Kuriózní konec grýndýlu?

Neformální německý kancléř – oficiálně ministr hospodářství a životního prostředí Robert Habeck (Zelení) – vzkázal protestujícím zemědělcům, stávkujícím železničářům a kamioňákům blokujícím německé dálnice a křižovatky, že vláda nemůže ustoupit od ekologické daňové reformy nejoblíbenější frázi všech politických fanatiků a dogmatiků „protože není jiná cesta“. Jeho plány na sypání rozpočtových miliard z nových daní do dotací solárních a větrných elektráren a tepelných čerpadel však může už příští týden zmařit Evropský parlament. Pokud schválí jedno ne příliš tlusté nařízení o fluoridových plynech, bude s grýndýlem amen.

Německo od pondělí blokují zemědělci protestující proti klimatické politice spolkové vlády, v jejímž jméně škrtá dotace zemědělcům, zvyšuje spotřební daně a DPH a omezuje možnosti výroby a prodeje nejen potravin. K blokování dálnic a klíčových křižovatek se k zemědělcům přidali i řidiči kamionů, jejichž živobytí grýndýlová politika rovněž ohrožuje. K paralýze Německa nemálo přispěla i na stejný den vyhlášená stávka železničářů. Podle německého deníku Bild je blokáda největším protestem od roku 1945.

Velké továrny musely přerušit provoz, protože se k nim nedostali ani zaměstnanci ani díly. Na spolkovém ministru hospodářství a klimatu Robertu Habeckovi (Zelení), který má na triku ekologickou daňovou a rozpočtovou reformu, která protesty rozpoutala, bylo vidět, že má hodně nahnáno. Před novináři se sice naparoval, ať si jako nikdo nemyslí, že bude nějaký převrat. Z očí mu ale přitom koukalo, že už vidí konec své kariéry. V pondělí sice ještě hecnul k demonstrativnímu odhlasování pokračování škrtů a nových daní jak sociální demokraty kancléře Olafa Scholze, který je formálně spolkovým kancléřem – ve skutečnosti něco jako Habeckův tajemník na spolkovém kancléřství (podobně jako byl svého času Petr Nečas sekretářem ministra financí Miroslava Kalouska ve Strakovce), tak i Svobodné, u nichž téměř polovina členů odhlasovala, že má strana vládu opustit. Habeck statisícům protestujících vzkázal, že vláda by mohla reformy jen zpomalit, ale že „není jiná cesta, než je provést“. A proto je nebudou ani změkčovat.

Do akutních rozpočtových problémů se Německo dostalo po rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, který zakázal použít peníze půjčené na podporu firem z problémů způsobených koronavirem. Peníze si půjčila ještě vláda kancléřky Angely Merkelové a přijala k tomu zvláštní ústavní zákon, který pro tento účel pozastavil fungování tzv. dluhové brzdy – což je několik paragrafů ústavní novely, která omezuje výši ročně vydaných dluhopisů a podmiňuje jejich vydání utracením peněz na investice do veřejné infrastruktury. Scholz chtěl část půjčených peněz použít na dotace kompenzující firmám vysoké ceny energií. Habeck chtěl větší díl peněz použít na dotace dalších fotovoltaických a solárních elektráren a zejména na dotace na povinné nahrazení všech typů vytápění tepelnými čerpadly. Ústavní soudci z Karlsruhe jim ve svém nálezu vzkázali, že to nejsou investice do veřejné infrastruktury, a že podnikům to nijak nepomůže „zvetit se“ z následků kovidové krize. A utracení peněz jim už na podzim zakázali.

Německo mělo hospodářské problémy už před Scholzovou vládou, a dokonce už před kovidem. Velké a už i střední firmy celá desetiletí stěhují výrobní kapacity do zahraničí. Stěhování výrob mimo Německo urychlila grýndýlová politika Evropské komise vedené Němkou Ursulou von der Leyenovou. Odprůmyslnění se logicky promítá do pomalejšího tempa výběru daní. Infrastruktura kvůli stěhování průmyslu chátrá a ani školství, zdravotnictví nebo policie zrovna nekvetou.

