Česká spravedlnost…

Přátelé, včera jsem ve článku krátce zmínil, že peripetie kolem mého řidičáku, o který mohu přijít, protože mi pravda a láska pozměnila registrační značku u auta, nejsou ani po tři čtvrtě roce dořešeny. Dnes už to není pravda. Jen jsem se zmínil, přišlo mi rozhodnutí správního orgánu ve Valašském Meziříčí, že jejich první rozhodnutí platí. Jsem vinen, že jsem si nevšiml pozměněné značky a jel jsem s autem skoro dvě minuty a skoro dva kilometry, než mě zastavilo městapo, které na mě Oganesjan poslal.

Trest – půl roku bez řidičáku, protože jízda s pozměněnou SPZ je společensky obzvláště nebezpečná.

Spis má přes sedmdesát stránek a odůvodnění rozhodnutí má stran sedmnáct. Součástí důkazního materiálu jsou nejenom záznamy z městských kamer, ale i Oganesjanova videa z Jůtubu a Herohero. Samozřejmě, nikde není onen inkriminovaný akt, kdy mi přelepili číslici na SPZ, ale zcela zřetelně tam je, jak se tím chlubí. Ale nakonec to byl jen důkaz proti mně, protože je zaznamenáno, jak nastupujeme do auta a odjíždíme, aniž bych si celé auto obešel a zkontroloval před jízdou…

To víte, nedbalost…

S celou věcí se nějak vypořádám, měl jsem tři čtvrtě roku čas se na to připravit a ještě se mohu odvolat ke krajskému orgánu a absolvovat to celé ještě jednou. Nehodlám plakat nad rozlitým mlíkem, věci prostě jsou, tak jak jsou. Není to jediná šikana, kterou mi liberální demokracie naordinovala, udělali mi i horší věci (postupně se o tom také zmíním). Nehodlám už řešit Oganesjana, protože jeho role v tomto příběhu už dávno skončila, ale přesto bych si k tomu dovolil pár poznámek:

Po volbách ohlásila nová koalice, že je zapotřebí obnovit důvěru občanů v právní stát. Tady máte hned jeden bod, kde začít. Liberální pouliční bojůvka vám pozmění SPZ, správní orgán státu rozhodne tak, že najde viníka podle litery vyhlášky a spravedlnost v tom není žádná, protože prakticky nikoho v této zemi by nenapadlo, že si musí zkontrolovat značku, kvůli něčí zlovolnosti.

Pouliční šmejd se směje a oběť má ztížené společenské i pracovní uplatnění, protože v dnešní době bez řidičáku neuděláte skoro nic. Požadavek na řidičský průkaz skupiny B je takřka ve všech nabídkách práce. Správní orgán státu zařídil nižší daně, nižší odvody, i nižší spotřební daň za benzín i když mu byly známy všechny okolnosti, jak se to celé událo. Ale podobně to funguje i s exekutory…

Včera jsem také psal o tom, jak se Milion chvilek dovolává celospolečenské solidarity, protože už nejsme ve válce jen s Ruskem, ale i se Spojenými státy a vlastně i s Čínou. Někteří gaučoví bojovníci od kláves už mluvili dokonce i o generální stávce. Inu, tak tady názorně vidíte, proč žádná celospolečenská solidarita nikdy nebude. Protože jestli mají radost z něčeho takového (a já si dobře pamatuju, kdo všechno se veselil nad tímto podařeným žertem) tak nepodkopali jen toho obskurního blogera Vidláka, ale podkopali všechno. Vyvrtali do lodi další díru a radují se, „že se lůza topí jako první.“

Stejně tak tady názorně vidíte důvod, proč se každý u nás snaží stát co nejvíc ojebat na daních, proč se snaží optimalizovat, proč stěhuje sídlo své firmy do zahraničí a proč nehodlá dát ministerstvu financí ani korunu víc, než je nezbytně nutné. Protože stát zase ojebává jeho. Moje jízda nikoho neohrozila, nikoho neomezila, nikomu jsem auto neukradl. Jen jsem do auta nastoupil tak, jako milion řidičů v této zemi. Přesně u těchto drobností vzniká pocit, že státu nic nedlužíme, naopak on dluží nám. Já jsem na tom ještě dobře, spousta lidí zažila ještě mnohem horší nespravedlnosti…

Mimochodem, ze spisu jsem zjistil, že když správní orgán rozhodl v první instanci, pravda a láska jim promtně poslala mail, který se tvářil jako že je ode mě, že se vzdávám práva na podání odporu (všichni samozřejmě víme, kdo to udělal, ale dokázat to bude obtížné, že?), abych přišel o řidičák hned. Naštěstí jsem s tím počítal a podal jsem odpor ihned po doručení. Kdybych si vzal lhůtu na rozmyšlenou, přišel bych o řidičák v nejvypjatějších chvílích volební kampaně, což byl také asi cíl našich pouličních strážců evropských hodnot.

Orgáni ve Valmezu vzali podání od kohosi z falešného mailu jako relevantní a zařadili to do spisu. Zachránilo mě jen to, že jsem z datové schránky podal odpor o něco dřív a tak platilo první slovo a neplatilo to druhé. To jen, abyste věděli, jak to u nás funguje a na jak tenkých vláknech někdy visí vaše věc.

Vítku Rakušane! Ty jsi se s nimi fotil!

V posledních dnech nabírá náš sešup na rychlosti. Hroutí se narativy, hroutí se mocenská rovnováha, hroutí se dokonce i pojetí volnotržní ekonomiky. Hroutí se představy o soužití, přátelé a nepřátelé se mění v řádu dní, ba někdy i hodin. A já mám další důvod nevěřit, že stát nám bude jakoukoliv záštitou. Mám důvod si myslet, že bude jednat podobně predátorsky a nepřátelsky jako jednal v posledních pěti letech. Covidem počínaje, Igorem Mřížem konče. Mám důvod si myslet, že se musíme postarat sami o sebe a že nemáme proč, dodržovat společenskou smlouvu. Ostatně… už dávno ji dodržujeme jen naoko.

Kdy se stalo, že takřka všechna práva dostává stát a všechny povinnosti jdou za občany? Kdy se stalo, že tu stát není pro nás, ale my pro něj? Vždycky jsem se považoval za levičáka, který bránil silný stát, protože on jediný se nás mohl zastat proti zvůli korporátních zájmů, ale za poslední tři roky zjišťuju, že jediné podpory se mi dostalo od obyčejných lidí. Spravedlnost a solidarita nikdy nepřišly od státu. Nikdy nepřišly od mocných, ale vždycky a jenom od těch, se kterými sdílím stejný úděl.

Možná je na čase, přehodnotit to a říct si, že nikdo jiný, než naše vlastní komunita, nás stejně neochrání a definitivně se zaměřit na co největší soběstačnost a co nejlepší sousedské vztahy, protože nic jiného nám nakonec nepomůže. Stát nehledá spravedlnost, ale hledá viníka a je to stále méně náš stát. A pokud není náš, je vlastně úplně jedno, kdo v něm vládne.

A teď mě prosím omluvte, musím se jít zařídit se podle situace.

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600