To není o politické orientaci ale nastavení hlavy.
A toto prosím pěkně dokázala masírka ČT a dalších
Tak sem si, vážení, před dnešním mým volením konečně vyndal z obálky: „Sadu hlasovacích lístků“ a tam je vložen jeden list papíru formátu A3, kterej je z obou stran popsanej a kterej mě informuje o tzv.: “Zkratkách politických stran a hnutí“.
No co vám budu povídat, kdybych neseděl, asi bych si sedl rovnou na prdezadek. Vůbec sem netušil, že je jich tolik.
A jak sem ty zkratky četl, samovolně mi na mysl vytanul nebožtík M. Macek, kterej TO tehdá ku příležitosti tý Rychetský sviňárny trefil přímo na hlavičku, no posuďte sami:
“Jen prosím každého, kdo dnes rozhodnutí Ústavního soudu z jakéhokoliv důvodu tleská, aby si v příštích letech nestěžoval na roztříštěnou sněmovnu plnou zákonodárců ze slepených pidistraniček a z toho plynoucí rozbředlou politickou scénu, ještě neschopnější, než je ta dnešní“.
A hned po Mackovi sem si vzpomněl na moje staveništní kolečko a zbytečný lidi, o kterých sem za covidu napsal svým přátelům. A protože je to furt aktuální, dám to pro zamyšlení i sem a vy si to něják zase přeberte, takže:
Stařec a kolečko aneb, co maj společnýho zbytečný lidi s roubem mýho táty
Snažíme se s tou furt ještě mou ženou o rodinnou pohodu, protože stejně tak se vo ní snažívali naši rodiče. Dříve jsme to brali jako samozřejmost, ale dneska? Dneska to de stále hůř a hůř, protože nám to kazí zbytečný lidi, který nás denně zavalujou svým negativismem, zlobou, nesnášenlivostí, hloupostí, nepřejícností a chladnou vypočítavostí. Je toho na nás zkrátka příliš, žejo?
Ale taky sem si nemohl nevšimnout, že začínaj mluvit i jednotlivci, který dosud neměli potřebu se veřejně vykrucovat a od kterých bych to nikdy nečekal. O to víc však vyčnívaj netáhla všeho ražení. Ignoruju je, ale to může mít zase budoucí potíž, neboť z knih vím, že jedno z největších nebezpečí se skrejvá v podceňování protivníka, alespoň takový zkušenosti měli i naši otcové se svejma kolaborantama a zaprodancema.
Ale o tom sem vlastně psát nechtěl, chtěl sem napsat něco zbytečných lidech, o tom jejich netáhlovství a taky o tom, že kdyby třeba nebyli, tak by se vůbec nic nestalo.
Jsem z nich otrávenej, a tak se nemůžete divit, že sem to všechno v sobě hromadící musel rozchodit, a tak sem šel lesem ke svý přehradě, kam je sice taky zakázanej vstup, nikoli proto, že covid, ale proto, že pitná voda.
Já mám tu přehradní vodu za svou, tu vodu si moc dobře pamatuju, když se ještě svejma pramínkama drala ze stráně na světlo boží, kdy se sbíhala do zurčícího, mezi kameny klokotajícího, potůčku a jak už zmohutněle utíkala do dáli tou roklí mých prvních trampů, vzpomínek a mýho mládí. Taky pamatuju, jak jednoho dne melodii kytar táhnoucí se spolu s mlhama nad tou roklí přerušil lomoz lžíce bagru a jak ten odvěkej běh vody utnula a do cesty jí postavila přehradní hráz a jak ta voda se zmateně a neochotně tou hrází nechala spoutávat a jak mrtvolně za ní mohutněla až ták, že se doslova přerodila do současný přehradní krásy.
A jak tím lesem du, nemohl sem si nevzpomenout na jinakost loňskýho předjaří, který porušilo odvěkej přírodní běh, kterej ještě pamatuju. Současnej les je v něčem jinej. Asi je to tím, že ty přenádherný barvy, do kterých se schovalo podzimní slunce, nestačily ještě ustoupit mdlýmu tlení, který se skoro vždycky odehrává pod duchnou na něm ležícím sněhu. Pamatuju, že loni sníh takřka žádnej nebyl, na zem spadlý listí jakoby neslehle a načechraně říkalo:…“ broď se mnou!“ A tak sem se tedy brouzdal a v okamžiku, kdy zrovna lesním oparem prokoukávalo na střídačku s přeprškama ještě neodvážný slunko, sem si, přátelé, vsugeroval, že vidím loňský babí léto, kdy začínaly zrovna na tomhle místě růst houby.
To není jen tak, holenkové, to není jako když všichni nosí plný košíky, to je okamžik, kdy v určitým čase a na určitým místě se opravdu začínaj houby probouzet. Sou to vzácný okamžiky. Já si to představuju tak, že můj bůh vždycky musí svou dlaní pohladit trávy, mechy, jehličí a mokrým pláčem to všechno přebrečet! Jedině tak se budí všechno to dosud zakletý podhoubí. Vono to snad jinak ani nemůže bejt.
Nějakej ortodoxní ateista s tím mým vysvětlením bude mít asi problém, nebude chtít souhlasit a bude se pravděpodobně bránit. Ale von sám neví, kdo jinej by těm houbičkám mohl poručit, takže ten můj bůh mu z toho vyjde jako jedině možnej, tak jako mně.
Budete se divit, ale v tom okamžiku nelítaj ani žádný votravný mouchy, ty lítaj, až když je houby začnou lákat vůní zmaru, to jó, to se pak můžou zbláznit a kladou vajíčka – červy jak divý, aby ten zmar byl co nejvelkolepější. Ale ten jeden-dva dny po tom božským pohlazení je v podhoubí mír, houbičky maj jedinej úkol, proklubávat se na světlo boží. Tyhle okamžiky sou opravdu vzácný, a kdo je vychytá, ten se nestačí divit, jak ten impuls probouzející se čerstvosti hub je nádhernej. To mám moc rád, vlastně pak houby ani tak moc nesbírám, jen si je prohlížím a hádám, která v tom ještě zavinutě-kojeneckým stádiu může bejt která…
Sakra, zase sem se nechal unést, dyť sem chtěl psát vo zbytečných lidech!
Takže jak tak du tím lesem předloňskýho podzimu a brouzdám se po kolena tím neslehlým a tlením nepokořeným listím, byl sem náhle přinucenej sklonit hlavu před přes lesní pěšinu se natahující větví. I přes nepohodlnou přikrčenou chůzi mi bylo příjemně i přes ten všudypřítomnej a vtíravě vědoucí pocit, že tam někde se odehrávaj virový tragédie, že tam někde v nemocnicích umíraj lidi, že tam někde sou jejich blízcí, který za nima kvůli zákazům nemůžou, aby jim mohli dát tu v sobě nahromaděnou lásku.
A jak těma nohama šourám v tom načechraně podzimním listím, nemohl jsem si nevšimnout téměř listím zapadanýho staveništního kolečka. Ano přátelé, uprostřed lesa, daleko od civilizace z tý kupy listí čnělo pohozený, létama zrezlý, torzo staveništního kolečka. V hlavě mi skoro vždycky při podobných příležitostech okamžitě startujou dvě vzpomínky. Jednak si vzpomenu na blby, co tohle vůbec dokážou udělat a za druhý… jako třeba teď… na mou báječnou jemnou profesorku češtiny, která se mě marně snažila něco naučit … jak zrovinka stojí za katedrou a přednáší svým tichým procítěným hlasem verše svých oblíbených (a co budu zapírat) i neoblíbených básníků o tom, že třeba: …“ miluje věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví“… no co, co? … asi sem to někdy už psal, že takový asociace zkrátka mívám často a vůbec se za to nestydím. Stejně asi správně tušíte, že mi to prej podstatný básníkem sdělovaný vyteklo druhým uchem z hlavy ven, zatímco v tý hlavě mi zůstaly pouze ty “věci“ a jejich „pohledy soustředěný“.
A taky že jó, to hafo let v lese zbytečně rezavějící kolečko mě “pohledem soustředěným“ pozorovalo. Už dávno tomu, co do světa vykřičelo svou zlobu na tu lidskou hloupost, která ho zavlekla a pohodila uprostřed lesa a rezivěním nechala umřít. Jen tak na mě civělo a zřejmě si říkalo …“sem docela zvědavej jakej asi tak budeš“! Nezapírám, usedl sem do tý hromady listí a rukama omakával a hladil ještě furt patrný stopy po kovářským kladivu, který zanechalo na obruči toho starýho kolečka. Jakej byl můj údiv, když se to kolečko po tolika letech rezivýho umírání s vrznutím pootočilo. Muselo to bejt i pro něj, jeho kolečkovou duši, jako zvuk kostelních zvonů, když si představím ty spousty let jeho strnulýho mlčenlivýho umírání…
Ale to už sem byl duchem někde jinde, kdy s hlavou zakloněnou do korun stromů sem viděl stejný kolečko s kovanou obručí, jak je svejma trubkovitejma ojema opřeno o vrata naší vesnický kovárny, jak odřený nohy čouhající z kraťasů nás kluků, sedíce na kamenný zídce kovárenskýho plotu jak slepice na hřadu, patama bubnujou do rytmu kovářova kladiva a jak my kluci obdivně s očima navrch hlavy pozorujem našeho kováře.
Byl to kudrnatej obrovskej chlap, snad zrozenej z ďábla a cigána zároveň, s prackama jako lopaty. Právě koval koně. Ten když chytil do těch svejch pazourů koně, a mohl to bejt sebevětší janek a když ještě tu jeho koňskou nohu s kopytem sevřel mezi svoje obrovitý stehna, tak ten janek najednou zjihle stál, jako by ho někdo k zemi přibil, téměř bez známky života. Jančit začal teprve tehdy, kdy ho kovář opět pustil, ale to už zase janek nezajímal kováře, protože ten si šel dávno po jiný práci. A vůbec nejlepší ze všeho bylo, když sme viděli, jak rozžhavená podkova se vpíjivě zatavovala do smradlavým čoudem zahalenýho koňskýho kopyta a kovář přesnýma, ale neobyčejně ohleduplnýma úderama, fixoval podkovu v kopytě koně kovářskýma hřebama. Byl prostě pro nás kluky zkrátka bůh!
Ale to už sem zase viděl mojí hodnou maminku, jak mi něžně fouká do čerstvě pořízený odřeniny a taky vidím za jejíma zádama svýho přísnýho tátu, jak stojí na malým žebříku a s experimentální zvědavostí sobě vlastní roubuje na starý strom hlohu mladičký roub hrušně a jak se ten roub každoročně zelená a na jaře dokonce i kvete … hrušku však nikdy neurodil, jako všechno to, co jalový je a … a zbytečný.
Kdyby ty mý myšlenky nezahnala další přeprška, ještě hodně by mi to kolečko v tom lese asi stačilo říct. Já si ale najednou uvědomil, že stačilo tak málo, jedno pouhý, před lety v lese nějakým blbem pohozený kolečko a tolik, tolik člověku dokázalo v ten okamžik lidských starostí dát!
A teď mi řekněte, přátelé, co dávaj všichni ti zbytečný lidi, nebo vlastně, co vůbec nám, na rozdíl od toho kolečka, mohou dávat?
Osobně mám jasno = naprosto NIC!!! Sou jak suchý větve, jako ten jalovej roub hrušně mýho táty na tom starým hlohu, jako to všechno, co nerodící a zbytečný jest.
Takových lidí jsou tisíce tun. Kteří by chtěli mít osobní prospěch z práce druhého. Kolik je důvěřivců, kteří svěří výsledky své práce bance, pojišťovně, obchodníkovi! V dobré víře, že nic neztratí, ba naopak – ještě získá. Podle práva. A tohle se pořád a pořád hroutí a nebude jinak. Nebude líp. Bude hůř. Metod, jak okrádat bližního, je stále víc – rostou geometrickou řadou.
jasně, Ládiku, dyť se na tom rukou nedílnou podíleli všici panáci, co sme jich tu jen od roku 89 měli a co se střídali u kormidla státu jak svatí na Orloji. A teď některý z nich zase obracej a snaží se nám ZASE nabulíkovat, že tahle současná Fialova cesta není ta pravá, jimi zaváděná a zbožšťována „ruka trhu“, co měla všechno vyřešit a kterou nás vedli k lepším zítřkům.
Naopak, musel přijít neschopnej, ve všech ohledech nekompetentní a hloupej Fiala s tím svým panoptikem, aby nám/jim ve zkratce během kraťoučký doby názorně předved, kam nás ti svatí celou tu dobu vedli. Já mám jasno = do prd*le.
Aaaa, to jsou samé povodně, volby, komisaři, teroristi… a že se na Ukrajině provalil zas jeden finanční skandálek, to člověk málem přehlédne: slavná Gruzínská Legie a její big bad boss Mamluka -švili vypadají jako pěkný podvůdek, co roky sosal příspěvky od zoufalců z NAFO (neplést se zoufalci z NATO – ti rozhazují naše peníze, NAFO zatím svoje):
A jen pro doplnění, kam až sahají chapadla téhle chobotničky – tady je na obrázku vedle amerického podvodníka (vpravo) i americký trpajzlík Paul Massaro (sveřepý pohled z vyšívanky) – takový US Jakub Janda:
Včera som si pozrel film Vendetta z 1999 roku. Bol som normálne v šoku ako sa Amerika 1890 a Amerika dnes podobajú v agresii a nenávisti , vtedy k Talianom a dnes k Rusom….. https://en.wikipedia.org/wiki/Vendetta_(1999_film)
Přemýšlel jsem, jak doručit pomoc postiženým záplavami na Sev. Moravě. Nechci dávat peníze nějaké neziskovce. A dnes jsem problém vyřešil.
Od nás tam odjeli dobrovolní hasiči a jejich šéf, sedím s ním v kanclu, tam jede za nimi. Situace v místě, kde jsou nasazeni Mikulovice – Široký brod – je prý tragická, vítali je tam prý jak Rudou armádu v 45. Tak sebral ještě dva kolegy a jede jim pomoc.
Dal jsem mu 2000 a jsme domluvení, že je předá potřebnému. Ti, co jsou tam od nás už jsou, vědí.
Včera k večeru jsem si poctivě vystál frontu na novou občanku. Oproti mé představě, že starou hodím na stůl a odcválám s novou kartičkou, se celý děj odehrával kapánek jinak.
Znova se všecko kontrolovalo, pochopitelně nikoli na kartičce, nýbrž na obrazovce kompu. A pochopitelně otisky prstů, jak jinak.
O.K.
„Chcete aktivovat čip?“ zeptala se mne soudružka.
„Ani náhodou! Nic, nikam!“ odsekl jsem.
O.K.
Dnes ráno si přes komp otevřu svůj bankovní účet. Asi jsem ještě málo starý a málo blbý, hezký jsem nebyl nikdy…
Zadám jméno, heslo, zmáčknu „Enter“… – a z obrazovky na mne vybafnou moje data.
Jméno, příjmení bydliště, rodné číslo… a…
!!! ČÍSLO MÉHO NOVÉHO OBČANSKÉHO PRŮKAZU !!!
který mám teprve nějakých 15 hodin.
A pod tím rozkaz, abych okamžitě poslal alespoň ofocenou občanku, když už ne vzorný scan…!
TVL, oni si dělají srandu?
SOUKROMÁ firma má přístup k mým údajům?
Bez mého vědomí?
Tomuto bordelu ONI říkají Dží Dý Pí áR?
To chtějí když měníte bydliště a cokoli chcete měnit on line. Tak sken občanky chtějí třeba poskytovatele energií, vody, čehokoli.
Mají databáze, zaměstnanci se mění jak na orloji ( vysoká pravděpodobnost zneužití) a ještě musíte kliknout, že souhlasíte.
V pondělí naklušu k bábě na úřad a zeptám se jí, jak je možné, že státní instituce pouští moje data soukromé společnosti a navíc bez mého svolení.
Když tak dám vědět zase tady, na tribuně.
Opravdu zběžně jsem si ty odkazy prohlédl a nenašel jsem nic, podle čeho by po mně měla banka PŘEDEM a PREVENTIVNĚ chtít fotku mé občanky.
Žádné transakce nad 10 000 € neprovádím, pohyby na dotčeném účtu naprosto minimální, platby do zahraničí nula nic.
Kdysi jsem měl účet na Slovensku kvůli eurovým platbám. Slováky nikdy ani nenapadlo chtít po mně občanku a následně si ji fotit.
Já to neobhajuji, je mi to proti mysli jako Vám.
Patrně se jedná o „navázání obchodního vztahu“ (zřízení běžného účtu). Nahlédněte do obchodních podmínek své banky. Asi to v nich bude a s podmínkami jste asi souhlasil. A asi to v obchodních podmínkách mají všecky banky.
…..Více než dva roky utrácíme stovky milionů zlotých na udržení války na Ukrajině.
Válka se chýlí ke konci, my máme prázdné kapsy a zbrojařské firmy to mají naopak.
Nejsou peníze na retenční nádrže, nejsou peníze na náspy, ale na válku byly, stejně jako na Ukrajince.
Doufám, že tisíce Ukrajinců, kteří se dva roky skvěle baví s našimi penězi jako gesto solidarity, se nyní jako gesto solidarity a vděčnosti hromadně vydají na pomoc Polákům s úklidem po povodňové vlně. https://myslpolska.info/2024/09/16/zbiorniki-retencyjne-zamiast-zbrojen/
Dnes se jen na chvíli objevil na Novinkách článek o tendru na útočné pušky: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-obrana-zrusila-zpackany-nakup-pusek-pro-vojenskou-policii-40487458#utm_content=ribbonnews&utm_term=policie&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Hned mi naskočily dvě věci. Jednak je to jasný tunel (bylo to zrušeno z důvodů protestů proti zadání, ne proti ceně) Puška stojí max. 70 tis. Kč. Puškohledy za statisíce se na zbraně s krátkou hlavní nedávají, takže jen kolimátor plus třeba laser. Celkem plus mínus 100 tisíc. Tady byla cena skoro 180 tisíc za kus!
A z toho plyne druhá věc. Co dělala opozice? Jak to, že to nenapadli. Nevěděli o tom, nebo jim to bylo jedno? Na podání T. O. nebo rozpoutání mediální aféry nepotřebují žádnou většinu. Přišel mi na mysl citát, který jsem prvně četl u Petra Hampla: Země, která má neschopnou vládu, má zákonitě i neschopnou opozici. Kdyby měla schopnou opozici, neměla by neschopnou vládu!
Premiér Petr Fiala vyrazil do míst, kde povodně napáchaly největší škody
Dlužno dodat, že jeho spanilá jízda po severní Moravě velký úspěch neměla. Zafungovala spíš jako rudý hadr na býka….
….„Lidi jsou v háji, mají jiný starosti a vy říkáte, že nejdou odložit volby?
To vás nezajímá, že lidi mají jiné starosti než volby,“ rozdurdil se Ladislav.
„A vy uděláte konkrétně co?
Zkuste třeba vzít do ruky lopatu,“ vzkázal premiérovi Petr.
„Když už jste se tam jel natřásat, tak jste měl zajistit lidem aspoň kus žvance, aby nebyli závislí na sousedech, je mi z vás smutně,“ poznamenal Ludánek.
„Trošičku se zadlužíme, pár desítek miliard.
Naši potomci to zvládnou,“ přisadila si Jana.
No jo, to je tak: pokud jde o škody napáchané povodněmi, musí se derniér jet podívat a v místě se trochu natřásat, aby si ho všimli.
Pokud jde o škody, napáchané jím a jeho vládou, nemusí jezdit nikam, může sedět na prdeli kdekoli v této zemi. – Ideálně na Mírově.
Víte, já sjel za mlada v kánoi hodně řek dokonce až ták, že sem si za jednou takovou mírnou šlajsnou vytáhl z vody mezi kameny a větvemi zaklíněnou děsně vystrašenou a úplně zabahněnou holčinu, o který sem si až mnohem později řekl, že když vydržela ten zabalák za šlajsnou, že by mohla možná vydržet i víc a… a tak sem si ji holt vzal za ženu a… a vono jó, furt ještě celkem drží!
Ale zase musím přiznat, že sem naštěstí nikdy tu opravdovou ničivou sílu vody neviděl na vlastní oči, zato sem měl do činění s tím, co za sebou dokázala zanechat.
Jednou sem se ocitl na místě, kde bejval barák, kterej zčerstva spláchla velká voda a… a já tam byl přivolenej úplně zbytečně, protože po baráku zbyla pouze střední nosná zeď a jako memento k deštivým nebesům čnící torzo komína, který jak vztyčenej ukazováček mělo příchozí varovat, že už nikdy nebude, co bylo dřív!
Vždycky, holenkové, když se octnu v podobný situaci si někdy říkám, jaký je rozdíl mezi přírodní katastrofu a vlastní krví toužící po mamonu, když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!
Abych to vysvětlil, dám sem jednoho mírně upravenýho Starce, kterýho sem napsal pro svý přátele kdysi před hafo lety (narazil sem na něj nedávno v archivu mně milýho blogu. A taky to sem dávám, protože po tý deštivý slotě je mi stejně smutno, jako tehdá, když sem byl v na statku v Jižních Čechách.).
Když vidím něco podobnýho, jako třeba teď v Jeseníku, vždycky si pro sebe dokážu tu do duše doslova bodající hrůzu a beznaděj povodní postižených lidiček trošičku otupit vzpomínkou na „moji“ selku a říkám si, jestli přece jenom někdy není lepší z hodiny na hodiny přít o střechu nad hlavou vlivem přírodní katastrofy, než o ni přijít sobeckým přičiněním vlastní krve! Já vím, ono se lehce soudí, ale já v tom mám naprosto jasno! Je tedy na vás, jak si to přeberete, takže si dáme:
Stařec a doufání aneb “…nic než krev, dřina, slzy a pot!“
Ach jó, předloňský horký léto!
Na to se snad nedá zapomenout! Dokonce ani starci, co si jako já ráno zapomenou vzít svou každodenní dávku prášků, jak říkaj jejich felčaři… „na paměť“.
Právě v tom horoucně se tetelícím vzduchu sem se ocitl v Jižních Čechách na dvoře dnes už bejvalý zemědělský usedlosti, co byla právě prodávána synem původních majitelů. A tak mě tam přivezli a prej: „Pane inženýre“… a to už sem viděl, jak nastávající majitelé rozšafně máchaj svejma zbohatlejma rukama …“ tady bychom chtěli bazén, tamhle saunu, ve sklepě vinnej sklípek a na půdě tělocvičnu… , ač příliš tlustej zadek milostivý kupující naznačoval, že nic podobnýho dosud nepotřebovala, tedy až na tu vinárnu.
A jak tak máchali rukama sem a jak zase máchali rukama tam, mně bylo stále smutněji a smutněji, neboť mi už bylo jasný, že z toho co vidím, pomalu a jistě odejede všechno to, co bejvalo.
Už někde sem se zmiňoval, že mám ve zvyku si o samotě posedět s každou stavbou, která to má na kahánku, že si s ní povídám, nebo jen tak na sebe koukáme a oba mlčíme a… a tak sem jenom uvítal, když si prodávající i kupující odešli z toho dvora do domu řešit svoje obchodní záležitosti a já se ocitl úplně sám uprostřed dvora sevřenýho mezi staveníma, který ho ze tří stran obklopovaly. Z uliční strany jim vévodil prostornej dům hospodáře s překrásnou zděnou selsko-barokní bránou (tímto zdravím našeho Jana z Helvajzu s ubezpečením, že jsem onehdá pečlivě četl jeho „Stavbu brány“ https://www.litterator.cz/stavba-brany/ a že tuším, čím vším si prošel), na který visely v rezavých pantech rozpadající se dřevěný vrata s motivem za obzor zapadajícího slunce, tolik typickým pro vrata jihočeských usedlostí. Čtvrtá strana se ztrácela v trávou zarostlým nedohlednu mezi kamennýma zídkama, který kdysi chránily ovocnej sad před okusem na dvoře volně pobíhajících hospodářských zvířat.
Ale to už sem kráčel do toho mnou tušenýho sadu, kde mě přivítaly starý dávno zplaněný ovocný stromy, který v tý vysoký trávě spíš připomínaly v pohybu zastavenej svět zakletýho spícího království. Zarazil mě ten až hřbitovní klid, to chrámový ticho, rušený jen bzukotem hmyzu, který tolik souznělo s tím zplaněným a na mnoha místech i nemocným starým dřevem ovocných stromů. Ten přestárlej sad byl tak v protikladu s tím živoucím jinde právě žitým letním dnem. U kamenných zídek sem stěží rozpoznával torza bejvalých včelích úlů, bez kterých sem si tehdejší sad ani neuměl představit. V naprostým bezvětří horkem tetelícím se vzduchu stála mezi stromy nehybně vyprahlá omamně vonící tráva se spoustou jakoby do herbáře připravených na troud uschlých kvítků. Tu vůni mám rád, neboť vždycky spolehlivě rozvoní celej venkov.
Vrátil sem se k domu hospodáře a ucítil tu typickou vůni již neexistujícího hnoje uprostřed dvora, kterýmu za mýho mládí vévodila skoro vždycky dřevěná kadibudka s nepostradatelným srdíčkem vyříznutým v jejích dvířkách.
Střih.
Když sem stavěl barák na kraji vesnice, kde ze tří stran sou samý bažinatý louky, kde není žádnej soused, a tedy ani žádnej plot, i já sem postavil staveništní kadibudku. Byla to taková rozlítaná cestovní kadibudka, co měla svobodnou duši. Měla lehoulinkou dřevěnou kostru pobitou tenkou překližkou z přepravních krabic strojů. Ač sem se snažil, jak chtěl a milou kadibudku kotvil nad v zemi vykopanou senkrovnou sebevíc, stačil silnější poryv větru a ta lehoulinká a šťastná kadibudka se rozlítla po mým rozsáhlým pozemku a svýma dvířkama mávala jako pták zdravým křídlem, když mu to druhý poraní myslivec. Byla tak svobodná a volná jako ta nejpřelétavější holka ze vsi. Prostě jednou byla tady, podruhý zase támhle. Vůbec sme se na ni nezlobili, no řekněte, kdo z vás by dlouho vydržel nad jednou a ještě k tomu nevábnou dírou v zemi. A nejraději sem měl ty její kadibudkový výhledy, který mi nabízela z otevřených dveří do létem obšťastněných a hmyzem bzučících rozkvetlých luk, který se vlnily ve větru jak moře na Jadranu. Ty široký výhledy do kraje včetně kýčovitě mnohobarevných za obzor zapadajících sluncí, tak jako výhledy za mrazivých slunečných dnů plných jiskřícího sněhu … ty byly tak nádherný, přátelé, že ještě dneska z těch vzpomínek žiju! Nechme ale kadibudky kadibudkama a…
Střih.
… a taky pamatuju bezpočet dřeváků, který byly poházeně uklizený v síni hospodářova domu na její chladný kamenný podlaze. Tahle síň ale byla poseta šupinama říčních placáků tak velkých rozměrů, že mě to až překvapilo a byly těma generacema přičinlivých rukou selek a děveček drhnuty rejžáky a hadry do dokonalý vyhlazenosti až ták, že pan Dior by ty svý krémy proti vráskám mohl z fleku vyhodit.
Ale to už mi do nosu vlítla těžká vůně právě v domě selkou dokončovanýho oběda, která mi připadá, že je téměř všude stejná. Ať jídlo připravujou maminky na severu, jihu, západě či východě mý vlasti, protože ji maj stejnou všechna jídla připravovaný s láskou dle receptů našich maminek a babiček, který je zase maj od svejch maminek a babiček. A protože sem stál uprostřed toho dvora a stěny těch stavení těm vůním ani o píď neuhnuly, uhodila mě do nosu ta směs existujících i neexistujících vůní v tom pro vůně hermeticky uzavřeným dvoře hnedle několikrát, když se uvězněně a ztěžkle převalovaly po tom dvoře tam a když zase zpátky.
To už sem ale byl vyzván smutnou a ubrečenou selkou k obědu, ale moc mi nechutnalo, protože se i na mě přenesl její smutek z jejím synem právě prodávanýho domova… jejího světa… jejího všeho! Její uplakaný a smutný oči nervózně těkaly z jednoho kouta prostorný kuchyně ke druhýmu, nepřítomná mysl byla pohroužena do vzpomínek. Svýma upracovanýma dlaněma zbytečně hladila už tak bezvadně vyžehlenej ubrus na stole. Ač parný léto, bezmyšlenkovitě a asi i navykle přikládala do kamen polínko za polínkem, kterýma udržovala snad z tradice zděděný po svý mamince bublající vodu v už hodně oprejskaným hrnci na kraji litinových plátů kamen. Líně bublající voda někdy s námahou přizvedla pokličku, aby ji zase s hřmotem pustila zpět na hrnec a zanechávala po sobě v kuchyni po chvilce už nevystopovanej obláček páry.
S břichem nacpaným hutným jídlem sem se zdvořile odporoučel od stolu a šel opět do žáru dvora. Ale to už se nedalo vydržet, a tak můj zrak klouzal po těch neutěšených na mnoha místech oprýskaných omítkách až k loubí, který zřejmě bejvalí hospodáři používali jako letní dílnu. Když sem poodešel blíž, uviděl sem v hloubi loubí pootevřený fortelný fošnový dveře s dvěma nahoře a dole tesařsky umě osazenýma mohutnýma svlakama, který vzájemně propojovala další ztužující fošna do tvaru písmene „Z“. Mírně sem na ně zatlačil a ony se s překvapivou lehkostí pootevřely a já tak vkročil do neznámýho přítmí. Stál sem uprostřed toho zšeřelýho prostoru a zažíval sem tolikrát mnou při zaměřování podobných prostorů zažitej a neustále se opakující film, kdy sluncem oslepený oči si po chvilce přivyknou na v místnosti všudypřítomný šero, který je tu a tam narušeno tančícíma mihotajícíma proužkama stříbrem jiskřícího prachu, který jako v biografu do tmavýho prostoru promítaj sluneční paprsky deroucí se dovnitř stavby škvírama mezi prkny, kteráma byl pobit štít dílny.
U stěny sem uviděl stát mohutnou hoblici, která se s vrzáním a kejváním probrala k životu, když sem o ni jen rukou zavadil. Je zajímavý, že kdykoli sem se někdy ocitl v takových starých dílnách, tak všechny hoblice byly rozvrzaný až běda. To maj společný všechny hoblice, při jejichž výrobě nebyl použit ani gram ocele. Proto maj všechny dřevěný spoje dokonale rozeschlý. Dokonce ani ocelový svorníkový šrouby v trnožích hoblice a podpěráky zasunutý v jejích otvorech nebyly z ocele. Co ale ta hoblice měla, to byla duše, kterou mozolnatý dlaně hospodářů vtlačily do ohmataných klíčů dřevěných vřeten a násad ve žlabu hoblice pohozenýho nářadí, jako by si ho před malou chvíli hospodář jen tak odložil, když si na malou chvilku odskočil od práce. Ale vrstva prachu a prachem ztěžklý pavučiny naznačovaly, že to bylo už strašně dávno, co klihem zčernalou koženou zástěru pověsil na hřebík zatlučeným do dřevěnýho futra vchodových dveří a … a navždy odešel.
Uprostřed místnosti, nedaleko dávno vyhaslý polorozpadlý výhně, stál mohutnej dubovej špalek řádně vetknutej do hliněný podlahy, opásanej jak Rudolfův Golem ocelovejma obručema, který byly ve dřevě špalku zajištěný velkýma kovanýma hřebama. Na tom špalku, na tlustým ocelovým plátu, stála obrovitá neuzvednutelná, snad 300kg vážící, kovadlina, přesně taková, po který marně od mala toužím. Na těch obručích byly zaháknutý opasky z pásový oceli, na kterých visely kleště, kladiva, babky, hřebovnice, utínky, podložky, růžky, vlčky, rohatinky jako kolty na opasku pistolníka v dosahu jeho ruky, vlastně, kovářovy ruky. Co mě překvapilo, že i po tolika letech nečinnýho stání byly dráha i kuželovej roh kovadliny takřka netknutý, hlaďounký, nezrezivělý, její modro-ocelovej nádech dával tušit, že byly zkušeně a řádně zakaleny někým, kdo opravdu kovařině rozuměl a něco o ní věděl.
Mám strašně rád tyhle komorní chvilky, kdy mohu ve svých dlaních potěžkávat ty kdysi lidskejma dlaněma vyhlazený povrchy násad, rukojetí a různých madel, protože ty otisky upracovaných dlaní do nich vtiskla zarputile po generace den co den poctivě odváděná těžká práce, plná potu a zkrvavených dlaní hospodářů, selek, pacholků a děveček, který se tu do úmoru plahočili. Tohle už nejde dnešní mládeži a mnohdy ani našim současníkům vysvětlit! Třeba to, jakou obrovskou sílu dokázalo poutat pouhý, v rohu místnosti na koženým už dávno ztvrdlým řemínku zavěšený a do stříbrna slinama a jazyky zvířat do hlaďoučka volízaný, koňský udidlo, nebo pouhá řemínková či jen provázková ohlávka s nánosníkem pro vola a jak tu koňskou či volskou sílu pevná ruka hospodáře dokázala postupně, šetrně a hlavně ohleduplně uvolňovat mezi brázdama právě oranýho pole.
No, a abych to ještě dopověděl s těma kupujícíma, co měli ruce jak Švehlovy pozemky. Tak s nima sem se nakonec stejnak nedomluvil. Když sem se totiž nelibě smiřoval s faktem, že místo toho mnou vysněnýho hnoje uprostřed dvora budu navrhovat vykachlíkovanej železobetonovej bazén spolu v přilehlých chlívech na něj navazující saunou, tak mě dorazila milostivá s tím tlustým zadkem sedícím v obrovským SUVu a jejím ultimativním požadavkem:
„Ta brána musí taky zmizet, pane inženýre, protože bych si jinak o ni odřela zrcátka u auta, jak je úzká!!!“.
No … po pravdě, přátelé?
Zavolal sem tu mou furt stejnou ženu, kterou sem kdysi vytáhl z tý vody, abych se ujistil, jestli beru vůbec nějakej důchod, a když přitakala, najednou sem si uvědomil, že nechcípnu hlady a že to nemám zapotřebí a milostivou sem ve vší slušnosti vypoklonkoval a … a najednou sem se cejtil tak svobodnej a volnej jako ta moje ve větru poletující kadibudka.
Moc bych si přál, přátelé, aby ti naši potomci (ale i současníci), co již nevládnou našimi dovednostmi a znalostmi, aby při troše dobrý vůle přišli sami na to, že nic na světě není zadarmo, že si nejde do nekonečna půjčovat na dluh, že nic nelze dostat, vydobývat, vypěstovávat a vyrábět bez každodenně fortelně a poctivě odváděný práce. Že toho lze dosáhnout, jak kdysi řekl svýmu lidu jeden, co byl tehdy v pravou chvíli na pravém místě: „… nic než krví, dřinou, potem a slzama“! Učte to svoje děti a vnuky a nemůže bejt přece na tomhle světě špatně!
No hodně ty otisky, úchopy a hmaty lidských dlaní, který sme my a generace před náma zanechali na svým pracovním náčiní a který sme vtiskli do naší práce, o nás vypovídají. Myslím, že by se naši potomci měli umět alespoň trochu vyznat v těch otiscích, když už je neumí ani napodobit. Proto mně občas sedí můj vnouček v dílně na klíně, proto si občas i vnučky posadím doprostřed louky, kde jim dávám do jejich malých dlaní potěžkat to starý porůznu sehnaný náčiní a nářadí a… a povídám jim o tom pohádky. Těm starším vysvětluju, k čemu všemu to kdysi sloužívalo a nechávám je na záhonech dělat s tím náčiním první pracovní úkony a…a doufám, přátelé, nebo si to alespoň namlouvám, že to má smysl.
Víte to Vaše psaní, je prostě hrozně čtivé. Dnes jsem při čtení úplně viděla svoji stařenku, jak na šporáku v kuchyni ohřívá vodu. Začíná se mi častěji stávat, že si spíš pamatuji ,co bylo před 50 lety než před týdnem.
Už jsem déle nečekala a přečetla. Mám Vaše psaní moc ráda a kolikrát se k němu i vracím. Myslím, že to byla Maneca nebo kočka Šklíba, kdo to vystihl krásně: o té Vaší lidštině. Děkuji!
Bráním se seč to jde, zatím to není tak hrozné. Můj děda říkával – starý člověk hotová opice. Až teď tomu začínám rozumět. Je třeba neházet flintu do žita.
… zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?
Víte, blbíši, přečtu si Vás až ráno, páč jste mě už jednou sjel jak malou holku. A taky proto, že jsem se dneska večer opila, protože mám polovinu rodiny v tom zasraným Krnově, kde je to skoro jako po válce, kde nefunguje El proud, kde se lidem kazí obsah mrazničky, kde nefunguje internet, kde si musí vystát frontu na dobití telefonu, kde chudiny starší osamělé ženy mají strach vyjít na ulici, kde jsou vytopené i ty zasrané hytlermarkety. Chce se mi řvát a do toho svítí ten super úplněk. ..
Tak to tedy prrrrr, liško! Nepřehánějte to a nedramatizute to, jó.
Můžu já za to, že ste se před třema rokama hned napoprvý při Vašem vstupu k Bavorovi nabořila klukům do geometrickýho místa bodů, kterým byla řídící přímka paraboly? https://i.postimg.cc/QMdw2M4p/Parabola.jpg ,
kterou přítel Slim uvedl touhle přenádhernou češtinou, která se požívala u maturity roku 1885 (!!!):
“Najít geometrické místo bodů, z nichž k parabole po dvou vedené tečny pravý úhel svírají!“
Byla ste to Vy, kdo nám kontrovala úmyslem šoupat nohama. Protože se mi však zželelo Vašich bot, tak sem Vám nabídl místo toho šoupání nohou kontrolu našeho pravopisu s tím, že sem Vám garantoval, že pro samý naše blbý nejen „i“ a „ý“ nebudete mít čas si ani šoupnout, natož na šoupání vzpomenout. Jenže to ste odmítla s podotknutím, že prej marnost nad marnost! Nepřekvapilo mě to, natož abych se na Vás zlobil.
Ale o jiným „sjetí“ si nejsem vědom, neb dávno tomu, co sem ženy sjížděl, to mi můžete klidně věřit, to bych si pamatoval i přes svýho Alzheimera!
Uznávám, liško, že každý má právo na svoje dny či slabší chvilku.
Ale třeba mě maminka vychovávala (a to i v dospělým věku!!!) tak, že se NEmám k druhým jakkoli vyjadřovat, když sem jakkoli indisponovaný!
Prostě ta moje jemná a empatická maminka mně v podobných situacích říkávala: “Někam zalez a hlavně nikoho, rozumíš, nikoho neotravuj!“
Ale vím já, jaký to je může být pocit, když to Vaše noční extempore:
…“ Napsala jsem před chvílí blbíši, tak to zkopíruju, protože chci, abyste si to taky přečetli“
si tady každý přečetl? Asi naplňující, asi aby i blbíšovi bylo jasné, zač je toho loket … no … k tomu jen už dodávám, že proti gustu…
Ách jo, Vy máte, respektive jste měl, maminku? Já myslela, že jste se jen tak vyskytl.
A raději pište ty svoje příběhy, tím byste se i dnes uživil, jde Vám to, já bych Vaši knihu rozhodně koupila.
A u Bavora jsem se objevila, že mě jeden RNDr vykousal z milého krtince. A protože byl odborník, tak se nechal očkovat, až úplně cítil, jak se mu tvoří ty protilátky, bohužel to byly trombocyty . Na další dávku se už , bohužel, nedostavil. Jo, těm lidem v Krnově se ukázal pan prezident, premiér, ale elektřina jim stále nejde…
Hezký večer přeji.
… a i proto se ve jménu zrcátek od auta bourají „selsko-barokní brány“(radši to dám pro jistotu do uvozovek, člověk nikdy neví). I když je to stejně úplně jedno, neb sem si z Vaší a liščí reakce ověřil to, co sem si myslel, když sem odepsal našemu Martinovi V. toto: https://web.litterate.cz/tribuna_act/comment-page-66/#comment-338556 odepsal našemu Martinovi V.
Opravdu nemohu, Ládiku, za to, ale jsem už holt takový, že se NEnevyjadřuju napřímo, protože očekávám od druhých, že umí číst mezi řádky, že jim stačí naznačit a hlavně, že umí texty domýšlet. Už i proto nesnáším berličky v podobě smajlíků! Snad i proto, abych si odpočinul od mých strohých technický zpráv, píši (uznávám, že blbě!) pro někoho spíš v hádankách a metaforách … konečně, i proto jsem před můj text předsunul toto:“Je tedy na vás, jak si to přeberete“…. No … a třeba Vy s liškou jste si to holt přebrali po svém, s tím opravdu nic nenadělám.
P. S.
přesto si dovolím už jenom nepatrnou poznámečku. Ten můj Stařec nebyl o Vašem pokroku, to mě fakt ani ve snu nenapadlo, ale o prachobyčejném lidském s m u t k u . A vězte, Ládiku, že někdo to má tak, že ten smutek je nedílnou a dost významnou součástí jeho života … to se právě v životě přihodilo třeba mně.
JO
ideální funkce, vo který se mi celej život ani nesnilo je funkce r a d i l . Ten nikdy nic nezkazil za nic nezodpovídal a měl se mnohem líp než já coby uštvanej HIP.
P. S,
Mimochodem el. razítko nerazítko, stejně tu nefunkčnost úřadů v součacný době neovlivní. Já, jako dávnej už důchodce si můžu dovolit ten luxus mít přerušenou živnost a počkat /* na rozdíl od nedůchodců, až volby pošlou Bartoše do prdele a vono si to nějak už samospádem sedne. Snad tam příjde jinej řezan, neb tohle, co tam sedí a dělá tu digitalizaci stavebního řízení nemám opravdu už zapotřebí, Ládiku.
/*
no počkat!!! … jak se to vezme, žejo? Při tý síle blbů v naší spoležnosti se taky už nemusím dočkat … ale co, dneska třeba svítí sluníčko a třeba porostou houby, snídani jsem taky dostal … tak co!
Nezpochybňuji většinu toho, co autor Jindřich Kulhavý v článku píše.
A přestože jeho publicistická činnost jako šéfredaktora i.Nadhledu je jistě ocenění hodna, v jednom v uvedeném článku přesto neodolal, aby se neotřel o Andreje Babiše – „Je evidentní, jak moc budou nyní chybět Babišem utracené peníze za covid a Fialou za Ukrajinu.“.
Už jsem to tu zmínil včera – deficit státního rozpočtu za vlády ANO + ČSSD s podporou KSČM vypadal takto – 2017 – 1 624,7 mld., 2018 – 1 622,0 mld., 2019 – 1 640,2 mld, 2020 – 2 049,7, 2021 Už s vládou pětikolky/ – 2 465,7 mld,
No, a kam šly peníze „Babišem utracené za covid?“ a kdo zavinil tu příčinu utrácení? Od konce – zavinil snad covid u nás Babiš? Utrácela jeho vláda víc, než okolní vlády? Prdlačku, švagrová. Výrazně méně. A ty peníze zůstaly primárně u nás doma /já vím, hodně jich jako dotací zavřených fabrik zahraničních majitelů šlo „ven“/. A za co se utrácelo? Za předražené ochranné pomůcky /na kterých si mastili kapsy cizí kapitalisté, protože jich byl nedostatek/, za nesnesitelně drahé vakcíny přes madam von Lejno, za neskutečné propady zavřené ekonomiky, za sanování mezd, za dodatečné prostředky krajům a obcím, za přímé podpory /ano, je třeba nablít na Babiše, že i penzisti dostali jednorázově snad po pět tisíc, ti penzisti, kteří si to ničím nezasloužili, protože žádné „vícenáklady“ neměli – jak „pravil Zarathustra“/.Miliony přesčasových hodin zdravotníků, hasičů, vojáků, policistů, celníků a řady dalších profesí státního a korporátního sektoru, ba i soukromého, které byly sanovány z rozpočtu. A samozřejmě se přiživili i podvodníci a manipulátoři.
Ptám se – za tohle všechno mohl Babiš a jeho vláda? Nemá pan Kulhavý /i mnozí z nás/ náhodou poněkud krátkou paměť?
No, a za co utrácí vláda fialového hnusu a jeho pětikolky, a kdy za to může, kdo je za ten stav odpovědný, a fakt jde „jenom“ o tu Ukrajinu – také je to vina „vis maior“ jako za Babiše?
Díky paní „lujjzo“ za „koment“.
Není to běžné, aby se tu někdo chtěl podívat pravdě do očí.
Ono to ani nejde přes ideologické brýle.
Proč?
No, „protože Babiš!!!“.
A je vymalováno, většina zdejší „opozice“ má skrze toto heslo jasno.
„Pětikolku“ neeeeee.
Babiše? – no to v žádném případě.
Že reálně není nikdo další „na řadě“.
Nevadí.
Dále močálem černým kolem bílých skal.
Aspoň bude na koho kydat.
VIdláku „kydat“ –
předpokládám, že jste podle obsahu pochopil, že to není na Vás, který v těchto věcech jako jeden z mála zde, si uvědomuje a ví.
A taky v tomto smyslu píše.
Z vlastní zkušenosti z několika hovorů vím, že máte pravdu. Babiš prostě nee, to raději rozvědčíka na Hradě a demoliční slepenec ve vládě. S dovolením si zkopíruji a budu rozesílat dál.
Jestlipak jste si přátelé všimli, jak se v posledních cca 30 letech změnilo posuzování výsledků války? Tisíce let se o výsledku rozhodovalo na bojišti (v moderní době samozřejmě i ve výrobním zázemí) a vítěz byl až na zřídkavé výjimky jasný. My ovšem žijeme v době, kdy jsou vítěz i poražený určení ve Washingtonu hned na počátku střetu a někdy dokonce ještě před ním! Pokud pak následný vývoj takto určenému výsledku neodpovídá (Irák, Sýrie, Libye) nebo je s ním dokonce v rozporu (Afganistán, Ukrajina), neupravuje se vyhlášený výsledek, ale zintenzivňuje se propaganda. Nezvýší se úsilí válečné, ale úsilí manipulativní a propagační, které má veřejnosti tou správnou „komunikací“ vysvětlit, že naše zbraně trvale a vítězně postupují vpřed, stačí jen ještě jednou zvýšit daně nebo okrást důchodce. A když tomu lidé odmítají věřit a dokonce reptají, není to důvod s nimi mluvit na rovinu, ale naopak je to důvod k zavedení represí.
Tomáš 666: Jak se to vezme, je pravda, že Západ stále víc nadřazuje propagandistické cíle těm vojenským při plánování operací v době internetu a mobilů. Je ale pravda i to, že někdy výsledek jasný není a vítězství si můžou nárokovat všechny strany, když každá bojovala za jiný cíl. Bitva u Borodina, kde bojiště ovládl Napoleon a Kutuzov měl i něco vyšší ztráty, ale Kuzuzovovi pořád zůstala velký část armády se kterou ustoupil za Moskvu a Napoleonovi to znemožnilo tažení opravdu vyhrát spolu se zimou. Severní Vietnam dokázal slovy maršála Giapa déle prohrávat než
USA vydržely vítězit. Napoleon vyhrál bitvu, ale mírovou smlouvu výhodnou pro Francii diktovat nemohl. V Afghánistánu pořád na bojišti vyhrávala západní koalice. Talibanci ji nedokázali z žádné větší základny vypudit. Talibanci prostě svou výhru vyčekali. Jejich vedení bylo odhodláno sedět a čekat v Pákistánu i desítky let než to Západ přestane bavit a unaví se. Pokud Izrael pošle armádu do Libanonu, svede bitvy s Hizballáhem a po nějaké době ustoupí po mezinárodním tlaku na příměří. Prohlásí se vítězem izraelská vláda i vedení Hizballáhu. Izrael že měl nižší ztráty než Hizballáh a zničil část jeho arsenálů. Hizballáh že většinu členů ušetřil v záloze, většina raket mu zůstala v podzemních úkrytech a zase se do pohraničí vrátí a zůstává stále i politickou silou. Obecně se zdá, že rozhodující vítězství je dnes čím dál vzácnější a většina válečných konfliktů se rozplizne v dlouhodobou přetahovanou s nejasným výsledkem a jen rostoucími škodami především pro civilisty Jemen, Sýrie nebo Libye. Pouštní bouře bouře roku 1991 nebo Karabach na podzim 2020 jsou spíš výjimky svým rychlým jasným výsledkem. Šestidenní válka 1967 se už opakovat nebude. S rozšiřováním čím dál pokročilejších dronů a lehkých přenosných raket mnohem levnějších než obrněná vozidla a letectvo se dá čekat, že i boj s menší skupinou povstalců někde v Sahelu bude trvat velmi dlouho za ohromných nákladů a bílou vlajku budou proto vyvěšovat hlavně účetní.
„O imigraci
Neprodyšné zavření hranic první den ve funkci.
„Největší deportace ilegálních imigrantů v americké historii v případě potřeby i za pomoci Národní gardy nebo armády. „Vláda musí udělat to, co musí udělat, aby zastavila nárůst zločinnosti. Ilegální imigranti nejsou civilisté. Jedná se o invazi do naší země.
Pozn. autora: Rychlé uzavření hranic by proběhlo za pomoci opětovného zavedení všech opatření, které Joe Biden zrušil okamžitě po svém nástupu do funkce. Deportace imigrantů je dlouhodobý úkol, na jehož plánech pracují různé týmy, nicméně jeho důležitou součástí je dobrovolný odchod mnoha imigrantů poté, co je vláda přestane podporovat a naopak je začne důsledně stíhat jako ilegální imigranty.“
„O blázinci
Republikánský senátor Jim Jordan řekl v rozhovoru, že současné volby nejsou o levici proti pravici, ale o normálním světě versus blázinci. Co může být větším důkazem než fakt, že Demokratická strana nechce schválit zákon „Save Act“, který by voličům přikazoval nutnost prokázat se u voleb, že jsou občany USA. Podle demokratů to podporuje rozdělení společnosti.
Pozn. autora: Něco na tom blázinci bude, neboť Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. Tomu se divili dokonce na CNN.“
Nedivím se, že je Trump pro zelené trockysty v hávu liberálních demokratů arciďáblem č.1 a že pokud bude zvolen, bude to pro ně studená sprcha.
„Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. “ Je to sice na generaci, ale možná účinnější, než vystěhování, které lze vrátit.
kolko testosteronom nabitych muzov, ktori ho potrebovali, aby sa dostali niekde z Afriky ci Venezueli a presli celu tu trasu posiatu prevadzacmi a mafianmi, dokaze presvedcit, aby sa nechali preoperovat?
Dneska mě tak nějak napadlo podívat se, jak se zástupci opozice v našem městě propagují na sociálních sítích. Kandidát ANO jede klasickou aktivní kampaň, propaguje aktivně ANO, svoji činnost ve městě, sdílí úvahy, informace atd. Podobně to je i u zástupců pětidemolice, prostě přirozeně prostřednictvím sociálních sítí nahánějí voliče. Další strany opozice na to reagují tak, že předseda OV KSČM sdílí na sítích recepty na zavařování okurek, předseda okresní SPD na sociálních sítích nenapsal pro jistotu už dva roky nic a místopředsedkyně SPD sdílí pejsky a kočičky. Předpokládám, že v mnoha ostatních městech to bude podobné. Jako by těm lidem nedocházelo, že jsou prostě politici a musejí získávat hlasy. I kdyby měli jen sdílet příspěvky z centrálních stranických zdrojů, je to pár kliků na počítači. Ale to je chyba i stranických orgánů, že těm svým lidem v obcích neposkytnou nějaké školení jak vlastně tu politiku mají dělat. Dokud se nezmění přístup v těch nejnižších patrech politiky, tak se těžko změní v těch vyšších a nějaké společenské změny se asi těžko dočkáme.
Přátelé, kolikrát jste v posledních dvou letech četli, že se Rusko ocitá v mezinárodní izolaci? Asi se to ani nedá spočítat, že?
Jenže ona je ta izolace Ruska pouze mediální bublina šířená na Západě a také jen a pouze tady se najdou lidé, kteří tomu věří.
Eastern Economic Forum: Top Achievements and Key Moments (sputnikglobe.com)
I pro ty, kteří nevládnou angličtinou, je zřejmé, jak velké obchodní, politické i osobní kontakty se tam pravidelně navazují.
Pravdou je to, že do izolace se naopak dostává ČR. Fialu nepustili do Nigérie a jeho poskoka Pojara, když jel do Číny žebrat o alespoň jedno letecké spojení, nepustili ani přes vrátnici (o týden později šéf Slavie Tvrdík jednal přímo s Pingem). Síkelovi nedovolili Arabové ani přistát, když jel žebrat o plyn a ropu. Maďarsko a nově i Slovensko jsme si vyloženě znepřátelili. Vlastně je to tak, že s ČR už mluví pouze ty země, které nám poroučejí!
Nemyslím si. U těchhle voleb to možná trochu pomůže, ale to, co se dá očekávat, že bude následovat, pětikoalici dost pravděpodobně smete do voleb příští rok. IZS sice funguje perfektně, ale ten se budoval dávno předtím a na něm pětikolka nemá zásluh ani za nehet. Co ovšem úplně dokonalé není a v důsledku čehož na řadě míst opět došlo k opakování katastrof z let ’97 a ’02, je nedobudování protipovodňových opatření, přičemž se dost pravděpodobně zatoulala řada miliard, která na to za těch téměř třicet let byla postupně uvolňována. A tahle vláda mohla tři roky předvádět, jak všechno dovádí k dokonalosti. Nestalo se.
A v příštích týdnech a měsících se ukáží další věci – kolikpak asi vyplatí lidem pojišťovny a jak se předvede stát? Kolik lidí přijde o střechu nad hlavou i proto, že v důsledku extrémní inflace za téhle vlády vystoupaly ceny stavebních materiálů a celkově i všeho dalšího do astronomických výšin? O kolik víc zadluží tahle vláda stát? Kolik financí nebude na pomoc českým občanům, protože rozpočet ministerstva obrany a nenávratné sypání desítek až stovek miliard do černých děr za hranicemi? A bude toho mnohem víc.
Nemohl.
Pokud mi nevěříte, zkuste naučit Lajku a Bělku OPRAVDU řídit kosmickou raketu. Jestliže uspějete, pak uvěřím já vám, že Tydýt Tchajwanský dokáže chápat.
V r. 2019 prodala Škoda v Číně přes 300 tisíc aut. V již covidovém roce 2020 prodala skoro čtvrt milionu aut. V tomtéž roce vyrazil náš předseda na výlet a v roce 2022 Škoda v Číně skončila a zavřela všechny čtyři (!!!) místní fabriky. Tolik k přínosu tohoto zcela zbytečného člověka.
Ten člověk NENÍ zcela zbytečný!
Kdo jiný by dokázal škodit s tak vysokou efektivitou a s tak mizivými finančními náklady (vzato do důsledků – jedna zpáteční letenka a pár desítek dolarů na dietách)?