Schopnost vyvolat hospodářskou krizi měl už sám atentát, který na plynovody Nordstream spáchaly US tajné služby. Odstavení jaderných elektráren, které ještě ve Schröderově vládě kdysi prosadili Zelení a nyní si vynutili, že má skutečně proběhnout, má samo o sobě rovněž velmi třaskavé důsledky. Akutní rozpočtovou krizi však odstartovaly až fantasmagorické plány na stamiliardové nákupy do znovuvybudování Bundeswehru, z něhož momentálně houfně utíkají vojáci, a zejména na bilionové výdaje do tzv. energetické přeměny (Energiewende), během níž mají skončit nejen všechny již odstavené jaderné elektrárny, ale i nové plynové a uhelné zdroje – včetně domácích kamen.

Pokud by spolková vláda škrtla podporu Ukrajině a veškeré dotace do Energiewende, okamžitě by měla rozpočet téměř vyrovnaný. Do limitu stanoveného tzv. dluhovou brzdou by se dalo vejít i s lifrováním miliard do ukrajinské černé díry – stačilo by pouze škrtnout dotace tepelná čerpadla, v Německu posměšně označovaná „Habeck – Pumpe“. Spolkový rozpočet by unesl i předražené nákupy zbraní pro Bundeswehr, protože ty ústavní dodatek považuje za veřejné investice. Scholzova vláda by to pak mohla v klidu nějak doplácat do konce volebního období. Má to jen jediný háček. Účast Zelených by ve vládě postrádala jakýkoli smysl.

Ve středu přiznal v rozhovoru pro televizi RT poslanec Bundestagu Anton Hofreiter, který řídí Výbor pro evropské záležitosti, že politika Energiewende německou ekonomiku zatěžuje opravdu neúnosně. Na tom by samo o sobě nebylo nic převratného, kdyby se předsedou vlivného parlamentního výboru nestal jako zástupce strany Zelených. Ve stejný den byl v Berlíně zveřejněn výsledek bleskového průzkumu veřejného mínění, podle nějž požadavky protestujících zemědělců a dalších profesí podporuje 70% dotázaných.

Scholz včera šaškoval s novým šéfem Deutsche Bahn Richardem Lutzem v Chotěbuzi stejně trapně jako náš derniér Fiala na farmě u Jurečkova bratra. Slavnostně otevírali novou linku rychlovlaku ICE, která ovšem na Berlín nevyjela, protože němečtí železničáři pokračovali ve stávce. Křoví jim dělalo několik zelených aktivistů. Scholz se do fotoaparátů a kamer křenil s novou drážní průkazkou, kterou mu věnoval předseda představenstva DB.

Zajímavý signál vyslali Habeckovi včera šéfové politických frakcí v Evropském parlamentu. Na zasedání Konference předsedů, která určuje, o čem a kdy se bude jednat, zařadili na program pléna EP na příští úterý návrh nařízení o fluoridovaných plynech. Holandský zpravodaj Bas Eickhout ze strany Zelených v garančním Výboru pro životní prostředí (ENVI) do své zprávy schválené výborem protlačil návrh zákazu téměř všech fluoridovaných plynů. Mezi prvními má skončit fluorid sírový (SF6), který je hnacím médiem chladniček, mrazáků a také tepelných čerpadel, což je lednička „naruby“. Bez fluoridových plynů ale nelze provozovat ani větrné turbíny ani měniče v solárních panelech. Pokud většina europoslanců příští týden Eickhoutův návrh schválí, stane se další účast Zelených ve spolkové vládě zbytečná.

Na svoji příležitost v druhé půlce Bundestagu netrpělivě čeká lidovecká parta CDU/CSU. V minulém volebním období za kancléřky Angely Merkelové už se sociálními demokraty vládli. Scholz byl v té vládě ministrem financí. CDU nyní šéfuje Friedrich Merz, který se mnoho let veřejně prezentuje jako odpůrce nejkřiklavějších grýndýlových nesmyslů. Vždy byl odpůrcem odstavení jaderných elektráren, v čemž se těžce rozcházel s Merkelovou. Tak těžce, že ještě na odchodu nejdéle sloužící bývalá kancléřka prosadila za svého nástupce ve funkci šéfa CDU nemastného neslaného Armina Lascheta, který volby lidovcům prohrál. Pokračování velké koalice pak znemožnil trváním na požadavku kancléřského křesla pro sebe.

Merz nic takového nežádá. Chce jen zajistit dost elektřiny pro německý průmysl a domácnosti. A vytrvale upozorňuje, že to v tuto chvíli může zajistit pouze jaderná energetika. Na jeho slova může dojít v horizontu několika málo dnů. Nevím sice přesně, na jak dlouho mají zásoby uhelné elektrárny, které byly v Německu znovu povolány do služby po atentátu na Nordstrýmy. Z doby stávky železničářů, kterou proti „jediné možné“ politice Václava Klause v roce 1997 provádělo Odborové sdružení železničářů (OSŽ) – vedené tehdy Jaromírem Duškem, si dobře vybavuji graf omezování výroby elektřiny při přerušení dodávek uhlí. Regulační stupně podle něj vstupovaly po týdnu. Desátým dnem by nastal black-out.

Dobře si vzpomínám, jak na něj reagoval tehdejší ministr zemědělství a předseda českých lidovců Josef Lux. Napřed si jej nechal ověřit u stranických kolegů, kteří zasedali v dozorčí radě ČEZu. Vedení elektrárenské firmy trval přepočet i s několikanásobnou kontrolou necelou hodinu. Po potvrzení údaje o neodvratnosti kolapsu elektrárenské sítě a nemožnosti zajistit zásobování elektráren po silnici nebo po vodě jel Lux přesvědčit Klause, aby odvolal záměr ministra průmyslu Martina Římana (ODS) na privatizaci Českých drah salámovou metodou. Předseda nejsilnější politické strany s předsedou té nejpočetnější jednali hluboko do noci. Klaus nechtěl ustoupit a argumentoval zkušenostmi svého vzoru britské ministerské předsedkyně Margaret Thacherové, které se v 80. letech podařilo zlomit stávku horníků. Podle Luxe Klaus dlouho nechtěl vzít na vědomí, že britské vládě se to podařilo jen s pomocí ložisek plynu v severním moři, které se v té době právě podařilo pomocí přístavních terminálů a tankerů připojit jako nový zdroj. Premiér Klaus kapituloval až v okamžiku, kdy mu přinesli zprávu, že Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh předběžného opatření, jímž se ministr Říman domáhal zákazu stávky, a jímž soud současně schválil předběžné opatření OSŽ, které vedení Českých drah zakazovalo podnikat jakékoli kroky, které by odborářům bránili ve stávce.

Graf zásob německých elektráren neznám. Ale zřejmě není náhodou, že zemědělci své protesty odhlásili na úřadech na týden. Mohou je samozřejmě kdykoli prodloužit. Mají čas až do jara. Tak dlouho německá elektrárenská soustava oslabená odpojením jaderných elektráren a výbuchem nordstrýmů bez uhlí nevydrží.

Merzovi a jeho lidovcům hraje do karet, že proti návratu velké koalice by neprotestovala ani US ambasáda v Berlíně. Což má velkou váhu, protože Bílý dům má v Německu od roku 1945 největší okupační armádu. Předseda CDU, který v dobách kancléřky Merkelové pracoval v americké investiční skupině Black Rock, je od ruské invaze na Ukrajinu horlivým stoupencem finanční i zbrojní pomoci Zelenského režimu.