Krátký apel, aneb nevolit není bojkot

Pokud nepůjdete volit, neznamená to, že demonstrujete nesouhlas. Naopak. Znamená to, že dáváte svůj hlas vítězi, ať je to kdokoliv. Necháváte tak jiné, aby rozhodli za vás.

Necháváte jiné, aby rozhodovali o pravidlech, podle kterých budete vy žít. Nic víc, nic míň. Necháváte sousedku nebo souseda aby rozhodovali o tom, jestli si budete ještě za rok moct zatopit v krbovkách, jestli si budete moct dovolit koupit benzín, jestli se uzbrojíme a ugrýndýlujeme k ekonomické smrti, jestli chceme práva menšin stavět nad práva většiny. Jestli tu budeme mít migrační boom a sto pohlaví už od školky. Jestli budeme mít dostupné energie nebo jestli budou ty naše dostupné jen pro Němce.

S tím vším můžete souhlasit, aniž byste zvedli zadek z gauče. Vítězství a prohry bývají v posledních letech těsné a vysloveně o prsa korejské baletky. Svou neúčastí neříkáte NE vůbec nikomu. Říkáte, že je vám tohle všechno jedno a nezáleží vám na tom, kde budou vaši potomci žít a jestli jim jednou všechno to, co jste pro ně chtěli, v rámci nějaké šílené ideologie seberou. Říkáte třeba i to, že vaše práce neměla smysl a žádnou cenu. Že se vzdáváte práva na důstojný důchod, fungující zdravotní a sociální systém. Mlčení není nesouhlas. Mlčení je souhlas s vítězem.

A protože ta vítězství a prohry bývají tak těsná, tak rozhoduje skutečně každý hlas. A přesně a jen podle vašich a našich hlasů bude další roky vypadat tahle zem. Ne jinak. Takže řeči o tom, že to nemá smysl jsou jen alibistické kecy, jak omluvit vlastní neochotu zapojit rozum a svědomí a podle toho to někomu „hodit“. Klidně cestou menšího zla. Pořád je to lepší, než zlo krystalické.

Samozřejmě pořád můžete využít své právo a navzdory tomu všemu si místo k volbám skočit pro pivo nebo pro rohlíky. Volební místnost je přece pro každého strašně daleko, dokonce i pár stovek metrů. Skoro se vsadím, že blíž než nejbližší korporátní obchod, na který někdy tak nadáváte. Ale pak od vás nechci další čtyři roky slyšet ani slovo, že je tady něco špatně. Že nemáte na léky. Že se vám nelíbí daň z nemovitosti, že byste chtěli slevu na studující děti nebo nižší DPH na kojeneckou vodu. Že se vám nelíbí EET, protože už teď čekáte měsíce na řemeslníka. Že jako OSVČ s tím už radši praštíte. Že nemáte pediatra, zubaře a na vyšetření čekáte měsíce. Že děti ve školách mají víc psychologů a poruch, než znalostí. Nezájem. Bude mi to úplně stejně fuk, jako vám bylo fuk, co se tu další volební období bude dít.

Na závěr chci poprosit, abychom nebyli k volbám lhostejní. Jinou šanci věci měnit nemáme. A jak jsme viděli v USA, kormidlem lze hnout. I my můžeme tu loď otočit. Otázka je, kolik nás bude.