Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že jsem se narodil na Sokolovsku a podle všech dnešních měřítek šlo vlastně o vyloučenou lokalitu… akorát nám to nikdo tenkrát neřekl a tak jsme si to neuvědomovali. Nicméně jsem své dětství a mládí prožil na periferii, kde se to hemžilo klučičími rvačkami, šikana ve škole byla naprosto běžný jev a kdybyste mě znali před mým sedmnáctým rokem života, nikdy byste netipovali, že se moje dospívání vyvine v mou dnešní histriónskou povahu.
Tehdy jsem byl tichým, ba přímo uťáplým kloučkem, který sice exceloval v češtině i matematice, ale v kolektivu jsem se obhájit moc neuměl, bo jsem nevynikal v žádném sportu a fyzická síla ze mě nikdy nečišela. To ostatně platí dodnes. Ani za patnáct let za pluhem a s vidlemi v ruce se ze mě nestal zemitý sedlák s pořádnými mozolnatými pazourami a pero považuji za ostřejší než meč, protože mečem bych asi každý souboj prohrál.
Proč o tom píšu…
Prožil jsem dětství pod právem silnějšího. Tehdy se dospělí do našich klučičích válek moc nevstupovali a když dítě přišlo domů s modřinami, tak se nevolala ani policie ani OSPOD a jen když to bylo výjimečně zlé, řešilo se to (občas a výjimečně) ve škole. Žil jsem pod právem silnějšího a nebyl jsem ten silnější. Naopak, zpravidla jsem byl na konci „potravního řetězce.“ V žebříčku zákona padajícího hovna jsem byl na samém spodku. Mě nemlátil ten největší sígr ze školy, mě mlátili ti, kteří právě od něj dostali nabančeno. Tak aby si zchladili žáhu, samozřejmě nešli do konfrontace ze školním Rambem, ale šli si to vyřídit s někým, na koho stačili. Nějaké právo a zákonnost? To přišlo na řadu až jako poslední… zpravidla v době, kdy už to bylo jedno a kupodivu, nějak přirozeně stranilo víc těm sígrům než uplakánkům, kteří se ho domáhali.
Nepíšu to proto, abyste mě litovali, dnes mám i na tyto dětské půtky hezké vzpomínky a rád o nich povídám svým dětem, píšu to proto, že jsem se naučil žít ve světě, kde jsem nebyl nejsilnější, ale neskončil jsem v něm na samém dně. Naučil jsem se, že sílu sígrů je třeba respektovat, brát vážně a počítat s ní jako s reálnějším faktem, než se zásahem učitelů nebo rodičů. Stejně tak jsem se naučil, že přimknout se k jednomu sígrovi proti druhému sígrovi úplně nefunguje, protože ti dva jsou si zpravidla vědomi svých sil a rádi ponoukají do boje své nohlsedy, ale sami se konfrontaci vyhýbají. Dost často se také dají dohromady, aby se jim ty slabé šikanovalo ještě lépe a radostněji.
Mnohokrát jsem zažil, kdy se slabší dávali dohromady, že v jednotě je síla a spolu si na ně nikdo netroufne a pokaždé to dopadlo stejně. Řeči se vedly, ale srdce pak snadno spadla do kalhot a i ty nejvážněji míněné aliance braly za své, když došlo na konfrontaci. I ta nejlepší spojenectví zpravidla přežila jen jednu rvačku, protože jsme se nakonec museli rozdělit do tříd a tam už měli sígři navrch.
Mír byl jen tehdy, když se nás ujal nějaký učitel či dospělý, který nás spojil v nějakém společném kroužku či zájmu. Tam pak i největší bijci zkrotli a dnes, po třiceti letech na to s láskou vzpomínáme na školních srazech. Když byl mezi námi hegemon, který nám prostě vnutil svůj dospělácký mír, vše fungovalo. Ale jakmile odešel (a ze Sokolovska tehdy odcházel, kdo mohl) vše se vrátilo do původního stavu. Ale jak jsme se naučili, jak to funguje, tak to neznamenalo, že sígr vždycky vyhraje. Bylo nutné ho respektovat, bylo nutné s ním počítat, ale dalo se vedle něj vlastně docela v klidu existovat.
Když se dneska dívám na válku na Ukrajině, nemohu se zbavit dojmu, že jen jeden z aktérů, kteří jsou v ní zainteresováni, prožil dětství pod právem silnějšího. Ano, je to Putin. Ostatní se prostě narodili se stříbrnou lžičkou v puse, nikdy se nemuseli potýkat s šikanou a pokud ano, systém to za ně vyřešil. Prostě nechápou, že každý takový konflikt je právem silnějšího a stejně tak nechápou, že onen hegemon, který doteď své právo vynucoval, už to dělat nechce a když zjistil, že druhý sígr je také silný, vlastně se s ním raději dá dohromady.
Nechápou, že v takovém světě je v první řadě nutné respektovat sílu a ničemu nepomůže, když ji bagatelizují. Velkolepé řeči nakonec budou konfrontovány s onou hrubou silou a dvoumetrová gorila si v kině vždycky sedne kam chce, bez ohledu na číslo sedačky na lístku. Dělají přesně ty stejné chyby, které jsme jako děti dělávali i my. Snažili se před sebe nastrčit svého hegemona, aby tomu zlému Rusovi vyprášil kožich, ale fungovalo to jen tehdy, když byl u kormidla senilní stařec, který ve skutečnosti vůbec nevládl. Jakmile přišel svéprávný prezident, zachoval se přesně tak, jak jsem to v dětství mnohokrát zažil. Šel se domluvit s druhým sígrem a na svou suitu nebral vůbec ohled.
Vladimír Putin kdysi v nějakém vzpomínkovém rozhovoru o svém dětství řekl, že se tehdy naučil, že když je konflikt nevyhnutelný, že má udeřit první… A všimněte si, že se k americkému sígrovi teď chová s velkou úctou, lichotí mu, umetá mu cestičku a vlastně vůbec nemusel ustoupit ze svých pozic. Proč? Protože celému světu dokázal, že je také sígr. Možná až ten druhý nejsilnější nebo třetí nejsilnější, ale dost silný na to, aby se ani tomu prvnímu sígrovi do bitvy o prvenství nechtělo. Sígři se prostě vždycky domluví na úkor těch slabších a udělají to s o to větším gustem, čím víc je ti slabí ponoukali proti sobě.
Když teď vidím Macrona, Starmera, Merze nebo Tuska, vždycky si vzpomenu na sebe, když jsem se snažil o alianci proti Romanu Karičkovi za pomoci Rendy Gabča a vždycky to dopadlo blbě, protože ti dva se během, pěti minut domluvili a pak nás seřezali všechny. Ba dokonce, když teď vidím Fialu a Lipavského, úplně se mi vracejí vzpomínky, jak jsem dopadl přesně jak oni. Také jsem tehdy mluvil o právu a spravedlnosti, ale málo platné, rozhodovala úplně jiná síla.
Mimochodem… i tehdy bylo mnohem lepší, když jsme se my, slabší, především angažovali v umenšování konfliktu. Když jsme sígry uklidňovali hned od začátku a nepřidávali jsme se k jejich „dobyvačným“ nápadům. Pokud byl konflikt zažehnán hned v počátku, nebolelo to tolik. A když jsme přišli na to, že je zapotřebí mít s těmi nejhoršími bijci dobré vztahy a to se všemi zároveň (což nebylo vždycky lehké), bolelo to ještě míň.
Když vidím dnešní apely našich lepšolidí, jak je zapotřebí zadupat Rusko do země a zvládneme to s USA nebo bez nich, tak jsou jak desetileté děti. Ano, přesně takhle jsme se tenkrát chovali my, ale v patnácti nás to všechny už dávno přešlo, protože jsme si mnohokrát vyzkoušeli, jak hloupé chování to bylo. Naučili jsme se to za cenu nějaký modřin, kousanců, ukradených pětikorun či svačin. Nikdo kvůli tomu nemusel umřít.
Ti dnešní to prostě neumějí. Myslí si, že jsou pod něčí ochranou, myslí si, že když se zalíbí svému hegemonovi, tak jim to pomůže. Pak koukají, že se Trump baví s Putinem mnohem víc než se baví se svými evropskými mopslíky, pro které má jen pohrdání a vlastně se už domlouvají, jak nás postaví do latě. Jako děti se to všichni ti Starmeři a Johnsonové nenaučili a když se to teď učí jako dospělí, jsou za nimi statisíce mrtvých, bilionové škody a spousta hlupáků, kterým ještě bude nabančeno, protože stále nepochopili, podle jakých pravidel se to hraje.
Tento konflitk totiž zašel už hodně daleko a v době, kdy bylo na místě ho uklidňovat, dělal to jen Orbán. Ten zřejmě také ví, jak to právo silnějšího funguje. Nepřimknout se ani k jednomu, ale ideálně mít s oběma dobré vztahy. Ne, nebude v tom žádná velká spravedlnost, ale bude se v tom dát žít. V našem světě už prostě není žádný „dospělácký hegemon,“ který by uměl univerzálně prosadit svoje právo. Už jsme jen vre sférách vlivu, které se nemění podle nás, ale podle těch nejsilnějších.
Tenkrát, do našeho dětství nepřišel žádný nový šerif. Náš svět zůstal stejně nespravedlivý, jak byl. Jen jsme se v něm naučili žít a našli jsme si v něm místo. Škoda jen, že ti dnešní hodnotově ukotvení státníci se to nenaučili už tenkrát. Hodně lidí mohlo zůstat naživu a hodně mečů mohlo být překuto v pluhy.
Za čtyři měsíce budou volby. Zkusme v nich volit ty, kteří se naučili respektovat svět v jeho složitosti i nespravedlnosti už v dětství. Dělá to pak menší škody.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Hnutí Stačilo!
a tady budou soudit OKAMURU ???
https://pravyprostor.net/nemecko-utoky-nozem-jako-epidemie/
K těm bankovkám a mincím, o kterých jste tu diskutovali (si je ještě pamatuji, neb jsem už holt stará)- nevím a ani nemohu vědět, zda to byla pravda a skutečnost- že v té době musely být bankovky podložené zlatem (uloženým ve státní bance) a mince podložené majetkem státu/prací občanů. V dětství a mládí jsem to brala jako fakt. A předpokládala, že to tak nastavené mají i jiné státy. Jen mne udivovalo, jak mizí papírové peníze menších hodnot a místo nich se objevují mince. Teprv po onom našem sametu jsem pochopila, že to tak není, že rotačky mohou jet naplno, i když je zlato fuč a papír snese všechno.
Co si myslet o Čechovi, který v roce 1985 připíjí pivem na počest Stalinovi?
Fakt nevím, to je spíše diagnóza…
Diagnóza jste vy. Navíc to bylo pivo Heineken, takže mohli být rádi, že neskončili v nějaké ťurmě.
Checht!
Pořád lepší než Hitlerovi.
Mysli si, co chceš.
Žádné jiné pivo v plechu, natož tak československé, tam tenkrát neměli.
Kdyby tehdy Plzeň uměla dělat pivo v plechu a měli ho tam, tak jsme si koupili Plzeň.
No tak jsme si holt připili holandským pivem – a co?
Připili jsme si, devět lidí jednomyslně a na počest člověka, který obětoval 26 miliónů lidí vlastní země, aby porazil noční můru nejen celé Evropy. Porazil nacisty.
Další velký Rus dneska, opět za cenu spousty životů vlastních lidí, poráží nacisty na Ukrajině.
A vy libtardi, tomuto Rusovi nemůžete přijít na jméno.
Co si pak myslet o českých lidech, kteří dnes nemohou přijít na jméno V. V. Putinovi?
Tady je něco o myšlenkovém parazitismu, který vysvětluje sebepoškozující chování hlasatelů nesmyslů v dnešní společnosti.
https://www.forum24.cz/woke-dusevni-virus-a-paraziticka-mysl-kanadsky-psycholog-gad-saad-o-tom-co-zabiji-zdravy-rozum?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Vidláku, souhlasím a plně chápu.
Sígři…nevidím v tom, čistě technicky, problém. „Od té doby co Samuel Colt…“ Potíží byl a je „Systém“ překážející účinně se bránit. Tvořený „slušnými“ docilními indoktrinovanými příslušníky stáda. Ubráníš se sígrovi a o zábavu máš postaráno. Systém Tě zprocesuje.
„Proč na světě je tolik zlých lidí? Protože je zakázáno je zabít.“
Připomínám incident, víš který. Nebýt oněch „hodných“ lidí, onen by skončil tak, že podobné by už nezopakoval.
…
Jako prioritu vidím ne zajištění pečených holubů do huby, ale svobodu účinně se bránit. To už samo o sobě snižuje individuální životní i „společenské“ náklady. Aby takový sígr obrazně zkopaný do kulata nenašel zastání u školní, úřední, soudní autority. U nikoho.
Ostatně už jen snaha, zatím neúspěšná, kriminalizovat, se všemi důsledky … výrok, že Fiala je nejhorší premiér na světě. Co to, kurva, že jsem tak sprostý, má znamenat? Občan, suverén, pán svého domu, státu, má být potrestán za kritiku svého služebníka? Kde, že jsem tak sprostý, to kurva jsme? Co v tom případě je to za pindy o „demokracii?.
Kdo, kurva, že jsem tak sprostý, je v tomhle (ne, že jinde by to bylo o moc jiné, i o dost horší) „demokratickém“státě suverénem?
Co je to za vypečenou hru….
To je téma k rozpravě a ke snaze to změnit. Levně. Více svobody.
OT
Parlamentni listy:
Nespokojený komunista Dolejš. Vidlák pro něj není levičák
Nakonec konstatuje, že KSČM podle něj ztratila schopnost bránit se tomuto posunu. „Dneska je KSČM v podstatě útrpně součástí hnutí, které vede pan Vidlák, což není levičák ani omylem. Jeden z lídrů je paní Bobošíková, což je v podstatě příznivkyně Václava Klause, který je dnes už dokonce moc i na řadové odésáky. Takže tohle opravdu je jasné potvrzení toho, že ta KSČM už není schopná se účinně bránit té cestě po šikmé ploše,“ uzavírá Jiří Dolejš.
Nelevičák, který se prohlašuje za levičáka …
S těmahle termitama opatrně. Z toho bývá kataraktální průsak.
„Komunisti“, to je diagnosa. Kdo se tak nějak vymykal že stáda, byl Ransdorf, chodící encyklopedie. Jenže už si nepokecám.
Mohu zapomenout na Bobovizi. Tehdy na Kavkách…
Potrefená husa nejvíc kejhá, Dolejš spolu s Filipem dovedli KSČM k propadlišti dějin.
ale nesmí se jim to připomínat
Poslední skutečný komunista je doktor Skála a byl jím patrně i doktor Ransdorf.
Tihle dva jmenovaní, Dolejš s Filipem, mně osobně připomínají spíš ukomunisty (speciálně Filip), kteří drží lajnu jenom navenek, z čistého prospěchu.
Z Dolejše občas vypadlo i něco konstruktivního, ale když se ani uvnitř nedovedli shodnout, jak to prezentovat, tak to potom i dopadlo.
Pro zasmání.
https://www.facebook.com/share/v/16icqqMCXA/
A pro poučení. Zasmát se můžou ti co neuvěřili.
Jen ne ti, co xichtobook nemají.
Liška:
proč? Já to viděla, fejkbůku nemajíc – je to veřejné. A užasně jsem se bavila, díky Milane. Zvláště broudvejské představení…..jéžišmarj᧠🤣🤣
Zajímavost, kterou jsem odpozoroval. Ti největší sígři a nejsilnější bijci, kteří uspěli s hrubou silou, si nikdy nerozvinuli inteligenci, zdrženlivost a schopnost diplomacie, na což museli spoléhat ti slabší. Protože lest je zbraní slabých.
Podobné je to u jelenů, viz jelen evropský (200 kg) a jelen sika (42 kg). Evropský jako větší vyzve samce siky k souboji čelem. Sika ale takový boj odmítne, a bodne evropského do boku. Ale stejně se chová jelen evropský oproti mnohem většímu jelenu wapiti. Silnější nabídne rádoby rytířský souboj čelem, protože v něm vyhraje. Slabší ovšem volí jiné strategie k vítězství a na nějaké rytířství kašle.
https://www.asz.cz/clanek/8898/jelen-sika-je-v-ceskych-lesich-katastrofa-rika-etolog-ludek-bartos/
V africké savaně vyhrávají střední predátoři. Třeba smečka hyen nad lvem. Občas sice lev nějakou hyenu zakousne či zažene, ale celá smečka jej udolat dokáže.
Šikanovaní lidé potom volí jiné metody boje proti tomu nejsilnějšímu, a protože musí více přemýšlet, rozvíjí se u nich více inteligence všestrannějších typů než u těch silných jedinců, kterým se nějakou dobu jejich strategie vyhrožování silou více vyplácí, takže všechny jiné složky povahy jsou u nich nerozvinuty.
Osobně pro šikanu žádné pochopení nemám, nepatří do společnosti.
Tak. Nutnost čelit hrubé síle, evolučně posiluje inteligenci.
Jenže potřeba přežít posiluje inteligenci u predatorů.
Stádo obětuje slabší jednotlivce, přežívá jako celek. K tomu člen stáda mnoho inteligence nepotřebuje.
Predator loví sám nebo ve smečce, to vyžaduje vyšší inteligenci. Přežívají nejúspěšnější, s kombinací síly a inteligence. Zjednodušeně.
Proč stádo, mocné jako celek, neudupe predátora? Třebaže občas i to se stane. Přírodou je to tak selektivně zařízeno.
Predator je selektorem udržujícím stádo v kondici. Stádo za to, sniž si uvědomuje, není toho schopno, za to platí jednotlivci. Jsou to koexistující, existenčně na sobě závislé ekosystémy.
K přemýšlení …Jak je to v případě člověka a jeho stád…. é….společnosti?
Jak jsou propojeny ekosystém státní moci a ekosystém zločinu?
Jenže šikana, v praxi, je součástí. fungování stád. .é….společnosti.S funkcí predátora. Je mechanismus, který brání šikanujícího odstranit.
Člověk přes složitou „nadstavbu“ je živočichem jako každý jiný. Podléhající týmž zákonitostem.
Státní ekosystém se neliší od ekosystému stádního.
Mne jenom fascinuje, jak si ten Západ hraje na morální maják, když uvážíme, že jeho bohatství a prosperita pochází z kolonií, tedy z obsazování a drancování spousty zemí po světě. O vybíjení domorodců ani nemluvím!
I nasírá. Alespoň, že někteří máme schopnost vidět pod fasádu.
Baránek stratil s novinármi trpezlivosť: Existuje JEDINÉ riešenie
Baránek stratil s novinármi trpezlivosť: Existuje JEDINÉ riešenie
Politického analytika Jána Baraneka nahnevali vyjadrenia bezpečnostného experta v televízii o situácii na Ukrajine, o tom ako prišiel kvôli svojim názorom o veľa svojich známych, a ako nekompromisne by riešil progresívnu propagandu v mainstreamových médiách
https://www.youtube.com/watch?v=LpMtfmLr4oY
Nebo je to trochu jinak. Evropa by mohla být pořád silná a sígrům oponovat. Jenomže to by se politici nesměli chovat jako zpovykaní fracci, kteří útočí na slabšího, ale když se dotyčný brání, tak zbaběle utečou, protože se bojí bolesti. Nechci v politice fracky, ale dospělé lidi, kteří nikomu neubližují a dokážou se bránit, když je to třeba. Rusko je pořád slabší než Evropa, ale umí se bránit.
Jenže fungování stáda.
Jen možná postřeh – Rusko je silné, ale jedná čestně, bojuje až po vyprovokování, ne zákeřně a drží slovo.
Západ se chová zákeřně, rád provokuje, nevadí mu „vrazit kudlu do zad“ a nedodržuje slovo.
Čili „sígr“ může být i kladný hrdina, tak záporný hrdina.
Pokud někoho zajímá Kavkaz, pak zde je historie – stálý souboj Ruska a Anglie (dobrého a zlého sígra..)..
http://www.moravskoslezskenovinky.cz/sloupky/vcera-dnes-zitra-3/
http://www.moravskoslezskenovinky.cz/sloupky/vcera-dnes-a-zitra-2/
Zákeřně bojují všichni. Jen to jinak nazývají. Nepřítel je podlý, kdežto my jsme vynalézaví…
Při čtení hezkých vzpomínek ostatních si trochu zaprovokuju; není možné, že se z někdejších šikanovaných stávají levičáci (nanny state) a z někdejších výbojných grázlíků pravičáci (máme to na háku a věříme si)? 🙂
Sice budoucí pravičáci jsou dnes drženi mnohem více zkrátka, ale tím, že se potírá veškeré kočkování dětí mezi sebou, klesá levici volební potenciál. 🙂
Re: Káčko
číčovina…
Na každém šprochu…
Ve světě, kde jsou věci „kolmo na sebe“, zcela mimoběžně, tak jedna strana vidí jen tenké, takřka neviditelné hrany té druhé strany.
Má strana hrany? Nedávno jsme byli rádi, když Straně zvonila ta poslední. Nebo jsme si to alespoň mysleli.
Ne, vážně, jsem hloupý na abstraktní příměry. Radši se bahním v konkrétnostech.
Pro „nečleny“ gangu jsou některé činnosti neviditelné, ačkoliv obecně zakryté nejsou. Třeba ovlivňování, úplatky atd. A není to o Straně, ale o stranách sporu.
A co když je to úplně naopak?
Je to hodně o sociální inteligenci.
K zamyšlení.
OT, ale musím to sem dát, neb je to jedna z perel současné žurnalistiky. Již jen ten titulek.
Kradli a nechtěli odjet. Sovětská okupace Čech v roce 1945 silně připomíná srpen 1968:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kazdy-z-nich-se-povazuje-za-heroje-sovetska-okupace-po-valce/r~1efb951c372411f0beca0cc47ab5f122/
Re: ETA
tyz je ale kokot…
Aktualně.cz a zejména redaktor Stratilík, autor článku , jak RA a US Army nechtěly opustit ČR jsou lháři a překrucovači historie. V článku https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kazdy-z-nich-se-povazuje-za-heroje-sovetska-okupace-po-valce/r~1efb951c372411f0beca0cc47ab5f122/
uvádějí zejména jednu z mnoha lží, konkrétně týkající se lipicánů v Houstouni na konci války. Tuto historii navíc Američané nafilmovali v roce 1963 jako biák k nalezení na YouTube pod názvem Miracle of the White Stallions. V článku i ve filmu se zmiňuje, že rakouští (bílí) Lippicáni ze slavné vídeňské jezdecké školy, byly američany z Hostouně zachráněni před snědením hladovou Rudou armádou. Jenže do Hostouně (té na Šumavě), kde se Lippicáni pásli na louce mezi Hostouní a Svržnem, to bylo z demarkační linie, vedené severně od Plzně, cca 90 km, takže Rudá armáda neměla šanci se do Hostoně dostat. Prostě lež na lež. US army navíc polovinu lipicánu sice vrátila Rakousku, ale polovinu si odvezla do USákova.
Sovětská armáda se do Hostouně dostala až po roce 1968, kdy zde umístila jednotku radiového odposlechu.
Do Houstouně rusáci soustředili trakénské koně (z východního Pruska) a tito tvořili základ chovu teplokrevných koní až do převratu v osmdesátémdevátém. Komunističtí zlotřilci je prodávali po 900 DM italským řezníkům jako tříleté koně. V nedalekém JZD pracoval synek, vyhozený z plemenářského podniku za inzultaci Italského řezníka, který vypíchl koni oči, jelikož nechtěl nastoupit do přívěsu.
Ted jsem nepochopil, ten ital byl taky komunisticky zlotrilec, nebo byl kapitalisticky zlotrilec, nebo jeste neco tretiho?
Je znát, že vymřela většina pomětníků obojího. Bude hůř.
https://www.pokec24.cz/politika/thierry-laurent-pellet-moskva-vzorove-mesto-na-strese-sveta/
Četl jsem dnes v zahraničním tisku, že byly odhaleny podrobnosti o ruském útoku z předchozí noci o tom, jak byla v Kyjevě ztracena baterie systémů Patriot? Ukrajinští obyvatelé živě streamovali video z odpálení.
Jak je možné, že mužici trefili vojenské zařízení, když u nás v noviách píší, že Rusové střílejí výhradně na civilisty?
A navíc, už zase spadla další Ukrajinská stihačka, kterou omylem sundali sami Ukrajinci. Kde se stala chyba, soudruzi?
Telegram:
Rusko zaútočilo na Kyjev 250 drony. Hrdinná Ukrajinská PVO z nich sestřelila 245. Bohužel, zbylých pět dronů způsobilo rozsáhlé požáry ve čtvrtích Obolonského, Golosejevského, Svjatošinského, Solomenského, Ševčenkovského a Dněprovského. Zároveň způsobilo těžké poškození Kyjevské elektrárny a došlo k 20 zásahům závodu Antonov.
Re: Homér
No FUJ, vy jeden vyonďatý!
Žádné fuj!, Targu!
🐱😾✔
Vždyť je to nádherný absurdní text! Dada!
Homere,
zapomněls na to, že hovinky i seznam ze sebe MUSÍ nejméně jedenkrát denně udělat kokoty?
To už je takový folklór a já to beru v kontextu “ 180° „. Takže pokud vyslali 250 dronů, ukro-drni jich údajně 245 sestřelili a pět něco zasáhlo, tak je pravdou přesný opak. 245 jich zasáhlo svoje cíle (čemuž ostatně odpovídá i rozsah škod) a pět z nich nějakou náhodou, nějaký myslivec s brokovnicí sestřelil sám…
Totéž se týká Iskanderů:
Jak chcete sestřelovat něco, co se na cíl řítí rychlostí 10Mach, nereaguje to na žádné rušení, vysílá to během letu až 31 klamných cílů, které vysílají silné signály na dvou frekvencích a během letu raketa sama i klamné cíle manévrují?
S těmi Patrioty je to stejná náhoda, jako v případě těch dronů – při rychlosti Iskanderů (oproti Kinžalu ještě urychlených o rychlost letadla, ze kterého jsou odpáleny) mají šanci a čas hypersoniku maximálně tak detekovat, ale už rozhodně ne dostihnout – a to i při křížení dráhy.
Patrioty byly přece navrženy primárně k ničení podzvukových, nebo lehce nadzvukových balistických raket, jako je např. Kaliber.
Nelze si nevšimnout, že Kalibery, Ch-55 a Ch-101 až na výjimky Rusové přestali používat a útočí téměř výhradně hypersonikou.
Je to stále stejná info-mlha ve stylu blábláblá, rozkaz šéfredaktora zněl jasně – každý den aspoň jedna dehonestace Rusů. Už je to jenom trapné, už to není ani směšné a myslím si, že všem těm „vědeckým redaktorům“ už to musí docházet taky. Pokud se tedy aspoň podívají na svodky vojenských blogerů.
Ale nevylučuju, že řada z těch pisálků může pevně věřit tomu, co píší.
Evidentně jste ještě neslyšel o Duchovi Kyjeva, nyní verze 3.0
Takže 22 dronů tam doletělo už dříve?
Ne, ty tam doletí pozítří…😼😹
Máte tam překlep – ukrajinská PVO jich sestřelila nejméně 254 😀
Nococo? Jsou to zastaralé íranské drony, které se před odpalem omylem replikují a zasáhnou tak víc cílů.
Trosky zasažených dronů nadělají větší paseku, než přímý zásah bombou.
To je tím, že oněch pět zbylých dronů bylo řízeno čipy z uloupených praček a ledniček. Proto tak velký rozptyl. V1 byly přesnější, V2 účinnější. Jenže ruští mužici, kteří neumějí vyrobit ani karbuátor, zajali druhořadé Němce. Proto se s jejich pomocí tak tak doškrábali na oběžnou dráhu a na Měsíc dopravili jezdící plechovku. Kdežto Američanům denacifikovaný W.v Braun na Měsíc dopravil lidi a dostal je i zpátky.
Rusko je na tom tak špatně, že ze Severní Koreje dováží náboje, rakety a vojáky. Zatím co my, vyspělý technologický Západ z Jižní Koreje dovážíme automobily, mobilní telefony, pračky, počítače, jejich součásti, součástky, televizní přijímače, a mnohé další koloniální zboží. Jestli to dobře dopadne tak i jaderné elektrárny.
Jednoduše – jsou naprosto minimální nebo žádné civilní oběti a materiální škody tvoří především vysklená okna v bytovkách. Ukronáckové zásadně nesdělují žádné údaje o svých vojenských ztrátách.
V Sokolově později postavili velké panelákové sídliště,myslím,že se jmenuje
Michal.Určitě to vyloučená lokalita dnes nebude,i když nevím….
V naší třídě nebyl despota.Kamarádili jsme po dvou po třech a někdy i
napříč.V sedmé třídě nám dali do třídy debila.Silného,surového,obávaného.
On byl jediný kluk v mém životě,který ublížil holce tím že ji kopnul.Byla
z cirkusové rodiny,artistka,opravdu obdivuhodná.Ta mu neváhala oponovat
při projevu jeho blbosti — ale to bylo až v osmé třídě,V sedmé jsme měli
Alenku.Už se proměňovala v ženu,měla největší sílu ve třídě – kromě debila.
Já jsem se ho obával proto,že byl schopný někoho zmlátit bez důvodu.
Jednou byl při vyučování tak sprostý na učitelku,že ji prdly nervy a
odešla.Alena ho tak strašně seřvala,že jsem se o ni začal bát.Ale zbytečně.
Měla bráchu 18 letého.Bydleli v ulici jako můj soused Franta,a byla tam
parta kluků – správných – kteří se zabývali kulturistikou (Schwartzeneger
byl v kurzu),hráli na rybníku hokej.Ten debil sklopil hlavu a ani nepípnul.
Brácha Alenky jednou přinesl něco,co zapomněla,a byly ho plné dveře.
A sestřičku měl opravdu rád.Ten by z něj nadělal sekanou.Takže jsem
z toho odvodil,že se stačí s debilem nepotkat.Alenka byla jako všechny
dospívající dívky impulsivní,takže když bylo o přestávce ve třídě mrtvo,
stačilo ji pošťouchnout …..sice každého zmydlila,ale tak nějak přiměřeně.
Skutečná šikana u nás ve škole snad ani nebyla,i když ovečky jsme taky
nebyli.Já měl žákovskou popsanou poznámkama už v únoru.Učitelé
organizovali týdenní lyžáky na Božím Daru,na které vzpomínám rád.
Před koncem roku v červnu náš třídní jezdil se skupinou na pramicích
vodu.My kteří jsme vodu moc nemuseli,jsme se scházeli u spolužačky
a trénovali kouření,ochutnávali víno a oslouchali zakázané písničky.
Po jedněch schůzkách táta řekl,že dovolil třídnímu,aby mi v případě
potřeby nafackoval,protože nekonečné poznámky mámu rozčilovaly.
On to neudělal,ale nás rozsadili k holkám.Tož tak.
Seděl jsem s holkou, taky Alenou, celý II. stupeň.
Nějak záhadně mi padala propiska a jiné věci vždycky pod její židličku, abych se tam mohl sehnout, s hlavou na jejích nohách v minisukni 😀
Věděla to, potvora jedna, celý ty roky.
V osmičce to už nabralo jiné grády, v druhém pololetí jsme se začali spolu „učit“, u nich doma i u nás.
Rodiče jsme měli, myslím, až moc tolerantní..
A v druhém pololetí devítky to byla právě ona, kdo ze mě udělal „chlapa“ a já z ní ženskou 😀
Pokud si na tohle při svém umírání ještě vzpomenu, bude to dobré umírání..
Jo, vzpomínky vám nikdo nemůže vzít, až na Alzheimera a spol. Ale ty z dětství se udrží nejdéle.
Tak tohle vypadá skoro jako dizertační práce v oboru psychologie 😀
Sakra, zase mi zmizela identita
Říká se, že kdo nebyl v Rusku, ví hovno. Já tam byl v 85., 1 nocleh v Moskvě a potom 14 dnů Kavkaz – Dombaj a Elbrus. Prochozeno pěšky. Kam se hrabou Alpy! Ty jsou prd. Nuda v Brně. Jako bych tam byl včera. Fandím jim. Pozemní armádou to nejde ubránit – vždycky tam nějaké hovado vleze. Ale raketa dokáže zastrašit – to je ta správná cesta.
Raketu je taky dobré zažít. Byl jsem v Plesecku při vypouštění družice Interkosmos a
to fakt bylo něco. Filmové záběry jsou proti tomu něco jako souložení po telefonu …
Je to pravda, že při startu nosné rakety se třese zem ? Jak daleko od startu je bezpečná vzdálenost ? Nejsou ty spaliny jedovaté ?
Mně stačily noční starty migů 21 na urychlovací rakety. Hotový saturn 5….
Re: Ládik!!!
Naprostý souhlas. Kdo nebyl v Rusku, ví hovno. Tuto větu tesat do kamene.
Přesně. Jako Ládik!!!, taky poprvé 1985, ale pracovně, tři měsíce. První týden jsme věděli hovno, po prvním měsíci už o dost menší, ale furt hovno.
Někdy se k tomu přidávala podmínka „neviděls Lenina, tak neraď“, ale myslím, že zas tak moc důležité to nebylo 😀
Zato nás stráž, zdi vpravo od mauzolea, po kontrole československých pasů a v nich vložené pracovní bumážky, pustila ke Stalinovu hrobu, odkud máme i fotky.
Pár metrů od Stalinova hrobu (aby na nás stráž tolik neviděla) jsme na jeho počest každý vypili plechovku Heinekena, koupeného v obchodě pro zahraniční pracovníky a turisty. Už ani nevím, jak se jmenoval.
Zajímavé bylo taky to, že naši tamní kolegové se téhle výpravy odmítli účastnit, aniž by vysvětlili proč, ale my se ani moc neptali. Každý z nás měl v paměti odstřelování „fronty na maso“…
Nějaký důvod mít museli, ale nepátrali jsme po něm. Po návratu a probírání zážitků, zněla jejich oficiální výmluva „my jsme tam už byli, mnohokrát“…
Pokud jsem mohl okolo vidět a slyšet, tak nikoho z tehdejších západních turistů (a že jich tam bylo) ke Stalinovu hrobu nepouštěli…
Asi věděli proč a stráž měla své instrukce.
Také si to myslím, ačkoliv jsme asi všichni tři Rusko poznali z různých úhlů pohledu. Já třeba u předsedy jejich tehdejší vlády…..
To právě mohl být nejméně pravdivý pohled…
Dobře jsi udělal. Je rozumné využít příležitosti která toho času je. Co zajímavého pěkného si pamatuješ, hoď to třeba sem, ať to tu není pořád o tom samém.
Zajímavá vzpomínka na dětství a její aplikace na současné dění.
Nemohu ji moc posuzovat, protože osobně takové/obdobné vzpomínky ze ZDŠ šedesátých let nemám, což může být dáno i lokalitou, to je pravda.
Ačkoliv jsem vždycky patřil k nejmenším ve třídě, nikdy jsem se silnějšími problémy neměl – možná proto (trochu si fandím), že jsem zpravidla věděl o něco víc než většina ostatních (síla informace?). Navíc jsem byl oblíbený parťák, protože už od šesti let jsem měl vlastní vzduchovku – a to se počítalo.
O Rusku v těchto souvislostech o něco níže.
Mimo té vzduchovky jsem na tom byl stejně a to jsem žil ve velmi drsném kraji, na Kraslicku. Každá parta měla svoji bouračku a ještě těch prázdných bylo habaděj. Nebyl proto důvod k boji a slečny jsme ignorovali. Byli jsme otlučeni, ale spíš pády z výšky.
Rozum říkal čemu se vyhýbat a co respektovat. Ku podivu nejvíc byli ceněni ti co uměli vyjednávat, občas – ale zřídka – se takový našel.
Taky nemám , chtěla jsem napsat, že je to patriarchátem a holky to měly jinak, ale ani na nějaké klučičí bitky si že školy nevzpomínám, byly jsme dobrá parta. A o velikonocích, většina kluků jen tak symbolicky, akorát jeden si vždy upletl z bužírky a úplně si to užíval, jednou už musela dokonce zasáhnout i moje matka a vyhodit ho. Do dnes ho považuji za debila, ale nutno dodat, žije slušně. Ale ty byly také šedesátky plus maloměsto, lokalita. Dokonce i 2 rodiny slušných cikanů, jeden z nich dokonce odmaturoval , moje matka po letech vždy říkala, s Cikány žádné problémy nebyly, to až s Romy.
Ty cikány potvrzuji. Bylo u nás výběrové řízení na opravu fasády – vyhrála cikánská firma. No a náš reprezentant začal kecat, jak je to hezké, že to vyhráli Romové – na to šéf té firmy oponoval – „tak to teda ne, pane XXX, my nejsme žádní Romové, my jsme slušní cikáni.“
V Nymburce bývala cikánská hospoda, obsluha i kuchyně. Zejména na obědy tam bylo plno, levné a dobré. Jestli knedlo vepřo bylo ze psa, tak to nebylo znát. Dnes už zavřené.
Vzpomínám na lakýrníka Cínu. „Pokládal“ email tak, že výsledek byl jak z autolakovny.
Jako kutil si tuze moc vážím dovedných řemeslníků. Nejen. Onehdy jsem se zastavil u pokládky nového povrchu silnice….Co všechno jsem se dověděl. Jak, co, jak pracuje pokládací stroj, jak aby se na něj nenalepil asfalt, jak čistit. Úžasné.
Škoda, že jsem se nadostal k tažení krystalů…I tak moc děkuju. Zato jsem si mohl vyzkoušet rentgenovou spektroskopii. Je radost vrtat se v tom či onom, a když se zadaří, dokonce i něco nezkurvit. Co nenaměříš, to neokecáš.
To jste mezi nima nežila.
No, ja nevim, ačkoli o obsahu něco vím. Jednou jsem zažil zradu jako prvotřídní naivka. Ale za vasnemi bylo třeba hledat bijak. Od té doby Sokol, fotbal, volejbal. Na formování vlastního modu vivendi jaksi nezbýval čas, protože prostředí bylo formovano už vstupem dospělých hned na začátku. Jinak ale na sikanozni praktiky jsem jednou v životě reagoval fyzicky . Dostal jsem sice po hubě, ale vítěz utrpěl Pyrha. Tekla mu z rypeku krev, byl otresen. Už nikdy nic nezkoušel. A co za tím bylo? Vzpoura proti silnějšímu, byť možná ze zoufalství, aby to konečně vzalo nějaký konec. A ono se to povedlo.
K tomu šikanování na ZDŠ: měl jsem to o to těžší, že moje máti učila na stejné škole. Průser, i když jsem u něj nebyl, od máti preventivních pár facek. Bez vyšetřování, aby si někdo, bohaj jeho, nemyslel, že mám jakási privilegia. Fyzicky jsem na tom asi (ne)byl podobně jako Daniel. Nápravný tělocvik na scoliosu páteře, vedla máti, tělocvikářka. Po vyučování s máti gymnastika: výmyky, kruhy, provaz (na šplh), ….
Pozn. Na gymplu jsem využíval 2 h/týdně plavání, třídní tělocvikář nás honil, až do zvracení (pochopitelně mimo bazén).
V 7. třídě jsme do třídy dostali super-grázla – dvojnásobného repetenta. Ten se na mne nějak zaměřil, a asi když mě začal ponižovat, tak jsem ho odstrčil a začal utíkat. Při tom mě napadla blesková myšlenka, otočit se zpět a na bradu nastavit pěst. A útočník ji schytal, jeho kolaps a zlomená čelit. Moje potrestání jako nezletilého spočívalo v tom, že jsem na rozdíl od ostatních nedostal výběr známek na https://cs.wikipedia.org/wiki/XIII._sjezd_KS%C4%8C
Stejný postup jsem použil proti „Cigošům“, když mi bylo 17 let. Výsledek stejný, jen to pak šetřilo SNB a odložilo. Přiměřená obrana, omylem.
Lokalita Hlavní/Leninova od Třebovic k rondelu. Větva to zná, bydlí na Alšáku, já na Havličáku. ZDŠ byla stará Thälmanka.
Kdo mne poznal, ozvite se. Diky.
Zdravím. Bydlím hned vedle, na Dvorní.
Přečtěte si Tichý Don a pak teprve poznáte náturu Rusa ,Rus bude sedět po krk v bahně pojídat dubovou kůru popíjet samohonku a bude spokojený,proto nemůže Rusko nikdo porazit a evropští mamánkove kteří by se v bitvě prodělali za půl minuty už vůbec ne.
Jj, a i když nebude ten samogon, bude pít tu vodu kolem něj, a když se z ní posere, …. Existuje a funguje dál.
Tak nějak. Dost mne pobavilo, když se z Ruska stáhly mimo jiné firmy i McDonald a Coca Cola a nejspíš si myslely, že kvůli tomu Rusové udělají převrat.
Hamburgrárny jsou tam furt. Jen už se nejmenujou McDonalds ale Vkusno i Točka. Obsluhu tam už dělají roboti, stejně jako doručování do bytů.
https://www.youtube.com/watch?v=FC_5zZNMpXs
Ale ano, proběhly zprávy, že si to Rusové zařídili sami a jinak. A aby bylo něco negativního, tak se psalo, že z jejich brambor se nedají dělat hranolky.
Mohu-li si vybrat, před chemií dávám přednost kvasu. Výborné a zdravé pití. Jenže hyperďoury nevedou. Jen například prodejničky Lastočka. A nutno vybírat aby byl z východu, z Ukrajiny, z Běloruska. Ne limonáda hergeštelt in Dojčland. V Rusku, jak kde, umějí i výborné pivo. V Pítěru jsem pohrdl europivem, pil místní.
Pusťte si záznamy z Konzervativního kempu 2025
https://www.sosp.cz/zaznamy-kk2025/
——————-
Stojí to za to.
Připadá mi to sympatické. Především, zatím tolerancí a otevřeností. Jako Society of Friends, Williama Penna. Jenže v politice.
Najde opozice odvahu zrušit držhubné paragarafy? Pak můj hlas má jistý.
Není vždy vše tak, jak to na první pohled vypadá. Nejsou jen silní a slabí. Existují i malí a velcí, existují ti na které si troufne kažý a ti, na které si netroufne nikdo protože z nich vyzařuje přirozený respekt. Existují ti, kterým to myslí, ti kterým to myslí aspoň někdy a ti, kterým to nemyslí nikdy. Na hubu dostane většinou ten kdo si koleduje. A koleduje si obvykle blb.
Nejhorší co se může stát je okamžik, kdy blb získá moc a vliv. I tehdy zůstane blbem. Kvůli vlivu se navíc stane škůdcem i škodnou. Nic moudrého ho nenapadne, stoupne mu sebevědomí, nezvládne své postavení, neumí to řešit. Je blb! Chytré nemá rád, proto se obklopí se výhradně blby. Blbů je dnes potřeba šílené množství. Dnes proto existujeí vzdělávací systémy, které je školí a vychovávají.
Obvykle po čase, ale křížkem po funuse, dojde těm kteří blba dostali nahoru, že udělali blbost. Pokud i oni patří mezi blby, nepoučí se a udělají i příště totéž.
Jedno přísloví praví, „z kopce vola nevypřahej“!
Vkládáte rovnítko mezi blba a nevzdělaného, a ignorujete duševní vady. Byť obecně lze s Vašimi závěry souhasit, tak například s inteligentním sociopatem si zpravidla neporadí ani velmi chytří lidé. Na ně platí jen hrubá síla.
Odopvěď vlkovi:
Rovnítko blb = nevzdělaný tam vloženo není. Naopak, absolutně největší blbové bývají absolventy vrcholového moderního vzdělávacího systému. Pokud jejich vzdělání budeme hodnotit podle diplomů vystavených vzdělávacím systémem. Někteří tamtéž dokonce později předávají osobně svá „moudra“ dalším absolventům. Jsou mezi nimi i takoví, kteří jsou ověnčeni mnoha tituly před i za jménem. Vše co se naučili, učili se tam, kde to řídí specialisté a kapacity typu Danuše. A výsledek je nula, blb je stále blb.
Znám jedoho který má sedm titulů:
1988: Mgr., obor český jazyk a literatura – dějepis
2008: LL.M. in Corporate Law, Nottingham Trent University
1989: PhDr., obor dějepis
1996: Ph.D. v oboru politologie
1996: Doc. pro obor politologie
2002: Prof. pro obor politologie
(A jak předvádi, dějepis dodnes nepochopil a stejně je na tom i s politologií.)
Sakryš, to je ale zapeklitá hádanka! Marně přemýšlím, který fiala by to tak asi mohl být…
Taky jsem se setkal s jedním,který má spoustu titulů,víc než
stačí.Posloužil policajtům jako hadr,i když oni o něm mluvili
s úctou a i s trochou pohrdání.Přečetl jsem si,co o sobě napsal
na internetu.Když jsem si to přeložil do lidského jazyka,zjistil
jsem,že je to bezpáteřní duševní mrzák s vysokým IQ,který
celý život klečí na kolenou a prosí….dokonce jsem náhodou
zahlédl jeho písmo – ne to co používal v korespondenci,ale
spontánní,jen pro sebe.Podíval jsem se do knihy o grafologii
a se zděšením jsem u téměř stejného písma zjistil,že patřilo
masovému vrahovi z koncentráku,který ani u Norimberského
tribunálu nebyl schopen projevit lítost.A takový „“člověk““
rozhodoval o osudech druhých lidí.Nejsou všichni takoví,
jak vypadají na navštívenkách.(samozřejmě byl nejdříve
členem KDU ČSL a později TOP09)
vlku, nesouhlasím. S inteligentním sociopatem či psychopatem si poradíte tak, že mu ohrozíte či zničíte, co je mu nejdražší. Obvykle nejde o osobu, ale o nějaký životní cíl. Vždy totiž zapomene, že by někdo proti němu překvapivě mohl použít jeho metody.
Nu, v tom případě jste částečný sociopat :─)
Používat inteligenci tam, kde stačí hrubá síla, je čirý snobismus. A sociopata nestačí odradit, musíte ho dostat do stavu, kdy pouhé pomyšlení na to, že vám opět zkříží cestu, dostane do stavu zhroucení, jinak to máte za chvílí opět na talíři.
Nejnebezpešnější je vzdělaný blb. S širokým akčním radiem. Totéž platí v případě dostupnosti technologií blbům. „Sirky…dětem a blbcům do rukou nepatří.“
Třebaže….dost zkázy se mi zdařilo v kombinaci zvědavosti se šroubovákem. Ale už je to lepší.
Tentokrát plný souhlas. Ano, dětství vypadalo podobně. Potom jsem trochu vyrostl a takové problémy již neměl, ale nezapomněl a nikdy nezneužíval.
Nicméně, zkušenost bývá nesdělitelná a (jako obykle) si za pány natluče někdo jiný. Nepochopí, nezmoudří, jen budou kvičet jako píchlé sele. Budou se domáhat lítosti od těch, které zničili.
Já si nemyslím, že by RF byla nějaký násilník a bijec. Oni jen minimálně od roku 2007 stále opakují totéž: přestaňte nás prudit a ponižovat, nebo se začneme bránit, a to tak, jak to bude nutné a potřebné. No a my jsme nepřestali, naopak jsme značně přitlačili na pilu a ještě se jim přitom posmívali a chlámali jsme se jak idioti.
Přesně!
Patrně máte na mysli Putinův legendární projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v r. 2007.
https://www.youtube.com/watch?v=KVVc7z1hNtI
Ruská federace JE bijec. Je to velmi militaristický národ, velmi tvrdý sám k sobě… a jen díky tomu ještě existuje. Oni jsou si dobře vědomi toho, co znamená síla a co znamená právo silnějšího. Umějí s tím pracovat a rozumí zákonitostem. A vždycky byli nejtvrdší sami k sobě. Sobě nejméně odpouštějí.
Ale kdy RF/Rusko zabralo někomu území? Kdy samo zaútočilo?
SVO nepočítám, protože tím chránilo své Rusy na Ukrajině před likvidací. Sledoval jsem to to od roku 2014.
Ano, přesně tak.
Pero je ostřejší, než meč. Pokud je meč velmi krátký a pero ostré.
Terry Pratchett
Nevím, kdo je pan Pratchett, ale nejspíš je to pacient z oční kliniky, kde se neúspěšně léčil s krátkozrakostí.
Si děláte prdel?
Zkuste si promyslet onen citát, na který reaguju; možná pak nahlédnete, že Vaše otázka je zbytečná.
Nemám ve zvyku propagovat na jiných webech své polosoukromé úvahy, ale tato je mimo jiné tak trochu diskusí k tématu, které načal „Anonym“. – Varování: je to dlouhé čtení.
https://www.litterator.cz/sila-slova/
Ne-e. Myslela jsem tím, že si děláte prdel, když tvrdíte, že neznáte Terrryho Pratchetta. A jestli to je pravda, je nejvyšší čas, abyste ho poznal.
Proč myslíte?
Alef: Minimálně proto, že se na Pratchettovu Zeměplochu odkazují lidé napříč zeměkoulí podobně jako Češi na Švejka, už se stala součástí kulturního kánonu.
Za mě to úplně top knížka nebyla, místy trochu násilné vtipy, ale za přečtení stojí.
Já jsem nekulturní barbar a nemusím všechno vědět. Třeba bych pak pocítil neodolatelné nutkání k textům toho autora se vyjadřovat – a to přece nikdo nechce.
Hlásím se do klubu poznavších. Mnohovrstevnaté dílo. Kdysi „nějaká praštěná fantasy…“ Pak na lodi, když mezi potápěním bylo houby co dělat, půjčil jsem si Věda na Zeměploše. Po několikaleté pauze Stráže! Stráže!….Pak už to jelo. Vynikající Kantůrkův překlad. Kousek četl i v originále. Překlad mi připadá lepší. A, nutno znát reálie, dějepis, literaturu.
Je v tom „všechno“. Politologie, teologie, ekonomie, sociologie, psychologie, lidová moudrost. Zabaleno v úžasném podání.
O tom pojednává, ze Zeměplochy, díl „Pravda“.
Pero je ostřejší než meč, jen pro písaře to někdy dopadne špatně. Ale mečem se nelze pomstít z hrobu, zatímco perem ano. Dám se m jiný citát: Šíp vypuštěný lučištníkem zahubí jednoho člověka, zatímco obratně vypuštěné slovo zahubí království i s králem.
Před závorku vytknu, že jsem vlastně rusofil, což ale neznamená, že nevnímám realitu.
Rusko se občas muselo bránit vnější agresi (Tataři kdysi dávno, Napoleon, NATO nedávno), ale samo také vystupovalo agresivně a s oblibou si přisvojovalo cizí území i národy.
Kavkaz – vřele doporučuji Vladimíra Votápka „Kavkazská tragedie“ (Ruské dobývání Kavkazu, Nakladatelství Epocha 2019)
Dále Pobaltí, Střední Asie.
Rusové nejsou andělé, což ale nic neubírá na jejich dobrých vlastnostech, což tvrdím nejen se znalostí historie, ale i na základě řady osobních zážitků.
Můj názor se tomu Vidlákovu celkem blíží, byť není úplně shodný.
Ten Kavkaz, to byl spíš boj křesťanství proti islámu
Nemyslí si. Náboženské spory/boje byly jen oponou, za níž šlo o území a moc.
Jistě. Ale to už jsme ve středověku a čím dá půjdeme zpátky, tím bude situace nejasnější. Třeba v tom, kdo je to Rus. A kdo je dneska občan RF a vlastenec. Kdo jsou to kozáci atd.
Ono se asi musí dívat se na staré věci z dálky, jinak se jeden nedobere názoru. To bychom se dostali k pračlověku Janečkovi…
😺
Nebo NeanDr. Janu Jakobovi?
Lezli tam Osmani, tak si to zabrali. Stejně tak Pobaltí. Lezli tam Poláci a Němci, tak si to zabrali. Chovají se pořád stejně. Ale nedá se říci, že by to byly výboje. Stejně tak ta Ukrajina, kdyby tam nelezlo NATO, nechali by je být. Ruský medvěd, kterého provokují, až vyleze z brlohu. Výbojné je NATO, to se šíří po planetě jak rakovina.
Doplnil bych opravníka: Rusko vzniklo v hranicích, které zahrnují některé části nynějšího Finska, Pobaltí, Polska a samozřejmě Ukrajiny. Po vpádu Mongolů využily okolní státy dočasné slabosti Ruska a začali si ukrajovat. Švédsko zabralo severní oblasti, Litva a Polsko, později Rzecz pospolita zabírali postupně území dál a dál na východ a na jih. Později Rusko začalo tato území osvobozovat od cizí nadvlády, často ale v situaci, kdy si válku začal agresivní soupeř. To je třeba historie válek se Švédskem. Kdyby Karel XII nebyl agresivní a nepodnikl tažení na Moskvu v roce 1709, které prohrál u Poltavy (podívejte se na mapu, kde leží Poltava), tak by Rusko nemohlo osvobodit svá bývalá území. Tak by se dalo pokračovat.
Také bych doplnil, že dle Gogola (Mrtvé duše) se majetek šlechticů v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a dále měřil v duších, tedy lidech schopných obdělat půdu, a nikoliv v množství půdy. Což ke svému překvapení zjistil Napoleon, že na rozdíl od hustě osídlené střední Evropy, kde vesnice co pár kilometrů, byly v ruském carství vzdálenosti mezi vesnicemi v desítkách kilometrů, a vždy bylo více půdy než lidí k jejímu obdělání.
Pokud někdo čte Votápka, tam jej musím jen politovat. Votápek lže, manipuluje, fabuluje a nenávist z něj jen kape. Jediné co mě na Votápkovi těší je, že si jej vystrčili Piráti. Ten svojí hloupostí výrazně zatluče několik hřebíků do rakve Pirátů.
Navíc rok vydání 2019 mluví sám za sebe. Na zlého Rusa musíme vytáhnout kde co včetně naprostých bizarností, i kdyby na chleba nebylo. Co na tom, kolik domorodých kmenů, národů či států má na svědomí prakticky každý západní stát, například během kolonizace.
Pane Slámo, já jsem od Votápka nic nečetl (i to jméno slýchám/čtu jen zřídka ), takže nedokážu posoudit. Ale jak Vy víte, že Votápek lže, manipuluje, fabuluje a nenávist z něj jen kape?
Votápek má velice podivnou minulost. Původně pracoval v nějakém podniku výpočetní techniky, pak, dle vlastního životopisu studoval cosi na Filozofické fakultě UK, pak politické vědy na Moskevské státní univerzitě, pak na Oslo University a Clingendael Institute. Najednou se z něho stal pracovník Ministerstva zahraničních věcí a v poměrně mladém věku generální konzul v Petrohradě. To není normální, neboť obvykle takové posty zaujímají lidé, kteří mají vhodné vzdělání a za sebou nějaké nižší diplomatické posty. Vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by se ukázalo, že jej tam nastrčili nějací čučkari. Votápek se netají svojí zavilou rusofobií, a proto si jej každou chvíli zvou do některých televizí. Může to být ovšem také krycí pohádka. Votápek je stejně podivná existence, jako bratři Foltýnové nebo Koudelka. Nebo Ziegler – Votápkova tvrzení jsou podobná těm Zieglerovým – vynechám, co se mi nehodí, vše překroutím.
