Autor: Kopelman
Následující text je myšlen jako volné doplnění tématu, které svým článkem otevřel pan Zdeněk Hosman.
Vždy mě zaujme malý počet komentářů za článkem. Zpravidla je to spolehlivý indikátor, že se autor přibližuje podstatě. Je obtížné cokoliv dodat k nadprůměrnému textu, aniž by se člověk vystavil riziku veřejné prezentace laťky svých schopností. Poslední články z rubriky Studovna, zejména Národní potíže psychologicky od Zdeňka Hosmana, mě vedly k rozhodnutí se pokusit je doplnit a tedy se úplně ganc znemožnit. Pro lepší porozumění vše zjednoduším a pouze konstatuji. Podložení zdroji a argumentací nechám na váš dobrovolný a obtížný domácí úkol.
Nejstarší část mozku, mozkový kmen neboli plazí mozek, řídí základní fyziologické funkce jako dýchání, reflexy a primitivní pudy. Na úrovni plazího mozku rozlišujeme jen pudové skutečnosti jako hlad, zima, strach apod., ale nejsme schopni lidských citů typu láska a závist. Na tomto základě byly definovány strategie pudového chování člověka na život ohrožující situace: útok – útěk – zamrznutí – podlézání.
Strategie útok – útěk tvoří jednu škálu, zamrznutí – podlézání tvoří druhou škálu. Vyhraněných strategií je málo, většinou se vyskytují různé úrovně kombinací obou škál, tedy útok-zamrznutí, útok-podlézání, útěk-zamrznutí a útěk-podlézání. Pro lepší představu jsem vytvořil následující obrázek, na tenkých křivkách se nacházejí body možných strategií:
Útok
Lidé typu útok jsou nevědomě vedeni přesvědčením, že moc a kontrola mohou vytvořit bezpečí, zmírnit opuštěnost a zajistit lásku. Tyto typy se naučily reagovat na své pocity opuštěnosti hněvem a využívají toxickou směs hněvu a pohrdání k zastrašování a ponižování druhých, aby byli jejich „nastaveným zrcadlem“ a mohli je ovládat. Typ útok běžně využívá druhé jako publikum pro svůj neustálý monolog a k lidem typu zamrznutí a podlézání se chová jako k otrokovi nebo vězni ve vztahu dominance a submisivity. Obzvláště vyvinuté sociopatické typy se pohybují na škále mezi zkorumpovaným politikem a krutým zločincem.
Útěk
Lidé typu útěk jsou nutkavě poháněni nevědomým přesvědčením, že dokonalost jim zajistí bezpečí a lásku. Neúnavně prchají před vnitřní bolestí z opuštěnosti a nedostatku náklonnosti útěkem do neustálé zaneprázdněnosti. Když typ útěk zrovna nic nedělá, dělá si starosti a plánuje, co bude dělat. Lidé typu útěk jsou náchylní k tomu, aby se stali závislými na své vlastní adrenalinizaci, a mnozí z nich se bezohledně a pravidelně věnují riskantním a nebezpečným činnostem, aby si udrželi svou závislost. Tyto typy mají v oblibě závislost na workoholismu a jsou náchylné ke stimulačním závislostem na návykových látkách.
Zamrznutí
Lidé typu zamrznutí nevědomě věří, že lidé a nebezpečí jsou synonyma a že bezpečí spočívá v samotě. Mimo fantazii mnozí zcela rezignují na možnost projevu citů, aby se vyhnuli riziku ztráty. Strategie zamrznutí vyvolává u jedince nutkání skrývat se, izolovat se a vyhýbat se kontaktu s lidmi, jak jen to jde. Redukce kontaktu s realitou umožňuje odpojit se od prožívání bolesti z opuštění a „chrání“ před rizikovými sociálními interakcemi. Stejně jako člověk typu útok má tendenci promítat perfekcionistické požadavky kritika spíše na druhé než na sebe a nedokonalosti druhých používá jako ospravedlnění pro izolaci.
Podlézání
Lidé typu podlézání hledají bezpečí tím, že se ztotožňují s přáními, potřebami a požadavky druhých a sami je iniciativně „vylepšují“. Chovají se, jako by podvědomě věřili, že cenou za vstup do jakéhokoli vztahu (osobního i s komunitou) je ztráta všech jejich potřeb, práv, preferencí a hranic. V raném dětství se naučili, že trochu bezpečí a náklonnosti lze získat tím, že se stanou vstřícnými a poddajnými služebníky svých rodičů. Obvykle jsou to děti alespoň jednoho narcistického rodiče, kteří byli v dětství nuceni potlačit velkou část svého individuálního já.
Příklady hybridních typů
Absolutní vyhraněnost do jednoho typu je vzácná, většina lidí jsou hybridy kombinací z obou škál. Existuje osm kombinací hybridních typů, kdy jedna strategie převažuje a druhá ji doplňuje.
Typ podlézání-útok se násilně a manipulativně stará o druhé, dusí je „láskou“, aby se přizpůsobili jeho představě, projevuje se např. jako vzorný rodič, který přehnanou péčí invalidizuje své děti.
Typ podlézání-útěk se workoholicky činí užitečným pro druhé a otupěle se podřizuje, projevuje se např. jako vzorný zaměstnanec, který ať už jako šéf nebo sekretářka podporuje a iniciativně „vylepšuje“ očekávání systému, např. jako zásadový lékař poučující k vakcinaci.
Typ útok-podlézání se v jednom vztahu chová jako bojový typ, zatímco v jiném podlézavě plave, projevuje se jako zákeřný manžel, který je v práci tyranem.
Typ útěk-zamrznutí je častější u mužů, kteří hledají bezpečí v izolaci nebo ve vztazích bez intimity, projevuje se ne-alfa chováním, typicky u IT šprtů workoholicky závislých na počítačích.
Analýzu zbývajících čtyř hybridních typů opět nechám na váš dobrovolný a obtížný domácí úkol.
Autore Kopelmane, Váš text vítám. Úvodem v něm předjímáte své sebe-znemožnění; to nenastalo. Váš kříž pudového chování člověka je originální.
Netuším proč se mi v souvislosti s Vaším textem vynořila vzpomínka na četbu knihy Co řeknete až pozdravíte (transakční analýza životních scénářů) – autor Eric Berne, psychiatr a psycholog; česky 1997, vydalo NLN. Čtenářům knížku doporučuji k pomalému čtení. Krátký motivační úryvek, část Lidský osud: „Historii lidských scénářů můžeme najít na starobylých památkách, v soudních síních a márnicích, v hernách, dopisech redaktorovi a v politických debatách, kde je celým národům vemlouvána správná cesta někým, kdo se snaží dokázat, že to, co mu řekli rodiče, když byl ještě malý, platí pro celý svět. Ale naštěstí mají někteří lidé dobré scénáře a jiní se dokonce dokázali osvobodit a dělat věci po svém.“
Mám přání: Kéž by byl dostatek vnitřně svobodných občanů, kteří umějí dělat věci po svém; aby se nemuseli životem plazit, např. utíkat před sebou samými.
Nejdelší cesta vede v člověku samém (pravil Starý mistr).
Já mám takovou úchylku, už od dětství: rád si pohrávám se slovy.
Když čtu nadpis článku „Člověk plazící se životem“, tu mi napadá, že bych mohl některá slova prohodit a nepatrně přitesat: Člověk živící se plazením.
Hop – a je tu
lidooppolitik!Kopelman napsal:
16 srpna, 2022 (13:56)
Etické souvislosti „zvládání“ vrozených vad jsou jiné téma. V USA se rozhodli pro vámi naznačené řešení bez ohledu na sociopsychickou nebo neurologickou příčinu patologického jednání. Neúspěšná polovina takto vyvinutých osob byla přesunuta do vězení jako instituce zřízené k tomuto účelu. Druhá, úspěšná polovina sedí ve vedoucích pozicích korporací a politických stran. To prakticky cituji neuropatologa Františka Koukolíka.
——–
Koukolíka citujete prakticky správně, ale slušelo by se hrdě podotknout, že na rozdíl od socialistické minulosti se nám už podařilo alespoň v tomtosměru naplnit heslo Dohnat a předehnat Spojené státy!
Já na projevy hrdosti moc nejsem, snad s výjimkou Nohavicovy novinky Matrimony Pride. V případě dohnání a předehnání USA není na co být hrdý. USA je stát bez historického a národnostního kulturního kódu. Systémově je to společnost nízkého stupně vývoje založená na konkurenci a plánování zisku. Nemají žádnou zkušenost s vývojově vyspělejší socialistickou společností kooperace založené na plánování potřeb. V USA jsem několik měsíců žil, proto si troufám vyřknout tento soud. Dohnání USA je návrat do primitivní minulosti. Přes všechna negativa a šeď považuji socialismus za šťastné období našeho národa, během kterého byly vybudovány solidní základy k přežití v podmínkách současné partokracie.
Tuhle písničku ve sdělovadlech nezahrají, je drzá a diskriminující.
Rusko zvolilo útok – nemá kam utéct.
Strategie útok – útěk – zamrznutí – podlézání jsou sice podnětné, je možno souhlasit s tím, že každý z nás z různých příčinin stinktivně preferuje tu či onu – ale pokud jedná racionálně, pak volí pokud možno takovou, která je v té či oné situaci optimální, případně je kombinuje.
Koneckonců – každý, profesionál, kdo je vyslán plnit úkol, při kterém mu hrozí zadržení únosci, je školen, jak se (v rozporu s přirozenými instinkty!) chovat.
—-
Triviální příklad – žena je napadena /ohrožována útočníkem, který se ji evidentně bude snažit znásilnit.
Zdáleží na rychlém odhadu možností a kombinaci strategií.
– Pokud je možno zdrhnout, je nejlepší okamžitý útěk.
– Pokud je možno zaútočit, kopnout do koulí a – vzápětí volit útěk.
– Podlézání/hypervstřícnost má kupodivu většinou za následek absolutní znechucení útočníka , často až přechodnou impotenci ; většinou jej vzrušuje víc násilí, strach a ponížení oběti než sám pohlavní akt.
– předstírání zamrznutí, vystřídané bleskovým a co nejbrutálnějším a překvapivým útokem vyžaduje předchozí psychologickou přípravu a nácvik.
—
Ovládnout nevědomé instinkty a jednat vědomě možné je, ale vyžaduje to neustálý trénink. Podobně jako policisté chodí na střelnici, aby se v ohrožující situaci dokázali ovládnout a v lepším případě nepostřelili sami sebe nebo v horším případě netasili zbraň na každého provokujícího řidiče. Trénink potlačení nevědomých reakcí se týká jen velmi úzkého okruhu profesí, většina z nás není v ohrožujících situacích vědomé reakce schopna. Typický postup pouličních zlodějů, prodejců hrnců, reklamních agentur – oběť je nejprve „naklepána“ přes své ego a emočně zblbnuta, následuje nepředpokládaná akce útočníka, kterou si oběť v tu chvíli ani neuvědomí a ani nevšimne.
Mi to vysvětlujte! 🙂
Nicméně – není to tak zlé, je sice lepší udržovat se neustálým tréninkem, ale ono si v nouzové situaci vybavíte i dříve nacvičené/ promyšlené postupy.
Příklad?
– Vetchý důchodce (já) je velmi agresivním Ukrajincem nucen po setmění ke koupi dalekohledu.
Téměř jsem ho objal : „Samo nebe mi vás poslalo!
Mám doma tři úplně stejné, dostal jsem je k vánocům a narozeninám! Prodám vám je za polovinu, vy jste šikovný, vy je lehce prodáte a vyděláme na tom oba!“ Ušel jsem dvěstě metrů a když jsem se ohlédl, ještě stále tam stál v hlubokém zadumání se spuštěnou spodní čelistí.)
– Moje blízká příbuzná se spolu se svou kolegyní vracely z pozdě z práce přes setmělý park. Příbuzné se moc chtělo, v práci nemohla, WC už šůrovala uklizečka. Přidřepla za sukulent, v tom vidí, že se ke kolegyni přiřítil o generaci mladší sexuchtivec stáhl si rifle (byl naostro a vždy připraven) a stručně vznesl svůj požadavek. Kolegyně přidřepla, nasadila debilní výraz a brejle a při pohledu na nádobíčko soucitně pravila: „Ježíšmarjá, jak se vám to stalo? To už máte dlouho?“
V tomto případě nutno dodat, že nefér využila své převahy- ona je klinická psycholožka.
Nicméně si obě rozšířili slovní zásobu o dva nové vulgarizmy, brnkly na policii – a ukázalo se, že chlapíka přijali ve vazbě s otevřenou náručí jako starého známého.
Mohl bych pokračovat dalšími příběhy ze života, ale musím taky občas něco dělat, za tři týdny kovidu mám resty.
–
😆 Tak pohotové jednání se málokdy vidí, velká poklona mistře 😈
Nevěřím. Tím tuplem ne, pokud mělo úkáčko v ruce kudlu či jiné železo.
Citala som o pani, ktora mala byt znasilnena … dostala sa do takeho soku, ze zacala vykrikovat ‚hura, hura, hura‘ … nasilnik sa zlakol a zdrhol … pani ‚spokojne‘ dosla domov, ale ze vraj este v posteli pod perinou tisko sepkala ‚hura, hura, hura‘ … Ale nemyslim, ze byt v tej situacii, akakolkvek zena sa zachrani tymto sposobom vedome.
A ja nekde cetl, ze kazda zenska touzi byt jednou znasilnena 🙂 🙂
Nejsem ani jedno ani druhé, ale kdybych si musel vybrat, tak raději IT šprt než alfa debil.
hmm …. no uvidíme
https://brnenska.drbna.cz/zpravy/vzdelani/25034-vysokoskolaci-si-v-brne-priplati-za-ubytovani-na-kolejich.html
jakpak je to v Praze
Nejsem psycholog, vzděláním jenom technik. Ale pamatuji si (nevím odkud), že mimovolním řešením stresové situace (ze které není úniku) je útok nebo útěk, nic mezi tím. Chytrolíni hovořili ještě o „ustrnutí“ – jakože v ohromení ze situace nedělám nic … a když to dobře dopadne, tak potom lituji, že jsem nezaútočil nebo neutek.
Kolmice zamrznutí-podlézání na stejné úrovni „plazího“ mozku (jako útok-útěk) je pro mě úplně nová a zatím jsem z ní jelen – možná jen na první čtení. Večer budu určitě číst podruhé a snad se mi rozsvítí nebo nebudu přitom myslet na jiné „problémy“ technického rázu, které mě momentálně naplňují v termínované práci. Vymyslet něco „na povel“ není taky žádná sranda s tím vědomím, že potom budu ručit za funkci drahého systému.
Ládiku!!!
Až budete mít chvilku, prosím, napište mi (vizte Kontakty). Mám na Vás dva dotazy – jeden je tajný charakteru literárního a druhý soukromý charakteru technického.
Tady bych to rozebírat nechtěl – lidi by byli moc chytří, a jak víte, každý extrém má sklon obracet se ve svůj opak.
Chytrolíni doplnili rozměr ustrnutí=zamrznutí dobře. I to má svůj opačný pól, kdy se místo ustrnutí oběť snaží vyhovět. Příklad: manželka, která se snaží uhodnout požadavky manžela a vyhovět jim dříve, než manžela napadnou 😉
No nevím, nevím… manžel by neměl přivádět manželku do stresové situace.
Udržet chod domácnosti je pro ženskou velký stres sám o sobě
To je pravda.
Já jsem každou ženskou zkoušel tím, že jsem ji přivedl do stresové situace, to jest – vzal na vandr. První, která tou zkouškou prošla, jsem si vzal. – Když jsem zkoušel svou manželku (tehdy ještě slečnu), zkouška se výtečně vydařila, neboť dostavil se klasický efekt: když se chce hospodyně před návštěvou obzvlášť vytáhnout, určitě připálí buchty.
Mně se tehdy v klínu slovenských hor podařilo:
– nechat vybuchnout plynový vařič
– vykloubit si rameno a hodit si ho nazpět
– přes botu si rozseknout nohu
Ona to celé chladně shrnula těmito slovy: „Vidím, že nudit se s tebou nebudu…“
A měla pravdu. – Ale kdybych se nepokusil (neúspěšně) přivést ji do stresové situace, jak bych poznal, koho v ní mám?
svatební cesta do Jiljí je hezký film. Ona neuměla pádlovat,nevyznala se v mapách a bála se bouřky a přece se vzali.
Faktem je, že až se případně dostanu na psychiatrii jako pacientka, zakážu návštěvy.
Tak je to u nás doma. Manželka mně například uvaří čaj dřív, než mě napadne, že mám na čaj chuť.
Žena má muže aby jí pomáhal řešit situace,do kterých by se nedostala,kdyby ho neměla. Jsem četla
Ono je to i obráceně – například:
Muž by určitě neměl výchovné problémy s dětmi, kdyby mu je žena nepřivedla na svět.
—
Nevím, jak se to řeší v rámci nových pohlaví: může mít například útočná helikoptéra potomstvo s křišťálovým lustrem nebo psí dečkou? O co všechno jsme byli v mládí ochuzeni!
Vy odposloucháváte moji advokátní praxi?!
Zakladateli,
podmíněný reflex a jeho podíl na nastartování chuti by vám vysvětlil každý Pavlovův pes:
Rozdíl mez Pavlovem a vaší ženou spočívá v tom, že zatímco on používal na cinkání zvoneček, Vaše žena lžičku.
Druhý rozdíl je v tom, že Pavlov za svůj objev dostal Nobelovku a vaše žena ne.
To jste sice pravdě blízko, ale k tomu podstatnému jste se přece jen nedobral.
Moje žena nemá Nobelovku, má něco lepšího. – Nikdo to neuhodne, a já jsem skromný.
Jistěže uhodneme, že jde o kontrolní balík akcií ve firmě Zakladatel a.s. A také je předsedou představenstva a předsedou dozorčí rady. Vy jste jen výkonný ředitel či správce, co se musí víc snažit. 🙂
No dobře. Ale úplně nechápu, co chtěl autor článkem sdělit.
Životní strategie jsou různé, mnohdy opačné , přesto obě úspěšné.
Třeba draví ptáci mají málo mláďat, dlouho je krmí a učí lovit. Stojí je to hodně energie. Často přežijí všichni potomci.
Leckteré drobné ptactvo na to jde opačně. Rodiče mají hodně mláďat , půlku jich sežere kočka, dospělosti se dožijí jenom někteří potomci, ale brzy.
Prostě život je pestrý, podle mne se nedá určit ta nejnejlepší strategie, která vede jednoznačně k úspěchu.
Mimochodem, kdybychom byli všichni stejní, nebyla by to nuda k ukousání ? 😉
Chtěl jsem upozornit, že různé životní strategie mají i nevědomé příčiny, a že člověk často přeceňuje své jednání jako vědomé a racionální. Jinak souhlas a děkuji za doplnění.
Aha. Teď už jsem to pochopila. Chce to asi i trochu myslet. Což člověk, na rozdíl od zvířete , většinou umí. 😀
Pěkný článek.
Připomněl mě to, že bez ohledu na to povýšenecké homo sapiens sapiens (tedy dvakrát moudrý) je člověk vlastně jen jeden z řady živočichů, resp. zvířat. Moc se mně svého času líbila knížka „Nahá opice“, kde se člověk a jeho jednání podrobují srovnání se zvířecím světem. Utkvěla mně z ní jedna pasáž, dokumentující tuto podobnost a to na příkladu silniční kontroly. Je-li kontrolovaný agresivní, je obvyklá reakce policisty také zvýšená agresivita (dokonce jako důvod zvýšené agresivity bylo uváděno i to, že řidič při kontrole sedí, což u policisty, který stojí, vyvolává pocit frustrace). Takže, pokud ten policista není od pohledu úplný blbec, nehádejte se a je-li to možné, snižte se na jeho úroveň a vylezte z auta. Konec konců, stát – sedět je obvyklá kombinace vztahů šéf – zaměstnanec (nenabídne-li mi šéf židli, bude to zlé …).
Ale je ještě jedno dělení charakteru člověka moudrého – a ten obrázek mně to připomněl.
Je to cholerik – sangvinik – melancholik – flegmatik. Je to častá součást psychologických testů (nikdo nejsme 100%ně to či ono, ale každý z nás má v sobě směsku s převládající kategorií).
Otázka pro autora: jak to připodobnit k útok – útěk – zamrznutí – podlézání?
Přestože se mně zdá, že jde dvě dost odlišné kategorizace, pokusím se o nástřel: připadá mně, že cholerik a sangvinik, vzhledem k snadnému emocionálnímu vzplanutí, budou ti útočníci, jen sangvinik si rychleji uvědomí, že přestřelil a dá se na útěk. U melancholika vidím to podlézání či zamrznutí – a flegmatik, tomu je všechno jedno (teda pokud mu nezbourají jeho bábovčičku, pak bych viděl útok, možná masivnější než u cholerika či sangvinika). Já pevně doufám, že jsme národ flegmatiků, kteří potřebují pořádně nakopnout (a že neskončíme jako melancholici v zamrznutí či podlézání).
Děkuji za doplnění a příklad s policisty. Stručně k vaší otázce. Osobně považuji psychologickou typologii cholerik – sangvinik – melancholik – flegmatik za umělý konstrukt, pokus o srozumitelnou a tedy dobře prodejnou syntézu vzájemného působení nevědomých a vědomých programů člověka. Žádné škatulkování, ani to z mého článku, nemůže obstát před soudem pravdy v celé své složitosti.
Pokud bych se měl pokusit o syntézu, pak s nějakou typologií vědomého jednání, jehož pramenem je ego. Proto vědomé jednání považuji vždy za sobecké, ve prospěch svých zájmů. Dobro a zlo jsou představy ega. Pachatelé dobra mají stejné motivy jednání jako pachatelé zla. Je na vás, zda je budete považovat, za dobré nebo špatné, nebo za dobré i špatné, nebo ani za dobré ani za špatné.
Autorem mnou oblíbené typologie vědomého jednání je Carlo Cipolla, kterou formuloval jako zákony lidské stupidity. Matematicky ji znázornil v grafu výsledku jednání člověka pro sebe a ostatní, kde osa X představuje kladný nebo záporný výsledek jednání aktéra a osa Y kladný nebo záporný výsledek jednání aktéra na ostatní účastníky jednání. Jednotlivé kvadranty tak tvoří typy: inteligentní – bandita – stupidní – prosťáček.
Lidé jsou různé,blbé a pitomé
Děkuji za skvělý článek! Ano našel jsem se.
Suchá je teorie a zelený je strom života, napsal by klasik.
Popisujete jednoúčelové stroje s kouskem děrné pásky. Je to takto mnohem jednodušší pro rozškatulkování, ale nefunguje to.
Člověk se nerodí jako jednoúčelový automat, jednostrannou výchovou může převzít plno vzorců chování pro své „přežití“, ale mimo složku programovatelného intelektu a ne zcela uvědomovaného sebezáchovného pudu, je v člověku minimálně ještě jedna složka, která často zcela mění pravidla hry.
C.G.Jung se snažil popsat automatismy zotročeného lidství, ale i to zotročené lidství – například v koncentračních táborech – často prokázalo, že není automatizovatelné, a v některých příkladech dokázalo v rámci zotročení uvolnít ze sevření tu pravou podstatu lidství, která se zcela vymyká jakékoli kategorizaci do předem připravených škatulek.
Krásně napsáno!
njn škatulky, ale …
https://aeronet.news/video-americka-herecka-anne-heche-se-pokusila-utect-z-pytle-na-mrtvoly-v-primem-prenosu-televize-v-los-angeles-ale-hasici-ji-to-nedovolili-a-odvezli-ji-do-nemocnice/
kam jsme to došli
To je Pecka. To bledne i nedávná historka od Gerda
A co kdyz uderi velka krize (nejen hospodarska), vymaze hybridy uderem na jejich diskretni vyvazenost a spoji protilehle kombinace v pudovem „magnetu“ (+-) v jednom?
Zamrznuti podlezani a
Utok utek
?
Proc se tak ptam: jakmile prijde na celonarodni sdilene emoce, neni prostor na vycizelovane individualni chovani a lide se zjevi ve svych hrubych zakladnich obrysech, jakoby ve stavu paniky.
Podle meho spojeni opacnych polu neni nemozne, spoustu veci vnimame jako odpudive a pritazlive zaroven.
Pokus by slo typologie aplikovat na narody (coby sumu zhypnotizovanych jedincu), pak by Cesi byli na svisle ose zamrznuti-podlezani a Rusove v horizontalu utok-utek.
Pekny clanek, diky. Domaci ukoly nedelam, ty opisu tesne pred hodinou od schopnejsiho spoluzaka. Zrejme budu odporny hybrid utek-podlezani, ale svuj osud jsem si nevybral.
Vzájemné působení přitažlivých a odpudivých sil je protknuto vší přírodou. U člověka jsou to v případě ega protipóly jako láska-nenávist, dobro-zlo. Příklad: máte rád práci, kterou děláte a umíte, ale štve vás prostředí, ve kterém nebo pro koho ji děláte, což je zdrojem neustálého dilema vaší ne/spokojenosti. Dohledejte si povídání Milana Calábka na toto téma, kde čerpá z nějakého antického klasika a hovoří o tom, že věci nejsou jen dobré, nebo špatné, ale dobré i špatné, a ani dobré ani špatné.
K vaší otázce o velké krizi. Zásadně nesouhlasím s vašim závěrem, že jste si svůj osud nevybral. Vybral, v raném dětství cca do 4-5 let, kdy jste se nevědomě vnímal působení sil mezi vašimi rodiči, kteří byli vaší kotvou, a jaké jednání jste přejal jako životaschopnou strategii. Z intrapsychických konfliktů s vašimi rodiči jste se transformoval do podoby vyhodnocené jako nejvýhodnější pro přežití. Příklad: vnitřní konflikt s tlakem společnosti k tzv. Tečkování způsobil rozpor s vašimi znalostmi a postoji, vyvolal kognitivní disonanci. Člověk byl nucen se rozhodnout pro životaschopnější strategii a většina, i když měla o očkovacích látkách důvodné pochybnosti, prošla intrapsychickou transformací a s tímto očkováním se ztotožnila.
Proč? Protože člověk není ostrov mezi ostatními lidmi a vše skutečně hodnotné na tomto světě je neskutečně pracné. Proto většina volí nenamáhavá východiska z dilemat. Odpověď na vaši otázku: člověk pod velkým tlakem okolností v případě rozporu se svou podstatou projde intrapsychickou transformací, přeprogramuje postoj svého ega, aby se ztotožnil s postojem většiny. Nový postoj ega je v určité míře schopen přepsat váš nevědomý program plazího mozku a upravit nevědomé reakce na ohrožení.
Pěkný článek, ale nemohu úplně souhlasit s tím, že vše skutečně hodnotné na tomto světě je neskutečně pracné. Nikoliv, nejlepší věci nelze koupit za peníze.
Jenže ta „věc“ je obyčejně nehmotná.
Nejlepší věci jsou zadarmo, protože jsou opravdu nehmotné. Nebo za nepatrnou částku.
Děkuji. Souhlasím, že nejlepší věci nelze koupit za peníze. Nerozumím, proč obě tvrzení považujete za rozporná. Mezi nejlepší věci patří např. krásný vztah, radost z maličkostí, naplňující koníček. Vybudovat a udržet tyto nejlepší věci není namáhavé, pracné?
A taky se za to zaplatí i když ne penězi.
„Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš“
aneb
„Co nejde s penězi, to bez nich už vůbec nic“
Krásný vztah je bezva záležitost, někde chudě v chaloupce u lesa, s jednou kozičkou v chlívku a hejnem šťastných dětí. Chystám se napsat scénář telenovely 😀 .
Krásný vztah se za peníze nekoupí, ale bez peněz brzy přestane být krásný.
Je třeba vyváženosti, třeba snesitelný vztah podepřený alespoň nějakými penězi. Minimalismus je pořece v módě, ne?
Pokud se vaše zásoby vína tenčí a jeho cena stoupá, pak si ve vašem případe nedokážu představit jiné pragmatické řešení než scénář telenovely. Jsem si jistý, že vaše telenovela bude trhákem prajm tajmu, převezme ji nejméně některá německá televize a vy se budete kromě vína topit i v balíku. Dejte včas vědět, kvůli vám jsem ochoten se opět dívat na televizi 🙂
Chcete říct, že pan Hudec bude mít zásluhou/vinou *) telenovely neočekávaný zisk? Na to pozor, na takové ptáčky tady máme háčky! – Godote, dobře vám radím: začněte očekávat zisk, nebo se na daních nedoplatíte!
—
*) Nehodící se škrtněte
Záměr zdanit neočekávaný zisk je čirá závist. Nová vláda žádný zisk nevytvořila a nikdo už ani neočekává, že by nám nějaký zisk vytvořit mohla. Jedině snad velmi neočekávaný a klidně by si jej mohla zdanit. Upravil jsem proto svá očekávání tak, že kromě katastrofy nic dobrého neočekávám. Alespoň mohu být neočekávaně pozitivně překvapen. Neočekávám ani příchod spasitelů, zejména organizovaných. Organizovaní spasitelé jsou vlci a mouřenínové ve spasitelském hávu. Jediného spasitele, kterého můžete nalézt, je ten ve vás a vaší rodině.
cikán by řekl
neny penýs neny láska
Kopelmane,
psal jste, že vše skutečně hodnotné na tomto světě je neskutečně pracné. Někdy to přijde jakoby nic u nehmotných věcí. Nebo skutečně u koníčků stojí malé peníze. Takže nejsou neskutečně pracné.
Ovšem jak píše Godot níže, nějaký finanční standard je zapotřebí. A přeci jen se lépe brečí na zadních sedadlech limuzíny než na lavičce v parku. 🙂
Gerde,
obávám se, že přeháníte:
Chlapsky si zabrečet na lavičce Václava Havla povznáší mnohem víc než zženštile brečet na zadním sedadle limuzíny.
To vám potvrdí 69 příslušníků LGBTQ+ komunity ze 72.
„Lidé typu útok jsou nevědomě vedeni přesvědčením, že moc a kontrola mohou vytvořit bezpečí, zmírnit opuštěnost a zajistit lásku.“
Nerekla bych. Psychopate povetsinou vi, kdo jsou (uz i od raneho veku), a rozeznaji i ty druhe.
Naopak, prahnou po nebezpeci a vzruseni, a laska jim nic nerika. Znal jste nejakeho? Nebo je to jen vase hypoteza?
Rekl bych, ze rec je o zprumerovanem cloveku a typologii.
Vychodiskem jsou hadi pomery, ovsem aplikovane na prumernou lidskou situaci.
A to vcetne jeji intenzity (zaklad je odezren z zivot ohrozujici situace, extrapolovan na bezny, kazdodenni beh zivota).
Takze psychopati nejsou zahrnuti, nevejdou se do obvyklosti, na kterou je uvaha konstruovana.
Autor zahrnul sociopaticke krute zlocince. To se vam zda „obvyklost“?
Pochopil jsem to tak, ze autor clanku neni autorem grafu a jeho vyklad je az basnicky.
Kdyby totiz v grafu byli zahrnuti vsichni lide, tedy nejen obvykli, ale i nemocni, v ktere casti krize bychom pak nasli treba dementy? Demence jako zivotni strategie?
Je to zajimave tema. Treba se nam otevira otazka, jestli psychopatie je opravdu nemoc, i kdyz to ma v nazvu.
Poznatky o přímém vlivu plazího mozku na nevědomého jednání člověka samozřejmě nejsou moje. Jsem ale autorem grafu. Je to moje provokativní hypotéza, jak propojit nevědomé motivy jednání. Pravděpodobně úchylka z vystudovaného oboru pokusit se vše matematizovat. Podobně jako Carlo Cipolla matematizoval své zákony lidské stupidity. Vědomými motivy jednáním člověka jsem se v tomto stručném příspěvku vůbec nezabýval, stručně bych je pojmenoval jako představy ega.
Kopelman 9:50
Klobouk dolů!
Četl jsem řadu mnohem blbějších hypotéz z per a klávesnic věhlasných psychologů (vy ostatně, zdá se, také).
Dospěl jsem k názoru, že ponechávat psychologii v rukách psychologů je bezmála tak nebezpečné, jako ponechávat ekonomiku v rukách ekonomů a politiku v rukách politiků.
Ale vyplatí se je všechny číst.
Jednak i slepá kuřata najdou zrno,
druhak – co nás nezabije, to nás posílí,
třeťak – všeobecný rozhled (podobně jako alkohol) neškodí v jakémkoli množství!
Mam dojem ,ze nekdo nekde zahlid, jak had dostane mysku do rohu a ta nema zadne moznosti uniku. Zmrzne.
Vod hada se pak naroubuje lidem, neco z hado plazu .
Co vedec vyzkouma je svaty. Zadnej do toho nemuze a ani se neodvazi strourat ,nebot neni vedec..
Mozna v pristi desetileti se zjisti, ze mame taky cast mozku slepici, treba z housenky a opice stoji zatim ve fronte opodal ,nez na ne dojde rada..Aby nam taky z lecos vedeckych vyzkumu dodali , jiste rady. Treba epidemii.
Tlusta pojednani, dulezita sympozia expertu a zarucenych odborniku z celeho sveta se odehraji ,nejlepsi na Malorce a nesmi chybet..
Za asi 5 let uz nikdo o tematech symposii ,nebude nic vedet..
Narcisismus a jeho problemy napr. se zatim budou ignorovat.
Rozsahlymi vedeckymi vyzkumy , staby vedcu v obrovskych komplexech laboratori ovsem …
Do te doby, az se nekdo vytasi s nejakymi miliony…
Jsou-li vyvody opravdu vase, Kopelmane, pak jste odvedl dobrou praci!
Musim se pak ovsem priklonit na stranu Vevci, ze pokud mluvite o obecnych formach jednani, nema smysl do toho zatahovat „specialni“ psychopaty, tompak mate.
Můj je matematizovaný graf, který vychází z vývodů jiných. Psal jsem o sociopatických typech, ne o psychopatických. Oba pojmy rozlišují zásadní rozdíl příčiny. Sociopatické jednání je výsledkem intrapsychické transformace v raném dětství, psychopatické jednání je způsobeno nevyvinutými nebo chybějícími částmi mozku.
Ma puvodni namitka smerovala proti Vevce, ktera mluvi o psychopatech, tam jsem namitl, ze graf je urcen zdravym osobam, a to i hranicnim, tedy i sociopatum. Takze vse v poradku.
Pokud by sla psychopatie diagnostikovat na fyzikalnim vysetreni mozku (jednoduche odhaleni chybejici, ci nevyvinute casti), pak by slo o neurologickou a nikoliv psychickou poruchu.
Ano, jde o neurologickou poruchu. Ovšem i odborníci nepoužívají jednoznačné pojmy. František Koukolík, který se zabýval použitím zobrazovacích metod na lidský mozek, také v posledních letech dost upravil svou původní terminologii. Nyní používá pojem antisociální porucha (pokud si dobře vzpomínám).
To by pak diagnoza byla velmi jednoducha, skoro stejne, jako u zlomene nohy a to se mi nechce verit.
Znamenalo by to taky vsechny psychopaty, po diagnoze, vyndat z vezeni a prendat je na civlni uzavrena neurologicka/ psychiatricka oddeleni. Poskozeni je organicke, za dusledky cehoz nelze trestat.
