Tam, kde to začalo, tam to také skončí…

Přátelé, dnes, v sobotu 27.9. ve 14.00 se sejdeme na Malostranském náměstí a půjdeme připomenout PePovi, že zdrojem veškeré moci je lid, nikoliv protokolář Kolář, obzvlášť, když blbě žvaní o bývalých amerických kamarádech. A také mu připomeneme, že už zůstal jako kůl v plotě. Ústavní soud si už také zanalyzoval, jak vypadá rozložení moci a usoudil, že Blyštivý Péťa nestojí za záchranu. Hnutí STAN právě trhají mediální hyeny na kusy, ten soud s Dozimetrem je politická poprava, takže Rakušan už raději nechodí mezi lidi ani do televize. Zkrátka, už není nikdo, kdo by bránil svět založený na (Sorošových) pravidlech.

Tohle už Petr Pavel jednou zažil… Všemocná Strana předala moc, vzdala se vedoucí úlohy a najednou nebylo co bránit a bylo zapotřebí si najít nové teplé místečko. Soudruh rozvědčík a soudružka politručka od té doby Stranu nesnášejí, ale poradili si s tím nadělením velice dobře. Stejně dobře jako Zdeněk Svěrák, jako Jan Hrušínský, jako Vladimír Votápek, jako Igor Mříž a celá řada dalších.

Pamatujete, když jsme se před třemi roky sešli na první demonstraci a ukázalo se, že je nás hodně? Pamatujete, jak nás média vymlčovala? Na Václaváku se sešly nižší tisíce lidí. Na okrajové názory této hrstky dezolátů není třeba brát ohled. Hlavně vyfoťte, že nemají zuby, pošlete provokatéry s ukrajinskými vlajkami a na sociálních sítích pište defétistické komentáře, že se stejně nic nezmění, protože dav (byť velký) není žádná síla a Alternativa stejně nemá kompetentní lidi. Nic nedokážou, jen se pohádají mezi sebou, zdefraudují nějaké peníze a o těm ostatním přišijeme nějaké obvinění.

Jak silná se tehdy zdála vládní moc. Byla opřená o transatlantický automat na podpisy, měla podporu evropské komise, protože s chutí zrazovala vlastní národ ve prospěch Brusele, zbraně na Ukrajinu proudily ve velkém a policie klepala do čtyřiadvaceti hodin na dveře těch, kteří psali vzdorné komentáře na fejsbůk.

Dnes jsme o tři roky dál a ejhle, tyto volby jsou o nás. O lidech z Václaváku. Údajně hloupý, neschopný a nekompetentní dav si za tři roky postavil podpůrné struktury, zorganizoval se napříč republikou, do čela si postavil muže i ženy, kteří se osvědčili, lidovou nespokojenost s elitami přetavil v politický program, prošlapal si cestu přes překážky v podobě Foltýnů, KRITů, zmocněnců pro boj s dezinformacemi, trestní oznámení, bojůvky Fialajugend a mnohé další… a teď klepe na bránu Poslanecké sněmovny.

Dezoláti, na které přece není třeba brát ohled, už nejsou ani ignorovaní, ani vymlčovaní, ani posmívaní. Režim s nimi tvrdě bojuje a tento boj je vidět všude. Do každé schránky přijde leták, že dezoláti z Václaváku jsou síla, před kterou je třeba varovat. Všude jsou o tom bilbórdy. V kostelích před námi budou varovat. V sázce je všechno, co liberálové poslední čtyři roky dělali. Jestlipak tenkrát Fiala tušil, že za tři roky bude v televizi blábolit jak chovanec psychiatrické léčebny? Jestlipak tenkrát Fiala tušil, že mu za tři roky půjde o všechno? Jestlipak tušil, že svým bojem proti dezinformátorům si vyšlechtí opozici, která ho skutečně o všechno připraví?

Na začátku byl vztek, frustrace, vzdor… O tři roky později je tento vzdor přetaven v reálnou politickou sílu a chci zdůraznit, že se tak stalo bez jediné kapky krve a bez jediného rozbitého okna, bez jediného hořícího auta či jen převrácené popelnice. Dokonce i na těch schodech Národního muzea zaútočili jako první policajti. Na rozkaz shora…

Přátelé, dokázali jsme to. Dokázali jsme se spojit, dokázali jsme překonat vzájemné rozpory, dokázali jsme anulovat Bohumínské usnesení, dokázali jsme se stát mostem mezi různými proudy a tmelem rozdílných postojů. Dokázali jsme táhnout za jeden provaz a i když jsme nadělali spoustu chyb, dokázali jsme se z nich poučit a já doufám, že to bude charakteristika naší politiky – schopnost poučení.

A hlavně – dokázali jsme si to i sami zaplatit – krejcar po krejcárku, korunu ke koruně. Neasistoval u toho žádný Norský fond, ani Open society funds, ani granty ministerstva kultury, žádná lobbystická skupina, žádný miliardář. Národ sáhl do vlastních kapes a já si toho velmi vážím. Většina lidí nedávala ze svého nadbytku, ale ze svého nedostatku.

Tam, kde všechno začalo, tam to také má skončit. Rád se s vámi dnes potkám, rád si s vámi podám ruku. Vím, že dnes přijedou ti nejvěrnější. Dnes přijedou ti, kteří pro lásku k Vlasti a národu nelitovali nepohodlí a obětí. Dnes přijedou ti, kteří s námi stáli od začátku až do konce. Ti, kteří chápali, co je v sázce, kteří to nevzdali a nenechali se odradit. Dnes nejdeme vyjádřit nespokojenost. Dneska si jdeme popřát štěstí a ukázat prezidentovi, že ti, o kterých ve své panské zpupnosti řekl, že na ně není třeba brát ohled, za týden pošlou jeho kamarády na smetiště dějin s volebním výpraskem, o kterém se bude mluvit ještě za sto let.

Řekli o nás, že jsme chcimíři, dezoláti, lůza… Za týden jim předvedeme, co dezoláti dokážou!

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Daniel Sterzik.