Novináři a „novináři…“

Děkuji Echu za umístění na titulní stránku. Děkuji Danielu Kaiserovi za vedení rozhovoru, který mě, myslím, ukázal takového, jaký doopravdy jsem. Děkuji Daliboru Balšínkovi, že mě na Echu „dopustil.“ Nemáme stejné názory. On je echte pravičák, já jsem zaťatý levičák. On varuje před návratem komunismu, já píšu články, které se jmenují „O KSČM s láskou.“ Dovedu si představit tu bouřlivou poradu, na které řešili, jestli opravdu mají dát Vidlákovu fotku na titulní stránku, aby to viděl každý, kdo nahlíží do výkladu v trafice.

Přesto to udělali. V zájmu pravdy a objektivity. V zájmu svobody slova. Protože svoboda slova je především možnost říkat věci, které nechcete slyšet. Někdy se pana Balšínka budu muset zeptat, jestli kvůli mě přišli o nějaké předplatitele. Pokud ano, budu si toho vážit ještě o něco víc. Skutečná sovoda slova je někdy drahý špás. Kdo máte možnost si toto vydání týdeníku Echo koupit, prosím učiňte tak. Není jednoduché nechat mluvit Vidláka. To se totiž v lepších redakcích nedělá.

Daniel Kaiser mě nepoučoval, nepřerušoval, prostě se jen ptal a pokud mu něco nebylo jasné, položil doplňující otázku. Udělal to, co by podle mě měl novinář dělat. Zprostředkovat svým čtenářům skutečnost a nechat je, ať si na mě sami udělají názor. Nepokládal návodné otázky, nehledal něco, na čem by mě uvařil. Prostě chtěl zjistit, jaký doopravdy jsem a co mě pohání. Nepřijel se zadáním mě zničit. Takové počínání je dneska vzácné.

Stejně tak jsem včera udělal dobrou zkušenost s Petrem Kolářem z Mladé fronty. Měli jsme podobný rozhovor o podobných věcech. Jen pokládal otázky z trochu jiných okruhů. Rozhovor by měl vyjít (snad) příští týden v úterý. Opět.. pokud budete moci, kupte si noviny. Petr Kolář mě opět nechal mluvit, nevychovával, nehnidopišil a výsledkem jsem opět já. V dobrém i ve zlém, s klady i zápory. I zde se dá předpokládat, že za to Mladá fronta dostane od lepších lidí (a lepších redakcí) za uši. To by tak hrálo, aby nějaký dezolát rozvracel svaté narativy.

Pořád mě překvapuje, kolik dobra kolem nás je a odkud se vynoří. Pořád mě překvapuje, kolik lidí nerezignovalo na svou čest. Názory můžeme mít rozdílné, ale nemusíme být nepřátelé. Mám další důvod k optimismu. Kolem nás je víc dobrého, než si všichni myslíme.

Porovnejte tyto články s naší veřejnoprávní Českou televizí. Oni totiž o mě natáčejí další reportáž, víme? O tom, jak vyhrožuju renomovaným reportérkám těch nejrenomovanějších novin, že zveřejním to, co zveřejnila reportérka sama. Napsala mi jistá Ďuďáková… že se mohu vyjádřit k jejím otázkám.

Tož vyjádřil jsem se a požádal jsem, aby moje odpovědi byly zveřejněny v plném znění. Na to mi opáčili, že je budou krátit, protože formát pořadu neumožňuje zveřejnit odpověď celou… Ano, proto soudím, že koncesionářské poplatky musejí být zrušeny… Otázky i odpovědi tedy zveřejňuji zde. Můžeme si pak porovnat, jak se se svou úlohou novináře popasovali redaktoři České televize.

Zde jsou:

Zmíněné novinářce jste ve zprávách napsal, že obhajuje radost ze smrti dětí, když se Vás ptala, proč vyhrožujete lidem, kteří přispěli iniciativě Dárek pro Putina. Dodal jste, že o tom napíšete. Server Novinky to označil za vyhrožování veřejným očerňováním. Nešlo z Vaší strany o vyhrožování?

O vyhrožování v žádném případě nešlo!  Z kontextu zveřejněné textové komunikace zcela jasně vyplývá, že se paní Brodníčková evidentně zastává iniciativy Dárek pro Putina, ačkoliv věděla, že se tento spolek prokazatelně radoval ze smrti ruských civilistů. Pokud se novinář jednoho z největších mediálních domů zastává tohoto spolku, měla by se to veřejnost dozvědět. Karolína Brodníčková ale celou korespondenci zveřejnila sama, čímž se také sama před veřejností dokonale očernila a můj blogerský komentář k celé věci nakonec vůbec nebyl nutný.  

Mezinárodní tiskový institut Vás vyzval, abyste se novinářce omluvil a smazal nenávistné komentáře na její osobu. Zmínil jste ji totiž v jednom ze svých příspěvků na sociálních sítích a pak se tam začali šířit nenávistné komentáře. Jak tuto výzvu vnímáte?

Nevyzval mě Mezinárodní tiskový institut, ale Český výbor mezinárodního tiskového institutu, který není žádnou neutrální autoritou, ale lobbistickou organizací českých žurnalistů, což nejlépe poznáte podle složení správní rady tohoto seskupení. Na jejich výzvu jsem reagoval článkem, ve kterém jsem vyzval mainstreamová média, aby šla příkladem a doložil jsem řadu nenávistných komentářů vůči mé osobě pod články Karolíny Brodníčkové. 

Žurnalistickou kulturu nastavují především ty největší mediální domy a měly by si proto nejprve „vyjmout z vlastního oka trám, než budou upozorňovat na třísku v oku svého bratra.“ Takovéto výzvě se totiž jadrně říká „CHUCPE.“ 

V jednom z komentářů jste napsal, že plánujete novinářku „shodit do vysoké pece“. Považujete to za přiměřenou reakci na adresu reportérky?

Pokud v kontextu předmětného komentáře, který celý zněl: „To by se z Macochy stala okamžitě sopka… to jsme nemohli riskovat. Ale plánujeme, že ji svrhneme do vysoké pece, abychom usmířili boha ocelářů,“ nedokážete rozpoznat humornou nadsázku a satiru, pak opravdu nevím, proč si platíme veřejnoprávní média. Můj blog se jmenuje Vidlákovy kydy! Už ze samotného názvu je inteligentnímu čtenáři jasné, že se jedná o blog satirický, který tepe (v tomto případě mediální) nešvary humorem. V mém podání ostrým jako břitva. 

Tož tak… V příštích dnech si budeme moci porovnat novinařinu ala Daniel Kaiser nebo Petr Kolář a novinařinu ala Česká televize.

_____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu