Dvě věci mne po listopadu 1989 probraly z iluzí. První byla letecká útočná válka některých států NATO proti Jugoslávii v roce 1999. Uvědomil jsem si, že mezinárodní právo nezavazuje toho, kdo je silnější.
Spojené státy americké s některými dalšími státy zaútočily v rozporu s mezinárodním právem na podstatně slabší stát, který na ně neútočil. Útočníkům se nic nestalo. Obdobně se různým útočníkům nic nestalo v roce 2003 v Iráku či v roce 2022 na Ukrajině. Styděl jsem se, že Zemanova vláda umožnila útočníkům využít náš vzdušný prostor pro zabíjení Jugoslávců a ničení jugoslávských měst. Oceňuji, že se Miloš Zeman za toto své špatné jednání jako prezident později omluvil.
O válečném útoku na Jugoslávii se tehdy svobodně diskutovalo. Byli u nás odpůrci válečného útoku a byli jeho zastánci. Obě strany své názory říkaly veřejně a beze strachu z postihu ze strany represivního aparátu státu. Měli jsme svobodu slova.
Ovšem za vlády Petra Fialy jsme zažili útok represivních složek státu i vlády na svobodu slova. Vzpomeňme iniciaci vypnutí vládě nepohodlných webů Vojenským zpravodajstvím v únoru 2022. To byl protiústavní krok, kdy vojáci, kteří se na tomto aktu podíleli, porušili svou služební přísahu, protože ignorovali základní právo na svobodu projevu zakotvené v ústavním pořádku. Přesto se jim za hrubý útok na ústavní práva občanů nic nestalo, měli krytí z vlády.
Naopak učitelka Martina Bednářová byla trestně stíhána za to, co řekla ve škole. Byla stíhána za slova. Stejně jako za slova pronásledoval režim nacistický a komunistický, pronásledoval i režim za vláda Petra Fialy. To je pro mne konec nejvýznamnější ideje z listopadu 1989. V listopadu 1989 studenti nestávkovali za zákaz spalovacích motorů, za ideologii klimatického alarmismu, za dotační bruselskou ekonomiku. Stávkovali za svobodu slova a za to, aby se ve škole nemuselo mluvit o politice jinak než doma.
K odsouzení Martiny Bednářové nedošlo snadno. Zprvu ji nalézací obvodní soud i odvolací Městský soud v Praze zprostily obžaloby s tím, že nejde o trestný čin. Až na zásah některých soudců Nejvyššího soudu, kteří verzi výkladu války na Ukrajině ze strany vlády Petra Fialy chtějí chránit i za cenu zavírání lidí, došlo k odsouzení Martiny Bednářové. Sice dostala podmínku, ale když bude chtít opět svobodně mluvit o nějaké válce, tak ji přemění podmínku na vězení. Trest odnětí svobody je přímá hrozba vězením, aby lidé v rámci autocenzury už nemluvili, co si myslí.
Zarazil mne uložený trest povinnosti absolvovat kurz mediální gramotnosti. Vzpomněl jsem si na různá ideologická školení před listopadem 1989. Hloupí režimní ideologové nechápali, že těmito školeními nic nedosáhnou, jen lidi štvou, že tam musí ztrácet čas. Martina Bednářová to absolvuje stejně jako jsme absolvovali tato ideologická školení my – jedním uchem tam a druhým ven. Vnucovaným názorům se nevěří. Tento trest – školení je ukázka toho, jak je u nás ohrožena svoboda slova a jak se od svobodných 90. let 20. století vracíme do zideologizovaných dob předlistopadových.
Je fakt tak těžké pro tajné služby a represivní složky státu, včetně trestních soudů, akceptovat svobodu myslet si a říkat, co chci? Slova Martiny Bednářové nikoho nezabila, nikoho nezranila, na vývoj války na Ukrajině měla nulový vliv. Na chápání svobody slova u nás však mají vliv značný.
Jsem pro svobodu. Na rozdíl od lži Petra Fialy, který tvrdil, že jsme ve válce, je pravda, že ve válce nejsme. Pokud nejsme nějaké války účastni, ať si svobodně každý o ni říká, co chce. A to platí pro válečný útok na Jugoslávii 1999, pro útok na Irák 2003, pro válku na Ukrajině, na Blízkém Východě, v Sýrii, Jemenu, spor mezi Pákistánem a Indií i válku arménsko-ázerbajdžánskou o Karabach.
JO!
tímhle jste se do mě trefil, pane Koudelko
„Připomeňme, že kvůli tlakům GLOBSEC na cenzuru platforem pod záminkou boje s dezinfo jí slovenská vláda odňala státní dotaci. Svoji bezpečnostní konferenci s tématy jako např. hybridní hrozby pak přesunula z Bratislavy do Prahy, kde získala záštitu prezidenta Pavla,“ upozorňuje SOSP.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Strasili-Ruskem-dukazy-zadne-Ted-po-volbach-to-vybuchlo-781990
Měl jsem to s názory podobné. Iluze a pak jejich ztráta.
Od té doby jsem se ale dostal dál.
Svoboda, demokracie… Jsou to všechno jenom šidítka.
Reálně jde o to, kdo má moc a jak ji hodlá uplatnit. Vzhledem k tomu, že programy debilizace a rozdělení společnosti byly za 35 let dostatečně naplněny, nemusí se moc dále příliš skrývat a může vládnout napřímo. Podstatná část společnosti je debilizovaná natolik, že to ještě přivítá. Hlavní je vytrvat, nelámat pálku, postupovat krok za krokem. Za nějakých 5 – 7 let společnost přivítá otevřeně fašistickou vládu. Ještě bude jásat.
Co tak zkusit zorganizovat petici žádající rozvědčíka o udělení milosti paní Bednářové? To by minimálně mohlo mít zajímavou publicitu a třeba otevřít oči zase nějakým dalším hibernátům?
Petice není třeba.
Žádost o milost může presidentovi poslat kdokoli.
Chápu to tak, že Stan chce, aby těch podpisů pod tím bylo co nejvíce a mělo to publicitu.
Osobně bych počkal, až padne definitivní ortel bez možnosti odvolání…
Publicita v ČT nebude, publicita v alternativě má dosah 4,3%…
Ten dosah by byl vyšší. Bylo by to mj. i na Parlamentních listech…
☺
To je zase plk. Vůbec netušíte, kolik z těch, co jsou pro alternativu, to šlo hodit ANO, protože se prostě obávali, že protestních hlasů není dost pro podporu alternativních stran.
Odkud pramení Vaše až příliš časté nutkání dělat ze sebe pitomce ? Alternativa nejsou jen voliči Stačilo, ale to vy moc dobře víte.
Odpovědět: Marek Řezanka
Přesně tak, ale to by se muselo opravdu dobře zorganizovat, aby pod peticí bylo co nejvíc podpisů, zkusit oslovit třeba i poslance a senátory. Aby to nemohli úplně vymlčet.
„jsme ve válce“ není lež, je to přeci metafora.
Navíc “ občané mají právo na korigované informace „.
Probrání z iluzí?
To se u mne naštěstí nekonalo.
Proč?
Nikdy jsem žádné neměl.
Ke zřícení ze stavu vyčkávacího do stavu zoufalství přispěli begičtí soudruzi odborníci, kteří začali ihned po hadráku DŮŮŮŮRAZNĚ doporučovat zastavení těžby uhlí v celé republice.
A to takovým způsobem, že se na některých jámách jen upálila lana na vrátcích a výtazích, takže veškerá technika zůstala v podzemí.
Za to nám Ojrosoudruzi nabízeli tehdy královské peníze.
Platit za něco miliardy, z jejichž výdaje OPRAVDU nic nemám?
To jako fakt?
Ten největší je IMHO zakopán v tom, že pokud by byla skutečná svoboda slova a svoboda po slově vyřčeném, tak by se ti poctivější novináři mohli začít ptát.
Mohli by se například intenzivně ptát, kolik stovek miliard korun vláda doopravdy nacpala do UA, která nám byla ještě v roce 2022 úplně ukradená.
Vzpomeňme na léta 1967-1968, na zrušenou cenzuru a na to, nač se tenkrát dovolily ptát noviny, rozhlas i televize.
To už se nebude nikdy opakovat, oni to jednoduše nepřipustí – příkladem je Dozimetr, Motol, ale i Vrbětice.
„pes“ 😀
Zatím poslední období svobody slova, podle mne, bylo zhruba od 20. 11. 1989 do Vánoc téhož roku.
Byla delší a končila pozvolněji. Šrouby se utahovaly pomalu a vlastně dost nenápadně. Mně otevřel oči Karel Kryl, když jsme spolu jednou kouřili o přestávce v jeho koncertu. Měl jsem ho za ublíženého pesimistu. Už jsem bohužel neměl příležitost se mu za své vadné úvahy omluvit.
Nejhorší je, že celé „přesvědčení“ veřejnosti dělali lidé, předtím vážení za své postoje. Absolventi Aspen Institutu a podobných organizací. Skoro se chce říct „vnitřní nepřítel.“ Rusové tomu říkají „innostrannyj agent“. To je přesnější.
a proto implementovali americký zákon FARA … tady by se také hodil
Zemĕ, která je okupovaná USA, si implementovat tento zákon nemŭže.