17 března, 2025

Vlastně jen zaměnili pořadí…

Je tomu osmdesát šest let od chvíle, kdy se Evropa naposledy sjednotila, aby byl její hlas ve světě slyšet. Právo veta bylo zrušeno, velení evropských armád bylo postupně sjednoceno, na dobové dezoláty bylo patřičně došlápnuto, byly vyhloubeny příkopy a postaveny ploty nabité elektrickým proudem, občané dostali právo na korigované informace, rozjela se mašinérie vládní propagandy a začalo se slídit, jaké rádio kdo poslouchá. I komunikační karty k tomu připravili… pamatuj, že poslech cizího rozhlasu může být potrestán i smrtí.

V plánech dobových Bidenů už bylo dávno vyjádřeno, že se půjde na Rusa, protože mongoloidní hordy nemají v civilizované Evropě co dělat a pokud včas nezaútočíme my, zaútočí oni. Tamní režim byl samozřejmě shnilý, postačí jen zhurta rozkopnout dveře a postarat se o nějaké ty zbraně a rozpadne se sám. Moskevský gosudar je totiž nenáviděný vlastním obyvatelstvem, má diktátorské manýry a zbavuje se svých odpůrců.

Ne všichni s tím v Evropě souhlasili… ale svolalo se několik summitů evropských lídrů a nakonec se to vyřešilo. Především summit v Mnichově byl velmi úspěšný. Zajistil ochranu menšin s imigračním pozadím a uvolnil ruce skutečným vůdcům Evropy, aby mohli prosadit své pokrokové návrhy a metody řízení.

Sedmnáctého března 1939 pak všechny české noviny přinesly radostnou zprávu o evropském sjednocení, které bylo spuštěno o dva dny dříve… Ne, nebyla to žádná okupace. Kdyby byla, tak by o ní přece dodnes psaly noviny a vysílala televize.

Mám dnes narozeniny. Je mi čtyřiačtyřicet a mám pocit šíleného deja-vu. Co je jinak oproti roku 39? Vlastně jen to, že tentokrát Němci zaměnili pořadí jednotlivých kroků. Tehdy začali zbrojením. Na dluh, samozřejmě. Půjčili si na to v Americe, samozřejmě. Až měli nazbrojeno, překročili naše hranice, ustavili protektorát, zrušili nám právo do něčeho kecat a začlenili náš průmysl do svých koncernů. Pak vytáhli na Rusa… A šlo jim to moc pěkně… až k Moskvě či Stalingradu se dostali.

Dneska na to jdou jinak. Nejprve začlenili naše podniky do svých koncernů. Dvacet let na tom dělali. Pak vytáhli na Rusa, nově chtějí začít zbrojit na dluh a zrušení práva veta se teď právě v Bruseli plánuje a hlasuje se o něm. Ne, není to ideální pořadí, ale všechny dávné prvky německé (i české) povahy jsou zpět. I porušení všech předvolebních slibů. Cenzura je řádně organizována, propaganda také, plány konečného vítězství jsou napsány, odpůrci jsou trestáni a zastrašováni…

Takhle to teď plánuje novopečený (ještě ne)kancléř, Friedrich Merz, ne? Zařídit, aby Evropa byla ve světě slyšet. Dosáhneme toho stejně jako tenkrát… řádným vyzbrojením a jednotným velením společné evropské armády. Ohlášeném právě na výročí vzniku Protektorátu. A naši Emanuelové Moravcové jsou samozřejmě pro. Všech vládních devět z europarlamentu… Zbrojit, odevzdat odpovědnost za stát do rukou Uršuly Leyenové a pak společně vytáhnout na Moskala.

Rozdíl je vlastně je v tom, že tenkrát ty peníze za zbrojení nerozkradli, ale fakt za ně vyrobili spoustu moc pěkných válečných věciček a nebojovali zároveň ještě proti uhlíku. Když pak na Rusa táhli, kromě dluhů měli alespoň ty zbraně. Ale jinak svého nepřítele vykreslovali se stejnou rusofrénií jako dneska a strašili jím obyvatelstvo stejně jako dneska a ještě v pětačtyřicátém pevně věřili, že vyhrají… stejně jako dneska.

A ejhle… ono to dneska dopadne stejně jako tenkrát… Američané evropskou rusofobii nesdílejí a nakonec se raději domluví Trump s Putinem proti sjednocené Evropě. Vždycky, když Němci začnou vymýšlet ajn rajch, ajn folk, ajne Uršula, končí to rozvalinami. Jen ten pokrok nezastavíme. Tentokrát ani nebude nutné naše továrny rozbombardovat či rozstřílet. Zavřeme je sami… dokonce i ty doly zasypáváme, aby nikoho nenapadlo je znovu otevřít. Skončí to přídělovým systémem, měnovou reformou a největším přesunem majetku od Bílé hory. To my tady v Evropě umíme, panečku.

Je mi dnes čtyřiačtyřicet, mám pět dětí a rodinné zázemí, které mi mohou závidět. Díky své obětavé ženě mohu dělat to, co dělám a mohu si dovolit být optimista. Ale dnes slyším v hlavě hlasy své babičky i dědečka a děsím se, jak málo se od roku 1939 změnilo. Jsme tady v Evropě pořád stejní. Ať začnete co začnete, ať máte jakékoliv úmysly, vždycky dojdete k tomu, že je zapotřebí se sjednotit a vyrazit do stepí, zbavit se ruské hrozby. Děsím se, jak by to vypadalo, kdybychom v čele měli skutečně schopné (až všeho schopné) vůdce.

Děsím se, co by bylo, kdyby to pořadí kroků teď poskládali lépe…

_____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

102 thoughts on “Vlastně jen zaměnili pořadí…

  1. Všechno nejlepší ke krásným narozeninám. To je pravý čas se pustit se do něčeho nového.
    Čtyřiačtyřicet mně bylo v roce 1988 a společnost byla vnitřně neklidná podobně jako je dnes. Za rok poté vše bylo úplně jinak, čas zase jednou oponou trhnul.
    A tady končím a ještě jednou gratuluji k narozeninám a přeji úspěch v dalších 44 letech.

  2. Omlouvám se za ten dlouhý Goeblsův projev, ale připadal mi tématicky vhodný a bohuzel už nevím, odkud jsem ho kdysi stáhnul ….

    1. Není zač se omlouvat, je to zajímavé.
      Je-li to skutečný záznam řeči, pak dvě poznámky:
      1. Goebels byl geniální řečník
      2. Podobnost obsahu se současnou EU je jistě jen náhodná

      1. Kazatel před tisíciletími poznal a pochopil běh světa a napsal:

        Co bylo dříve, to zase bude,
        to, co se dělo, se bude dít.
        Není nic nového pod sluncem.

      2. Ano, je až neuvěřitelné, jak se Goeblsem líčené představy o budoucnosti říše shodují s tím, čím nás eurohujeři krmí dnes …

        1. Hlavně aby nakonec nebyl prorocký i tento jeho projev:

          „Obránci BerlínaBruselu, upírají se k vám oči vašich žen, matek a dětí. Svěřily vám své životy, své štěstí, zdraví a svou budoucnost. Znáte úkol, který vás teď čeká, a vím, že ho zvládnete. Přišel okamžik pravdy. Zůstávám se svými spolupracovníky v BerlíněBruselu. Má žena a dětiMůj partner a další členové naší LBGT+ komunity jsou zde také a já zde zůstanu. Udělám vše, co je v mých silách, abych mobilizoval obranu hlavního města ŘíšeUnie. Mé myšlenky a skutky budou vždy s vámi. Vyženeme našeho společného nepřítele. Hordy Mongolů musí být zastaveny u zdí našeho města. Náš boj dá signál, aby povstal celý národ a bojoval s železným odhodláním. Vedeni fanatickou touhou nikdy nedopustíme, aby hlavní město ŘíšeUnie padlo do bolševických rukou. Budeme bojovat a pracovat v plné soudružnosti.“

          Povšimněte si, že Mongolové nevyžadují úpravy. V tom se slovník nacionálních socialistů a liberálních demokratů dokonale shoduje.

        1. Napis ,co na nem a na jeho propagande genialniho. Nebo jenom opakujes poucky vod jinejch ..Co vis davno. Pouc nas , mas ty vedomosti…

          1. Snaž se sám, bobečku, internet vypnutý ještě není a všechny knihy ještě taky nezakázali…
            Studuj….a určitě na to přijdeš sám .

  3. Všechno nejlepší, pane vidláku. Přeju zdraví a stálé Boží požehnání, všechno ostatní jste od Něj už zřejmě dostal. (Oni vědí, že rodina je základ – ty uvřískané útoky na rodinu, na těhotné, na manželství, na děti, to systematické mrzačení dospívajících, snaha zlikvidovat dostupné vzdělání, to všechno má důvod.)
    Tak hodně sil, elánu a optimismu do dalších roků a díky za letitou práci, kterou pro naši zem odvádíte.

  4. Rede des Herrn Reichsministers Dr. Joseph Goebbels an die tschechischen Kulturschaffenden und Journalisten
    am 11. September 1940 in Berlin

    Těší mne, že mám příležitost mluvit s vámi o celé řadě otázek, které podle mého názoru jednou musí být prodiskutovány s plnou otevřeností k vyjasnění vztahu Říše k protektorátu. A sice přes válečné události pokládám za nutné, aby se to stalo právě v tomto momentu. Protože se můžeme obávat, že když válka skončí, tyto otázky by nemohly být prodiskutovány věcně tak, jako je tomu nyní.

    Jako mužové ducha si uvědomujete, že v tomto okamžiku se odehrává největší historické drama, jaké dějiny evropského lidstva vůbec znají. Jsem pevně přesvědčen o tom – a jak by to mohlo být jinak! -, že toto drama se rozhodne v náš prospěch.

    V tom momentu, kdy se anglická moc zhroutí k zemi, budeme mít možnost organizovat Evropu nově, a sice na základě hledisek, která odpovídají sociálním, ekonomickým a technickým možnostem dvacátého století.

    Naše Německá říše prošla před sto lety podobným procesem. Byla tenkrát zrovna tak rozštěpena v mnoho částí, větších i menších, jako je tomu dnes v Evropě. Toto rozdělení na malé státy je snesitelné tak dlouho, pokud nejsou technické prostředky, především doprava, natolik vybudovány, aby přechod z jedné malé země do druhé vyžadoval jen krátkou dobu. Vynálezem parního stroje byl však starý stav znemožněn. Neboť pokud se až dosud k přechodu z jedné malé země do druhé potřebovalo kolem čtyřiadvaceti hodin, byly po založení železnice k takové cestě třeba pouze, řekněme, tři nebo čtyři hodiny. Jestliže se tedy před vynalezením parního stroje muselo cestovat vždycky čtyřiadvacet hodin, než se dorazilo k nové celnici, pak se nyní k tomu potřebovalo nejdříve pět, pak tři, pak dvě a konečně půl hodiny, takže takový stav byl i pro federalistického fanatika nesmyslný.

    Byly v Říši síly, které se pokoušely tento stav řešit vyjednáváním. Tyto síly byly dějinným vývojem poraženy, a sice způsobem, ke kterému dochází častěji. Historie se totiž odehrává podle tvrdších zákonů, než jaké obvykle obecně platí u vyjednávacího stolu. Znáte snad Bismarckova slova z tehdejších let, že německé jednoty se dosáhne nikoli řečmi a usneseními, nýbrž že musí být vykována krví a železem. O tato slova se tehdy vedlo mnoho sporů, později však byla utvrzena dějinným oprávněním. Vždyť jednota Říše byla skutečně vykována v na v bitvách. Překonala se přitom celá řada odlišností jednotlivých zemí, předsudků, omezení, neúměrných politických představ. Musely být překonány; neboť jinak by Říše nebyla s to dosáhnout této jednoty, aby se účastnila velkého konkurenčního boje mocností v Evropě. To, že jsme vůbec dosáhli státněpolitického sjednocení, se odvozuje od toho, že jsme tehdy překonali tyto omezující hranice.

    Samozřejmě se tehdy Bavorák nebo Sasík nebo Württemberčan i nebo Bádeňák či někdo ze Schaumburg-Lippe cítil nějak zkrácen; až nakonec pod vlivem dynamiky tohoto nového stavu se přece jen předsudky víc a více otupovaly a pohledy lidí se mocněji upíraly na velké cíle, které nyní byly postaveny před Říši.

    Je samozřejmé, že Bavorák zůstal Bavorákem, Sasík Sasíkem, Prušák Prušákem. Avšak přes tato lokální omezení se naučili během desetiletí vidět a pak i chápat, že teprve v důsledku existence této vzájemnosti se mohla vyřešit celá řada otázek ekonomické, finanční, zahraničněpolitické a vojenské povahy.

    Velikost Říše se odvozuje od tohoto procesu – procesu, jenž se nám dnes zdá samozřejmý, kterému však tenkrát současníci ne vždy chtěli a mohli rozumět. Byli tak zaujati svou dobou a svými předsudky, že neměli sílu překročit svoji dobu a představit si konstruktivně stav, jenž jednou přijde, který však předvídali a také připravovali pouze proroci tehdejší doby.

    Dnes již železnice není moderním prostředkem dopravy naší doby, byla mezitím předběhnuta letadlem. Prostor, který jsme dříve překonali železnicí za dvanáct hodin, překonáme dnes v moderním letounu za půldruhé hodiny nebo jednu hodinu. Technika k sobě přiblížila nejen oblasti, nýbrž i národy mnohem blíže, než si dříve vůbec kdo mohl představit. Zatímco dříve jsme potřebovali čtyřiadvacet hodin, abychom se oklikou přes tisk domlouvali z Berlína do Prahy, nepotřebuji k tomu dnes ani sekundu. Když přistoupím k tomuto mikrofonu, mohou mne slyšet ve stejném okamžiku v Praze, na Slovensku, ve Varšavě, v Bruselu a Haagu.

    Jestliže jsem dříve potřeboval dvanáct hodin, abych dojel železnicí do Prahy, letím tam dnes letounem jedinou hodinu. To znamená: technika opět, o sto let později, přiblížila k sobě národy. Není to jistě náhoda, že tyto technické prostředky vznikly právě teď. Neboť v Evropě přibylo lidí a množství lidí postavilo evropskou společnost před zcela nové problémy životně- a ekonomicko-politické, finanční a vojenské povahy. Působením těchto technických vymožeností se samozřejmě k sobě přiblížily i kontinenty. Mezi evropskými národy si však stále více razí cestu vědomí, že mnoho z toho, co se mezi námi dálo, byly v zásadě jen rodinné rozmíšky, pokud je poměřujeme velkými otázkami, které dnes musí vyřešit kontinenty.

    Jsem o tom pevně přesvědčen; právě tak, jako dnes pohlížíme zpět s jistým úsměvem na rozdílnosti mezi německými státečky o rozměru „půl korce horizontu“ ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, budou se během padesáti let pokolení, jež nás budou následovat, s jistým pobavením dívat na spory, které se momentálně v Evropě politicky odehrávají. Budou vidět v „dramatických konfliktech národů“ mnoha malých evropských států pouze rodinné rozmíšky. Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v (pojmech) zemí – mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v (pojmech) kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy.

    V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle mého názoru se musí pojem svobody nějakého národa uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti. Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému procesu pořádku.

    Sami o sobě jsme nikdy neměli v úmyslu zavádět tento proces pořádku a přeorganizování Evropy násilím. Stejně tak jako my jako lidé myslící velkoněmecky nemáme zájem narušovat ekonomické, kulturní nebo sociální jednotlivosti takového nějakého bavorského nebo saského kraje – stejně tak není v našem zájmu narušovat ekonomické, kulturní nebo sociální jednotlivosti řekněme českého národa. Jen se k tomu musí mezi oběma těmito národy vytvořit jasná základna porozumění. Musíme se setkávat buď jako přátelé, nebo jako nepřátelé. A myslím, natolik nás znáte z minulosti, že Němci dovedou být hrozní nepřátelé, avšak také velmi dobří přátelé. Můžeme podat příteli ruku a skutečně loajálně s ním spolupracovat; můžeme však bojovat jako nepřítel až do zničení.

    Národy, které se do tohoto procesu pořádku zapojily nebo ještě zapojí, stojí nyní před otázkou, zda v tomto procesu zapojování budou spolupracovat rády a z plného srdce, tak říkajíc z loajality, nebo zda se mu vnitřně budou vzpírat. Na skutečnostech samotných to nezmění nic. Mohou být přesvědčeny, že mocnosti Osy poté, co Anglie bude sražena k zemi, na velmocenskopolitických skutečnostech nové organizace Evropy podle velkých politických, ekonomických a sociálních hledisek nepřipustí nic změnit. Když na tom Anglie nic nezmůže, nehne s tím tady ani český národ. Pokud jste se poučili z dějin nejmladší doby, pak budete vědět, že na dnešním mocenskopolitickém stavu se již nic nemůže změnit a také se nic nezmění.

    Proto, pánové – a nyní mluvím naprosto reálně politicky, bez jakéhokoliv dovolávání se citů: Jestliže s tímto stavem budete souhlasit, či nebudete, je lhostejné; jestliže ho pozdravíte od srdce, nebo ne, je nepodstatné; na samotném stavu nezměníte nic. Jsem nyní toho názoru: když na nějakém stavu nic nemohu změnit a musím stejně brát v úvahu nevýhody tohoto stavu, které tu jistě jsou, pak by bylo pošetilé, kdybych si nezajistil také jeho výhody. Jestliže jste se tak jako tak stali součástí Říše, pak nevidím důvod, proč by se český národ stavěl do vnitřní opozice proti Říši a proč by neměl raději pro sebe využívat výhod Říše.

    Museli jste jistě učinit řadu politických prohlášení. Vím, že to pro vás nemuselo být příjemné, nikdo tomu nemůže lépe rozumět než já. Vím, že jste se museli zříci jistých věcí, které jste v minulosti měli rádi a oceňovali, a vím, že se takovému tak novému stavu nemůžeme přizpůsobit ze dne na den, tak říkajíc přes noc. Jsou tu jisté třecí plochy, na něž se na místě samém díváme ostřeji a s větší tvrdostí, než je tomu z perspektivy Říše.

    Avšak ještě jednou: Když jste již jednou museli vzít v úvahu nevýhody, pak si myslím, že byste měli využít i výhod. Chtěl bych vám to vysvětlit na příkladu:

    V roce 1933 jsme stáli před otázkou, jak vyřešit židovskou otázku. Že jsme protivníci Židů, to bylo již od roku 1933 ve světě jasné. Pochovali jsme tedy tak jako tak nevýhody antisemitismu ve světové propagandě; tak jsme si klidně mohli zajistit i výhody a na Židy si zasednout. Když jsme již ve světě tak jako tak byli ohrožováni a pomlouváni jako protivníci Židů – proč bychom pak měli přijímat pro sebe pouze nevýhody, a ne též výhody, totiž vyloučení Židů z divadla, filmu, z veřejného života a ze státní správy. I když bychom i nadále byli napadáni jako protivníci Židů, mohli jsme přinejmenším s dobrým svědomím říci: vyplatí se to, něco z toho máme!

    Pánové, vy jste nahlédli do Říše a velmi jsem usiloval o to, abyste vykonali tuto cestu, než bych se s vámi setkal. Viděli jste Říši ve válce a budete si moci udělat přibližnou představu o tom, co to bude znamenat v míru. Pak naše velká, národně nejsilnější Říše kromě Itálie prakticky převezme vedení Evropy. Na tom se již vůbec nic nezmění a nezpochybní. To tedy pro vás znamená: jste již nyní členem velké Říše, která se právě chystá dát Evropě nový pořádek. Chce strhnout omezení, která ještě oddělují evropské národy, a srovnat jim cestu navzájem. Skončí se stavem, jenž natrvalo samozřejmě nemůže lidstvo uspokojovat. Konáme tu reformní dílo, o kterém jsem přesvědčen, že jednou bude zapsáno do knihy evropské historie docela velkými písmeny. Dovedete si představit, co pak bude Říše znamenat po válce?

    Víte, že se co nejvíce snažíme dosáhnout kromě politického vzestupu Říše také vzestupu na kulturní a ekonomické úrovni. Víte, že chceme, aby se těchto opatření a jejich výsledků účastnil (celý) národ. Uvedu příklad: Zatímco až dosud jsme německým filmem zajišťovali našich 86 miliónů Němců, máme do budoucna oblast odbytu nesouměřitelně rozsáhlejší. Záleží jen na vás, zda se toho účastníte, nebo zda se postavíte do tiché pasivity vůči Říši. Můžete nám věřit, že v tom druhém případě máme dostatek prostředků a možností, abychom například český film potlačili. Avšak to vůbec nechceme. Naopak, chtěli bychom, abyste se účastnili v naší velké odbytové oblasti. Stejně tak málo chceme potlačovat váš kulturní život. Naopak, chtěli bychom, aby se vám umožnila bohatší výměna. To se přirozeně může dít pouze na základě loajality. Musíte se proto vnitřně přiznat k dnešnímu stavu a nesmíte si ponechávat otevřená zadní vrátka a přitom si myslet: „Kdyby to snad šlo špatně, můžeme jimi uniknout.“

    Tady máte jako přirovnání příklad z historie nacionálně socialistického hnutí: Jistý počet členů naší strany nosí zvláštní odznak se zlatým věncem; tím dokazují: „Stál jsem při nacionálním socialismu v době, kdy se ještě nedalo nic získat; bojoval jsem za toto hnutí, když ještě nebylo u moci.“ Ti se k němu přidávali již v době, kdy vítězství hnutí zdaleka nebylo jednoznačné. Přidat se k věci, když je jednoznačná, to není žádné umění. Jestliže byste tedy chtěli vyhlásit svoji loajalitu až tehdy, když bude vítězství definitivně dobyto – pánové, pak nás budou svou loajalitou ujišťovat tak mnozí, že na tom již nebudeme mít žádný zvláštní zájem.

    Jsem toho názoru, že se s tímto problémem musíte vyrovnat. I já jsem tak učinil. Například jsem v poslední době přečetl celou řadu českých knih, viděl celou řadu českých filmů, opatřil jsem si celou řadu hlášení o české kulturní práci; a vlastně jsem litoval, že jsem tyto výsledky vašeho kulturního života nemohl předestřít německému lidu ve větším měřítku. Avšak nejdříve musí dojít k tomuto očištění. O celé řadě českých filmů bych si například přál, abych je mohl předvést německému lidu. Chcete se se svými filmy spokojit s odbytovou oblastí českého lidu, nebo je chcete raději vidět, jak se šíří do celé Říše? Nenaplňuje i vás pýchou, že když vy, když přijdete do Hamburku, si budete moci říci: „To je i moje přístavní město.“

    A když budete vidět německé loďstvo: „To je loďstvo, které ochraňuje i náš život!“, a když budete sledovat hrdinské výkony německé branné moci: „To je ta branná moc, jež ochraňuje i náš národ, která i kolem nás položila železnou závoru své ochrany!“ To bych pokládal za užitečnější a uspokojivější než říci: „No tak holt musíme jít spolu!“ a přitom mít v hloubi svého srdce výhrady.

    O tom se musíte vy i český národ rozhodnout. Neříkejte: český národ chce to nebo chce ono. Myslím, že si mohu činit nárok na jisté zkušenosti v oblasti vedení lidu. Lid myslí tak, jak ho učí jeho vrstva inteligence myslet; má vždycky takové představy, jaké má jeho duchovní vedení. Nemělo by vaše duchovní vedení nyní naprosto vážně vystoupit před český národ a ujasnit mu, že se nyní musí rozhodnout? Nemělo by mu říci, že si tento český národ možná přece jen vybral ten nejlepší úděl? – Viděli jste Rotterdam; právě vy byste měli nyní uznat plnou hodnotu tehdejšího historického rozhodnutí vašeho státního prezidenta.

    Nikdo by neměl říkat: „Ano, měli jsme tomu vůbec zabránit!“ Naše jednání vůbec nevychází z nálady. I my jsme pouze sluhy dějinného osudu; nemůžeme vůbec jednat jinak, než jak jednáme.

    Jsme pouze plnitelé a uskutečňovatelé dějinného příkazu. Nemůžeme říkat: „Kdyby nebyli žádní nacionální socialisté, byl by v Evropě klid.“ Nikoliv, pak by prostě tady byli jiní, kteří by museli jednat na našem místě. Jestliže jistá doba uzraje, musí se naplnit tak, jako jablko spadne se stromu, když je zralé. Nemůžeme se obracet proti osudu, převálcoval by nás. 

    Jinými slovy: stojíte před volbou ujasnit svému národu skutečný stav věcí, představit mu před oči z vyššího hlediska, než se dálo dosud, historické úkoly, před kterými stojí Evropa. Myslím, že jestliže si ještě jednou vyvoláte v paměti vývoj právě v uplynulých válečných letech, dojdete přece k závěru: „Možná že jsme my Češi zvolili ten nejlepší úděl. Tak, jak tomu bylo dříve, to dál nešlo. Bylo by to možné jedině tehdy, kdyby Německo bylo stále tisknuto k zemi, avšak to je nemyslitelné.“

    Máte dnes možnost přivlastnit si všechny výhody, které může nabídnout Velkoněmecká říše. Máte zaručenou ochranu. Nikdo vás nenapadne. Měli byste také možnost, přednosti svého národního bytí předat celému Německu. Měli byste možnost svoji hudbu uvádět v Říši, své filmy, svou literaturu, svůj tisk, svůj rozhlas. Víte, že německý lid byl kulturně vždy otevřený k přátelskému přijetí. Nechceme a ani to nemůžeme změnit. Neboť my nejsme diktátoři, nýbrž plnitelé vůle našeho národa.

    Jak jsem řekl, nabízíme vám možnost ke spolupráci. Pozval jsem vás sem, abych vám vytvořil základnu, na které bychom se mohli dorozumět. Vůbec od vás nepožadujeme, abyste udělali něco proti cti svého národního bytí, nepožadujeme, abyste udělali něco, co by vás deklasovalo jako přizvance nebo pochlebovače nebo nevím co jiného.

    Natrvalo bychom se z takového vztahu přece nemohli těšit. Myslím však, že v těchto dramatických hodinách evropského utkání, jež povede ke zcela novým formám lidského spolužití, nepožadujeme příliš, když se chceme dorozumět v těchto věcech, když si chceme zjednat jasno a říci si na rovinu, zda se budeme stýkat jako přátelé, nebo jako nepřátelé.

    Chceme vědět, v jakém poměru jsme k inteligenci jednoho národa, zda se setkáváme jako nepřátelé, nebo jako přátelé. Že se dovedeme chovat jako nepřátelé, to jste snad v průběhu posledních let mohli pozorovat. Že se můžeme chovat jako přátelé, to byste mohli pozorovat tehdy, kdyby se rozvinula mezi oběma národnostmi, mezi německým a českým národem, pozitivní a aktivní loajalita.

    Dnes jsem pokládal za svůj úkol ujasnit vám to; myslím, že se na této základně můžeme dorozumět. Jsem pevně přesvědčen, že vy, jestliže položíte základy této loajality, nás samozřejmě uspokojíte, avšak na druhé straně že prokážete svému českému národu velkou historickou službu. Nesmíme usuzovat podle toho, co lidé říkají dnes. Průměrný člověk totiž nevidí příliš daleko. Je právě úkolem inteligence pozvednout se nad úzký horizont a získat přehled v širším měřítku, představit si ve své fantazii stav, k němuž dojde jednou a proti kterému nesvědčí skutečnost, že tu ještě není. Je vždy úkolem inteligence nějakého národa být průkopníkem přicházejícího stavu, a ne slepým zbožňovatelem současnosti.

    Vyzývám vás proto, abyste k českému národu mluvili v tomto smyslu. Kdybychom to učinili my, český národ by nám nevěřil, protože nás nezná, protože neví, jací jsme my, nacionální socialisté, protože v nás snad viděl nacionální egoismus tam, kde jsme měli pouze v úmyslu vytvořit očištěný vztah mezi dvěma národy, které se navzájem přece musí dorozumět. Vy žijete tam, my žijeme zde.

    Jedině gigantická katastrofa, jež by zničila náš národ, by mohla přinést jednostranné řešení. Protože to neočekáváme, musíme se nějak dorozumět. Zda jsme si sympatičtí, nebo ne, to není ani tak moc věcí debaty. Je to nepodstatné. Podstatné je pouze, že dáme oněm mnoha miliónům v Evropě společnou životní základnu a také společný životní ideál. Tento ideál byl až dosud narušován pouze od Anglie. Anglie by chtěla udržovat Evropu v neklidu, protože v tom spatřovala nejlepší zajištění své ostrovní existence. Tento zdroj neklidu bude nyní gigantickými údery naší branné moci odstraněn. Pak budeme mít možnost dát Evropě její mír. Jste k tomu srdečně přizváni.

    1. Mimochodem, tu Anglii trefil uz tehdy dobře:
      „Anglie by chtěla udržovat Evropu v neklidu, protože v tom spatřuje nejlepší zajištění své ostrovní existence“ ….

    2. Lid myslí tak, jak ho učí jeho vrstva inteligence myslet; má vždycky takové představy, jaké má jeho duchovní vedení.

      Inu, v tom se dnešní režim od doktora Göbbelse poučil náramně.

    3. Takhle vypadá svádění ďábla. Obluzuje, lichotí, vyhrožuje, slibuje, varuje, radí, znovu vyhrožuje. Všechno jen aby zotročil. Když podlehneš, opovrhne tebou a zničí tě.

      1. Obluzuje, abychom my sami řekli své ano. Umetá tomu všemožně cestičku, každému, co na něj platí. Tamtomu trochu strachu, tamtomu trochu sexíku bokem, tamtomu pár babek…., každý si vybere. Ovšem podpisem, svým ano, jsouvšichni sesypáni do stejného pytle a vhozeni do ohnivé tlamy neštěstí. Nekonečný příběh.

  5. To je pravda. Buďme rádi, že jsou evropští „vůdci“ neschopní, včetně našeho světového loosera, pardon „leadera“. Čím na to Rusko chtějí táhnout? Nemají ani zbraně ani peníze, můžou na toho „zlého Rusa“ jen štěkat a pořádat summity.
    Co se týká naší situace, záleží na nás, koho si na podzim zvolíme. Zvolme si pronárodní politiky a opět vše otevřeme a budeme budovat zemi. Jinak půjdeme ke dnu.
    Konečně jsem pochopila mladé. To mi to ale trvalo! Chápu jejich touhu užít si život. Chápu, proč jednají jako ti, kteří nemají perspektivu a říkají, že to nějak dopadne. Když se člověk snaží, honí se a výsledkem je každodenní boj o uživení a nemá ani práci, která by ho naplňovala a ani si v ní nevydělá, tak to je opravdu demotivující. Ještě se s tím dá něco dělat, Nedopadne tak blbě.
    EU se brzy rozpadne. Dělá moc velké chyby. Kdyby je dělal Hitler, tak prohraje válku, sotva by ji začal. Hitler nezamořil svoji zemi hordou cizích divochů, kteří umí jen krást, loupit, přepadat, vraždit nevinné lidi. Moc dobře by věděl, že tím svoji zemi zničí a na válku proti Rusům nebude moci ani pomyslet. Moc dobře věděl, že jeho země musí být pevná, silná, celistvá.
    A to pořadí, kterým začíná EU, to se člověk baví. Je to podobné, jako kdyby zemědělce nejprve zasel a potom tu půdu pěkně do hloubky zoral. A tak vyoral semena, která zasel. A v létě by se divil, jak je možné, že mu nic nevyrostlo a hned by našel příčinu. To ruský agent, dobře zaplacený, mu to pole něčím postříkal, proto mu tam nic nevyrostlo. To nás zachránil i kvůli tomu se EU rozpadne. USA už ji nepodrží. Trump nedává peníze tam, kde není jistota, že je dostane zpět. EU je mu k ničemu a proto ji nebude podporovat. I to uspíší její pád. Papaláši EU můžou jen štěkat. Němci v době Hitlera na rozdíl od nich uměli se na válku připravit a uměli ji vést.

    1. Mylite se. Je to ještě horší. Né že jsou neschopní, oni jsou všeho schopní. Vše co vidíme a co zažíváme, je děláno úmyslně, za snížení naší životní úrovně. Jestli je někdo neschopný, jsme to my, tím že se neumíme sjednotit a odstavit parazita od zdroje.

  6. Též se přidávám s přáním všeho nejlepšího. Kéž by bylo ve vaší generací víc takových, jako jste vy – nebylo by co řešit…

    Nejsa z Prahy, rád bych se taky zeptal, jak proběhla dnešní demoška na Malostranském náměstí.

  7. Na Malostranském náměstí se po 15.00 sešlo několik desítek lidí s požadavkem na férové a transparentní prezidentské volby v Rumunsku. Důvodem demonstrace je podle nich to, že se rumunská vláda pokouší svým občanům upřít právo svobodně volit svého prezidentského kandidáta.

  8. Milý Dane, přeji Tobě mnoho zdraví, Tvé manželce mnoho lásky a doufám že v Kozojidkach to zapijeme a nejvíc se těším až Tě zvolíme do parlamentu a Ty půjdeš k Vendulce Moravcové diskutovat s géniem naší politické scény Jákobem.Ten den pro mě bude svátek.

    1. Pevně věřím, že tou dobou už tam žádná Vendula nebude a debatu povede někdo nestranný. Nebo klidně někdo, kdo je na naší straně, my jsme taky museli roky snášet moderátora kopajícího za soupeře…

    2. No nevím. Diskusi s NeanDrem Jakobem bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli. Toho stačí vidět a člověk má zkažený celý den ….

  9. Vše nejlepší k narozeninám.
    Narozen v rybách – to je dobré znamení.

    A historie se vrací.
    Jednou jako tragédie a podruhé jako fraška.
    USA se přidává k vítězící straně.
    Udělali to v WW I.
    Ve WW II financovali Německo půjčkami a US podniky měly v Německu pobočky až do konce války.
    Pobočky se nebombardovaly.
    Důležité je, aby na tom vydělali.
    Když nejde Rus porazit vojensky, tak budou (postupně) spolupracovat a snažit se co nejvíc vydělat na úkor kohokoli.

  10. Václav táhne do stepi.
    Puchýř k botě přilepí,
    lopatka ho tlačí v boku,
    mezi zuby žmoulá koku.

    Koku místo metadonu…
    Daleko má ještě k Donu.
    Hodně dál je k Volze.
    Píše dopis Olze.

    Milá Olgo, ať jsem zpátky!
    Radši budu platit splátky,
    a nebudu chlastat whisky.
    Budu žrát i se psem z misky.

    1. Nebudu plevelit diskuse chvalozpěvem pod každou Ládik!ovou básní. Nechť si je připisuje automaticky, ode mě generelní direktiva.

  11. Ten, kdo si nic nepamatuje
    si to prožije znovu.

    1. Drang nach Osten…!

    2. Časová prodleva, kterou vyplní další tisícovky padlých.

    3. Zurück ins Reich!

    4. Za dalších 40 až 50 let si to můžeme pro velký úspěch zopakovat.

  12. Když se Vidlák narodil byl rok 1981 jestli dobře počítám.V březnu byly nečekané povodně v severních Čechách,toho roku byl proveden atentát na papeže a byla i svatba princezny Diany.Na hodinách marxismu – lenismu- politické ekonomie na VŠZ Praha jsme už mohli celkem svobodně a docela inteligentně diskutovat s přednášejícími,nebyli to žádní debilové,jak se nám dnes režim snaží vsugerovat.No a někdy v zimě se to začalo radikalizovat v Polsku.Bylo vidět,že socialismus s”lidskou tváří”neumřel a něco se asi bude dít.No a na podzimním strojírenském veletrhu v Brně toho roku jsme se poprvé potkali s počítači v podobě budoucích zárodků PC.Bylo zřejmé ,že to s kompjutry bude ještě asi mazec.Přejme Vidlákovi nejméňě dalších 44 let a ať se mu daří minimálně stejně dobře jako dosud

  13. Tak ona ta historie si sice motá v kruzích, a určitě ne přesně, ale až na Pšonky (a Turka!), nikdo v EU nemá pořádnou armádu. I Frantíci v Africe dostali na budku, Bundeswehr zničila osobně UrŠulína a ostatní mají takové spíš symbolické expediční sbory a prázdné sklady. A obyvatelstvo EU (asi až na ty Pšonky) víceméně naladěné protiválečně, a zdravotně (i mentálně nezpůsobilé!) – i po rozvolnění podmínek, navrch v demografickém útlumu.
    Slavné Ministerstvo Obrany s šílenou kalamity Jane opouštějí vojclové a dokonce i občanští zaměstnanci (ti co mají ty peníze utratit, výběrka, smlouvy atd..), nějaké ty aktivní zálohy (tiše zdecimované pro střet zájmu – skoro tajné asi pro trapnost situace) toho také moc nespasí.
    Na nápravu by byla potřeba asi jedna celá generace (ta demograficky slabá?), a ta brzo bude řešit ekonomický průser jak kráva, kdy nemá kde bydlet, co jíst a čím topit. O nějakých komplikacích s konkurenčními kmeny invazních migrantů ani nepíšu.
    Takže válčit se nebude, a nespasí to ani zrušení dluhové brzdy v Reichu (to se rozkrade, i tam, to ano), ani Společenství ochotných (pitomců).
    S Grýndýlem na hrbu a bez energií a surovin z RF, si ani neškrtnem… Pan Hynek tuhle v TV rozebíral, že na prostou polní kuchyň je snad 100 pravidel a předpisů…
    A zkuste dnes někde rozjet chemickou “špinavou” výrobu, a odborníci vymírají…
    ——
    P.S. Danieli všechno nejlepší k narozeninám, hlavně to zdravíčko…

    1. Píšete o „obyvatelstvu EU“, že je naladěné protiválečně a války vlastně i nezpůsobilé.

      Jenže tohle platí o „původním obyvatelstvu EU“ – u nás to tak není vidět, ale současné obyvatelstvo EU je dost jiné, to byste do té úvahy měl zahrnout také.

      Na německých či rakouských školách už začínají být bílé děti v menšině, o Francii ani nemluvě. Aby se nám ještě ta celá Evropa nakonec hrozivě brzo nesjednotila pod jediným když ne vůdcem, tak prorokem…

      1. Ti budou působit právě další pnutí v EU (sociální, kriminální, ekonomické). Muslimáci nejsou homogenní věřící, ano, shodnou se, že je potřeba zabít nejprve ateistu, odpadlíka a žida jako první, ale pak je na řadě “ten špatný muslim”: šíita X sunnita X alávita a další odnože, a proti RF asi nepotáhnou, protože v RF je asi 14 % muslimů (Čečna aj.), a nejspíš mají docela dobrou představu proč, speciálně v RF nedělat problémy…

        1. Protože mohou pít vodku? A to v míře, která by jinde nebyla přípustná! Alláh přece zakázal jen nápoje, které opíjí. A obyvatelé Ruska jsou přeborníky, v tom, že je vodka v množství pod 200 g už neopíjí.

