Vánoční kázání
Zajisté Bůh není tak chud, aby nemohl každému poutníkovi propůjčit jeho vlastní duši. (Ireneus ze Smyrny)
Zajisté Bůh není tak chud, aby nemohl každému poutníkovi propůjčit jeho vlastní duši. (Ireneus ze Smyrny)
To bylo snad někdy v roce 1991, nebo možná 92. Děti ještě nechodily do školy a v domku, který jsme s obrovským štěstím lacino koupili na přelomu revolučních let, jsme – jako všichni tady na vsi – topili uhlím.
Není to tak dlouho, co jsem pustil do světa článek Sezení. Většina čtenářů neomylně rozpoznala, že patří do pomyslné rubriky Vernisáž mých lásek. Ale ten text ve skutečnosti patří především do rubriky jiné: Reportáž.
To se ti zdá, že najednou v trávě svítá – to na tvá víčka motýl přistává…
S ukrajinskou krizí končím a víc ji rozebírat nebudu. Celou věc jsem si pro sám sebe vyřešil už dávno. Jediné, co jsem k tomu dlužen, je diskuse nad otázkou, zda hranice systému může mít stejnou dimenzi jako systém sám.
Vyslovená pochvala samozřejmě velmi těší. Lhal bych, kdybych se tvářil, jako že jsem nad věcí.
V předchozích článcích jsem vedl úvahy o tom, jak rozhraní systému ovlivňuje jeho bytí. Některé předpoklady jsem záměrně zjednodušil – zkusme je nyní zpětně trochu zkomplikovat.
A každý konec je zároveň začátkem něčeho jiného. Volné pokračování úvah z předchozího článku.
Ještě se vrátím k předchozím úvahám. Podívejme se hodně zblízka na graf z minulého článku, v němž porovnáváme růst kvadratické a kubické paraboly.
Můj milý deníčku! Už dlouho jsme spolu nevedli monolog a tedy máme co dohánět. Abych to alespoň částečně odčinil, prozradím postup, kterak dospět k zážitku krystalicky čisté, čiré rozkoše.