V České republice máme daleko nejvyšší ceny energií na přepočet kupní síli vlastně dlouhodobě. My obyčejní občané dvakrát do roka nevěřícně zazíráme na složenkách na pevnou složku energií, která mnohdy tvoří řádově víc, než samotná faktická spotřeba elektřiny. Nicméně nijak neprotestujeme, vytáhneme peníze a platíme. Platíme německé zelené šílenství a stupiditu vlastních politiků. Platí i náš průmysl, který se tím zcela logicky stává nekonkurenceschopným. Vůči komu? No vůči všem, kteří mají energie levnější. Což jsou skoro všichni.
A protože my jsme průmyslová země, která se rozhodla se pupeční šňůrou provázat s velkým německým bratrem a být mu poskytovatelem levné půdy, levné práce a levných prostor, začínáme mít značný problém. Německo totiž přesně podle hesla, že když to funguje, tak to zdaň – ideálně zeleně, a když to fungovat přestane, tak to zadotuj oznámilo, že od 1.1. 2026 by rádo masivně podporovalo speciálním tarifem energeticky náročné podniky.
Cílem těchto, říkejme tomu dotací je, aby tyto podniky získaly elektřinu za cca 5 centů za kWh. Aktuálně to je zhruba 3,5 x tolik, plus mínus. Německý státní rozpočet by to mělo stát ohromný ranec, ale jelikož Němci nedělají malé chyby, nikoho to nemůže překvapit. Wir schaffen das. Tak jistě.
A k tomu všemu 3.9. německá vláda schválila návrh zákona o snížení poplatků za připojení k elektrické síti a snížení daně z elektřiny. Ze snížení poplatků by měly profitovat i domácnosti, zatímco snížení daně z elektřiny se bude týkat jen podniků ve zpracovatelském průmyslu, zemědělství a lesnictví.
A jediné, co mi z toho plyne je, že ať se na to dívám jak se na to dívám, tak my to „neschaffnem“. Nemáme šanci. Němci nás ještě podojí co to půjde, vyždímou z nás levně energii až se bude z Dukovan a uhelek kouřit, a pak se s dodavatelským průmyslem přesunou třeba do Rumunska nebo Turecka nebo kamkoliv jinam, kde díky nim nebude energie nedostatkovým a drahým zbožím.
Nám tu zbydou montovny místo úrodných polí, pár Mongolů na pracáku a prázdné ubytovny pro lidské roboty. To je vynikající deal, to každý vždycky chtěl. A nebo zatneme zuby, postavíme se na zadní než dostaneme ránu z milosti, odejdeme z Lipské burzy, okamžitě přestaneme upřednostňovat cokoliv byť jen s nádechem zeleného šílenství, odbouráme cenu za obnovitelné zdroje a pošleme k šípku „pár“ solárních baronů. Necháme si energii pro nás a přebytky budeme k německým ekosoudruhům posílat pěkně za draho, páč jinak by jim ty jejich větrníky a soláry s tou jejich přenosovou soustavou pěkně cvičily. A pak ať si to klidně dotují, po tom nám už nic.
No a pokud nic z toho neuděláme, tak asi zhasnem. Nejen obrazně.
pěkný článek, a nejlépe, kdyby byl celý nacpaný do nadpisu, nemusel bych ani hledat brýle 🙂
Třeba tento jejich nápad povede k urychlení založení koalice Středoevropských národů. Kdy všichni v našem prostoru uvidí co jsou Němci zač.
Re: Prma
Koalice nepomůže. Pomůže pouze vyskočit z toho šíleného kolotoče zelené barvy. Vysrat se na eurodotace, neplatit uhlíkové daně, vypovědět všecky smlouvy, které ten kolotoč pomáhají roztáčet.
A k tomu stavění se na zadní – úplně by stačilo prodávat Dojčákům elektřinu napřímo, ale za burzovní cenu.
Tak tak, od zelené pryč.
Ále to v nadpisu není.
V Japonsku pro obsedanty jako vy maj automaty na pouzite divci kalhotky, vam by asi stacilo kdyby pi. Markova mela o neco delsi prijmeni, idealne kdyby se psala jako v Rusku s ‚otcestvom‘
Proč vlastní zvrhlé japonské sny promítáte do jiných lidí ?
súhlas, borovička je lepšia. a keď už, tak fernet (ale ten jedine klasický, žiadne cukrové parfémované brečky)
K čemuž může koalice Střed dopomoci. Neboť společný postoj většího množství zemí bude mít podstatně větší váhu než když se sekneme sami. Nehledě na to, že pokud budeme chtít obchodovat, případně dovážet suroviny po moři budeme potřebovat přístup k moři přes spřátelené země.