Čtení na internetu mne obohatilo o dvě nová slova, která jsem neznala:
eskapismus – to je fantazijní únik do imaginárních světů, bdělé snění, fiktivní emocionální život ve vymyšleném a vysněném světě, podle vzorů TV seriálů, dobrodružných a romantických filmů, počítačových her karnální – smyslný, požitkářský život, orientovaný na pomíjivé a krátkodobé „nevztahy“, nahodilé a nezávazné sexuální zkušenosti a dobrodružné zážitky, bez zájmu o dlouhodobou emocionální vazbu a životní perspektivu
Vyskytovala se ta slova v článku, který popisoval průzkum věnovaný životnímu stylu současných mladých ve věku 18-25 roků v Česku. Výzkum konstatoval, že více než polovina mladých mužů v tomto věku (54%) nikdy neměla reálný sex se ženou (jsou panici !! ) a stejně tak polovina mladých nikdy neměla dlouhodobý reálný vážný vztah, nikdy s nikým tzv. „nechodili“.
Vyplývá mi z toho průzkumu, že současný dramatický pokles porodnosti není způsoben jenom tím, že mladí lidé si v současné době nemohou z finančních důvodů dovolit vlastní bydlení a tím pádem ani děti. Oni ty děti nemůžou mít jednoduše proto, že ani nikoho nemají rádi, že spolu nechodí a nevlezou do postele. Polovina jich žije svůj romantický nebo hrdinský pseudoživot osvícení světlem obrazovky televize nebo kompu. A představují si sami sebe jako hrdiny nereálných statečných dobrodružství nebo opulentního života v luxusních kulisách.
Normální svět ještě existuje, ale tam se průzkumy nedělají. Mnozí ani nevěří, že vůbec je.
Ano, když srovnáme náš život v 70. a 80. letech – o sexu se méně mluvilo a psalo, zato se více praktikoval. Protože nebyla nouze, děti se rodily o stošest. Oblíbená věta – musíš se vdávat? V televizi toho moc nebylo, internet aké nebyl, porno bylo těžko dostupné. Tak jsme se bavili jinak… a bylo to fajn.
Možná to není tak překvapivé, když běžně vidíme školou povinné děti na mobilech a tabeletech, aniž by ty spolu komunikovali jinak. A se závislostí na elektronice vstupovat do dospívání? Závislému na čemkoliv se z jeho závislosti stává středobod života, o ostatní ztrácí zájem. A s dalším tlakem do individualismu a důrazem na neobtěžování (a šikanu) spolu s “matením” co je ještě normální sexualita (neziskovky, qeer) to sotva může nést jiné výsledky.
—-
Nezávidím dnešním mladým způsob jejich mládí, tolik odlišného od toho našeho s kolektivními hrami, zábavami i tábory, kdy herní elektroniku představovaly relativně drahé herní automaty a vzácně první 8bitové počítače.
Ba, ani erotické obrázky nebyly všude, ale měly punc zakázaného a tajemného předmětu (a směny) 🙂 přeneseně pak děvčata…
a k tématu – mám dojem, že se to týká velkoměstské části osazenstva, že život od nich dál je kapku jiný.
A není to málo Antone Pavloviči?
jen tak něco
https://www.youtube.com/watch?v=t4Jznkj6zVQ
rusko nyní a na trubce
Není nad to se tam na pár dnů podívat. Jako soukomá osoba, bez řízení a opatery průvodců. Potulovat se třeba Petrohradem a pokecat s dělníky, kteří vykládají role papíru pro tiskárnu. Nebo na odlehlém místě potkat tři „chuligány“, kteří vypadají jak vlk z grotesek „Jen počkej, zajíci!“ a zakouřit si s nimi. Nebo přijmout nabídku od bezďáků pod mostem na misku uchy. Byla skvělá!
Jiný svět, tak nějak normálnější než ten náš. Transgender a podobné věci jsou málokdy byť jen pozorovatelné.
Slavnosti a oslavy vojenských hrdinů tam jsou mnohem častější než u nás – ale na to jsme přece byli zvyklí.
A Rusům to, zdá se, taky nevadí.