Zamýšlíme-li se nad výsledky parlamentních voleb v České republice, speciální pozornost by měla být věnována prvovoličům.
Jak a proč volí lidé ve věku 18 až 22 let? Co jejich rozhodování ovlivňuje? Jaká perspektiva tyto lidi čeká?
Hned na začátku tohoto pojednání je třeba zdůraznit, že sledovaná populace není homogenní. Liší se svým pohlavím, úrovní svého vzdělání, sociálním a ekonomickým statusem, příslušností k městu či venkovu atp.
Mediální obraz versus realita
Co se týče dospívajících a mladých dospělých, mainstreamová média je líčí jako lidi šťastné, dynamické, naději pro budoucnost. Jako ty, kteří nejlépe odolávají takzvaným dezinformacím, jsou zodpovědní, vzdělaní a odolní.
Realita je v západních společnostech ovšem poněkud jiná.
Americko-britský výzkumný tým přišel s poněkud odlišným obrazem: Nová studie podchytila trend, který výše uvedená klišé zásadním způsobem zpochybňuje. Podle něj jsou to právě příslušníci „generace Z“, tedy lidé narození mezi roky 1997 a 2010, kteří jsou nejvíce nešťastní. Mají být více náchylní k zoufalství a úzkostem než dřívější generace.
Důvodů můžeme nalézt celou řadu, od nefunkční rodiny, přes vyprázdněný, falešný a pokrytecký hodnotový sytém společnosti, po indoktrinaci dětí na školách, ztrátu jejich identity, jejich závislost na sociálních sítích apod.
Mladí lidé méně čtou knihy, méně o přečteném přemýšlejí a méně se sami shánějí po různých zdrojích informací než jejich předci. Jsou čím dál více závislí na moderních komunikačních technologiích a umělé inteligenci. Tu však v drtivé většině neovládají, naopak, ona ovládá je. Jsou náchylní ke zkratkovitosti, k povrchnosti, ke snadnému zanícení pro něco či proti něčemu, a to pouze na základě nějakého momentálního impulsu.
Stačí se podívat na výsledky dalšího výzkumu:
Podvodným zprávám důvěřuje každý čtvrtý Brit ve věku 18-34 let. Vyplývá to z průzkumu, s nímž přišly společnost Visa a Astonská univerzita. U mladých Britů je téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se stanou obětí podvodu než u lidí starších 55 let, což zveřejnil web Dazed.
Být na správné straně…
Právě u těchto lidí je kritické myšlení oslabeno. Hrozí zde vyšší riziko, že budou manipulováni a zneužiti. Není náhodou, že youtubeři svými krátkými videy cílí právě na ně.
Mladí lidé se děsí klimatické změny. Bojí se mít děti, že by tím tuto krizi prohloubili. Pochybují o své sexuální orientaci, s níž někteří tragicky a nevratně experimentují.
Do kontextu přidejme debatu o možném snižování věku voličů. Na první pohled je zřejmá poptávka určitých politických subjektů, které z manipulace mladých generací těží.
Není náhoda, že na českých gymnáziích v předvolebních průzkumech drtivě vítězí strany, z nichž byl složen Fialův kabinet. Je zřejmé, že tito potenciální voliči neřeší kauzy typu Dozimetr, Taxis nebo zpackanou digitalizaci stavebního řízení. Nezkoumají činy jednotlivých politiků, ale jejich postoje, což silně připomíná motiv pohádky Sůl nad zlato, kdy pro krále není podstatné, jak ho má která z dcer fakticky ráda, ale jak to dokáže verbálně vyjádřit.
Mladí se utvrzují v tom, jak jsou odolní vůči „nesprávným“ názorům, že na moment nezapochybují o tom, co to ten správný názor vlastně je, kdo ho formuluje a hájí, a proč tak činí.
Něco za něco…
Poměrně hodně toho bylo napsáno o mechanismu, kdy frustrovaní a vykořenění jedinci dostanou šanci někam patřit, a stanou se členy zločinecké organizace, sekty, nějakého hnutí atp. Ty jim dodají náplň, smysl života, pocit sounáležitosti, důležitosti. Samozřejmě za to něco od svých členů vyžadují: Bezmeznou loajalitu, poslušnost a aktivitu.
Již méně se ovšem píše a mluví o tom, že na podobném principu funguje i řada neziskových organizací, které rovněž loví v řadách bloumajících jedinců bez perspektivy, často studentů, jimž nabídnou peníze, prestiž a postavení. Ti pak musí stát na té správné straně a verbovat na ni další jedince. Je to vlastně taková klasická pyramidová či letadlová hra, která ze všeho nejvíce potřebuje prosté pěšáky.
Smějí vše, a nemohou nic…
Co vlastně frustrované a vykořeněné jedince produkuje? Samo systémové nastavení. Lze pozorovat trend, kdy z výchovy v rodinách mizí jakékoli mantinely. Dítěti je na jednu stranu dovoleno cokoli, na stranu druhou nemá žádné kompetence (například hlídat stádo koz či ovcí). To v dětech pěstuje chaos, zmatek, nejistotu, z níž rostou vztek, agrese a panika.
Děti čím dále více času tráví na internetu, na sociálních sítích, a o to méně ho věnují posilování vztahů skutečných, nejen s vrstevníky, ale hlavně v rámci rodiny. Z toho pak plyne, že nežijí životy reálné, ale virtuální.
Dalším paradoxem je, že na jednu stranu společnost děti chrání ideologií korektnosti, že jim v knížce raději nahého císaře zahalí do spodního prádla, na stranu druhou je však nutí skládat se na rakety, které někde zabijí civilisty s tím, že nepřítele je třeba eliminovat.
Vyrůstá generace trpící mnoha psychickými poruchami, závislá na medikaci, a současně generace zakomplexovaná a vydíratelná. Na sociálních sítích číhají mimo jiné sexuální predátoři. Zejména dívky pak čelí svodům rychlého výdělku na platformách typu OnlyFans, a nedomýšlejí následky svého chování. Když mají později rodiny a kariéry, vrací se jim omyly mládí jako bumerang.
Davy izolovaných
Nové a nové generace přicházejí do světa, kde na jednu stranu smějí vše, a na u druhou nemohou nic. Pro valnou většinu mladých lidí je zapovězené vlastní bydlení. Tito lidé se bojí vytvořit vztah, a nespatřují smysl života v založení rodiny. Uchylují se do svých osamělých životů se všemi svými traumaty. Dalším rozporem je záměrný důraz na sexualitu, neboť sex je rovněž nástrojem ovládání a kontroly, a rostoucí asexualitou mladých, kteří se bojí navázat kontakt, a hledají azyl u svého počítače.
Jaké výhonky, taková sklizeň
S přihlédnutím ke všem výše popsaným aspektům je na místě debata, zda věkovou hranici pro voličské oprávněni nezvýšit. Mladé generace se dnes stávají terčem určitých politických subjektů, které si jejich prostřednictvím touží uhájit moc. Již je ale třeba tyto generace před manipulací a zneužitím chránit. Vzdělávat je, diskutovat s nimi, uzdravovat je. Necháme-li si otrávit výhonky, je zřejmé, co asi můžeme následně sklidit.
Po bodu zlomu…
Dlouho je stejně, či se to tak jeví:
Buď trvá sucho nebo stále prší.
Tento stav člověk vnímá bez úlevy,
přibývá supů, čím je více mršin.
Beze změn denně dokola to samé
probíhá znovu navzdory všem touhám.
Něco se děje, něco se i láme,
cesta je často ovšem velmi dlouhá.
Cesta, co vede mnohdy přes kamení,
a která svůj směr nesčetněkrát změní,
aby vždy našla, jak se dostat domů.
Cesta, již každý někde jinde hledá,
od „a“ až do „zet“ jako abeceda
k askezi vede až po bodu zlomu…
Moje osobní zkušenost je trochu jiná, ale nepochybně je dána životem v celkem nevelké osobní/sociální bublině. Mladí se více soustřeďuji na profesní zdatnost a osobní úspěch, širší a historické souvislosti jim unikají, protože dějiny neznají. Sleduji ale třeba na nejstarším vnukovi jistý vývoj – od Zelených a Pirátů ke Svobodným či Motoristům.
Komunisté ( i Vidlák) jsou pro většinu z nich skanzenem.
Metody PR hlavního informačního proudu jsou velmi propracované, působí na mladé trvale a mnohdy agresivně, neznají proti nim obranu. Obecně lze s tezemi pana Řezanky jen souhlasit.
Ostatně stejně tak s Kocourem. Stejně jako v mých rodičích postupně vychladlo jejich svazácké nadšení z 50.let minulého století, tak se i část mojí generace postupně probudila ze snů o západní demokracii. Myslím, že mladé čeká něco podobného. Možná….. uvidíme. Pokud se dožijeme…. když ne, nebude to už naše starost (plurál má zde funkci generační, či se vztahuje na zdejší komunitu)
„Pláč nad mladou generací“ je tady od doby, kdy se v historii objevují první psané dokumenty.
Mladí prostě potřebují mít své „vlastní“ názory a je jedno, jestli je získali zkušenostmi nebo jim byly záměrně implementovány – což je častější případ. Získat vlastní zkušenosti je pracnější a nějakou dobu to trvá, než si ověří „která kamna jsou žhavá“. Někteří to zjistí bohužel až poté, co se nenávratně spálí a pak nenávidí svět nebo mu aspoň nedůvěřují a uchylují se k imaginárnímu světu internetu, který ji nabízí zprostředkované „zkušenosti“. To že to je jen propaganda vnímají pozdě.
Za rozpolceností dnešní společnosti mohu právě média hlavního proudu, ovládaná věrchuškou, kterém tento stav vyhovuje.
Tento stav ovšem způsobuje setrvačností nechuť střední generace ke zkoumání světa kolem nich, protože už tuší, že není všechno tak, jak to líčí média hlavního proudu a jejich oblíbené stránky na netu. A své volby buď nerealizují nebo volí „cestu nejmenšího odporu“.
Změna toho stavu může (podle mě) nastat až po nějakém velkém společenském otřesu, kdy jim spadnou růžové brýle a oni se překývnou na druhou stranu – velký úpadek ekonomický, infiltrace cizí kultury nebo dokonce válka.
Bohužel, Marek popsal náš podmračný svět dost dobře a já, ač nerad, s tím popisem souzním.
Z šedivého, podmračného světa mediálních chimér zdraví Starý kocour.