Bez levice v šlamastyce…

Po čtyřech letech vlády Fialova kabinetu může každý občan České republiky s oprávněním volit posoudit, jaké následky měla absence čehokoli byť jen zdánlivě levicového v jejích řadách. Zde lze namítnout, že levicovou politiku prosazovali Piráti.
Tato hypotéza stojí za ověření. Podívejme se tedy, jaká sociální témata Piráti otevírali, a hlavně, s jakým výsledkem:

1) Za vlajkovou loď jejich programu můžeme kromě digitalizace označit problematiku sociálního bydlení. Ponechme nyní stranou parametry, které Piráti hodlali prosadit. Nová legislativa měla pomoci více než milionu a půl lidí v nouzi. Výsledek? Zákon o podpoře bydlení v podobě, která měla lidem plošně pomoci, neprošel. Zazdila ho vláda, jíž byli Piráti několik let součástí, a do níž by se po volbách opět rádi zapojili.

2) Piráti usilovali o důstojný důchod pro lidi v náročných profesích, kdy se do penze odchází dříve. Byli ale součástí vlády, která na téma plnohodnotných předčasných důchodů neslyšela a neslyší.
Co se píše o penzích v pirátském programu?:
„Piráti vystupují proti privatizaci státního důchodového systému. Prosazujeme průběžný důchodový systém. Počítáme s tím, že by se základní příjem stal součástí důchodu.“
Základní příjem nikdy v prioritách Fialova kabinetu nefiguroval, a nadále nefiguruje. Piráti tedy lákají na něco, co nemohou garantovat. Na něco, co Fialův kabinet na stole nemá, a mít to tam nehodlá (protože místo základního příjmu tam leží zbraně). Jak vlastně Piráti míní zabránit privatizaci státního důchodového systému, proti níž se ve svém programu vymezují, a kterou Fialův kabinet popírá? Tím, že do té vlády opět vstoupí?

V části věnované zahraniční politice Piráti hovoří o 2 procentech z HDP na zbrojení. Nově je zde ovšem požadavek na navyšování tohoto podílu, výhledově až k pěti procentům. Co na to pirátská sociální politika?
Slovinský premiér, Robert Golob, se k plánovanému radikálnímu zvyšování nákladů na zbrojení postavil jasně: „Jsou jen dvě možnosti: Buď zůstaneme v NATO a budeme platit členství, nebo z Aliance vystoupíme. Vše ostatní je populistické obelhávání občanů Slovinska.“ On patrně doufá, že občané upřednostní zbraně před chlebem. A právě toto už je pouze na naší volbě: Chceme padnout za císaře pána, nebo nám záleží na naší budoucnosti, našem zdravotnictví, školství, našem průmyslu a zemědělství? Toužíme podporovat zbrojaře, nebo usilujeme o svět bezpečnější pro všechny, který nesměřuje k jaderné apokalypse?
Toto by si měli uvědomit potenciální voliči Pirátů, ale i Šlachtovy Přísahy. Ani Piráti, ani Přísaha se totiž nevyjádřili k rozporu, že buď mohou financovat zdravotnictví, školství, a tak podobně, nebo zbrojení. Obojí dohromady mít nelze. Přísaha má přitom v programu nulovou daň na základní potraviny a sedmiprocentní daň na energie. Navíc hlásá, že potřebujeme více zubařů a policistů. Jak to při zvyšujících se nákladech na zbrojení zajistí? A s kým to chtějí prosazovat, když se Stačilo! ani SPD nehodlají mít nic společné?

Piráti pak vůbec nereflektují dopad emisních povolenek na domácnosti. Jedná se o enormní zdražení uhlí, zemního plynu či benzínu. Piráti na jednu stranu deklarují ochotu pomoci lidem v tíživé bytové situaci, na stranu druhou však podporují legislativu, která mnohé občany do nouze žene.

Pirátští voliči by si rovněž měli uvědomit, že symbolem zahraniční politiky Fialova kabinetu je bakalář Lipavský, pirátský odpadlík, který nekriticky podporuje vraždění v Gaze. Tito voliči ale často kladou důraz na lidská práva Palestinců. Co tedy s tím?
Piráti šli do voleb v roce 2017 s heslem: Pusťte nás na ně. V roce 2021 byli vpuštěni do vlády, a výsledek je tristní. Bitcoinovou kauzu ani kauzu Dozimetr neviděli – pro jistotu si dali pásku ne přes oko jedno, ale zakryli si obě dvě. Tvářili se, že cenzura neexistuje, ale paradoxně se do naší politiky vrátila s jejich vládní účastí. Až když byli ve vládě Piráti, došlo ke kriminalizaci „nevhodných názorů“ a zavedl se pojem „dezinformace“, který nelze definovat jinak, že je to názor, který odporuje vládním dogmatům.

Rozhodně bychom neměli opomenout ani neutěšené oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Za působení Fialova kabinetu bohužel klesá jak dostupnost kvalitní lékařské péče, tak její úroveň. Celá řada životně důležitých léků je na trhu nedostatková. Sílí hlasy po vyšším zpoplatnění zdravotnictví, což pro mnoho lidí znamená jediné: Péči si nebudou moci dovolit.
Chcete bydlet? Chcete důchod, který vám pokryje základní náklady? Chcete mít dostupnou lékařskou péči? Tyto otázky si položte dříve, než půjdete k volebním urnám.

