Byly tři ženy, všechny velmi krásné:
Postava, oči, a ty dlouhé nohy.
Život té prvé u zdi brzy zhasne,
až zazní povel: Krutý, drsný, strohý.
Zvídavé oči černá páska kryje,
nohy i ruce poutá pevný provaz.
Šílené zrůdy na ni křičí: Zmije.
Ona jen šeptne: „Přijdou si i pro vás“.
Popravčí četa na ni zrovna míří.
Pokyn zní: Pal. Ona se k zemi kácí.
V hlavě má kulku, v hrudi nejmíň čtyři.
Vrazi jsou zatím spokojeni s prací.
Už vedou druhou, z davu na ni plivou.
Jde rovně, hrdá, přijala svůj osud.
Modlitbu stačí pronést úpěnlivou.
Ještě je živá. Stále dýchá. Dosud.
Opět zní rozkaz, druhá mrtvá padá.
První a druhá po sobě šly krátce.
Třetí, než na ni rovněž přijde řada,
nabádá lidi ke svržení vládce.
„Bez mých dvou sester“, pronáší ta žena,
„velice zlé to s většinou z vás bude.
Pokud můj život též nic neznamená,
nemáte šanci. Poznáte to všude“.
Kdekdo si šeptá, že co žena říká,
skutečně sedí. Ať se něco stane,
než třetí sestra u zdi zanaříká,
oči i údy pevně převázané.
Vždyť první sestrou sama Pravda byla.
Svoboda padla okamžitě po ní.
Která je ta, co stále ještě zbyla,
a která jarem přenádherně voní?
Která všem kolem krev zas do žil vlévá,
byť už ji takřka vedou na popravu?
Ta, která život vdechne kusu dřeva,
a která stojí při těch, kdo jsou v právu.
Ne, nemá pouta, pořád ještě věří.
Možná i proto zachránit ji chtějí
lidé, ti prostí, odvážní a kteří
nechtějí navždy přijít o naději…
Máme za sebou první kolo voleb senátních – a hlavně volby krajské. Petr Fiala je nepovažuje za svou porážku. V tom případě by ale měl veřejně přiznat, že značka SPOLU – a hlavně pětikoalice jako taková – v těchto volbách prohrály. Pro Piráty, kteří se kdysi prezentovali protisystémově, pochybovali o oficiální verzi o událostech 11. 9. 2001 (Martin Švadlenka) – a dokonce měli heslo „Pusťte nás na ně“, představují tyto volby debakl. A to zejména proto, že se spojili s těmi, na něž je voliči měli pustit – a proto, že jeden jejich ministr svým diletantstvím pohřbil dlouho budovanou českou diplomacii – a druhý se předvedl jako packal digitalizace. Tato strana nehájí slabé a utiskované – ale naopak napomáhá jejich chudnutí a jejich útisku. Dopustili, aby byla vládní mocí výrazně omezena svoboda slova. K zapojení ministra Rakušana v kauze DOZIMETR mlčí. Piráti se stali bezvýznamným béčkem STANu, jehož tváří je právě Vít Rakušan, který by v případě funkčnosti mainstreamových médií musel být dávno smeten jako kdysi Stanislav Gross.
Jakýsi Zelinka ze STANu měl tu drzost se zeptat, co může lidem jiná vláda vrátit z toho, co jim ta Fialova vzala.
Pokud nemá odpověď Andrej Babiš, já bych ji měl:
Zelinkovi nemůže vrátit nic, neboť ten patří k těm, kdo brali. Ale ostatním občanům lze vrátit:
1) Svobodu projevu, a hlavně po projevu, kterou nám vzal Vít Rakušan.
2) Sociální práva a jistoty. Růst reálné mzdy místo jejího poklesu.
3) Dostupnost léků a lékařské péče.
4) Důstojné důchody.
5) Finance, které proudí do zbraní na Ukrajinu. Aby směřovaly do sociální oblasti, do průmyslu, zemědělství či školství.
6) Diplomacii místo válečného štvaní.
7) Bezpečnost.
V tomto duchu lze pokračovat. Zkrátka: Stačilo! Tohle bude dobré pravidelně připomínat před volbami parlamentními. V každém případě nám však krajské volby ukázaly, že naději stále máme. Jen ji nesmíme obětovat.
Moc pěkné, i já děkuji.
Moc hezké, ale ke svobodě po projevu mám jednu poznámku. Vít Rakušan není první, kdo ji v novodobých dějinách zpochybnil. Já to slyšel říkat červené tričko Jana Hamáčka, ministra vnitra a člena Babišovy vlády, v době covidové epidemie.
Jak to myslel nevím, ale někdo by se jej měl na to zeptat. Třeba to měl být jen blbý vtip a reminiscence podobného vtipu „O zlatou mříž“ z doby před rokem 1989, ale když to ve veřejném projevu pronese ministr vnitra, moc vtipně to nezní.
Již dříve tu byla svoboda ohýbána. Ale až s Fialovou vládou a Rakušanem se k nám vrátily cenzura, protiprávní vypínání nepohodlných webů, udavačství a pronásledování „nesprávných názorů“ a jejich kriminalizace.
Správná připomínka.
Já mám zase otázku, jak je výrok pana Hamáčka, který snad již není ve veřejné funkci, relevantní k tomuto tématu ?
Já si tipnu: třeba proto, až se pan Hamáček
pohrnebude ucházet o veřejnou fci, tak aby se na to nezapomnělo: udělal to jednou, udělá to zas.Mně to přijde spíše jako účelová relativisace chování současných představitelů, což se mi ani trochu nelíbí. navíc mi není znám žádný skutečný čin, kterým by dotyčný opravdu svobodu omezoval, šlo spíše o nevhodný výrok, který je s tímto tématem, alespoň podle mne, zcela nesrovnatelný.
Trefa …
Krásné… jsem na cestách, tak písničku:
https://m.youtube.com/watch?v=UJwu_TIiqXQ&pp=ygUScHJhdmRhIGx1cG8gYW5ldHRh
Příjemné cesty…
O Pandoře, její skříňce a tedy i o naději, psal pěkně již starořecký básník a filosof Hésiodos. Od té doby zůstává otázkou, kde si naděje vlastně stojí. Výkladů je na ni spousta. Ovšem velice zajímavý a samozřejmě také nejvíce opomíjený, je pohled severské mytologie. Vikingové se zkrátka na naději dívali po svém a nemyslím si, že by to byl pohled špatný.
Ten příběh mi kdysi povídal jeden pan filosof. Ovšem svůj úhel pohledu mi neprozradil.
Velmi dobře !
Mimořádné verše.
Děkuji.
Excelentní verše! Nádhera. I naděje v nich neumírá, ač pravdu a svobodu ta současná svoloč zabila.
K samotnému textu – teď zbývá ca ještě rok.
To je dlouhá, anebo i krátká doba, „přijde na to, Kouba!“.
Záleží na tom, co kdo po těch PRO ZEMI jediných skutečně důležitých volbách čeká.
Většina zdejších znechucení, „bo Babiš!“.
Jak to říkal Trockij? – „Cíl není ničím, hnutí je vším“.
V sobotu si nebe odplivlo a země se nadechla – v naději, kterou (zatím) zabít nedokážou, že „i tohle jednou pomine.“
Naděje dostala odklad. Zatím ji zavřeli do hladomorny. A co my? Necháme to tak?
Věřím, že ne. Ostatně cosi je již v pohybu…
Vy jeden Řezanko, teď jsem na řezanku z vašeho díla já. Děkuji.
Rádo se stalo. Klidný večer přeji.