Nenahraditelná faleš

Jednou z profesí ohrožených takzvaně umělou inteligencí bude žurnalistika. Jestli něco nástroje umělé inteligence ovládají, jsou to shromažďování a zpracovávání informací.
Z tohoto úhlu pohledu by se o svou živnost měli obávat i všichni ti, kdo jsou placeni za šíření propagandy. Nebo snad ne?
Musíme si uvědomit, že umělá inteligence není programována, aby se před někým hrbila, aby myslila na to, jak uživí rodinu a poplatí všechny složenky, není motivována luxusním bydlením a zahraničními dovolenými, a nemusí svému okolí dávat najevo, jak moc že stojí na té správné straně.
V tomto jsou propagandisté nezastupitelní. Co charakterizuje většinu českých mainstreamových novinářů? Že dokážou s vážnou tváří psát, že:
1) Joe Biden je naprosto zdravotně v pořádku.
2) Ukrajina nad Ruskem drtivě vítězí, a to již dávno válku prohrálo.
3) Volodymyr Zelenskyj je ryzí demokrat, ač jsou v zemi zakázány opoziční strany i média, volby se nekonají, a korupce dosahuje obřích rozměrů.
4) Zelenského popularita je mezi obyvatelstvem vysoká a neochvějná.
5) Evropská unie žádné závažné ekonomické problémy nemá, a pokud se ona zadlužuje, je to chvályhodný proces. To jen Rusko již tři roky bankrotuje, a evropské sankce mu již nejméně desetkrát zlomily vaz.
6) Evropa migraci bez problémů zvládá, až na pouliční gangy, náboženskou radikalizaci na školách a rostoucí femicidu. Řecko a Itálie varují před novou masivní migrační vlnou z Libye. Samotný německý kancléř Merz přiznává, že Německo migraci nezvládlo, heslu „Wir schaffen es“ navzdory.
7) Green Deal je spásou lidstva i celé planety. Nějaké emisní povolenky nás přece nerozházejí. Zvláště, když se všichni utápíme v blahobytu.
8) Genocida v Gaze není genocidou, ale bojem za svobodu a demokracii.
9) Prezident Petr Pavel jde všem příkladem, tak běda všem, kdo na světlo vytahují jeho kariérismus mezi 20. a 30. rokem života, kdy se připravoval hájit reálný socialismus se zbraní v ruce, a vůbec patřil k tehdejším společenským oporám, a nikoli ke ztroskotancům a vyděděncům, tedy dnešní terminologií řečeno, dezolátům.
10) Žádná cenzura tu není. To jen dezoláti nesmějí šířit dezinformace.
A kdo v jednotlivých bodech zastává opačné stanovisko, je ruský kolaborant. Nakonec jsou to však ti samí novináři, kteří nakonec píší o tom, že se Biden kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu nikdy neměl stát prezidentem, že Ukrajina prohrává, že Zelenskyj si vskutku jako autokrat počíná, a lidi nemá za sebou, ale v ulicích proti sobě, že zadluženost Evropské unie roste, v Berlíně je rudý chalífát, atd.
Takovým médiím má někdo věřit? Taková média mají být dávána za vzor objektivity dětem na školách?
Jako etalon propagandistů si uveďme vedoucího Programu bezpečnostních strategií a seniorního analytika Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Martina Svárovského (KDU-ČSL). To by patrně měl být guru bojovníků proti „dezinformacím.“ Pokud ovšem dezinformaci definujeme jako fakty nepodložený argument či prokazatelně na pravdě se nezakládající se výrok, dojdeme k závěru, že přesně toto splňuje Svárovského prohlášení z dubna 2022, kdy se vymezil vůči všem odborníkům, kteří varovali, že Ukrajina nemůže Rusko porazit (mezi ně patří rovněž profesor Drulák): „Je to nesmysl. Nevím, jaký vojenský stratég vyvodil cokoli z toho, že Rusko vyhraje. Rusko je těsně před porážkou. Chtěl bych ty vojenské stratégy vidět – a předpokládám, že tady jsou…Rusko prohraje. Tečka. To je jednoznačné. Otázka je, jak ta porážka bude vypadat a jak dlouho si zachová schopnost ohrožovat Evropu z některého z území Donbasu. Ale Rusko už prohrálo.“ Zbožné přání není rozbor, a nemělo by tak s ním být při rozhodování státu nakládáno.
Kdo bral podobné teze jako relevantní analýzu, podporoval zbytečné umírání lidí namísto snahy toto šílenství zastavit. Jistě si vzpomenete, jak opovržlivě se mainstream vyjadřoval o iniciativě Mír a spravedlnost z ledna 2023 a jejích představitelích. Tito lidé byli vykreslováni jako zrádci a kolaboranti s Ruskem. Kdyby jim bylo nasloucháno, bylo by dnes méně mrtvých a „poražené“ Rusko by se možná spokojilo s menším územním ziskem (nemluvě o situaci, kdyby byly dodrženy Minské dohody). Jestliže bude dopřáváno sluchu lidem typu pana Svárovského (kterého je možné vnímat jako nekorunovaného krále dezinformační scény), bude se bojovat do totálního zničení Ukrajiny. Představme si šachovou partii. Stává se, že od určitého stavu je zřejmé, kolikátým dalším tahem nastane neodvratný mat. Ten, kdo mu čelí, má dvě možnosti: Pokračovat v partii až do ze svého pohledu trpkého konce, nebo uznat porážku. V šachové partii jde toliko o figurky, ve válce ovšem o lidské životy. Iniciativa Mír a spravedlnost myslila v prvé řadě na ně.
Problém, jemuž evidentně čelíme, je, že ti, jimž by mělo být nasloucháno, jsou mediálně oktrojováni a dehonestováni, a těm, kteří by raději měli mlčet, je stále ještě početnou částí společnosti nasloucháno jako slovu Božímu.
Na druhou stranu by se propagandisté příliš radovat neměli. Nahraditelní jsou – a to různými „chatboty“, což jsou programy schopné simulovat jakoukoli konverzaci. Tak jako vidíme třeba na letištích jezdit sem a tam robotické vysavače, budeme brzy číst jedinou možnou pravdu vygenerovanou stejnými roboty. Oproti těm dnešním tyto nebude třeba živit.
Nezbývá než si přát, aby zejména v žurnalistice nastala technická revoluce co nejdříve. Protože to, co nám dosud servíruje, nelze pozřít, natož strávit.

Předkládaný sonet burcuje, že zatímco se hrají velmocenské hry, umírají lidé. A o ně především by zde mělo jít. Neboť tady jde o nás všechny.

Když je mat cílem…

Dvě barvy polí: Černá nebo bílá.
Figury na nich stejný výběr mají.
Kdo tahy volí? Půlnoc neodbila?
Rošády v dlaních: Koho zajímají?

Pěšec hned zmizí. Věž to chladnou nechá.
Jezdec pak do el na povel si skočí.
Dáma má vizi, král počítá echa,
kam pro ni došel, jaký přešel zločin.

Šach, navrch garde, střelec vzadu hrozí.
Strž pod hazardem, nikde žádní bozi.
Hraje se na čas v době dilemat.

Kdo všechno padne, a to pro jediné?
Je to tak snadné, když hra s válkou splyne:
Kdo myslí na nás, když je cílem mat?

Následující básně jsou věnovány propagandě a její nedůvěryhodnosti. Média mají v demokratické společnosti informovat. To je jejich funkce. Pokud místo toho agitují a šíří dogmata, od této funkce se hrubě odklánějí, což se samozřejmě podepisuje na stavu celé společnosti.

Na prodej

Psal za žold, prostý vojín v poli,
psal přesně podle zadání:
S tím, kdo mu platí, nezápolí,
jen svou dlaň k němu naklání.

Svůj názor svlékl bezodkladně,
měl zkrátka ten, jenž vyhoví.
Vítězství věstí troskám na dně,
a rekům chystá hřbitovy.

Dokud jen lhal, tak množil jmění,
až tehdy našel zatracení,
když za pravdu mu dali plat.

Jednou se každý vítr změní:
Kdo převléká tvář na znamení,
v mrazu pak nahý bude stát…

Když padnou sloupy…

Lidé již došli, aspoň v politice.
Recyklace zde vůbec nezabírá.
Ti, kteří jsou tam, požadují více.
Důvěra zemře, žije slepá víra.
To, co zas bují, to jsou politbyra.
Diskuse v tichu přešla na povely.
Frustrace s hněvem zatím zmasověly.
Že vládne prázdno, nikdo nezastírá.
Padá se na dno. Prý to růst je skvělý:
Když padnou sloupy, co strop podepírá?

Noviny cenné jsou jak poběhlice.
Kdo dnes ten papír s pachem otevírá?
Ve všech je psáno totéž, a to sice,
že jedni světci jsou, a druzí šmíra.
Ta přitom neví, proč to odebírá.
Myšlenky došly. Cení se jen střely.
Z otroků ještě kůži nesedřeli?
Konsensus slaví, pravda v koutě zmírá.
Vládne jen jeden postoj nabubřelý:
Když padnou sloupy, co strop podepírá?

Někdo jí v zlatě, jiný z popelnice.
Dávno je propast, kde byla jen škvíra:
Svět nemá srdce, nefunkční jsou plíce,
z mozku zbyl mok, jenž u zadku se stírá.
Kde chybí vize, zbývá bezmoc čirá.
Od argumentů přešli na apely,
ti, kteří vanu s děckem naklápěli,
až bylo pozdě. Scházela jim míra.
K lobotomii bez úderů spěli:
Když padnou sloupy, co strop podepírá?

Suť místo zdí dnes mnozí vystavěli.
Křeč přešla v kolaps. Báje vyprávěli.
Řeč visí jako hlava netopýra.
Ega těch malých jsou těžkými děly:
Když padnou sloupy, co strop podepírá?

Jen škrtnout postačí…

Když hoří statný les, pak u srdce vás bodne,
jak oheň polyká, co vánek hladil včera.
Zbývá jen popel smést. To v chuti nelahodné
je skrytá logika – jen člověk neví, která.

Když vzplane společnost – jak troud již byla suchá.
Jen škrtnout postačí – a vše se rázem vznítí.
Když davům zbývá kost – a panstvo voly kuchá,
chléb kvasí v koláči – a hněv je místo pití.

U obou požárů vždy byla nutná půda.
Nenávist z poháru směr svého toku udá.
Nenávist z poháru se kapkou neuhasí.

Čím větší lhostejnost, tím víc se oheň šíří.
V plamenech pojde most – propasti jsou hned čtyři.
V plamenech pojde most – až k Peklu vedou trasy…

Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/jen-skrtnout-postaci….mp3