Je zřejmé, že ti voliči, kteří mají právem existenční starosti, a které děsí emisní povolenky, kteří nesouhlasí s takzvanou vládní důchodovou reformou a kteří si nehodlají odpírat od úst k vůli zvyšování nákladů na zbrojení, Piráty ani Přísahu volit nemohou. Nebo mohou, ale s tím, že nejenže se jejich problémy nevyřeší, ale ještě se prohloubí. Bez levice čelí šlamastyce. To by mohlo být heslo Stačilo!, s nímž lze do voleb vyrukovat. Toto hnutí je jediné, které klade sociální rozměr na první místo.
Je potom na každém z nás, abychom se rozhodli, jaké místo zaujímá tento rozměr v našich životech. A podle toho volme.

Chudý nemá skrýší…

Téměř v každé domácnosti
náklady se velmi zvýší.
Však již teď se kdekdo postí:
Zdraží se i pobyt v chýši.
Že se zimou třesou myši?
Povolenka spát vám nedá.
V chatě topil uhlím děda?
Dnešní doba se holt liší.
Cena topení se zvedá:
Chudý člověk nemá skrýší.

Není štítek? Přijde postih.
Bouři vichr neutiší.
Nejvíc trpí lidé prostí:
Ocitli se v divné říši,
kde, že mají příliš, slyší.
Kdosi nejspíš způsob hledá
(až je z toho řádná věda),
jak jim od úst sebrat číši.
Boháč štve psy na souseda:
Chudý člověk nemá skrýší.

Je zde přízrak minulosti,
z níž jen strach a úzkost čiší.
Od břemen se neoprostí.
Hned na startu o finiši
od pokrytců rady slyší.
Že si všechno dobře sedá
(až na lidi bez oběda),
přitom mluví o Ježíši.
Z výdajů je abeceda:
Chudý člověk nemá skrýší.

Temno sbírá prázdná kréda.
Iluze jen šeptá: Běda.
Plat si vyrůst nepospíší.
Existenční nouze shledá:
Chudý člověk nemá skrýší…

P. S.

Loni jsem zde touto dobou (15. 7.) publikoval svůj první příspěvek. Jednalo se o sarkastickou báseň, jež se týkala pokrytectví kolem J. Bidena. To se ještě mainstream držel narativu, že se pan Biden těší pevnému zdraví, a o jeho mentálních schopnostech pochybují pouze „dezoláti“. Kdo se chce hodit ke svému úřadu, metaforicky zde odkazuji na Andersenovy Císařovy nové šaty, nemůže připustit zjevnou císařovu nahotu, tedy psychickou nedostatečnost pana Bidena.
O té začal mluvit samotný mainstream, ale až poté, kdy ve volbách v USA zvítězil D. Trump.
Hodně se toho za ten rok událo. Loni jsem poukazoval na skandální volbu von Leyenové, která by se měla zpovídat z naprosto nepřijatelného postupu v miliardovém nákupu vakcín(„Pfizergate“) ne prostřednictvím smluv, ale esemesek, které svět neviděl, podobně jako bájnou jitrnici od hostinského Pečínky v podání Josefa Beyvla. Nyní se aspoň uvažovalo o tom, že by měla být z funkce odvolána, třebaže pro její věrné právo ani transparentnost zjevně nehrají žádnou roli. Hlavně že ti samí mají tu drzost neustále poukazovat na Čapí hnízdo, v němž se oproti „Pfizergate“ (Je zde podezření na možnou obří korupci) jedná o ušmudlané drobné.
I tak je třeba ocenit, že se toto téma aspoň otevřelo, a že se plně ukázalo, jak loajalita vítězí nad univerzálně platnými pravidly a zákony.
Stejně tak jsem upozorňoval na to, že si nevystačíme s dogmatismem, že Rusko nesmí na Ukrajině vyhrát, ale že je třeba si situaci tohoto konfliktu střízlivě rozebrat a analyzovat její další možný vývoj. I zde se toho za rok událo velmi hodně.
Zkusme se dogmatismu postavit. Je rigidní, zpátečnický – a co hlavně, pro demokracii zhoubný. Z jeho půdy nikdy nevyraší ani klíček diskuse či stéblo dialogu. Potřebujeme problémy řešit, ne je tabuizovat. Svět je v pohybu, a tento pohyb bude nabírat na obrátkách. Mysleme na to, až si budeme vybírat pomyslného kormidelníka. Za sebe poznamenám, že nejhorší je ten, kdo neuhne z kursu ani o milimetr, a řítí se rovnou na útesy s tím, že nejdůležitější je, že ví, kde stojí.
Na webu Litterate.cz publikuji již rok – a toto je můj 120. text. Při této příležitosti chci poděkovat jak Danovi Sterzikovi, který mi zde publikační činnost umožnil, tak vám všem čtenářům, kteří jste si k mým statím našli cestu. Vaší zpětné vazby si velmi cením.