Před odchodem ještě vybílit

Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že? Za vynesenou pravdu může být soud (zdravím Michálka) a nebo doživotí… Asange by mohl vyprávět.

Fór je v tom, že když o někom takovém píšete, tak je vhodné o něm naznačit, čím je. To nemá zvyšovat mojí důvěryhodnost, na tu kašlu, nehraju si tady na nositele jediné pravdy, ale prostě vám dávám informaci, v jakém postavení je osoba, která mi to řekla. Abyste si sami mohli posoudit hodnotu této informace. Včerejší článek byl o elektrikáři. Takovém tom člověku, co jezdí hentou dodávkou s žebříkem na střeše a nářadím v kufru. Berte ale zároveň ohled na to, že takových lidí u nás není nekonečně. Nedělá to každý druhý. A tak je třeba jeho osobu zamaskovat, aby zveřejněné informace neukazovaly na konkrétního člověka. Chtěl bych, aby mi ještě něco řekl i příště.

Navíc tahle nejednoznačnost strašně vytáčí a tak se můj článek vždycky dostane i tam, kde by Vidláka nikdy nečetli. Oni si tam zaexhibují nad mojí hloupostí, navzájem se ujistí, že je to hoax, zaangažují různé Cempery a jiné strážce pravdy… a pak uplynou dva měsíce, ukáže se, že jsem neměl zase tak špatný zdroj a někoho to třeba přesvědčí. Jak jsem už psal, cesta k nám je jednosměrná. Existují odpadlíci od pražské kavárny, co dojdou k nám. Ale neznám žádné odpadlíky od alternativy, kteří by by se stali voliči Pekarové Adamové.

Můj dnešní člověk byl vysoce postaveným obchodníkem se zemědělskými komoditami. Zabýval se především zahraničním obchodem. Teď dělá „konzultanta“ a jezdí na Ukrajinu, protože rozumí zrníčkům, umí posoudit jejich kvalitu a zároveň je to zavilý vyjednavač. Jeho heslem bylo, že dobře odvedený obchod vypadá tak, že dodavatel musí mít při podpisu smlouvy slzy v očích.

Vězte přátelé, že tento můj bývalý kolega je přesvědčený, že válka na Ukrajině vstupuje do závěrečné fáze a brzy bude po všem.

Proč? Protože mi řekl, že Ukrajiny teď vyvážejí obiloviny za naprosto směšné ceny.

Cena pšenice na komoditní burze je teď kolem sedmi tisíc korun za tunu. Neberte mě úplně za slovo, ceny umějí klidně o pětistovku klesnout nebo zase stoupnout, berte to spíš jako takový etalon středních cen. Ano, když vyvážíte obilí z Ukrajiny, tak ho tam rozhodně koupíte levněji, protože oni potřebují prodávat. Navíc jim válka dost prodražuje dopravu, takže musejí za kukuřici slevit. Počítal bych, že běžná cena za tunu by mohla být o dva tisíce korun nižší. Možná i tři tisíce… Pro Ukrajinu jsou čtyři tisíce za tunu kukuřice pořád ještě ziskové ceny.

Já jsem se ovšem dozvěděl, že do Rakouska teď přes nás směřují vlaky s kukuřicí v přepočtu za tisíc korun tuna. To už je na místě se ptát, co je za tím. Ta cena je minimálně třikrát až čtyřikrát nižší, než by měla být, i přes jejich válečné problémy. V podstatě se sem dostává obilí za cenu velkoobchodní marže.

Navíc, v posledních dnech prý upřednostňují vlaky s obilím před vojenskými transporty. To dřív nebývalo. Nejprve se vozily tanky, děla a munice a pak, když v grafikonu zbylo místo, odjížděly transporty s obilím. Teď je to naopak.

Říkal jsem mu, že to může být tou rasputicou – všude je bláto, míň se válčí, míň se střílí, míň se toho pro frontu potřebuje.

„Myslíš?“ říká, „i když nejezdí elektrické lokomotivy? I když tahají všechno dýzlovky, kterých mají jen asi polovinu oproti električkám?“

Počítejte se mnou. Elektrické lokomotivy na Ukrajině často stojí. Spolehlivě jezdí jen ty na naftu. Teď se sice válčí míň, ale také mají míň lokomotiv. Přesto teď jede do EU vlak za vlakem naprosto neuvěřitelnou rychlostí. A ještě víc vlaků tam čeká na nakládku. Každou chvíli Rusové provoz na některé trati zastaví, protože tam něco vybombardují, ale kukuřice se vyváží ostošest a ještě rychleji.

Podle mého kamaráda, je to důkaz, že si ukrajinští oligarchové ještě narychlo zajišťují valuty. Prodávají za jakoukoliv cenu, jen aby měli „hotovost.“ V mnoha případech to zřejmě dopadne tak, že ani nezaplatí těm zemědělcům, od kterých to vykoupili, protože za tyto peníze se nedá ziskově vypěstovat kukuřice ani na Ukrajině. Nebo vědí, že zanedlouho dojde na nějakou velkou devalvaci hřivny, oni zemědělcům zaplatí podle smlouvy, ale je samotné to nebude stát skoro nic. Oligarcha dostane dolary a eura, které by stejně dostal… a směrem ke svým dodavatelům pustí halíře.

Jako by ještě chtěli vybílit sklady, než se stane něco mezi velkými kluky, o čem nevíme vůbec nic, ale oni už znají podrobnosti. Prý máme sledovat, jestli ukrajinští boháči nějak hromadně nenastupují do letadel. Nebo jestli se nám ze speciální vojenské operace nestane opravdová válka.

Tolik kolega obchodník.

Hele, já mohu za sebe potvrdit, že se tu opravdu objevuje dost vlaků s ukrajinským obilím. Mnohem víc než na jaře, mnohem víc než v létě, mnohem víc než na podzim. Teď, když je Ukrajina zhasnutá a mají opravdové problémy s dopravou, tak to sem jede ve velkém. Ale informaci o cenách, tu mám jen od bývalého kolegy a nemám si to jak potvrdit. Nikdo mi neukáže smlouvu a sila v naší republice jsou použita pouze pro službu vykládky a nakládky. Tyto obchody se podepisují hodně vysoko.

Pokud je to ale celé pravda, tak souhlasím s jeho výkladem. Každý si ještě rychle urve, co může, než to tam půjde definitivně do háje. Podobné by to mělo být i v jiných oborech, takže pokud byste takovou informaci někdo měli, určitě mi dejte vědět. Já si z toho beru, že minimálně v zemědělství teď na Ukrajině vyprodávají sklady velkou rychlostí za každou cenu, až to vypadá, že si ještě rychle potřebují zařídit nějaké valuty a všechno ostatní je podružné. Pokud je ta cena skutečně takto nízká, tak se tam na Ukrajině schyluje k dalšímu neštěstí.