Dokonáno jest… máme novou vládu. Už dávno před volbami bylo jasné, že ji bude sestavovat Andrej Babiš, jen se nevědělo, kteří budou jeho koaličními partnery. Nakonec nebylo žádné ošklivé překvapení, že by se ve jménu evropských hodnot obětovali třeba Lidovci, Starostové a nebo ODS. Majnstrým navíc hned po volbách zaútočil na Motoristy tak nevybíravě (a hloupě), že je vysloveně nahnal hnutí ANO do náruče. Podobné to bylo s SPD a obzvlášť s Jindrou Rajchlem.
Ale to už je všechno pryč. Vláda byla jmenována, ministři si přeberou resorty, programové prohlášení je jak opsané z Kydů. Na Evropskou radu už pojede Babiš a kvůli prezidentskému trucu ohledně Filipa Turka se koalice nerozklížila. Teď nás čeká klasický cimrmanovský prvek očekávání, který bude následován prvkem zklamání. Tak to v demokracii chodí. Opozice bude Andrejovi vládu komplikovat, zdržovat a dělat mu potíže. Miliony chvilek budou žalovat, demonstrovat a tvrdit, že mluví za lid, i když budou mluvit za své donátory. Trump bude bezohledný, Orbán bude sledovat i svoje zájmy a Babiš bude muset pečlivě vyvažovat, protože pořád platí, že prakticky všechno, co u nás vyrobíme, jde přes Německo.
Ti, co jsou ve sněmovně, ti povedou své politické bitvy, my je budeme sledovat, hlídat, hodnotit, i podporovat. Kromě Milionu chvilek i Člověka v tísni už naštěstí existuje i Společnost pro obranu svobody projevu, Jungmannova akademie, spolek Svatopluk, KTV Live, TV Bureš, Modrý jelen, Rádio Universum, Vidlákovy kydy… a statisíce stejně smýšlejících lidí, kteří se v posledních čtyřech letech několikrát potkali na Václaváku i v sokolovnách.
Stýskal jsem si tady, že jsme doufali v lepší volební výsledek, že poměr sil se příliš nezměnil, ale když si vezmu, co se za poslední čtyři roky vybudovalo a spojilo, tak se možná nezměnil poměr sil, ale rozhodně jsme mnohem sjednocenější i poučenější. Stojíme v mnohem pevnějších řadách než před čtyřmi roky. Původně partyzánské skupiny se dokázaly postavit pravdě a lásce v otevřené bitvě. Liberální hodnoty jsme ještě neposlali na smetiště dějin, ale sundali jsme je z oltáře a přestaly být nedotknutelné.
V uplynulých čtyřech letech jsme pracovali na tom, aby se spojili ti, kteří měli stejný názor na válku na Ukrajině, na grýndýlovou válku proti uhlíku, kteří byli skeptičtí k Evropské unii a naopak měli sympatie k Orbánovi. Teď máme čtyři roky na to, abychom zakopali ty foltýnovské příkopy. Pravda a láska to neudělá, to musíme udělat my.
Víte, v uplynulých dnech jsem zažil jeden záblesk ve kterém jsme byli stejné mysli s liberály. To když se ztratil ten kluk z Halenkovic a čtyři dny byl nezvěstný. A mně najednou tlouklo srdce stejně jako třeba Ziggymu Horváthovi, který je jinak úplně na opačné straně a kdyby se mi stala smrtelná nehoda, on první by se z toho radoval. Ale teď, když hledali toho kluka, tak jsme se modlili za to samé. Aby se domů vrátil živý a zdravý.
Naše modlitby byly vyslyšeny… a prý to bylo za minutu dvanáct.
Ještě máme něco společného i s druhou stranou. Příkopy ještě nejsou vykopány v souvislém pásu. Když Milion chvilek pořádal demonstraci proti mně a já tam byl, přiběhlo za mnou několik mladých slečen s tím, že se chtějí vyfotit. Ony volí sice Piráty, ale jejich tatínek mě sleduje a tak mu pošlou fotku… Ještě existují mosty a existují lidé, kteří po nich občas přejdou.
Během příštích čtyřech let se můžeme (a vlastně musíme) pokusit o to, aby současný stav nebyl jako Minské dohody. Aby to nebyl jen čas využitý pro zbrojení a další kolo konfrontace. Za uplynulé čtyři roky jsem příliš často slyšel o tom, že děti svým rodičům zakazují přístup k vnoučatům. Příliš často jsem slyšel o rozpadlých vztazích, o nemožnosti mluvit otevřeně. Zjistil jsem, že v této zemi žijí desetitisíce lidí, kteří byli vyobcováni z církví za své politické názory. Zjistil jsem, že víc křesťanů se už pohybuje mimo oficiální struktury než je těch, kteří chodí do kostela… tihle pořád hledají a nenacházejí společenství. Tahle studená válka zanechala hodně zraněných srdcí i duší.
Je nám třeba smíření a jestli stojí za to, se pro něco nasadit, tak pro to, aby se za čtyři roky neopakovala současná předvolební atmosféra. Jestliže jsme se čtyři roky scházeli my, co máme na věci stejný názor, tak teď je třeba napřáhnout ruku k těm, kdo mají názor opačný. Jestliže jsem čtyři roky hostil doma ty, se kterými jsme pak stáli pod stejnou korouhví, teď je zapotřebí hostit ty, kteří jsou na opačné straně. Ne proto, abychom měnili naše názory, ale prostě proto, aby pravda a láska viděla, že jsme jiní, než se o nás v médiích říká.
Je třeba těm, kteří na nás plivou, ukázat, že jim o nás lhali.
Před volbami jsme měli heslo „Nový začátek.“ Když ho nemohu splnit ve sněmovně, zkusím ho splnit zde na blogu. A zkusím to pokřesťansku. Milováním svých nepřátel a činěním dobře těm, kteří nás nenávidí. A vírou, že Bůh se k takovému konání přizná. Už nejsou žádní nerozhodnutí, které bychom mohli získat. Teď už můžeme získávat jen ty, kteří jsou tam za příkopem.
Jestliže se našel JEDEN dárce, který na pokračování války na Ukrajině poslal spolku Dárek pro Putina sto milionů korun, chci věřit, že se najdou i dárci, kteří na komunitní centrum dají desetkrát méně peněz. Musíme se scházet, musíme tvořit společenství a musíme napřahovat ruce k těm, co zůstali za Foltýnovým ostnatým drátem. To my jsme volný prostor, to tady je svoboda.
Je třeba sloužit těm, kteří v té čtyřleté válce přišli o děti, které s nimi už nechtějí mluvit. Je třeba pomoci těm, kteří už roky neviděli svá vnoučata. Je třeba dávat naději těm, kteří přišli o přátele či sousedy. Je třeba ovazovat rány těm, kteří byli šikanováni a kriminalizováni. To se nedá udělat jinak, než laskavostí, setkáváním a ochotou mluvit s těmi, kteří na nás ještě před dvěma měsíci posílali své bojůvky a podávali na nás žaloby.
Já nechci, abychom za čtyři roky měli další kolo této studené občanské války a jestli stojí se za něco ještě nasadit, tak právě za toto. Pravda a láska příkopy zasypávat nejspíš nebude. TO MUSÍME UDĚLAT MY!
Nevím, nakolik se nám to podaří. Nevím, co přinesou příští týdny a měsíce. Ale slibuju, ať se stane cokoliv, každý den najdete na Vidlákových kydech nový článek a každou neděli kázání. Budu pracovat na tom, aby se naše virtuální setkávání co nejvíce stalo skutečným. Musíme být víc než fejsbůková nebo blogová skupina.
Před čtyřmi roky jsem vás poprosil, abyste mi pomohli udělat Kydy velkými. A stalo se.
Teď vás prosím, abyste mi pomohli z nich udělat živé společenství. Jestli naše země teď něco potřebuje, tak uzdravování z ran, které nás uplynulé čtyři roky potkaly.
____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Mám pro vás dobrou zprávu, po přečtení budete taky rádi
https://degener.cz/tak-bede-ten-mir-nebo-ne/
„Je třeba těm, kteří na nás plivou, ukázat, že jim o nás lhali.“
Ale do prcic. Vidlak zase blbne.
Komunitni centrum, ano. Davat energii tem, kteri ti jenom delaji schvalnosti a trapeni, ne. Oni neplivou, protoze nevi, ze se jim o dezolatech lze. Oni jsou radi, ze se jim o dezolatech lze, protoze pak muzou plivat s cistym svedomim….
Odpuštění nezmění minulost ale může změnit budoucnost.
Odpouštět je sice křesťansky správné, ovšem odpuštění musí předcházet jedna věc – pokání hříšníků.
A to jsem zatím z té druhé strany vůbec nezaznamenal. Právě že naopak.
👍
Zlomyslný Starý kocour čte: …přiběhlo za mnou několik mladých slečen s tím, že se chtějí vyfotit. Ony volí sice Piráty, ale jejich tatínek mě sleduje…
Kdo vlastně je ten jejich tatínek?!
🙉😹👍
Skvělá myšlenka, postřeh.
Některé z koudelkovic očko?
Někdo ještě horší?
Ano, to je další možná interpretace.
—
Právě mě napadlo, jestli tímto novým úkolem Vidlák nenasadil laťku ještě vyšší než minule.
Jak je dnes módní říkat – já to nedám. Tohle je nad mé síly.
Jsou lidi, kteří to u mě mají rozlité. Nehledám je; ale jestli se otevře okno příležitosti, šlápnu jim na krk. – Možná jsem už příliš starý, kdo ví.
Jednoho zašlápneš, druhého, pátého – a najednou si všimneš spousty dalších…
Tak to vzdáš a nebudeš si jich všímat.
I soudruzi Bretschneideři někdy převlékají kabát. Zvlášť když už mají hodně popsané manžety 😀😀
Nadkritická část voličstva vysoce oceňuje umění včasného přepávkování.
Existuje staré české přísloví, k jehož realizaci Vidlák implicitně vyzývá – „Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.“
Nabádá mě AI, že tahle citace se v bibli nenachází, ale je to ve skutečnosti výrok inspirovaný Ježíšovými učeními Nového zákona o odpuštění a lásce k nepřátelům.
Nevím, nevím.
Nejsem věřící, a proto k nepřátelům žádnou lásku necítím, tak jako oni ji necítí ke mně. Cítím k nim nepřátelství a jsem ochoten jim do jisté míry odpustit, a to jen tehdy, pokud nespáchali neodčinitelný následek a sami našli cestu k nápravě.
Protože daleko více ctím jiné české přísloví – „KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM“.
Odpustit mohu, ale zapomenout nikdy.
Těší mě, že už jsme dva.
Nastavovat pořád druhou tvář se mi nechce. To bych měl pořád obě olískané. Od toho mám v ruce vidle.
Jsem v pozici starce.
Odpouštět se mi nechce a zapomínám jaksi přirozeně, bez vlastní vůle, samovolně.
O. Wilde: „Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“
A co takhle nasadit Starý zákon ( ale ten se moc necituje ) ? Ten se s tím nes*al…
No jejda.
Nejen Starý zákon, ale už Chamurapiho zákoník – „Oko za oko, zub za zub“.
A přestože to nemohu najít, mám za to, že právě Starý zákon přinášel zásadu podobnou tomuto znění – „Zabil-li ti soused syna, zabij mu syna“.
Nerad bych se mýlil.
Byloť „veselo“ podle těch zákonů.
Ale pro lidi to byla zcela přiměřená pravidla.
Ono to před těmi třemi nebo pěti?) tisíci lety mělo poněkud jiný význam: Zabije-li ti někdo někoho tobě drahého, nemáš právo na odplatu v násobn míře: vybít jeho rodinu a při odchodu vypálit jeho vesnici.
no, zase ale tam musí bejt nějaká punitive damage. takže ne. za oko oči obě a za zub celou hubu. protože já jsem se svejma očima – obouma! – naprosto spokojenej a žádnou podělanou „spravedlivou výměnu“ jsem podstupovat nechtěl.
Za mých studentských let jsme tuto biblickou moudrost použivali trochu pozměněnou: „Kdo po tobě kamenem, ry po něm chlebem z menzy“. Což mělo spíš význam „oko za oko, zub za zub“ …
Stařec a “co jsme si, to jsme si“ aneb sním, nebo bdím?
Ale no tak, Lexi:
„KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM“
je doba očekávání, doba, kdy mnozí jsou na měkko a křesťani to holt tak mají.
I když já křtěnej neznaboh bych taky zrovna s tím Vidlákovo:
…“Ne proto, abychom měnili naše názory, ale prostě proto, aby pravda a láska viděla, že jsme jiní, než se o nás v médiích říká“
přece jenom krapánek brzdil, neb signalizační světýlko starcovy zbytkový paměti poblikává poukazováním na dobu “holých rukou“, kdy taky ti podobní Vidlákovi mě přesvědčovali, abych nastavil druhou tvář, že:
“Nejsme jako oni“
Příteli, to je dneska ale stejně
prdsranda, co říkáte? Neuběhlo ani 24 hodin, dvakrát jsem si to Vidlákovo poselství pro jistotu musel přečíst, dvakrát jsem se štípl do tváře, abych zjistil, že ten Der Spiegel měl pravdu! Ono se mi to totiž fakt vůbec nezdálo, natož aby to bylo mešuge! Ono to nakonec přece jenom ještě skončí na tom brněnským náměstí tím vzájemným objímáním, líbáním a mottem sjezdu „milých krajanů“:“Co jsme si, to jsme si“ !!!
P. S.
teď jde jen o to, imáma dostat ze hry, doporučuju ho zavřít jak Sládka blahý paměti, když tlačili Havla na Hrad a bude to richtig
Vidláka chápu, jemu a jeho rodině prostě chybí kostel a tahle jeho výzva/poselství je jednou z cest, jak se tam zase vlámat zpátky, což mu samozřejmě moc přeju, ale tipl bych si, že tady většinu to asi neosloví, ne že bychom byli svině , ale proto, že ani svině nezapomínaj! (žejo Foltýne?)
Petr Fiala se v posledním sledovaném projevu pochválil za úspěchy jeho vlády, a prokázal tím všechny znaky narcisty https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Monstra-mezi-nami-784252
Kdyby jenom to. On to všechno sepsal a věnoval Babišovi s představou, že se těmi jeho fantasmagoriemi bude řídit 😀😀
Je škoda, že se rodí více důchodců, než dětí. Snad se situace otočí.
Důchodci se narodili dávno.
Teď už jenom přežívají…
Nevím, nevím. Školky se předělávají na Domovy se zvl. režimem a s podobnými názvy. Dávno jsem neměl v ruce návrh MŠ, zato DD je hafo. Místo topení jeslí jsem přidával hořák do kremačky.
Budou-li ubývat děti, za čas budou ubývat i důchodci. Až do konce.
Netvrdím nic jiného. Přežívají – a pak jednoho dne dožijí. Zesnou.
Národ, který se dost nemnoží prostě zanikne. Je zapotřebí mít nejméně 2,1 dítěte na jednu ženu.
(Jsou totiž i ztráty, bohužel.)
A Cikáni, ti mají 4-6 dětí. Ti přežijí. A Ukrajinci taky. Které znám, mají většinou tři potomky. I když tady nemají moc dobrý živo. Lidi je většinou nemají rádi. Měli by té nenávisti ubrat a snažit se místoo toho taky o nějaké ty potomky. Když se snažit nebudou….
Viz výše.
Ládik!!! bude projektovat další hořáky do kremačních pecí…
http://www.regionalninovinky.cz
k tomu má komentář Dušana Mišíka.
ano, to je nejpřesnější a nejvýstižnější postřeh dnešní doby v ČR
Jeden dárce. Kdo si moh ten jeden dárce bejt jinej, než to koště z Jablotronu.
Ale ty demonstrace na Václaváku měly ještě jeden vedlejší efekt. A to ten, že přinutily režim, aby na Václaváku nechal položit koleje pro tramvaje. Z dopravního hlediska to nemá smysl, od odby co je tam metro. To nemůže mít jiný důvod než právě to, aby tam nemuseli v budoucnu povolovat nějaká shromáždění a měli pro to argument.
A nejde o kopání či obnovu bunkrů?
měl byste vědět, proč Vás nemám rád: https://1url.cz/oJcX1
Nejlepší když zůstaneš Vidlákem a budeš inspirovat úspěchem. Rodina je Tvoje Archa. Budoucnost. Všechno.
„Musí existovat dialog! Jinak se sami stáváme nesvobodnými“
William Styron
Z malého velkým.
Připomíná mi to když jsem před listopadovými mrazy sázel s dcerou jablůňku. Zeptala se mně jestli budou příští rok jablíčka. Vysvětlil jsem jí že jablíčka budou až za několik let, neboť stromek musí nejprve zakořenit a vyrůst. Pochopila to.
Ono to „zasaď strom“ má něco do sebe. Děti vidí že postupně roste a že když se o něj člověk dobře stará je odměněn úrodou. Kdy to, co děláme dnes je základem naší budoucnosti. A to v dobrém i špatném smyslu slova, neboť závisí na tom kterým směrem se pohybujeme.