15 března, 2026

Íránský konflikt a teorie her

Na Youtube existuje kanál „Predictive History“, kde publikuje svá videa prof. Jiang Xueqin. Kanál je zajímavý tím, že prof. Jiang přináší vlastní rozbory a predikce založené na teorii her. Na webu ‚nepodvoleni.cz’ jsem odkaz na jeho analýzy již několikrát zveřejnil a musím mu přiznat, že má slušnou úspěšnost svých odhadů – mimochodem, konflikt USA vs Írán předpověděl s velkým předstihem.

Pokusím se udělat souhrn toho nejpodstatnějšího z jeho úvah. Pokud slyšíte, že vychází z „teorie her“, pak za tím nehledejte žádnou raketovou vědu – v principu jde o nezaujaté posuzování všech možných podmínek, příčin a možných důsledků s možnými řešeními, jak je zná teorie her.

Generálové se vždy připravují na minulé války

Tohle je notoricky známá věc vč. důsledků – teoretici jsou vždy překvapeni, že nová válka je jiná než ta minulá, podle které se připravovali s očekáváním, že další konflikt bude probíhat analogicky. Jak by řekl Jarek Nohavica – jsou jak ti silničáři překvapeni velice, že sníh jim v lednu zasypal silnice. Pro objektivní analýzu je tedy nejprve zahrnout fakt, že historie se neopakuje až tak docela. Podívejme se tedy, co je – oproti minulosti jinak.

Řízení je proces informační.

Oproti minulosti tady máme jednu velmi podstatnou změnu – vládci již neovládají informační prostor absolutně. Uvedu příklad – Trump, když začala růst cena ropy v důsledku blokády Hormuzského průlivu, tak vydal prohlášení, že US Army to má pod kontrolou a není žádný důvod k obavám … v nejhorším případě bude US Army tankery eskortovat a tím zajistí pokračování dodávek ropy na trhy a cena šla ihned na chvíli dolů. Pokud by vládcové měli absolutní informační monopol jako dříve, pak by nikdo neměl šanci narativ zpochybnit. Ve všech novinách byste se dočetli, že problém je vyřešen, Írán je natolik slabý, že se na nic nezmůže a jen občas, někde vpravo dole na předposlední stránce, by se objevily informace, že nějaký tanker měl malý požár ve strojovně nebo chybou navigace najel na mělčinu a další pitomosti, které by zakrývaly skutečnost – útoky Íránců. Všichni by byli informačně v pohodě, jak to těm Američanům pěkně jde a že jsou doopravdy nejmocnější vojenskou silou na planetě. Mainstream by vás doslova zasypal informacemi, jak úžasné, technicky dokonalé a drahé má KoZa zbraně, kolik už zničili íránských „zastaralých“ a „nedokonalých“ zbraní atd. Jenže máme hen ty internety a kameru v každém mobilu …

Dále je třeba si uvědomit i dopad na morálku Američanů, Íránců a ostatních – pokud by vládcové měli absolutní kontrolu nad mediálním prostorem, pak by i Íránci museli mít pocit, že jejich odpor je marný a bez hmatatelných výsledků a Američané hrdý pocit o své technologické převaze a morální nadřazenosti. Každý asi chápe, že pocit frustrace a beznaděje je něco úplně jiného než pocit hrdosti, že sice dostáváte řádně „po hubě“, ale „koušete“ taky velmi citlivě … až tak citlivě, že nejmocnější vojenská síla začíná být bezradná. Američanům to ubírá, Íráncům přidává.

Jinými slovy – Američané a vládci KoZa na poli informačního boje již nemají absolutní převahu, ba co více, můžeme hovořit o strategických porážkách bez vyhlídek na zlepšení. Anglosasové získávají čím dál jasnější nálepku agresivních křiváků.

Armáda pro kšeft a pro vítězství.

Vedle ztráty absolutní kontroly nad informacemi tady máme další problém, který nelze odstranit. I poslednímu Jouzovi začíná být jasné, že s vojenskou převahou KoZa to nebude až tak horké. Rusko bojuje v podstatě s celým spolkem NATO a nedá se říci, že prohrává. Naopak se dá říct, že NATO začíná připomínat papírového tygra, který ale umí hlasitě řvát.

Je třeba se podívat, kde je začátek problému … Na konci druhé světové války Američané neváhali 2x použít jadernou zbraň, aby demonstrovali svoji sílu. K jejich smůle tehdejší Sovětský svaz stihl taky ovládnout jaderné zbraně a tím nastala patová situace, kdy oběma stranám hrozilo absolutní zničení, pokud by se do sebe pustily. A tohle je pravděpodobně počátek, který zformoval chybnou vojenskou doktrínu anglosasů.

Jde o tohle – pokud je nepředstavitelný vzájemný střet, pak armádu, resp. výdaje na zbrojení využijeme hezky plně kapitalisticky pro obrovský kšeft. Dnes je naprosto evidentní, že KoZa nemá armádu budovanou pro vítězství, ale jen pro ten gigantický kšeft a první efekt. Důsledky jsou pak zásadní. Tady odbočím – když se Wehrmachtu podařilo ukořistit sovětský tank T-34, tak se k němu okamžitě sjeli největší odborníci na motorizovanou techniku tehdejšího Německa. Tank prošmejdili, proměřili a přezkoušeli a jejich verdikt byl celkem jednoznačný – tank T-34 se vůbec nedá srovnat s německým tankem, protože ten bastl slovanských podlidí je ve všech měřitelných parametrech zkrátka horší. Jenže – ten „nepodarek“ se vyráběl asi jen za třetinu času, který potřeboval k výrobě dokonalý německý tank. T-34 byl na výrobu levnější, jednodušší a práce zvládaly doslova zaučené ženy z domácnosti. Důsledkem sice občas bylo, že řadit rychlost se muselo kladivem, ale SSSR ho vyráběl v počtech, které převyšovaly ztráty na frontách. Naproti tomu německý tank sice nikdy nepotřeboval kladivo pro zařazeni rychlosti, ale potřeboval 3x více výrobních hodin a co hůř, pracovních hodin vysoce specializovaných odborníků … žádné Marfuše od plotny.

Po válce pak soudruzi kapitalisté tyto nevýhody dotáhli k dokonalosti – mají nejdokonalejší zbraně doslova prošpikované height-tech „čudy“, ale za naprosto horentní ceny a s nesmyslnou časovou náročností výroby. Důsledkem pak je, že dron, který kdejaká garáž sází za pár kaček jak Baťa cvičky, sestřelují raketami, které jsou schopni vyrobit (díky své složitosti) jen pár kusů do roka a navíc za desetinásobnou cenu. A aby toho nebylo málo, tak co výrobce to malinko jiná modifikace (čti zlepšení), což ovšem vyžaduje separátní servis, separátní náhradní díly, separátní zaškolení obsluhy, separátní logistiku atd. Zkrátka, KoZa má armádu budovanou „na kšeft“ a první dojem.proto ani nemůže být plán „B“, pro případ, že se protivník nezalekne a nezahodí při útěku polní lopatky. Pokud chcete armádu pro vítězství, pak musí jít stranou patenty a další kapitalistické vychytávky. Musíte mít co největší unifikaci, aby díly mohl vyrábět kdokoliv a v takovém počtu, který převýší ztráty v boji. Jenže tohle je proti základnímu zákonu kapitalismu – vydělat i na prodeji špagátu, na kterém prodávajícího kapitalistu později pověsí. Zkrátka tohle je pro KoZa neodstranitelný problém.

Válka je komplexní záležitost.

Írán je na tom, jak ten pomyslný T-34. Podle všech parametrů jsou slabší a horší než secvičená vojenská mašinérie USA se svými wunderwaffe. Frustrace Trumpa musí být obrovská a zcela jistě nechápe, kde se vloudila chybička – vždyť všechny grafy a excelovské tabulky dokládaly (a stále dokládají), že Írán je velmi slabý nepřítel. Nemá tolik zbraní, nemá je tak dokonalé, drahé a úžasné …

Jenže, válka je záležitost velmi komplexní a je třeba zakalkulovat mnoho známých i neznámých podmínek. Je jasné, že Írán není schopen armádu USA porazit v konvenčním střetu, proto očividně volí jinou taktiku. Dá se říct, že USA mají nejdokonalejší hodinky, ale Írán má čas. Trump potřebuje vítězství, ale nemůže veřejně definovat pravý cíl a tím chybí strategie, kterou by se řídily všechny složky administrativy.

Pravý cíl je totiž následující – v Íránu může být u moci klidně banda hrdlořezů, ale musí plnit přání USA, zejména ekonomické požadavky, aby byla zajištěna životní úroveň Američanů … opět na úkor někoho.

S tím nemůže vyrukovat, protože to bourá fasádu o „demokracii“ a suverenitě států. Proto to maskuje obranou demokracie a starostí o život prostých Íránců. Jenže opět – už máme hen ty internety, kdy se informace šíří mimo kontrolu vládců a přibývá lidí, kteří začínají chápat vo-co-gou. Proti Trumpovi jde čas – v USA se blíží volby a cena pohonných hmot stoupá, což negeneruje spokojenost. Dosavadní „partneři“ USA zjišťují, že US základny u nich nejsou proto, aby je chránily … a mezi lidem začínají hlodat myšlenky, proč tam tedy ty základny jsou.

Trump nemůže „ztratit tvář“, proto posílá první kontingent … po neúspěchu pošle asi další, trošku početnější. Může udělat hodně, ale nemůže odstranit výše uvedené příčiny strategické prohry. Každý den, kdy Íránci veřejně nekapitulují ubírá na prestiži US Army. Každý jeden další cílený útok na zájmy a majetek USA zvyšuje sebevědomí Íránců a ostatních, kteří nemají anglosasy v lásce a naopak přispívá k demoralizaci KoZa. Trump bude dělat čím dál zoufalejší akce, aby udržoval povědomí o hegemonii USA, ale paradoxně to povede k rychlejšímu rozkladu hegemonie. Zoufalost je např. výrok, že POVOLUJE nákup ruské ropy. Ze stejného soudku zoufalství pak je prohlášení, že očekává zapojení Číny, Francie, Německa a dalších k zabezpečení pohybu lodí Hormuzským průlivem … Čím větší zoufalost, tím katastrofálnější dopad na reputaci USA … tak např. Čína se nemá proč zapojit, protože její lodě mohou proplouvat, ostatní si možná vzpomenou na sankce, kterými je Donald počastoval, aby zachraňoval ekonomiku USA …

Podle mého je třeba se připravit na nemyslitelné – Trump sice vyhlásí velkolepé a úžasné vítězství, ale „dočasně“ nebude obnovovat základny na Blízkém východě.

34 thoughts on “Íránský konflikt a teorie her

  1. Ti nejlepší stratégové (často bývalí, vysocí důstojníci USAF) říkali, že pokud se Írán pod tlakem IL a USA nezhroutí během 72 hodin, tak už potom nikdy a už to bude pro Západ a pro okolní Araby jen horší.
    Peršani budou sice neporažení, ale nasraní víc, než kdy jindy a odhodlaní k čemukoliv.

    Můj tajný tip je, že si Peršani vyprosí na VVP několik desítek hypersoniků, vyprosí si pomoc ruských „awacsů“ i satelitů – a těmi potom tak zdevastuje Izrael, že ten už nebude schopen jakékoli další akce.
    Efektní a zcela jistě účinné by bylo, zbořit jim symboly – ať už v Jeruzalémě, nebo jinde.
    Něco, čeho si Izraelci i Arabové váží, co je pro ně symbolem jejich víry, ať už je to cokoliv.

    Vzpomeňme na to, když sovětská děla duněla pár kilometrů od Berlína a ten, vybombardovaný skoro do základů, jen rezignovaně čekal na poslední úder.
    Už jen tahle skutečnost natolik podlomila morálku dospělých Němců, že pak museli posílat s posledními panzerfausty k zátarasům před Berlínem doslova děcka. Mladé, 12-15-leté zfanatizované kluky, kteří z toho fakticky ještě neměli rozum a jen udělali, co se jim poručilo, aniž by tušili, že to je všechno zbytečné.

    1. Mňo, kdyby Rusové měli nějaké schopné „awacsy“, pak by asi bez větších problémů dokázali (leteckými raketami) sestřelit ty banderovské drony v hlubokém zázemí.
      Hypersoniků „sami mají málo“ a i kdyby chtěli rozdávat, tak by je nejspíš ušáci rozstříleli ještě cestou. Takže snad aspoň nějaké ty „satelity“. Ty jsou fajn, tady asi hlavně pro kontrolu úspěšnosti vlastní střelby, protože pro volbu cílů to není nezbytné, ale největším otazníkem je to, jestli vůbec – a kolik – toho mají poschovávaného k odpálení. Jak pro dálkové údery, tak pro „ochranu“ Hormuzu.

      On i pan autor se poněkud plete, když píše „že s vojenskou převahou KoZa to nebude až tak horké“. Už jsem to tu psal několikrát – kdyby Rusové neměli atomovky a možnost účinného odvetného úderu, jejich slavnou armádu by Koza rozstřílela zas ne tak úplně kvalitativně odlišně, jak íránskou. Je velikou chybou v tomto mít nějaké iluze.

      1. Kdyby byly v řiti ryby, nemusely by být rybníky. V mezinárodní politice se na nějaká „kdyby“ fakt nehraje. A ve vojenství už vůbec ne. Buď něco mám, nebo ne, buď jsem něčeho schopný, nebo nejsem. Iluzivní je pouze ten váš příspěvek. Vy vůbec netušíte, co mají kde Rusové nachystáno na svém území. Měli na to od konce poslední velké války víc jak osmdesát let. A že to zatím nepoužili proti UA, absolutně nic neznamená. Nikdo třeba vůbec netuší, co je to ten systém „mrtvé ruky“. Už jsem to tu psal v minulosti několikrát, ono by Rusům bohatě stačilo odpálit veškerý svůj jaderný arzenál na svém území. Ani by nemuseli nikam nic posílat. O osudu světa by bylo rozhodnuto tak jak tak.

  2. Všude se mluví o tom , že konflikt s Íránem je chyba .
    A napadlo někoho , že ta chyba může být záměr ? Jen se podívejte na to , k jakým globálním posunům to směřuje .
    Co je pro jednoho chybou řízení , je pro jiného ZÁMĚR řízení .
    Kdo tomu nevěří , ať si projde generační historii likvidace SSSR a to , co způsobil vleklý konflikt v Afghánistánu Sovětskému Svazu . Není to takhle náhodou historicky opakovaný nástroj řízení ?
    A když jsme u toho , tak pro splnění zadaného scénáře je nutné dosadit do řízení procesu „vhodného kádra“ .
    Tu Gorbačova , tu Trumpa .

    1. Vleklý konflikt v Afghánu by nebyl vleklým, pokud by CIA potají nevycvičila mudžahedíny a nedodala tam vysoké tisíce Stingerů a dalších zbraní, kterými pak útočili na do té doby jen hlídkující, sovětské letectvo.

      Jinak řečeno, Sovětům by se tam nic nevleklo, pokud by se do toho nenasírali Američani.
      Jistěže to byl záměr – zasolit Sovětům a tak je oslabit a vyčerpat, že po 20 letech už neměli ani finance, ani prostředky. Další dílek do skládačky „uzbrojit a rozložit“, což se jim bohužel, díky zrádcům Gorbačovovi a Jelcinovi, na nějakou chvíli povedlo.
      Neumím si snad ani představit, kolik to muselo VVP stát úsilí, dát to tam znovu dokupy, fakticky obnovit armádu a vše související.

