Proč jste přivedl toho vojáka, seržante?
Hrál v kostele karty, pane.
Velitel se udiveně obrátil na vojáka.
Můžeš mi to nějak vysvětlit?
Zajisté, pane.
OLD SHOOTTERHAD pravil: „Tyvole, musíš se naučit nahlížet za zrcadlo.“
Kdo čet´ Majn Kochbuch, tak ví, že koukat (nebo spíš čumět) na Borhyovou, bylo v naší hospodský hantýrce synonymem pro sledování zpráv na Nově.
Na Čarodějnice jsme seděli u našeho dvojstolu s Old Shootterhandem, starým Fořtem, Bušmenem a Pepou. Dneska chyběl mladej Fořt, protože na hřišti bylo tradiční opékání buřtů pro děti, tak tam dělal tatínka a nejspíš se zdržel s ostatní mužskou částí rodičů u sudu piva, ergo neměl důvod chodit do hospody. Chyběl ale taky Mireček.
„Nevíte, kde je Mireček?“ zeptal se Old Shootterhand.
„Ten už šel spát. Má zejtra ranní,“ informoval ho Bušmen.
„Jak to?“ divil jsem se. „Dyť je První máj, ne? To je státní svátek, Svátek práce, to se přece nemaká – kromě hasičů, policajtů a doktorů, ne?“
„Kdepák, kamaráde,“ vysvětloval mi Bušmen, „to seš na vomylu. Ti jedou na třísměnnej provoz, tak se tam maká furt.“
„Jo, jak by k tomu soudruzi z NSR přišli, kdyby se tady česká lůza jeden den flákala!“ dobíral si mě Pepa.
„No, nejen voni,“ doplnil ho starej Fořt. „I moje stará musí zejtra do Pennáče. Maj normálně votevřeno.“
„Hele, to je celý nějaký divný,“ kroutil jsem nad tím hlavou. „Dyť je státní svátek, a to maj mít velký prodejny zavříno, ne?“
Starej Fořt jen pokrčil rameny.
„Já jsem teď někde slyšel, že prej Evropská unie chce dokonce První máj zrušit,“ řekl Bušmen.
Old Shootterhand právě dopil, položil půllitr na tácek na stole před sebou: „Tyvole, jak na to koukám,“ pravil se zřetelným sarkasmem, „vona stejně za chvíli žádná práce nebude, tak nebude co slavit.“
Rozchechtali jsme se, ale u starýho Fořta a Bušmena jsem za tím smíchem slyšel temnej stísněnej tón.
Asi vteřinu na to Toník zhlasil televizi, protože udeřilo půl vosmý a na Nově právě začaly zprávy. Borhyová tam ale dnes nebyla, tak to hospoda sledovala na půl oka a na půl ucha.
„Hele, proč taky někdy nekoukáme na Primu nebo na ČT?“ zeptal jsem se, abych ty dva přivedl na jiný myšlenky, než je ztráta zaměstnání. Né snad, že by mě to, na jakej televizní kanál čučíme, opravdu zajímalo. Bylo mi to šumafuk. Podle mě stály všechny TV zprávy za prd, pročež jsem na ně vlastně nekoukal, jen když jsem seděl s chlapama v hospodě. „Navíc, když tam Lucie dneska není…“ upřesnil jsem hlavní důvod sledování Novy.
Starej Fořt se podrbal na hlavě. „Nojo, máš recht,“ souhlasil se mnou a pak zahalekal nahlas na celou hospodu.
„Hele, nechcete to taky jednou přepnout jinam?“
Hospoda zvedla hlavy a ozvalo se několik protichůdnejch komentářů od „ser na to“ po „klidně“, což evidentně zmátlo Toníka, kterej už v ruce třímal dálkovej ovladač.
„Tak jak?“ zeptal se Toník směrem ke starýmu Fořtovi. „Mám to někam přepnout?“
„Hlavně ne na lžičété!“ vyletěl náš vrchní dezolát Bušmen.
Starej Fořt s Pepou se uchechtli.
„Nech to!“ ozval se od zadního stolu Usáma. „Na ČT maj počasí už před zprávama, to bysme přišli vo počasí!“ Toník rezignovaně pokrčil ramenama a položil dálkový ovládání na skříňku vedle pípy. Na televizní obrazovce tedy zůstaly novácký zprávy, totiž ty jejich Televizní noviny.
„Podle mě jsou všechny televizní zprávy ztráta času,“ mínil jsem. „Všechno dneska najdeš rychlejc i podrobnějc na internetech. Já na ně v TV vůbec nekoukám, jen tady s váma, když jsem v hospodě.“
„Mně taky stačej všechny ty dezinformační weby, co sleduju – vod Větvy a Vidláka až po Bobovizi,“ holedbal se Bušmen. Slovo dezinformační myslel samozřejmě jako srandu. A ještě kategoricky prohlásil: „Tam totiž píšou a říkaj pravdu!“
„Ááááá, pravda…“ zarelativizoval jsem nahlas, ale nikdo tý mý poznámce nevěnoval pozornost. Asi jsem se u toho měl tvářit a teatrálně gestikulovat jako když v M.A.S.H.i učí Hawkeye Pierce Radara legendární balicí scénku s Johannem Sebastianem Bachem (áááá, Bach!).
„No, jasně,“ souhlasil bez povšimnutí Old Shootterhand s Bušmenem. „To totiž sleduješ to, co tě plní informacema, který vyhledáváš a považuješ za pravdivý, který zapadaj do tvýho vidění světa. Jenže oficiální zdroje šířej jiný informace – ty JEJICH. Tedy informace, který maj bejt považovaný za oficiálních z oficiálních zdrojů. Proto je důležitý je sledovat. Já třeba zprávy na ČT sleduju po hospodě zpětně. Někdy i druhej den. A vždycky se tam něco zajímavýho dovim.“
„Jako abysme věděli, do čeho jdeme?“ rejpnul jsem si slavnou hláškou z Vesničko má středisková. Tentokrát úspěšně.
„Tam jdeme všichni,“ mávnul na to rukou Pepa.
Starej Fořt a Bušmen se uchechtli.
„Ale já myslim něco jinýho,“ opáčil Old Shootterhand. „Teď jsi mě dobře naved tou hláškou z Vesničky k tý scéně, jak tam v televizi nastavujou zrcadlo, pamatujete?“
Všichni jsme přikývli. Kdo by to neznal?!
„Televize je totiž vopravdu něco jako zrcadlo společnosti, zrcadlo aktuálního dění a myšlení. Vidíš v ní odrazy událostí, jevů a skutečností tak, jak se chce, abys je viděl. Hele, byli ste někdy v zrcadlovým bludišti na Petříně?“ zeptal se a rozhlídnul se kolem stolu. Opět všichni přikývli, což mě mile překvapilo a Shootterhanda zjevně taky, protože spokojeně pokračoval.
„Tak to je první zákon zrcadel: musíš poznat, jestli tu skutečnost odráží pravdivě ve správnejch proporcích. Podle tohohle pravidla pak víš, do jakýho zrcadla se díváš a jestli a s jakým zkreslením odrazu máš počítat.“
Starej Fořt se napil a hlasitě polknul, čímž nás upozornil, že zanedbáváme pitnej režim, tak jsme ho všichni napodobili.
„Výhodou dnešní doby internetu a sociálních sítí je, že díky nim získáváme doplňující nebo dokonce úplně opačný informace k těm oficiálním. Všichni ti Větvové, Vidláci, Bobošíkový, Burešové atd. prostě nabourali informační monopol oficiálních médií, takže se nám jejich případný zkreslení líp odhaluje.“
„Jen si to musíš najít a pak trochu přemejšlet,“ připomněl jsem. „To neni jako zapnout telku a čumět, co ti v ní naservírujou.“
„Jako kdyby…,“ zamyslel se Pepa, „…kdyby u každýho zrcadla v tom bludišti bylo ještě nějaký menší – takovej úzkej pruh, hned vedle – aby sis moh´ porovnat reálnej odraz s tím zkresleným.“
Old Shootterhand přikývnul a pokračoval.
„Druhý pravidlo zrcadel je, že se musíš naučit dívat do světa za ním, dívat se za zrcadlo.“
„A to se dělá jak?“ zptal se Bušmen.
„No, to je podle mě věc intuice a zkušenosti. Protože televize, coby oficiální médium, zrcadlí oficiální informace, čímž vytváří ve společnosti informační pole. To je takový to lidový ´musí to tak bejt, protože to říkali v televizi´, jo? Typický příklady utváření informačního pole jsou různý průzkumy veřejnýho mínění. Víc jak XY% Čechů by souhlasilo nebo nesouhlasilo, podpořilo nebo nepodpořilo atd.“
„Jo, jako ty cinknutý předvolební průzkumy,“ hartusil starej Fořt.
Old Shootterhand přikývnul. „Přesně, ale ty se používaj tak často, že už to lidi vesměs prokoukli – to je ta zkušenost, ale stejně to do značný míry funguje, protože se tím lidi říděj, pokud nechtěj aby jejich hlas propadnul, takže když zařadíš nějakou stranu pod hranici 5%, můžeš ji tím dost poškodit.“
„To je jasný a dál?“ zajímal jsem se.
„Dál je to spíš o tý intuici a kombinaci. Proto se já snažím sledovat buď střídavě nebo souběžně zprávy z více TV kanálů. Čétéčko je jasně hlásná trouba vlády a Bruselu, ale ne, že by Nova a Prima byly nějak moc nezávislý. To bylo krásně vidět v synchronizaci informací během covidu. Zajímavější jsou ale takový ty nenápadný zprávy, kterejch si běžnej divák nepovšimne, pokud je nedá do širších souvislostí. Třeba když nám najednou začnou v lednu na ČRo* a v TV zprávách hlásit, kam pojedou a kolik Češi hodlaj utratit za dovolenou v zahraničí, což je obvyklý téma až v červnu, kdy už jsou jasný statistiky prodejů z cestovních kanceláří, ale ne v lednu. Ergo kladívko v lednu je to buď zaplacený píárko cestovek, aby jim to podpořilo prodej anebo to může bejt píár vlády, že se Češi mají furt dobře, tak co si stěžujou na fialovou drahotu.“
„Nojo, to je fakt,“ souhlasil Bušmen. „Kde na to ty lidi berou, jezdit furt k moři?“
„To budou ty bohatý Pražáci,“ namítnul Pepa. „Tam se bere 50 – 60 tisíc, to není jako tady u nás na traktoru.“
„Jo, koblihy si tam kupujou za 55 korun! Na vlastní voči jsem to viděl někde na fejsbúku!“ rozčiloval se starej.
„Nebo teď nedávno přišli s tím, že prý by si víc jak polovina Čechů připlatila za zdravotní nadstandard.**“
„Ajo,“ vzpomněl si starej Fořt. „No, to v televizi fakt říkali.“
„A seš si tím jistej? Můžeme si to nějak ověřit?“ použil Old Shootterhand svoji břitvu***.
Starej Fořt se zatvářil bezradně, protože ho Old Shootterhand načapal a pokrčil rameny na znamení, že neví.
„To je právě vono,“ řekl Shootterhand. „tady se rozšíří vedlejší podpůrná informace, že víc jak polovina lidí by si připlatila, ale nikdo si to nemá jak ověřit. I když se zeptáš celý hospody nebo vesnice a všichni ti řeknou, že by si nepřiplatili, pořád to nemusí nic znamenat, protože nemáš odpovídající vzorek, průřez celou společností, jak by to správně měli mít sociologové, který dělaj tyhlety průzkumy.“
„To zase kazej ty Pražáci,“ namítnul naštvaně Bušmen. „Ty maj peněz víc jak my. Vem si, že si kupujou ty drahý koblihy za 55 korun, jak říkal tadyhle Fořt,“ kejvnul hlavou směrem ke starýmu.
„A je tam víc doktorů a nemocnic,“ rozčiloval se Pepa.
Napili jsme se.
Old Shootterhand nás mlčky pozoroval.
„A nenapadlo vás, že je to jen klasická marketingová voblbovačka?“ zeptal se. „Typickej příklad onoho: říkali to v televizi…?“
Všichni na něj zamyšleně koukali a čekali, kam to povede dál.
„Ódéeska chce přece zavést nadstandardy ve zdravotnictví už dlouhou dobu,“ pokračoval, „maj to i ve svým programu, jestli se nepletu, takže pokud rozšířej přes ofiko média informaci, že víc jak polovina lidí by si klidně připlatila, tak lidi nebudou tolik protestovat, protože si řeknou, že s tím souhlasí někdo jinej než on sám a že jich je víc než těch, co s tím nesouhlasej jako vy.“
„Ale já si nechci platit nějakej nadstandard, když musím platit zdravotní pojištění, teda mi ho strhávaj z platu!“ zahartusil starej Fořt. „Už takhle platím skoro všechno u zubaře!“
„No, ale víc jak polovina lidí by si podle průzkumů klidně připlatilo, říkali to přece v televizi…“ zasmečoval Old Shootterhand.
Uchechtnul jsem se a Bušmenovi se rozbřesklo.“Tyvole, no jasně! Takhle to asi nejspíš nějak bude…“
Old Shootterhand se zatvářil spokojeně a pokračoval: „Nebo třeba, jak se pořád řešilo rušení úřadů práce, pamatujete?“
„No, jasně, tady u nás ho budou rušit taky a budeme muset dojíždět až do Poděbrad,“ rozčiloval se Pepa.
„No, ale to prej bylo proto, že ty úředníky prej lidi na malejch městech napadali na ulici, protože je znali,“ řekl Bušmen.
„A to je přesně vono!“ řekl vítězoslavně Old Shootterhand. „To je to zakřivení zrcadla, o kterým jsem mluvil. Když se pokusíš podívat za něj, co tě napadne?“
„No, že buzerujou lidi!“ řekl nakvašeně Bušmen. „Kde asi vemeš prachy na to dojíždění, když seš nezaměstnanej?“
„To je docela dobrá úvaha, ale v globálu… napadá vás někoho ještě něco?“ zeptal se Old Shootterhand.
„Podle mě je to proto, že chtěj omezit vyplácení dávek,“ přihřál jsem si polívčičku. „Tahle vláda fakt nemá sociální cítění, když už sebrali peníze důchodcům.“
Old Shootterhand pokejval souhlasně kebulí. „Jo, to bude hlavní důvod. Je to snížení sociálních služeb státu. Chtěj na tom ušetřit. Ne za nájmy těch prostor, ale na těch dávkách. Navíc to komunikovali na mý gusto nějak často, takže jsem spíš nabyl dojmu, že se dopředu chystaj na dobu, kdy práce nebude vůbec a žadatelů bude víc a víc.“
„A proto chce EU zrušit První máj!“ připomněl starej Fořt začátek naší dnešní debaty. „To má logiku.“
„No, jasně,“ souhlasil Pepa. „Všude v Evropě jdou firmy do kytek. A hlavně v Německu, kvůlivá gríndýlu. Já jsem včera poslouchal Švihlíkovou… “
„Takže chceš říct,“ skočil jsem mu neomaleně do řeči a obrátil jsem se na Shootterhanda, „že když Borhyová – nebo jakákoliv mluvící hlava v televizi – mluví o výsledcích jakejchkoliv průzkumů nebo nám říká nějaký zprávy, že nás tím dopředu připravujou na nějakou změnu a šířej mezi lidi marketingově upravený informace k podpoře tohoto účelu?“
Old Shootterhand přikývnul.
„A když nám v televizi říkaj o tom rušení poboček úřadů práce, tak to máme číst tak, že de facto v budoucnu práce nebude?“
Shootterhand zkřížil ruce na prsou a zatvářil se jako indiánskej náčelník. „Jo, v podstatě to tak čtu.“
„Tyvole, Shootterhande,“ kroutil hlavou starej Fořt. „Tohle mi úplně připomíná Balíček karet****, jak tam na nich ten voják vykládá Bibli.“
„A spodek,“ zarecitoval jsem, „spodek, to je ďábel!“
Starej Fořt, kterej píseň nejspíš dobře znal, se pousmál.
„Takže mně osobně vlastně ani tak moc nevadí, že za to musim platit, protože díky tomu nahlížení za zrcadlo vím, co nám vlastně chtěj říct a na co se mám připravit,“ zakončil Shootterhand svoje úvahy na téma TV zprávy a suše dodal: „Ergo jsou pro mě cenným informačním kanálem.“
……………..
Balíček karet (výňatek z textu)
Podívám-li se na eso,
vzpomenu, že nad námi
v nebi je jen jediný Bůh.
Dvojka mi připomene,
že bible má dvě části:
Starý a Nový zákon.
A trojka, trojici Boží.
Čtyřka, to jsou
Marek, Matouš, Lukáš a Jan,
evangelisté, kteří hlásali víru svatou.
S pětkou vzpomenu na pět panen,
které vyčistily lampy své.
Bylo jich vlastně deset,
ale jen pět bylo moudrých,
a ty byly spaseny.
Šestka znamená,
že za šest dnů
stvořil Bůh tuto zem
a sedmička den,
kdy odpočíval po své práci.
Vidím-li osmičku, vzpomenu na osm lidí,
které Bůh zachránil,
když seslal potopu na tuto zem.
Byli to Noe a jeho žena,
jejich tři synové a jejich manželky.
Devítka mi připomene
malomocné, které bůh očistil.
I těch bylo deset,
ale devět z nich Bohu
ani nepoděkovalo.
Desítka,
pak má stejně bodů jako přikázání,
která Bůh seslal Mojžíšovi a jeho lidu,
přikázání, kterými se všichni řídíme,
nebo která aspoň se snažíme plnit.
Král mi připomene znovu jediného pána nebes.
Královna blahoslavenou Pannu Marii
a spodek, pane, spodek, to je ďábel.
Sečtu-li body na všech kartách,
dojdu k číslu 365, stejně
jako když sečtu všechny dny do roka.
Je tu 52 karet jako do roka týdnů,
13 štychů jako týdnů za čtvrt roku,
12 obrázkových karet jako
měsíců v roce
a čtyři barvy stejně jako jaro, léto, podzim a zima.
Celý text zde: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/rangers-plavci/balicek-karet-27236
Upozornění: Účelem Shootterhandových úvah není nalézt nějakou absolutní pravdu či jasný řešení. Old Shootterhand je kokot, kterej chce svýma – někdy i značně potřeštěnýma – úvahama vyvolat další otázky a vyprovokovat vás k hledání vlastních odpovědí.
Chcete vědět víc? Přečtěte si knihu Majn Kochbuch – Chleba, špek, zelí a chlast aneb Hipíkova nekorektní kuchařka s úvodem Svět podle Old Shootterhanda & Základy Agroanarchie.
Knihu seženete zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/
………………………..
*https://radiozurnal.rozhlas.cz/kam-pojedou-cesi-na-dovolenou-v-letosnim-roce-6345107
**Češi by si připlatili
***Shootterhandova břitva – „Můžeme si to nějak ověřit?“ (viz Majn Kochbuch str. 43)
****Balíček karet
Bohužel, tak jak jsou blogy „Ládi Větvičky“ čitelné jen pro Ostravaki, tak toto je jen pro Pražáky..
Takže nic….
Tohle si vždy rád čtu.
Nemám potíž, že nejspíš není určeno těm s poruchou pozornosti.
Jede se Giro.
Dlouhé a nečtivé. Neporozuměl jsem. Co tím chtěl autor sdělit? Má li text mít smysl a něco čtenářům dát, musí být srozumitelný. Méně bývá někdy více.
Když nemá autor čas na to, aby si spravil pravopis, než to dá na sklo, nemám já čas to číst.
Nutí vás snad někdo?
Já si to přečetl celé a s chutí.
Tomu se rika zpetna vazba. Jeste jste se s tim nesetkal?
Pokud byste četli více článků stejného autora, můžete si všimnout, že jde o autorský styl. Je to jako Kerouacovi vyčítat že má chybnou interpunkci.
Tolik nevyžádaná zpětná vazba na nevyžádanou zpětnou vazbu. 🙂
Haha. Vy radite jen „vyzadanou“ zpetnou vazbu? Tak jak to chteli i soudruzi, ktere odval cas?