Berte to tak, že vy jste jenom Hloupej Honza (mlátím to tu do vás furt) a soudruh Síkela je geniální obchodník a ekonom a …, a…, a…, no prostě krásnééj, mladéééj, chytréééj soudruh!
Mohu, Targusi, potvrdit z vlastní drobné zkušenosti, jakože se Auto (dle webu auto.cz, který jsem si četl ve vedlejším okně, kdy jsem poprvé napsal něco na Kydy) jmenuji.
Pracovně větší dodavatel pro autoprůmysl a samozřejmě největším zákazníkem VW a jeho dcery. Dnes máme práce na měsíc, co dříve byla tak na tři dny. Dobrovolně povinné dovolené střídají dovolené, jenže jejich počet se krátí…Co bude PAK, nikdo netuší.
To, co jste popsal, mne zabrzdilo v mé touze znovu si koupit dospělé auto a „rozjet to“.
Můj kamarád, který jezdil pro subdodavatelské firmy, před rokem a půl prodal soupravu za zlomek ceny a zdrhnul do předčasného starobáku.
Věděl, co dělá…
Tenkrát mi to své auto vnucoval i s prací. Zašel jsem se tam podívat. Hala, která jela na tři šichty, prázdná, sklady polotovarů prázdné taktéž. Zůstala minimalistická výrobička v menší hale, a to na jednu směnu, a volno placené 60%, kdykoli si vzpomenete.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.”
Matouš 7:16-20 CSP
……. A podnikatel a člen ODS Tomáš Šalamon připojil, že doufá, že lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech, jsou na povodně připraveni a nebudou chtít následně za škody peníze od daňových poplatníků.
„Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit záplavy, doufám, že všichni, kterých se to týká, a mohou být pojištění, jsou pojištěni a ti, kteří pojištěni být nemohou, tak tam už nebydlí, popř. s alternativou záplavy počítají, a nebudou to zase chtít sanovat z veřejných peněz,“ napsal Šalamon
Kategoricky oznamuji, že všechny mé minulé i budoucí příspěvky je třeba chápat jako metaforické vyjádření, jež používám v různých krizových momentech, nikoli jako sdělení čehokoliv.
Povodně v Německu mají pět obětí, v Pasově rychle stoupá hladina Dunaje
….O povodních dnes jednala bavorská vláda premiéra Markuse Södera. „Ihned uvolníme 100 milionů eur, které ještě odpoledne dáme k dispozici. Pokud bude potřeba více, poskytneme další peníze,“ řekl Söder. Dodal, že Bavorsko očekává také slíbenou finanční podporu od spolkové vlády.
O pomoc mohou žádat firmy i obyvatelé, pokud v Bavorsku odvádí daně.
Základní podpora bude činit 5000 eur pro domácnost, může být ale vyšší.
„Pokud by někdo skutečně přišel o všechno a ocitnul se v existenční nouzi, můžeme proplatit až sto procent škod,“ dodal Söder. https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2526870
Bez komentáře.
Jen taková perlička. Vlastně jen dvě perličky zasazené do náušnic. Média nestačí popírat zprávu, že během debaty měla Kamala Harris perlové náušnice, které sloužily jako bezdrátová sluchátka. Tak co myslíte, jak dlouho to vydrží coby dezinformace? https://www.facebook.com/photo/?fbid=10233972740205928&set=a.1274724114034
Nič odpornejšie už v týchto dňoch neuvidíte. Herci Bratislavského bábkového divadla prečítali po predstavení deťom vyhlásenie na podporu štrajkovej pohotovosti. Prihovára sa tým najmenším, že vláda klame, že Janko Hraško je „menšinový“ a že dobro nakoniec zvíťazí nad zlom. V hľadisku sedeli žiaci základnej školy a gymnázia na Dunajskej ulici….. píše Eduard Chmelár na FB……. Takéto demagogické politické vyhlásenie je čistou manipuláciou s nevinnými detskými dušami. Herci podsúvajú deťom, že klamári sedia vo vláde (v opozícii asi nie) a že ich treba poraziť, pričom sami zavádzajú. Vo vyhlásení žiadajú zastavenie cenzúry a obmedzovania slobody tvorby.Zaťahovať deti do politického boja je nielen ľudsky nízke, je to prejav zúfalstva. Kto sa k tomuto uchýli, už prehral. Aj ja mám výhrady k správaniu ministerky kultúry, ale podsúvať deťom, ktorí politici sú tí „zlí“ a ktorí „dobrí“ a zároveň im ideologicky (dez)interpretovať rozprávky, je ďaleko za hranicou prípustnosti akejkoľvek činnosti v divadlách platených z daní všetkých voličov. Herci tvrdia, že takto vedú deti k tolerancii, v skutočnosti ich takto vedú k ideologickej neznášanlivosti, zaslepenosti a politizácii kultúry, ktorá nápadne pripomína päťdesiate roky. Žiadam Bratislavský samosprávny kraj a jeho predsedu, aby voči takýmto hrubým zneužívaniam detí na politický boj okamžite zasiahol, v opačnom prípade by mali zasiahnuť legislatívne poslanci NR SR a zakázať politické vyhlásenia pred detským publikom. Spamätajte sa a prestaňte s tou ideologickou indoktrináciou. Ruky preč od našich detí!…….. fakt humus PS….
Odpověď je jednoduchá.Úplně postačí, když rodiče předají PÍSEMNĚ učitelkám v MŠ prohlášení, že nepovolují svému dítěti žádnou návštěvu divadla.
Problém je vyřešen.
Zdravím Vás, Blbíši,
19. září jste napsal: “ … zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?“ Nevím, jestli Vám bude následující odpověď stačit. Ale snažila jsem se.
Když chceš přesadit vzrostlý strom, záleží na okolnostech. Když máš dost času, první rok na jaře vykopeš rygól a přesekáš kořeny pod polovinou obvodu stromové koruny. Naplníš jej dobrým kompostem. Větve nad podseknutou polovinou zkrátíš. Druhý rok provedeš to samé s druhou polovinou stromu. A třetí rok s pomocí těžké techniky strom vykopeš a přesadíš do dostatečně velké jámy naplněné dobrou zeminou a koukáš to dostatečně zalévat. Když čas nemáš, tak holt první dva kroky přeskočíš, jdeš rovnou na krok číslo tři a budeš se modlit, aby to ten strom ve zdraví přežil.
A s lidmi je to jako přes kopírák. Když teď sleduju situaci na severní Moravě – všechny ty příběhy lidí, kterým velká voda vzala domovy – jsem přesvědčená, že někteří z nich, zvlášť senioři, se rozhodnou už zpátky nevracet. To je ta situace, kdy prostě naráz přetnou kořeny a pokusí se je znovu zapustit jinde, byť naděje, že se to podaří je malá.
Já jsem měla to štěstí, že přesun do Mississippi probíhal postupně a mohla jsem se tomu snáz přizpůsobit. Prvním krokem byla žádost o Zelenou kartu. To byl několikastupňový proces, který trval něco přes rok. Pak přišlo balení. Naštěstí jsme se přesouvali do zařízeného domu, tudíž nebylo třeba balit nábytek. Stačilo jen 16 banánovek s oblečením, pár knížek, DVD s oblíbenými filmy, fotky a nějaké další drobnosti, které, kdybych si je nezabalila, vůbec nic by se nestalo. Na druhou stranu mě štve, že jsem si nenakoupila a nezapakovala české zahradní nářadí. Pořádné hrábě, rycí a podávací vidle, motyka by se mi tu šikly.
Na první dobu vzpomínám jako dobu naplněnou euforií. Zakládání zeleninové zahrady, oplocování pozemku pro slepice, sestavování kurníku, shánění slepic. Prostě budování nového domova s tím, že sousedé holt hovoří jiným jazykem. Jo, jiný jazyk… To byla výzva. Sice jsem slušně anglicky uměla, ale kdepak s tím na jižanskou angličtinu. A když se k tomu přidá ještě silný přízvuk černochů, máte na dlouho sebevědomí pod úrovní kolen. Testy na řidičák – stydím se, ale udělala jsem je až na potřetí. Pohořela jsem na takových znalostech jako kolik může vyfasovat puberťák při řízení pod vlivem omamné látky.
Jestli mi něco chybělo a chybí? Zbytek rodiny, samozřejmě. Ale pak takové obyčejné věci, jako čeština. České filmy a česká audia zní u nás doma denně. Měla jsem období, kdy mi angličtina lezla krkem. To se naštěstí upravilo a teď je to podobné jako když jsme v Československu sledovali zprávy a museli jsme se zamyslet, jestli hlasatel mluví česky nebo slovensky, prostě vnímám obsah a ne jazyk. Moct si zajít do krámu a koupit si voňavou, křupavou housku. Ale ano, můžu si upéct a taky že občas upeču, ale to pohodlí… Člověk se musel přizpůsobit v určitých drobných zvyklostech, například si zvyknout na novou značku zubní pasty, protože po roce zásoba z Čech došla. Upravit kuchařské zvyky, protože některé ingredience se tu dají jen těžko získat a svíčková ve zdejším horku, to vážně není to pravé ořechové.
Jsem ráda, že jsem mohla nakouknout pod pokličku života obyčejných Američanů. Jak to třeba vypadá ve škole. Víte, co mě tam překvapilo? Že děti nejenže sedí v lavici každý sám, ale i když se přesouvají ze třídy do třídy chodí jako husy za sebou oproti dětem v Česku, kde jsou lavice navrženy pro dva žáky a ve školce se chodí po dvojicích. Trochu si kladu otázku, jestli ten zbytnělý zdejší individualismus nemá své kořeny už tady v tom – každý sám za sebe, že se nerozvíjí spolupráce už od ranného věku.
Hodně lidí se mě ptá, zda se někdy vrátím do Čech. Nevím. Na jednu stranu mám v Čechách zbytek rodiny, na druhou stranu by to znamenalo začínat znovu a platí Herakleitovo „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“ Češi umí mít dost za zlé těm, co žili dlouho mimo republiku. Vevča by asi mohla povídat.
nevim, jestli maji Cesi za zle tem, co zili v dlouho v zahranici, sam jsem se s tim nesetkal.
Ale velmi dobre vim, ze ti, kteri zili dlouho v zahranici maji silne tendence Cechy doma mistrovat.
Pritom v jejich novem domove (Vevca+Petra) to je pekny pruser, se kterym si tam nikdo rady nevi, tak pro Cechy maji vzdycky dost panskych rad.
Nejkriklavejsi priklad jsou americke volby. Je jich pres 300 milionu a ti dva „nejlepsi“ se uchazeji o kreslo sefa.
A tupe stado kolem toho sveho kandidata vynasi do nebes a hani toho druheho.
Pritom je jeden za 18…
A jeste k tomy vsemu chteji tenhle typ demokracie vnutit zbytku sveta treba i bombardovanim. To je zamozrejme lez, ale tvrdi to uz nekolik desetileti.
Taky mam zkusenost s Cechoamericany, kteri si to tam nemuzou vynachvalit, ale kdyz na leto prijedou do Cech, tak vetsinu casu stravi po doktorech…
Ale Petra se rozhodně nesnaží nás mistrovat, naopak její články byly hodně zajímavé a je škoda, že v tom nepokračuje, ráda jsem je četla.
Vevča možná někdy ano, ale spíše má prostě odlišné životní zkušenosti, jak jsem pochopila, žije v USA již od mládí, takže většinu života. A to člověka jistě poznamená, ale její příspěvky a texty jsou také zajímavé. Obě jsou přínosem pro tento blog.
: Kočko, nemám pocit, že „Expati“ chce nějak obviňovat paní Petru a Vevču. Spíše to napsal jen jako častý jev.
: Petra Opět díky za článeček z Hlubokého Jihu, zaujalo mě v něm, že i přemýšlíte o možnosti se jednou vrátit. Opravdu někde zůstat natrvalo není jen tak pro někoho. Rozumím mnohým Ukrajincům, Moldavanům a Rusům v devadesátkách. Holt, obětovali se pro své děti, v nové zemi budou navždy cizinci, ale jejich děcka už ne a nebudou třít bídu s nouzí.
Jenže pro člověka, který je ve své vlastní zemi relativně spokojený je to velice těžké. Přesně jsem si uvědomil pocity, jaké jste měla, kdy jste jedno období začala angličtinu nenávidět. Měl jsem přesně to samé. Mám ji moc rád, ale po určité době se mi na okolomluvící obrazně otevírala kudla v kapse. Ale já to nepřekonal, na rozdíl od vás. Mám to kolikrát i na dovolených, kdy po týdnu mi někde v mozku proběhne směrem k domácím: „Sakra, už mluvte česky !“
Co by nás mohlo hodně zajímat, i když jste se toho párkrát dotkla ve svých článcích – život důchodců v US. Těch obyčejných. Vy, jestli si pamatuji dobře, to máte trochu jednodušší, nebo alespoň pan manžel, že je bývalý zaměstnanec armády. Tak hodně ošetření a léčení má za jiných podmínek než například prodavač ze supermarketu….
Nebo nakolik si obyčejný americký důchodce může dovolit dovolenou v Praze, z profláknutého fóru za totáče. Já například poznal jednu US zdravotní sestru, pro kterou byl čtyřdenní pobyt v Paříži splněným životním snem, o kterém bude nadosmrti vyprávět kamarádkám. Rozhodně to nebyl výlet, který by si každoročně zopakovala.
: Blbíš
Ať vás nechválí jen zdejší ženské. Za mě PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE !
Vždy, když čtu nějaký ten delší literární útvar od vás si říkám, sakra, ten chlap ale UMÍ česky.
Auto, nepřehlédla jsem Váš příspěvek s otázkou ohledně života důchodců v US. Zkouším dávat dohromady nějaké relevantní informace doplněné fotkami. Jde mi to jak psovi pastva, tak to holt bude chvilku trvat.
… budiž, Petro, ale abych se přiznal… omlouvám se… ale nevím, jak bych Vám to mý nevěření,
ohledně toho někdy běžícího filmu tam někde ve Vás, měl citlivě vysvětlit, abych Vás nepohněval.
Asi to bude tím, že Vás měřím svým metrem a tím, co sem slyšel od emigrantů. Sem totiž narozenej v bejku a… a tím je řečeno vše… tedy jak to mám s tou MOU rodnou hroudou!
To co píšete mi přijde takový až téměř únikový, z toho stejnýho šuplíku, z kterýho ste nám kdysi posílala ty Vaše mně milý každodenní běžný postřehy z novýho domova = škoda, že už nejsou!!!
Ale i tak, děkuju za odpověď.
P. S.
Asi bych to měl za sebe vysvětlit, žejo?
Úplně každej je sám sesebou, hlavně ve chvílích, kdy mu není zas tak úplně dobře, byť obklopen samou láskou! V tý Vámi „vykopaný díře“ ste nejdřív musela ty kořeny stromu Vašeho života nejen jeden po druhým nejprve pečlivě obnažit, asi i důkladně prohlídnout, zvážit a spočítat. Teprve pak ste mohla tnout do sakra živýho, přetnout tu Vaši pupeční šňůra spojenou s domovem se vším všudy, co si pod tím slůvkem domov každej z nás představuje. To dokáže málokdo. Podle toho, co sem slyšel od mýho nejlepšího kamaráda, kterej mi z minuty na minuty zmizel ze života… snad jen kvůli lásce, zvědavosti, uplatnění, pronásledování, dobrodružství, nezralosti=nevyznání se v sobě atd. atd.
To je to, nač sem se Vás tenkrát ptal, protože sem to jaksi vycítil z některých Vašich tehdejších textů, ale třeba se mýlím!!!… a zase bych si tipnul, Petro, že tohle bylo/je to, co píše scénář Vašeho filmu tam někdo hluboko ve Vás, kterej Vám běží na stropě nad Vaší postelí, když NĚKDY nemůžete spát.
Mýlím se tolik?
(ještě jednou se omlouvám… samozřejmě, že nečekám odpověď, protože to je Vaše soukromá věc a do té nikomu nic není, tedy ani mně!)
Blbíši, to bych nebyla člověk z masa, kostí a emocí, ale žok vycpaný pilinami. Ovšemže někdy nemůžu spát. V mém věku je to normální. Nejlepší lék na to je vstát a jít něco dělat. Třeba chvíli plést nebo luštit sudoku nebo cokoli. Jen se nesnažit zabrat. Čím víc se člověk snaží, tím víc je vzhůru. A ovšemže mám svou třináctou komnatu – vlastně několik. Možná by se z nich dala už sestavit slušná chalupa. Ale jak zpívala Jitka Zelenková …sem smí jít jenom to mé lepší já, ve vzpomínkách mých…
JO
pro mě něco jako sci-fi… už jen proto, že nemám rád žirafy:
https://www.istockphoto.com/cs/fotografie/%C5%BEirafa-mimo-ok%C3%A9no-letadla-na-pozad%C3%AD-tmav%C4%9B-modr%C3%A9-oblohy-gm1341611046-421292386
= do letadla a parníku by mě nikdo nedostal!!!
No jo. Taky nerada lítám. Dokonce, když jsem měla letět poprvé, zjišťovala jsem, zda by se dalo lodí. Dopadlo to podobně jako v té anekdotě:
Zahraniční student na zkoušce moc neumí a tak vytáhne kartu: „Já umět, ale čeština móóóc tezká.“ I hodí si zkoušející nohu přes nohu a zeptá se: „Parlez vous francais? Do you speak English? Gavarítě pa rúski? Sprechen Sie Deutch?“ „Rači čésky.“ zazněla zkroušená odpověď.
Díky za krásné texty.
Mám dotaz.
Včera Lejnová v TV říkala, že EU schválila další půjčku Ukrajině, 150 miliard eur, kterou Ukrajina bude splácet( asi až vyhraje) a že bude půjčovat ze zmrazených aktiv Ruské federace.
Nevím, jak by mi mohl nějaký šéf objasnit, že půjčovat někomu něco, co jsem ukradl a čekat, že mi to splatí až si sám nakrade, tak to dělají jen kriminálníci nebo mafiáni. Jak toto vysvětlit obyčejnému občanovi, aby jeho vnímání EU a této soudružky, bylo pozitivní?
A když je něco zmrazené, jak se to štěkem soudružky může okamžitě rozmrazit?
Veliké části občanů je to prostě jedno. A druhá? Dnes jsem byl krátce v obchodním centru v ostravě- tedy jen na parkovišti. Ale za tu chvilku jsem vypozoroval nervozitu a špatnou náladu u docela slušného vzorku řidičů- ať už se rozčilovali, že jeden nezacouvá napoprvé a druhý musí čekat, nebo i dávání přednosti pro lepší pohyb a zaparkování na právě uvolněné místo.
Co mně ale dostalo byl projíždějící řidič který měl na pátých dveřích samolepku močícího muže na hlavu Babiše.
Řekněte mi co je to za náturu si tohleto dávat na auto. Názor můžeme mít na politiku jaký chceme ale přece si nebudu pro podporu Ukrajiny přemalovávat Fasádu na modrožlutou nebo nebudu nosit triko Fuck of Putin….Myslím si že například když si tam někdo nalepí samolepku Baník na to auto ok, když si někdo vezme tričko týmu F1 ok tohle je prostě fandovství, ale ukazovat na odiv a ještě takhle svoji politickou orientaci? To není o politické orientaci ale nastavení hlavy.
A toto prosím pěkně dokázala masírka ČT a dalších
Tak sem si, vážení, před dnešním mým volením konečně vyndal z obálky: „Sadu hlasovacích lístků“ a tam je vložen jeden list papíru formátu A3, kterej je z obou stran popsanej a kterej mě informuje o tzv.: “Zkratkách politických stran a hnutí“.
No co vám budu povídat, kdybych neseděl, asi bych si sedl rovnou na
prdezadek. Vůbec sem netušil, že je jich tolik.A jak sem ty zkratky četl, samovolně mi na mysl vytanul nebožtík M. Macek, kterej TO tehdá ku příležitosti tý Rychetský sviňárny trefil přímo na hlavičku, no posuďte sami:
“Jen prosím každého, kdo dnes rozhodnutí Ústavního soudu z jakéhokoliv důvodu tleská, aby si v příštích letech nestěžoval na roztříštěnou sněmovnu plnou zákonodárců ze slepených pidistraniček a z toho plynoucí rozbředlou politickou scénu, ještě neschopnější, než je ta dnešní“.
A hned po Mackovi sem si vzpomněl na moje staveništní kolečko a zbytečný lidi, o kterých sem za covidu napsal svým přátelům. A protože je to furt aktuální, dám to pro zamyšlení i sem a vy si to něják zase přeberte, takže:
Stařec a kolečko aneb, co maj společnýho zbytečný lidi s roubem mýho táty
Snažíme se s tou furt ještě mou ženou o rodinnou pohodu, protože stejně tak se vo ní snažívali naši rodiče. Dříve jsme to brali jako samozřejmost, ale dneska? Dneska to de stále hůř a hůř, protože nám to kazí zbytečný lidi, který nás denně zavalujou svým negativismem, zlobou, nesnášenlivostí, hloupostí, nepřejícností a chladnou vypočítavostí. Je toho na nás zkrátka příliš, žejo?
Ale taky sem si nemohl nevšimnout, že začínaj mluvit i jednotlivci, který dosud neměli potřebu se veřejně vykrucovat a od kterých bych to nikdy nečekal. O to víc však vyčnívaj netáhla všeho ražení. Ignoruju je, ale to může mít zase budoucí potíž, neboť z knih vím, že jedno z největších nebezpečí se skrejvá v podceňování protivníka, alespoň takový zkušenosti měli i naši otcové se svejma kolaborantama a zaprodancema.
Ale o tom sem vlastně psát nechtěl, chtěl sem napsat něco zbytečných lidech, o tom jejich netáhlovství a taky o tom, že kdyby třeba nebyli, tak by se vůbec nic nestalo.
Jsem z nich otrávenej, a tak se nemůžete divit, že sem to všechno v sobě hromadící musel rozchodit, a tak sem šel lesem ke svý přehradě, kam je sice taky zakázanej vstup, nikoli proto, že covid, ale proto, že pitná voda.
Já mám tu přehradní vodu za svou, tu vodu si moc dobře pamatuju, když se ještě svejma pramínkama drala ze stráně na světlo boží, kdy se sbíhala do zurčícího, mezi kameny klokotajícího, potůčku a jak už zmohutněle utíkala do dáli tou roklí mých prvních trampů, vzpomínek a mýho mládí. Taky pamatuju, jak jednoho dne melodii kytar táhnoucí se spolu s mlhama nad tou roklí přerušil lomoz lžíce bagru a jak ten odvěkej běh vody utnula a do cesty jí postavila přehradní hráz a jak ta voda se zmateně a neochotně tou hrází nechala spoutávat a jak mrtvolně za ní mohutněla až ták, že se doslova přerodila do současný přehradní krásy.
A jak tím lesem du, nemohl sem si nevzpomenout na jinakost loňskýho předjaří, který porušilo odvěkej přírodní běh, kterej ještě pamatuju. Současnej les je v něčem jinej. Asi je to tím, že ty přenádherný barvy, do kterých se schovalo podzimní slunce, nestačily ještě ustoupit mdlýmu tlení, který se skoro vždycky odehrává pod duchnou na něm ležícím sněhu. Pamatuju, že loni sníh takřka žádnej nebyl, na zem spadlý listí jakoby neslehle a načechraně říkalo:…“ broď se mnou!“ A tak sem se tedy brouzdal a v okamžiku, kdy zrovna lesním oparem prokoukávalo na střídačku s přeprškama ještě neodvážný slunko, sem si, přátelé, vsugeroval, že vidím loňský babí léto, kdy začínaly zrovna na tomhle místě růst houby.
To není jen tak, holenkové, to není jako když všichni nosí plný košíky, to je okamžik, kdy v určitým čase a na určitým místě se opravdu začínaj houby probouzet. Sou to vzácný okamžiky. Já si to představuju tak, že můj bůh vždycky musí svou dlaní pohladit trávy, mechy, jehličí a mokrým pláčem to všechno přebrečet! Jedině tak se budí všechno to dosud zakletý podhoubí. Vono to snad jinak ani nemůže bejt.
Nějakej ortodoxní ateista s tím mým vysvětlením bude mít asi problém, nebude chtít souhlasit a bude se pravděpodobně bránit. Ale von sám neví, kdo jinej by těm houbičkám mohl poručit, takže ten můj bůh mu z toho vyjde jako jedině možnej, tak jako mně.
Budete se divit, ale v tom okamžiku nelítaj ani žádný votravný mouchy, ty lítaj, až když je houby začnou lákat vůní zmaru, to jó, to se pak můžou zbláznit a kladou vajíčka – červy jak divý, aby ten zmar byl co nejvelkolepější. Ale ten jeden-dva dny po tom božským pohlazení je v podhoubí mír, houbičky maj jedinej úkol, proklubávat se na světlo boží. Tyhle okamžiky sou opravdu vzácný, a kdo je vychytá, ten se nestačí divit, jak ten impuls probouzející se čerstvosti hub je nádhernej. To mám moc rád, vlastně pak houby ani tak moc nesbírám, jen si je prohlížím a hádám, která v tom ještě zavinutě-kojeneckým stádiu může bejt která…
Sakra, zase sem se nechal unést, dyť sem chtěl psát vo zbytečných lidech!
Takže jak tak du tím lesem předloňskýho podzimu a brouzdám se po kolena tím neslehlým a tlením nepokořeným listím, byl sem náhle přinucenej sklonit hlavu před přes lesní pěšinu se natahující větví. I přes nepohodlnou přikrčenou chůzi mi bylo příjemně i přes ten všudypřítomnej a vtíravě vědoucí pocit, že tam někde se odehrávaj virový tragédie, že tam někde v nemocnicích umíraj lidi, že tam někde sou jejich blízcí, který za nima kvůli zákazům nemůžou, aby jim mohli dát tu v sobě nahromaděnou lásku.
A jak těma nohama šourám v tom načechraně podzimním listím, nemohl jsem si nevšimnout téměř listím zapadanýho staveništního kolečka. Ano přátelé, uprostřed lesa, daleko od civilizace z tý kupy listí čnělo pohozený, létama zrezlý, torzo staveništního kolečka. V hlavě mi skoro vždycky při podobných příležitostech okamžitě startujou dvě vzpomínky. Jednak si vzpomenu na blby, co tohle vůbec dokážou udělat a za druhý… jako třeba teď… na mou báječnou jemnou profesorku češtiny, která se mě marně snažila něco naučit … jak zrovinka stojí za katedrou a přednáší svým tichým procítěným hlasem verše svých oblíbených (a co budu zapírat) i neoblíbených básníků o tom, že třeba: …“ miluje věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví“… no co, co? … asi sem to někdy už psal, že takový asociace zkrátka mívám často a vůbec se za to nestydím. Stejně asi správně tušíte, že mi to prej podstatný básníkem sdělovaný vyteklo druhým uchem z hlavy ven, zatímco v tý hlavě mi zůstaly pouze ty “věci“ a jejich „pohledy soustředěný“.
A taky že jó, to hafo let v lese zbytečně rezavějící kolečko mě “pohledem soustředěným“ pozorovalo. Už dávno tomu, co do světa vykřičelo svou zlobu na tu lidskou hloupost, která ho zavlekla a pohodila uprostřed lesa a rezivěním nechala umřít. Jen tak na mě civělo a zřejmě si říkalo …“sem docela zvědavej jakej asi tak budeš“! Nezapírám, usedl sem do tý hromady listí a rukama omakával a hladil ještě furt patrný stopy po kovářským kladivu, který zanechalo na obruči toho starýho kolečka. Jakej byl můj údiv, když se to kolečko po tolika letech rezivýho umírání s vrznutím pootočilo. Muselo to bejt i pro něj, jeho kolečkovou duši, jako zvuk kostelních zvonů, když si představím ty spousty let jeho strnulýho mlčenlivýho umírání…
Ale to už sem byl duchem někde jinde, kdy s hlavou zakloněnou do korun stromů sem viděl stejný kolečko s kovanou obručí, jak je svejma trubkovitejma ojema opřeno o vrata naší vesnický kovárny, jak odřený nohy čouhající z kraťasů nás kluků, sedíce na kamenný zídce kovárenskýho plotu jak slepice na hřadu, patama bubnujou do rytmu kovářova kladiva a jak my kluci obdivně s očima navrch hlavy pozorujem našeho kováře.
Byl to kudrnatej obrovskej chlap, snad zrozenej z ďábla a cigána zároveň, s prackama jako lopaty. Právě koval koně. Ten když chytil do těch svejch pazourů koně, a mohl to bejt sebevětší janek a když ještě tu jeho koňskou nohu s kopytem sevřel mezi svoje obrovitý stehna, tak ten janek najednou zjihle stál, jako by ho někdo k zemi přibil, téměř bez známky života. Jančit začal teprve tehdy, kdy ho kovář opět pustil, ale to už zase janek nezajímal kováře, protože ten si šel dávno po jiný práci. A vůbec nejlepší ze všeho bylo, když sme viděli, jak rozžhavená podkova se vpíjivě zatavovala do smradlavým čoudem zahalenýho koňskýho kopyta a kovář přesnýma, ale neobyčejně ohleduplnýma úderama, fixoval podkovu v kopytě koně kovářskýma hřebama. Byl prostě pro nás kluky zkrátka bůh!
Ale to už sem zase viděl mojí hodnou maminku, jak mi něžně fouká do čerstvě pořízený odřeniny a taky vidím za jejíma zádama svýho přísnýho tátu, jak stojí na malým žebříku a s experimentální zvědavostí sobě vlastní roubuje na starý strom hlohu mladičký roub hrušně a jak se ten roub každoročně zelená a na jaře dokonce i kvete … hrušku však nikdy neurodil, jako všechno to, co jalový je a … a zbytečný.
Kdyby ty mý myšlenky nezahnala další přeprška, ještě hodně by mi to kolečko v tom lese asi stačilo říct. Já si ale najednou uvědomil, že stačilo tak málo, jedno pouhý, před lety v lese nějakým blbem pohozený kolečko a tolik, tolik člověku dokázalo v ten okamžik lidských starostí dát!
A teď mi řekněte, přátelé, co dávaj všichni ti zbytečný lidi, nebo vlastně, co vůbec nám, na rozdíl od toho kolečka, mohou dávat?
Osobně mám jasno = naprosto NIC!!! Sou jak suchý větve, jako ten jalovej roub hrušně mýho táty na tom starým hlohu, jako to všechno, co nerodící a zbytečný jest.
Takových lidí jsou tisíce tun. Kteří by chtěli mít osobní prospěch z práce druhého. Kolik je důvěřivců, kteří svěří výsledky své práce bance, pojišťovně, obchodníkovi! V dobré víře, že nic neztratí, ba naopak – ještě získá. Podle práva. A tohle se pořád a pořád hroutí a nebude jinak. Nebude líp. Bude hůř. Metod, jak okrádat bližního, je stále víc – rostou geometrickou řadou.
Dezolát je proto dezolát, že se nechce dát oškubat chytrákem, lepševikem.
JO
„podle práva“
jasně, Ládiku, dyť se na tom rukou nedílnou podíleli všici panáci, co sme jich tu jen od roku 89 měli a co se střídali u kormidla státu jak svatí na Orloji. A teď některý z nich zase obracej a snaží se nám ZASE nabulíkovat, že tahle současná Fialova cesta není ta pravá, jimi zaváděná a zbožšťována „ruka trhu“, co měla všechno vyřešit a kterou nás vedli k lepším zítřkům.
Naopak, musel přijít neschopnej, ve všech ohledech nekompetentní a hloupej Fiala s tím svým panoptikem, aby nám/jim ve zkratce během kraťoučký doby názorně předved, kam nás ti svatí celou tu dobu vedli. Já mám jasno = do prd*le.
Aaaa, to jsou samé povodně, volby, komisaři, teroristi… a že se na Ukrajině provalil zas jeden finanční skandálek, to člověk málem přehlédne: slavná Gruzínská Legie a její big bad boss Mamluka -švili vypadají jako pěkný podvůdek, co roky sosal příspěvky od zoufalců z NAFO (neplést se zoufalci z NATO – ti rozhazují naše peníze, NAFO zatím svoje):
https://ukrainetoday.co.uk/georgian-legion-evidence-shows-leader-lied-about-being-poisoned-to-get-donations-has-set-up-dodgy-ngo-with-convicted-american-fraudster/
Ruce si nad nimi umyl už i vrchní NAFOtard:
https://x.com/Kama_Kamilia/status/1836935687913750552
Chudáci chciválkové – na bojišti prohrávají a teď ještě zjistí, že si od huby utrhovali pro podvodníky. Soucitem se za břicho popadám…
A jen pro doplnění, kam až sahají chapadla téhle chobotničky – tady je na obrázku vedle amerického podvodníka (vpravo) i americký trpajzlík Paul Massaro (sveřepý pohled z vyšívanky) – takový US Jakub Janda:
https://x.com/LvivNightingale/status/1745485557847761381
Proslavený i v našich krajích svým obdivem k Banderovi – a Petru Pavlovi:
https://manipulatori.cz/sympatizant-banderovcu-na-fotce-s-prezidentem-je-poradce-americkeho-kongresu/
To zas bude mrzeníčko, Cemper by měl honem rychle něco sepsat i ke Gruzínské Legii, než se nám nehezká ošklivá (dez)informace rozšíří…
Z povodňové turistiky dnes v Beskydech;
https://postimg.cc/sQd3s9YV
Včera som si pozrel film Vendetta z 1999 roku. Bol som normálne v šoku ako sa Amerika 1890 a Amerika dnes podobajú v agresii a nenávisti , vtedy k Talianom a dnes k Rusom…..
https://en.wikipedia.org/wiki/Vendetta_(1999_film)
Přemýšlel jsem, jak doručit pomoc postiženým záplavami na Sev. Moravě. Nechci dávat peníze nějaké neziskovce. A dnes jsem problém vyřešil.
Od nás tam odjeli dobrovolní hasiči a jejich šéf, sedím s ním v kanclu, tam jede za nimi. Situace v místě, kde jsou nasazeni Mikulovice – Široký brod – je prý tragická, vítali je tam prý jak Rudou armádu v 45. Tak sebral ještě dva kolegy a jede jim pomoc.
Dal jsem mu 2000 a jsme domluvení, že je předá potřebnému. Ti, co jsou tam od nás už jsou, vědí.
BRAVE NEW WORLD!
Vítejte v Novém skvělém světě!
Včera k večeru jsem si poctivě vystál frontu na novou občanku. Oproti mé představě, že starou hodím na stůl a odcválám s novou kartičkou, se celý děj odehrával kapánek jinak.
Znova se všecko kontrolovalo, pochopitelně nikoli na kartičce, nýbrž na obrazovce kompu. A pochopitelně otisky prstů, jak jinak.
O.K.
„Chcete aktivovat čip?“ zeptala se mne soudružka.
„Ani náhodou! Nic, nikam!“ odsekl jsem.
O.K.
Dnes ráno si přes komp otevřu svůj bankovní účet. Asi jsem ještě málo starý a málo blbý, hezký jsem nebyl nikdy…
Zadám jméno, heslo, zmáčknu „Enter“… – a z obrazovky na mne vybafnou moje data.
Jméno, příjmení bydliště, rodné číslo… a…
!!! ČÍSLO MÉHO NOVÉHO OBČANSKÉHO PRŮKAZU !!!
který mám teprve nějakých 15 hodin.
A pod tím rozkaz, abych okamžitě poslal alespoň ofocenou občanku, když už ne vzorný scan…!
TVL, oni si dělají srandu?
SOUKROMÁ firma má přístup k mým údajům?
Bez mého vědomí?
Tomuto bordelu ONI říkají Dží Dý Pí áR?
Za nějaký čas mě to také čeká, co tedy s tím?
To chtějí když měníte bydliště a cokoli chcete měnit on line. Tak sken občanky chtějí třeba poskytovatele energií, vody, čehokoli.
Mají databáze, zaměstnanci se mění jak na orloji ( vysoká pravděpodobnost zneužití) a ještě musíte kliknout, že souhlasíte.
Re: Oo
A vy jim ty skeny své občanky posíláte?
Já teda ani náhodou, ani omylem.
Obávám se, že nic.
No tak nějak
V pondělí naklušu k bábě na úřad a zeptám se jí, jak je možné, že státní instituce pouští moje data soukromé společnosti a navíc bez mého svolení.
Když tak dám vědět zase tady, na tribuně.
Můžete si ušetřit cestu …
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-21#p38af
Re: ZH
Když těm hajzlům stát propachtoval přístup k datům, proč otravují s ofocenou občankou v nekódovaném režimu přenosu dat?
Pomýlený by mohl říci, že je to tím, že jsme otroci.
To je ovšem zavrženíhodný závadový pohled.
Povinné kopírování OP řeší tento zákon:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-253/zneni-20240501
a tento lepokrásný methodický pokyn
https://fau.gov.cz/files/metodicky-pokyn-fau-c-8-elpodpis.pdf
Lahůdky svobody, dobrou chuť a basta fidli. Líp už bylo.
