Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že jsem se narodil na Sokolovsku a podle všech dnešních měřítek šlo vlastně o vyloučenou lokalitu… akorát nám to nikdo tenkrát neřekl a tak jsme si to neuvědomovali. Nicméně jsem své dětství a mládí prožil na periferii, kde se to hemžilo klučičími rvačkami, šikana ve škole byla naprosto běžný jev a kdybyste mě znali před mým sedmnáctým rokem života, nikdy byste netipovali, že se moje dospívání vyvine v mou dnešní histriónskou povahu.
Tehdy jsem byl tichým, ba přímo uťáplým kloučkem, který sice exceloval v češtině i matematice, ale v kolektivu jsem se obhájit moc neuměl, bo jsem nevynikal v žádném sportu a fyzická síla ze mě nikdy nečišela. To ostatně platí dodnes. Ani za patnáct let za pluhem a s vidlemi v ruce se ze mě nestal zemitý sedlák s pořádnými mozolnatými pazourami a pero považuji za ostřejší než meč, protože mečem bych asi každý souboj prohrál.
Proč o tom píšu…
Prožil jsem dětství pod právem silnějšího. Tehdy se dospělí do našich klučičích válek moc nevstupovali a když dítě přišlo domů s modřinami, tak se nevolala ani policie ani OSPOD a jen když to bylo výjimečně zlé, řešilo se to (občas a výjimečně) ve škole. Žil jsem pod právem silnějšího a nebyl jsem ten silnější. Naopak, zpravidla jsem byl na konci „potravního řetězce.“ V žebříčku zákona padajícího hovna jsem byl na samém spodku. Mě nemlátil ten největší sígr ze školy, mě mlátili ti, kteří právě od něj dostali nabančeno. Tak aby si zchladili žáhu, samozřejmě nešli do konfrontace ze školním Rambem, ale šli si to vyřídit s někým, na koho stačili. Nějaké právo a zákonnost? To přišlo na řadu až jako poslední… zpravidla v době, kdy už to bylo jedno a kupodivu, nějak přirozeně stranilo víc těm sígrům než uplakánkům, kteří se ho domáhali.
Nepíšu to proto, abyste mě litovali, dnes mám i na tyto dětské půtky hezké vzpomínky a rád o nich povídám svým dětem, píšu to proto, že jsem se naučil žít ve světě, kde jsem nebyl nejsilnější, ale neskončil jsem v něm na samém dně. Naučil jsem se, že sílu sígrů je třeba respektovat, brát vážně a počítat s ní jako s reálnějším faktem, než se zásahem učitelů nebo rodičů. Stejně tak jsem se naučil, že přimknout se k jednomu sígrovi proti druhému sígrovi úplně nefunguje, protože ti dva jsou si zpravidla vědomi svých sil a rádi ponoukají do boje své nohlsedy, ale sami se konfrontaci vyhýbají. Dost často se také dají dohromady, aby se jim ty slabé šikanovalo ještě lépe a radostněji.
Mnohokrát jsem zažil, kdy se slabší dávali dohromady, že v jednotě je síla a spolu si na ně nikdo netroufne a pokaždé to dopadlo stejně. Řeči se vedly, ale srdce pak snadno spadla do kalhot a i ty nejvážněji míněné aliance braly za své, když došlo na konfrontaci. I ta nejlepší spojenectví zpravidla přežila jen jednu rvačku, protože jsme se nakonec museli rozdělit do tříd a tam už měli sígři navrch.
Mír byl jen tehdy, když se nás ujal nějaký učitel či dospělý, který nás spojil v nějakém společném kroužku či zájmu. Tam pak i největší bijci zkrotli a dnes, po třiceti letech na to s láskou vzpomínáme na školních srazech. Když byl mezi námi hegemon, který nám prostě vnutil svůj dospělácký mír, vše fungovalo. Ale jakmile odešel (a ze Sokolovska tehdy odcházel, kdo mohl) vše se vrátilo do původního stavu. Ale jak jsme se naučili, jak to funguje, tak to neznamenalo, že sígr vždycky vyhraje. Bylo nutné ho respektovat, bylo nutné s ním počítat, ale dalo se vedle něj vlastně docela v klidu existovat.
Když se dneska dívám na válku na Ukrajině, nemohu se zbavit dojmu, že jen jeden z aktérů, kteří jsou v ní zainteresováni, prožil dětství pod právem silnějšího. Ano, je to Putin. Ostatní se prostě narodili se stříbrnou lžičkou v puse, nikdy se nemuseli potýkat s šikanou a pokud ano, systém to za ně vyřešil. Prostě nechápou, že každý takový konflikt je právem silnějšího a stejně tak nechápou, že onen hegemon, který doteď své právo vynucoval, už to dělat nechce a když zjistil, že druhý sígr je také silný, vlastně se s ním raději dá dohromady.
Nechápou, že v takovém světě je v první řadě nutné respektovat sílu a ničemu nepomůže, když ji bagatelizují. Velkolepé řeči nakonec budou konfrontovány s onou hrubou silou a dvoumetrová gorila si v kině vždycky sedne kam chce, bez ohledu na číslo sedačky na lístku. Dělají přesně ty stejné chyby, které jsme jako děti dělávali i my. Snažili se před sebe nastrčit svého hegemona, aby tomu zlému Rusovi vyprášil kožich, ale fungovalo to jen tehdy, když byl u kormidla senilní stařec, který ve skutečnosti vůbec nevládl. Jakmile přišel svéprávný prezident, zachoval se přesně tak, jak jsem to v dětství mnohokrát zažil. Šel se domluvit s druhým sígrem a na svou suitu nebral vůbec ohled.
Vladimír Putin kdysi v nějakém vzpomínkovém rozhovoru o svém dětství řekl, že se tehdy naučil, že když je konflikt nevyhnutelný, že má udeřit první… A všimněte si, že se k americkému sígrovi teď chová s velkou úctou, lichotí mu, umetá mu cestičku a vlastně vůbec nemusel ustoupit ze svých pozic. Proč? Protože celému světu dokázal, že je také sígr. Možná až ten druhý nejsilnější nebo třetí nejsilnější, ale dost silný na to, aby se ani tomu prvnímu sígrovi do bitvy o prvenství nechtělo. Sígři se prostě vždycky domluví na úkor těch slabších a udělají to s o to větším gustem, čím víc je ti slabí ponoukali proti sobě.
Když teď vidím Macrona, Starmera, Merze nebo Tuska, vždycky si vzpomenu na sebe, když jsem se snažil o alianci proti Romanu Karičkovi za pomoci Rendy Gabča a vždycky to dopadlo blbě, protože ti dva se během, pěti minut domluvili a pak nás seřezali všechny. Ba dokonce, když teď vidím Fialu a Lipavského, úplně se mi vracejí vzpomínky, jak jsem dopadl přesně jak oni. Také jsem tehdy mluvil o právu a spravedlnosti, ale málo platné, rozhodovala úplně jiná síla.
Mimochodem… i tehdy bylo mnohem lepší, když jsme se my, slabší, především angažovali v umenšování konfliktu. Když jsme sígry uklidňovali hned od začátku a nepřidávali jsme se k jejich „dobyvačným“ nápadům. Pokud byl konflikt zažehnán hned v počátku, nebolelo to tolik. A když jsme přišli na to, že je zapotřebí mít s těmi nejhoršími bijci dobré vztahy a to se všemi zároveň (což nebylo vždycky lehké), bolelo to ještě míň.
Když vidím dnešní apely našich lepšolidí, jak je zapotřebí zadupat Rusko do země a zvládneme to s USA nebo bez nich, tak jsou jak desetileté děti. Ano, přesně takhle jsme se tenkrát chovali my, ale v patnácti nás to všechny už dávno přešlo, protože jsme si mnohokrát vyzkoušeli, jak hloupé chování to bylo. Naučili jsme se to za cenu nějaký modřin, kousanců, ukradených pětikorun či svačin. Nikdo kvůli tomu nemusel umřít.
Ti dnešní to prostě neumějí. Myslí si, že jsou pod něčí ochranou, myslí si, že když se zalíbí svému hegemonovi, tak jim to pomůže. Pak koukají, že se Trump baví s Putinem mnohem víc než se baví se svými evropskými mopslíky, pro které má jen pohrdání a vlastně se už domlouvají, jak nás postaví do latě. Jako děti se to všichni ti Starmeři a Johnsonové nenaučili a když se to teď učí jako dospělí, jsou za nimi statisíce mrtvých, bilionové škody a spousta hlupáků, kterým ještě bude nabančeno, protože stále nepochopili, podle jakých pravidel se to hraje.
Tento konflitk totiž zašel už hodně daleko a v době, kdy bylo na místě ho uklidňovat, dělal to jen Orbán. Ten zřejmě také ví, jak to právo silnějšího funguje. Nepřimknout se ani k jednomu, ale ideálně mít s oběma dobré vztahy. Ne, nebude v tom žádná velká spravedlnost, ale bude se v tom dát žít. V našem světě už prostě není žádný „dospělácký hegemon,“ který by uměl univerzálně prosadit svoje právo. Už jsme jen vre sférách vlivu, které se nemění podle nás, ale podle těch nejsilnějších.
Tenkrát, do našeho dětství nepřišel žádný nový šerif. Náš svět zůstal stejně nespravedlivý, jak byl. Jen jsme se v něm naučili žít a našli jsme si v něm místo. Škoda jen, že ti dnešní hodnotově ukotvení státníci se to nenaučili už tenkrát. Hodně lidí mohlo zůstat naživu a hodně mečů mohlo být překuto v pluhy.
Za čtyři měsíce budou volby. Zkusme v nich volit ty, kteří se naučili respektovat svět v jeho složitosti i nespravedlnosti už v dětství. Dělá to pak menší škody.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Hnutí Stačilo!
Při čtení hezkých vzpomínek ostatních si trochu zaprovokuju; není možné, že se z někdejších šikanovaných stávají levičáci (nanny state) a z někdejších výbojných grázlíků pravičáci (máme to na háku a věříme si)? 🙂
Sice budoucí pravičáci jsou dnes drženi mnohem více zkrátka, ale tím, že se potírá veškeré kočkování dětí mezi sebou, klesá levici volební potenciál. 🙂
Re: Káčko
číčovina…
OT, ale musím to sem dát, neb je to jedna z perel současné žurnalistiky. Již jen ten titulek.
Kradli a nechtěli odjet. Sovětská okupace Čech v roce 1945 silně připomíná srpen 1968:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kazdy-z-nich-se-povazuje-za-heroje-sovetska-okupace-po-valce/r~1efb951c372411f0beca0cc47ab5f122/
Re: ETA
tyz je ale kokot…
https://www.pokec24.cz/politika/thierry-laurent-pellet-moskva-vzorove-mesto-na-strese-sveta/
Četl jsem dnes v zahraničním tisku, že byly odhaleny podrobnosti o ruském útoku z předchozí noci o tom, jak byla v Kyjevě ztracena baterie systémů Patriot? Ukrajinští obyvatelé živě streamovali video z odpálení.
Jak je možné, že mužici trefili vojenské zařízení, když u nás v noviách píší, že Rusové střílejí výhradně na civilisty?
A navíc, už zase spadla další Ukrajinská stihačka, kterou omylem sundali sami Ukrajinci. Kde se stala chyba, soudruzi?
Telegram:
Rusko zaútočilo na Kyjev 250 drony. Hrdinná Ukrajinská PVO z nich sestřelila 245. Bohužel, zbylých pět dronů způsobilo rozsáhlé požáry ve čtvrtích Obolonského, Golosejevského, Svjatošinského, Solomenského, Ševčenkovského a Dněprovského. Zároveň způsobilo těžké poškození Kyjevské elektrárny a došlo k 20 zásahům závodu Antonov.
Re: Homér
No FUJ, vy jeden vyonďatý!
V Sokolově později postavili velké panelákové sídliště,myslím,že se jmenuje
Michal.Určitě to vyloučená lokalita dnes nebude,i když nevím….
V naší třídě nebyl despota.Kamarádili jsme po dvou po třech a někdy i
napříč.V sedmé třídě nám dali do třídy debila.Silného,surového,obávaného.
On byl jediný kluk v mém životě,který ublížil holce tím že ji kopnul.Byla
z cirkusové rodiny,artistka,opravdu obdivuhodná.Ta mu neváhala oponovat
při projevu jeho blbosti — ale to bylo až v osmé třídě,V sedmé jsme měli
Alenku.Už se proměňovala v ženu,měla největší sílu ve třídě – kromě debila.
Já jsem se ho obával proto,že byl schopný někoho zmlátit bez důvodu.
Jednou byl při vyučování tak sprostý na učitelku,že ji prdly nervy a
odešla.Alena ho tak strašně seřvala,že jsem se o ni začal bát.Ale zbytečně.
Měla bráchu 18 letého.Bydleli v ulici jako můj soused Franta,a byla tam
parta kluků – správných – kteří se zabývali kulturistikou (Schwartzeneger
byl v kurzu),hráli na rybníku hokej.Ten debil sklopil hlavu a ani nepípnul.
Brácha Alenky jednou přinesl něco,co zapomněla,a byly ho plné dveře.
A sestřičku měl opravdu rád.Ten by z něj nadělal sekanou.Takže jsem
z toho odvodil,že se stačí s debilem nepotkat.Alenka byla jako všechny
dospívající dívky impulsivní,takže když bylo o přestávce ve třídě mrtvo,
stačilo ji pošťouchnout …..sice každého zmydlila,ale tak nějak přiměřeně.
Skutečná šikana u nás ve škole snad ani nebyla,i když ovečky jsme taky
nebyli.Já měl žákovskou popsanou poznámkama už v únoru.Učitelé
organizovali týdenní lyžáky na Božím Daru,na které vzpomínám rád.
