V pátek 17. 11. 1989 jsem byl na zkoušce studentského Divadla pro lidi v Tišnově. Kde jsme zkoušeli v budově gymnázia díky jeho řediteli Milanu Novotnému.
Studoval jsem 1. ročník právnické fakulty v Brně. O víkendu začaly zaznívat zprávy o násilném ukončení demonstrace na pražské Národní třídě. Během soboty 18. 11. 1989 jsem získal z vysílání BBC pro Moravu, Slezsko i Čechy informace o násilném potlačení průvodů studentů. Že se děje něco velkého, bylo jasné v neděli večer, kdy televize dementovala zprávy o úmrtí Martina Šmída a televizní program po 20. hodině byl posunut s odůvodněním, že bude mimořádný projev. Po delším čekání vystoupil předseda české vlády František Pitra, jenž nic zajímavého neřekl. Avšak bylo jasné, že se něco děje. Jinak by Československá televize nezměnila program s projevem premiéra o ničem.
Následující pondělí 20. 11. 1989 jsme od rána hltali Svobodné slovo, které uveřejnilo provolání Československé strany socialistické odsuzující zásah na pražské Národní třídě, jehož autoři byli představitelé socialistů Stanislav Křeček, Jan Škoda a Jiří Vyvadil. Obdobné provolání Socialistického svazu mládeže bylo v Mladé frontě. Tyto dva deníky byly prvními informačními prostředky stavícími se na protitotalitní stranu. Na právnické fakultě v ten den probíhala slavnostní imatrikulace prvního ročníku, která byla klidná. Nevím již, čí to byl nápad, ale bylo určeno, že v úterý se studenti shromáždí na přednáškách v kulturním sále na Musilově ulici, byť přednášky nemají. Přirozeně docházelo k domluvám mezi studenty na kolejích, kde jsem však jako Brňán nebydlel. Na Městském sekretariátu Československé strany socialistické, na jejíž diskusní fóra, kde se otevřeně debatovalo o okupaci 1968, jsem již dříve chodil, jsem se dozvěděl o podvečerní demonstraci na náměstí Svobody.
Proti případným úderům pendrekem při rozehnání demonstrace jsem si pod rifle navlékl asi troje podvlíkačky, vzal si několik triček, košil, svetrů, koženou bundu a rukavice. Vyhrabal jsem staré brýle, jejichž rozbití bych nelitoval. Při cestě na demonstraci mi bylo v šalině horko. Ovšem nejen z mnoha vrstev oblečení, ale i z toho, že byla narvaná. Viděl jsem i pěšky jdoucí houfy. Na náměstí Svobody jsem došel pěšky, protože šaliny nemohly přes náměstí kvůli davu jet. Cestou jsem zahlédl v přilehlých ulicích policejní ozbrojence. Vlastní demonstrace byla velkým zážitkem lidské solidarity a touhy po změně režimu. Připravení ozbrojenci nezasáhli a v dalších dnech již v centru města nebyli. Zvonilo se klíči na znamení, že režimu zvoní umíráček, a bylo rozhodnuto scházet se každý den.
V úterý 21. 11. byl sál na Musilově ulici naplněn k prasknutí. Přednášku měl odborný asistent Jan Svatoň, pozdější děkan, ale ani ji nezahájil. Probíhala diskuse mezi studenty a skupinou fakultních funkcionářů, kteří se dozvěděli o shromáždění studentů a snažili se jej pacifikovat. Měli podporu několika komunisticky zaměřených studentů. Po vystoupení jednoho takového prorežimního studenta, jehož slova by se dala shrnout tak, že komunistická strana sama připravuje reformy a opozice neví, co chce, tak dejme čas na reformy prováděné shora, jsem vystoupil se slovy: „Možná nevíme, co chceme, ale jistě víme, co nechceme a to je krev na pražské dlažbě. Komunistická strana není jediná a reformy připravuje i socialistická strana“ atd. Studenti odhlasovali vstup do stávky a zvolili stávkový výbor fakulty, jehož předsedou se stal nejstarší student Ing. Radim Opletal, jenž již jednu vysokou školu měl a byl člen komunistické strany, a členy Michael Bartončík, Pavel Blažek (ministr spravedlnosti 2012-13 a 2021-25), Martin Bouček, Aleš Dvorský, Rudolf Grochal, Karel Hejč, Petr Herman, Zdeněk Koudelka, Richard Krpač, Markéta Kubátová, Jan Levíček, Pavlína Macháčková, Martin Maleček, Tomáš Palík, Martin Podrápský, Tomáš Richter, Vojtěch Šimíček (ústavní soudce 2014-24), Roman Vaněk, Martin Vrbík, Michal Zahnáš. Jména jsem napsal podle vzpomínek svých a kolegů, ale zvolený stávkový výbor byl užší (asi 10 lidí) a další s ním spolupracovali.
Stávkový výbor jednal s vedením fakulty o vyšetřování zásahu na Národní třídě, působení nekomunistických stran na fakultě i o tom, že nechceme oslovení „soudruh“. Aby vedení fakulty s jednáním zprvu souhlasilo, vystupoval stávkový výbor jako rozšířený fakultní výbor Socialistického svazu mládeže. Proděkan Milan Pekárek proklamoval, že stávku studentů lze považovat za neomluvenou absenci s možností neudělení zápočtu. Na znamení stávky studenti nosili československou trikolóru. Když mne vyučující římského práva Jiří Bílý, s nímž jsem se znal díky zájmu o heraldiku, uviděl s trikolórou, řekl: „Já se za vás přimluvím, až vás budou vyhazovat.“.
Někteří učitelé prostě nevěřili v úspěšnost převratu a byli opatrní. Studenty respektovaný odborník, asistent katedry mezinárodního práva a pozdější soudce Ústavního soudu i Evropského soudního dvora Jiří Malenovský odmítl na shromáždění studentů odpovědět na otázku studenta a pozdějšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka, zda byla invaze vojsk pěti státu Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 v souladu s mezinárodním právem. Lhát nechtěl, ale nevěřil v úspěch revoluční změny a obával se následků, pokud by řekl pravdu.
Následně studenti započali plakátovací akci, kdy vylepovali své požadavky a hesla. V noci příslušníci Lidových milicí a bezpečnosti vše strhávali. Řada studentek do úmoru přepisovala na psacích strojích letáky. Jiní odjeli domů a další dobu prožívali jako prázdniny. Obavu o úspěch stávky jsem měl do čtvrtka 23. 11. večer, kdy jsem v televizi uviděl, jak v pražské ČKD vypískali pražského městského tajemníka KSČ Miroslava Štěpána. Dělníci se přidali ke studentům, tím režim ztratil základnu, ke které se hlásil. Ze Štěpánova výrazu bylo zřejmé, že je šokován. Když se dělnici postavili proti nim, totalita prohrála. Spojení se zaměstnanci bylo klíčové. V den Štěpánova debaklu v ČKD 23. 11. podpořila studenty Československá televize a vzpoura proti režimu zvítězila, což potvrdily sobotní a nedělní demonstrace na pražské Letné a následná generální stávka 27. 11. 2019.
Účastnil jsem se výjezdů umělců a studentů mezi zaměstnance do závodů s žádostí o podporu, kde jsme byli dobře přijímání. Komunističtí ředitelé podniků nebránili našemu vstupu do podniků a přerušení práce. Dnes, kdy se společnost sociálně rozděluje, považuji srozumění mezi dělníky, umělci a studenty za výrazný listopadový dojem.
Pamatuji si na diskuzi v Královopolské strojírně Brno nebo v tiskárně na dnešním Moravském náměstí v Brně, tehdy Rudé armády, kde jsem byl s Pavlem Blažkem a kde se tiskly moravské mutace většiny celostátních novin, včetně režimního Rudého práva i studenty podporující Mladé fronty. To bylo pikantní. Tiskaři pro potřeby studentů udělali finanční sbírku. Iniciátorem akce byl můj táta Zdeněk Koudelka st., který byl vyučen tiskařem a v tiskárně dlouho pracoval. Rovněž se pamatuji na setkání v sále moravského města, kde byl za divadelníky přítomen herec Státního divadla Brno Josef Karlík. Lidé byli váhaví. Proti nám vystoupil příznivec starých pořádků a poukazoval na to, že studenti a divadelníci mohou studovat a hrát díky penězům zajištěnými komunistickou vládou. Oponoval jsem, že daně platí všichni, i nekomunisté a těch je více než komunistů. Sál se pak přidal na naši stranu.
Po generální stávce 27. 11. 1989 komunisté vše vzdali a studentská stávka se změnila ve stávku okupační. Stávkový výbor zakázal některým učitelům vstup na fakultu a ovládl ji. Děkan Eduard Vlček začal postupně respektovat stávkový výbor, byl oblíbený pedagog a nebyl vyzván studenty k rezignaci, jak se to stalo jiným děkanům. Odstoupil z funkce sám až později v roce 1990. Vlček byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění, proto se během stávky často zdržoval na zasedání parlamentu a fakultu fakticky řídil proděkan Lubomír Kubů. Poslanci Eduardu Vlčkovi jsme již koncem léta 1989 zaslali petici proti trestu smrti, která vznikla na půdě našeho amatérského Divadla pro lidi.
Stávkový výbor spolupracoval s oblíbenými učiteli (první polistopadový děkan Jiří Kroupa, tělocvikáři Jan Urválek a Věra Večeřová) a obsadil kanceláře učitelů marxismu-leninismu. Zábor fakultního oddělení univerzitní katedry marxismu-leninismu provedli Rudolf Grochal a Roman Vaněk. Rudolf Grochal vzpomínal, že když z kanceláře vyhazovali vedoucího oddělení a proděkana Milana Špičáka usmál se na ně a řekl: „Jo soudruzi, já už jdu, už jdu. Ale já se zase vrátím, no a potom zase půjdete vy.“. Roman Vaněk na to odsekl: „To asi těžko, pane Špičáku.“ a pochopili, že už je to hop nebo trop. Stávkový výbor měl klíče od fakulty, peníze ze sbírek, potraviny z menzy, k dispozici auta. Pochopil jsem Leninův výrok: „Moc ležela na ulici, tak jsme ji zvedli.“. Ovšem symbol normalizačního komunismu na brněnských právech Špičák byl jako představitel obrozeneckého proudu komunistů po roce 1968 vyhozen z Vojenské akademie, takže se po listopadu 1989 dočkal rehabilitace na Vojenské akademii, dnešní Univerzitě obrany. To jsou paradoxy.
Byl jsem vyslán do Moravského vysokoškolského stávkového výboru v Brně ve Vysokoškolském klubu na Gorkého, což byl fakticky výbor brněnských vysokých škol, a jednou jsem se účastnil zasedání Celostátního koordinačního stávkového výboru vysokých škol v pražském divadle Disk, kde jsem se poprvé setkal s bratislavskými požadavky na posílení Slovenska. Bezprostředně jsem slyšel studentské vůdce Martina Mejstříka, kterým mou důvěru nezískal, a Šimona Pánka, jehož názory byly rozumné. Častěji se za Brno účastnil jednání celostátního výboru další student z brněnské právnické fakulty Pavel Blažek.
Na právnické fakultě vzniklo i Občanské fórum zaměstnanců v čele s nestraníky – profesorem finančního práva Vladimírem Zahálkou (postrachem studentů) a právním historikem a pozdějším československým ústavním soudcem Pavlem Matesem, ale bez valného vlivu. Proto bylo vedení fakultního Občanského fóra převoleno a do čela se dostal studenty podporovaný odborný asistent Jiří Kroupa, který byl vyškrtnut z komunistické strany na počátku normalizace v roce 1970[1] a v březnu 1990 se stal děkanem. Studenti se do aktivit Občanského fóra nezapojili. Pro mne to byla cizí politická organizace i v místě bydliště. Zklamalo mne, když se postavilo v prosinci 1989 proti přímé volbě prezidenta, protože domluvilo volbu Václava Havla komunistickým Federálním shromážděním. Přímá volba prezidenta je významný prvek rozšiřování vlivu občanů na politiku. Občanské fórum jsem nevolil, politicky jsem byl činný v Československé straně socialistické.
Asi 77% učitelů bylo v komunistické straně.[2] Někteří pocházeli z levicového prostředí a byli přesvědčenými komunisty, nejen formálními. Na fakultě měla Komunistická strana Československa dvě základní organizace, v jejichž rámci pracovaly skupiny. Předsedy základních organizací byli odborný asistent a pozdější ústavní soudce Jan Filip a odborný asistent a pozdější děkan Josef Bejček. Nad nimi byl Celozávodní (fakultní) výbor pod předsednictvím docenta občanského práva Jana Hurdíka. Pozice předsedů základních organizací byla zatížená administrativou a skutečně vlivní komunisté (děkan, proděkani, profesoři) o ni nestáli. Odborní asistenti, kteří byli většinou věkově mladší, neměli vždy stejné názory jako starší komunisté a část postupně podpořila i jako členi komunistické strany studenty. Pro mne nebylo rozhodující, zda byl někdo ve straně, ale jak jednal. Po 17. listopadu došlo k sloučení základních organizací do jedné, učitelé postupně ze strany vystupovali a pak komunistická strana ukončila na fakultě činnost.
V Praze ukončili stávku až 29. 12. 1989 při příležitosti volby Václava Havla prezidentem. V Brně se stávka rozplynula v polovině prosince. Což dokazuje, že když jsem 9. 12. večer volal z Moravského vysokoškolského stávkového výboru na fakultu zprávu o tom, že následující den jmenuje prezident Gustáv Husák vládu Mariána Čalfy a abdikuje, čímž došlo k faktickému předání moci ve státě, na fakultě ze stávkového výboru nebyl nikdo, kdo by zprávu převzal. Čas revoluce se změnil v běžné politické soupeření.
Smutný závěr po 35 letech
Po léta byl na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně stojan, na němž byl k volnému rozebrání Newsletter Institutu Václava Klause, což zajišťoval se souhlasem Právnické fakulty jeden student. Dostávám Newsletter do schránky poštou, ale další výtisky jsem bral pro známé, například pro členy diskusní společnosti Žebětínská akademie. Léta trval tento pokojný stav. Kdo chtěl, si jej vzal, kdo nechtěl, nechal tak, jak to ve svobodné a názorově různorodé společnosti má být.
Až 5. 3. 2024 na diskusním fóru informačního systému Masarykovy univerzity započal student právnické fakulty Petr Blaško debatu příspěvkem nazvaným „Patří Newsletter institutu Václava Klause na chodby MUNI?“. Ozvaly se hlasy proti Newsletteru na právnické fakultě, které na počátku diskuse uvedl odborný asistent práva životního prostředí Jakub Vomáčka, jenž tiskovinu označil za odpad. Jiný účastník, čerstvý absolvent Filip Mihalovič si přisadil slovy: „Za mého působení na PrF jsem Newsletter IVK pravidelně uskladňoval v recyklačním pytli na papír“. Při čtení jeho slov, kdy se chlubí tím, že likviduje publikace, jsem si vzpomněl na dokumentární filmy z německé třetí říše, kdy jiní lidé ve jménu své tehdy módní a vládnoucí ideologie házeli do ohně závadné tiskoviny. Mám raději lidí, kteří dokáží vtělit myšlenku do slov a psát, tedy tvoří, ne ty, kteří tiskoviny a myšlenky ničí.
Zazněly i opačné názory argumentující svobodou slova či poukazující, že na Fakultě sociálních studií byl volební plakát vládní strany do Evropského parlamentu. Ty však utřel student politologie Fakulty sociálních studií Jakub Létal, že kampaň do Evropského parlamentu na Fakultě sociálních studií je naprosto v pořádku, ale dotčený časopis je brak a do škol nepatří. Na což vtipně reagoval jiný student Fakulty informatiky Tomáš Houfek slovy: „Co se mi líbí, je v pořádku, co se mi nelíbí, už ne.“. Výstižně vyjádřil argumenty zastánců svobody slova starší absolvent geologie Jan Čán: „Svoboda slova slouží k ochraně těch názorů, které nesdílí většinová populace.“. Za svobodu slova se postavil i student Ekonomicko-správní fakulty František Starý.
To, co řadu let nevadilo, najednou zmizelo. Stojan s Newslettery IVK byl na pokyn vedení fakulty z Právnické fakulty na jaře 2024 odstraněn. Uvědomil jsem si, jak moc se změnila atmosféra svobody 90. let 20. století, kdy by studenty, ani učitele na vysoké škole nenapadlo omezovat svobodu slova a šíření různých myšlenek v akademickém prostředí. No Masaryk byl na tom hůř. Tomu studenti v rámci jeho společenské angažovanosti v době sporů o rukopisy a hilsneriády vymlátili okna bytu.
Václav Klaus je velkou osobností přechodu Československa z totality do demokratického pluralitního systému i vysokoškolským profesorem. Odstranění Newsletteru IVK vedením Právnické fakulty Masarykovy univerzity hodnotím jako plivnutí na odkaz listopadu 1989 a jako přihlášení se k normalizačnímu režimu. Bojovali jsme za svobodu, včetně svobody slova a plurality názorů na školách.
[1] VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity: 1919-2019. Díl 1., 1919-1989. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 978-80-210-9240-2, s. 319.
[2] VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity: 1919-2019. Díl 1., 1919-1989. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 978-80-210-9240-2, s. 394, 546.
Díky za čtivě sepsané autentické vzpomínky. To se tak člověk nadchne pro změnu, nasadí pro to čas, úsilí, zdraví, někdy dá všanc i vztahy … a pak často ani nemusí čekat celých 35 let, aby viděl, v co se to nakonec, no dobře, zvrhlo ne, tak vyvinulo. (Proto si mimochodem ceník vidláka a jeho narativ: Ale aspoň jsem něco zkusil.)
Jenom čistě za mě: ten stojan s propagací (myšlenek) VK se na té škole podle mého neměl ani objevit, takže jeho zmizení nepovažuji za hodné zvedání krevního tlaku. Jiná situace by byla, kdyby tam stojan měli Klaus, Zeman, Kalousek, Lipánek, Konečná, Rakušan, … a zmizel by jenom ten Klausův. To bych za pozdviženíhodnou sviňárnu považoval, jakkoliv Klause odmítám adorovat vzhledem k té veletuně
máslasraček, kterou má na hlavě a zejména pak vzhledem k jeho přístupu k této skutečnosti.Sice to jede vedle, ale tento článek je tematický. O „cinkání klíči“.
Jede až epické – „ti blbci, co tenkrát chodili cinkat…“ Doplňováno různými vynikajícími postřehy všeho typu, vedoucími však ke skvělému analytickému vyhodnocení – „a teď to, taky kvůli těm cinkačům, stojí za hovno! Byli to blbci!“
Patrně tyto analýzy pochází především z per těch, kdo už tenkrát bezpečně věděli, že to bude stát za hovno. Uměli přeci vždycky číst mapu, na ně si žádnej moula nepřijde. A z per některých těch, kdo sice chodili, ale kdyby bejvali věděli, tak by tam bejvali nechodili.
Mapoví analytici akceptují ty, co by bejvali. Ale nikoho dalšího.
Podle čeho se pozná, že jeden dělá dobrou věc? A podle čeho, že špatnou?
To první možná například podle toho, že chce, aby se něco zlepšilo. A když cítí, že se právě děje něco, co by věci mohlo zlepšit, začne se toho dění aktivně účastnit. Cítí totiž – naději. Neví určitě, že to dopadne dobře, ale prostě do toho jde, protože tomu věří.
To druhé třeba podle toho, že někdo právě tu atmosféru naděje sám falešně připraví, aby z ní měl na úkor jiných svůj prospěch, nebo ji sice nepřipravil, ale rychle se „zorientuje“, aby z ní měl…
Asi jsou tyto dva právě takové příklady, které mají souvislost s tím cinkáním. Lhostejno, jak moc/málo jej lze nazvat aktivním, mnozí se pouze svezou po vlně, ale aspoň to.
Ale je ještě třetí skupina. Takových, co to nemyslí nijak. Na nějaký pocit naděje zvysoka serou, mají přece ve fabrice kantýnu, bydlej ve skvělým paneláku a maj známýho, jehož známej dělá v Mototechně a možná je posune v pořadníku na stopětku.
Když to pak s tou nadějí vyjde, jsou v pohodě. Ale když to pak nevyjde, jsou na koni a zaplaví svět vynikajícími analytickými závěry (tehdy přece četli mapu), že kdo cinkal je blbec a taky kvůli němu to teď stojí za hovno.
Těmto gratuluji k jejich vynikajícímu analytickému čtení mapy. S malým dodatkem, tento komentář není o tom, že to dnes stojí za hovno. Je o naději cinkání jako takové, před znalostí výsledku.
Doufám, že z toho nebude mít Alef průser, ale k takovému psaní mě navedl taky on. Svým zamyšlením, zda, pokud by mohl, by měnil/neměnil minulost.
Vy už začínáte být fakt komický, nic ve zlém 😂 Můj příspěvek, ve vedlejší diskusi, na který mimochodem narážíte, začíná slovy „No, všichni, kdo cinkali na náměstích klíči, volili Havla a disidentskou kliku lepšolidí kolem něj […].
Takže je vlastně všechno v pořádku. Ti lidi v době převratové totiž měli ty nejlepší úmysly, a i když zcela zdarma a bez boje odevzdali celý stát a vše vytvořené předchozími generacemi globálnímu kapitálu, tak se na ně nesmíte zlobit. Oni to mysleli dobře. Ne nadarmo ale staré lidové rčení říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A když už se někdo alibisticky vymlouvá na to, že on nevěděl, měl se alespoň poučit u těch předchozích generací, protože ony věděly.
Že je všechno špatně, muselo být i průměrně inteligentnímu jasné nejpozději v roce 1992. Ale ne, oni raději ti lidé „S dobrými úmysly“ fanaticky podporovali Klause a loupež národního majetku a československé státnosti za bílého dne.
Mě by fakt zajímalo, co má být tou „lepší věcí“, kterou nám tihle lidé dobrých úmyslů v dlouhodobé (a většinou i krátkodobé) perspektivě vlastně zajistili. „Svobodu“ v mezích střížovsko-foltýnovských? „Volný trh“ zajišťující neomezený přísun předraženého potravinářského šuntu a odpadu z oligopolních řetězců? Montovny místo výzkumných ústavů a vlastních fabrik? Místo občasného nedostatku hygienických potřeb a banánů permanentní nedostatek léků a cenově dostupných základních potravin? Právo na vládou korigované informace? Svobodu vyznání v duchu, nebudeš-li v LGBT+ věřiti, vyhodíme tě klidně i z práce? Všeobecnou nesplatitelnou zadluženost všeho a všech? Nedobrovolné členství v NATO místo ve Varšavské smlouvě? Nebo spíš místo RVHP, které nás až tak extrémně neomezovalo, členství v EU, které nám jako poslední vychytávku přináší nucené vyvlastnění snad 80 % soukromých nemovitostí?
Takže vy taky? No prosím, a to jsem vás tentokrát nečetl. Minule mi stačilo.
Nakonec, odpověděl jsem vám tam, že nejsem zas tak složitej. Že mě třeba někdy zaujme nějaká věta nebo tak a že na to téma napíšu komentář. Popíšu v něm, v jakých souvislostech to mám, k čemu tím mířím. Tak, jako v tomto o cinkání s nadějí u něj. Dokonce to tam písemně připomínám. A vy na mě s devadesátým druhým, s LGBT a RVHP…
Nevzal jste v úvahu, že lidé časem mění své postoje, priority, zvyky. A to těch, kdo cinkali klíči, i těch u moci.
Jistě mění, sám jsem jeden z nich.
Je ale skutečně zásadní rozdíl mezi větami (či jejich jednoznačným vyzněním), že „kdo chodil zvonit je blbec“ a „kdo chodil zvonit, byl pak ve velmi mnohém zklamaný“. Důvod ke svému komentáři proto bohužel mám.
Klaus… Klaus…
Není to ten gauner, co si „půjčil“ jako první z důchodového účtu? Už to vrátil? A kolik dělaly úroky?
Není to ten co zloděj, co ukradnul v Chile to protokolární pero?
Nebo ten vykuk ekonóm, co vy myslel tu vypečenou kupónovou zlodějnu?
Není to ten rošťák co vytruboval : „Více takových Kožených“?
Není to ten darebák, co chtěl utíkat před právníky?
Nějak mi připomíná toho Žida Pružinského… mají něco společného?
V průběžném systému nikdy žádný „důchodový účet“ neexistoval.
Účet sice neexistoval, ale částka určená na důchody ano. A včil mudruj.
– Rodina Pružinských skutečně existuje a působí na východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi.
Jsou to duchovní pravoslavné ortodoxní církve; Stěpan je velekněz.
– Pak existoval rabín David Pruzhinski-Almond, který ovšem žil v USA a r. 1956 tam v Kalifornii zemřel.
– Kolem roku 1910 se v Pinsku narodil Morduch Yankel Pruzhinski, ale co s ním bylo dál, netuším.
– A v Kaliningradu žije Sergej Viktorovič Pružinskij.
Víc jich není. V RF a na Ukrajině 3 výskyty příjmení „Pruzhinsky/Pruzhinski“, v USA jeden.
O něco víc existuje výskytů přepisu „Pruzinsky“. Skoro všichni v USA.
https://forebears.io/surnames/pruzinsky
To bude von! Půjčil si cca 50 miliard. Pak se u soudu bránil, že 5 milionů je pod jeho rozlišovací schopností. V ODS je přemisťování do vlastních kapes naprosto normální. Nepohrdnou ani drobky, profesor klidně čórkne propisku, zděšená Mirka rohlíky v sámošce.
Není to také ten fanatický podporovatel neviditelné ruky trhu ?
Ten co zbožňuje Miltona Friedmana ?
Není to i ten co tak přesládle manipulativně umlčoval své diskusní protivníky ?
Ale hlavně, není to ten, co nás spolu s Vencou Flaškou do současného marasmu poslal ?
Zapomněl jsi na amnestii , ale jinak všechno sedí.
Pekne,napisane dokonca pravne vzdelany clovek,ja tiez vzdelany zivotom,preskurvenym zivotom casom,toho listopadu zacal ojeb ojebov,klokan poukazuje na realitu za pol roka bolo vidiet,este jak prisiel alibaba klaus jak bude fungovat vsetko s dostatkom babanov,ked este aj republiku rozjebali,ja tiez kopol do vrtule a kurva kolebka tiez za tie petiletky posla do pice jak moj dom,kde teraz ist dumam aha uz viem ja mam blizko na hrbitov.
Klokan napisal tak jak to islo tam,celkovo islo nie o banany,ale ojeb na holotu a najebat si.
Bohužel, dneska nám ti mladí smradi vysvětlí co že jsme to vlastně chtěli….
Hezké vzpomínky, čtivě napsané.
Jen bych si pro srovnání přečetl taky vzpomínky hybatelů (paměti Alojze Lorence nebo třeba Lubomíra Štrougala) než jen výpovědi masy.
Hlavně, že je to pryč.
Trebalo obidvoch odjebat a necital by si ich bajky.Bo kurva trebalo monohym vtedy zakrutit krkom,za zlociny proti nasej holote co sa tyka prenasledovania za nazor,boli to vysoky funkcionary,tych trebalo minimalne zavriet a inaksie by sa bola kalila stal u nas,ale oni spokojne dozili,nikto z nich sa nezospovedal a preco jednoducha odpoved,bo by sa neprievedlo to co vysledok vidno,totych teraz tiez,kokotneobi co chce,chuj sa mu stane usmieva sa natoi kokotin,ojebe radovu holotu a miliardy a peichadza dalsi taky isty kokot,zodpovedat sa,za velke prehmaty smrt,vysoke tresty vazenia,nehumanne ,ak jasne sa dandokazat vysetrovanim,ze ojeb,odchod basa,tanpreto ty si pisali pamati,vysoka trava na jich hroboch by rastla,abo by len nedavno vysli z basy.
Koudelka Koudelka, máte za F (5). Studente nic nového jste se nenaučil a nic starého jste nezapoměl! Tuhle vaši orezlou hajtru dnešního hnusného koloniálního režimu už na růžovo nenamaluješ.
Takovej chytrej člověk a tak zaslepenej. Nebo
tvývaše názory faktpáchášpácháte při plným vědomí a svědomí? Jediný co by bylo akceptovatelný odtebevás, je upřímná omluva za to, jakjsijste byl tehdy hloupej a skočil na špek, společně s většinou ostatních aktivních účastníků Hadrákovýho puče.—
Zajímámě Modrý Zajíci jen jedno. Vaše datum narození. Podle toho bych Vás možná pochopil.
No nevím jestli něco pochopíte, když ani neumíte číst Stará žirafo. Ale budiž.
V listopadu 1989 mě bylo bez pár týdnů 23 let. Ve fabrice s 2.200 lidma v Brně jsem byl jeden z mluvčích OF. Možná i ve stávkovým výboru, to už si nepamatuju. Po prvních „svobodných volbách“ do odborů jsem byl i jeden z nových odborových „bossů“ v podniku. Takže trochu vím.
Před prací ve fabrice jsem byl dva roky na jisté technické VŠ a po dvou letech na ZVS jsem se do podniku vrátil na jaře 1989.
Stačilo mě pár týdnů po 17.11., nějaká ta návštěva s pokusem o oficiální kontakt podniku se studentskými stávkovými výbory, kdy už byly cítit v posluchárnách s ležením studentských výborů peníze a zárodky nových kariér a byznysu, kdy studentští funkcionáři ignorovali jakékoliv snahy o koordinaci a jeli si svůj nově objevený byznys – vymývání hlav vesničanům financované z neznámých zdrojů, abych začal tušit, že sovy nejsou takové, jakými se zdají být.
Praxe a první půlrok 1990 ve fabrice mě definitivně vyléčily z iluzí. Naprosté většině lidí blikaly v očích dolary a nebyla rozumná řeč skoro s nikým. Odhadl jsem, že fabrika se zbytečně rozprodá a minimálně polovina lidí vyletí, což se mi potvrdilo během pár let. Nikoho to včas nezajímalo, nikdo s tím nechtěl nic dělat, čekali jen na svůj podíl z lupu. Já na to čekat nechtěl, tak jsem sám vypadl už v polovině roku 1990 „budovat kapitalismus“, lépe řečeno před ním zkusit utíkat směrem vpřed.
Každej kdo měl tehdy IQ vyšší jak prasedent Pávek, musel, pokud chtěl, vytušit jak to všechno dopadne. Že jde vše do kelu. Zárodky lží a zamlčování byly jasně viditelné skoro okamžitě, po pár týdnech od 17.11. Rozhodla chamtivost a nenažranost. Plus hloupost nebo neinformovanost minimálně poloviny národa. Strach, lži.
V podstatě nechápu na co se ptáte a co vám není jasné.
Starý kocour se ptá na vaše datum narození.
Neumí přičíst ke 23 35 ?
🙂
Cca rořník 1966, je to v první větě.
To je v pořádku. – Poslední otázka Modrého Klokana zněla – co není Kocourovi jasné. Pokusil jsem se mu vyložit, co není Kocourovi jasné.
Někteří Vaše slova chápou a někteří jen tápou.
1963 jak ja a utiekol do australie pred nenazratou volnostou s plnou taskou bananov ,poznam ho.
Nešahej mi na moje banány! Nebo budou chlupy lítat!
Ja ti dam z mojich .
@ Alef
A proč? Chce mě ztotožnit v archivech StB? Nebo vytvořit nějaký nový seznam BIS? Nestačí mu vědět, kolik mi je let? Jo aha, možná mi chce vyložit karty :-D))))) Že bych se ještě jednou oženil? Rači to ani nechci vědět.
Sem to ani necet , na co by to bylo.Bla,bla bla, zaznely argumenty..Ze byl student na diplom vyssi chytrosti nad nas a jako student , kazdym kdo chce kdykoliv zneuzivanej..
Zadnej student vyssiho IQ nikdy neco takovyho ani netusi a dopadne spatne.
Inteligent se vzdycky vohne.
Kdyz ne tak jen predstira, treba rebela ,kritika nesvaru ,protoze mu to porucili.
Demonstrace p.Vrabela se vydarila , lidi kriceli hanba zradcum a tak..
President zase a zase moh bejt chytrej a vyuzil plne situace pro sebe.
…At prej prijdou a reknou co se jim nelibi. Prohlasil ,pln svy statnicky moudrosti ..
Nerek kam a kdy samozrejme , nebo ze je zavrou jako starecka ,nepritele rezimu ,
v germanii ,kdy prisla tlupa tezkoodencu v tanku ,za to ze rekl,ze Habeck je imbecil .
Coz byla nehorazna lichotka ,prej dostane rok vezeni.
Jako clen vladnouciho gangu ,uz by mel davno vedet ze vsech nejvic ,co se lidem nelibi.
A nepredstirat a nelhat ,protoze neco vedet musi..Vod podrztasku kolem nej a nejvyssiho koordinatora proti nam vsem v republice.
Je to samozrejma povinnost vedet ,protoze obcan kterej plati dane takovy zamestnava.
To von ovsem jeste nevi..Pri jeho stari a vzdelani ani nemuze..
Pravda vitezi , kricel stupidni klise, bejvalej Masaryk, pac vedel, ze pride najevo pozde /taky v jeho pripade/ , az kdyz je zbytecna a nikdo vo ni nestoji..A protoze vzdy a vsude vladne lez a strileni do delniku za jeho humanitni vlady a ta nedovoli nikdy pravde zvitezit v pravej cas..
MImo to.
Lepsi i malej skutek nez nic. Nic vokecavany vyvolenejma a vyhrozovani, ze brzy budou ministrama…Kdyz to maji zajisteny..
Bobes dalsi pribehlik na vladu u nas , byl v Italii , kdyz se odehravala volba na duchody. Jen dokazal ,ze dela bla bla a nikdy zadnej skutek,jen proti nam a zadnej zajem vo obcany Je z jinyho naroda , je poslanej cizi pribehlik ,na nas na Cechy ,jako dnesni vlada..
A takovym vubec nevadi ilegalni cizi vlajky /tady taky nikomu/,veseny vsude ..
Vo Cesky vlajky zase zadnej zajem. Jeho vlajka je prapor rozvedcika ,informatora a posluhy, za vsech okolnosti.
Svoji vladu Cechu nesmime mit a nikdy. To je pojisteny dopredu..
Studenti byli jen v roli užitečných idiotů.
Kdo převzal jejich roli dnes?
ti, kterým šlo o získání podílu na moci
„Václav Klaus je velkou osobností přechodu Československa z totality do demokratického pluralitního systému i vysokoškolským profesorem“
Ten byl dobrej!
VK je křivákem a podvodníkem, který je strůjcem mafiánského kapitalismu s rozkradení majetku státu. Všem doporučuji dokument „Polosvět olejů smrti“ a především voličům Klausové ODS, aby jim došlo jací byli hlupáci že se nechali podvést.
Zatímco Klaus hlásal jak se musíme uskromnit a utáhnout si opasky, tak se v té době rozkradly desítky možná stovky miliard korun.
Místo aby VK a spol skončili ve vězení, tak se díky velké veřejné podpoře ovčanů stal prezidentem. Neuvěřitelné!
Vám to tedy myslí, pokud jste na to opravdu přišel sám. Tohle přesně takhle napište panu Fialovi a on z vás nejspíš udělá svéuo poradce.
Ne tak docela.
Na tu největší špínu měl šibaly z ODA – Ježka, Dlouhého, Skalického a nestraníky Vrbu a Třísku. Z ODS neblaze proslul jen Dyba.
Přesně tak. Bohužel Havel s Klausem si nerozuměli (Klausovi se nedivím) a vlastně celou dobu byl Klaus na pranýři, ačkoliv, pokud se nemýlím, tak tady byla vláda, byl parlament, schvalovali tam zákony….a rozkradení majetku tak nějak zapomněli ošetřit!
Nemluvil o půlročním předstihu ekonomů před právníky?
To řekl Tomáš Ježek.
Předsedou legislativní rady vlády byl jakýsi Kalvoda (ODA), později obviněný z neoprávněného používání titulu.
Také je známý, že zastupoval jakéhosi Šťávu ve sporu s ČR o několik (desítek) miliard.
No a ODS měla v tehdejší vládě tzv. „paritu“, to znamená že zbylé dvě ministrany měly dohromady stejný počet ministrů a obě ministrany měly „právo veta“.
Což byla typická Lahvovina, který VK velmi silně nesnášel.
Projekt sám o sobě nebyl špatný. Jenže s tím stavebním materiálem nemohl dopadnout lépe.
Základním nedostatkem projektu bylo, že nepočítal s reálnou kvalitou materiálu. Ze kterého byl i projektant.
Projekt byl špatný od začátku, tedy když se vezme skutečná kategorie cíle – udělat z nás kolonii a vykrást.
S tím Klausovým papírem bych to brala pozitivně. Ono není jen svoboda slova, ale také právo zabírat veřejný prostor. Dnes si každý myslí, že když je někde kousek volného prostoru, že si tam může dát své harampádí, odpadky počínaje, přes výtvory různých umělců od sprejerů přes přes kontroverzní až po kdo ví jaké , k vnucovačům svých názorů, typu různých newsletterů, plakátů a reklam.
Ale veřejný prostor patří všem a Klausovy kecy jsou po 35 letech tak na smetiště dějin.
Odstranění stojanu beru jako plus. Ať si institut zařídí e-shop a student, který se o stojan staral, doručuje adresně.
No tak spousta zajímavého je dostupného příkladmo na Mises Institutu aniž je nutno zvednout zadel a štrachat se pro tiskoviny.
Kdo má potřebu zvěstovat, může se postavit na ulici jako příkladmo Jehovisti a rozdávat Spisy Hayeka, Rothbarda, a nabízet „konservativní kurzy“.
Z mého pohledu takový, žádný, aktivism do prostor školy nepatří.
aktivism do prostor školy nepatří.
Souhlas
Navic kdyz tyhle vlastni vsecky media , krici propagandy a nikdo jinej nemuze ty jejich lzi uvest na pravou miru….Protoze nikdo jinej nebyl komunistama vyvolenej a nedostaval trenink americkyho prognosticismu a za ovladnuti a ukradeni vseho..A souhlasu se vsim ..
Ve prospech svych ucitelu..
Je příznačné, že ony dva rozumné názory vyslovili studenti neokecatelných oborů. Považuji za komplexní indikátor.
Tak jako náhlé probuzení a radikalism studentů bubliny příznačně konformního , konformizujícího oportunistického oboru. Popisovaný aktivism by seděl do roku 1948.
Čtu a vzpomínám. Děkuji, pane Koudelko!