Premiér Petr Fiala vyrazil do míst, kde povodně napáchaly největší škody
Dlužno dodat, že jeho spanilá jízda po severní Moravě velký úspěch neměla. Zafungovala spíš jako rudý hadr na býka….
….„Lidi jsou v háji, mají jiný starosti a vy říkáte, že nejdou odložit volby?
To vás nezajímá, že lidi mají jiné starosti než volby,“ rozdurdil se Ladislav.
„A vy uděláte konkrétně co?
Zkuste třeba vzít do ruky lopatu,“ vzkázal premiérovi Petr.
„Když už jste se tam jel natřásat, tak jste měl zajistit lidem aspoň kus žvance, aby nebyli závislí na sousedech, je mi z vás smutně,“ poznamenal Ludánek.
„Trošičku se zadlužíme, pár desítek miliard.
Naši potomci to zvládnou,“ přisadila si Jana.
No jo, to je tak: pokud jde o škody napáchané povodněmi, musí se derniér jet podívat a v místě se trochu natřásat, aby si ho všimli.
Pokud jde o škody, napáchané jím a jeho vládou, nemusí jezdit nikam, může sedět na prdeli kdekoli v této zemi. – Ideálně na Mírově.
Víte, já sjel za mlada v kánoi hodně řek dokonce až ták, že sem si za jednou takovou mírnou šlajsnou vytáhl z vody mezi kameny a větvemi zaklíněnou děsně vystrašenou a úplně zabahněnou holčinu, o který sem si až mnohem později řekl, že když vydržela ten zabalák za šlajsnou, že by mohla možná vydržet i víc a… a tak sem si ji holt vzal za ženu a… a vono jó, furt ještě celkem drží!
Ale zase musím přiznat, že sem naštěstí nikdy tu opravdovou ničivou sílu vody neviděl na vlastní oči, zato sem měl do činění s tím, co za sebou dokázala zanechat.
Jednou sem se ocitl na místě, kde bejval barák, kterej zčerstva spláchla velká voda a… a já tam byl přivolenej úplně zbytečně, protože po baráku zbyla pouze střední nosná zeď a jako memento k deštivým nebesům čnící torzo komína, který jak vztyčenej ukazováček mělo příchozí varovat, že už nikdy nebude, co bylo dřív!
Vždycky, holenkové, když se octnu v podobný situaci si někdy říkám, jaký je rozdíl mezi přírodní katastrofu a vlastní krví toužící po mamonu, když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!
Abych to vysvětlil, dám sem jednoho mírně upravenýho Starce, kterýho sem napsal pro svý přátele kdysi před hafo lety (narazil sem na něj nedávno v archivu mně milýho blogu. A taky to sem dávám, protože po tý deštivý slotě je mi stejně smutno, jako tehdá, když sem byl v na statku v Jižních Čechách.).
Když vidím něco podobnýho, jako třeba teď v Jeseníku, vždycky si pro sebe dokážu tu do duše doslova bodající hrůzu a beznaděj povodní postižených lidiček trošičku otupit vzpomínkou na „moji“ selku a říkám si, jestli přece jenom někdy není lepší z hodiny na hodiny přít o střechu nad hlavou vlivem přírodní katastrofy, než o ni přijít sobeckým přičiněním vlastní krve! Já vím, ono se lehce soudí, ale já v tom mám naprosto jasno! Je tedy na vás, jak si to přeberete, takže si dáme:
Stařec a doufání aneb “…nic než krev, dřina, slzy a pot!“
Ach jó, předloňský horký léto!
Na to se snad nedá zapomenout! Dokonce ani starci, co si jako já ráno zapomenou vzít svou každodenní dávku prášků, jak říkaj jejich felčaři… „na paměť“.
Právě v tom horoucně se tetelícím vzduchu sem se ocitl v Jižních Čechách na dvoře dnes už bejvalý zemědělský usedlosti, co byla právě prodávána synem původních majitelů. A tak mě tam přivezli a prej: „Pane inženýre“… a to už sem viděl, jak nastávající majitelé rozšafně máchaj svejma zbohatlejma rukama …“ tady bychom chtěli bazén, tamhle saunu, ve sklepě vinnej sklípek a na půdě tělocvičnu… , ač příliš tlustej zadek milostivý kupující naznačoval, že nic podobnýho dosud nepotřebovala, tedy až na tu vinárnu.
A jak tak máchali rukama sem a jak zase máchali rukama tam, mně bylo stále smutněji a smutněji, neboť mi už bylo jasný, že z toho co vidím, pomalu a jistě odejede všechno to, co bejvalo.
Už někde sem se zmiňoval, že mám ve zvyku si o samotě posedět s každou stavbou, která to má na kahánku, že si s ní povídám, nebo jen tak na sebe koukáme a oba mlčíme a… a tak sem jenom uvítal, když si prodávající i kupující odešli z toho dvora do domu řešit svoje obchodní záležitosti a já se ocitl úplně sám uprostřed dvora sevřenýho mezi staveníma, který ho ze tří stran obklopovaly. Z uliční strany jim vévodil prostornej dům hospodáře s překrásnou zděnou selsko-barokní bránou (tímto zdravím našeho Jana z Helvajzu s ubezpečením, že jsem onehdá pečlivě četl jeho „Stavbu brány“ https://www.litterator.cz/stavba-brany/ a že tuším, čím vším si prošel), na který visely v rezavých pantech rozpadající se dřevěný vrata s motivem za obzor zapadajícího slunce, tolik typickým pro vrata jihočeských usedlostí. Čtvrtá strana se ztrácela v trávou zarostlým nedohlednu mezi kamennýma zídkama, který kdysi chránily ovocnej sad před okusem na dvoře volně pobíhajících hospodářských zvířat.
Ale to už sem kráčel do toho mnou tušenýho sadu, kde mě přivítaly starý dávno zplaněný ovocný stromy, který v tý vysoký trávě spíš připomínaly v pohybu zastavenej svět zakletýho spícího království. Zarazil mě ten až hřbitovní klid, to chrámový ticho, rušený jen bzukotem hmyzu, který tolik souznělo s tím zplaněným a na mnoha místech i nemocným starým dřevem ovocných stromů. Ten přestárlej sad byl tak v protikladu s tím živoucím jinde právě žitým letním dnem. U kamenných zídek sem stěží rozpoznával torza bejvalých včelích úlů, bez kterých sem si tehdejší sad ani neuměl představit. V naprostým bezvětří horkem tetelícím se vzduchu stála mezi stromy nehybně vyprahlá omamně vonící tráva se spoustou jakoby do herbáře připravených na troud uschlých kvítků. Tu vůni mám rád, neboť vždycky spolehlivě rozvoní celej venkov.
Vrátil sem se k domu hospodáře a ucítil tu typickou vůni již neexistujícího hnoje uprostřed dvora, kterýmu za mýho mládí vévodila skoro vždycky dřevěná kadibudka s nepostradatelným srdíčkem vyříznutým v jejích dvířkách.
Střih.
Když sem stavěl barák na kraji vesnice, kde ze tří stran sou samý bažinatý louky, kde není žádnej soused, a tedy ani žádnej plot, i já sem postavil staveništní kadibudku. Byla to taková rozlítaná cestovní kadibudka, co měla svobodnou duši. Měla lehoulinkou dřevěnou kostru pobitou tenkou překližkou z přepravních krabic strojů. Ač sem se snažil, jak chtěl a milou kadibudku kotvil nad v zemi vykopanou senkrovnou sebevíc, stačil silnější poryv větru a ta lehoulinká a šťastná kadibudka se rozlítla po mým rozsáhlým pozemku a svýma dvířkama mávala jako pták zdravým křídlem, když mu to druhý poraní myslivec. Byla tak svobodná a volná jako ta nejpřelétavější holka ze vsi. Prostě jednou byla tady, podruhý zase támhle. Vůbec sme se na ni nezlobili, no řekněte, kdo z vás by dlouho vydržel nad jednou a ještě k tomu nevábnou dírou v zemi. A nejraději sem měl ty její kadibudkový výhledy, který mi nabízela z otevřených dveří do létem obšťastněných a hmyzem bzučících rozkvetlých luk, který se vlnily ve větru jak moře na Jadranu. Ty široký výhledy do kraje včetně kýčovitě mnohobarevných za obzor zapadajících sluncí, tak jako výhledy za mrazivých slunečných dnů plných jiskřícího sněhu … ty byly tak nádherný, přátelé, že ještě dneska z těch vzpomínek žiju! Nechme ale kadibudky kadibudkama a…
Střih.
… a taky pamatuju bezpočet dřeváků, který byly poházeně uklizený v síni hospodářova domu na její chladný kamenný podlaze. Tahle síň ale byla poseta šupinama říčních placáků tak velkých rozměrů, že mě to až překvapilo a byly těma generacema přičinlivých rukou selek a děveček drhnuty rejžáky a hadry do dokonalý vyhlazenosti až ták, že pan Dior by ty svý krémy proti vráskám mohl z fleku vyhodit.
Ale to už mi do nosu vlítla těžká vůně právě v domě selkou dokončovanýho oběda, která mi připadá, že je téměř všude stejná. Ať jídlo připravujou maminky na severu, jihu, západě či východě mý vlasti, protože ji maj stejnou všechna jídla připravovaný s láskou dle receptů našich maminek a babiček, který je zase maj od svejch maminek a babiček. A protože sem stál uprostřed toho dvora a stěny těch stavení těm vůním ani o píď neuhnuly, uhodila mě do nosu ta směs existujících i neexistujících vůní v tom pro vůně hermeticky uzavřeným dvoře hnedle několikrát, když se uvězněně a ztěžkle převalovaly po tom dvoře tam a když zase zpátky.
To už sem ale byl vyzván smutnou a ubrečenou selkou k obědu, ale moc mi nechutnalo, protože se i na mě přenesl její smutek z jejím synem právě prodávanýho domova… jejího světa… jejího všeho! Její uplakaný a smutný oči nervózně těkaly z jednoho kouta prostorný kuchyně ke druhýmu, nepřítomná mysl byla pohroužena do vzpomínek. Svýma upracovanýma dlaněma zbytečně hladila už tak bezvadně vyžehlenej ubrus na stole. Ač parný léto, bezmyšlenkovitě a asi i navykle přikládala do kamen polínko za polínkem, kterýma udržovala snad z tradice zděděný po svý mamince bublající vodu v už hodně oprejskaným hrnci na kraji litinových plátů kamen. Líně bublající voda někdy s námahou přizvedla pokličku, aby ji zase s hřmotem pustila zpět na hrnec a zanechávala po sobě v kuchyni po chvilce už nevystopovanej obláček páry.
S břichem nacpaným hutným jídlem sem se zdvořile odporoučel od stolu a šel opět do žáru dvora. Ale to už se nedalo vydržet, a tak můj zrak klouzal po těch neutěšených na mnoha místech oprýskaných omítkách až k loubí, který zřejmě bejvalí hospodáři používali jako letní dílnu. Když sem poodešel blíž, uviděl sem v hloubi loubí pootevřený fortelný fošnový dveře s dvěma nahoře a dole tesařsky umě osazenýma mohutnýma svlakama, který vzájemně propojovala další ztužující fošna do tvaru písmene „Z“. Mírně sem na ně zatlačil a ony se s překvapivou lehkostí pootevřely a já tak vkročil do neznámýho přítmí. Stál sem uprostřed toho zšeřelýho prostoru a zažíval sem tolikrát mnou při zaměřování podobných prostorů zažitej a neustále se opakující film, kdy sluncem oslepený oči si po chvilce přivyknou na v místnosti všudypřítomný šero, který je tu a tam narušeno tančícíma mihotajícíma proužkama stříbrem jiskřícího prachu, který jako v biografu do tmavýho prostoru promítaj sluneční paprsky deroucí se dovnitř stavby škvírama mezi prkny, kteráma byl pobit štít dílny.
U stěny sem uviděl stát mohutnou hoblici, která se s vrzáním a kejváním probrala k životu, když sem o ni jen rukou zavadil. Je zajímavý, že kdykoli sem se někdy ocitl v takových starých dílnách, tak všechny hoblice byly rozvrzaný až běda. To maj společný všechny hoblice, při jejichž výrobě nebyl použit ani gram ocele. Proto maj všechny dřevěný spoje dokonale rozeschlý. Dokonce ani ocelový svorníkový šrouby v trnožích hoblice a podpěráky zasunutý v jejích otvorech nebyly z ocele. Co ale ta hoblice měla, to byla duše, kterou mozolnatý dlaně hospodářů vtlačily do ohmataných klíčů dřevěných vřeten a násad ve žlabu hoblice pohozenýho nářadí, jako by si ho před malou chvíli hospodář jen tak odložil, když si na malou chvilku odskočil od práce. Ale vrstva prachu a prachem ztěžklý pavučiny naznačovaly, že to bylo už strašně dávno, co klihem zčernalou koženou zástěru pověsil na hřebík zatlučeným do dřevěnýho futra vchodových dveří a … a navždy odešel.
Uprostřed místnosti, nedaleko dávno vyhaslý polorozpadlý výhně, stál mohutnej dubovej špalek řádně vetknutej do hliněný podlahy, opásanej jak Rudolfův Golem ocelovejma obručema, který byly ve dřevě špalku zajištěný velkýma kovanýma hřebama. Na tom špalku, na tlustým ocelovým plátu, stála obrovitá neuzvednutelná, snad 300kg vážící, kovadlina, přesně taková, po který marně od mala toužím. Na těch obručích byly zaháknutý opasky z pásový oceli, na kterých visely kleště, kladiva, babky, hřebovnice, utínky, podložky, růžky, vlčky, rohatinky jako kolty na opasku pistolníka v dosahu jeho ruky, vlastně, kovářovy ruky. Co mě překvapilo, že i po tolika letech nečinnýho stání byly dráha i kuželovej roh kovadliny takřka netknutý, hlaďounký, nezrezivělý, její modro-ocelovej nádech dával tušit, že byly zkušeně a řádně zakaleny někým, kdo opravdu kovařině rozuměl a něco o ní věděl.
Mám strašně rád tyhle komorní chvilky, kdy mohu ve svých dlaních potěžkávat ty kdysi lidskejma dlaněma vyhlazený povrchy násad, rukojetí a různých madel, protože ty otisky upracovaných dlaní do nich vtiskla zarputile po generace den co den poctivě odváděná těžká práce, plná potu a zkrvavených dlaní hospodářů, selek, pacholků a děveček, který se tu do úmoru plahočili. Tohle už nejde dnešní mládeži a mnohdy ani našim současníkům vysvětlit! Třeba to, jakou obrovskou sílu dokázalo poutat pouhý, v rohu místnosti na koženým už dávno ztvrdlým řemínku zavěšený a do stříbrna slinama a jazyky zvířat do hlaďoučka volízaný, koňský udidlo, nebo pouhá řemínková či jen provázková ohlávka s nánosníkem pro vola a jak tu koňskou či volskou sílu pevná ruka hospodáře dokázala postupně, šetrně a hlavně ohleduplně uvolňovat mezi brázdama právě oranýho pole.
No, a abych to ještě dopověděl s těma kupujícíma, co měli ruce jak Švehlovy pozemky. Tak s nima sem se nakonec stejnak nedomluvil. Když sem se totiž nelibě smiřoval s faktem, že místo toho mnou vysněnýho hnoje uprostřed dvora budu navrhovat vykachlíkovanej železobetonovej bazén spolu v přilehlých chlívech na něj navazující saunou, tak mě dorazila milostivá s tím tlustým zadkem sedícím v obrovským SUVu a jejím ultimativním požadavkem:
„Ta brána musí taky zmizet, pane inženýre, protože bych si jinak o ni odřela zrcátka u auta, jak je úzká!!!“.
No … po pravdě, přátelé?
Zavolal sem tu mou furt stejnou ženu, kterou sem kdysi vytáhl z tý vody, abych se ujistil, jestli beru vůbec nějakej důchod, a když přitakala, najednou sem si uvědomil, že nechcípnu hlady a že to nemám zapotřebí a milostivou sem ve vší slušnosti vypoklonkoval a … a najednou sem se cejtil tak svobodnej a volnej jako ta moje ve větru poletující kadibudka.
Moc bych si přál, přátelé, aby ti naši potomci (ale i současníci), co již nevládnou našimi dovednostmi a znalostmi, aby při troše dobrý vůle přišli sami na to, že nic na světě není zadarmo, že si nejde do nekonečna půjčovat na dluh, že nic nelze dostat, vydobývat, vypěstovávat a vyrábět bez každodenně fortelně a poctivě odváděný práce. Že toho lze dosáhnout, jak kdysi řekl svýmu lidu jeden, co byl tehdy v pravou chvíli na pravém místě: „… nic než krví, dřinou, potem a slzama“! Učte to svoje děti a vnuky a nemůže bejt přece na tomhle světě špatně!
No hodně ty otisky, úchopy a hmaty lidských dlaní, který sme my a generace před náma zanechali na svým pracovním náčiní a který sme vtiskli do naší práce, o nás vypovídají. Myslím, že by se naši potomci měli umět alespoň trochu vyznat v těch otiscích, když už je neumí ani napodobit. Proto mně občas sedí můj vnouček v dílně na klíně, proto si občas i vnučky posadím doprostřed louky, kde jim dávám do jejich malých dlaní potěžkat to starý porůznu sehnaný náčiní a nářadí a… a povídám jim o tom pohádky. Těm starším vysvětluju, k čemu všemu to kdysi sloužívalo a nechávám je na záhonech dělat s tím náčiním první pracovní úkony a…a doufám, přátelé, nebo si to alespoň namlouvám, že to má smysl.
Víte to Vaše psaní, je prostě hrozně čtivé. Dnes jsem při čtení úplně viděla svoji stařenku, jak na šporáku v kuchyni ohřívá vodu. Začíná se mi častěji stávat, že si spíš pamatuji ,co bylo před 50 lety než před týdnem.
Už jsem déle nečekala a přečetla. Mám Vaše psaní moc ráda a kolikrát se k němu i vracím. Myslím, že to byla Maneca nebo kočka Šklíba, kdo to vystihl krásně: o té Vaší lidštině. Děkuji!
Bráním se seč to jde, zatím to není tak hrozné. Můj děda říkával – starý člověk hotová opice. Až teď tomu začínám rozumět. Je třeba neházet flintu do žita.
… zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?
Víte, blbíši, přečtu si Vás až ráno, páč jste mě už jednou sjel jak malou holku. A taky proto, že jsem se dneska večer opila, protože mám polovinu rodiny v tom zasraným Krnově, kde je to skoro jako po válce, kde nefunguje El proud, kde se lidem kazí obsah mrazničky, kde nefunguje internet, kde si musí vystát frontu na dobití telefonu, kde chudiny starší osamělé ženy mají strach vyjít na ulici, kde jsou vytopené i ty zasrané hytlermarkety. Chce se mi řvát a do toho svítí ten super úplněk. ..
Tak to tedy prrrrr, liško! Nepřehánějte to a nedramatizute to, jó.
Můžu já za to, že ste se před třema rokama hned napoprvý při Vašem vstupu k Bavorovi nabořila klukům do geometrickýho místa bodů, kterým byla řídící přímka paraboly? https://i.postimg.cc/QMdw2M4p/Parabola.jpg ,
kterou přítel Slim uvedl touhle přenádhernou češtinou, která se požívala u maturity roku 1885 (!!!):
“Najít geometrické místo bodů, z nichž k parabole po dvou vedené tečny pravý úhel svírají!“
Byla ste to Vy, kdo nám kontrovala úmyslem šoupat nohama. Protože se mi však zželelo Vašich bot, tak sem Vám nabídl místo toho šoupání nohou kontrolu našeho pravopisu s tím, že sem Vám garantoval, že pro samý naše blbý nejen „i“ a „ý“ nebudete mít čas si ani šoupnout, natož na šoupání vzpomenout. Jenže to ste odmítla s podotknutím, že prej marnost nad marnost! Nepřekvapilo mě to, natož abych se na Vás zlobil.
Ale o jiným „sjetí“ si nejsem vědom, neb dávno tomu, co sem ženy sjížděl, to mi můžete klidně věřit, to bych si pamatoval i přes svýho Alzheimera!
Nezpochybňuji většinu toho, co autor Jindřich Kulhavý v článku píše.
A přestože jeho publicistická činnost jako šéfredaktora i.Nadhledu je jistě ocenění hodna, v jednom v uvedeném článku přesto neodolal, aby se neotřel o Andreje Babiše – „Je evidentní, jak moc budou nyní chybět Babišem utracené peníze za covid a Fialou za Ukrajinu.“.
Už jsem to tu zmínil včera – deficit státního rozpočtu za vlády ANO + ČSSD s podporou KSČM vypadal takto – 2017 – 1 624,7 mld., 2018 – 1 622,0 mld., 2019 – 1 640,2 mld, 2020 – 2 049,7, 2021 Už s vládou pětikolky/ – 2 465,7 mld,
No, a kam šly peníze „Babišem utracené za covid?“ a kdo zavinil tu příčinu utrácení? Od konce – zavinil snad covid u nás Babiš? Utrácela jeho vláda víc, než okolní vlády? Prdlačku, švagrová. Výrazně méně. A ty peníze zůstaly primárně u nás doma /já vím, hodně jich jako dotací zavřených fabrik zahraničních majitelů šlo „ven“/. A za co se utrácelo? Za předražené ochranné pomůcky /na kterých si mastili kapsy cizí kapitalisté, protože jich byl nedostatek/, za nesnesitelně drahé vakcíny přes madam von Lejno, za neskutečné propady zavřené ekonomiky, za sanování mezd, za dodatečné prostředky krajům a obcím, za přímé podpory /ano, je třeba nablít na Babiše, že i penzisti dostali jednorázově snad po pět tisíc, ti penzisti, kteří si to ničím nezasloužili, protože žádné „vícenáklady“ neměli – jak „pravil Zarathustra“/.Miliony přesčasových hodin zdravotníků, hasičů, vojáků, policistů, celníků a řady dalších profesí státního a korporátního sektoru, ba i soukromého, které byly sanovány z rozpočtu. A samozřejmě se přiživili i podvodníci a manipulátoři.
Ptám se – za tohle všechno mohl Babiš a jeho vláda? Nemá pan Kulhavý /i mnozí z nás/ náhodou poněkud krátkou paměť?
No, a za co utrácí vláda fialového hnusu a jeho pětikolky, a kdy za to může, kdo je za ten stav odpovědný, a fakt jde „jenom“ o tu Ukrajinu – také je to vina „vis maior“ jako za Babiše?
Díky paní „lujjzo“ za „koment“.
Není to běžné, aby se tu někdo chtěl podívat pravdě do očí.
Ono to ani nejde přes ideologické brýle.
Proč?
No, „protože Babiš!!!“.
A je vymalováno, většina zdejší „opozice“ má skrze toto heslo jasno.
„Pětikolku“ neeeeee.
Babiše? – no to v žádném případě.
Že reálně není nikdo další „na řadě“.
Nevadí.
Dále močálem černým kolem bílých skal.
Aspoň bude na koho kydat.
VIdláku „kydat“ –
předpokládám, že jste podle obsahu pochopil, že to není na Vás, který v těchto věcech jako jeden z mála zde, si uvědomuje a ví.
A taky v tomto smyslu píše.
Z vlastní zkušenosti z několika hovorů vím, že máte pravdu. Babiš prostě nee, to raději rozvědčíka na Hradě a demoliční slepenec ve vládě. S dovolením si zkopíruji a budu rozesílat dál.
Jestlipak jste si přátelé všimli, jak se v posledních cca 30 letech změnilo posuzování výsledků války? Tisíce let se o výsledku rozhodovalo na bojišti (v moderní době samozřejmě i ve výrobním zázemí) a vítěz byl až na zřídkavé výjimky jasný. My ovšem žijeme v době, kdy jsou vítěz i poražený určení ve Washingtonu hned na počátku střetu a někdy dokonce ještě před ním! Pokud pak následný vývoj takto určenému výsledku neodpovídá (Irák, Sýrie, Libye) nebo je s ním dokonce v rozporu (Afganistán, Ukrajina), neupravuje se vyhlášený výsledek, ale zintenzivňuje se propaganda. Nezvýší se úsilí válečné, ale úsilí manipulativní a propagační, které má veřejnosti tou správnou „komunikací“ vysvětlit, že naše zbraně trvale a vítězně postupují vpřed, stačí jen ještě jednou zvýšit daně nebo okrást důchodce. A když tomu lidé odmítají věřit a dokonce reptají, není to důvod s nimi mluvit na rovinu, ale naopak je to důvod k zavedení represí.
Tomáš 666: Jak se to vezme, je pravda, že Západ stále víc nadřazuje propagandistické cíle těm vojenským při plánování operací v době internetu a mobilů. Je ale pravda i to, že někdy výsledek jasný není a vítězství si můžou nárokovat všechny strany, když každá bojovala za jiný cíl. Bitva u Borodina, kde bojiště ovládl Napoleon a Kutuzov měl i něco vyšší ztráty, ale Kuzuzovovi pořád zůstala velký část armády se kterou ustoupil za Moskvu a Napoleonovi to znemožnilo tažení opravdu vyhrát spolu se zimou. Severní Vietnam dokázal slovy maršála Giapa déle prohrávat než
USA vydržely vítězit. Napoleon vyhrál bitvu, ale mírovou smlouvu výhodnou pro Francii diktovat nemohl. V Afghánistánu pořád na bojišti vyhrávala západní koalice. Talibanci ji nedokázali z žádné větší základny vypudit. Talibanci prostě svou výhru vyčekali. Jejich vedení bylo odhodláno sedět a čekat v Pákistánu i desítky let než to Západ přestane bavit a unaví se. Pokud Izrael pošle armádu do Libanonu, svede bitvy s Hizballáhem a po nějaké době ustoupí po mezinárodním tlaku na příměří. Prohlásí se vítězem izraelská vláda i vedení Hizballáhu. Izrael že měl nižší ztráty než Hizballáh a zničil část jeho arsenálů. Hizballáh že většinu členů ušetřil v záloze, většina raket mu zůstala v podzemních úkrytech a zase se do pohraničí vrátí a zůstává stále i politickou silou. Obecně se zdá, že rozhodující vítězství je dnes čím dál vzácnější a většina válečných konfliktů se rozplizne v dlouhodobou přetahovanou s nejasným výsledkem a jen rostoucími škodami především pro civilisty Jemen, Sýrie nebo Libye. Pouštní bouře bouře roku 1991 nebo Karabach na podzim 2020 jsou spíš výjimky svým rychlým jasným výsledkem. Šestidenní válka 1967 se už opakovat nebude. S rozšiřováním čím dál pokročilejších dronů a lehkých přenosných raket mnohem levnějších než obrněná vozidla a letectvo se dá čekat, že i boj s menší skupinou povstalců někde v Sahelu bude trvat velmi dlouho za ohromných nákladů a bílou vlajku budou proto vyvěšovat hlavně účetní.
„O imigraci
Neprodyšné zavření hranic první den ve funkci.
„Největší deportace ilegálních imigrantů v americké historii v případě potřeby i za pomoci Národní gardy nebo armády. „Vláda musí udělat to, co musí udělat, aby zastavila nárůst zločinnosti. Ilegální imigranti nejsou civilisté. Jedná se o invazi do naší země.
Pozn. autora: Rychlé uzavření hranic by proběhlo za pomoci opětovného zavedení všech opatření, které Joe Biden zrušil okamžitě po svém nástupu do funkce. Deportace imigrantů je dlouhodobý úkol, na jehož plánech pracují různé týmy, nicméně jeho důležitou součástí je dobrovolný odchod mnoha imigrantů poté, co je vláda přestane podporovat a naopak je začne důsledně stíhat jako ilegální imigranty.“
„O blázinci
Republikánský senátor Jim Jordan řekl v rozhovoru, že současné volby nejsou o levici proti pravici, ale o normálním světě versus blázinci. Co může být větším důkazem než fakt, že Demokratická strana nechce schválit zákon „Save Act“, který by voličům přikazoval nutnost prokázat se u voleb, že jsou občany USA. Podle demokratů to podporuje rozdělení společnosti.
Pozn. autora: Něco na tom blázinci bude, neboť Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. Tomu se divili dokonce na CNN.“
Nedivím se, že je Trump pro zelené trockysty v hávu liberálních demokratů arciďáblem č.1 a že pokud bude zvolen, bude to pro ně studená sprcha.
„Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. “ Je to sice na generaci, ale možná účinnější, než vystěhování, které lze vrátit.
kolko testosteronom nabitych muzov, ktori ho potrebovali, aby sa dostali niekde z Afriky ci Venezueli a presli celu tu trasu posiatu prevadzacmi a mafianmi, dokaze presvedcit, aby sa nechali preoperovat?
Dneska mě tak nějak napadlo podívat se, jak se zástupci opozice v našem městě propagují na sociálních sítích. Kandidát ANO jede klasickou aktivní kampaň, propaguje aktivně ANO, svoji činnost ve městě, sdílí úvahy, informace atd. Podobně to je i u zástupců pětidemolice, prostě přirozeně prostřednictvím sociálních sítí nahánějí voliče. Další strany opozice na to reagují tak, že předseda OV KSČM sdílí na sítích recepty na zavařování okurek, předseda okresní SPD na sociálních sítích nenapsal pro jistotu už dva roky nic a místopředsedkyně SPD sdílí pejsky a kočičky. Předpokládám, že v mnoha ostatních městech to bude podobné. Jako by těm lidem nedocházelo, že jsou prostě politici a musejí získávat hlasy. I kdyby měli jen sdílet příspěvky z centrálních stranických zdrojů, je to pár kliků na počítači. Ale to je chyba i stranických orgánů, že těm svým lidem v obcích neposkytnou nějaké školení jak vlastně tu politiku mají dělat. Dokud se nezmění přístup v těch nejnižších patrech politiky, tak se těžko změní v těch vyšších a nějaké společenské změny se asi těžko dočkáme.
Přátelé, kolikrát jste v posledních dvou letech četli, že se Rusko ocitá v mezinárodní izolaci? Asi se to ani nedá spočítat, že?
Jenže ona je ta izolace Ruska pouze mediální bublina šířená na Západě a také jen a pouze tady se najdou lidé, kteří tomu věří.
Eastern Economic Forum: Top Achievements and Key Moments (sputnikglobe.com)
I pro ty, kteří nevládnou angličtinou, je zřejmé, jak velké obchodní, politické i osobní kontakty se tam pravidelně navazují.
Pravdou je to, že do izolace se naopak dostává ČR. Fialu nepustili do Nigérie a jeho poskoka Pojara, když jel do Číny žebrat o alespoň jedno letecké spojení, nepustili ani přes vrátnici (o týden později šéf Slavie Tvrdík jednal přímo s Pingem). Síkelovi nedovolili Arabové ani přistát, když jel žebrat o plyn a ropu. Maďarsko a nově i Slovensko jsme si vyloženě znepřátelili. Vlastně je to tak, že s ČR už mluví pouze ty země, které nám poroučejí!
Nemyslím si. U těchhle voleb to možná trochu pomůže, ale to, co se dá očekávat, že bude následovat, pětikoalici dost pravděpodobně smete do voleb příští rok. IZS sice funguje perfektně, ale ten se budoval dávno předtím a na něm pětikolka nemá zásluh ani za nehet. Co ovšem úplně dokonalé není a v důsledku čehož na řadě míst opět došlo k opakování katastrof z let ’97 a ’02, je nedobudování protipovodňových opatření, přičemž se dost pravděpodobně zatoulala řada miliard, která na to za těch téměř třicet let byla postupně uvolňována. A tahle vláda mohla tři roky předvádět, jak všechno dovádí k dokonalosti. Nestalo se.
A v příštích týdnech a měsících se ukáží další věci – kolikpak asi vyplatí lidem pojišťovny a jak se předvede stát? Kolik lidí přijde o střechu nad hlavou i proto, že v důsledku extrémní inflace za téhle vlády vystoupaly ceny stavebních materiálů a celkově i všeho dalšího do astronomických výšin? O kolik víc zadluží tahle vláda stát? Kolik financí nebude na pomoc českým občanům, protože rozpočet ministerstva obrany a nenávratné sypání desítek až stovek miliard do černých děr za hranicemi? A bude toho mnohem víc.
Nemohl.
Pokud mi nevěříte, zkuste naučit Lajku a Bělku OPRAVDU řídit kosmickou raketu. Jestliže uspějete, pak uvěřím já vám, že Tydýt Tchajwanský dokáže chápat.
V r. 2019 prodala Škoda v Číně přes 300 tisíc aut. V již covidovém roce 2020 prodala skoro čtvrt milionu aut. V tomtéž roce vyrazil náš předseda na výlet a v roce 2022 Škoda v Číně skončila a zavřela všechny čtyři (!!!) místní fabriky. Tolik k přínosu tohoto zcela zbytečného člověka.
Ten člověk NENÍ zcela zbytečný!
Kdo jiný by dokázal škodit s tak vysokou efektivitou a s tak mizivými finančními náklady (vzato do důsledků – jedna zpáteční letenka a pár desítek dolarů na dietách)?
Berte to tak, že vy jste jenom Hloupej Honza (mlátím to tu do vás furt) a soudruh Síkela je geniální obchodník a ekonom a …, a…, a…, no prostě krásnééj, mladéééj, chytréééj soudruh!
Mohu, Targusi, potvrdit z vlastní drobné zkušenosti, jakože se Auto (dle webu auto.cz, který jsem si četl ve vedlejším okně, kdy jsem poprvé napsal něco na Kydy) jmenuji.
Pracovně větší dodavatel pro autoprůmysl a samozřejmě největším zákazníkem VW a jeho dcery. Dnes máme práce na měsíc, co dříve byla tak na tři dny. Dobrovolně povinné dovolené střídají dovolené, jenže jejich počet se krátí…Co bude PAK, nikdo netuší.
To, co jste popsal, mne zabrzdilo v mé touze znovu si koupit dospělé auto a „rozjet to“.
Můj kamarád, který jezdil pro subdodavatelské firmy, před rokem a půl prodal soupravu za zlomek ceny a zdrhnul do předčasného starobáku.
Věděl, co dělá…
Tenkrát mi to své auto vnucoval i s prací. Zašel jsem se tam podívat. Hala, která jela na tři šichty, prázdná, sklady polotovarů prázdné taktéž. Zůstala minimalistická výrobička v menší hale, a to na jednu směnu, a volno placené 60%, kdykoli si vzpomenete.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.”
Matouš 7:16-20 CSP
……. A podnikatel a člen ODS Tomáš Šalamon připojil, že doufá, že lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech, jsou na povodně připraveni a nebudou chtít následně za škody peníze od daňových poplatníků.
„Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit záplavy, doufám, že všichni, kterých se to týká, a mohou být pojištění, jsou pojištěni a ti, kteří pojištěni být nemohou, tak tam už nebydlí, popř. s alternativou záplavy počítají, a nebudou to zase chtít sanovat z veřejných peněz,“ napsal Šalamon
Kategoricky oznamuji, že všechny mé minulé i budoucí příspěvky je třeba chápat jako metaforické vyjádření, jež používám v různých krizových momentech, nikoli jako sdělení čehokoliv.
Povodně v Německu mají pět obětí, v Pasově rychle stoupá hladina Dunaje
….O povodních dnes jednala bavorská vláda premiéra Markuse Södera. „Ihned uvolníme 100 milionů eur, které ještě odpoledne dáme k dispozici. Pokud bude potřeba více, poskytneme další peníze,“ řekl Söder. Dodal, že Bavorsko očekává také slíbenou finanční podporu od spolkové vlády.
O pomoc mohou žádat firmy i obyvatelé, pokud v Bavorsku odvádí daně.
Základní podpora bude činit 5000 eur pro domácnost, může být ale vyšší.
„Pokud by někdo skutečně přišel o všechno a ocitnul se v existenční nouzi, můžeme proplatit až sto procent škod,“ dodal Söder. https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2526870
Bez komentáře.
Jen taková perlička. Vlastně jen dvě perličky zasazené do náušnic. Média nestačí popírat zprávu, že během debaty měla Kamala Harris perlové náušnice, které sloužily jako bezdrátová sluchátka. Tak co myslíte, jak dlouho to vydrží coby dezinformace? https://www.facebook.com/photo/?fbid=10233972740205928&set=a.1274724114034
Nič odpornejšie už v týchto dňoch neuvidíte. Herci Bratislavského bábkového divadla prečítali po predstavení deťom vyhlásenie na podporu štrajkovej pohotovosti. Prihovára sa tým najmenším, že vláda klame, že Janko Hraško je „menšinový“ a že dobro nakoniec zvíťazí nad zlom. V hľadisku sedeli žiaci základnej školy a gymnázia na Dunajskej ulici….. píše Eduard Chmelár na FB……. Takéto demagogické politické vyhlásenie je čistou manipuláciou s nevinnými detskými dušami. Herci podsúvajú deťom, že klamári sedia vo vláde (v opozícii asi nie) a že ich treba poraziť, pričom sami zavádzajú. Vo vyhlásení žiadajú zastavenie cenzúry a obmedzovania slobody tvorby.Zaťahovať deti do politického boja je nielen ľudsky nízke, je to prejav zúfalstva. Kto sa k tomuto uchýli, už prehral. Aj ja mám výhrady k správaniu ministerky kultúry, ale podsúvať deťom, ktorí politici sú tí „zlí“ a ktorí „dobrí“ a zároveň im ideologicky (dez)interpretovať rozprávky, je ďaleko za hranicou prípustnosti akejkoľvek činnosti v divadlách platených z daní všetkých voličov. Herci tvrdia, že takto vedú deti k tolerancii, v skutočnosti ich takto vedú k ideologickej neznášanlivosti, zaslepenosti a politizácii kultúry, ktorá nápadne pripomína päťdesiate roky. Žiadam Bratislavský samosprávny kraj a jeho predsedu, aby voči takýmto hrubým zneužívaniam detí na politický boj okamžite zasiahol, v opačnom prípade by mali zasiahnuť legislatívne poslanci NR SR a zakázať politické vyhlásenia pred detským publikom. Spamätajte sa a prestaňte s tou ideologickou indoktrináciou. Ruky preč od našich detí!…….. fakt humus PS….
Odpověď je jednoduchá.Úplně postačí, když rodiče předají PÍSEMNĚ učitelkám v MŠ prohlášení, že nepovolují svému dítěti žádnou návštěvu divadla.
Problém je vyřešen.
Premiér Petr Fiala vyrazil do míst, kde povodně napáchaly největší škody
Dlužno dodat, že jeho spanilá jízda po severní Moravě velký úspěch neměla. Zafungovala spíš jako rudý hadr na býka….
….„Lidi jsou v háji, mají jiný starosti a vy říkáte, že nejdou odložit volby?
To vás nezajímá, že lidi mají jiné starosti než volby,“ rozdurdil se Ladislav.
„A vy uděláte konkrétně co?
Zkuste třeba vzít do ruky lopatu,“ vzkázal premiérovi Petr.
„Když už jste se tam jel natřásat, tak jste měl zajistit lidem aspoň kus žvance, aby nebyli závislí na sousedech, je mi z vás smutně,“ poznamenal Ludánek.
„Trošičku se zadlužíme, pár desítek miliard.
Naši potomci to zvládnou,“ přisadila si Jana.
Narážela na fakt, že se vláda Petra Fialy i hejtmani nechali slyšet, že na nápravu škod po povodních padnou desítky miliard korun…..
https://www.super.cz/clanek/celebrity-hroziva-nuse-pravdy-pro-petra-fialu-premier-se-nestacil-divit-kdyz-si-ve-zpustosene-ostrave-pustil-usta-na-spacir-1508264
No jo, to je tak: pokud jde o škody napáchané povodněmi, musí se derniér jet podívat a v místě se trochu natřásat, aby si ho všimli.
Pokud jde o škody, napáchané jím a jeho vládou, nemusí jezdit nikam, může sedět na prdeli kdekoli v této zemi. – Ideálně na Mírově.
Pravda bolí
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/19/cnn-prima-news-na-tento-den-2/
Víte, já sjel za mlada v kánoi hodně řek dokonce až ták, že sem si za jednou takovou mírnou šlajsnou vytáhl z vody mezi kameny a větvemi zaklíněnou děsně vystrašenou a úplně zabahněnou holčinu, o který sem si až mnohem později řekl, že když vydržela ten zabalák za šlajsnou, že by mohla možná vydržet i víc a… a tak sem si ji holt vzal za ženu a… a vono jó, furt ještě celkem drží!
Tím úvodem sem chtěl naznačit, že sem vodu nikdy nepodceňoval a že taky docela rozumím tomu, co mi zpívá bard v tomhle refrénu:
“A ona mlčela, stála a hleděla, ani ryba ani rak …“.
(https://www.youtube.com/watch?v=orVkW3kX-r4&ab_channel=hancicula )
Ale zase musím přiznat, že sem naštěstí nikdy tu opravdovou ničivou sílu vody neviděl na vlastní oči, zato sem měl do činění s tím, co za sebou dokázala zanechat.
Jednou sem se ocitl na místě, kde bejval barák, kterej zčerstva spláchla velká voda a… a já tam byl přivolenej úplně zbytečně, protože po baráku zbyla pouze střední nosná zeď a jako memento k deštivým nebesům čnící torzo komína, který jak vztyčenej ukazováček mělo příchozí varovat, že už nikdy nebude, co bylo dřív!
Vždycky, holenkové, když se octnu v podobný situaci si někdy říkám, jaký je rozdíl mezi přírodní katastrofu a vlastní krví toužící po mamonu, když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!
Abych to vysvětlil, dám sem jednoho mírně upravenýho Starce, kterýho sem napsal pro svý přátele kdysi před hafo lety (narazil sem na něj nedávno v archivu mně milýho blogu. A taky to sem dávám, protože po tý deštivý slotě je mi stejně smutno, jako tehdá, když sem byl v na statku v Jižních Čechách.).
Když vidím něco podobnýho, jako třeba teď v Jeseníku, vždycky si pro sebe dokážu tu do duše doslova bodající hrůzu a beznaděj povodní postižených lidiček trošičku otupit vzpomínkou na „moji“ selku a říkám si, jestli přece jenom někdy není lepší z hodiny na hodiny přít o střechu nad hlavou vlivem přírodní katastrofy, než o ni přijít sobeckým přičiněním vlastní krve! Já vím, ono se lehce soudí, ale já v tom mám naprosto jasno! Je tedy na vás, jak si to přeberete, takže si dáme:
Stařec a doufání aneb “…nic než krev, dřina, slzy a pot!“
Ach jó, předloňský horký léto!
Na to se snad nedá zapomenout! Dokonce ani starci, co si jako já ráno zapomenou vzít svou každodenní dávku prášků, jak říkaj jejich felčaři… „na paměť“.
Právě v tom horoucně se tetelícím vzduchu sem se ocitl v Jižních Čechách na dvoře dnes už bejvalý zemědělský usedlosti, co byla právě prodávána synem původních majitelů. A tak mě tam přivezli a prej: „Pane inženýre“… a to už sem viděl, jak nastávající majitelé rozšafně máchaj svejma zbohatlejma rukama …“ tady bychom chtěli bazén, tamhle saunu, ve sklepě vinnej sklípek a na půdě tělocvičnu… , ač příliš tlustej zadek milostivý kupující naznačoval, že nic podobnýho dosud nepotřebovala, tedy až na tu vinárnu.
A jak tak máchali rukama sem a jak zase máchali rukama tam, mně bylo stále smutněji a smutněji, neboť mi už bylo jasný, že z toho co vidím, pomalu a jistě odejede všechno to, co bejvalo.
Už někde sem se zmiňoval, že mám ve zvyku si o samotě posedět s každou stavbou, která to má na kahánku, že si s ní povídám, nebo jen tak na sebe koukáme a oba mlčíme a… a tak sem jenom uvítal, když si prodávající i kupující odešli z toho dvora do domu řešit svoje obchodní záležitosti a já se ocitl úplně sám uprostřed dvora sevřenýho mezi staveníma, který ho ze tří stran obklopovaly. Z uliční strany jim vévodil prostornej dům hospodáře s překrásnou zděnou selsko-barokní bránou (tímto zdravím našeho Jana z Helvajzu s ubezpečením, že jsem onehdá pečlivě četl jeho „Stavbu brány“ https://www.litterator.cz/stavba-brany/ a že tuším, čím vším si prošel), na který visely v rezavých pantech rozpadající se dřevěný vrata s motivem za obzor zapadajícího slunce, tolik typickým pro vrata jihočeských usedlostí. Čtvrtá strana se ztrácela v trávou zarostlým nedohlednu mezi kamennýma zídkama, který kdysi chránily ovocnej sad před okusem na dvoře volně pobíhajících hospodářských zvířat.
Ale to už sem kráčel do toho mnou tušenýho sadu, kde mě přivítaly starý dávno zplaněný ovocný stromy, který v tý vysoký trávě spíš připomínaly v pohybu zastavenej svět zakletýho spícího království. Zarazil mě ten až hřbitovní klid, to chrámový ticho, rušený jen bzukotem hmyzu, který tolik souznělo s tím zplaněným a na mnoha místech i nemocným starým dřevem ovocných stromů. Ten přestárlej sad byl tak v protikladu s tím živoucím jinde právě žitým letním dnem. U kamenných zídek sem stěží rozpoznával torza bejvalých včelích úlů, bez kterých sem si tehdejší sad ani neuměl představit. V naprostým bezvětří horkem tetelícím se vzduchu stála mezi stromy nehybně vyprahlá omamně vonící tráva se spoustou jakoby do herbáře připravených na troud uschlých kvítků. Tu vůni mám rád, neboť vždycky spolehlivě rozvoní celej venkov.
Vrátil sem se k domu hospodáře a ucítil tu typickou vůni již neexistujícího hnoje uprostřed dvora, kterýmu za mýho mládí vévodila skoro vždycky dřevěná kadibudka s nepostradatelným srdíčkem vyříznutým v jejích dvířkách.
Střih.
Když sem stavěl barák na kraji vesnice, kde ze tří stran sou samý bažinatý louky, kde není žádnej soused, a tedy ani žádnej plot, i já sem postavil staveništní kadibudku. Byla to taková rozlítaná cestovní kadibudka, co měla svobodnou duši. Měla lehoulinkou dřevěnou kostru pobitou tenkou překližkou z přepravních krabic strojů. Ač sem se snažil, jak chtěl a milou kadibudku kotvil nad v zemi vykopanou senkrovnou sebevíc, stačil silnější poryv větru a ta lehoulinká a šťastná kadibudka se rozlítla po mým rozsáhlým pozemku a svýma dvířkama mávala jako pták zdravým křídlem, když mu to druhý poraní myslivec. Byla tak svobodná a volná jako ta nejpřelétavější holka ze vsi. Prostě jednou byla tady, podruhý zase támhle. Vůbec sme se na ni nezlobili, no řekněte, kdo z vás by dlouho vydržel nad jednou a ještě k tomu nevábnou dírou v zemi. A nejraději sem měl ty její kadibudkový výhledy, který mi nabízela z otevřených dveří do létem obšťastněných a hmyzem bzučících rozkvetlých luk, který se vlnily ve větru jak moře na Jadranu. Ty široký výhledy do kraje včetně kýčovitě mnohobarevných za obzor zapadajících sluncí, tak jako výhledy za mrazivých slunečných dnů plných jiskřícího sněhu … ty byly tak nádherný, přátelé, že ještě dneska z těch vzpomínek žiju! Nechme ale kadibudky kadibudkama a…
Střih.
… a taky pamatuju bezpočet dřeváků, který byly poházeně uklizený v síni hospodářova domu na její chladný kamenný podlaze. Tahle síň ale byla poseta šupinama říčních placáků tak velkých rozměrů, že mě to až překvapilo a byly těma generacema přičinlivých rukou selek a děveček drhnuty rejžáky a hadry do dokonalý vyhlazenosti až ták, že pan Dior by ty svý krémy proti vráskám mohl z fleku vyhodit.
Ale to už mi do nosu vlítla těžká vůně právě v domě selkou dokončovanýho oběda, která mi připadá, že je téměř všude stejná. Ať jídlo připravujou maminky na severu, jihu, západě či východě mý vlasti, protože ji maj stejnou všechna jídla připravovaný s láskou dle receptů našich maminek a babiček, který je zase maj od svejch maminek a babiček. A protože sem stál uprostřed toho dvora a stěny těch stavení těm vůním ani o píď neuhnuly, uhodila mě do nosu ta směs existujících i neexistujících vůní v tom pro vůně hermeticky uzavřeným dvoře hnedle několikrát, když se uvězněně a ztěžkle převalovaly po tom dvoře tam a když zase zpátky.
To už sem ale byl vyzván smutnou a ubrečenou selkou k obědu, ale moc mi nechutnalo, protože se i na mě přenesl její smutek z jejím synem právě prodávanýho domova… jejího světa… jejího všeho! Její uplakaný a smutný oči nervózně těkaly z jednoho kouta prostorný kuchyně ke druhýmu, nepřítomná mysl byla pohroužena do vzpomínek. Svýma upracovanýma dlaněma zbytečně hladila už tak bezvadně vyžehlenej ubrus na stole. Ač parný léto, bezmyšlenkovitě a asi i navykle přikládala do kamen polínko za polínkem, kterýma udržovala snad z tradice zděděný po svý mamince bublající vodu v už hodně oprejskaným hrnci na kraji litinových plátů kamen. Líně bublající voda někdy s námahou přizvedla pokličku, aby ji zase s hřmotem pustila zpět na hrnec a zanechávala po sobě v kuchyni po chvilce už nevystopovanej obláček páry.
S břichem nacpaným hutným jídlem sem se zdvořile odporoučel od stolu a šel opět do žáru dvora. Ale to už se nedalo vydržet, a tak můj zrak klouzal po těch neutěšených na mnoha místech oprýskaných omítkách až k loubí, který zřejmě bejvalí hospodáři používali jako letní dílnu. Když sem poodešel blíž, uviděl sem v hloubi loubí pootevřený fortelný fošnový dveře s dvěma nahoře a dole tesařsky umě osazenýma mohutnýma svlakama, který vzájemně propojovala další ztužující fošna do tvaru písmene „Z“. Mírně sem na ně zatlačil a ony se s překvapivou lehkostí pootevřely a já tak vkročil do neznámýho přítmí. Stál sem uprostřed toho zšeřelýho prostoru a zažíval sem tolikrát mnou při zaměřování podobných prostorů zažitej a neustále se opakující film, kdy sluncem oslepený oči si po chvilce přivyknou na v místnosti všudypřítomný šero, který je tu a tam narušeno tančícíma mihotajícíma proužkama stříbrem jiskřícího prachu, který jako v biografu do tmavýho prostoru promítaj sluneční paprsky deroucí se dovnitř stavby škvírama mezi prkny, kteráma byl pobit štít dílny.
U stěny sem uviděl stát mohutnou hoblici, která se s vrzáním a kejváním probrala k životu, když sem o ni jen rukou zavadil. Je zajímavý, že kdykoli sem se někdy ocitl v takových starých dílnách, tak všechny hoblice byly rozvrzaný až běda. To maj společný všechny hoblice, při jejichž výrobě nebyl použit ani gram ocele. Proto maj všechny dřevěný spoje dokonale rozeschlý. Dokonce ani ocelový svorníkový šrouby v trnožích hoblice a podpěráky zasunutý v jejích otvorech nebyly z ocele. Co ale ta hoblice měla, to byla duše, kterou mozolnatý dlaně hospodářů vtlačily do ohmataných klíčů dřevěných vřeten a násad ve žlabu hoblice pohozenýho nářadí, jako by si ho před malou chvíli hospodář jen tak odložil, když si na malou chvilku odskočil od práce. Ale vrstva prachu a prachem ztěžklý pavučiny naznačovaly, že to bylo už strašně dávno, co klihem zčernalou koženou zástěru pověsil na hřebík zatlučeným do dřevěnýho futra vchodových dveří a … a navždy odešel.
Uprostřed místnosti, nedaleko dávno vyhaslý polorozpadlý výhně, stál mohutnej dubovej špalek řádně vetknutej do hliněný podlahy, opásanej jak Rudolfův Golem ocelovejma obručema, který byly ve dřevě špalku zajištěný velkýma kovanýma hřebama. Na tom špalku, na tlustým ocelovým plátu, stála obrovitá neuzvednutelná, snad 300kg vážící, kovadlina, přesně taková, po který marně od mala toužím. Na těch obručích byly zaháknutý opasky z pásový oceli, na kterých visely kleště, kladiva, babky, hřebovnice, utínky, podložky, růžky, vlčky, rohatinky jako kolty na opasku pistolníka v dosahu jeho ruky, vlastně, kovářovy ruky. Co mě překvapilo, že i po tolika letech nečinnýho stání byly dráha i kuželovej roh kovadliny takřka netknutý, hlaďounký, nezrezivělý, její modro-ocelovej nádech dával tušit, že byly zkušeně a řádně zakaleny někým, kdo opravdu kovařině rozuměl a něco o ní věděl.
Mám strašně rád tyhle komorní chvilky, kdy mohu ve svých dlaních potěžkávat ty kdysi lidskejma dlaněma vyhlazený povrchy násad, rukojetí a různých madel, protože ty otisky upracovaných dlaní do nich vtiskla zarputile po generace den co den poctivě odváděná těžká práce, plná potu a zkrvavených dlaní hospodářů, selek, pacholků a děveček, který se tu do úmoru plahočili. Tohle už nejde dnešní mládeži a mnohdy ani našim současníkům vysvětlit! Třeba to, jakou obrovskou sílu dokázalo poutat pouhý, v rohu místnosti na koženým už dávno ztvrdlým řemínku zavěšený a do stříbrna slinama a jazyky zvířat do hlaďoučka volízaný, koňský udidlo, nebo pouhá řemínková či jen provázková ohlávka s nánosníkem pro vola a jak tu koňskou či volskou sílu pevná ruka hospodáře dokázala postupně, šetrně a hlavně ohleduplně uvolňovat mezi brázdama právě oranýho pole.
No, a abych to ještě dopověděl s těma kupujícíma, co měli ruce jak Švehlovy pozemky. Tak s nima sem se nakonec stejnak nedomluvil. Když sem se totiž nelibě smiřoval s faktem, že místo toho mnou vysněnýho hnoje uprostřed dvora budu navrhovat vykachlíkovanej železobetonovej bazén spolu v přilehlých chlívech na něj navazující saunou, tak mě dorazila milostivá s tím tlustým zadkem sedícím v obrovským SUVu a jejím ultimativním požadavkem:
„Ta brána musí taky zmizet, pane inženýre, protože bych si jinak o ni odřela zrcátka u auta, jak je úzká!!!“.
No … po pravdě, přátelé?
Zavolal sem tu mou furt stejnou ženu, kterou sem kdysi vytáhl z tý vody, abych se ujistil, jestli beru vůbec nějakej důchod, a když přitakala, najednou sem si uvědomil, že nechcípnu hlady a že to nemám zapotřebí a milostivou sem ve vší slušnosti vypoklonkoval a … a najednou sem se cejtil tak svobodnej a volnej jako ta moje ve větru poletující kadibudka.
Moc bych si přál, přátelé, aby ti naši potomci (ale i současníci), co již nevládnou našimi dovednostmi a znalostmi, aby při troše dobrý vůle přišli sami na to, že nic na světě není zadarmo, že si nejde do nekonečna půjčovat na dluh, že nic nelze dostat, vydobývat, vypěstovávat a vyrábět bez každodenně fortelně a poctivě odváděný práce. Že toho lze dosáhnout, jak kdysi řekl svýmu lidu jeden, co byl tehdy v pravou chvíli na pravém místě: „… nic než krví, dřinou, potem a slzama“! Učte to svoje děti a vnuky a nemůže bejt přece na tomhle světě špatně!
No hodně ty otisky, úchopy a hmaty lidských dlaní, který sme my a generace před náma zanechali na svým pracovním náčiní a který sme vtiskli do naší práce, o nás vypovídají. Myslím, že by se naši potomci měli umět alespoň trochu vyznat v těch otiscích, když už je neumí ani napodobit. Proto mně občas sedí můj vnouček v dílně na klíně, proto si občas i vnučky posadím doprostřed louky, kde jim dávám do jejich malých dlaní potěžkat to starý porůznu sehnaný náčiní a nářadí a… a povídám jim o tom pohádky. Těm starším vysvětluju, k čemu všemu to kdysi sloužívalo a nechávám je na záhonech dělat s tím náčiním první pracovní úkony a…a doufám, přátelé, nebo si to alespoň namlouvám, že to má smysl.
Jo … jo. A proč to tu není jako samostatný článek?
Kdo by se s tím četl?
Já! Už se na něj děsně těším, hezky večer v klidu 😀
No my přece , Vaše čtenářky.
aha
Víte to Vaše psaní, je prostě hrozně čtivé. Dnes jsem při čtení úplně viděla svoji stařenku, jak na šporáku v kuchyni ohřívá vodu. Začíná se mi častěji stávat, že si spíš pamatuji ,co bylo před 50 lety než před týdnem.
… jestli to nebude tím, co sem se snažil neumně vtěsnal do tohoto řádku:
… “když už se člověk nemůže bránit, je zbytečnej… prostě stáří, vole!“.
Pokud jó, tak Vs mohu ujistit, že s tím nic nenaděláte … snad se s tím jen smířit.
Vás mohu ujistit
Už jsem déle nečekala a přečetla. Mám Vaše psaní moc ráda a kolikrát se k němu i vracím. Myslím, že to byla Maneca nebo kočka Šklíba, kdo to vystihl krásně: o té Vaší lidštině. Děkuji!
Bráním se seč to jde, zatím to není tak hrozné. Můj děda říkával – starý člověk hotová opice. Až teď tomu začínám rozumět. Je třeba neházet flintu do žita.
Blbíši, to je na plný počet. Možná by se dalo říct, že jste i překročil normu.
… zato Vy, Petro, ste normu nedodržela! Vzpomínám-li si dobře, už před nějakou dobou sem se Vás tázal (to ste ještě psala ty Vaše postřehy z USA), co asi tak defiluje na stropě nad Vaší postelí, když je noc a Vy né a né zabrat. Otázka souvisela s vykořeněním člověka. Slíbila ste, že až budete mít čas, že se zamyslíte a pak napíšete = zdejší HydePark/Tribuna je vhodným místem, co říkáte?
Sypu si popel na hlavu, blbíši. Pokusím se to napravit. Ale tak hezky to svázat do příběhu, jak jste to udělal tady vy, to nesvedu.
Blbíši, Vy jste skvělý spisovatel.
Díky, krásné čtení.
Víte, blbíši, přečtu si Vás až ráno, páč jste mě už jednou sjel jak malou holku. A taky proto, že jsem se dneska večer opila, protože mám polovinu rodiny v tom zasraným Krnově, kde je to skoro jako po válce, kde nefunguje El proud, kde se lidem kazí obsah mrazničky, kde nefunguje internet, kde si musí vystát frontu na dobití telefonu, kde chudiny starší osamělé ženy mají strach vyjít na ulici, kde jsou vytopené i ty zasrané hytlermarkety. Chce se mi řvát a do toho svítí ten super úplněk. ..
Tak to tedy prrrrr, liško! Nepřehánějte to a nedramatizute to, jó.
Můžu já za to, že ste se před třema rokama hned napoprvý při Vašem vstupu k Bavorovi nabořila klukům do geometrickýho místa bodů, kterým byla řídící přímka paraboly?
https://i.postimg.cc/QMdw2M4p/Parabola.jpg ,
kterou přítel Slim uvedl touhle přenádhernou češtinou, která se požívala u maturity roku 1885 (!!!):
“Najít geometrické místo bodů, z nichž k parabole po dvou vedené tečny pravý úhel svírají!“
Byla ste to Vy, kdo nám kontrovala úmyslem šoupat nohama. Protože se mi však zželelo Vašich bot, tak sem Vám nabídl místo toho šoupání nohou kontrolu našeho pravopisu s tím, že sem Vám garantoval, že pro samý naše blbý nejen „i“ a „ý“ nebudete mít čas si ani šoupnout, natož na šoupání vzpomenout. Jenže to ste odmítla s podotknutím, že prej marnost nad marnost! Nepřekvapilo mě to, natož abych se na Vás zlobil.
Ale o jiným „sjetí“ si nejsem vědom, neb dávno tomu, co sem ženy sjížděl, to mi můžete klidně věřit, to bych si pamatoval i přes svýho Alzheimera!
Děkuji za pozdrav a také Vás zdravím!
Když jsem to četl, bylo mi, jako bych tam byl s Vámi.
Blbíšu, blbíšu … kdybyste byl Praotec Čech, byli bychom ještě na cestě k Řípu. Třeba by to ale bylo dobře.
Slovo „pětikolka“ (a další) mě už unavuje …
Co takhle „IZOLÁTI“?
(Dalo by se pojmout i šířeji.)
Pár poznámek ke Gojovu odkazu z „Kam jsme došli“ https://www.inadhled.live/zajimavosti/kdyz-se-jim-neda-nic-verit/
Nezpochybňuji většinu toho, co autor Jindřich Kulhavý v článku píše.
A přestože jeho publicistická činnost jako šéfredaktora i.Nadhledu je jistě ocenění hodna, v jednom v uvedeném článku přesto neodolal, aby se neotřel o Andreje Babiše – „Je evidentní, jak moc budou nyní chybět Babišem utracené peníze za covid a Fialou za Ukrajinu.“.
Už jsem to tu zmínil včera – deficit státního rozpočtu za vlády ANO + ČSSD s podporou KSČM vypadal takto – 2017 – 1 624,7 mld., 2018 – 1 622,0 mld., 2019 – 1 640,2 mld, 2020 – 2 049,7, 2021 Už s vládou pětikolky/ – 2 465,7 mld,
OK!
A teď vláda pětikolky fialového hnusu – 2022 – 2 894,8 mld., 2023 – 3 110,9 mld,, – viz https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu
a plánovaný deficit 2024 – 252 mld. zde připomínám, že jen za období 1 – 7/2024 činí schodek 192,3 mld., Po očištění o příjmy a výdaje na projekty z Evropské unie a finančních mechanismů činil schodek 206,2 mld. Kč. viz – https://www.mfcr.cz/cs/ministerstvo/media/tiskove-zpravy/2024/pokladni-plneni-sr-56644
No, a kam šly peníze „Babišem utracené za covid?“ a kdo zavinil tu příčinu utrácení? Od konce – zavinil snad covid u nás Babiš? Utrácela jeho vláda víc, než okolní vlády? Prdlačku, švagrová. Výrazně méně. A ty peníze zůstaly primárně u nás doma /já vím, hodně jich jako dotací zavřených fabrik zahraničních majitelů šlo „ven“/. A za co se utrácelo? Za předražené ochranné pomůcky /na kterých si mastili kapsy cizí kapitalisté, protože jich byl nedostatek/, za nesnesitelně drahé vakcíny přes madam von Lejno, za neskutečné propady zavřené ekonomiky, za sanování mezd, za dodatečné prostředky krajům a obcím, za přímé podpory /ano, je třeba nablít na Babiše, že i penzisti dostali jednorázově snad po pět tisíc, ti penzisti, kteří si to ničím nezasloužili, protože žádné „vícenáklady“ neměli – jak „pravil Zarathustra“/.Miliony přesčasových hodin zdravotníků, hasičů, vojáků, policistů, celníků a řady dalších profesí státního a korporátního sektoru, ba i soukromého, které byly sanovány z rozpočtu. A samozřejmě se přiživili i podvodníci a manipulátoři.
Ptám se – za tohle všechno mohl Babiš a jeho vláda? Nemá pan Kulhavý /i mnozí z nás/ náhodou poněkud krátkou paměť?
No, a za co utrácí vláda fialového hnusu a jeho pětikolky, a kdy za to může, kdo je za ten stav odpovědný, a fakt jde „jenom“ o tu Ukrajinu – také je to vina „vis maior“ jako za Babiše?
Odpovězte si sami, odpověď tu většina dobře zná.
👍👍
Díky paní „lujjzo“ za „koment“.
Není to běžné, aby se tu někdo chtěl podívat pravdě do očí.
Ono to ani nejde přes ideologické brýle.
Proč?
No, „protože Babiš!!!“.
A je vymalováno, většina zdejší „opozice“ má skrze toto heslo jasno.
„Pětikolku“ neeeeee.
Babiše? – no to v žádném případě.
Že reálně není nikdo další „na řadě“.
Nevadí.
Dále močálem černým kolem bílých skal.
Aspoň bude na koho kydat.
VIdláku „kydat“ –
předpokládám, že jste podle obsahu pochopil, že to není na Vás, který v těchto věcech jako jeden z mála zde, si uvědomuje a ví.
A taky v tomto smyslu píše.
Z vlastní zkušenosti z několika hovorů vím, že máte pravdu. Babiš prostě nee, to raději rozvědčíka na Hradě a demoliční slepenec ve vládě. S dovolením si zkopíruji a budu rozesílat dál.
Stejná zkušenost. Známý nadává na současnou situaci, ale koho že to bude volit?
Jestlipak jste si přátelé všimli, jak se v posledních cca 30 letech změnilo posuzování výsledků války? Tisíce let se o výsledku rozhodovalo na bojišti (v moderní době samozřejmě i ve výrobním zázemí) a vítěz byl až na zřídkavé výjimky jasný. My ovšem žijeme v době, kdy jsou vítěz i poražený určení ve Washingtonu hned na počátku střetu a někdy dokonce ještě před ním! Pokud pak následný vývoj takto určenému výsledku neodpovídá (Irák, Sýrie, Libye) nebo je s ním dokonce v rozporu (Afganistán, Ukrajina), neupravuje se vyhlášený výsledek, ale zintenzivňuje se propaganda. Nezvýší se úsilí válečné, ale úsilí manipulativní a propagační, které má veřejnosti tou správnou „komunikací“ vysvětlit, že naše zbraně trvale a vítězně postupují vpřed, stačí jen ještě jednou zvýšit daně nebo okrást důchodce. A když tomu lidé odmítají věřit a dokonce reptají, není to důvod s nimi mluvit na rovinu, ale naopak je to důvod k zavedení represí.
Tomáš 666: Jak se to vezme, je pravda, že Západ stále víc nadřazuje propagandistické cíle těm vojenským při plánování operací v době internetu a mobilů. Je ale pravda i to, že někdy výsledek jasný není a vítězství si můžou nárokovat všechny strany, když každá bojovala za jiný cíl. Bitva u Borodina, kde bojiště ovládl Napoleon a Kutuzov měl i něco vyšší ztráty, ale Kuzuzovovi pořád zůstala velký část armády se kterou ustoupil za Moskvu a Napoleonovi to znemožnilo tažení opravdu vyhrát spolu se zimou. Severní Vietnam dokázal slovy maršála Giapa déle prohrávat než
USA vydržely vítězit. Napoleon vyhrál bitvu, ale mírovou smlouvu výhodnou pro Francii diktovat nemohl. V Afghánistánu pořád na bojišti vyhrávala západní koalice. Talibanci ji nedokázali z žádné větší základny vypudit. Talibanci prostě svou výhru vyčekali. Jejich vedení bylo odhodláno sedět a čekat v Pákistánu i desítky let než to Západ přestane bavit a unaví se. Pokud Izrael pošle armádu do Libanonu, svede bitvy s Hizballáhem a po nějaké době ustoupí po mezinárodním tlaku na příměří. Prohlásí se vítězem izraelská vláda i vedení Hizballáhu. Izrael že měl nižší ztráty než Hizballáh a zničil část jeho arsenálů. Hizballáh že většinu členů ušetřil v záloze, většina raket mu zůstala v podzemních úkrytech a zase se do pohraničí vrátí a zůstává stále i politickou silou. Obecně se zdá, že rozhodující vítězství je dnes čím dál vzácnější a většina válečných konfliktů se rozplizne v dlouhodobou přetahovanou s nejasným výsledkem a jen rostoucími škodami především pro civilisty Jemen, Sýrie nebo Libye. Pouštní bouře bouře roku 1991 nebo Karabach na podzim 2020 jsou spíš výjimky svým rychlým jasným výsledkem. Šestidenní válka 1967 se už opakovat nebude. S rozšiřováním čím dál pokročilejších dronů a lehkých přenosných raket mnohem levnějších než obrněná vozidla a letectvo se dá čekat, že i boj s menší skupinou povstalců někde v Sahelu bude trvat velmi dlouho za ohromných nákladů a bílou vlajku budou proto vyvěšovat hlavně účetní.
Navrhuji diskuzi
Odložení voleb.
Vláda bude jednat o možnosti odložit volby. Žádá ji o to opavský primátor
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/krajske-a-senatni-volby-vlada-moznost-odkladu-extremni-deste-a-povodne.A240916_111952_domaci_kop
Já osobně navrhuji odložení voleb nejen kvůli objektivním překážkám, ale i kvůli populismu Pětikolky.
Komentář: Čas otevřít státní kasu. Ovšem bez populismu
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-komentar-cas-otevrit-statni-kasu-ovsem-bez-populismu-260302?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
Odložením voleb, budou mít voliči ocenit vhodné zastupitele.
„Sliby se slibují, blázni se radují. “
Josef původní napsal:16 září, 2024 (16:24)
To čumíte vořežpruti, co?
60 miliard! Takových prachů…
Ovšem za 20 let. Takže průměrně něco málo přes 3 miliardy ročně.
Srovnejte to prosím s tím kolik posíláme na Ukrajinu…. Pokud mne paměť neklame, psal jsem o tom před pár týdny,
tak tam se nasypalo za 2,5 roku asi miliard 150….
tedy těch 60 co na povodně za dvacet let nyní pro Ukrajinu ročně!!!! Kdo si tohle spočítá a kdo to zkomunikuje?
Nikoho z přítomných intervjůků ani nenapadlo se zeptat stejného Hladíka nebo Fialy – už vládnete skoro 20% z těch dvaceti let, kolik šlo do protipovodňové ochrany za vašeho vládnutí?
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/14/prsi-jim-stesti/
Josef původní napsal:16 září, 2024 (16:27)
Co udělá Stanjura?
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-skody-budou-mnohem-vetsi-nez-v-roce-1997-hlasi-opava-pujde-o-miliardy-40488767
Bude xxxxx ?
https://oziveni.cz/2010/09/opava-plati-z-mestskych-penez-rodinu-primatora/
Nemělo by ujít pozornosti – výčet toho, co chce Trump v USA v případě svého vítězství změnit.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/usa-co-ceka-ameriku-v-pripade-zvoleni-donalda-trumpa.A240914_190200_p_zahranici_nef
„O imigraci
Neprodyšné zavření hranic první den ve funkci.
„Největší deportace ilegálních imigrantů v americké historii v případě potřeby i za pomoci Národní gardy nebo armády. „Vláda musí udělat to, co musí udělat, aby zastavila nárůst zločinnosti. Ilegální imigranti nejsou civilisté. Jedná se o invazi do naší země.
Pozn. autora: Rychlé uzavření hranic by proběhlo za pomoci opětovného zavedení všech opatření, které Joe Biden zrušil okamžitě po svém nástupu do funkce. Deportace imigrantů je dlouhodobý úkol, na jehož plánech pracují různé týmy, nicméně jeho důležitou součástí je dobrovolný odchod mnoha imigrantů poté, co je vláda přestane podporovat a naopak je začne důsledně stíhat jako ilegální imigranty.“
„O blázinci
Republikánský senátor Jim Jordan řekl v rozhovoru, že současné volby nejsou o levici proti pravici, ale o normálním světě versus blázinci. Co může být větším důkazem než fakt, že Demokratická strana nechce schválit zákon „Save Act“, který by voličům přikazoval nutnost prokázat se u voleb, že jsou občany USA. Podle demokratů to podporuje rozdělení společnosti.
Pozn. autora: Něco na tom blázinci bude, neboť Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. Tomu se divili dokonce na CNN.“
Nedivím se, že je Trump pro zelené trockysty v hávu liberálních demokratů arciďáblem č.1 a že pokud bude zvolen, bude to pro ně studená sprcha.
„Kamala Harris podporuje i státem hrazenou změnu pohlaví pro ilegální imigranty. “ Je to sice na generaci, ale možná účinnější, než vystěhování, které lze vrátit.
Možná, že je velmi vychytralá (jako hejno veverek) a chce, aby se migranti nemnožili….
kolko testosteronom nabitych muzov, ktori ho potrebovali, aby sa dostali niekde z Afriky ci Venezueli a presli celu tu trasu posiatu prevadzacmi a mafianmi, dokaze presvedcit, aby sa nechali preoperovat?
Dneska mě tak nějak napadlo podívat se, jak se zástupci opozice v našem městě propagují na sociálních sítích. Kandidát ANO jede klasickou aktivní kampaň, propaguje aktivně ANO, svoji činnost ve městě, sdílí úvahy, informace atd. Podobně to je i u zástupců pětidemolice, prostě přirozeně prostřednictvím sociálních sítí nahánějí voliče. Další strany opozice na to reagují tak, že předseda OV KSČM sdílí na sítích recepty na zavařování okurek, předseda okresní SPD na sociálních sítích nenapsal pro jistotu už dva roky nic a místopředsedkyně SPD sdílí pejsky a kočičky. Předpokládám, že v mnoha ostatních městech to bude podobné. Jako by těm lidem nedocházelo, že jsou prostě politici a musejí získávat hlasy. I kdyby měli jen sdílet příspěvky z centrálních stranických zdrojů, je to pár kliků na počítači. Ale to je chyba i stranických orgánů, že těm svým lidem v obcích neposkytnou nějaké školení jak vlastně tu politiku mají dělat. Dokud se nezmění přístup v těch nejnižších patrech politiky, tak se těžko změní v těch vyšších a nějaké společenské změny se asi těžko dočkáme.
Kdyby se někdo nudil, tak pro osvěžení paměti – zejména pak některým jedincům:
https://dfens-cz.com/kontrolni-korona/
Přátelé, kolikrát jste v posledních dvou letech četli, že se Rusko ocitá v mezinárodní izolaci? Asi se to ani nedá spočítat, že?
Jenže ona je ta izolace Ruska pouze mediální bublina šířená na Západě a také jen a pouze tady se najdou lidé, kteří tomu věří.
Eastern Economic Forum: Top Achievements and Key Moments (sputnikglobe.com)
I pro ty, kteří nevládnou angličtinou, je zřejmé, jak velké obchodní, politické i osobní kontakty se tam pravidelně navazují.
Pravdou je to, že do izolace se naopak dostává ČR. Fialu nepustili do Nigérie a jeho poskoka Pojara, když jel do Číny žebrat o alespoň jedno letecké spojení, nepustili ani přes vrátnici (o týden později šéf Slavie Tvrdík jednal přímo s Pingem). Síkelovi nedovolili Arabové ani přistát, když jel žebrat o plyn a ropu. Maďarsko a nově i Slovensko jsme si vyloženě znepřátelili. Vlastně je to tak, že s ČR už mluví pouze ty země, které nám poroučejí!
Fungující odkaz (doufám):
https://sputnikglobe.com/20240906/eastern-economic-forum-top-achievements-and-key-moments-1120058992.html
Česká vláda má evidentně nějakou přízeň vyšší moci. Nejprve válka, díky které mohli schovat všechnu svou neschopnost i lumpárny a rozdávat peníze českých občanů a firem těm „správným“ lidem, státům a firmám v cizině. Teď, týden před volbami, kde jim hrozil totální masakr, přijdou povodně. Dávno nastavený a léta budovaný IZS funguje a Rakušan, Černochová i Fiala se na tom svezou a v poslední chvíli nasbírají politické body na lidském neštěstí.
Všechny dozimetry, rodinné neziskovky, úplatky z Ukrajiny, neschopnost, arogance nebo vyhozené miliardy jsou zapomenuty. Prostě tato vláda dostala dar z nebes (doslova).
https://www.super.cz/clanek/celebrity-na-takovou-chvalu-bude-jeste-roky-vzpominat-nejschopnejsi-ministr-vnitra-opevuji-lide-vita-rakusana-1508197#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Takže za týden bohužel pětikolka opět zaboduje. Nicméně to teď nechme být a kdo může, pojďme každý podle svých možností pomoci těm, kteří to v tuto chvíli potřebují!
Nemyslím si. U těchhle voleb to možná trochu pomůže, ale to, co se dá očekávat, že bude následovat, pětikoalici dost pravděpodobně smete do voleb příští rok. IZS sice funguje perfektně, ale ten se budoval dávno předtím a na něm pětikolka nemá zásluh ani za nehet. Co ovšem úplně dokonalé není a v důsledku čehož na řadě míst opět došlo k opakování katastrof z let ’97 a ’02, je nedobudování protipovodňových opatření, přičemž se dost pravděpodobně zatoulala řada miliard, která na to za těch téměř třicet let byla postupně uvolňována. A tahle vláda mohla tři roky předvádět, jak všechno dovádí k dokonalosti. Nestalo se.
A v příštích týdnech a měsících se ukáží další věci – kolikpak asi vyplatí lidem pojišťovny a jak se předvede stát? Kolik lidí přijde o střechu nad hlavou i proto, že v důsledku extrémní inflace za téhle vlády vystoupaly ceny stavebních materiálů a celkově i všeho dalšího do astronomických výšin? O kolik víc zadluží tahle vláda stát? Kolik financí nebude na pomoc českým občanům, protože rozpočet ministerstva obrany a nenávratné sypání desítek až stovek miliard do černých děr za hranicemi? A bude toho mnohem víc.
Vidláku, mají dezoláti a svině nějakou platformu, přes kterou by se dala distribuovat pomoc potřebným v krizových situacích?
Pokud ne, nestálo by za úvahu něco stvořit?
Lepšolidi mají člověka v plísni, kterému bych nedal ani posrané trenýrky. A co my?
Stručné, trefné a doložené od Raichla:
https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Rajchl-PRO-Vylhana-valka-761519
BRAVO!!!
Tak nas Tchajwanec opet nezklamal.
V srpnu 2021 jsem na inauguračním summitu platformy řekl, že anexe Krymu nemůže být obdobou našeho mnichovského „o nás bez nás“.
Mohl by nekdo tomu tydytovi vysvetlit, ze o to tu prave jde? Ze se tam Rusu v 50. letech nikdo neptal, kdyz je prifarili k Ukrajine?
Re: jozka
Nemohl.
Pokud mi nevěříte, zkuste naučit Lajku a Bělku OPRAVDU řídit kosmickou raketu. Jestliže uspějete, pak uvěřím já vám, že Tydýt Tchajwanský dokáže chápat.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fotky-lajka-belka-a-strelka-tak-se-psal-pribeh-ctyrnohych-kosmonautu-179509
V r. 2019 prodala Škoda v Číně přes 300 tisíc aut. V již covidovém roce 2020 prodala skoro čtvrt milionu aut. V tomtéž roce vyrazil náš předseda na výlet a v roce 2022 Škoda v Číně skončila a zavřela všechny čtyři (!!!) místní fabriky. Tolik k přínosu tohoto zcela zbytečného člověka.
Re: Tom
Ten člověk NENÍ zcela zbytečný!
Kdo jiný by dokázal škodit s tak vysokou efektivitou a s tak mizivými finančními náklady (vzato do důsledků – jedna zpáteční letenka a pár desítek dolarů na dietách)?
https://www.echo24.cz/a/HYHfy/komentare-zadluzene-plynovody-net4gas-jozef-sikela-ztraty-zaplati-obcane-drahy-plyn
A za odměnu do Brusele…
Re: JzP
Berte to tak, že vy jste jenom Hloupej Honza (mlátím to tu do vás furt) a soudruh Síkela je geniální obchodník a ekonom a …, a…, a…, no prostě krásnééj, mladéééj, chytréééj soudruh!
CHMI Nezklamal
Ještě neprší, a web klekl.
https://www.chmi.cz/
Ještě že máme https://www.yr.no/en
Co u nás funguje?
chmi.cz?
Znovu otevřené téma – úpadek autoprůmyslu F OJROPĚ.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/09/12/1012962/
Výsledek ojropské politiky se blíží poněkud nezadržitelně.
Začíná to zběsilým vývozem výroby, bo globalizace. a tantiémy a akcie a …a … a …
Pokračuje to Grýýýndýýýlem-vole. Neboli sankcionováním předem vybraných technologií bez jejich skutečně funkční a ekonomicky srovnatelné náhrady.
Důležitý krok je pak vyklizení všech významnějších trhů, ať již uvalením sankcí, anebo obyčejným sejřením typu -ICH BIN TCHAJWANEC.
Předposlední krok – zběsilé outsourcování a hledání co nejlevnějších subdodávek bez ohledu na dodrže ní funkčnosti, kvality a životnosti.
Končí to vyčištěným prostorem typu „rust belt“, jak jej známe z USA.
Vítejte f-ojropě-cype jednadvacátého století…
Mohu, Targusi, potvrdit z vlastní drobné zkušenosti, jakože se Auto (dle webu auto.cz, který jsem si četl ve vedlejším okně, kdy jsem poprvé napsal něco na Kydy) jmenuji.
Pracovně větší dodavatel pro autoprůmysl a samozřejmě největším zákazníkem VW a jeho dcery. Dnes máme práce na měsíc, co dříve byla tak na tři dny. Dobrovolně povinné dovolené střídají dovolené, jenže jejich počet se krátí…Co bude PAK, nikdo netuší.
Re: Auto
To, co jste popsal, mne zabrzdilo v mé touze znovu si koupit dospělé auto a „rozjet to“.
Můj kamarád, který jezdil pro subdodavatelské firmy, před rokem a půl prodal soupravu za zlomek ceny a zdrhnul do předčasného starobáku.
Věděl, co dělá…
Tenkrát mi to své auto vnucoval i s prací. Zašel jsem se tam podívat. Hala, která jela na tři šichty, prázdná, sklady polotovarů prázdné taktéž. Zůstala minimalistická výrobička v menší hale, a to na jednu směnu, a volno placené 60%, kdykoli si vzpomenete.
Potvrzuji. PRŮSER se nezadržitelně blíží.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Poznáte je tedy po jejich ovoci.”
Matouš 7:16-20 CSP
……. A podnikatel a člen ODS Tomáš Šalamon připojil, že doufá, že lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech, jsou na povodně připraveni a nebudou chtít následně za škody peníze od daňových poplatníků.
„Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit záplavy, doufám, že všichni, kterých se to týká, a mohou být pojištění, jsou pojištěni a ti, kteří pojištěni být nemohou, tak tam už nebydlí, popř. s alternativou záplavy počítají, a nebudou to zase chtít sanovat z veřejných peněz,“ napsal Šalamon
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Snad-jsou-pojisteni-a-nebudou-chtit-penize-od-statu-Hrozici-povodne-nastolily-otazku-761429
Typické ODSácké.
Dobrá informace opřed volbami.
Kategoricky oznamuji, že všechny mé minulé i budoucí příspěvky je třeba chápat jako metaforické vyjádření, jež používám v různých krizových momentech, nikoli jako sdělení čehokoliv.
Josef původní napsal:12 září, 2024 (1:18)
Povodně v Německu mají pět obětí, v Pasově rychle stoupá hladina Dunaje
….O povodních dnes jednala bavorská vláda premiéra Markuse Södera. „Ihned uvolníme 100 milionů eur, které ještě odpoledne dáme k dispozici. Pokud bude potřeba více, poskytneme další peníze,“ řekl Söder. Dodal, že Bavorsko očekává také slíbenou finanční podporu od spolkové vlády.
O pomoc mohou žádat firmy i obyvatelé, pokud v Bavorsku odvádí daně.
Základní podpora bude činit 5000 eur pro domácnost, může být ale vyšší.
„Pokud by někdo skutečně přišel o všechno a ocitnul se v existenční nouzi, můžeme proplatit až sto procent škod,“ dodal Söder.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2526870
Bez komentáře.
Jen taková perlička. Vlastně jen dvě perličky zasazené do náušnic. Média nestačí popírat zprávu, že během debaty měla Kamala Harris perlové náušnice, které sloužily jako bezdrátová sluchátka. Tak co myslíte, jak dlouho to vydrží coby dezinformace?
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10233972740205928&set=a.1274724114034
Nič odpornejšie už v týchto dňoch neuvidíte. Herci Bratislavského bábkového divadla prečítali po predstavení deťom vyhlásenie na podporu štrajkovej pohotovosti. Prihovára sa tým najmenším, že vláda klame, že Janko Hraško je „menšinový“ a že dobro nakoniec zvíťazí nad zlom. V hľadisku sedeli žiaci základnej školy a gymnázia na Dunajskej ulici….. píše Eduard Chmelár na FB……. Takéto demagogické politické vyhlásenie je čistou manipuláciou s nevinnými detskými dušami. Herci podsúvajú deťom, že klamári sedia vo vláde (v opozícii asi nie) a že ich treba poraziť, pričom sami zavádzajú. Vo vyhlásení žiadajú zastavenie cenzúry a obmedzovania slobody tvorby.Zaťahovať deti do politického boja je nielen ľudsky nízke, je to prejav zúfalstva. Kto sa k tomuto uchýli, už prehral. Aj ja mám výhrady k správaniu ministerky kultúry, ale podsúvať deťom, ktorí politici sú tí „zlí“ a ktorí „dobrí“ a zároveň im ideologicky (dez)interpretovať rozprávky, je ďaleko za hranicou prípustnosti akejkoľvek činnosti v divadlách platených z daní všetkých voličov. Herci tvrdia, že takto vedú deti k tolerancii, v skutočnosti ich takto vedú k ideologickej neznášanlivosti, zaslepenosti a politizácii kultúry, ktorá nápadne pripomína päťdesiate roky. Žiadam Bratislavský samosprávny kraj a jeho predsedu, aby voči takýmto hrubým zneužívaniam detí na politický boj okamžite zasiahol, v opačnom prípade by mali zasiahnuť legislatívne poslanci NR SR a zakázať politické vyhlásenia pred detským publikom. Spamätajte sa a prestaňte s tou ideologickou indoktrináciou. Ruky preč od našich detí!…….. fakt humus PS….
Re: tzR
Odpověď je jednoduchá.Úplně postačí, když rodiče předají PÍSEMNĚ učitelkám v MŠ prohlášení, že nepovolují svému dítěti žádnou návštěvu divadla.
Problém je vyřešen.
Na rozbití návštěvy nežádoucího představení úplně postačí dvě, tři děti ze třídy. Někdo je totiž musí hlídat a na ten zbytek bude málo učitelek.
Áno , úplne to stačí…..👍🏻👍🏻