Před koncem roku v červnu náš třídní jezdil se skupinou na pramicích
vodu.My kteří jsme vodu moc nemuseli,jsme se scházeli u spolužačky
a trénovali kouření,ochutnávali víno a oslouchali zakázané písničky.
Po jedněch schůzkách táta řekl,že dovolil třídnímu,aby mi v případě
potřeby nafackoval,protože nekonečné poznámky mámu rozčilovaly.
On to neudělal,ale nás rozsadili k holkám.Tož tak.
Tak tohle vypadá skoro jako dizertační práce v oboru psychologie 😀
Sakra, zase mi zmizela identita
Říká se, že kdo nebyl v Rusku, ví hovno. Já tam byl v 85., 1 nocleh v Moskvě a potom 14 dnů Kavkaz – Dombaj a Elbrus. Prochozeno pěšky. Kam se hrabou Alpy! Ty jsou prd. Nuda v Brně. Jako bych tam byl včera. Fandím jim. Pozemní armádou to nejde ubránit – vždycky tam nějaké hovado vleze. Ale raketa dokáže zastrašit – to je ta správná cesta.
Raketu je taky dobré zažít. Byl jsem v Plesecku při vypouštění družice Interkosmos a
to fakt bylo něco. Filmové záběry jsou proti tomu něco jako souložení po telefonu …
Je to pravda, že při startu nosné rakety se třese zem ? Jak daleko od startu je bezpečná vzdálenost ? Nejsou ty spaliny jedovaté ?
Re: Ládik!!!
Naprostý souhlas. Kdo nebyl v Rusku, ví hovno. Tuto větu tesat do kamene.
Zajímavá vzpomínka na dětství a její aplikace na současné dění.
Nemohu ji moc posuzovat, protože osobně takové/obdobné vzpomínky ze ZDŠ šedesátých let nemám, což může být dáno i lokalitou, to je pravda.
Ačkoliv jsem vždycky patřil k nejmenším ve třídě, nikdy jsem se silnějšími problémy neměl – možná proto (trochu si fandím), že jsem zpravidla věděl o něco víc než většina ostatních (síla informace?). Navíc jsem byl oblíbený parťák, protože už od šesti let jsem měl vlastní vzduchovku – a to se počítalo.
O Rusku v těchto souvislostech o něco níže.
Mimo té vzduchovky jsem na tom byl stejně a to jsem žil ve velmi drsném kraji, na Kraslicku. Každá parta měla svoji bouračku a ještě těch prázdných bylo habaděj. Nebyl proto důvod k boji a slečny jsme ignorovali. Byli jsme otlučeni, ale spíš pády z výšky.
Rozum říkal čemu se vyhýbat a co respektovat. Ku podivu nejvíc byli ceněni ti co uměli vyjednávat, občas – ale zřídka – se takový našel.
No, ja nevim, ačkoli o obsahu něco vím. Jednou jsem zažil zradu jako prvotřídní naivka. Ale za vasnemi bylo třeba hledat bijak. Od té doby Sokol, fotbal, volejbal. Na formování vlastního modu vivendi jaksi nezbýval čas, protože prostředí bylo formovano už vstupem dospělých hned na začátku. Jinak ale na sikanozni praktiky jsem jednou v životě reagoval fyzicky . Dostal jsem sice po hubě, ale vítěz utrpěl Pyrha. Tekla mu z rypeku krev, byl otresen. Už nikdy nic nezkoušel. A co za tím bylo? Vzpoura proti silnějšímu, byť možná ze zoufalství, aby to konečně vzalo nějaký konec. A ono se to povedlo.
K tomu šikanování na ZDŠ: měl jsem to o to těžší, že moje máti učila na stejné škole. Průser, i když jsem u něj nebyl, od máti preventivních pár facek. Bez vyšetřování, aby si někdo, bohaj jeho, nemyslel, že mám jakási privilegia. Fyzicky jsem na tom asi (ne)byl podobně jako Daniel. Nápravný tělocvik na scoliosu páteře, vedla máti, tělocvikářka. Po vyučování s máti gymnastika: výmyky, kruhy, provaz (na šplh), ….
Pozn. Na gymplu jsem využíval 2 h/týdně plavání, třídní tělocvikář nás honil, až do zvracení (pochopitelně mimo bazén).
V 7. třídě jsme do třídy dostali super-grázla – dvojnásobného repetenta. Ten se na mne nějak zaměřil, a asi když mě začal ponižovat, tak jsem ho odstrčil a začal utíkat. Při tom mě napadla blesková myšlenka, otočit se zpět a na bradu nastavit pěst. A útočník ji schytal, jeho kolaps a zlomená čelit. Moje potrestání jako nezletilého spočívalo v tom, že jsem na rozdíl od ostatních nedostal výběr známek na https://cs.wikipedia.org/wiki/XIII._sjezd_KS%C4%8C
Stejný postup jsem použil proti „Cigošům“, když mi bylo 17 let. Výsledek stejný, jen to pak šetřilo SNB a odložilo. Přiměřená obrana, omylem.
Lokalita Hlavní/Leninova od Třebovic k rondelu. Větva to zná, bydlí na Alšáku, já na Havličáku. ZDŠ byla stará Thälmanka.
Kdo mne poznal, ozvite se. Diky.
Zdravím. Bydlím hned vedle, na Dvorní.
Přečtěte si Tichý Don a pak teprve poznáte náturu Rusa ,Rus bude sedět po krk v bahně pojídat dubovou kůru popíjet samohonku a bude spokojený,proto nemůže Rusko nikdo porazit a evropští mamánkove kteří by se v bitvě prodělali za půl minuty už vůbec ne.
Jj, a i když nebude ten samogon, bude pít tu vodu kolem něj, a když se z ní posere, …. Existuje a funguje dál.
Tak nějak. Dost mne pobavilo, když se z Ruska stáhly mimo jiné firmy i McDonald a Coca Cola a nejspíš si myslely, že kvůli tomu Rusové udělají převrat.
Pusťte si záznamy z Konzervativního kempu 2025
https://www.sosp.cz/zaznamy-kk2025/
——————-
Stojí to za to.
Není vždy vše tak, jak to na první pohled vypadá. Nejsou jen silní a slabí. Existují i malí a velcí, existují ti na které si troufne kažý a ti, na které si netroufne nikdo protože z nich vyzařuje přirozený respekt. Existují ti, kterým to myslí, ti kterým to myslí aspoň někdy a ti, kterým to nemyslí nikdy. Na hubu dostane většinou ten kdo si koleduje. A koleduje si obvykle blb.
Nejhorší co se může stát je okamžik, kdy blb získá moc a vliv. I tehdy zůstane blbem. Kvůli vlivu se navíc stane škůdcem i škodnou. Nic moudrého ho nenapadne, stoupne mu sebevědomí, nezvládne své postavení, neumí to řešit. Je blb! Chytré nemá rád, proto se obklopí se výhradně blby. Blbů je dnes potřeba šílené množství. Dnes proto existujeí vzdělávací systémy, které je školí a vychovávají.
Obvykle po čase, ale křížkem po funuse, dojde těm kteří blba dostali nahoru, že udělali blbost. Pokud i oni patří mezi blby, nepoučí se a udělají i příště totéž.
Jedno přísloví praví, „z kopce vola nevypřahej“!
Vkládáte rovnítko mezi blba a nevzdělaného, a ignorujete duševní vady. Byť obecně lze s Vašimi závěry souhasit, tak například s inteligentním sociopatem si zpravidla neporadí ani velmi chytří lidé. Na ně platí jen hrubá síla.
Odopvěď vlkovi:
Rovnítko blb = nevzdělaný tam vloženo není. Naopak, absolutně největší blbové bývají absolventy vrcholového moderního vzdělávacího systému. Pokud jejich vzdělání budeme hodnotit podle diplomů vystavených vzdělávacím systémem. Někteří tamtéž dokonce později předávají osobně svá „moudra“ dalším absolventům. Jsou mezi nimi i takoví, kteří jsou ověnčeni mnoha tituly před i za jménem. Vše co se naučili, učili se tam, kde to řídí specialisté a kapacity typu Danuše. A výsledek je nula, blb je stále blb.
Znám jedoho který má sedm titulů:
1988: Mgr., obor český jazyk a literatura – dějepis
2008: LL.M. in Corporate Law, Nottingham Trent University
1989: PhDr., obor dějepis
1996: Ph.D. v oboru politologie
1996: Doc. pro obor politologie
2002: Prof. pro obor politologie
(A jak předvádi, dějepis dodnes nepochopil a stejně je na tom i s politologií.)
Sakryš, to je ale zapeklitá hádanka! Marně přemýšlím, který fiala by to tak asi mohl být…
Taky jsem se setkal s jedním,který má spoustu titulů,víc než
stačí.Posloužil policajtům jako hadr,i když oni o něm mluvili
s úctou a i s trochou pohrdání.Přečetl jsem si,co o sobě napsal
na internetu.Když jsem si to přeložil do lidského jazyka,zjistil
jsem,že je to bezpáteřní duševní mrzák s vysokým IQ,který
celý život klečí na kolenou a prosí….dokonce jsem náhodou
zahlédl jeho písmo – ne to co používal v korespondenci,ale
spontánní,jen pro sebe.Podíval jsem se do knihy o grafologii
a se zděšením jsem u téměř stejného písma zjistil,že patřilo
masovému vrahovi z koncentráku,který ani u Norimberského
tribunálu nebyl schopen projevit lítost.A takový „“člověk““
rozhodoval o osudech druhých lidí.Nejsou všichni takoví,
jak vypadají na navštívenkách.(samozřejmě byl nejdříve
členem KDU ČSL a později TOP09)
Tentokrát plný souhlas. Ano, dětství vypadalo podobně. Potom jsem trochu vyrostl a takové problémy již neměl, ale nezapomněl a nikdy nezneužíval.
Nicméně, zkušenost bývá nesdělitelná a (jako obykle) si za pány natluče někdo jiný. Nepochopí, nezmoudří, jen budou kvičet jako píchlé sele. Budou se domáhat lítosti od těch, které zničili.
Já si nemyslím, že by RF byla nějaký násilník a bijec. Oni jen minimálně od roku 2007 stále opakují totéž: přestaňte nás prudit a ponižovat, nebo se začneme bránit, a to tak, jak to bude nutné a potřebné. No a my jsme nepřestali, naopak jsme značně přitlačili na pilu a ještě se jim přitom posmívali a chlámali jsme se jak idioti.
Přesně!
Patrně máte na mysli Putinův legendární projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v r. 2007.
https://www.youtube.com/watch?v=KVVc7z1hNtI
Ruská federace JE bijec. Je to velmi militaristický národ, velmi tvrdý sám k sobě… a jen díky tomu ještě existuje. Oni jsou si dobře vědomi toho, co znamená síla a co znamená právo silnějšího. Umějí s tím pracovat a rozumí zákonitostem. A vždycky byli nejtvrdší sami k sobě. Sobě nejméně odpouštějí.
Ale kdy RF/Rusko zabralo někomu území? Kdy samo zaútočilo?
SVO nepočítám, protože tím chránilo své Rusy na Ukrajině před likvidací. Sledoval jsem to to od roku 2014.
Ano, přesně tak.
Pero je ostřejší, než meč. Pokud je meč velmi krátký a pero ostré.
Terry Pratchett
Nevím, kdo je pan Pratchett, ale nejspíš je to pacient z oční kliniky, kde se neúspěšně léčil s krátkozrakostí.
Si děláte prdel?
Zkuste si promyslet onen citát, na který reaguju; možná pak nahlédnete, že Vaše otázka je zbytečná.
Nemám ve zvyku propagovat na jiných webech své polosoukromé úvahy, ale tato je mimo jiné tak trochu diskusí k tématu, které načal „Anonym“. – Varování: je to dlouhé čtení.
https://www.litterator.cz/sila-slova/
Před závorku vytknu, že jsem vlastně rusofil, což ale neznamená, že nevnímám realitu.
Rusko se občas muselo bránit vnější agresi (Tataři kdysi dávno, Napoleon, NATO nedávno), ale samo také vystupovalo agresivně a s oblibou si přisvojovalo cizí území i národy.
Kavkaz – vřele doporučuji Vladimíra Votápka „Kavkazská tragedie“ (Ruské dobývání Kavkazu, Nakladatelství Epocha 2019)
Dále Pobaltí, Střední Asie.
Rusové nejsou andělé, což ale nic neubírá na jejich dobrých vlastnostech, což tvrdím nejen se znalostí historie, ale i na základě řady osobních zážitků.
Můj názor se tomu Vidlákovu celkem blíží, byť není úplně shodný.
Ten Kavkaz, to byl spíš boj křesťanství proti islámu
Nemyslí si. Náboženské spory/boje byly jen oponou, za níž šlo o území a moc.
Jistě. Ale to už jsme ve středověku a čím dá půjdeme zpátky, tím bude situace nejasnější. Třeba v tom, kdo je to Rus. A kdo je dneska občan RF a vlastenec. Kdo jsou to kozáci atd.
Ono se asi musí dívat se na staré věci z dálky, jinak se jeden nedobere názoru. To bychom se dostali k pračlověku Janečkovi…
😺
Lezli tam Osmani, tak si to zabrali. Stejně tak Pobaltí. Lezli tam Poláci a Němci, tak si to zabrali. Chovají se pořád stejně. Ale nedá se říci, že by to byly výboje. Stejně tak ta Ukrajina, kdyby tam nelezlo NATO, nechali by je být. Ruský medvěd, kterého provokují, až vyleze z brlohu. Výbojné je NATO, to se šíří po planetě jak rakovina.
Pokud někdo čte Votápka, tam jej musím jen politovat. Votápek lže, manipuluje, fabuluje a nenávist z něj jen kape. Jediné co mě na Votápkovi těší je, že si jej vystrčili Piráti. Ten svojí hloupostí výrazně zatluče několik hřebíků do rakve Pirátů.
Navíc rok vydání 2019 mluví sám za sebe. Na zlého Rusa musíme vytáhnout kde co včetně naprostých bizarností, i kdyby na chleba nebylo. Co na tom, kolik domorodých kmenů, národů či států má na svědomí prakticky každý západní stát, například během kolonizace.
Pane Slámo, já jsem od Votápka nic nečetl (i to jméno slýchám/čtu jen zřídka ), takže nedokážu posoudit. Ale jak Vy víte, že Votápek lže, manipuluje, fabuluje a nenávist z něj jen kape?
Soudruh Votápek absolvoval prestižní moskevskou univerzitu MGU, vyučoval marxismus-leninismus na vysoké škole a byl kovaným členem KSČ kontinuálně od roku 1978 do roku 1992.
Vše si řádně odpracoval a nyní kandiduje za Piráty.
Kniha je místy velmi tendenční.
Soudruh se překoval v zdatného russofoba.
„Ruská federace JE bijec. Je to velmi militaristický národ, … atd.“
Vidláku, podle mě je celý tento tvůj příspěvek překvapivě úplně mimo.
Rusové nejsou militaristický národ.
Oni jen mají mezi národy vzácnou vlastnost, že se umí semknout jako jedna velká rodina, pokud je ohrožena jejich vlast. Ne nadarmo se rusky vlast řekne rodina.
Ano, moje osobní zkušenost s Rusy (ale i Ukrajinci) mi říká totéž. A když se nevyvyšuješ, jsou opravdu přátelští. Skoro všichni.
„S kloboukem v ruce projdeš celý svět!“ Mnislav Zelený (Atapama) o tom může vyprávět. Ten zas prošel Jižní Amerikou, žil s tamními indiánskými kmeny.
Ale o mnoha Němcích to platí také. A Polácích atd. Je to kus od kusu, neexistuje něco jako národní povaha. Jen sklon. Výchova. Kultura.
Ale obecně platí, že Rusy posiluje těch 140 milionů, kteří jsou jeden národ.
Ne národnost, ale národ.
Wikina – heslo Militarismus:
„Militarismus (z lat. militaris, vojenský) je takové pojetí a praxe politiky, v němž stojí na předním místě vojenská síla a armáda.
Ve vnitřní politice se projevuje vysokými výdaji na armádu a zbrojení, zdůrazňováním významu armády, vyzvedáním její prestiže, masovými přehlídkami, účastí vysokých důstojníků v politice, a zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.[1]“
—
Protože neumím tlustá písmena, zopakuji:
„… zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.“
—
Souhlas s Manecou.
Já si pod tím pojmem představím něco poněkud odlišného – prostě agresora, násilníka. Pro to, co píšete vy, bych spíš použil slovo bojovník či válečník. Bijec konflikty vyhledává, protože musí násilím saturovat své ego, bojovník či válečník do nich jdou, když není zbytí. Žoldáky nepočítám, to je zas jiná kategorie.
Ale nemám v úmyslu tu slovíčkařit, jen v tomhle konkrétním případě si nemyslím, že je možné úplně srovnávat US a RF. US jsou skutečný bijec, zásadně si vyhledávají mnohem slabší, na kterých demonstrují svou domnělou nadřazenost. A pokud se střetávají se soupeřem sobě rovným, volí zásadně křivácké způsoby boje (například v podobě dlouhodobě financovaného a podporovaného rozvratu zevnitř, klidně končícím brutální občanskou válkou), do přímého střetu prostě nejdou. Nuceny k přímému boji se srovnatelným soupeřem byly jen jednou za 2. světové, a jak moc se jim do toho nechtělo, je známá historie.
Ano. Opravdu to není totéž.
Tento text bude libtardy vyzdvihován jako velmi proruský.
No a?
Když někdo píše o realitě, „nereálové“ to hodnotí podle svého zaměření.
To je úplně jedno. U těch už není co ztratit. Ti nás odsoudí za cokoli. Srát na ně.
Velmi to připomíná mé životní zkušenosti, Danieli. Proto souhlasím i když jsem podobné situace řešil trochu jinak – držel jsem se stranou.
Ale když došlo k bodu zlomu, stal jsem se nebezpečným. Bílý vztek a protože jsem se sice neuměl prát, byl jsem velký a asi i silný. Následky rvačky bývaly neveselé.
To odpovídá Putinovu teorému o tom, že když půjde Rusku o existenci, použije jaderné zbraně. Protože k čemu by Rusku byl svět bez Ruska.
Tohle se nějak rádo zapomíná.
Zajímavý text k úvahám o původu názorových paradigmat v dětství.
Taky jsem vyrůstal na sídlišti a obávám se, že jsem byl (navzdory prospěchu) jeden z těch sígrů, možná mi kvůli prospěchu a dalším mimoškolním aktivitám prošlo o něco málo víc než ostatním. Dodnes si myslím, že se mláďata potřebujou vybít a ustanovit si nějakou hierarchii a že to tak má být.
Zpětně chápu, že ze mě asi nebyli rodiče příliš nadšeni, když se dostavil rodič – obvykle matka – ze sousedství, které žaloval její mamánek, což vyústilo v domácí sankce s následným obtížným sezením. Snášel jsem to se vztyčenou hlavou. 🙂
Možná i proto si myslím, že je někdy dobré si zachovat hrdost, i když zrovna dostanete na držku, a nebát se.
Nicméně už jsem dospěl a projevuji se vcelku klidně a decentně.
K43
v našich detských partách neexistovalo ťahať rodičov do našich sporov a vojen. Proste „žalobaba“ nikto nechcel byť………. Cez prázdniny v čechách som bol skôr za „diplomatické“ riešenie sporov a teraz po 60 rokoch som sa dozvedel, že ma mali radi pre moju povahu….. Detstvo a mládenectvo bolo super….
Tohle jsem záviděl klukům z vesnice, tam byl žalobníček terčem opovržení. U nás městských to bylo horší, i když ne takové jako dnes, kdy se žaluje pořád. Naštěstí potomci byli rozumnější a tolik se nervali. Holt víc pařili bojové hry na kompu. 🙂
Danieli, nemyslím si, že máte, jak jste nesprávně napsal tvar -,,hystriónskou,, povahu (správný tvar je histrion/histrión).
Jasně – a Vidlák tam navíc má dva překlepy a možná jednu historickou chybu: Tenkrát byly kovové tříkoruny, ne pětikoruny. 😼
To ovšem zcela mění myšlenku článku….
Myslím, že v určité době byly v oběhu obě mince. Jako malé se mi tyto dvě mince pletly. Aby se mohly plést, musely existovat paralelně.
re: Petra
Nebyly. Tříkoruna byla stažena i s jinými hodnotami mincí a bankovek (např pětadvacetikoruna s Žižkou, anebo jednohalíř) a nahradil ji systém jedna – dva – pět.
Tedy koruna, dvoukoruna, pětikoruna. Desetikoruna, dvacetikoruna, padesátikoruna. Začínalo se desetníkem a končilo se stovkou.
Btw. mám pocit, že tříkoruna byla kovová i papírová.
O kovových tříkorunách se povídalo, že problém byl v tom, že měly stejné rozměry, jako západní marka. A lidi, co se okolo 68 dostali do Německa, je tam házeli do prodejních automatů. Německá banka je pak po československé požadovala vyměnit.
Vyměnit, ale v oficiálním kursu, a to bylo asi dvacet marek za
zelenou stovku (za kterou turista dostal v bance marek necelých pět). Vexlácký kurs (26 korun za marku ) byl zaveden až v době převratu .
Tříkorunová mince – platila 1965 – 1969
https://en.numista.com/catalogue/pieces3323.html
Pětikorunová mince – platila 1966 – 1990
https://en.numista.com/catalogue/pieces2013.html
A máte pravdu, Targusi, současně existovaly i papírové bankovky 3 a 5 Kčs. A taky si byly podobné. Teď, když jste to zmínil, tak si to vybavuju.
Papírové byly zpočátku i jednokoruny.
Byly hnědé. Protože prý měly hovno hodnotu. Jednu mám ještě doma.
Ne, tříkoruna byla modrá a byla menší než zelená pětikoruna.
Papírová tříkoruna byla modrá a pětikoruna zelená.
A s tou tříkorunou,co měla rozměry jako německá
marka – západní – to bylo úsměvné.
Nebyla to pětikoruna? myslím, že jsem ji použila ( omylem) v NSR při koupi zmrzliny.
Byla velká jak dvoumarka , ale neprošla mi. %))
Byla. Myslím, že papírová byla modrá.
Já už tříkoruny nezažil. Jen dvoukoruny a pětikoruny, které byly skoro stejné.
Už se mi to plete dohromady. Jsem starý a pamatuji toho spoustu.
Bohužel – pro některé.
já pamatuji ještě tříkoruny (modré) a pětikoruny (zelené) jako bankocetle.
Re: NWH
Ano máte pravdu. Aspolu si to pamatujem nikoli proto, že bychom byli tak moc chytří, nýbrž proto, že jsme tak moc staří.
A hnusní. Blbí jsme zatím jen trochu, ale to se brzy srovná, nebojte…
Už jsem to opravil… Máte pravdu 🙂