Třetí březnové úterý

Když byl Západ ještě demokratickým prostorem, fungoval politický systém tak, že politická třída si hrála své hry, ale když to začalo být opravdu neúnosné, vznikala lidová hnutí. Pokud lidové hnutí sílilo, nějaká zavedená politická strana převzala většinu jeho požadavků. Tím vzala lidovému hnutí vítr z plachet a sama potom ty požadavky naplnila jen neúplně a nedokonale. Přesto to stačilo k tomu, aby situace byla snesitelná. Nikoliv skvělá, ale dalo se s tím docela dobře žít.

V českých zemích to takhle zafungovalo naposledy v roce 2015, kdy lidové protimigrační hnutí (tzv. antiislám) přimělo partu fanatiků kolem Bohuslava Sobotky k odchodu z politiky a kdy ANO a SPD převzalo hlavní požadavky. Bylo to o fous, nicméně k vytvoření mnohasetisícové komunity arabských a afgánských muslimů v České republice nedošlo. Prozatím.

V roce 2024 se tenhle model vrací, když Babišovo ANO převzalo ty lidové požadavky, které mají jednoznačnou celospolečenskou podporu. Samozřejmě mám z toho radost a podporuji to. Proto jsem osobně došel povzbudit aktivisty u petičních stánků. Mají to stejně těžké jako jsme to měli my v roce 2015, včetně pokřikování fašizující chátry, o kterou v Praze není nouze. Mimochodem, agresivní fyzické obtěžování účastníků pokojných manifestací tehdy osobně vedl dnešní ministr pro místní rozvoj.

O mocenské změně

V několika přednáškách upozornil, že prosazení potřebné politické změny představuje něco nesmírně obtížného, protože i kdyby se opozici podařilo dosáhnout grandiózního volebního vítězství (což je velmi nepravděpodobné), lze tímto způsobem zasáhnout jen menší část vládnoucí oligarchie (nové aristokracie). Opozice může ovládnout parlament, ale řada institucí zůstane nedotčená – ústavní soud, velká média, banky, místní pobočky nadnárodních neziskovek, státní byrokracie atd. – s touhle převahou neuděláte nic.

Curtis Yarvin publikoval před pár dny článek, který se zabývá přesně tímhle problémem a nabízí řešení. Podle něj – pokud to opozice myslí se změnami vážně – je třeba v prvních hodinách po volebním vítězství vystavit zcela novou mocenskou strukturu. Ignorovat dosavadní předpisy, nepokoušet se reformovat instituce, nezdržovat se personálními změnami. Prostě bleskově postavit „zcela nové mechanismy velení, řízení a signalizace v celé struktuře státního uspořádání.“ Na svých místech zůstanou řadoví politicisté (ti stejně budou sympatizovat spíš s populistickou mocí než s dosavadní oligarchií), řadoví učitelé, třeba i řadoví redaktoři… ale zcela musí být nahrazen aparát nad nimi. Pokud tomu bude něco stát v cestě, tak to prostě zabavit. Curtis Yarvin navrhuje znárodnit všechny velké investiční fondy v USA včetně Blackrocku.

Můj odhad je, že v současné době není možné něco takového zorganizovat a připravit. Není možné sehnat dost lidí, aniž by se ti lidé stali terčem tvrdých represí ještě za starého režimu. Možná snad v afrických státech, kde je struktura státu jednodušší a páteří nové moci může armáda. Nicméně budování kontraelity směřuje přesně k témuž. Oficiální struktury se utápějí v korupci a neschopnosti, a mezitím více méně spontánně vznikají vztahové sítě, které ignorují oficiální struktury, sledují vlastní zájmy a jednou budou schopny tu oficiální strukturu nahradit. Samozřejmě za předpokladu, že bude splněna spousta dalších podmínek.

O čínském islámu

V Číně intenzivně pracují na „počínštění islámu“ – tedy na vytvoření takového islámu, který bude slučitelný s čínským pohledem na svět, jejich životním stylem a hodnotami. Jak jasně zaznělo z vedení strany, muslimové se prostě musí přizpůsobit, jiná alternativa není. Může to fungovat? Ještě nikdy v dějinách se to nepodařilo. Byly tu různé formy zdánlivě přizpůsobeného islámu, ale jakmile pominul tlak (třeba byla oslabena centrální vláda), vrátil se islám ke své historické podobě. Proto v Prolomení hradeb a Prolomení hradeb dvojce tvrdím, že islám je gumový. Poměrně snadno se ohne, ale pak se zase vrátí do původního stavu.

Podaří se v Číně vytvořit něco, co bude fungovat? Není to nemožné, protože znalosti lidského mozku jsou dnes někde úplně jinde než před sto lety. Ale riziko je obrovské.

Nicméně všimněte si, že Evropa i Spojené státy na něco takového úplně rezignovaly a bez problémů akceptují starověký islám se vším všudy. V mnoha arabských zemích dnes najdete umírněnější islám než ve Velké Británii, Francii nebo České republice. Macronův pokus o „obranu republikánských hodnot“ skončil dřív, než pořádně začal, a to je celé.

Když jsme se před lety pokoušeli islamizaci české republiky zastavit nebo aspoň zbrzdit, formulovali jsme tehdy tři podmínky, které musí islám splňovat, aby mohl být tolerován v našem prostředí:

Za prvé. Uznává svobodu projevu i ve věcech víry. Jasně říká, že násilí není argument a jasně k tomu vede všechny své věřící.

Za druhé. Uznává práva každého člověka libovolně měnit náboženství a jasně odmítá všechny pokusy šikanovat nebo dokonce zabíjet „odpadlíky“.

Za třetí. Povoluje muslimkám vdávat se za nevěřící muže.

O strachu z umělé inteligence

Proč vzbuzuje umělá inteligence takový strach? Protože lidé vůbec netuší, o co jde, a tak dávají průchod své fantazii, a zpravidla vyjde něco mezi terminátorem a Centrálním mozkem lidstva. Nebo něco jako superinteligentní golem. Kdo bude toho golema zapínat a vypínat, ten se zmocní vlády nad celým světem. Jako zápletka fantasy literatury dobré.

Jenže ve skutečnosti jde o počítačový program, který provádí poměrně jednoduché operace a provádí je šílenou rychlostí. Noam Chomský dokonce tvrdí, že je to jen kopírovací program, který obchází autorská práva. Někdy je z toho senzační výsledek (za pár vteřin mi to poradí s programovacím příkazem, který bych jinak sestavoval aspoň půl dne) a jindy vytvoří naprostý nesmysl. Tak jako v jiných oblastech života. Má-li umělá inteligence přinést výhodu, musí ji ovládat někdo, kdo ví, jak ta inteligence funguje a kdo dokáže sám rozlišit geniální myšlenku o blbosti. Jinak je to k ničemu.

Doktor Čábelka (nová posila učitelského týmu Jungmannovy národní akademie) o tom nedávno napsal zajímavý článek, kde ukazuje, jak to dopadá, když podnik nakoupí spoustu umělých inteligencí (každá je založena na jiné sadě operací), ty generují nějaké výsledky, těm výsledkům nikdo pořádně nerozumí, zmatek roste… a nakonec to vede k tomu, že organizace o několika tisících lidí s počítačovými systémy za miliardy nedokáže vyřešit problém zákazníka, na který by jedné vnímavé slečně za přepážkou stačily tři minuty.

Je čas přestat panikařit a začít se učit. Kdo si nějakou umělou inteligenci zkrotí pro sebe, stane se efektivnějším a politicky silnějším, může si lépe organizovat život, ušetřit nějaký čas a žít o kousek šťastněji.

Z nejbližších programů Jungmannovy národní akademie doporučuji Moderní válečné strategie s Andorem Šándorem a Jaroslavem Štefcem (6. dubna) a Evoluce 150 let po Darwinovi s profesorem Oborníkem, což je šéf parazitologického ústavu akademie věd a mojí maličkostí.