          1. O vodku tam vůbec nejde, spíš o přístup jaký vlády RF a i např. Barmě nebo ČLR zvolily vůči „náboženství míru“, tj. jediný racionální a tedy restriktivní, protože o náboženství v islámu jde až v druhé řadě, jde o politickou a vojenskou doktrínu.
            To jenom pitomečkové v EU s otevřenou náručí vítají a platí své vrahy.
            Islám by měl být postaven mimo zákon:

            § 403

            Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka

  14. A najde se i Svoboda ? aj čo to tárám . to byl ruský kolaborant . Praděda se s ním vrátil a o válce mluvil jenom když měl +3 promile v žíle . ———–nebylo to hezké a brečel u toho…

    1. Tenhle hoch, co to napsal, je neomarxistický mládí jak ulitý ze zlata. Nebo teda, ulitý z hoven. Vůbec se tím netají.

  15. Vy máte dnes 44! Taky jsem tolik kdysi měl! Už je to dávno a moje mamka říkala, že mám dnes dvě židličky!
    Tak všechno nejlepší Danieli, ať se vše daří.

  16. Vážený Vidláku,
    přeji Vám, vše nejlepší ke krásným čtařiačtyřicátinám. Přeji Vám abyste dosáhl na dosažitelné cíle, i na ty které jste si předsevzal. Abyste užíval ve zdraví a spokojenosti výsledky své práce. Jste zralý chlap, který ví co dělá a nedá si pokoj, dokud to nebude hotové. Tak ještě jednou, hodně zdraví a úspěchu. A nezvorejte to. A nenechejte si to zvorat ani od nikoho jiného.
    TRAKTORISTA

  17. Já připojím hlas mojí staré maminky, potvrzující že dějiny se opakují ve spirále : Proboha, drž hubu, chceš dopadnout jako dědeček, kdo nás bude živit ?!

  18. Oproti tažení Ády bude menší změna ve scénáři.
    Ivan už je totiž rozcvičený, svaly zahřáté a namasírované. A těší se jak malé děcko, až se dostaví na porážkovou linku první Ojrodivize.

  19. Ono to nezačalo obsazením ČSR, ale už o pár let dříve.
    Obsazením Alsaska, pak anexe Rakouska.
    Zbrojením našich dnešních kámošů nad rámec Versailských dohod za tichého přihlížení Ko Za…

    1. K tomu zbrojení – ono je docela zajímavé, jak to tenkrát vlastně Německo sehrálo.

      President německé centrální banky zavedl tzv. MEFO dluhopisy, upsané oficiálně firmou, která nic nevyráběla, s ničím neobchodovala, jen evidovala tuto paralelní měnu. Tak si mohly německé banky a podniky v klidu zbrojit, aniž by se to nějak projevilo na státním dluhu či státních výdajích na zbrojení (což by odporovalo mezinárodním smlouvám).

      Někteří dokonce tvrdí, že neustále odkládaná splatnost těchto MEFO úpisů už hrozila v březnu 1939 krachem německé ekonomiky – takže obsazení a hlavně vyrabování tehdy ještě bohatého zbytku Česko(slovenska) zachránilo Hitlera před finančním zhroucením…

      https://www.kabinetkuriozit.eu/hjalmar-schacht/

      https://en.wikipedia.org/wiki/Mefo_bills

      1. Re: šťoura

        O tom krachu německé ekonomiky jsem četl již mnohokráte.
        V praxi mi ještě nikdo nevysvětlil, jak se takové krachnutí provádí.
        Pokud má vláda možnost pustit rotačky a holota je ochotna akceptovat natištěné papírky zvící ceny dražšího hajzlpapíru, je na vnitřním trhu vše v pořádku.
        Totéž platí i v trhu zahraničním, pokud vláda najde idiota, který mu půjčuje papírky akceptované jinými státy.
        Na tomto principu je postavena ekonomika USA a nevypadá to, že by v hodně blízké budoucnosti měla končit, i když se o to zbytek světa snaží.

        1. Jen do té doby, dokud si za papírky můžete něco potřebného koupit. Jakmile Vaši sousedé už o Vaše papírky nestojí, jste v háji, potřebujete-li cokoli od nich.

  20. Pardon, tak jste mne vtáhl do děje, že jsem zapomněl.

    Všechno nejlepší, stálé zdraví i rodinné štěstí Vám !

  21. Všechno nejlepší k narozeninám. Jsem strašně rád, že píšete to, co píšete a přeju hodně zdraví a štěstí.

  22. Všechno nejlepší, Danieli!
    A přeji si, moc si přeji, aby ten evropský „vlak osudu“ narazil na výhybku, o které zatím nemá mašinfíra ani tušení. Mohl by skončit třeba někde v poli, kde zmizí koleje pod trávou a vlak se vyhne náfazu do betonové stěny.
    Bylo by to pěkné, ne?
    (A poděkujte své ženě. To ona je pevným fundamentem vašeho snažení.)

          1. To je Frigo na mašině. V originále The General. Po letech jsem si to pustila a i po 99 letech od natočení se na to dá koukat. Jen mi trochu mrzne úsměv na tváři.

            1. Znám jen jen sestřih, který se jmenoval stejně. Smutný klaun, vlečený osudem.
              Tak nějak se to podobá dnešnímu světu…
              A ještě jedna groteska s Laurelem a Hardym, když si vzájemně rozbíjejí auto a dům. Eskalace. Taky tak nějak nepříjemně současná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *