… nebo taky ne

Je po volbách, pomyslné karty jsou rozdány, jen někteří účastníci kolem sebe ještě kopou, případně ukázkově trucují a pletichaří. Můžeme podlehnout spokojenosti, že pro volební výsledek jsme udělali co bylo v našich silách a dát si do dalších volen oddych … nebo taky ne.

Východní blok prohrál studenou válku díky tzv. „soft power“, což se může přeložit jako měkká síla, kterou nebylo nic jiného než umně vedená mediální propaganda. Základem bylo mistrné ovládání, resp. formování mediálního prostoru. Než jsme se stačili rozkoukat, jak to vlastně funguje, tak jsme se stali kolonií, jejichž obyvatelům je cizinou prodávána i voda, která tady naprší … samozřejmostí pak je, že tu vodovodní infrastrukturu udržujeme na své náklady. Kdo se zajímá, proč jsme se dostali tam, kde jsme, tak musel dojít k poznání, že klíčem je mediální prostor – tohle je opravdu ten hlavní a základní pilíř. Druhým jsou peníze, resp. možnost tisknout peníze v neomezeném množství. Stroj na peníze nevlastníme, proto nemá praktický smysl se tímto zabývat. Můžeme se s tím smířit … nebo taky ne.

To co ovšem ovlivnit můžeme je mediální prostor …

Na té naší alternativní scéně v podstatě není moc aktivně vystupujících – těch kteří mají svoje blogy, svoje „zpravodajské“ weby nebo streamovací kanály opravdu moc není. Trošku početnější skupinu tvoří diskutující pod články nebo jinými výstupy těch nejaktivnějších. Tyto dvě skupiny v podstatě významným způsobem přispívají a tedy formují mediální prostor v Česku.

Co dělat

Jak jsme psal výše – můžeme podlehnout pocitu uspokojení že do voleb jsme udělali maximum pro dobrý výsledek a současně podlehnout skepsi, že nyní jako jednotlivci už nic nezmůžeme … nebo taky ne.

Není ovšem větší nepravdy než tvrzení, že nic nezmůžeme a tedy máme čekat do dalšího předvolebního klání. Nic není dál od pravdy. Jestliže v „horké“ válce vyhrává ten, kdo lépe ovládá zbraně na zabíjení, má jich více a lepších, má robustnější ekonomiku a dostupnější vstupní zdroje, pak v utkání formátu „soft power“ vítězí ten, kdo je nebo bude lepší v mediálním prostoru, kdo je vzdělanější a chytřejší. Na straně strategických plánovačů KoZa je ale jeden velmi významný strategický problém – v podstatě musí občany neustále přesvědčovat o pravém opaku toho, co fakticky dělají. Toto je jejich největší slabina. Jen si vzpomeňte – před a těsně po r. 1989 se mediálním prostorem neslo, jak nám chce Západ pomoci, jak občanská společnost je pro naše dobro, stejně tak, jako všechny ty korporátní služby ZADARMO. Přitom pravda vyplave na hladinu jako olej … ale vždy se zpožděním.

Takže, můžeme do dalších voleb nic nedělat a pasivně čekat co bude, s jakou fintou na nás opět vyrukují. Můžeme taky aktivně rozebírat, kritizovat a zesměšňovat všechny ty události a finty, které demaskujeme čím dál rychleji … nebo taky ne.

Můžeme si ale taky uvědomit, že den má 24 hodin, což platí pro všechny, kteří tvoří příjemce v tom našem mediálním prostoru. Pokud se smíříme s tím, že část času lidé věnují spánku, část rodině, práci, koníčkům, pak časový úsek, který mohou věnovat nějakému přehledu zpráv nebo společenským informacím, které jsou v mediálním prostoru pro ně určeny, není velký. A v podstatě jde o to, jak s tímto dostupným časovým oknem ti aktivnější naloží – mohou ho vyplnit rozebíráním a kritikou kroků aktuálně vládnoucích elit … nebo taky ne.

Další výhoda na naší straně je, jaké elity generuje do vedoucích pozic současný finanční kapitalismus, který je v podstatě založen jen na spekulacích. Oproti reálnému kapitalismu, který produkoval a soutěžil v reálných výrobcích, což nutně generovalo do vedoucích pozic osobnosti prakticky vzdělané s nutnými konkrétními znalostmi a logikou, pak nyní proti nám stojí jiný typ lídrů. Ve spekulativním kapitalismu nepostupují nahoru technici a vědci s reálnými znalostmi, ale prodavačky mobilů a obdobní, kteří jsou výborní ve vyvolávání zdání, emocí a umí dát najevo své ukázkové zděšení nebo vyrukují s opravdu hodně barevnou powerpointovou prezentaci, aby zaujali a postoupili na žebříčku směrem nahoru. Můžeme této faktické situace využít … nebo taky ne.

Připomínám Hamplům zákon, který zní: Schopnější vítězí nad méně schopnějšími, vzdělanější vládnou méně vzdělaným a ti, kdo jsou připraveni, porážejí nepřipravené

… nebo taky ne

Dosah našich, alternativních, médií se zvětšuje. Pomalu, ale jistě. Navíc příklon na naší stranu je jednosměrný. Neztrácejme tedy čas komentováním a kritizováním něčeho co se stalo nebo právě děje. To jsou všechno události, které již z principu nelze ovlivnit. Můžeme ovlivnit jen události, které nastanou v budoucnu. Míra úspěšného budoucího ovlivnění je pak přímo závislá na míře a kvalitě ovlivnění dnešního mediálního prostoru. Budeme-li diskutovat výhradně o tom, jaký stát chceme, jak má fungovat a jak k němu prakticky dojít, pak nastanou zákonitě tři věci:

1. v mediálním prostoru se začne objevovat poptávka po změně, která bude zcela konkrétní
2. lidé budou mít méně příležitostí získat nepodstatné informace typů kritiky, rozborů něčeho, co již běží a tedy nelze ovlivnit
3. poznaná zákonitost pak říká, že tam kde je poptávka, je otázkou času, než se objeví nabídka.

Proto se tímto obracím na všechny ty, kteří aktivně přispívají do mediálního prostoru, aby dávali ve svých výstupech přednost tématům, které ze zabývají, jaký stát chceme, jaký by měl mít smysl, funkce a jak k němu reálně dojít. Z historického hlediska je právě nyní nejvhodnější doba – impérium KoZa kolabuje a rozpadá se, a současně se formuje nový globální řád. V období těchto velkých změn mají i malé státy příležitost něco ovlivnit ve svůj prospěch, protože dosavadní hegemoni mají zcela jiné starosti než si vynucovat poslušnost svých malých vazalů. Buď tedy přijdeme, pomocí článkových diskuzí, k našemu budoucímu státnímu modelu sami nebo nám OPĚT bude v pravý čas nadiktován model jiný, někým, kdo všechny zákonitosti mediálního prostoru chápe a ovládá lépe. Je nad slunce jasné, že model vymyšlený a nadiktovaný nám někým jiným nebude asi to pravé ořechové pro zájmy obyvatel české kotlinky.

Buď tedy budeme aktivní a možná uspějeme nebo budeme pasivní a zcela určitě opět prohrajeme.

Při rozpadu východního bloku existoval Prognostický ústav, ze kterého nakonec vzešla většina kádrů polistopadového vývoje. Nyní jsme v situaci, kdy peníze na vytvoření a činnost Prognostického ústavu č. II nemáme, ale přesto něco obdobného vzniká. Za průkopníka můžeme považovat P. Hampla, který založil a provozuje Jungmannovu národní akademii. Dalším, který k problému přistoupil systematicky je P. Drulák založením spolku Svatopluk. Obdobných aktivit je samozřejmě více – např. Youtube kanály na čele TV P. Bureš, blogy, kde vlajkonošem může být Vidlák s Litterate, co druhou neděli pokec nad VIZÍ u R. Valenčíka a další.

Proč to vzpomínám? … ze středu kolem P. Hampla a Jungmannovy národní akademie se dalo pár lidí dohromady a sepsali základní balík otázek, které bychom měli řešit a vyřešit v celospolečenské diskuzi. Aby to mělo nějakou „štábní kulturu, tak rozdělení je tematicky podle virtuálních ministerstvech. Mimochodem – struktura ministerstev byla převzata z návrhu Ing. Blahynky … proč vymýšlet něco, co jiný má už promyšlené, že ano? Zvláštní postavení má sekce „0 – Rada státu“ – tohle jsou okruhy otázek, které se týkají celého státu všeobecně. Ten základní balík otázek najdete pak >>> zde. <<< Jedná se opravdu o základní návrh, nikdo si nedělá nárok na dokonalost, ale rozhodně je to lepší než nic nebo, jak se říká, drátem do oka 🙂 .

Je opravdu jen a jen na nás, jak k budoucnosti své a hlavně svých potomků sami přistoupíme … můžeme se pokusit a mít šanci něco ovlivnit, nebo promrhat čas zbytečnými rozbory a kritikou probíhajících dějů, které již z principu nejdou ovlivnit a což ve výsledku obnáší jistotu opětovné prohry v budoucnu. K obdobnému výsledku s naprostou jistotou bude směřovat i strategie čekání na lídra (který vše zařídí za nás) nebo spoléhání se, že nějaká jednorázová „hurá akce“ prosadí tolik potřebné změny.