Jeho knihu jsem nečetl a ani ji číst nehodlám, neboť mi stačí jeho manipulace v televizi. Předpokládám, že hlavním tématem bude, že se národům Kavkazu žilo krásně pod perskou či tureckou vládou a zlí Rusové je okupovali a utlačovali, že Rusové jsou rasisti, kteří se chovají přezíravě k ostatním národům a zakazují jim používat jejich jazyky a jejich kulturu. Trefil jsem se?
„Knihu jsem nečetl, ale vím, že stojí za hovno.“
Mám rád jedno celkem jednoduché slovo, není hanba ho přiznat: „Nevím“.
S Votápkovým životopis jsem se seznámil až po vaší poznámce o něm zde včera, na Wiki. Přijde mi celkem barevný, ale nechává mě v klidu.
Často zde obhajujeme nárok jedince na svůj názor. Popřejme ho i Votápkovi.
Diskutovat o jeho kavkazské knize můžeme, až ji přečtete, a i já bych si musel na jejích stránkách osvěžit paměť.
Ne, Rusové nejsou andělé, což na mých osobních sympatiích k nim nic nemění, Votápek Nevotápek.
Jinými slovy: nic o té knize nevím, ale dávejte pozor, co vám o ní řeknu.
To jste si mohl, pane Slámo, opravdu ušetřit.
Já jsem tu knihu nečetl, a tak nemohu posoudit, zda jste se (naslepo) trefil nebo ne. Pokud vím zde z diskuse, četl ji Godot. On je tedy povolán vyslovit k té knize hodnocení.
Musím se pana Slámy zastat.
Ze lháře a demagoga, jakým Votápek je, nemůže vzejít nic korektního.
Osobně bych považoval za ztracený čas strávený nad výplody kreatury jménem Votápek.
Soudruh Votápek absolvoval prestižní moskevskou univerzitu MGU, vyučoval marxismus-leninismus na vysoké škole a byl kovaným členem KSČ kontinuálně od roku 1978 do roku 1992.
Vše si řádně odpracoval a nyní kandiduje za Piráty.
Kniha je místy velmi tendenční.
Soudruh se překoval v zdatného russofoba.
Zajímal by mě pramen, odkud máte tyto informace. Votápek je ročník 1960, tudíž by mu při vstupu do KSČ bylo 18 let. To by bylo krajně nezvyklé. Ani Petr Pavel nevstoupil do KSČ v 18 letech, a to byl (a je) nějaký kádr!
Proč absolvent elektrotechniky vyučoval marxismus-leninismus?
Páč to bylo jednodušší? Třeba to elektro neuměl dobře. Jen se ptám. Zkušenosti t vyučujícími marx-leninismu mám bohaté; jsem ročník 1955.
Myslím, že krajně nezvyklé to nebylo.
Mne samotného začali lámat na „kandidaturu“ pro vstup do KSČ, už týden po mých 19. narozkách.
Bylo pro mne tehdy štěstím, že jsem po pár měsících práce, hned v prvním možném termínu šel na vojnu, protože životem neotrkaný, devatenáctiletý šušeň se jejich tlakům a manipulacím brání dost blbě.
Po vojně už to bylo daleko jednodušší, daly se vymyslet důvody a výmluvy, které by mne před vojnou asi nenapadly.
Po pár letech už dali pokoj.
Skutečnost, že někteří moji pracovní kolegové, kteří „vstúpili“ a i přesto, že byli někdy nesnesitelně aktivní, nikam se kariérně neposunuli, jenom potvrdila moje původní podezření, že místní buňka KSČ jen nahání duše.
Významný kariérní posun byl totiž vyhrazen pro úplně jiné, tzv. „rezervní kádry“.
Většinou potomky a příbuzné válečných a padesátkových kovaných straníků.
„Ruská federace JE bijec. Je to velmi militaristický národ, … atd.“
Vidláku, podle mě je celý tento tvůj příspěvek překvapivě úplně mimo.
Rusové nejsou militaristický národ.
Oni jen mají mezi národy vzácnou vlastnost, že se umí semknout jako jedna velká rodina, pokud je ohrožena jejich vlast. Ne nadarmo se rusky vlast řekne rodina.
Ano, moje osobní zkušenost s Rusy (ale i Ukrajinci) mi říká totéž. A když se nevyvyšuješ, jsou opravdu přátelští. Skoro všichni.
„S kloboukem v ruce projdeš celý svět!“ Mnislav Zelený (Atapama) o tom může vyprávět. Ten zas prošel Jižní Amerikou, žil s tamními indiánskými kmeny.
Ale o mnoha Němcích to platí také. A Polácích atd. Je to kus od kusu, neexistuje něco jako národní povaha. Jen sklon. Výchova. Kultura.
Ale obecně platí, že Rusy posiluje těch 140 milionů, kteří jsou jeden národ.
Ne národnost, ale národ.
Wikina – heslo Militarismus:
„Militarismus (z lat. militaris, vojenský) je takové pojetí a praxe politiky, v němž stojí na předním místě vojenská síla a armáda.
Ve vnitřní politice se projevuje vysokými výdaji na armádu a zbrojení, zdůrazňováním významu armády, vyzvedáním její prestiže, masovými přehlídkami, účastí vysokých důstojníků v politice, a zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.[1]“
—
Protože neumím tlustá písmena, zopakuji:
„… zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.“
—
Souhlas s Manecou.
Taky souhlas s Manecou
Taky tak.
Maneco, já to nemyslím pejorativně. Prostě konstatuji určité ruské vlastnosti.
Rusové jsou velmi militaristický národ. Služba v armádě je tam prestižní záležitost i když je to tvrdé tak moc, že mnoho nováčků spáchá ze šikany sebevraždu. Rodiny jsou hrdé na své příslušníky, kteří padli ve válkách a uctívají je.
Rusové skutečně jsou schopni žít v zemljance a být spokojeni, protože na jejich armádu nikdo nemá. U nás to prezentují pohrdavě, ale je v tom obrovská síla.
Jeden můj kamarád, co v Rusku podniká říká, že Rusové jsou přesně to, čemu se tady smějeme. Jsou bordeláři, někdy flinkové a podobně, ale zároveň mají v sobě čest a proto jsou neporazitelní a když klečí, tak jen proto, že si zavazují boty.
Ale co Rusové nikdy nebyli, nebyli kolonizátoři. Pokud zabrali nějaké území, nedrancovali ho. Porovnejte si rok 68 a 39. Před ruskými tanky lidé drželi lidské řetězy a tanky zastavily. Před německými to nikdo nezkoušel, protože každý věděl, že by nezastavily.
Pokud Rusovi projevujete respekt, máte v něm přítele. Někdy trochu neurvalého a hlučného, ale věrného a spolehlivého. Ruská vláda byla vždycky tvrdší k vlastním než k cizím. Ani k poraženým Němcům nebyl Stalin tak tvrdý jako k Rusům.
Ale jak říkám, nemyslím to pejorativně.
Vidláku, to o ruském kolonialismu není až tolik pravda. Na Aljašce měli konflikty s Indiány, kterým se nelíbily ruské daně v kožešinách (jasak), totéž na Sibiři a Kamčatce, pokoušeli se kolonizovat Havaj a Džibuti, měli kolonii i v dnešní Kalifornii. Historie ruského carství je protkána bojem o přístup k moři, který neměli, a tak se ke kolonizaci dostali až později než jiní, takže bylo vše zabráno.
Že byste zrovna Vy nebyl schopen rozlišit kolonii ve smyslu „obchodní stanice s vesnicí“ od kolonie ve smyslu „podmanění si rozsáhlého území vč. cizího státu za účelem exploatace přírodních zdrojů a pracovní síly“, tomu opravdu nevěřím.
Takže účelově lžete. Proč?
Pane Vidláku,na to abyste posoudil myšlení národa
byste v něm musel hodně let žít.V každém národě,
bez vyjímky.To jak hodnotíme my ruský národ vychází
z několika generací pohledů zvenku,ale opravdu myslí
Rusové tak,jak si to představujeme my???Nevím…..
Auto jede na benzín, terorismus na peníze. Kdyby se mělo o něčem hlasovat, pak o bankovním tajemství. Někdo ty parchanty financuje. Někdo jim posílá zbraně a munici. Tak je to s občanskými válkami všude možně. Bez ruské podpory by nebylo občanské války na Ukrajině.
(Aston)
Dodávám – bez masívní západní podpory by válka na Ukrajině už dávno skončila. Ale zbrojní průmysl přece musí prodat své výrobky, Ono je lukrativnější dělat houfnice a drony než pluhy – a pluhy déle vydrží.
Já jsem napůl Rus…
Lipavsky zas mluví za EU v nepřátelství proti USA, oplatit cla, s námi se za chvíli bude bavit jen Tchajwan a Tibet a to ještě kdoví jestli. Takový ťulpas nám rozeštve celý svět
A pak také mají sloní paměť. A že si je co pamatovat.
Nezapomínají a neodpouštějí, protože není na Zemi stát a národy, které by musely čelit tomu, čemu čelí Rusko a jeho národy posledních 200 let, se odpustit nedá. Lze se naučit s tím nějak žít, ale zapomenout a odpustit ne; to by mohli rovnou spáchat kolektivní sebevraždu.
Přičemž v podstatě nedávných 100 let je top pokud jde o západní křiváctví, proradnost, prolhanost a další hnusy.
Pardon, mělo být „…; to se odpustit…“
Já si pod tím pojmem představím něco poněkud odlišného – prostě agresora, násilníka. Pro to, co píšete vy, bych spíš použil slovo bojovník či válečník. Bijec konflikty vyhledává, protože musí násilím saturovat své ego, bojovník či válečník do nich jdou, když není zbytí. Žoldáky nepočítám, to je zas jiná kategorie.
Ale nemám v úmyslu tu slovíčkařit, jen v tomhle konkrétním případě si nemyslím, že je možné úplně srovnávat US a RF. US jsou skutečný bijec, zásadně si vyhledávají mnohem slabší, na kterých demonstrují svou domnělou nadřazenost. A pokud se střetávají se soupeřem sobě rovným, volí zásadně křivácké způsoby boje (například v podobě dlouhodobě financovaného a podporovaného rozvratu zevnitř, klidně končícím brutální občanskou válkou), do přímého střetu prostě nejdou. Nuceny k přímému boji se srovnatelným soupeřem byly jen jednou za 2. světové, a jak moc se jim do toho nechtělo, je známá historie.
Ano. Opravdu to není totéž.
Tento text bude libtardy vyzdvihován jako velmi proruský.
No a?
Když někdo píše o realitě, „nereálové“ to hodnotí podle svého zaměření.
To je úplně jedno. U těch už není co ztratit. Ti nás odsoudí za cokoli. Srát na ně.
Velmi to připomíná mé životní zkušenosti, Danieli. Proto souhlasím i když jsem podobné situace řešil trochu jinak – držel jsem se stranou.
Ale když došlo k bodu zlomu, stal jsem se nebezpečným. Bílý vztek a protože jsem se sice neuměl prát, byl jsem velký a asi i silný. Následky rvačky bývaly neveselé.
To odpovídá Putinovu teorému o tom, že když půjde Rusku o existenci, použije jaderné zbraně. Protože k čemu by Rusku byl svět bez Ruska.
Tohle se nějak rádo zapomíná.
Zajímavý text k úvahám o původu názorových paradigmat v dětství.
Taky jsem vyrůstal na sídlišti a obávám se, že jsem byl (navzdory prospěchu) jeden z těch sígrů, možná mi kvůli prospěchu a dalším mimoškolním aktivitám prošlo o něco málo víc než ostatním. Dodnes si myslím, že se mláďata potřebujou vybít a ustanovit si nějakou hierarchii a že to tak má být.
Zpětně chápu, že ze mě asi nebyli rodiče příliš nadšeni, když se dostavil rodič – obvykle matka – ze sousedství, které žaloval její mamánek, což vyústilo v domácí sankce s následným obtížným sezením. Snášel jsem to se vztyčenou hlavou. 🙂
Možná i proto si myslím, že je někdy dobré si zachovat hrdost, i když zrovna dostanete na držku, a nebát se.
Nicméně už jsem dospěl a projevuji se vcelku klidně a decentně.
K43
v našich detských partách neexistovalo ťahať rodičov do našich sporov a vojen. Proste „žalobaba“ nikto nechcel byť………. Cez prázdniny v čechách som bol skôr za „diplomatické“ riešenie sporov a teraz po 60 rokoch som sa dozvedel, že ma mali radi pre moju povahu….. Detstvo a mládenectvo bolo super….
Tohle jsem záviděl klukům z vesnice, tam byl žalobníček terčem opovržení. U nás městských to bylo horší, i když ne takové jako dnes, kdy se žaluje pořád. Naštěstí potomci byli rozumnější a tolik se nervali. Holt víc pařili bojové hry na kompu. 🙂
A ty hry tu agresivitu v dětech vygenerují, na to jsou výzkumy.
To nevím, přijde mi, že se děti perou mnohem míň než naše generace, která PC hry neměla.
Výzkumy s protichůdnými výsledky se dají najít v psychologii na vše.
Realita Vás obchází obloukem. Asi ví, proč.
Už jsem Vám to chtěl napsat několikrát; reagujte na mě prosím buď k věci (s argumentem) nebo vůbec. Bezobsažný štěk jen plevelí diskusi. Děkuji.
To je možný, ale existují i opačné názory. Moje vlastní osobní zkušenost je taková, že hraní takových her (v té době DOOM a Quake) mi umožnilo skvěle kanalizovat frustrace z práce. A že ta moje práce, jako každá práce s lidma, byla na frustrace a vztek věru bohatá. Na lidech jsem si to vybíjet nechtěla, ale ty hry mi moc pomohly. Arci mi bylo mehzi čtyřiceti a pětapadesáti, u některých dětí by to asi bylo jiné.
Pražští, a možná i teenageři odjinud, měli i další skvělé způsoby. Svolali se přes sociální sítě na nějaké odlehlé místo, stanovili si pravidla, která pak dodržovali, popadli dřevěné zbraně a šli do boje. Ostatně byla tu a možná stále je Bitva pěti armád u Mácháče a řada táborů s RPG. Dělali si sami kostýmy, leckdy i dost sofistikované, masky, zbraně, myslím, že tam patřily i předem dané kostry příběhů. A náramně si to užili. Vždy za dohledu dospělých. Mockrát jsem se o tom bavila s pacienty, s těmi jsem vycházela vždy dobře a oni byli velmi ochotní vyprávět, když jim někdo opravdu naslouchal.
To máte o LARPu oravdu velice mlhavé představy.
Možná to tak fungovalo v počátku jeho pravěku ještě před plyšákem, ale už v 90. letech to byla docela dobře organizovaná komunita. A je jí dodnes.
Jediné s čím souhlasím je, že LARPaři jsou o dost hravější a romantičtější než „oživování historie/LH/reenactment“.
Danieli, nemyslím si, že máte, jak jste nesprávně napsal tvar -,,hystriónskou,, povahu (správný tvar je histrion/histrión).
Jasně – a Vidlák tam navíc má dva překlepy a možná jednu historickou chybu: Tenkrát byly kovové tříkoruny, ne pětikoruny. 😼
To ovšem zcela mění myšlenku článku….
Myslím, že v určité době byly v oběhu obě mince. Jako malé se mi tyto dvě mince pletly. Aby se mohly plést, musely existovat paralelně.
re: Petra
Nebyly. Tříkoruna byla stažena i s jinými hodnotami mincí a bankovek (např pětadvacetikoruna s Žižkou, anebo jednohalíř) a nahradil ji systém jedna – dva – pět.
Tedy koruna, dvoukoruna, pětikoruna. Desetikoruna, dvacetikoruna, padesátikoruna. Začínalo se desetníkem a končilo se stovkou.
Btw. mám pocit, že tříkoruna byla kovová i papírová.
O kovových tříkorunách se povídalo, že problém byl v tom, že měly stejné rozměry, jako západní marka. A lidi, co se okolo 68 dostali do Německa, je tam házeli do prodejních automatů. Německá banka je pak po československé požadovala vyměnit.
Vyměnit, ale v oficiálním kursu, a to bylo asi dvacet marek za
zelenou stovku (za kterou turista dostal v bance marek necelých pět). Vexlácký kurs (26 korun za marku ) byl zaveden až v době převratu .
Tříkorunová mince – platila 1965 – 1969
https://en.numista.com/catalogue/pieces3323.html
Pětikorunová mince – platila 1966 – 1990
https://en.numista.com/catalogue/pieces2013.html
A máte pravdu, Targusi, současně existovaly i papírové bankovky 3 a 5 Kčs. A taky si byly podobné. Teď, když jste to zmínil, tak si to vybavuju.
Papírové byly zpočátku i jednokoruny.
Byly hnědé. Protože prý měly hovno hodnotu. Jednu mám ještě doma.
Za 1 Kčs jsem dostal polárku, za 0,60 Kčs eskymo. Tramvaj pro děti byla 0,30 Kčs. Holič mně stříhal za 0,70 Kčs, s dyškrecí za 1 Kčs. Hovno jsem nikdy nekupoval. Měl jsem vlastní.
Pro mě byla 1 Kčs peníze na radost.
Ne, tříkoruna byla modrá a byla menší než zelená pětikoruna.
Papírová tříkoruna byla modrá a pětikoruna zelená.
A s tou tříkorunou,co měla rozměry jako německá
marka – západní – to bylo úsměvné.
Nebyla to pětikoruna? myslím, že jsem ji použila ( omylem) v NSR při koupi zmrzliny.
Byla velká jak dvoumarka , ale neprošla mi. %))
Když neprošla nebyla to ona.Tříkoruny procházely
a byly přijaty.Však to taky německá vláda řešila
s tou československou…
Platila jsem prodavačce ne automatu. A ta byla všímavá %)). Podvádět jsem se nesnažila, jen jsem se spletla.
Byla. Myslím, že papírová byla modrá.
Já už tříkoruny nezažil. Jen dvoukoruny a pětikoruny, které byly skoro stejné.
Už se mi to plete dohromady. Jsem starý a pamatuji toho spoustu.
Bohužel – pro některé.
já pamatuji ještě tříkoruny (modré) a pětikoruny (zelené) jako bankocetle.
Re: NWH
Ano máte pravdu. Aspolu si to pamatujem nikoli proto, že bychom byli tak moc chytří, nýbrž proto, že jsme tak moc staří.
A hnusní. Blbí jsme zatím jen trochu, ale to se brzy srovná, nebojte…
Už jsem to opravil… Máte pravdu 🙂