Zamýšlíme-li se nad výsledky parlamentních voleb v České republice, speciální pozornost by měla být věnována prvovoličům.
Jak a proč volí lidé ve věku 18 až 22 let? Co jejich rozhodování ovlivňuje? Jaká perspektiva tyto lidi čeká?
Hned na začátku tohoto pojednání je třeba zdůraznit, že sledovaná populace není homogenní. Liší se svým pohlavím, úrovní svého vzdělání, sociálním a ekonomickým statusem, příslušností k městu či venkovu atp.
Mediální obraz versus realita
Co se týče dospívajících a mladých dospělých, mainstreamová média je líčí jako lidi šťastné, dynamické, naději pro budoucnost. Jako ty, kteří nejlépe odolávají takzvaným dezinformacím, jsou zodpovědní, vzdělaní a odolní.
Realita je v západních společnostech ovšem poněkud jiná.
Americko-britský výzkumný tým přišel s poněkud odlišným obrazem: Nová studie podchytila trend, který výše uvedená klišé zásadním způsobem zpochybňuje. Podle něj jsou to právě příslušníci „generace Z“, tedy lidé narození mezi roky 1997 a 2010, kteří jsou nejvíce nešťastní. Mají být více náchylní k zoufalství a úzkostem než dřívější generace.
Důvodů můžeme nalézt celou řadu, od nefunkční rodiny, přes vyprázdněný, falešný a pokrytecký hodnotový sytém společnosti, po indoktrinaci dětí na školách, ztrátu jejich identity, jejich závislost na sociálních sítích apod.
Mladí lidé méně čtou knihy, méně o přečteném přemýšlejí a méně se sami shánějí po různých zdrojích informací než jejich předci. Jsou čím dál více závislí na moderních komunikačních technologiích a umělé inteligenci. Tu však v drtivé většině neovládají, naopak, ona ovládá je. Jsou náchylní ke zkratkovitosti, k povrchnosti, ke snadnému zanícení pro něco či proti něčemu, a to pouze na základě nějakého momentálního impulsu.
Stačí se podívat na výsledky dalšího výzkumu:
Podvodným zprávám důvěřuje každý čtvrtý Brit ve věku 18-34 let. Vyplývá to z průzkumu, s nímž přišly společnost Visa a Astonská univerzita. U mladých Britů je téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se stanou obětí podvodu než u lidí starších 55 let, což zveřejnil web Dazed.
Být na správné straně…
Právě u těchto lidí je kritické myšlení oslabeno. Hrozí zde vyšší riziko, že budou manipulováni a zneužiti. Není náhodou, že youtubeři svými krátkými videy cílí právě na ně.
Mladí lidé se děsí klimatické změny. Bojí se mít děti, že by tím tuto krizi prohloubili. Pochybují o své sexuální orientaci, s níž někteří tragicky a nevratně experimentují.
Do kontextu přidejme debatu o možném snižování věku voličů. Na první pohled je zřejmá poptávka určitých politických subjektů, které z manipulace mladých generací těží.
Není náhoda, že na českých gymnáziích v předvolebních průzkumech drtivě vítězí strany, z nichž byl složen Fialův kabinet. Je zřejmé, že tito potenciální voliči neřeší kauzy typu Dozimetr, Taxis nebo zpackanou digitalizaci stavebního řízení. Nezkoumají činy jednotlivých politiků, ale jejich postoje, což silně připomíná motiv pohádky Sůl nad zlato, kdy pro krále není podstatné, jak ho má která z dcer fakticky ráda, ale jak to dokáže verbálně vyjádřit.
Mladí se utvrzují v tom, jak jsou odolní vůči „nesprávným“ názorům, že na moment nezapochybují o tom, co to ten správný názor vlastně je, kdo ho formuluje a hájí, a proč tak činí.
Něco za něco…
Poměrně hodně toho bylo napsáno o mechanismu, kdy frustrovaní a vykořenění jedinci dostanou šanci někam patřit, a stanou se členy zločinecké organizace, sekty, nějakého hnutí atp. Ty jim dodají náplň, smysl života, pocit sounáležitosti, důležitosti. Samozřejmě za to něco od svých členů vyžadují: Bezmeznou loajalitu, poslušnost a aktivitu.
Již méně se ovšem píše a mluví o tom, že na podobném principu funguje i řada neziskových organizací, které rovněž loví v řadách bloumajících jedinců bez perspektivy, často studentů, jimž nabídnou peníze, prestiž a postavení. Ti pak musí stát na té správné straně a verbovat na ni další jedince. Je to vlastně taková klasická pyramidová či letadlová hra, která ze všeho nejvíce potřebuje prosté pěšáky.
Smějí vše, a nemohou nic…
Co vlastně frustrované a vykořeněné jedince produkuje? Samo systémové nastavení. Lze pozorovat trend, kdy z výchovy v rodinách mizí jakékoli mantinely. Dítěti je na jednu stranu dovoleno cokoli, na stranu druhou nemá žádné kompetence (například hlídat stádo koz či ovcí). To v dětech pěstuje chaos, zmatek, nejistotu, z níž rostou vztek, agrese a panika.
Děti čím dále více času tráví na internetu, na sociálních sítích, a o to méně ho věnují posilování vztahů skutečných, nejen s vrstevníky, ale hlavně v rámci rodiny. Z toho pak plyne, že nežijí životy reálné, ale virtuální.
Dalším paradoxem je, že na jednu stranu společnost děti chrání ideologií korektnosti, že jim v knížce raději nahého císaře zahalí do spodního prádla, na stranu druhou je však nutí skládat se na rakety, které někde zabijí civilisty s tím, že nepřítele je třeba eliminovat.
Vyrůstá generace trpící mnoha psychickými poruchami, závislá na medikaci, a současně generace zakomplexovaná a vydíratelná. Na sociálních sítích číhají mimo jiné sexuální predátoři. Zejména dívky pak čelí svodům rychlého výdělku na platformách typu OnlyFans, a nedomýšlejí následky svého chování. Když mají později rodiny a kariéry, vrací se jim omyly mládí jako bumerang.
Davy izolovaných
Nové a nové generace přicházejí do světa, kde na jednu stranu smějí vše, a na u druhou nemohou nic. Pro valnou většinu mladých lidí je zapovězené vlastní bydlení. Tito lidé se bojí vytvořit vztah, a nespatřují smysl života v založení rodiny. Uchylují se do svých osamělých životů se všemi svými traumaty. Dalším rozporem je záměrný důraz na sexualitu, neboť sex je rovněž nástrojem ovládání a kontroly, a rostoucí asexualitou mladých, kteří se bojí navázat kontakt, a hledají azyl u svého počítače.
Jaké výhonky, taková sklizeň
S přihlédnutím ke všem výše popsaným aspektům je na místě debata, zda věkovou hranici pro voličské oprávněni nezvýšit. Mladé generace se dnes stávají terčem určitých politických subjektů, které si jejich prostřednictvím touží uhájit moc. Již je ale třeba tyto generace před manipulací a zneužitím chránit. Vzdělávat je, diskutovat s nimi, uzdravovat je. Necháme-li si otrávit výhonky, je zřejmé, co asi můžeme následně sklidit.
Po bodu zlomu…
Dlouho je stejně, či se to tak jeví:
Buď trvá sucho nebo stále prší.
Tento stav člověk vnímá bez úlevy,
přibývá supů, čím je více mršin.
Beze změn denně dokola to samé
probíhá znovu navzdory všem touhám.
Něco se děje, něco se i láme,
cesta je často ovšem velmi dlouhá.
Cesta, co vede mnohdy přes kamení,
a která svůj směr nesčetněkrát změní,
aby vždy našla, jak se dostat domů.
Cesta, již každý někde jinde hledá,
od „a“ až do „zet“ jako abeceda
k askezi vede až po bodu zlomu…
… společnost děti chrání ideologií korektnosti, že jim v knížce raději nahého císaře zahalí do spodního prádla …
Korektnost?
Pruderie – produkt projekce prasáctví. Prdel.
Před výročím vzniku Československa jsem se zamyslil nad problematikou mladé generace a nad manipulací s ní.
Stát, který má nemocné mladé, je sám od základu nezdravým, chorým. Ba, je těžce nemocen. Přibývá lidí, kteří neznají základy své historie či je mají silně zkresleny. Bez znalosti vlastní historie mizí narod.
Přibývá lidí, kteří volí takzvaně na povel, jak jim média nadiktují. Tak demokracie nefunguje.
A do třetice přibývá lidí bez identity, lidí snadno ovladatelných, kteří jsou závislí na lécích a propagandě. Rodina odumírá, a s ní celý stát, který se od ní odvíjí.
Toto vše je velmi špatná až tristní vizitka země, která je pouhým reliktem státu založeného v roce 1918.
Necháme-li mladou generaci uhnít, uhnijeme s ní. Proto je třeba aktivně s ní pracovat, podchytit ji, hledat způsoby, jak ji propagandě vyrvat. Bude to proces nesmírně obtížný, nicméně nezbytný…
Zamyšlení nad manipulací mladé generace v souvislosti s oslavou vzniku Československa bych manipulativně doplnil otázkou: „proč neoslavujeme vznik Mezopotámie?“. Stejně jako Československo neexistuje, neexistuje ani Mezopotámie, že ano.
Možná by oni mladí tedy měli oslavovat darebáky, kteří ono Československo zlikvidovali, protože tenkrát mohli a byli zrovna u moci. A Čechoslováků se na nic neptali, prostě to udělali.
Manipulování mladé generace pomocí takových otázek by je možná donutilo k zamyšlení a získání zajímavých odpovědí.
Ptaní je základ myšlení. Jakmile si člověk položí otázku, měl by na ni hledat odpověď.
Rysem dnešních dnů je bohužel absence otázek, a jejich nahrazení imperativem. Mnoho mladých lidí se na nic neptá, a jen plní příkaz.
Souvisí to i s tím, že mnoho mladých lidí má nedostatečné znalosti, a čím toho obecně člověk méně zná, tím mylnější se ho zmocňuje představa, že všechno ví…
No vidíte. Jak uvádíte: Mnoho mladých lidí se na nic neptá, a jen plní příkaz.
Proto jsem zmínil, manipulaci pomocí otázek. Konkrétních otázek, chcete-li, neboť se oslavuje založení něčeho rozbitého, co už není.
Tedy manipulace vzdělávací.
Mladi lide sou citlivejsi a reaguji po svem. Na stupnujici se teror a tlak konce civilizace.
Jestli veri a nebo neveri vyjde na stejno. To vi nejlip.
Cim dal tim vic je s nima manipulovano tak proc se starat. Hledi si svyho a neni na nas abychom je poucovali a nebo kritizovali. Jeden jejich pohled na svet mluvi jasne.
Rika jim vsechno ,vo pouckarich a kriticich…
Zabery a informace z britsko americkych pomeru, ze zivota mladych lid tam ukazujou horory ,kazdej den .
Se namahat s vyzkumem je zbytecny. Ptat se taky. Maji vsecko v TV..
Kunderova vomilana poucka ,ze kdo nezna historii naroda ,atd..
Tim ,ze nekdo bude porad studovat a znat historii naroda , tim este zadnej ucenec /ucenci ,zadnej narod , nikdy nezachranil. To je potreba vzit neco do ruky a jit.
Jedinej doktor na fronte je vzdycky z oboru mediciny. Taky nestuduje zadny historie.
Naopak ,ty co znali nejvic , jako dr Benes a dalsi nam nejvic uskodili.
Maximalni ochotou ,podajnosti vuci vrchnosti , poslusnosti,pili a snazivosti.
Aby za odmenu si zaslouzili a dostali diplomy a tituly..
Mimoto dejiny sou odhadem ze 70% zfalsovany. Voslavujou v nich rezniky, na mlady lidi ve valkach , jako Veliky.
Vsecko pedagogove piskujou povrchnima abstrakcemi , zalhavali a potlacovali ty sileny tragedie..A propagovali ty Veliky ve skolach ,aby deti az vyrostou vedely ,ze je zase znova ty Veliky povedou na jatka.
A to se snad maji ucit a nazpamet a na celej zivot a na co.
Ja se neptam ,ale uvahy a zamysleni nad mladymi lidmi , clanek ,se snahou analysovat a posuzovat je , bych urcite nenazval ..
„Kde je zakopano jadro pudla“.
Liberální demokracie a její ekonomická dogmata vygumovala pravidlo, že následující generace je na tom o ekonomický něco lépe než ta předchozí. Díky existenci vědecko technického pokroku.
To celkem pochopitelné sebere optimismus.
Mezigenerační rozdíl a jeho využití v propagandě:
„Už to není hodná paní.“ Apolena Rychlíková odsoudila Rowlingovou. Autorka Harryho Pottera totiž tvrdí, že žena je žena a muž je muž…
Měl bych to na delší text, ale nemám čas. Máme „doma“ 2 kusy, 23 a 19 let. Ta starší dělá prima lady v Holiday on Ice už pár let, v létě lítá do Mexika bruslit Illusion on Ice – tak zná západní svět zevnitř hodně zblízka a zakouší jeho „slasti“ sama na sobě. Žádné iluze. Nejlepší přátelé jsou z Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Španělska a překvapivě z jižní Ameriky (Kolumbie, Mex.) – ale to je jiný kulturní okruh. „Zápaďáci“ a Američané (ti prý méně) jsou namyšlení. 3 dny před volbami odlítla na další kontrakt (nácvik 6 týdnů), tak nevolila. Ta mladší rovněž nevolila; je po maturitě na policejní škole a teď zařezává na MUNI. Raději šla běhal, bo ji baví ultra po horách….
Moje osobní zkušenost je trochu jiná, ale nepochybně je dána životem v celkem nevelké osobní/sociální bublině. Mladí se více soustřeďuji na profesní zdatnost a osobní úspěch, širší a historické souvislosti jim unikají, protože dějiny neznají. Sleduji ale třeba na nejstarším vnukovi jistý vývoj – od Zelených a Pirátů ke Svobodným či Motoristům.
Komunisté ( i Vidlák) jsou pro většinu z nich skanzenem.
Metody PR hlavního informačního proudu jsou velmi propracované, působí na mladé trvale a mnohdy agresivně, neznají proti nim obranu. Obecně lze s tezemi pana Řezanky jen souhlasit.
Ostatně stejně tak s Kocourem. Stejně jako v mých rodičích postupně vychladlo jejich svazácké nadšení z 50.let minulého století, tak se i část mojí generace postupně probudila ze snů o západní demokracii. Myslím, že mladé čeká něco podobného. Možná….. uvidíme. Pokud se dožijeme…. když ne, nebude to už naše starost (plurál má zde funkci generační, či se vztahuje na zdejší komunitu)
Pokud bych měl, Godote, posuzovat (soudit si netroufám) svět pohledem ze své profesní bubliny, byl by identický s Tvým. Snažil jsem se ale podívat se mimo svou bublinu, proto ty (myslím nepodstatné) rozdíly.
Godote, Kocoure, díky za vaše postřehy a doplnění.
Jinými slovy – ono okřídlené hřbitovní rčení *) platí nejen na hřbitově, ale i v životě, a je to jen otázka času.
Z jiného soudku: musím ocenit (u Godota mě to sice nepřekvapuje, ale celkově to přestává být běžné), žes u slova „soustředit“ použil vid nedokonavý. V médiích téměř vyhynul.
—
*) To, co jste dnes vy, byli jsme i my.
To, co jsme dnes my, budete i vy
„Pláč nad mladou generací“ je tady od doby, kdy se v historii objevují první psané dokumenty.
Mladí prostě potřebují mít své „vlastní“ názory a je jedno, jestli je získali zkušenostmi nebo jim byly záměrně implementovány – což je častější případ. Získat vlastní zkušenosti je pracnější a nějakou dobu to trvá, než si ověří „která kamna jsou žhavá“. Někteří to zjistí bohužel až poté, co se nenávratně spálí a pak nenávidí svět nebo mu aspoň nedůvěřují a uchylují se k imaginárnímu světu internetu, který ji nabízí zprostředkované „zkušenosti“. To že to je jen propaganda vnímají pozdě.
Za rozpolceností dnešní společnosti mohu právě média hlavního proudu, ovládaná věrchuškou, kterém tento stav vyhovuje.
Tento stav ovšem způsobuje setrvačností nechuť střední generace ke zkoumání světa kolem nich, protože už tuší, že není všechno tak, jak to líčí média hlavního proudu a jejich oblíbené stránky na netu. A své volby buď nerealizují nebo volí „cestu nejmenšího odporu“.
Změna toho stavu může (podle mě) nastat až po nějakém velkém společenském otřesu, kdy jim spadnou růžové brýle a oni se překývnou na druhou stranu – velký úpadek ekonomický, infiltrace cizí kultury nebo dokonce válka.
Bohužel, Marek popsal náš podmračný svět dost dobře a já, ač nerad, s tím popisem souzním.
Z šedivého, podmračného světa mediálních chimér zdraví Starý kocour.
Ale musím polemizovat sám se sebou. Mladí jsou někdy překvapiví.