No, je to slozite…
Etické souvislosti „zvládání“ vrozených vad jsou jiné téma. V USA se rozhodli pro vámi naznačené řešení bez ohledu na sociopsychickou nebo neurologickou příčinu patologického jednání. Neúspěšná polovina takto vyvinutých osob byla přesunuta do vězení jako instituce zřízené k tomuto účelu. Druhá, úspěšná polovina sedí ve vedoucích pozicích korporací a politických stran. To prakticky cituji neuropatologa Františka Koukolíka.
Bože, bože, Stridore….
Zcela záleží na definici pojmu „nemoc“. nebo lépe – jejího opaku – pojmu „zdraví“.
Pokud se přidržíte definice, že zdraví je „souhrn blaha tělesného i duševního“, pak je dnes jednoznačným předpokladem zdraví být úspěšný psychopat, tedy psychopat nikoli ve vězení, ale ve funkci, umožňující plnou seberealizaci – tedy mocenské ovládání druhých.
Jinak pociťujete duševní NEBLAHO při neopatrném zapnutí televize, internetu či dokonce masochistické koupi novin.
I když… pokud jste psychopat s výrazně sadistickými rysy, klidně můžete pociťtovat blaho tělesné i duševní i ve vězení. a to jak v pozici vězně, terorizující hůře fyzicky disponované spoluvězně, tak v pozici dozorce, terorizujícího vězně (obvykle s výjimkou oněch psychopatů).
Prostorové omezení není ve vězení na škodu – naopak se můžete plně soustředit – své oběti nemusíte hlídat, hládá a krmí je za vás stát a stará se o to, aby neměly možnost úniku z vaší moci.
——-
(Dotaz na umístění „dementů“ v části kříže je natolik dementní, že se necítím být k jeho zodpovězen ídostatečně í kompetentní a nechal bych jej na zodpovězení nějakému insiderovi – dementovi)
„souhrn blaha tělesného i duševního“
Jste si jist, Holube, ze psychopat se citi blaze a je tedy zdravym clovekem?
Co se dementu tyce, pak si myslim, ze ma namitka je docela opravnena.
Kdyz do grafu zanesete vsechny, vcetne nemocnych, pak tam musi byt i dementi.
A kdyz se rozhodnete nezanaset nemocne, pak musite vyjmout i psychopaty.
Tohle jsou klasicke obtize biologicke klasifikace.
Decentně se snažím upozornit, že vše je otázkou definice toho či onoho.
Vtomto případě se jedná o definici toho, co je to zdraví, co je to blaho, co je to porucha, co je to nemoc, co je to norma, co/kdo je to psychopat, co, kdo je to sociopat, co/kdo je deprivant (nebo spíše byl, protože Koukolík tento SVŮJ termín opouští)
Mimochodem – už před lety Koukolík napsal, že znalosti neurověd mají poločas rozpadu čtyři až pět let, takže když napíše knihu, v okamžiku, kdy kniha vyjde, polovina z ní je zastaralá, neplatná, vyvrácená, relativizovaná.
Jako „neurovědy“ bych označil neoddělitelný soubor neurologie, psychologie, psychiatrie – ale já bych s dovolením doplnil ještě minimálně i genetiku a etologii).
Babylonské zmatení pojmů a přepólování příčin a následků se v posledních letech šíří zásluhou zobrazovacích metod. A zde bych s dovolením doplnil i zásluhou umělé inteligence a její schopnosti vytáhnout z obrovských statistických vzorků souvislosti, principiálně nedostupné analýze jakéhokoli biologického lidskému mozku).
Ano, tak jsem to i pochopil, Holube a odkazem na obtize klasifikace jsem decentne naznacil, ze jsme se dostali do bodu, ve kterem, chceme-li se bavit dale, tomu uz nekdo z nas musi opravdu rozumet 🙂
Jsem rád, že si rozumíme, ale nevzdávejte to a učte se, učte se, učte se!
Tvrdá práce přináší úspěch, jak měla nad svou postelí napsáno arizonská pěnice Tornádo Lou ve filmu Limonádový joe!
(Mám dojem, že to pak od ní opsal Henry Ford, ale to už je nepodstatné)
Drobný populární nástin významu pojmu „psychopat“ třeba zde:
https://www.vitalia.cz/clanky/psychopat-nevi-ze-je-s-nim-neco-v-neporadku-jak-to-poznate-vy/
Zajimava diskuze. Psychopati se daji identifikovat za prve pomoci Hareova testu, a za druhe pomoci fMRI cili funkcni tomografie. Te osobe promitaji obrazky, ktere by u jinych lidi vyvolaly prudke emoce (a tim padem se „rozsviti“ urcita mista v mozku). Mozek psychopatu tak nereaguje.
Zda se da rozdelit psychopaty a sociopaty, je kontroverzni. Nekteri odbornici se priklaneji k nazoru, ze je to v podstate totez v praxi, a ze dvoji termin zbytecne komplikuje situaci.
Ten clanek, linkovany Holubem, to pekne shrnul. Ale titulek vytvari dojem, ze psychopati o sobe nevi, co jsou. Myslim si, ze ten psycholog to tak neminil: psychopati si o sobe nemysli, ze je s nimi neco v neporadku. Oni si mysli, ze jsou lepsi nez my ostatni. Oni jsou superpredatori, a my blbe obeti.
Je „osobnostni porucha“ nemoc? Nemyslim. Jiny termin pro vagni termin „osobnostni porucha“ je „porucha charakteru.“