19 listopadu, 2026

Nemáme-li se požrat…

Česká společnost je silně rozpolcena. Co pro jedny představuje krizi, je pro druhé žádoucím stavem. Co je pro jedny východiskem z krize, je pro druhé hrozbou. Obě dvě strany hodnotí tu druhou jako podvratnou a zrádnou s tím, že ohrožuje samotnou existenci České republiky.
Podívejme se nejprve na ty, kteří se pokládají za „stojící na správné straně“. Jsou to často lidé napojení na nejrůznější think-tanky, neziskové organizace, nadnárodní korporace a mainstreamová média. Jsou to lidé, kteří mnohdy získali vysokoškolský titul v oboru, který je poplatný danému režimu, a jejichž vzdělanostní úroveň by na vysokoškolský titul stačit neměla. Tito lidé jsou pak režimu zavázáni a jsou na něm existenčně závislí.
Shrňme si, jaké postoje tyto lidi charakterizují:
1) Členství v NATO nám zajišťuje bezpečnost. Vystoupení z něj by byla katastrofa a zrada. Obsadilo by nás Rusko.
2) Musíme podporovat válku na Ukrajině. Ukrajina nesmí prohrát. Za jakoukoliv cenu musíme zvýšit výdaje na zbrojení. Je axiomem, že tato válka je nikým nevyprovokovanou agresí ze strany Ruska, které se rozhodlo dobýt svět.
3) Evropská unie garantuje náš ekonomický blahobyt. Vystoupení z ní by byla ekonomická sebevražda a zrada.
4) Žijeme v demokratické a svobodné zemi. Demokracii nám zajišťují EU a NATO. Kdo proti těmto organizacím vystupuje či je kritizuje, škodí demokracii. Proto má být jeho svoboda slova omezena či přímo potlačena.
5) Jediná správná média jsou veřejnoprávní, neboť stojí pevně za EU, NATO a Ukrajinou a šíří správné názory. Těm špatným nedají prostor.
6) Máme svobodné školství, které dětem vštěpuje správné hodnoty.
7) Naším největším nepřítelem je Rusko, které musí být zničeno. Velkou hrozbou je též Čína.
8) Stávající systém je ten nejlepší možný. Bude tady na věky. Musíme ho ale bránit. Jinak nastane totalita a apokalypsa.
9) Naše společnost je jednotná. Pak jsou tu jen podvratné živly. Ty nazýváme dezoláty a nepovažujeme je za sobě rovné. Proti nim bojujeme.
10) Jediné přijatelné politické strany jsou ty, které podporují naše členství v EU a NATO. Ostatní by měly být zrušeny.

Sdílíme prázdnou množinu…

Oproti tomu je tu početná skupina obyvatelstva, která nepatří k oporám režimu ani systému a kterou děsí migrační politika elit, Green Deal či militarizace společnosti. Tito lidé jsou frustrovaní, že jim nikdo nenaslouchá, a pouze je nálepkuje a odsuzuje.
Shrňme si nyní jejich postoje:
1) Členství v NATO z nás dělá terč. Nechceme být Ruskem či Íránem vnímáni jako hrozba. Nesouhlasíme se zabíjením civilistů v Iráku, Libyi či v Afghánistánu. Útok na vlak v Grdelické soutěsce byl zločin na civilistech. Buď můžeme vytvořit obranný pakt na půdorysu Střední a Východní Evropy nebo se stát neutrálním nárazníkovým pásmem (tvořeným výše uvedenými zeměmi) mezi velmocemi, který ani jedna z velmocí nenapadne, neboť ji mimo jiné chrání.
2) Rusko sice Ukrajinu napadlo, ale tomu předcházela celá řada barevných revolucí v jeho sousedství financovaných USA (nemluvě o napadení Iráku či Libye). Rusko se mohlo cítit ohroženo expanzí NATO ke svým hranicím. Předchozí mírové dohody (z Minsku) byly Západem sabotovány. Od počátku konfliktu na Ukrajině bylo nepravděpodobné, že by Ukrajina Rusko porazila, a to i s velmi silnou vojenskou a ekonomickou podporou Západu. Rusko mělo být tímto konfliktem oslabeno, ovšem za cenu mnoha zmařených životů. Chceme mírová jednání, ne nekonečné dodávky zbraní na Ukrajině. Nechceme podporovat válku na Ukrajině, kterou ta nemůže vyhrát, do posledního Ukrajince. Ostře odsuzujeme finanční sbírky na zbraně, které následně zabíjejí nevinné civilisty. Nesouhlasíme s konceptem kolektivní viny aplikovaným na každého ruského občana.
3) Evropská unie nestojí na pilířích, které při svém vzniku deklarovala jako své opěrné. Místo mírových jednání podporuje válku. Místo sociální rovnováhy prohlubuje sociální konflikt. Místo apelu na rozmanitost názorů prosazuje tvrdou cenzuru. Alternativou je ekonomická spolupráce na půdorysu V4, a klidně širším, se zahrnutím dalších středo- a východoevropských států.
4) Je třeba proti systému globální moci bojovat. Nic nám nedává, pouze bere. Bojíme se svobodně mluvit, máme strach z následků. NATO mělo zaniknout spolu s Varšavskou smlouvou. Jeho existence nevede k vyšší bezpečnosti, ale eskaluje konflikty lokální v celosvětové.
5) Mainstreamová média stojí na straně velkokapitálu a nadnárodních korporací. Jsou to média zrádná, která šíří propagandu a vedou nás do záhuby. Neinformují, ale agitují v neprospěch zájmů České republiky.
6) Indoktrinační systém na školách mrzačí naše děti. Zpochybňuje jejich identitu, prohlubuje jejich komplexy. Neučí je myslet, ale vštěpuje jim, co si myslet mají. Učitel se buď přizpůsobí indoktrinačním osnovám, nebo mu je učit znemožněno.
7) Naším největším nepřítelem jsou byrokratické ideologické kruhy v Evropské unii. Berou nám svobodu a ženou nás do zničující války s Ruskem.
8) Stávající systém je neudržitelný. Je pro většinu z nás toxický a hroutí se. Zisk jako hlavní motor všeho vede k tomu, že zdravotnictví neuzdravuje, ale tráví, že životní prostředí je zaplaveno plasty, že prosperují zbrojaři, ale strádají lidé, kteří si přejí žít v míru, atd. Je třeba k tomuto systému hledat alternativu.
9) Nežijeme ve svobodné společnosti. Jsme obklopeni cenzurou, tvrdými kontrolními mechanismy a v případě, že prezentujeme názory odlišné od oficiálních, čelíme represi.
10) Volby jsou pouze zástěrkou. Jedna strana je jako druhá, k naší poptávce chybí nabídka.

Indikátor strachu

Na první pohled je zřejmé, že sebemenší průnik mezi oběma množinami naší populace neexistuje. Jedni si přejí potřít ty druhé. To ale nemá ve svém důsledku pro nikoho pozitivní výhled. Kdo hodlá druhé zavírat za špatné postoje do vězení, sám v něm může skončit. Kdo se tetelí, jak bude za zradu druhé věšet, může sám viset mezi prvními. To by měli vzít na vědomí všichni. Kam vede spirála nenávisti, ukazuje již po několik desetiletí izraelská společnost s nekonečnem vylámaných zubů a zaslepených očí.
Je zde nějaké hledisko, na jehož základě je možné obě výše uvedené názorové skupiny porovnat?
Co by mělo být zjevné, je obava stávajícího systému z kritiky. Jakmile se kdokoli obává kritiky, ukazuje svou slabost. Kdo má pádné argumenty, nepotřebuje cenzuru. Kdo se může prezentovat výsledky svých činů, nepotřebuje klamavou reklamu.
Kdo naopak utužuje kontrolní mechanismy, evidentně kontrolu ztrácí. Kdo má potřebu diskusi redukovat, diskutovat neumí či nemůže. Kdo nařizuje a velí, nedokáže druhé lidi přesvědčit jinak než těmi příkazy.

Zakázané bádání?

Dalším důležitým aspektem v posuzování hypotéz je oddělení přání a tužeb od popisu reality. Jedna věc je, co ten který člověk chce, aby se stalo, a druhá, co se skutečně děje. Má-li člověk cokoli co nejpřesněji analyzovat, musí vycházet z faktů, a nemůže si kladení některých otázek zakázat jen proto, že mohou být pro někoho nepříjemné.
Nulová hypotéza v tomto případě zní: Na světě existuje pouze jediná supervelmoc, a to jsou Spojené státy americké.
Alternativní hypotéza k ní říká, že unipolární svět je nahrazován světem multipolárním, v němž vedle USA hrají rovnocennou roli ekonomicky expandující Čína, vojensky posílené Rusko a industrializující se Indie. Naopak evropské státy, které patřily k mocnostem do 19. století včetně (Francie, Velká Británie, Holandsko, Španělsko, Portugalsko a sjednocené Německo), se nyní ocitají na periferii.

Skutečně to funguje?

Do třetice je tu osobní zkušenost každého z nás. Každý jedinec, který je aspoň trochu schopen přemýšlet, by si měl umět utvořit názor na to, zda jednotlivé společenské oblasti fungují a jak se rozvíjejí.
Zda rodina prosperuje, mezigenerační vazby jsou posilovány, partnerské vztahy jsou stabilní, děti jsou vychovávány v silné osobnosti, nebo zda převládají krizové faktory (plodnost je nízká, mezigenerační vztahy jsou zpřetrhány, partneři se sobě odcizují, páry se rozpadají, děti trpí atd.).
Jestli se daří účinně bojovat ve světě s hladomory, nebo je na prvním místě zisk zbrojařských a farmaceutických koncernů.
Zda je umělá inteligence využívána ke kvalitnějšímu a bezpečnějšímu životu většiny lidí, nebo o tomu, aby je nahradila a kontrolovala, a učinila z nich nepotřebné.
Jinými slovy, téměř každý z nás by měl zhodnotit, jestli je stávající systém funkční (klidně s chybami, které však zvládne opravit), nebo vykazuje znaky, že narazil na meze svých možností. Chce to jediné: Být k sobě upřímný, a nic si nenalhávat.
Jistě, jsou tady ti, kteří jsou odměňováni za propagaci systému, ať si o něm myslí cokoli. Těch ale za prvé není většina, a za druhé nebudou odměňováni věčně.

Budoucnost jako společný jmenovatel?

Nemá-li se naše společnost navzájem požrat, je třeba stanovit mantinely, v nichž budou moci obě znesvářené skupiny navázat racionální diskusi, tedy takovou, kdy nikdo nebude napadán, zesměšňován či hanoben, a kdy klíčovou bude síla toho kterého argumentu. Z diskuse se musí vytratit dogmata a tabu a rovněž hysterie, kdy namísto pravdivosti má ostatní přesvědčit hlasitost dotyčného.
Nenechme se strhávat k nenávisti. Vysvětlujme světové dění v souvislostech. Pokládejme otázky. Ukažme, že pochybování není slabost, a že jediná teorie je v jakémkoli vědním oboru podezřelá.
Setkávejme se. Nezůstávejme v prostředí virtuálním, odtrženém od reality. Mluvme s těmi druhými přímo. To je nejlepší způsob, jak nebýt něčím nástrojem a pod něčí kontrolou.
Neusilujme o společnost stejných frází za doprovodu sladěného kroku.
Jedna věc, která obě dvě znesvářené strany naší společnosti spojuje, tu totiž přece jenom je: Obava o naši budoucnost. Sice se bojíme protikladných věcí, ale i tak lze konstatovat, že oběma znesvářeným aktérům jde o budoucnost našeho státu. Zkusme ji tedy položit jako společný jmenovatel vzájemné diskuse. Pak možná společnou (nikoli shodnou) řeč najdeme.

Rozpolcená

Není to příkop. Hluboká je díra,
jež dělí světy zcela protikladné.
Trní je husté, že se neprodírá
skrze něj nikdo. Jen ten osten vládne.

Žádná zeď, která prostor uzavírá,
netísní tolik jako fráze chladné,
zvlášť, když se přidá fanatická víra,
potom i zbytek zpětné vazby padne.

Není to snadné: Kdo jsou odříznuti,
ti světlo za dne tmou nazývat nutí,
současně temno světlem oni zvou.

Svoboda chřadne, uvězněna v suti
dogmat, jimiž ty slabé balamutí
kněží, co musí stále mlít tu svou…

One thought on “Nemáme-li se požrat…”

  1. Výborná analýza. Libtardí světonázor by se určitě dal rozvést, jeho základním pilířem je nesmiřitelný boj proti jakékoliv formě rasismu a také globální zodpovědnost za důstojné podmínky pro život všech lidí na zeměkouli.

    První část předchozího souvětí se u nás poprvé výrazně demonstrovala Matiční zdí (koukám už 1998), tou druhou se samozřejmě myslí zodpovědnost a podřízenost bílé rasy (poklekněte před BLM a rozdělte se o své bohatství).

    Oboje je v lepšolidech, s kterými se každodenně potkávám, absolutně zažrané.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *