30 dubna, 2026

I my takhle začínáme…

Když jsem minulý týden představoval projekt sýpky, napsal jsem, že to tak trochu bude i národní prepperské centrum, protože soběstačnost a nezávislost na globalizovaných systémech bylo na Vidlákových kydech dlouholeté téma. Vždycky jsem tvrdil, že i relativně malá zahrádka dokáže zajistit dostatek jídla pro celou rodinu a měl jsem možnost žít pod jednou střechou s manželčiným dědečkem, který se obešel zcela bez elektriky i nafty. Vystačil si s trochou dřeva do sporáku a trochou ručního nářadí.

Sýpka bude rekonstruována s ohledem na tyto zkušenosti. Samozřejmě, bude mít zavedenou elektriku, bude mít tekoucí teplou i studenou vodu, bude mít normální sociální zařízení, ale bude udělána tak, aby fungovala i ve chvíli, kdy vzniknou ty dvousetmetrové větrníky v akceleračních zónách, přibude blbců na všech úrovních rozhodování a až přijde příští blackoutek, nebude trvat pár hodin, ale pár dní. Leckterá řešení jsem si už vyzkoušel doma.

Narozdíl od jiných prepperů jsem vždycky šel cestou, že co tam není, to se nemůže rozbít. Nikdy jsem neměl tendenci mít doma atomový kryt, k tomu desítky kusů zbraní a k tomu systém elektronického řízení, který umí přepínat mezi proudem ze sítě, fotovoltaiky a generátoru. Šel jsem cestou maximálního zjednodušování. Otopný systém jsem kompletně vyměnil, ale pořád funguje na samotíž, bez čerpadel. Obejde se bez elektřiny, nemá žádná čidla ani žádný termostat. Prostě jen výpočty a fyzika.

Ve studni mám samozřejmě čerpadlo, ale mám tam i ruční pumpu. Stačí hýbat rukojetí sem tam a voda teče. Prostě jsem se snažil, aby na všechno existovalo záložní řešení, které se obejde bez civilizačních vymožeností nejen na pár hodin či dní, ale klidně i natrvalo. Nafta a benzín nakonec dojdou a každý střídač ve fotovoltaickém rozvaděči nakonec kiksne. Ovšem rýč žádné USB připojení nepotřebuje a rumpál také ne. Litinový kotel vydrží desetiletí, měděné trubky také nezreznou a vidle vydrží sto let.

Proč to celé píšu…

Dovolte mi, abych vám dnes představil tu úplně nejzákladnější prepperskou vymoženost. Najdete ji pod textem na obrázku. Ano, je to klasická latrína, neboli německy: „scheisshauzel,“ z čehož vznikl český hajzl. Kadibudka. Nepotřebuje napojení na vodu, ani kanalizaci, nepotřebuje elektřinu a nikdy se neucpe, ať používáte na utírání cokoliv. Funguje při plus čtyřiceti i mínus čtyřiceti stupních a ještě k tomu poskytuje naprosto dostatečnou míru soukromí.

Funguje všude naprosto spolehlivě. Nezabere skoro žádné místo, nepotřebuje žádné chemikálie, jen trochu vody na občasné vydrhnutí prkýnka. Potřebuje jen občas přemístit. Může stát v městském vnitrobloku, na kraji parku i na vesnici a byla pro celou západní civilizaci naprosto postačující i v době, kdy už létala letadla, jezdila auta i lítaly rakety. Na její opravu či zprovoznění nemusíte být instalatér ani zkušený řemeslník.

Od doby, co existuje tahle věc, nejsou tyfové epidemie. Je to nejzákladnější sociální zařízení pro ten nejjednodušší hygienický návyk. Na vesnici se to navíc ještě spojilo s hnojištěm, takže bylo co dávat na pole. Je to paradox. V době, kdy neexistovala průmyslová hnojiva, se půda na polích kultivovala a postupně se její kvalita zlepšovala. Zato od doby, co průmyslová hnojiva máme, jsme půdu celoplanetárně v podstatě zničili. To je hento zvýšené CO2 v atmosféře. Pokud se podíváte na odhady, o kolik miliard tun uhlíku jsme přišli vydojením půdy, tak prakticky přesně o tolik miliard tun uhlíku máme víc v atmosféře. Jak prosté milý Watsone.

Na sýpce samozřejmě bude úplně normální sociální zařízení s hentěmi porcelánovými mísami, bez kterých se dnes už většina populace vlastně nedokáže vyprázdnit. Kadibudku jsem pořídil, aby si měli kam odskočit ti, kteří to sociální zařízení budou stavět. Pokud nechci mít ze stavby observatoř, musím to řešit. Nepotřebuju žádné auto, které doveze Toitoiku, žádný odvoz, žádný zvedák ani jeřáb. Až bude rekonstrukce hotová, kadibudka zůstane. Odstěhuje se někam do kouta, kde nebude překážet a možná se pak dalších deset let nepoužije. Přece jenom, splachovací WC je skvělý civilizační vynález. Ale kdyby nám ta civilizace chtěla poněkud zdegradovat (a Uršula Leyenová dělá všechno pro to, aby se tak stalo), střevní peristaltika pak nepočká. A věřte mi, je mnohem příjemnější i na sídlišti seběhnout pět pater a dojít si na latrínu, než se doma vyprazdňovat do igelitových pytlíků.

Kdysi každá stavba začínala právě tímto. I my tak začínáme.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

38 thoughts on “I my takhle začínáme…

  1. Keď som mal 5 rokov (1983), tak sme sa z bytu v meste presťahovali ku starým rodičom na vidiek.
    V dome nebola voda ani kanalizácia (obecná kanalizácia bola bola zavedená pred 4mi rokmi!!!, chodníky ešte na náš koniec dediny neprišli…), kúrilo sa uhlím, petry v každej miestnosti. Varilo a pieklo sa sa na klasickom sporáku, drevom.
    „Hlavná cesta“ pred domom práve zažila prvý asfalt. V jarku na druhej strane cesty tiekol potôčik z neďalekého prameňa, vŕby… Potom rozorali tie staré sady, vinohrady naokolo a potôčik prestal tiecť.
    Potom rozorali tie staré odvodňovacie jarky nad dedinou a každý rok nám tiekol potok cez dvor. 2x za posledných 30 rokov sa stalo, že čerstvo vysadené zemiaky sa ocitli naspäť v pivnici, aj s hlinou. 30 cm potok cez dvor, meral som.

    Čo ale ostalo a stále je – kadibúdka. S výhľadom na Štiavnické vrchy. Paráda!
    Máme „upgrade“, betónová jímka pod ňou, raz za rok tam nalejem bio-oné, zasičí, baktérie spapajú. Asi tak 15 rokov som nevyvážal, páč nie je čo. Voda vsiakne cez priepusť, dokopy tam nič neostane. Zázrak!

    A nikdy nezabudnem na tie hnusné lesklé skladané papiere, ktorými sme si hovienka pekne po zadku rozotreli … Koksooo aj lopúch bol lepší!
    Dnes už vyrábajú aj vlhčené obrúsky biologicky odbúrateľné, no, luxus proste!

    Takže za mňa – Kadibúdkam zdar!

  2. Hezká, i to srdíčko má.
    Na prázdninách u babičky jsem taky sedal v takové. Bude tam kalendář?
    V té babiččině visel reklamní kalendář „Skorkosukno Humpolec“ z roku 1932 😀

    A vidle vydrží i mnohem dýl. Mám dvoje po pradědečkovi a kdoví, po kom je zdědil on. Pak mám ještě jedny po tátovi, ale ty už jsou poválečné kvality, tak na nich už jeden hrot chybí …

  3. Re: Vidlák

    Srát na latríně v -40°C? Tak to jsi, Vidláku milený, ale TĚŽCE přepálil.
    Já to zkusil jen jednou. Bylo -32°C a vál svěží větřík. Stál jsem ve frontě na hranici z Kazachstánu do Rasýýýje.

    TVL, nikdy víc!!!

    První pokus TĚŽCE nevyšel, rozmrazoval jsem se dvacet minut, holou prdel nalepenou u teplovzdušného topení.
    Druhý pokus se odbýval tak (už to bylo FAKT nutné), že jsem se podíval z okna ven a hovno si začalo razit cestu opačnou stranou.
    To ale FAKT nechceš!

    Finále bylo takové, že jsem vytáhl železnou zásobu novinového papíru (pro zvědavce – ano, byla to ПРАВДА), který byl určen pro případné rychlé rozdělání ohně, podestlal jsem si jím v kabině a na něm jsem se radostně vyprázdnil.
    UFFF! To byla úúúleva!!!

    Domácí výrobek jsem pak úhledně zabalil a naservíroval vlkům. Jestli uměli číst azbuku, aby mohli ocenit bezplatnou dodávku denního tisku , to jsem se jich neptal.

      1. Tým jedným klackom odháňaš vlky a druhým odsekneš hovienko z prdele a cencúľ chaniek, aby si neprimrzol k zemi z oboch strán :-]

    1. Latrína v mrazu?
      Zažil jsem na cvičení. Lejna se vršila na sebe jako nějaký obrácený krápník a aby nepíchala do zadnice momentálního uživatele, byl tam klacek, kterým se špička pyramidy vychýlila mimo otvor. A protože to musel čas od času udělat každý vojcl, ten krápník měl boční větve jako nějaký podivný hnědý kaktus.
      Skoro estetická věc.
      Jak to vypadalo na jaře nevím, to už jsem byl v civilu.

  4. Přišlo to na tebe zprudka?
    Vedle sýpky kadibudka
    otevírá dveře, dekl.
    Kdo by to byl do ní řekl.

    Uvnitř ručně malovaná.
    Na každého tam nirvána
    poznenáhlu přichází,
    když je štěstím v extázi.

  5. U rodičů máma po zprovoznění splachovacího záchodu po asi třech letech zasadila nad „jámu“ jablon̈. Rostla jako z vody a těch jablek co měla.
    Jen to, co z nich vzniklo ve střevech už nešlo do „jámy“, ale do kanálu.
    Tudíž takovou jabloň už nemáme. Není ji nad co zasadit.

    1. Babička měla 3m od hnojiště hrušku. Nádherný strom, skvělé hrušky. Vždycky jsem na ni vylezl, cpal se hruškami rovnou na stromě a ohryzky házel na slepice, co se hrabaly v hnoji.

      Kdyz jsem loni jsem na zahradě zasadil hrušku, do měsíce zčernala a bylo po ní. Jsme kanalizovaní …

  6. Vloni jsem navštívil Auvers-sur-Oise, městečko severně od Paříže, kde prožil sví poslední léta Vincent van Gogh. Kromě jiných zajímavostí je tam i dům dr. Gacheta, sběratele umění a také Vincentova lékaře a přítele. V domě je dnes muzeum, kde všechno vybavení a zařízení zůstalo vzhledově původní. No a na dvoře je kadibudka. Ona to vlastně není kadibudka, ale docela prostorný zděný domeček, pan doktor byl přece jen někdo. Dovnitř lze nahlédnout i vstoupit, vše je jak má být, nepochybně zcela funkční, i když nepoužívané. No není to krása, takové muzeum?

  7. Je takové pořekadlo. Někdo se.. v koutě, někdo se.. všechny, vojska v 68 při okupaci sra.. do vázy, někteří se.. na všchno, komouuši se… kdekoho, jen Vidlák se liší – má vlastní kadibudku. Ale jak to je přesně? Možná si někdo vzpomene.

  8. Bo to vlastně vůbec není srdíčko, ale prdel. Viděli jste někdy skutečné srdce, takhle rozhodně nevypadá, zato dvě půlky velmi věrně zobrazuje tento tvar. 😀

  9. Prepeři rádi zapomínají na jedno, že na plné uplatnění jejich schopností by musela přijít celoplanetární katastrofa. Nestačila by jen lokální. V lokální, i kdyby třeba rozměrů několika států najednou, by se rychle obnovila vláda. Od dob Sámovy říše nebylo na tomto území bezvládí. A vláda by si rychle začala vynucovat své silou. Žádná komunita by neže nemohla – ale česká ani nechtěla klást odpor. Proč třeba norský Barnevent, či jaká guta to je, kradl zrovna české děti ? Zkusili to s ruskými. Přišel konzul, a stručne sdělil : „Ruské děti patří Rusku. Pokud je ihned nevrátíte, přijde si pro ně komando. “ A bylo. Co by bylo v čechách ? To velmi dobře popsal Neff v románu TMA. Když se útočníci zmocnili města a odváděli jeho velitele v poutech, stáli tam občané kolem silnice – a koukali. Darmo že vedl osadu schopně, tolik pro ně udělal – ani se nehli. Každý tam byl sám se svým strachem… P.S. Popište i podzemní část kadibudky, jakou jámu, zda na to něco sypat, apod.

    1. Chlorové vápno. ať tam nelítají mouchy. Ale nevím, jestli je ještě někde k dostání.
      A pomocí drnů, které se odstranily, na podzim zakrýt jámu a udělat novou. Měli jsme na chalupě „suchý záchod“. Takže znám…
      Další rok tam bude růst vysoká, sytě zelená tráva!

  10. Teď mluvíme Danieli jednou řečí. Co není, nemůže se pokazit.
    Protože: Co se může pokazit, to se jednou pokazí. A co se pokazit nemůže, tak to se pokazí taky.
    Třeba mi nikdo SPZ na autě nemůže přelepit. Ani ho ukrást. Nemám totiž auto. Atd.
    (Klasické srdíčko ve dveřích mě dojalo.)

    1. Mimo mísu: Jednou jsem takhle šel hlubokým lesem v Jesníkách a narazil jsem na starou kadibudku. Už obrostlou mechem, ale funkční. Dodnes dumám kdo ji tam postavil a proč. Kolem dokola jen starý les…

      1. Lehce OT:
        Jednou jsem šel hlubokým lesem, v okolí jen stromy a jedna jediná maličká chaloupka a v ní výběrčí vstupenek.

      2. Na severním úbočí Ropice, v lokalitě Skaliny, je poblíž lovecké chaty luxusní kadibudka. Vždy čistá, 2 rolky papíru, věšáky na kabát a pušku. Výhled do přírodní rezervace, blízko je i pramen pitné vody, jímaný do plechové vany (možnost koupání). Od lesní cesty není nic vidět.

  11. Kdyz uz tedy mame tema kadibudky – dokaze mi nekdo rict, jak se dospelo k tomu, ze se na dverich kadibudky typicky nachazi srdicko? 🙂
    Diky.

Napsat komentář: Hulvath Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *