Stewart Steven – „Výbušnina: Operace CIA Splinter Factor“ aneb co předcházelo politickým procesům 50. let?

Politické procesy 50. let jsou spolu s rokem 1968 událostmi, které jsou současnou mediální, ale i politickou scénou využívány jako kladivo na období socialismu. Druhá světová válka, která byla rozpoutaná hitlerovským Německem za podpory britských a amerických „elit“ a které padlo za oběť 60 milionů životů, není v našich médiích tak připomínána jako politické procesy 50. let a události roku 1968. A přitom v obou případech měl podle všeho prsty Západ.

Paranoia sovětského vedení a Stalina? Kdepak!

Připomeňme, že ještě na začátku dubna 1945, před samotným koncem války, Churchill vydal příkaz k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operace „Nemyslitelné“, která měla být provedena 1. července 1945.
5. března 1946 použil Churchill na půdě univerzity v americkém Fultonu poprvé termín „železná opona“.
V březnu 1947 vyhlásila americká vláda tzv. Trumanovu doktrínu, která ve své podstatě byla snahou o „zadržování komunismu“, snahou o politiku izolacionismu vůči Sovětskému svazu a státům, kde měly velký vliv komunistické strany.
Politickým procesům v Československu předcházel také rostoucí teror poražené pravice, zesilované četnými teroristickými skupinami, vysílanými k nám ze Západu, zejména ze západního Německa.
V letech 1948 – 1950 bylo zatčeno přibližně 500 tzv. agentů-chodců vycvičených především v Británii. Sabotáže, žhářské útoky, teroristické činy i vraždy, včetně řádění zločinců typu bratrů Mašínů provázely toto období. V roce 1950 na území Československa operovalo na 2 000 záškodnických a nejednou i teroristických odbojových skupin. Podobné i větší problémy měly i další státy Evropy, které se odhodlaly budovat socialistické zřízení, včetně SSSR na západní Ukrajině (boj s banderovci trval do roku 1951) a v Pobaltí.

Pokud dnes někdo hovoří o paranoii tehdejšího sovětského vedení a Stalina, o jejich paranoické nedůvěře vůči Západu, pak nutno dodat, že k takové paranoii byl z jejich strany velmi racionální důvod.

USA hned po skončení války odvážely z Německa tuny dokumentů, materiálu i vojenského a vědeckého charakteru a také vědce, hlavně z vojenského průmyslu, pro své využití. USA si zvláště daly záležet na tom, aby se zmocnily německých zpravodajských materiálů a archivů. V rámci operace PAPERCLIP byli do USA převezeni nejen němečtí vědci, ale i němečtí důstojníci, nacističtí váleční zločinci, kteří se v r. 1947 zapojili do práce v nově vzniklé organizaci CIA. Nejdůležitějším z nich byl Reinhard Gehlen, Hitlerův mistr špionážních služeb, který si v Sovětském svazu vybudoval zpravodajskou síť. S plným požehnáním USA Gehlen vytvořil „Gehlenovu organizaci“, skupinu uprchlických nacistických špionů, kteří znovu aktivovali své sítě v Rusku. Západní země okamžitě začaly budovat ve východních státech své špionážní sítě pro budoucí práci.

Stewart Steven „Výbušnina: Operace CIA Splinter Factor“

Nyní se konečně dostáváme ke knize v nadpisu – knize Stewarta Stevena „Výbušnina: Operace CIA Splinter Factor“ o podílu CIA na politických procesech v 50. letech v Maďarsku, Polsku, Bulharsku i Československu.

Stewart Steven (1935-2004) byl britský novinář, který se narodil v Hamburku jako Stefan Gustaf Cohen židovským rodičům a jehož rodina spolu s ním uprchla v roce 1941 do Anglie. Tam se stal novinářem a působil postupně v několika britských denících (Central Press, Western Daily Press, Daily Express, Daily Mail, Mail on Sunday, Evening Standard). Jako politický redaktor a diplomatický korespondent se setkával se zákulisím politiky a aférami. Informace v knize prý sbíral dva roky hlavně od bývalých důstojníků CIA, od východoevropských dezertérů, dříve v bezpečnostních službách a armádách zpravodajských služeb a od tehdejších zaměstnanců západních vlád.

Můžeme data v knize zpochybňovat, protože Steven neuvádí žádné důkazy, ale zároveň nelze předložené informace zcela odmítat, protože určité indicie přidávají věcem uvedeným v knize váhu (o intrikách západních „služeb“a jejich roli v politických procesech se krátce zmiňuje i Jaroslav Matějka v knize „Gottwald“ z r. 1971; Miroslav Ransdorf ve své nedokončené knize rovněž dává podstrčený dopis Slánskému o záměru utéct na Západ (tzv. dopis Velkému metaři) dohromady s prací CIA; Klement Gottwald ve svém projevu na zasedání ÚV KSČ 6.12.1951 k probíhajícímu procesu s R. Slánským jako jeden z hlavních argumentů uvádí záměr Slánského utéct na Západ; informace o operaci CIA publikoval i David Talbot v knize „Ďáblova šachovnice: Allen Dulles, CIA a vzestup tajné americké vlády“).
Steven vydal knihu pod původním názvem „Operation splinter factor“ („Operace Faktor rozštěpení“) v roce 1974 v nakladatelství Lippincott.

Je třeba upozornit, že Steven jako člověk odkojený západní propagandou v knize hodnotí Sovětský svaz, činnost J. V. Stalina, bolševiků, pojmy jako je komunismus apod. zcela mylně a důsledně v rámci oficiálního nenávistného tónu.

Allan Dulles jako hlavní iniciátor

Operaci Splinter factor rozpracovala CIA pod vedením jejího pozdějšího ředitele Allana Dullese (1893-1969).
Některá alternativní média citují tzv. „Dullesův plán“ na rozvrácení tehdejšího Sovětského svazu formou morální a mravní destrukce hodnot, který se však ukázal být podvrhem. Původní, pravá směrnice Allana Dallese pro Radu národní bezpečnosti USA ze dne 18. srpna 1948 ale ukazuje, že podvržený plán se v cílech až tak moc nelišil. Směrnice sice mluví o míru, ale cílem je omezit moc a vliv Moskvy:

Obecně by naším cílem v době míru i v době války mělo být:
(a) omezit moc a vliv Moskvy na hranice, kdy již nebudou představovat hrozbu pro mír a stabilitu mezinárodní společnosti; a
(b) dosáhnout zásadní změny v teorii a praxi mezinárodních vztahů, jak je uplatňuje vláda v Rusku.
V souladu s tím by naším cílem v době míru mělo být:
(a) Podporovat a prosazovat bezválečnými prostředky postupné stažení nepřiměřené ruské moci a vlivu ze současné satelitní oblasti a vznik příslušných východoevropských zemí jako nezávislých faktorů na mezinárodní scéně….

Dulles mimo jiné čerpal z myšlenek o válečném umění legendárního stratéga Sun-c‘. Z jeho úvah si dokonale osvojil obzvláště to, že nejvyšším uměním je porazit protivníka vlastními silami a v jeho prostředí. Dulles podle toho vypracoval koncepci boje s vládnoucími strukturami východního bloku. Podstatou koncepce bylo rafinovaně kompromitovat vedoucí funkcionáře v některých začínajících lidově demokratických zemích a vyvolat vůči nim politické procesy. Oběti měly nejen dobré vzdělání, ale i zkušenosti z předválečného dělnického a rovněž antifašistického hnutí. Řada z nich prošla těžkými boji na frontách druhé světové války a po ní měla o to větší vliv doma.

Dullesova koncepce nazvaná Operation Splinter Factor byla podobná myšlenkám Mistra Sun-c‘ v tom, že vedoucí kádry protivníka mají být likvidovány se souhlasem vlastních nejvyšších stranických a státních činitelů, často jejich blízkými spolupracovníky. Výsledkem měla být diskreditace rodícího se nového společenského zřízení.

Politické procesy ve východní Evropě se konaly v době, kdy Joseph McCarthy, Výbor pro neamerické aktivity Sněmovny reprezentantů a FBI J. Edgara Hoovera prováděli v USA politické represe lidí, kteří požadovali větší sociální jistoty, byli podezírání, že slouží Rusku a že jsou komunisté.
CIA současně pomáhala organizovat kampaň honů na čarodějnice a vykonstruovaných procesů ve východním bloku proti těm, kdo byli obviněni ze zrady a práci pro Západ.
Ta dnes médii i politiky proklínaná StB nepoužívala takové techniky jako FBI či CIA, která v lidově demokratických zemích kromě jiného organizovala i teror včetně vražd. Není známo, že by zahraniční agenti StB stříleli a podřezávali americké šerify nebo politické činitele, jak se to praktikovalo v režii západních tajných služeb u nás.

Noel Field v hlavní roli operace CIA

Pro pochopení celé operace je třeba jít zpátky do doby druhé světové války. V roce 1942 přijel do Švýcarska agent OSS (Úřad pro strategické služby – předchůdce CIA) Allan Dulles, aby se stal šéfem švýcarské sekce OSS. V tomtéž roce přijeli do Švýcarska také manželé Noel a Herta Fieldovi. Noel Field se stal v Ženevě vedoucím americké humanitární organizace „Uniterian Church“, která pečovala o uprchlíky v Evropě. První lidé, kterým Field pomohl, byli veteráni španělské občanské války.
Právě Field, který se s Dullesem setkal a spřátelil, měl mít hlavní roli v cynické hře. On byl v očích amerických zpravodajců pro to vhodně disponován. Field měl totiž sympatie k myšlenkám socialismu, jakož i k Sovětskému svazu a navíc v průběhu 2. světové války díky humanitární organizaci osobně poznal stovky lidí z mnoha evropských států, kteří nasazovali své životy za vítězství nad fašismem, spolupracoval s nimi a pomáhal jim, jak mohl. (Podle autora knihy např. Wilhelm Pieck, pozdější první prezident NDR, poslal Julesi Humbertu Drozovi, ve světě uznávanému čestnému předsedovi švýcarské komunistické strany seznam lidí, které měl Field dostat z Francie.) Po válce se mnozí z nich stali významnými funkcionáři ve stranické a státní nomenklatuře východního bloku. Jejich kontakty s Fieldem měly v režii Allena Dullesa nyní posloužit jako důkaz v rafinované fabrikaci „podvratné činnosti“ těchto lidí ve prospěch USA, což mělo vyústit v jejich zatýkání, násilné vynucování doznání a pak osudový ortel.

Zrádce Józef Swiatlo

Náš příběh začíná někdy v roce 1948, v okamžiku, kdy polský podplukovník kontrarozvědky Józef Swiatlo, vlastním jménem Izak Fleishfarb, požívající důvěru ve vlastním stranickém vedení i v Moskvě, jeden z nejmocnějších mužů bezpečnostních orgánů Polska, naznačil oficiálnímu představiteli SIS (Secret Intelligence Services, anglická špionážní služba) při jedné příležitosti, že má zájem o spolupráci. Na schůzku se Swiatlem byl vyslán kapitán SIS Sullivan. Potvrdilo se, že Swiatlo má zájem přeběhnout na druhou stranu. Zprvu zmatená britská SIS následně poskytla svého agenta Swiatla tehdejší nejmocnější službě západního světa americké CIA. A tady význam tohoto agenta pochopil a později plně využil právě Allen Dulles.
Dulles si okamžitě uvědomil, jaké trumfové eso se ocitlo v jeho ruce. V té době neměla americká zpravodajská služba v zemích střední a východní Evropy podle Stewarta Stevena na důležitých mocenských postech žádné významné agenty. Dulles tehdy přišel s nápadem, jak celou zpravodajskou hru obrátit. Nemáme-li zde své spolupracovníky, přesvědčíme Sověty, že naopak naši agenti se nacházejí na všech významných postech tehdejšího sovětského bloku! Tudíž je jen otázkou času, kdy v těchto zemích vypuknou námi řízené převraty, které povedou ke ztrátě těchto zemí z rámce východního bloku! To vyvolá v sovětském vedení paniku a chaos a spustí procesy vzájemného obviňování, represí a teroru, jejichž důsledkem bude ztráta legitimity, důvěry a následné vypuknutí občanských nepokojů, které vrátí tyto země zpět do sféry našeho vlivu.

K uskutečnění tohoto plánu a předání podvržených informací vedení SSSR a lidově demokratických zemí byl předurčen Józef Swiatlo. Chyběl již jen poslední bod plánu: najít důvěryhodný argument, který by je přesvědčil o pravdivosti daných informací. A ten byl i záhy nalezen, stal se jím významný americký diplomat, Dullesův mnohaletý přítel, vymyšlený špión Noel Field.
Noel Field měl být hlavou celého spiknutí, měl být v očích východního bloku nejdůležitějším americkým agentem v celé východní Evropě a za úkol měl uskutečnit v socialistických zemích převrat. Důkazem měla být jeho činnost za války, kdy spolu s Allanem Dullesem podporovali protifašistické i komunistické organizace v celé Evropě.

Pomocí zfalšovaných materiálů dodaných Jozefem Swiatlem měla polská tajná služba usvědčit Noela Fielda jako amerického špiona. Když polská tajná policie začala zkoumat jeho minulost, nedalo jí to mnoho práce. Byla zde jeho činnost za války a spojení s Allanem Dullesem. A protože se Noel Field osobně znal s mnoha vysoce postavenými funkcionáři, vrhlo to podezření i na ně. Podezřelé bylo, že je za války i finančně podporoval a tím jim nepřímo pomohl do vysokých státních funkcí. Sovětská bezpečnostní služba si informace ověřovala u svého agenta v USA. Ten jim potvrdil, že Field je opravdu špion. Bohužel Sověti nevěděli, že jejich agent je dvojitý agent, který pracoval pro CIA a že dodaná fakta jsou podvrh. Tak sovětská strana došla k závěru, že Field je opravdu špion.

První obětí se stali Maďaři. CIA prostřednictvím emigrantů posílala fingované dopisy, ze kterých vyplývalo, že adresáti jsou špioni. Takové dopisy dostal i Lászlo Rajk, ministr vnitra a od r.1948 ministr zahraničí Maďarska. Dopisy tajná policie otevírala a zabavovala. Lászlo Rajk byl obviněn a zatčen. Po něm i Tibor Szőnyi, šéf kádrového oddělení ústředního výboru.

Další politické procesy pokračovaly rychle za sebou. V Polsku byl zatčen Wladyslav Gomulka, generální tajemník Polské dělnické strany. Ten jediný nebyl popraven. Následovalo Bulharsko, kde byl odvolán místopředseda vlády Trajčo Kostov, byl obviněn ze zrady a popraven v prosinci 1949.

Nejdéle odolávalo Československo

Klement Gottwald odmítal dělat čistky ve straně přesto, že už v září 1949 měl dostat dopis od maďarských soudruhů, že v rámci maďarských procesů musí být zveřejněna i československá jména – jména amerických špionů. Na seznamu byla jména ministra zahraničí Clementise, ministra vnitra Noska, dále pak Artura Londona, Otto Šlinga, Eugena Löbla, Ludvíka Frejka a dalších. Gottwald stále nereagoval. Proto polský Swiatlo obvinil československou vládu, že se sama spiknutí zúčastňuje. Na to Gottwald už reagovat musel a pozval do Prahy dva pracovníky bezpečnosti ze Sovětského svazu, aby spiknutí pomáhali vyšetřovat. Mezitím si CIA vybrala za kořist Vlado Clementise. Chtěli ho donutit při jeho účasti na Valném shromáždění OSN v New Yorku k emigraci, aby tak dokázali celé spiknutí. Když se to nepovedlo, tak všechny rozhovory se západními politiky reprodukovali v tisku tak, aby vypadal jako nepřítel SSSR. CIA vypracovala množství dokumentů dokazujících, že je špion. Ale Clementis se nedal a vrátil se domů. Po příjezdu do Prahy byl zbaven úřadu a v lednu 1950 zatčen.
V listopadu 1951 začal hon na čarodějnice. Mezi pracovníky čs. kontrašpionáže byl i Gehlenův člověk (tj. agent Západu). A ten věci napomohl.
Byl zatčen Otto Šling včetně svých spolupracovníků a přátel. Další byla Marie Švermová, vdova po hrdinovi Slovenského národního povstání. V lednu 1951 zatkli Artura Londona, který se přiznal a obvinil další lidi.

Mezi zatčenými však stále scházel muž č. 2 v československé hierarchii – Rudolf Slánský. Allan Dulles potřeboval, aby Slánský zmizel – považoval ho za překážku odtržení Československa od sovětského bloku. Fingované informace dodané CIA stále nebyly dost přesvědčivé. Proto začali rozšiřovat zprávy, že se Slánský připravuje k emigraci. Do boje se zapojila i Svobodná Evropa, která pro něj posílala kódované zprávy, že má přechod zajištěn. To už bylo moc a tak Slánský skončil ve vězení a posléze na popravišti. …

Doplnění

Józef Swiatlo, když splnil své poslání, tak v prosinci 1953 utekl na Západ a odměna ho neminula. Od března 1954 se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa, kde vykládal polským občanům o metodách polské tajné služby, které sám aplikoval. V r. 1967 mu bylo uděleno americké občanství.

V odkazu najdete ukázku z knihy a doprovodný komentář