Kde opravdu nic není…

Na první pohled může být zarážející údaj deklarované podpory potenciálních voličů stranám Fialova kabinetu. Jenom Spolu si má podle různých průzkumů držet důvěru asi 20 procent voličů. Vyvstává otázka, čím si Fialova vláda tuto důvěru zajišťuje. Jak si za chvíli názorně ukážeme, nemůže to být dáno ani jejím personálním složením, ani výsledky činnosti jednotlivých ministerstev.
Je zřejmé, že je zde určitá část populace, jejichž příjmy plynou od firem a organizací, které jsou na politice Fialova kabinetu přímo závislé. Tyto lidi nemá cenu přesvědčovat, neboť nepůjdou proti zdroji své obživy. Sem se řadí i značná část mainstreamových novinářů, kteří jsou placeni těmi, kdo Fialovi vládu podporují. Stačí si vždy zjistit informaci, komu jaké médium patří. Spadají sem i různé think-tanky, například Aspen Institute Central Europe.
Řadí se sem bezpočet internetových firem, ať již britských či amerických, a tak by šlo pokračovat.
Lze vyslovit hypotézu, že určitá část těchto voličů (zejména s humanitním vzděláním) si uvědomuje, že své tituly a své postavení nezískala za své vědomosti a schopnosti (viz kvalita mnohých bakalářských a magisterských prací), ale za své veřejně sdílené postoje a svou servilní loajalitu. Tito lidé jsou na stávajícím režimu závislí a jsou s ním pevně spojeni, proto ho i halasně a nekompromisně hájí.
Pak je tu ovšem další skupina voličů, a to těch, kteří k politice přistupují jako k náboženství. Oni jsou jednoduše bigotními vyznavači Spolu, a k jakékoli kritice této koalice jsou z přesvědčení hluší a slepí. Rovněž zde je jakékoli přesvědčování velmi problematické, ale již ne nemožné. Vyskytují se tu totiž i ti, kteří mají hluboko do kapsy, a kteří si svým fanatismem a svou zaujatostí škodí, neboť volí proti svým zájmům.
Například pro voliče ODS byly vždy nepřijatelné vysoké daně, zvláště z nemovitosti, možnost zavedení eura či kontrola ze strany státu.
Všemi těmito atributy se přitom Fialův kabinet vyznačuje.
Volič ODS vyžadoval dluhovou brzdu a takzvanou rozpočtovou odpovědnost. Fialova vláda na obojí rezignovala. Mnoho voličů ODS se rekrutovalo z řad živnostníků. Ty ale tato vláda svou politikou doslova hodila přes palubu.
Nyní se tedy zaměřme na nejkřiklavější selhání (průšvihy) Fialovy vlády, které by měli být schopni vnímat i někteří její voliči:

1) Selhání digitalizace stavebního řízení: Měla to být jedna z devíz této vlády, místo toho je z ní její černá můra. Hlavní zodpovědnost by měl nést předseda vlády. Ten za své ministry ručí.

2) Výběr korejské firmy KHNP pro dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Celkově tragická energetická politika, kdy se české podniky stávají v důsledků nejvyšších cen ze energie v EU nekonkurenceschopnými.

3) Podfinancování resortu školství, přemrštěně vysoké odměny pro rektory (Králíčková), indoktrinace místo vzdělávání (Strategie 2030+). Pod tím vším je podepsán ministr školství, Mikuláš Bek.

4) Prokazatelné lži Víta Rakušana ohledně policejního zásahu na FFUK a v případě důvodů ke jmenování Petra Mlejnka (kauza DOZIMETR). Toto vše mělo již dávno vyústit v jeho rezignaci.

5) Prokazatelné lži Mariana Jurečky ohledně předvánočního večírku v době střelby na FFUK (akt mimořádného hyenismu a neúcty k pozůstalým obětí).

6) Jana Černochová poškodila zájmy České republiky, a to opakovaně. Například veřejně vyzývala k vystoupení České republiky z OSN, hájí hladomor v Gaze, chtěla eskalovat situaci po dopadu ukrajinských raket na polské území bez vyšetřování incidentu s tím, že nabádala k útoku na Rusko. Její válka s panem Řehkou není dobrou vizitkou resortu obrany.

7) Naprosto nekompetentní ministr zahraničních věcí, bakalář Jan Lipavský. Jeho nezralá pubertální gesta soustavně poškozují a ničí českou diplomacii. Právě on by mohl sehrát roli významného indikátoru odlivu bývalých voličů ODS od Spolu. Je totiž symbolem podrazu a zrady (jak se zachoval k Pirátům a k jejich programu), kariérismu a situace, kdy ambice mnohonásobně převyšují znalosti a schopnosti dotyčného, což se projevuje v jeho aroganci.

Předpokládám, že mezi voliči Spolu jsou rovněž mnozí učitelé, lékaři, zdravotní sestry, policisté, hasiči či zemědělci.
Ti všichni by se měli zeptat, co Fialův kabinet za dobu svého působení udělal pro školství, zdravotnictví, bezpečnostní složky státu či pro potravinovou soběstačnost naší země. Proč je například ministrem pan Výborný, který přiznal, že resortu zemědělství vůbec nerozumí?

Pro voliče Spolu nemá cenu rozepisovat se o cenzuře a stíhání lidí s takzvaně nesprávným názorem. Tito lidé si totalitní směřování Fialovy vlády nepřipouštějí, bagatelizují ho, a v řadě případů mu fandí či by v něm ještě přitvrdili. K tomu lze dodat jediné: Jak se začne svoboda slova limitovat, je spuštěn proces, který nezná hranice. Kdo souhlasí s bezprávím páchaným na jedné skupině osob, vzdává se i práva vlastního.
Demokratická společnost nezná kasty. Nezná občany různých kategorií. Jakmile dojde na klasifikaci „dezolátů“ či dokonce sviní, vytváří se kategorie osob méněcenných a bezprávných. Není snad nutné podotýkat, kam takovýto postup směřuje.
Stejně tak je marné přesvědčovat voliče Spolu, že Fialův kabinet pomáhal eskalovat válečný konflikt na Ukrajině. V zájmu samotných Ukrajinců však zjevně nebyla pro ně likvidační válka, ale mělo jím být mírové jednání, Fialovou vládou démonizované.

Jedním z faktorů, proč nevolit Spolu, by měla být osoba Pavla Novotného. Již proto, jak do svých politických sporů nechutně zapletl Aničku Slováčkovou, která bojovala se zákeřnou nemocí. Pavel Novotný sice v ODS nyní pozastavil své členství, ale není vyloučen, a po volbách může v této straně opět nerušeně působit.
Petr Míča pojal nepravomocné odsouzení Pavla Novotného jako důkaz, že česká justice nemá problém, a funguje systémem „padni komu padni“, bez zjevných dvojích metrů.
Za prvé: Počkejme si na rozsudek pravomocný. Za druhé: Pavlovi Novotnému procházelo porušování norem neuvěřitelně dlouho. Navíc se veřejně chlubil, že je nedotknutelný. Že má politické zastání. Hlásili se k němu jak premiér, Petr Fiala, tak prezident republiky, Petr Pavel. Za třetí: Novotného případ není ojedinělý. Máme zde též kauzy Martina Langa či Oganesjana, ad.
V případě Pavla Novotného je třeba si uvědomit, že není souzen za nevhodné řeči, ale za vyhrožování a šikanu, ať již šlo o Marka Víta či Kateřinu Kristelovou. Té způsobil vážnou psychickou újmu.
V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že ač ODS o chování Pavla Novotného ví, pěstovala si ho. Nyní má v ODS pozastavené členství, ale může se v jejích řadách opět objevit. ODS se od něj nikdy veřejně nedistancovala, nevyloučila ho. To by měl být pro voliče této strany jeden z jasných signálů, proč jít, parafrází na film Vesničko má středisková, po žních raději k Turkovi.
Soudní verdikt v kauze Novotný je jistě třeba ocenit jako určitou naději, že cesta k právnímu státu je možná, ale zdaleka ho nelze přeceňovat. Jedna vlaštovka jaro nedělá, a jak již bylo předesláno, nejedná se zatím o rozsudek pravomocný. Navíc si uvědomme, že tento rozsudek nepadl ve vakuu. Existuje zde vytrvalý tlak takzvaných dezolátů, kteří neúnavně na dvojí metry přístupu české justice upozorňují. Jak je vidět, toto úsilí není zbytečné. Má svůj smysl.
Každý z potenciálních voličů by v prvé řadě měl analyzovat, co mu Fialova vláda dala, či vzala. Jak během jejího působení vyjde se svým platem, co si za něj může dopřát, kolik naspoří. Jak zvládá platit energie, nájem a další poplatky. Jak se zvýšil či snížil pocit jeho osobní bezpečnosti. Teprve po patřičném bilancování by se měl rozhodnout, koho (ne)volit.

Fialův recept

Spíš jehlu v slámě spatřit se mi daří,
než najít v této vládě pozitiva.
Marian s Vítem velicí jsou lháři,
Petrova parta není pouze chtivá.
Je diletantská, podle těch not zpívá,
jaké jí jiní k předvádění dají.
Čím je vše dražší, slyšíme, že v Ráji
žijeme a že chvost je vlastně hříva.
Slyšíme vůbec až moc různých bájí:
Fialův recept? Šlichta odpudivá.

Oganesjana poznávají staří:
Šikana, podlost, arogance mstivá.
Na bojůvky se Vítek mile tváří.
Svoboda slova? Co z ní vlastně zbývá?
Otakar Foltýn, hlava do pečiva,
útlak a sílu přede všemi hájí.
Vznešeně mluví pouze o Partaji.
Na opozici sprostý je a plivá.
Kdo nejde s ním, je vyvrhelem v kraji:
Fialův recept? Šlichta odpudivá.

Dluhy nám rostou, tak se hospodaří.
Průmysl jaksi dlouho neprospívá.
Hůl láme vláda nejen nad lékaři,
ve školství rovněž peněz nepřibývá.
Ceny jen rostou. Kdo se na plat dívá,
zapláče hořce, jak je všechno v háji.
Kdo nejde s proudem, ten je na okraji.
Daně jsou vyšší, nálada je tklivá,
co si kdo myslí, raději zas tají:
Fialův recept? Šlichta odpudivá.

Problémy značné chudí lidé mají:
Existenční jsou. Zda se člověk nají.
Těžká je doba, kdy se ve dne stmívá.
Režimní metly všude rozkvétají:
Fialův recept? Šlichta odpudivá…