Re: ZH
Opravdu zběžně jsem si ty odkazy prohlédl a nenašel jsem nic, podle čeho by po mně měla banka PŘEDEM a PREVENTIVNĚ chtít fotku mé občanky.
Žádné transakce nad 10 000 € neprovádím, pohyby na dotčeném účtu naprosto minimální, platby do zahraničí nula nic.
Kdysi jsem měl účet na Slovensku kvůli eurovým platbám. Slováky nikdy ani nenapadlo chtít po mně občanku a následně si ji fotit.
Já to neobhajuji, je mi to proti mysli jako Vám.
Patrně se jedná o „navázání obchodního vztahu“ (zřízení běžného účtu). Nahlédněte do obchodních podmínek své banky. Asi to v nich bude a s podmínkami jste asi souhlasil. A asi to v obchodních podmínkách mají všecky banky.
To jsou věci
Retenční nádrže místo posil
…..Více než dva roky utrácíme stovky milionů zlotých na udržení války na Ukrajině.
Válka se chýlí ke konci, my máme prázdné kapsy a zbrojařské firmy to mají naopak.
Nejsou peníze na retenční nádrže, nejsou peníze na náspy, ale na válku byly, stejně jako na Ukrajince.
Doufám, že tisíce Ukrajinců, kteří se dva roky skvěle baví s našimi penězi jako gesto solidarity, se nyní jako gesto solidarity a vděčnosti hromadně vydají na pomoc Polákům s úklidem po povodňové vlně.
https://myslpolska.info/2024/09/16/zbiorniki-retencyjne-zamiast-zbrojen/
Dnes se jen na chvíli objevil na Novinkách článek o tendru na útočné pušky:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-obrana-zrusila-zpackany-nakup-pusek-pro-vojenskou-policii-40487458#utm_content=ribbonnews&utm_term=policie&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Hned mi naskočily dvě věci. Jednak je to jasný tunel (bylo to zrušeno z důvodů protestů proti zadání, ne proti ceně) Puška stojí max. 70 tis. Kč. Puškohledy za statisíce se na zbraně s krátkou hlavní nedávají, takže jen kolimátor plus třeba laser. Celkem plus mínus 100 tisíc. Tady byla cena skoro 180 tisíc za kus!
A z toho plyne druhá věc. Co dělala opozice? Jak to, že to nenapadli. Nevěděli o tom, nebo jim to bylo jedno? Na podání T. O. nebo rozpoutání mediální aféry nepotřebují žádnou většinu. Přišel mi na mysl citát, který jsem prvně četl u Petra Hampla: Země, která má neschopnou vládu, má zákonitě i neschopnou opozici. Kdyby měla schopnou opozici, neměla by neschopnou vládu!
Premiér Petr Fiala vyrazil do míst, kde povodně napáchaly největší škody
Dlužno dodat, že jeho spanilá jízda po severní Moravě velký úspěch neměla. Zafungovala spíš jako rudý hadr na býka….
….„Lidi jsou v háji, mají jiný starosti a vy říkáte, že nejdou odložit volby?
To vás nezajímá, že lidi mají jiné starosti než volby,“ rozdurdil se Ladislav.
„A vy uděláte konkrétně co?
Zkuste třeba vzít do ruky lopatu,“ vzkázal premiérovi Petr.
„Když už jste se tam jel natřásat, tak jste měl zajistit lidem aspoň kus žvance, aby nebyli závislí na sousedech, je mi z vás smutně,“ poznamenal Ludánek.
„Trošičku se zadlužíme, pár desítek miliard.
Naši potomci to zvládnou,“ přisadila si Jana.
Narážela na fakt, že se vláda Petra Fialy i hejtmani nechali slyšet, že na nápravu škod po povodních padnou desítky miliard korun…..
https://www.super.cz/clanek/celebrity-hroziva-nuse-pravdy-pro-petra-fialu-premier-se-nestacil-divit-kdyz-si-ve-zpustosene-ostrave-pustil-usta-na-spacir-1508264
No jo, to je tak: pokud jde o škody napáchané povodněmi, musí se derniér jet podívat a v místě se trochu natřásat, aby si ho všimli.
Pokud jde o škody, napáchané jím a jeho vládou, nemusí jezdit nikam, může sedět na prdeli kdekoli v této zemi. – Ideálně na Mírově.
Pravda bolí
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/19/cnn-prima-news-na-tento-den-2/
Víte, já sjel za mlada v kánoi hodně řek dokonce až ták, že sem si za jednou takovou mírnou šlajsnou vytáhl z vody mezi kameny a větvemi zaklíněnou děsně vystrašenou a úplně zabahněnou holčinu, o který sem si až mnohem později řekl, že když vydržela ten zabalák za šlajsnou, že by mohla možná vydržet i víc a… a tak sem si ji holt vzal za ženu a… a vono jó, furt ještě celkem drží!
Tím úvodem sem chtěl naznačit, že sem vodu nikdy nepodceňoval a že taky docela rozumím tomu, co mi zpívá bard v tomhle refrénu:
“A ona mlčela, stála a hleděla, ani ryba ani rak …“.
(https://www.youtube.com/watch?v=orVkW3kX-r4&ab_channel=hancicula )
Ale zase musím přiznat, že sem naštěstí nikdy tu opravdovou ničivou sílu vody neviděl na vlastní oči, zato sem měl do činění s tím, co za sebou dokázala zanechat.
Jednou sem se ocitl na místě, kde bejval barák, kterej zčerstva spláchla velká voda a… a já tam byl přivolenej úplně zbytečně, protože po baráku zbyla pouze střední nosná zeď a jako memento k deštivým nebesům čnící torzo komína, který jak vztyčenej ukazováček mělo příchozí varovat, že už nikdy nebude, co bylo dřív!
Vždycky, holenkové, když se octnu v podobný situaci si někdy říkám, jaký je rozdíl mezi přírodní katastrofu a vlastní krví toužící po mamonu, když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!
Abych to vysvětlil, dám sem jednoho mírně upravenýho Starce, kterýho sem napsal pro svý přátele kdysi před hafo lety (narazil sem na něj nedávno v archivu mně milýho blogu. A taky to sem dávám, protože po tý deštivý slotě je mi stejně smutno, jako tehdá, když sem byl v na statku v Jižních Čechách.).
Když vidím něco podobnýho, jako třeba teď v Jeseníku, vždycky si pro sebe dokážu tu do duše doslova bodající hrůzu a beznaděj povodní postižených lidiček trošičku otupit vzpomínkou na „moji“ selku a říkám si, jestli přece jenom někdy není lepší z hodiny na hodiny přít o střechu nad hlavou vlivem přírodní katastrofy, než o ni přijít sobeckým přičiněním vlastní krve! Já vím, ono se lehce soudí, ale já v tom mám naprosto jasno! Je tedy na vás, jak si to přeberete, takže si dáme:
Stařec a doufání aneb “…nic než krev, dřina, slzy a pot!“
Ach jó, předloňský horký léto!
Na to se snad nedá zapomenout! Dokonce ani starci, co si jako já ráno zapomenou vzít svou každodenní dávku prášků, jak říkaj jejich felčaři… „na paměť“.
Právě v tom horoucně se tetelícím vzduchu sem se ocitl v Jižních Čechách na dvoře dnes už bejvalý zemědělský usedlosti, co byla právě prodávána synem původních majitelů. A tak mě tam přivezli a prej: „Pane inženýre“… a to už sem viděl, jak nastávající majitelé rozšafně máchaj svejma zbohatlejma rukama …“ tady bychom chtěli bazén, tamhle saunu, ve sklepě vinnej sklípek a na půdě tělocvičnu… , ač příliš tlustej zadek milostivý kupující naznačoval, že nic podobnýho dosud nepotřebovala, tedy až na tu vinárnu.
A jak tak máchali rukama sem a jak zase máchali rukama tam, mně bylo stále smutněji a smutněji, neboť mi už bylo jasný, že z toho co vidím, pomalu a jistě odejede všechno to, co bejvalo.
Už někde sem se zmiňoval, že mám ve zvyku si o samotě posedět s každou stavbou, která to má na kahánku, že si s ní povídám, nebo jen tak na sebe koukáme a oba mlčíme a… a tak sem jenom uvítal, když si prodávající i kupující odešli z toho dvora do domu řešit svoje obchodní záležitosti a já se ocitl úplně sám uprostřed dvora sevřenýho mezi staveníma, který ho ze tří stran obklopovaly. Z uliční strany jim vévodil prostornej dům hospodáře s překrásnou zděnou selsko-barokní bránou (tímto zdravím našeho Jana z Helvajzu s ubezpečením, že jsem onehdá pečlivě četl jeho „Stavbu brány“ https://www.litterator.cz/stavba-brany/ a že tuším, čím vším si prošel), na který visely v rezavých pantech rozpadající se dřevěný vrata s motivem za obzor zapadajícího slunce, tolik typickým pro vrata jihočeských usedlostí. Čtvrtá strana se ztrácela v trávou zarostlým nedohlednu mezi kamennýma zídkama, který kdysi chránily ovocnej sad před okusem na dvoře volně pobíhajících hospodářských zvířat.
Ale to už sem kráčel do toho mnou tušenýho sadu, kde mě přivítaly starý dávno zplaněný ovocný stromy, který v tý vysoký trávě spíš připomínaly v pohybu zastavenej svět zakletýho spícího království. Zarazil mě ten až hřbitovní klid, to chrámový ticho, rušený jen bzukotem hmyzu, který tolik souznělo s tím zplaněným a na mnoha místech i nemocným starým dřevem ovocných stromů. Ten přestárlej sad byl tak v protikladu s tím živoucím jinde právě žitým letním dnem. U kamenných zídek sem stěží rozpoznával torza bejvalých včelích úlů, bez kterých sem si tehdejší sad ani neuměl představit. V naprostým bezvětří horkem tetelícím se vzduchu stála mezi stromy nehybně vyprahlá omamně vonící tráva se spoustou jakoby do herbáře připravených na troud uschlých kvítků. Tu vůni mám rád, neboť vždycky spolehlivě rozvoní celej venkov.
Vrátil sem se k domu hospodáře a ucítil tu typickou vůni již neexistujícího hnoje uprostřed dvora, kterýmu za mýho mládí vévodila skoro vždycky dřevěná kadibudka s nepostradatelným srdíčkem vyříznutým v jejích dvířkách.
Střih.
Když sem stavěl barák na kraji vesnice, kde ze tří stran sou samý bažinatý louky, kde není žádnej soused, a tedy ani žádnej plot, i já sem postavil staveništní kadibudku. Byla to taková rozlítaná cestovní kadibudka, co měla svobodnou duši. Měla lehoulinkou dřevěnou kostru pobitou tenkou překližkou z přepravních krabic strojů. Ač sem se snažil, jak chtěl a milou kadibudku kotvil nad v zemi vykopanou senkrovnou sebevíc, stačil silnější poryv větru a ta lehoulinká a šťastná kadibudka se rozlítla po mým rozsáhlým pozemku a svýma dvířkama mávala jako pták zdravým křídlem, když mu to druhý poraní myslivec. Byla tak svobodná a volná jako ta nejpřelétavější holka ze vsi. Prostě jednou byla tady, podruhý zase támhle. Vůbec sme se na ni nezlobili, no řekněte, kdo z vás by dlouho vydržel nad jednou a ještě k tomu nevábnou dírou v zemi. A nejraději sem měl ty její kadibudkový výhledy, který mi nabízela z otevřených dveří do létem obšťastněných a hmyzem bzučících rozkvetlých luk, který se vlnily ve větru jak moře na Jadranu. Ty široký výhledy do kraje včetně kýčovitě mnohobarevných za obzor zapadajících sluncí, tak jako výhledy za mrazivých slunečných dnů plných jiskřícího sněhu … ty byly tak nádherný, přátelé, že ještě dneska z těch vzpomínek žiju! Nechme ale kadibudky kadibudkama a…
Střih.
… a taky pamatuju bezpočet dřeváků, který byly poházeně uklizený v síni hospodářova domu na její chladný kamenný podlaze. Tahle síň ale byla poseta šupinama říčních placáků tak velkých rozměrů, že mě to až překvapilo a byly těma generacema přičinlivých rukou selek a děveček drhnuty rejžáky a hadry do dokonalý vyhlazenosti až ták, že pan Dior by ty svý krémy proti vráskám mohl z fleku vyhodit.
Ale to už mi do nosu vlítla těžká vůně právě v domě selkou dokončovanýho oběda, která mi připadá, že je téměř všude stejná. Ať jídlo připravujou maminky na severu, jihu, západě či východě mý vlasti, protože ji maj stejnou všechna jídla připravovaný s láskou dle receptů našich maminek a babiček, který je zase maj od svejch maminek a babiček. A protože sem stál uprostřed toho dvora a stěny těch stavení těm vůním ani o píď neuhnuly, uhodila mě do nosu ta směs existujících i neexistujících vůní v tom pro vůně hermeticky uzavřeným dvoře hnedle několikrát, když se uvězněně a ztěžkle převalovaly po tom dvoře tam a když zase zpátky.
To už sem ale byl vyzván smutnou a ubrečenou selkou k obědu, ale moc mi nechutnalo, protože se i na mě přenesl její smutek z jejím synem právě prodávanýho domova… jejího světa… jejího všeho! Její uplakaný a smutný oči nervózně těkaly z jednoho kouta prostorný kuchyně ke druhýmu, nepřítomná mysl byla pohroužena do vzpomínek. Svýma upracovanýma dlaněma zbytečně hladila už tak bezvadně vyžehlenej ubrus na stole. Ač parný léto, bezmyšlenkovitě a asi i navykle přikládala do kamen polínko za polínkem, kterýma udržovala snad z tradice zděděný po svý mamince bublající vodu v už hodně oprejskaným hrnci na kraji litinových plátů kamen. Líně bublající voda někdy s námahou přizvedla pokličku, aby ji zase s hřmotem pustila zpět na hrnec a zanechávala po sobě v kuchyni po chvilce už nevystopovanej obláček páry.
S břichem nacpaným hutným jídlem sem se zdvořile odporoučel od stolu a šel opět do žáru dvora. Ale to už se nedalo vydržet, a tak můj zrak klouzal po těch neutěšených na mnoha místech oprýskaných omítkách až k loubí, který zřejmě bejvalí hospodáři používali jako letní dílnu. Když sem poodešel blíž, uviděl sem v hloubi loubí pootevřený fortelný fošnový dveře s dvěma nahoře a dole tesařsky umě osazenýma mohutnýma svlakama, který vzájemně propojovala další ztužující fošna do tvaru písmene „Z“. Mírně sem na ně zatlačil a ony se s překvapivou lehkostí pootevřely a já tak vkročil do neznámýho přítmí. Stál sem uprostřed toho zšeřelýho prostoru a zažíval sem tolikrát mnou při zaměřování podobných prostorů zažitej a neustále se opakující film, kdy sluncem oslepený oči si po chvilce přivyknou na v místnosti všudypřítomný šero, který je tu a tam narušeno tančícíma mihotajícíma proužkama stříbrem jiskřícího prachu, který jako v biografu do tmavýho prostoru promítaj sluneční paprsky deroucí se dovnitř stavby škvírama mezi prkny, kteráma byl pobit štít dílny.
U stěny sem uviděl stát mohutnou hoblici, která se s vrzáním a kejváním probrala k životu, když sem o ni jen rukou zavadil. Je zajímavý, že kdykoli sem se někdy ocitl v takových starých dílnách, tak všechny hoblice byly rozvrzaný až běda. To maj společný všechny hoblice, při jejichž výrobě nebyl použit ani gram ocele. Proto maj všechny dřevěný spoje dokonale rozeschlý. Dokonce ani ocelový svorníkový šrouby v trnožích hoblice a podpěráky zasunutý v jejích otvorech nebyly z ocele. Co ale ta hoblice měla, to byla duše, kterou mozolnatý dlaně hospodářů vtlačily do ohmataných klíčů dřevěných vřeten a násad ve žlabu hoblice pohozenýho nářadí, jako by si ho před malou chvíli hospodář jen tak odložil, když si na malou chvilku odskočil od práce. Ale vrstva prachu a prachem ztěžklý pavučiny naznačovaly, že to bylo už strašně dávno, co klihem zčernalou koženou zástěru pověsil na hřebík zatlučeným do dřevěnýho futra vchodových dveří a … a navždy odešel.
Uprostřed místnosti, nedaleko dávno vyhaslý polorozpadlý výhně, stál mohutnej dubovej špalek řádně vetknutej do hliněný podlahy, opásanej jak Rudolfův Golem ocelovejma obručema, který byly ve dřevě špalku zajištěný velkýma kovanýma hřebama. Na tom špalku, na tlustým ocelovým plátu, stála obrovitá neuzvednutelná, snad 300kg vážící, kovadlina, přesně taková, po který marně od mala toužím. Na těch obručích byly zaháknutý opasky z pásový oceli, na kterých visely kleště, kladiva, babky, hřebovnice, utínky, podložky, růžky, vlčky, rohatinky jako kolty na opasku pistolníka v dosahu jeho ruky, vlastně, kovářovy ruky. Co mě překvapilo, že i po tolika letech nečinnýho stání byly dráha i kuželovej roh kovadliny takřka netknutý, hlaďounký, nezrezivělý, její modro-ocelovej nádech dával tušit, že byly zkušeně a řádně zakaleny někým, kdo opravdu kovařině rozuměl a něco o ní věděl.
Mám strašně rád tyhle komorní chvilky, kdy mohu ve svých dlaních potěžkávat ty kdysi lidskejma dlaněma vyhlazený povrchy násad, rukojetí a různých madel, protože ty otisky upracovaných dlaní do nich vtiskla zarputile po generace den co den poctivě odváděná těžká práce, plná potu a zkrvavených dlaní hospodářů, selek, pacholků a děveček, který se tu do úmoru plahočili. Tohle už nejde dnešní mládeži a mnohdy ani našim současníkům vysvětlit! Třeba to, jakou obrovskou sílu dokázalo poutat pouhý, v rohu místnosti na koženým už dávno ztvrdlým řemínku zavěšený a do stříbrna slinama a jazyky zvířat do hlaďoučka volízaný, koňský udidlo, nebo pouhá řemínková či jen provázková ohlávka s nánosníkem pro vola a jak tu koňskou či volskou sílu pevná ruka hospodáře dokázala postupně, šetrně a hlavně ohleduplně uvolňovat mezi brázdama právě oranýho pole.
No, a abych to ještě dopověděl s těma kupujícíma, co měli ruce jak Švehlovy pozemky. Tak s nima sem se nakonec stejnak nedomluvil. Když sem se totiž nelibě smiřoval s faktem, že místo toho mnou vysněnýho hnoje uprostřed dvora budu navrhovat vykachlíkovanej železobetonovej bazén spolu v přilehlých chlívech na něj navazující saunou, tak mě dorazila milostivá s tím tlustým zadkem sedícím v obrovským SUVu a jejím ultimativním požadavkem:
„Ta brána musí taky zmizet, pane inženýre, protože bych si jinak o ni odřela zrcátka u auta, jak je úzká!!!“.
No … po pravdě, přátelé?
Zavolal sem tu mou furt stejnou ženu, kterou sem kdysi vytáhl z tý vody, abych se ujistil, jestli beru vůbec nějakej důchod, a když přitakala, najednou sem si uvědomil, že nechcípnu hlady a že to nemám zapotřebí a milostivou sem ve vší slušnosti vypoklonkoval a … a najednou sem se cejtil tak svobodnej a volnej jako ta moje ve větru poletující kadibudka.
Moc bych si přál, přátelé, aby ti naši potomci (ale i současníci), co již nevládnou našimi dovednostmi a znalostmi, aby při troše dobrý vůle přišli sami na to, že nic na světě není zadarmo, že si nejde do nekonečna půjčovat na dluh, že nic nelze dostat, vydobývat, vypěstovávat a vyrábět bez každodenně fortelně a poctivě odváděný práce. Že toho lze dosáhnout, jak kdysi řekl svýmu lidu jeden, co byl tehdy v pravou chvíli na pravém místě: „… nic než krví, dřinou, potem a slzama“! Učte to svoje děti a vnuky a nemůže bejt přece na tomhle světě špatně!
No hodně ty otisky, úchopy a hmaty lidských dlaní, který sme my a generace před náma zanechali na svým pracovním náčiní a který sme vtiskli do naší práce, o nás vypovídají. Myslím, že by se naši potomci měli umět alespoň trochu vyznat v těch otiscích, když už je neumí ani napodobit. Proto mně občas sedí můj vnouček v dílně na klíně, proto si občas i vnučky posadím doprostřed louky, kde jim dávám do jejich malých dlaní potěžkat to starý porůznu sehnaný náčiní a nářadí a… a povídám jim o tom pohádky. Těm starším vysvětluju, k čemu všemu to kdysi sloužívalo a nechávám je na záhonech dělat s tím náčiním první pracovní úkony a…a doufám, přátelé, nebo si to alespoň namlouvám, že to má smysl.
Jo … jo. A proč to tu není jako samostatný článek?
Kdo by se s tím četl?
Já! Už se na něj děsně těším, hezky večer v klidu 😀
No my přece , Vaše čtenářky.
aha
Víte to Vaše psaní, je prostě hrozně čtivé. Dnes jsem při čtení úplně viděla svoji stařenku, jak na šporáku v kuchyni ohřívá vodu. Začíná se mi častěji stávat, že si spíš pamatuji ,co bylo před 50 lety než před týdnem.
… jestli to nebude tím, co sem se snažil neumně vtěsnal do tohoto řádku:
… “když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!“.
Pokud jó, tak Vs mohu ujistit, že s tím nic nenaděláte … snad se s tím jen smířit.
Vás mohu ujistit
Už jsem déle nečekala a přečetla. Mám Vaše psaní moc ráda a kolikrát se k němu i vracím. Myslím, že to byla Maneca nebo kočka Šklíba, kdo to vystihl krásně: o té Vaší lidštině. Děkuji!
Bráním se seč to jde, zatím to není tak hrozné. Můj děda říkával – starý člověk hotová opice. Až teď tomu začínám rozumět. Je třeba neházet flintu do žita.
Blbíši, to je na plný počet. Možná by se dalo říct, že jste i překročil normu.
… zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?
Sypu si popel na hlavu, blbíši. Pokusím se to napravit. Ale tak hezky to svázat do příběhu, jak jste to udělal tady vy, to nesvedu.
… jsem zvědavej, Petro, a proč vlastně ste přestala postřehy z USA psát?
Blbíši, Vy jste skvělý spisovatel.
Díky, krásné čtení.
brzděte Džejáre
Víte, blbíši, přečtu si Vás až ráno, páč jste mě už jednou sjel jak malou holku. A taky proto, že jsem se dneska večer opila, protože mám polovinu rodiny v tom zasraným Krnově, kde je to skoro jako po válce, kde nefunguje El proud, kde se lidem kazí obsah mrazničky, kde nefunguje internet, kde si musí vystát frontu na dobití telefonu, kde chudiny starší osamělé ženy mají strach vyjít na ulici, kde jsou vytopené i ty zasrané hytlermarkety. Chce se mi řvát a do toho svítí ten super úplněk. ..
Tak to tedy prrrrr, liško! Nepřehánějte to a nedramatizute to, jó.
Můžu já za to, že ste se před třema rokama hned napoprvý při Vašem vstupu k Bavorovi nabořila klukům do geometrickýho místa bodů, kterým byla řídící přímka paraboly?
https://i.postimg.cc/QMdw2M4p/Parabola.jpg ,
kterou přítel Slim uvedl touhle přenádhernou češtinou, která se požívala u maturity roku 1885 (!!!):
“Najít geometrické místo bodů, z nichž k parabole po dvou vedené tečny pravý úhel svírají!“
Byla ste to Vy, kdo nám kontrovala úmyslem šoupat nohama. Protože se mi však zželelo Vašich bot, tak sem Vám nabídl místo toho šoupání nohou kontrolu našeho pravopisu s tím, že sem Vám garantoval, že pro samý naše blbý nejen „i“ a „ý“ nebudete mít čas si ani šoupnout, natož na šoupání vzpomenout. Jenže to ste odmítla s podotknutím, že prej marnost nad marnost! Nepřekvapilo mě to, natož abych se na Vás zlobil.
Ale o jiným „sjetí“ si nejsem vědom, neb dávno tomu, co sem ženy sjížděl, to mi můžete klidně věřit, to bych si pamatoval i přes svýho Alzheimera!
Uznávám, liško, že každý má právo na svoje dny či slabší chvilku.
Ale třeba mě maminka vychovávala (a to i v dospělým věku!!!) tak, že se NEmám k druhým jakkoli vyjadřovat, když sem jakkoli indisponovaný!
Prostě ta moje jemná a empatická maminka mně v podobných situacích říkávala: “Někam zalez a hlavně nikoho, rozumíš, nikoho neotravuj!“
Ale vím já, jaký to je může být pocit, když to Vaše noční extempore:
…“ Napsala jsem před chvílí blbíši, tak to zkopíruju, protože chci, abyste si to taky přečetli“
si tady každý přečetl? Asi naplňující, asi aby i blbíšovi bylo jasné, zač je toho loket … no … k tomu jen už dodávám, že proti gustu…
P. S.
myslím ale, že jste se měla přidržet rady našeho mladého a krásného Targuse, když napsal:
“ A na blbíše se vyserte.“
https://web.litterate.cz/o-povodnich-a-nasledcich/#comment-338664
… a tak si tu žijeme
Ách jo, Vy máte, respektive jste měl, maminku? Já myslela, že jste se jen tak vyskytl.
A raději pište ty svoje příběhy, tím byste se i dnes uživil, jde Vám to, já bych Vaši knihu rozhodně koupila.
A u Bavora jsem se objevila, že mě jeden RNDr vykousal z milého krtince. A protože byl odborník, tak se nechal očkovat, až úplně cítil, jak se mu tvoří ty protilátky, bohužel to byly trombocyty . Na další dávku se už , bohužel, nedostavil. Jo, těm lidem v Krnově se ukázal pan prezident, premiér, ale elektřina jim stále nejde…
Hezký večer přeji.
… no panejo … co kdybyste se ještě trochu z tý nocovky prospala? Uvidíte, vono si to nakonec samo sede, věřte zkušenýmu!
Děkuji za pozdrav a také Vás zdravím!
Když jsem to četl, bylo mi, jako bych tam byl s Vámi.
Blbíšu, blbíšu … kdybyste byl Praotec Čech, byli bychom ještě na cestě k Řípu. Třeba by to ale bylo dobře.
JO!
… a i proto se ve jménu zrcátek od auta bourají „selsko-barokní brány“(radši to dám pro jistotu do uvozovek, člověk nikdy neví). I když je to stejně úplně jedno, neb sem si z Vaší a liščí reakce ověřil to, co sem si myslel, když sem odepsal našemu Martinovi V. toto:
https://web.litterate.cz/tribuna_act/comment-page-66/#comment-338556 odepsal našemu Martinovi V.
Opravdu nemohu, Ládiku, za to, ale jsem už holt takový, že se NEnevyjadřuju napřímo, protože očekávám od druhých, že umí číst mezi řádky, že jim stačí naznačit a hlavně, že umí texty domýšlet. Už i proto nesnáším berličky v podobě smajlíků! Snad i proto, abych si odpočinul od mých strohých technický zpráv, píši (uznávám, že blbě!) pro někoho spíš v hádankách a metaforách … konečně, i proto jsem před můj text předsunul toto:“Je tedy na vás, jak si to přeberete“…. No … a třeba Vy s liškou jste si to holt přebrali po svém, s tím opravdu nic nenadělám.
P. S.
přesto si dovolím už jenom nepatrnou poznámečku. Ten můj Stařec nebyl o Vašem pokroku, to mě fakt ani ve snu nenapadlo, ale o prachobyčejném lidském s m u t k u . A vězte, Ládiku, že někdo to má tak, že ten smutek je nedílnou a dost významnou součástí jeho života … to se právě v životě přihodilo třeba mně.
Blbíšu … já tomu všemu dobře rozumím. Jen pořád nemám ten čas … když člověk neleží na kapačkách, tak sebou furt mrská.
… třikrát sláva
UkrajBartošovi, ač neležím na kapačkách, přesto sebou už NEmrskám… abych řek úplnou pravdu, tedy, jak kdy!
Bez elektronického razítka!!!
JO
ideální funkce, vo který se mi celej život ani nesnilo je funkce r a d i l . Ten nikdy nic nezkazil za nic nezodpovídal a měl se mnohem líp než já coby uštvanej HIP.
P. S,
Mimochodem el. razítko nerazítko, stejně tu nefunkčnost úřadů v součacný době neovlivní. Já, jako dávnej už důchodce si můžu dovolit ten luxus mít přerušenou živnost a počkat /* na rozdíl od nedůchodců, až volby pošlou Bartoše do prdele a vono si to nějak už samospádem sedne. Snad tam příjde jinej řezan, neb tohle, co tam sedí a dělá tu digitalizaci stavebního řízení nemám opravdu už zapotřebí, Ládiku.
/*
no počkat!!! … jak se to vezme, žejo? Při tý síle blbů v naší spoležnosti se taky už nemusím dočkat … ale co, dneska třeba svítí sluníčko a třeba porostou houby, snídani jsem taky dostal … tak co!
Krásné…a poctivé!
Poctivá může být jenom práce.
Vrátila jsem se domů.
perličko, docela by mě zajímalo, perličko, zda-li ještě existuje to Vaše d o m ů
Slovo „pětikolka“ (a další) mě už unavuje …
Co takhle „IZOLÁTI“?
(Dalo by se pojmout i šířeji.)
Pár poznámek ke Gojovu odkazu z „Kam jsme došli“ https://www.inadhled.live/zajimavosti/kdyz-se-jim-neda-nic-verit/
Nezpochybňuji většinu toho, co autor Jindřich Kulhavý v článku píše.
A přestože jeho publicistická činnost jako šéfredaktora i.Nadhledu je jistě ocenění hodna, v jednom v uvedeném článku přesto neodolal, aby se neotřel o Andreje Babiše – „Je evidentní, jak moc budou nyní chybět Babišem utracené peníze za covid a Fialou za Ukrajinu.“.
Už jsem to tu zmínil včera – deficit státního rozpočtu za vlády ANO + ČSSD s podporou KSČM vypadal takto – 2017 – 1 624,7 mld., 2018 – 1 622,0 mld., 2019 – 1 640,2 mld, 2020 – 2 049,7, 2021 Už s vládou pětikolky/ – 2 465,7 mld,
OK!
A teď vláda pětikolky fialového hnusu – 2022 – 2 894,8 mld., 2023 – 3 110,9 mld,, – viz https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu
a plánovaný deficit 2024 – 252 mld. zde připomínám, že jen za období 1 – 7/2024 činí schodek 192,3 mld., Po očištění o příjmy a výdaje na projekty z Evropské unie a finančních mechanismů činil schodek 206,2 mld. Kč. viz – https://www.mfcr.cz/cs/ministerstvo/media/tiskove-zpravy/2024/pokladni-plneni-sr-56644
No, a kam šly peníze „Babišem utracené za covid?“ a kdo zavinil tu příčinu utrácení? Od konce – zavinil snad covid u nás Babiš? Utrácela jeho vláda víc, než okolní vlády? Prdlačku, švagrová. Výrazně méně. A ty peníze zůstaly primárně u nás doma /já vím, hodně jich jako dotací zavřených fabrik zahraničních majitelů šlo „ven“/. A za co se utrácelo? Za předražené ochranné pomůcky /na kterých si mastili kapsy cizí kapitalisté, protože jich byl nedostatek/, za nesnesitelně drahé vakcíny přes madam von Lejno, za neskutečné propady zavřené ekonomiky, za sanování mezd, za dodatečné prostředky krajům a obcím, za přímé podpory /ano, je třeba nablít na Babiše, že i penzisti dostali jednorázově snad po pět tisíc, ti penzisti, kteří si to ničím nezasloužili, protože žádné „vícenáklady“ neměli – jak „pravil Zarathustra“/.Miliony přesčasových hodin zdravotníků, hasičů, vojáků, policistů, celníků a řady dalších profesí státního a korporátního sektoru, ba i soukromého, které byly sanovány z rozpočtu. A samozřejmě se přiživili i podvodníci a manipulátoři.
Ptám se – za tohle všechno mohl Babiš a jeho vláda? Nemá pan Kulhavý /i mnozí z nás/ náhodou poněkud krátkou paměť?
No, a za co utrácí vláda fialového hnusu a jeho pětikolky, a kdy za to může, kdo je za ten stav odpovědný, a fakt jde „jenom“ o tu Ukrajinu – také je to vina „vis maior“ jako za Babiše?
Odpovězte si sami, odpověď tu většina dobře zná.
👍👍
Díky paní „lujjzo“ za „koment“.
Není to běžné, aby se tu někdo chtěl podívat pravdě do očí.
Ono to ani nejde přes ideologické brýle.
Proč?
No, „protože Babiš!!!“.
A je vymalováno, většina zdejší „opozice“ má skrze toto heslo jasno.
„Pětikolku“ neeeeee.
Babiše? – no to v žádném případě.
Že reálně není nikdo další „na řadě“.
Nevadí.
Dále močálem černým kolem bílých skal.
Aspoň bude na koho kydat.
VIdláku „kydat“ –
předpokládám, že jste podle obsahu pochopil, že to není na Vás, který v těchto věcech jako jeden z mála zde, si uvědomuje a ví.
A taky v tomto smyslu píše.
Z vlastní zkušenosti z několika hovorů vím, že máte pravdu. Babiš prostě nee, to raději rozvědčíka na Hradě a demoliční slepenec ve vládě. S dovolením si zkopíruji a budu rozesílat dál.
Stejná zkušenost. Známý nadává na současnou situaci, ale koho že to bude volit?
Jestlipak jste si přátelé všimli, jak se v posledních cca 30 letech změnilo posuzování výsledků války? Tisíce let se o výsledku rozhodovalo na bojišti (v moderní době samozřejmě i ve výrobním zázemí) a vítěz byl až na zřídkavé výjimky jasný. My ovšem žijeme v době, kdy jsou vítěz i poražený určení ve Washingtonu hned na počátku střetu a někdy dokonce ještě před ním! Pokud pak následný vývoj takto určenému výsledku neodpovídá (Irák, Sýrie, Libye) nebo je s ním dokonce v rozporu (Afganistán, Ukrajina), neupravuje se vyhlášený výsledek, ale zintenzivňuje se propaganda. Nezvýší se úsilí válečné, ale úsilí manipulativní a propagační, které má veřejnosti tou správnou „komunikací“ vysvětlit, že naše zbraně trvale a vítězně postupují vpřed, stačí jen ještě jednou zvýšit daně nebo okrást důchodce. A když tomu lidé odmítají věřit a dokonce reptají, není to důvod s nimi mluvit na rovinu, ale naopak je to důvod k zavedení represí.
Tomáš 666: Jak se to vezme, je pravda, že Západ stále víc nadřazuje propagandistické cíle těm vojenským při plánování operací v době internetu a mobilů. Je ale pravda i to, že někdy výsledek jasný není a vítězství si můžou nárokovat všechny strany, když každá bojovala za jiný cíl. Bitva u Borodina, kde bojiště ovládl Napoleon a Kutuzov měl i něco vyšší ztráty, ale Kuzuzovovi pořád zůstala velký část armády se kterou ustoupil za Moskvu a Napoleonovi to znemožnilo tažení opravdu vyhrát spolu se zimou. Severní Vietnam dokázal slovy maršála Giapa déle prohrávat než
USA vydržely vítězit. Napoleon vyhrál bitvu, ale mírovou smlouvu výhodnou pro Francii diktovat nemohl. V Afghánistánu pořád na bojišti vyhrávala západní koalice. Talibanci ji nedokázali z žádné větší základny vypudit. Talibanci prostě svou výhru vyčekali. Jejich vedení bylo odhodláno sedět a čekat v Pákistánu i desítky let než to Západ přestane bavit a unaví se. Pokud Izrael pošle armádu do Libanonu, svede bitvy s Hizballáhem a po nějaké době ustoupí po mezinárodním tlaku na příměří. Prohlásí se vítězem izraelská vláda i vedení Hizballáhu. Izrael že měl nižší ztráty než Hizballáh a zničil část jeho arsenálů. Hizballáh že většinu členů ušetřil v záloze, většina raket mu zůstala v podzemních úkrytech a zase se do pohraničí vrátí a zůstává stále i politickou silou. Obecně se zdá, že rozhodující vítězství je dnes čím dál vzácnější a většina válečných konfliktů se rozplizne v dlouhodobou přetahovanou s nejasným výsledkem a jen rostoucími škodami především pro civilisty Jemen, Sýrie nebo Libye. Pouštní bouře bouře roku 1991 nebo Karabach na podzim 2020 jsou spíš výjimky svým rychlým jasným výsledkem. Šestidenní válka 1967 se už opakovat nebude. S rozšiřováním čím dál pokročilejších dronů a lehkých přenosných raket mnohem levnějších než obrněná vozidla a letectvo se dá čekat, že i boj s menší skupinou povstalců někde v Sahelu bude trvat velmi dlouho za ohromných nákladů a bílou vlajku budou proto vyvěšovat hlavně účetní.
Navrhuji diskuzi
Odložení voleb.
Vláda bude jednat o možnosti odložit volby. Žádá ji o to opavský primátor
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/krajske-a-senatni-volby-vlada-moznost-odkladu-extremni-deste-a-povodne.A240916_111952_domaci_kop
Já osobně navrhuji odložení voleb nejen kvůli objektivním překážkám, ale i kvůli populismu Pětikolky.
Komentář: Čas otevřít státní kasu. Ovšem bez populismu
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-komentar-cas-otevrit-statni-kasu-ovsem-bez-populismu-260302?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
Odložením voleb, budou mít voliči ocenit vhodné zastupitele.
„Sliby se slibují, blázni se radují. “
Josef původní napsal:16 září, 2024 (16:24)
To čumíte vořežpruti, co?
60 miliard! Takových prachů…
Ovšem za 20 let. Takže průměrně něco málo přes 3 miliardy ročně.
Srovnejte to prosím s tím kolik posíláme na Ukrajinu…. Pokud mne paměť neklame, psal jsem o tom před pár týdny,
tak tam se nasypalo za 2,5 roku asi miliard 150….
tedy těch 60 co na povodně za dvacet let nyní pro Ukrajinu ročně!!!! Kdo si tohle spočítá a kdo to zkomunikuje?
Nikoho z přítomných intervjůků ani nenapadlo se zeptat stejného Hladíka nebo Fialy – už vládnete skoro 20% z těch dvaceti let, kolik šlo do protipovodňové ochrany za vašeho vládnutí?
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/14/prsi-jim-stesti/
Josef původní napsal:16 září, 2024 (16:27)
Co udělá Stanjura?
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-skody-budou-mnohem-vetsi-nez-v-roce-1997-hlasi-opava-pujde-o-miliardy-40488767
Bude xxxxx ?
https://oziveni.cz/2010/09/opava-plati-z-mestskych-penez-rodinu-primatora/
Nemělo by ujít pozornosti – výčet toho, co chce Trump v USA v případě svého vítězství změnit.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/usa-co-ceka-ameriku-v-pripade-zvoleni-donalda-trumpa.A240914_190200_p_zahranici_nef
„O imigraci
Neprodyšné zavření hranic první den ve funkci.
„Největší deportace ilegálních imigrantů v americké historii v případě potřeby i za pomoci Národní gardy nebo armády. „Vláda musí udělat to, co musí udělat, aby zastavila nárůst zločinnosti. Ilegální imigranti nejsou civilisté. Jedná se o invazi do naší země.
Pozn. autora: Rychlé uzavření hranic by proběhlo za pomoci opětovného zavedení všech opatření, které Joe Biden zrušil okamžitě po svém nástupu do funkce. Deportace imigrantů je dlouhodobý úkol, na jehož plánech pracují různé týmy, nicméně jeho důležitou součástí je dobrovolný odchod mnoha imigrantů poté, co je vláda přestane podporovat a naopak je začne důsledně stíhat jako ilegální imigranty.“
„O blázinci
Republikánský senátor Jim Jordan řekl v rozhovoru, že současné volby nejsou o levici proti pravici, ale o normálním světě versus blázinci. Co může být větším důkazem než fakt, že Demokratická strana nechce schválit zákon „Save Act“, který by voličům přikazoval nutnost prokázat se u voleb, že jsou občany USA. Podle demokratů to podporuje rozdělení společnosti.
Pozn. autora: Něco na tom blázinci bude, neboť Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. Tomu se divili dokonce na CNN.“
Nedivím se, že je Trump pro zelené trockysty v hávu liberálních demokratů arciďáblem č.1 a že pokud bude zvolen, bude to pro ně studená sprcha.
„Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. “ Je to sice na generaci, ale možná účinnější, než vystěhování, které lze vrátit.
Možná, že je velmi vychytralá (jako hejno veverek) a chce, aby se migranti nemnožili….
kolko testosteronom nabitych muzov, ktori ho potrebovali, aby sa dostali niekde z Afriky ci Venezueli a presli celu tu trasu posiatu prevadzacmi a mafianmi, dokaze presvedcit, aby sa nechali preoperovat?
Dneska mě tak nějak napadlo podívat se, jak se zástupci opozice v našem městě propagují na sociálních sítích. Kandidát ANO jede klasickou aktivní kampaň, propaguje aktivně ANO, svoji činnost ve městě, sdílí úvahy, informace atd. Podobně to je i u zástupců pětidemolice, prostě přirozeně prostřednictvím sociálních sítí nahánějí voliče. Další strany opozice na to reagují tak, že předseda OV KSČM sdílí na sítích recepty na zavařování okurek, předseda okresní SPD na sociálních sítích nenapsal pro jistotu už dva roky nic a místopředsedkyně SPD sdílí pejsky a kočičky. Předpokládám, že v mnoha ostatních městech to bude podobné. Jako by těm lidem nedocházelo, že jsou prostě politici a musejí získávat hlasy. I kdyby měli jen sdílet příspěvky z centrálních stranických zdrojů, je to pár kliků na počítači. Ale to je chyba i stranických orgánů, že těm svým lidem v obcích neposkytnou nějaké školení jak vlastně tu politiku mají dělat. Dokud se nezmění přístup v těch nejnižších patrech politiky, tak se těžko změní v těch vyšších a nějaké společenské změny se asi těžko dočkáme.
Kdyby se někdo nudil, tak pro osvěžení paměti – zejména pak některým jedincům:
https://dfens-cz.com/kontrolni-korona/
Přátelé, kolikrát jste v posledních dvou letech četli, že se Rusko ocitá v mezinárodní izolaci? Asi se to ani nedá spočítat, že?
Jenže ona je ta izolace Ruska pouze mediální bublina šířená na Západě a také jen a pouze tady se najdou lidé, kteří tomu věří.
Eastern Economic Forum: Top Achievements and Key Moments (sputnikglobe.com)
I pro ty, kteří nevládnou angličtinou, je zřejmé, jak velké obchodní, politické i osobní kontakty se tam pravidelně navazují.
Pravdou je to, že do izolace se naopak dostává ČR. Fialu nepustili do Nigérie a jeho poskoka Pojara, když jel do Číny žebrat o alespoň jedno letecké spojení, nepustili ani přes vrátnici (o týden později šéf Slavie Tvrdík jednal přímo s Pingem). Síkelovi nedovolili Arabové ani přistát, když jel žebrat o plyn a ropu. Maďarsko a nově i Slovensko jsme si vyloženě znepřátelili. Vlastně je to tak, že s ČR už mluví pouze ty země, které nám poroučejí!
Fungující odkaz (doufám):
https://sputnikglobe.com/20240906/eastern-economic-forum-top-achievements-and-key-moments-1120058992.html
Česká vláda má evidentně nějakou přízeň vyšší moci. Nejprve válka, díky které mohli schovat všechnu svou neschopnost i lumpárny a rozdávat peníze českých občanů a firem těm „správným“ lidem, státům a firmám v cizině. Teď, týden před volbami, kde jim hrozil totální masakr, přijdou povodně. Dávno nastavený a léta budovaný IZS funguje a Rakušan, Černochová i Fiala se na tom svezou a v poslední chvíli nasbírají politické body na lidském neštěstí.
Všechny dozimetry, rodinné neziskovky, úplatky z Ukrajiny, neschopnost, arogance nebo vyhozené miliardy jsou zapomenuty. Prostě tato vláda dostala dar z nebes (doslova).
https://www.super.cz/clanek/celebrity-na-takovou-chvalu-bude-jeste-roky-vzpominat-nejschopnejsi-ministr-vnitra-opevuji-lide-vita-rakusana-1508197#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Takže za týden bohužel pětikolka opět zaboduje. Nicméně to teď nechme být a kdo může, pojďme každý podle svých možností pomoci těm, kteří to v tuto chvíli potřebují!
Nemyslím si. U těchhle voleb to možná trochu pomůže, ale to, co se dá očekávat, že bude následovat, pětikoalici dost pravděpodobně smete do voleb příští rok. IZS sice funguje perfektně, ale ten se budoval dávno předtím a na něm pětikolka nemá zásluh ani za nehet. Co ovšem úplně dokonalé není a v důsledku čehož na řadě míst opět došlo k opakování katastrof z let ’97 a ’02, je nedobudování protipovodňových opatření, přičemž se dost pravděpodobně zatoulala řada miliard, která na to za těch téměř třicet let byla postupně uvolňována. A tahle vláda mohla tři roky předvádět, jak všechno dovádí k dokonalosti. Nestalo se.
A v příštích týdnech a měsících se ukáží další věci – kolikpak asi vyplatí lidem pojišťovny a jak se předvede stát? Kolik lidí přijde o střechu nad hlavou i proto, že v důsledku extrémní inflace za téhle vlády vystoupaly ceny stavebních materiálů a celkově i všeho dalšího do astronomických výšin? O kolik víc zadluží tahle vláda stát? Kolik financí nebude na pomoc českým občanům, protože rozpočet ministerstva obrany a nenávratné sypání desítek až stovek miliard do černých děr za hranicemi? A bude toho mnohem víc.
Vidláku, mají dezoláti a svině nějakou platformu, přes kterou by se dala distribuovat pomoc potřebným v krizových situacích?
Pokud ne, nestálo by za úvahu něco stvořit?
Lepšolidi mají člověka v plísni, kterému bych nedal ani posrané trenýrky. A co my?
Stručné, trefné a doložené od Raichla:
https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Rajchl-PRO-Vylhana-valka-761519
BRAVO!!!
Tak nas Tchajwanec opet nezklamal.
V srpnu 2021 jsem na inauguračním summitu platformy řekl, že anexe Krymu nemůže být obdobou našeho mnichovského „o nás bez nás“.
Mohl by nekdo tomu tydytovi vysvetlit, ze o to tu prave jde? Ze se tam Rusu v 50. letech nikdo neptal, kdyz je prifarili k Ukrajine?
Re: jozka
Nemohl.
Pokud mi nevěříte, zkuste naučit Lajku a Bělku OPRAVDU řídit kosmickou raketu. Jestliže uspějete, pak uvěřím já vám, že Tydýt Tchajwanský dokáže chápat.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-lajka-belka-a-strelka-tak-se-psal-pribeh-ctyrnohych-kosmonautu-179509
V r. 2019 prodala Škoda v Číně přes 300 tisíc aut. V již covidovém roce 2020 prodala skoro čtvrt milionu aut. V tomtéž roce vyrazil náš předseda na výlet a v roce 2022 Škoda v Číně skončila a zavřela všechny čtyři (!!!) místní fabriky. Tolik k přínosu tohoto zcela zbytečného člověka.
Re: Tom
Ten člověk NENÍ zcela zbytečný!
Kdo jiný by dokázal škodit s tak vysokou efektivitou a s tak mizivými finančními náklady (vzato do důsledků – jedna zpáteční letenka a pár desítek dolarů na dietách)?
https://www.echo24.cz/a/HYHfy/komentare-zadluzene-plynovody-net4gas-jozef-sikela-ztraty-zaplati-obcane-drahy-plyn
A za odměnu do Brusele…
Re: JzP
Berte to tak, že vy jste jenom Hloupej Honza (mlátím to tu do vás furt) a soudruh Síkela je geniální obchodník a ekonom a …, a…, a…, no prostě krásnééj, mladéééj, chytréééj soudruh!
CHMI Nezklamal
Ještě neprší, a web klekl.
https://www.chmi.cz/
Ještě že máme https://www.yr.no/en
Co u nás funguje?
chmi.cz?
Znovu otevřené téma – úpadek autoprůmyslu F OJROPĚ.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/12/1012962/
Výsledek ojropské politiky se blíží poněkud nezadržitelně.
Začíná to zběsilým vývozem výroby, bo globalizace. a tantiémy a akcie a …a … a …
Pokračuje to Grýýýndýýýlem-vole. Neboli sankcionováním předem vybraných technologií bez jejich skutečně funkční a ekonomicky srovnatelné náhrady.
Důležitý krok je pak vyklizení všech významnějších trhů, ať již uvalením sankcí, anebo obyčejným sejřením typu -ICH BIN TCHAJWANEC.
Předposlední krok – zběsilé outsourcování a hledání co nejlevnějších subdodávek bez ohledu na dodrže ní funkčnosti, kvality a životnosti.
Končí to vyčištěným prostorem typu „rust belt“, jak jej známe z USA.
Vítejte f-ojropě-cype jednadvacátého století…
Mohu, Targusi, potvrdit z vlastní drobné zkušenosti, jakože se Auto (dle webu auto.cz, který jsem si četl ve vedlejším okně, kdy jsem poprvé napsal něco na Kydy) jmenuji.
Pracovně větší dodavatel pro autoprůmysl a samozřejmě největším zákazníkem VW a jeho dcery. Dnes máme práce na měsíc, co dříve byla tak na tři dny. Dobrovolně povinné dovolené střídají dovolené, jenže jejich počet se krátí…Co bude PAK, nikdo netuší.
Re: Auto
To, co jste popsal, mne zabrzdilo v mé touze znovu si koupit dospělé auto a „rozjet to“.
Můj kamarád, který jezdil pro subdodavatelské firmy, před rokem a půl prodal soupravu za zlomek ceny a zdrhnul do předčasného starobáku.
Věděl, co dělá…
Tenkrát mi to své auto vnucoval i s prací. Zašel jsem se tam podívat. Hala, která jela na tři šichty, prázdná, sklady polotovarů prázdné taktéž. Zůstala minimalistická výrobička v menší hale, a to na jednu směnu, a volno placené 60%, kdykoli si vzpomenete.
Potvrzuji. PRŮSER se nezadržitelně blíží.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.”
Matouš 7:16-20 CSP
……. A podnikatel a člen ODS Tomáš Šalamon připojil, že doufá, že lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech, jsou na povodně připraveni a nebudou chtít následně za škody peníze od daňových poplatníků.
„Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit záplavy, doufám, že všichni, kterých se to týká, a mohou být pojištění, jsou pojištěni a ti, kteří pojištěni být nemohou, tak tam už nebydlí, popř. s alternativou záplavy počítají, a nebudou to zase chtít sanovat z veřejných peněz,“ napsal Šalamon
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Snad-jsou-pojisteni-a-nebudou-chtit-penize-od-statu-Hrozici-povodne-nastolily-otazku-761429
Typické ODSácké.
Dobrá informace opřed volbami.
Kategoricky oznamuji, že všechny mé minulé i budoucí příspěvky je třeba chápat jako metaforické vyjádření, jež používám v různých krizových momentech, nikoli jako sdělení čehokoliv.
Josef původní napsal:12 září, 2024 (1:18)
Povodně v Německu mají pět obětí, v Pasově rychle stoupá hladina Dunaje
….O povodních dnes jednala bavorská vláda premiéra Markuse Södera. „Ihned uvolníme 100 milionů eur, které ještě odpoledne dáme k dispozici. Pokud bude potřeba více, poskytneme další peníze,“ řekl Söder. Dodal, že Bavorsko očekává také slíbenou finanční podporu od spolkové vlády.
O pomoc mohou žádat firmy i obyvatelé, pokud v Bavorsku odvádí daně.
Základní podpora bude činit 5000 eur pro domácnost, může být ale vyšší.
„Pokud by někdo skutečně přišel o všechno a ocitnul se v existenční nouzi, můžeme proplatit až sto procent škod,“ dodal Söder.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2526870
Bez komentáře.
Jen taková perlička. Vlastně jen dvě perličky zasazené do náušnic. Média nestačí popírat zprávu, že během debaty měla Kamala Harris perlové náušnice, které sloužily jako bezdrátová sluchátka. Tak co myslíte, jak dlouho to vydrží coby dezinformace?
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10233972740205928&set=a.1274724114034
Nič odpornejšie už v týchto dňoch neuvidíte. Herci Bratislavského bábkového divadla prečítali po predstavení deťom vyhlásenie na podporu štrajkovej pohotovosti. Prihovára sa tým najmenším, že vláda klame, že Janko Hraško je „menšinový“ a že dobro nakoniec zvíťazí nad zlom. V hľadisku sedeli žiaci základnej školy a gymnázia na Dunajskej ulici….. píše Eduard Chmelár na FB……. Takéto demagogické politické vyhlásenie je čistou manipuláciou s nevinnými detskými dušami. Herci podsúvajú deťom, že klamári sedia vo vláde (v opozícii asi nie) a že ich treba poraziť, pričom sami zavádzajú. Vo vyhlásení žiadajú zastavenie cenzúry a obmedzovania slobody tvorby.Zaťahovať deti do politického boja je nielen ľudsky nízke, je to prejav zúfalstva. Kto sa k tomuto uchýli, už prehral. Aj ja mám výhrady k správaniu ministerky kultúry, ale podsúvať deťom, ktorí politici sú tí „zlí“ a ktorí „dobrí“ a zároveň im ideologicky (dez)interpretovať rozprávky, je ďaleko za hranicou prípustnosti akejkoľvek činnosti v divadlách platených z daní všetkých voličov. Herci tvrdia, že takto vedú deti k tolerancii, v skutočnosti ich takto vedú k ideologickej neznášanlivosti, zaslepenosti a politizácii kultúry, ktorá nápadne pripomína päťdesiate roky. Žiadam Bratislavský samosprávny kraj a jeho predsedu, aby voči takýmto hrubým zneužívaniam detí na politický boj okamžite zasiahol, v opačnom prípade by mali zasiahnuť legislatívne poslanci NR SR a zakázať politické vyhlásenia pred detským publikom. Spamätajte sa a prestaňte s tou ideologickou indoktrináciou. Ruky preč od našich detí!…….. fakt humus PS….
Re: tzR
Odpověď je jednoduchá.Úplně postačí, když rodiče předají PÍSEMNĚ učitelkám v MŠ prohlášení, že nepovolují svému dítěti žádnou návštěvu divadla.
Problém je vyřešen.
Na rozbití návštěvy nežádoucího představení úplně postačí dvě, tři děti ze třídy. Někdo je totiž musí hlídat a na ten zbytek bude málo učitelek.
Áno , úplne to stačí…..👍🏻👍🏻