      1. Brzezinsky ve své knize „Velká šachovnice“ se dokonce chlubí tím, že to byl jeho nápad, zatáhnout Sověty do války v Afghánistánu a udělat z něj pro SSSR jejich Větnam.

  3. Informační monopol. Proč ho Američané nemají?

    Nejde o záležitost techniky. Internet není technický zázrak, který lidstvu konečně umožní zlikvidovat informační monopol mocných.
    Jde o to, že nemluvíme o jednolitých a neprůstřelných, světuvládnoucích USA, ale mocenských skupinách, jejichž tváří Trumpův tým je. Tyto skupiny nemají informační monopol, protože proti nim stojí síly stejně mocné i mocnější, uvnitř i mimo USA.
    – síly stojící za stranou Demokratů v USA
    – síly ne příliš přátelské k Trumpovcům v Evropě
    – Rusko, Čína
    – vazalové, kteří by se rádi od USA trhli, ale zatím si netroufají
    V takovéto situaci udržet informační monopol nelze.
    Například podle Jurije Podoljaky navázalo Íránské vedení kontakt na některé struktury Demokratů a poskytuje jim informační servis přímo z Íránu.

      1. Jedná se samozřejmě o propagandu.
        Objektivní informace ve válce jsou obrovskou vzácností.
        Relativně pravdivé informace podává pouze ten zdroj, u kterého je relevantnost hlavní propagační výhodou.
        Jiné zdroje mají své preference.

        Výhoda informací přímo z Íránu je ta, že může uvádět reálie, které jiné zdroje nemají. Které zvyšují propagační sílu informačního sdělení.

  4. … cosi cosi … falešní proroci … cosi cosi …

    https://www.youtube.com/watch?v=pyuZN07l0DQ

    Pan profesor (? jsou někde na těch videích „pan profesor přednáší studentům před tabulí“ vidět nějací studenti? já jich prolétl jen pár, ale nějak si nevybavuju) se asi občas trefil, asi je i dobré se s jeho názory seznámit, ale určite se vyplatí zachovat si kritický odstup.

    1. Jen trochu OT: na pohádce Malý princ nám naše VYNIKAJÍCÍ profesorka na gymplu perfektně popsala celou lidskou psychologii. V té pohádce je o člověku všechno.

      1. Re: spitfire

        Malý princ je dosti hnusné dílo. Když jsem ho četl naposledy – je to tak pět, šest let, tekly mi v souvislosti s událostmi v mé rodině slzy jako hrachy.

        1. Nevím, jak moc vážně to myslíte, ale jako záminka k proklamaci dobrý.

          Nesnáším Malýho prince! A klidně to drze přiznám. Citadela se mi taky nelíbí. Tyhlety instantní moudra nemusím.

                1. To s tím T34 je hovadina. Němci naopak velmi dobře rozpoznali jeho kvality, Guderian ho po inspekci bojiště na podzim 1941 označil za jasně nadřazený všem německým typům. Když se pak urychleně schvaloval do výroby nový moderní německý střední tank, rozhodovalo se mezi dvěma prototypy firem Daimler Benz a MAN, přičemž první jmenovaný byl vpodstatě úplnou kopií T34 včetně naftového motoru. Někteří historikové dokonce tvrdí, že i sám Hitler prosazoval konstrukci Daimlera místo MANu a to že šel nakonec do výroby MAN (Panther) bylo spíše výsledkem zálulisních lobbistických tlaků, než rozhodnutím lidí z armády.

    2. Už jsem zažil okamžiky, kdy dirigent dirigoval podle orchestru, neb se ztratil v partituře.
      Nebo ten známý případ se skoro hluchým Smetanou, kde tajně ditrigoval první houslista , na kterého maestro „nedoviděl“ a dekórum tedy nebylo porušeno?
      Tyhle pocity dejavú mívám dost často při projevech našich (i jiných) stádníků.
      (To „d“ je tam schválně!)

Napsat komentář: tdx Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *