Delší téma, doporučuji sklenku a trochu času.
Samotný preper, ostatně samotná preperská rodina, nemá šanci na přežití (článek z Bosny je notoricky známy, ale dám ho extra na můj profil), ať tvrdíte, co chcete. Píšu to pro to, že z jakýchsi důvodů je preperství bráno jako popadnutí evakuačního batohu, odchod do lesa, lov zvěře a přežití v divočině.
Probuďme se! Jsme v Čechách! Nejbližší vesnice je maximálně 5km! To jsou vize z Kanady a USA, u nás nesmyslné. Ano, na chvíli, když nás gang/nouze vyžene z naší lokace, ale ne dlouhodobě.
Rozeberme si to.
Samostatně – i ten Robinson chtěl společnost a pak měl Pátka. Zkušenosti z historie USA – lovci kožešin dlouhodobě (roky) přežili málokdy. Nějakou dobu, jako osamělý odstřelovač, můžete sice ničit komunity, ale jednou vás dostanou.
Na druhou stranu rodina – někdo musí hlídat. Někdo pracovat – vyrábět/získávat potraviny. Všichni potřebují spát. Tohle ve čtyřech nejde. Musí vás být aspoň patnáct. I tak je to málo.
Komunita – historicky je ověřeno, že „tribe“, vesnice, komunita, prostě skupina lidí, ve které je možné zachovat vztahy a funkčnost bez velké řídící struktury, má 50-200 lidí. Teprve to je skupina, kde je šance na přežití už slušná.
Takže rozumnou šanci na dlouhodobé přežití v postapu má jen a jen skupina cca 20 a více lidí. Tečka.
Proto v težkých dobách zásadně potřebujeme lidi ve svém okolí, na které se můžeme spolehnout. Jakákoli těžší situace je psychycký zesilovač – většinou zesílí vztahy, které máte. Jestliže máte v manželce/manželovi parťáka, bude to ještě lepší. Nesnášite se už dnes – budete se chtít zabít.
Pokud to myslíte s preperstvím vážně, zlepšete své vztahy. S parterem, s dětmi, s rozšířenou rodinou, sousedy, starými (ne)přáteli, komunitou.
ZLEPŠETE své VZTAHY!
Útěk z Prahy na chatu těžko zvládnete s koulí na noze. Musíte mít krytá záda a vy krýt záda někomu.
Změnit můžete jen sebe, začněte tedy u sebe. Přemýšlejte, jak můžete být lepší manžel, manželka, syn, rodič, kolega. Co můžete udělat pro ostatní. Asi vám stejně nebudou rozumět ve vašem preperském bláznovství, ale budete pro ně parťák a až bude třeba..
Studoval jsem užitou psychologii. Vedu stovky lidí. Vztahy lze zlepšit. Mluvím z vlastní zkušenosti, to, co zde kážu, dělám denně – a to patřím k lidem, kteří nejsou oblíbení bez ohledu na interakci a musím se hodně snažit, abych vztah vybudoval. Ale máte pravdu, někdy to nejde.
Zpátky k tématu – jedna ruka sice netleská a zvláště v partnerském vztahu to možná nejde jen jednostranně. Ale v postapu NEMÚŽETE přežít, když máte se ženou/mužem mizerný vztah. Pokud v takovém vztahu jste, pak:
1) Studujte. Zájemcům rád doporučím zlatou knihovnu o vztazích.
2) Nejde-li to, běžte ze párovým poradcem. Není to hanba a v určité fázi to ve dvou prostě nedáte, musíte mít profíka. Něco to stojí, ale tohle je NEJDÚLEŽITĚJŠÍ věc ve vašem životě a stojí za všechny prachy.
3) V poslední řadě zvažte, jestli je tedy to partnerství pro vás nezbytné. Pokud jste udělali vše, co je možné a bylo to k ničemu, je čas sebrat odvahu a odejít.
Žena/Muž je ten největší asset, který máte. Potřebujete se. Můžete snad přijít o vše materiální, ve dvou to vybudujete i tam, kde byste jako jedinec selhali.
Ještě řeknu jedno třaskavé prohlášení. První tady na světě má pro vás být váš partner, teprve na druhém místě děti. Pokud to máte popletené, váš vzájemný vztah bude těžko fungovat. A ano, pánové, to nic nemění na tom, že pro děti obětujeme cokoli.
Pán Bůh mi požehnal nejlepší ženou na světě. Vybíral jsem sice na víc pokusů, ale nakonec přišlo ta NEJ. Bůh dává dobré dary, které nám pomáhájí růst, a tak mi dal ženu, se kterou jsme byli schoni vybudovat společným úsilím skvělý vztah. Byla to nejlepší investice, kterou jsem kdy udělal. Mám ženu, moji Dámu, která je kusem mého já, vyloženě cítím, jak mi to žebro v hrudníku chybí, když s ní nejsem a vím, že to je ona. Ano, pořád má své. I já mám.
Dámou je pro mě a já se k ní tak chovám. Ale nemylte se, sice ji lodičky sluší, ale v holinkách se umí sakra ohánět a nebojí se žádné práce.
Jen tak mimochodem – jak se k partnerovi chováte, to dostanete zpátky. Pokud se chováte k ženě jako ke krávě, vrátí se vám hromada hnoje. Chováte-li se k muži jako k hadru, vrátí se vám pohrdání a nevěra. A stejně to platí obráceně. Co pomůže – snažte se v partnerovi tu Dámu/Prince vidět. A máte slušnou šanci, že ona/on se jím stanou.
V širší rodině plánovaně budujte vztahy. Otipněte si, koho chcete za parťáka ze širší rodiny a pracujte na vztahu. Potkávejte se. Dělejte společné akce. Totéž platí jak o blízkých, tak vzdálenějších přátelích. Zapoměňte na sousedské křivdy a napravte své vztahy. Když zapomenu na naše lidství, opravdu potřebujete, aby soused hlídal svou zahradu, přes kterou se lze dostat k vám. A samozřejmě vy tu jeho.
Pomáhejte ostatním. Buďte ve svém okolí známi jako ti, co jsou tak milí, vždy dokážou najít řešení, aby pomohli. Pokud dojde k WTSHTF, skoro automaticky můžete začít organizovat okolí a vůbec nejlépe – když za vámi přijou sami.
Před mnoha lety jsem četl knihu Dig your well before you are thirsty/Harvey Mackay (Vykopejte si studnu dřív, než budete mít žízeň.) Autor knihu začíná příběhem, kdy mu ve tři ráno volá spolužák z gymplu, který potřebuje signifikatní finanční částku pro exekutora. Autor svého spolužáka neviděl roky a uvažuje o tom, kolik lidí musel dotyčný vytočit před ním.
Obnovujte nejen stará přátelství, ale získávejte nové přátele. My jsme s Dámou mého srdce před lety začali zvát na sklenku zajímavé lidi z FB. To byste nevěřili, kdo všechno přišel. Ti pak přivedli příště další zajímavé lidi.
Organizovali jsme společenské akce pro náš panelák. Zpočátku nedůvěra, posléze jsme si s cca 30% partají vytvořili hezký vztah. Všechno šlo dobře i proto, že s Dámou fungujeme jako tým.
Preperský výsledek běžného života – místní důchodci byli třeba ochotni kdykoli převzít náš balíček a jít pro něj pěšky 4 patra.
Abyste v tomhle byli úspěšní, musíte být zajímaví a musíte umět NASLOUCHAT. Pokud se chcete chlubit a ukazovat svoje úžasné znalosti, moc přátel nezískáte. Ostatně těchto pánů Chytráků tu máme dost a všichni jsme happy, když nám někdo napíše, cituji @Michal Jerhot „Vlastně tolik slov a nic…tohle kazdej normální člověk ví“ u mého článku o palivech.
Když místo Netflixu něco přečtete (téměř o čemkoli), otestujete, připravíte něco pro děti a jejich kamarády, třeba se naučíte střílet/zavařovat a tedy brát své přátele na střelnici/do kuchyně, budete vy sami lepší, vzdělanější člověk, který žije lepší život.
A co my s mou Dámou? Zatím k žádnému kolapsu nedošlo. My ale umíme hodně nových věcí. Vytříbili jsme si politické názory. A máme o dost víc přátel. Strávili jsme s nimi krásné chvíle. Na terase, u vína, sdílejíce se. Dostáváme spoustu krásných momentů a také lásky a štěstí.
Tohle je preperství.
Mejme treba introverta, co se odstehoval na opacnej kus republiky a obecne chce mit svuj klid (radsi neco kutit, nebo vyrazit do lesu, nez do hospody, ne tak na nejakou vyslovene spolecenskou akci). Na stranu druhou, uz tam zije nejakej ten rok a lidi, krom nejblizsich sousedu v bytovce a oddavajiciho na sve vlastni svatbe, v podstate nezna.
Takze coby lonewolf je takovej clovek v postapu odkazanej v podstate jen na svoje znalosti, schopnosti a ano, bez sance neco realne ubranit, zejo.
Kde muze takovej clovek ke kontaktum prijit?
Se snadno rekne, jo, vsak zajdi do hospody, a on tam toliko prijde, pozdravi, sedi, mlci a vlastne az kreni, nakolik lidi maji nejaky svoje temata, k nimz nema co rict.
A o tom to je.
Společnosti dominují zpřetrhané vztahy v komunitě i v rodině, ať již stěhováním, rozvodem nebo stavěním peněz nad hodnoty ostatní.
Ale nové vztahy dnešní digitální doba přináší velmi vzácně, 200 a více přátel z facebooku prostě nejsou žádní opravdoví přátelé.
Hospody jsou zavřené, plošně končí, a pokud ještě nějaká funguje starousedlíci ke svému stolu jen málokoho pustí.
Člověk se ani nechce otevřít druhým názorově, protože neví na koho narazí. Ať je o kovid, Ukrarujinu, ekologii nebo ekonomii.
V podstatě nové přátele elektronickou cestou jsem poznal až zde, za což patří Danielovi dík, na “dezolátský comming out” třeba v zaměstnání ještě čas nedozrál. Ale tady je to samý slušný dezolát 🙂 , těch pár blbečků od Foltýna nepočítám 🙂
Joo, podobne myslenky, podobnej cas… a vlastne si to v one kamaradove lokalite predstavuju obdobne, jak obyvatelstvo, tak pripadnej postup. 🙂
Ale vlastne to moc usmevne neni.
Homo homini lupus.
V PoloVidlákově obecně, by již samotná doba bezvládí mohla stačit k takové malé občanské válce. Starousedlíci proti náplavě, fetky proti všem a všichni proti fetkám, bytaři (bez vody a elektřiny jsou již 2. den namydlení) proti domkářům (mnozí mají topení na dřevo, fotovoltaiku, vodu v jímkách a bazénech a potraviny minimálně ve špajzech na které v moderních bytech (noclehárnách) také nezbylo místo…
Jeden soused je povýšený magor (jedno jestli manager či VŠ asistent ) aj.., má ostatní za blbce (a naopak).
Komunita zde je povrchní – “facebooková”, možná je pár kluků kolem fotbalového hřiště jinak ani pořádná hospoda.
Náplavy bez kořenů “bohatí s hypotékou” nemají ani vztah ke krajině, starousedlíci “chudí ale ve svém” dementy z Prahy pohrdají.
Mezigenerační vztahy až na výjimky narušené nebo zcela zpřetrhané, u náplav dáno i vzdáleností původních rodin…
První by se vyrabovala vietnamská večerka, pak dům po domě až na domy, kde by dav zastavila nekompromisní palba…
Asi to mám popletené
Nechci zpochybňovat vaše studia psychologie a zkušenosti, ale i zvířata chrání především svá mláďata.
Jsou i výjimky, například klokani, ale výjimka potvrzuje pravidlo.
Zoologie platí i pro člověka.
https://slideplayer.cz/slide/13189596/
Jste otec?
to je vcelku racionální úvaha:
jestli vám zůstane partner, uděláte si děti nový
jestli vám zůstanou jenom děti, umřou časem taky
Je to racionální proti iracionálnímu. Letadlem jste asi letěl, tam vždy letušky vysvětlují, že první musíte v případě potřeby nasadit kyslíkovou masku sobě a až potom dítěti. Proč ? Protože pokud dítě „zachráníte“ prvním nasazením masky a Vy nestihnete, dítě stejně nepřežije, protože se o něj nikdo nepostará. Mám kdesi ještě úžasné přednášky Daniela Frynty, mimo jiné tam vysvětluje, jak vyhodnocují zvířata v krisi koho zachránit a mláďata na tom nejsou valně. Ze stejného důvodu. Je to kruté, ale je to v přírodě tak. A jestli dojde na preppery, bude to také boj o přežití.
Karla „Preppera“ si zařadím mezi autory postkatastrofické literatury. Je jich už docela dost. [;>))
Jak jsme sušili prádlo.
https://postimg.cc/Cz8tyqLs
11.9.1999.
Až v nouzi poznáš přítele. Bez nouze je to o hovně.
Přesně.
Přátel mám hrozně málo, známých poměrně hodně.
Ty vztahy by se měly pěstovat ve velkém. Mezi státy, národy. Diplomacie se tomu říká. Pak bychom nemuseli očekávat apokalypsu. Naši politici umí jen štěkat a místo diplomatů jsou to jen komici.
Zajděte si někdy do ZOO k expozici primátů a pobuďte tam pár (desítek) hodin. Zjistíte, co je Homo Sapiens za zvíře. Ti opičáci se to od nás nenaučili, to jsou geny. Byli tu dřív a jsou jen naši bratranci – ale to je jedno.
Hlavně, že je to na koho svést.
“Geny nevychčíš”.
(Odposlechnuto na fotbale v Horním Žukově).