Není odvolání

Že nechceš vraždy přejít bez řečí?
Že nejsi přítel amerických zbraní,
které, jak vidíš, míru nesvědčí,
naopak, že mu nevýslovně brání?
Že tě vše dusí? Je to k uzoufání?
Svobodné ti to tady nepřipadá?
Přijde ti, že se cení pouze zrada,
a že se novým modlám země klaní?
Na seznam půjdeš, kde je jmen již řada:
Jsi ruský agent – není odvolání…

Že chceš být občan, který neklečí
před vrahem, který o morálce žvaní?
Nechceš být vlkům čerstvé jehněčí,
na jatka přijít rád a bez vyzvání?
Že vnímáš dvojí metr, který straní
tomu, kdo zbavit tě tvých zájmů žádá?
Že, kde zní potlesk, tobě klesá brada?
Že tě vše čelit hnusu popohání?
Potom tě značí, kdo tě neovládá:
Jsi ruský agent – není odvolání…

Bomby ti nejsou známkou bezpečí?
Že ti jde, bože, hlavně o poznání?
Média tebe neubezpečí
o tom, že Západ hodnoty své chrání?
Kdo volně běhá – a kdo tvrdne v báni?
Takto že ptát se, je dnes velká vada?
Jediné, co dnes nikdo nepostrádá,
je pokrytectví – to je všude k mání.
Zato je těžké najít kamaráda:
Jsi ruský agent – není odvolání…

Odporné je ti, co že všechno padá?
Dekrety zruší jednou jedna vláda?
Beneš je padouch, řeknou jistí páni.
O národ jde ti? O mír též, jak hádám:
Jsi ruský agent – není odvolání…

Vláda, která zřizuje funkci „koordinátora strategické komunikace“ – a do jeho čela postaví plukovníka, vysílá občanům jednoznačný signál, jak to myslí s jejich svobodou a mírou demokracie.
Snahou kabinetu Petra Fialy je šířit mezi lidmi strach, aby zde naoko vznikla jednolitá společnost, která zastává „jediný možný názor“, a ty, kteří se bouří, označí za novodobé „ztroskotance a samozvance“, kteří snad ani nemají práva.
Nedopusťme to. Máme právo svobodně vyjadřovat své názory. Zvláště, pokud nebylo a není trestné podporovat krvavou invazi do Iráku, bombardování vlaku plného civilistů v Grdelické soutěsce či zabíjení civilistů včetně malých dětí v Gaze, není možné, aby byl někdo popotahován, že dostatečně neodsuzuje Rusko – či si dovolí vyslovit názor, že zde máme i horší skutky.
Máme právo samostatně přemýšlet, formulovat své hypotézy, vyjadřovat své pochybnosti, a co především – stavět se kriticky k čemukoli, co jen vzdálení připomíná povel.
Odmítněme pokusy o novodobé „zglajchšaltování“ a opětnou normalizaci.
Kromě výše napsané básně přidávám fiktivní projev, s nímž by vládní plukovník pro strategickou komunikaci mohl z fleku zazářit z televizních obrazovek. Předem tedy upozorňuji, že jde o satiru a nadsázku:

„Pamatujte si, vy dobytku jeden – mluvím teď hlavně k pěti procentům z vás, k těm, co jsou nenapravitelní hříšníci a darebáci, kteří jsou lidé povahy nešťastné a kteří dlouhodobě nemají žádné úspěchy – pamatujte si tedy, vy svině, že buď budete poslouchat jako každý slušný občan této společnosti mé povely, nebo vás srovnám do latě jinak.
Jsem plukovník – a vy budete dělat, co řeknu. A já vám říkám, že žádnou cenzuru tady nedělám. Kdokoli bude tvrdit opak, je hajzl a ruská pátá kolona. Tak si dávejte pozor na jazyk, vy usmrkanci.
Co řeknu, platí. Na odmlouvání nejsem zvyklý. Já nic necenzuruju. Já jsem tu jenom proto, aby se do éteru nedostalo nic škodlivého, a když se to tam dostane, aby to mělo minimální vliv. A o tom, co je škodlivé, rozhoduju já, pan premiér a prezident USA.
Proč přemýšlíte, holoto? Podívejte se na vládní voliče – z těch si berte příklad. Ukázkoví slušní lidi, finančně zabezpečení, úspěšní, s jasně profilovanými názory, které se dozvědí z televize. Jsou to svědomití vzorní občané, kteří si všímají nepravostí, a bdí. V této době potřebujeme bdělé lidi. Aby si všímali vás, podlých ztroskotanců, kteří podrýváte řád a pořádek. Nejhorší je, že šíříte jed svého kacířství mezi ostatní.
Jsem tu od toho, abyste nenakazili ty čisté a nedotčené. Pro mě jste svině, a basta. Vy máte tu drzost, že kladete otázky. Ve válce se ale nikdo na nic neptá. Soudruh generál prezident a premiér vám přece jasně vysvětlili, že jsme ve válce, tak jsme ve válce. Já vás naučím držet hubu a krok, to si pište za uši. Se mnou budete mít vojnu jako řemen.
Opovažte se nahlas předčítat ze životopisu našeho prezidenta z roku 1987, jak mu jeho otec srozumitelně vysvětlil události 21. srpna v osmašedesátém. Já se na tyto provokace vyloženě zaměřím. Vy jste prostí vojíni, nejste nic, a nikdo tu není zvědavý na vaše plky. Snad si nemyslíte, že žijete v nějaké demokracii. Tady žádná demokracie nebude, tady se bude poslouchat.
Když vám premiér řekne, že se máte nejlíp v historii, tak se tak máte, i kdybyste měli chcípnout hlady.
Já jsem tady proto, abych vám ukazoval cestu. Buď po ní půjdete se mnou, nebo vás dám zavřít, až zčernáte. Anebo se postarám o to, abyste neměli práci. Vy jste mor. A proti moru se bojuje. Já vás naučím kázni.
Doteď jste si tu kritizovali, co vás napadlo. Vyšetřovat kauzu Dozimeter se vám zachtělo. Přáli byste si odvolávat ministry jen proto, že nezvládli digitalizaci, nezajistili léky či pořádali večírek, když se střílelo – a pak tvrdili, že žádný večírek nepořádali.
Vláda Petra Fialy má být pro vás posvátná. Co jste vy? Ubohý plebs, který má k vrchnosti vzhlížet a líbat jí paty. V žádném případě si ji ale nesmí dovolit kritizovat.
Na co jsem hrdý, je, že nikdy nepoznáte, jaká je má osobní politická preference. A já tvrdím, že to nepoznáte (Tak se opovažte mi odporovat). Pokud se podíváte na jakékoliv mé veřejné vystoupení, tak nemůžete říct, že bych kdykoliv jedním slovem vyjádřil nějaké své sympatie vůči jakémukoliv politickému subjektu. O vládních stranách já nemluvím, takže nikdy nezjistíte, kterou z nich volím. A samozřejmě mě nikdo nemůže podezírat z toho, že bych volil strany zrádné, šířící dezinformace, tedy celou opozici, kterou bych nejraději zrušil. Když jste ve válce, nesmíte mít opozici.
Cokoliv, co je radikální, je v rozporu se zájmy České republiky, to si zapamatujte. Nic radikálního kromě řezu tady nesnesu. A to samozřejmě napadat budu, ale rozhodně nebudu vystupovat ve prospěch jakéhokoliv politického subjektu. Já sloužím vládě Petra Fialy, ale žádné konkrétní straně, vy zabedněnci. Jediný radikál široko daleko budu já, maximálně ještě Pavlík Novotný. Který si může beztrestně vyhrožovat komu chce, protože je to „správnej kluk“ – a jeden z nás.
Nejlépe komunikuje armáda. Tam se mi komunikace líbí – a z ní je třeba si brát příklad.
Hlavně si nepřejte mír. Na to jsem já pes. Jak je někde mír, armáda jde do kopru – a každý si může říkat, co chce. Nikde není žádná disciplína – a podle toho to vypadá. Lidi nepotřebují žádného koordinátora strategické komunikace – a nevědí pak, zač mají bojovat a padnout.
Ale nebojte se – se mnou to sakra vědět budete. Vy mě ještě neznáte, vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?
Ale dost vysvětlování. Já vám tady nebudu nic vysvětlovat. Vy se prostě musíte bát. Tak se na vás musí. Já nejsem zvědavý na nějaké řeči. Správný voják střílí, a neptá se – a už vůbec nepřemýšlí.
Já z vás ty vojáky udělám. Budete jeden jako druhý, hezky v pozoru. Takovou společnost tady chceme. Ukázněnou, poslušnou, nemyslící. Pohov.“

Po této satiře ocituji skutečná slova Otakara Foltýna: „V ideálním případě byste neměli na jakémkoliv mém vyjádření poznat, jaká je má osobní politická preference. A tvrdím, že to nepoznáte. Pokud se podíváte na jakékoliv veřejné vystoupení, tak nemůžete říct, že bych kdykoliv jedním slovem vyjádřil nějaké své sympatie vůči jakémukoliv politickému subjektu. To, co poznáte, jsou nesympatie vůči radikalismu, a to jakémukoliv, ať už levicovému nebo pravicovému. Cokoliv, co je radikální, je v rozporu se zájmy České republiky. A to samozřejmě napadat budu, ale rozhodně nebudu vystupovat ve prospěch jakéhokoliv politického subjektu. To není má práce a ani by to neměla být má práce.“
A takového člověka máme brát vážně? A máme tolerovat vládu, která takového člověka jmenuje koordinátorem strategické komunikace? Na to ať si odpoví každý sám.