Část první
Nedávno jsem psala o lidovém léčitelství, a někdo mne povzbuzoval, abych napsala o historii a stavu amerického bylinkářství. Bohužel o tom moc nevím. Snažím se psát o věcech, s kterými mám zkušenost. Tak mne napadlo, že bych mohla něco napsat o americké alternativní medicíně. Tato specifická alternativa není jen “mírnou změnou v mezích zákona.” Je to o tři chlupy radikálnější.
V Americe devatenáctého století se léčilo vším možným. Bylinkářství bylo základem (v tom vynikali zvlášť Shakeři); thomsonisti vytvářeli síť “sousedských doktorů”; eklektici praktikovali směs indiánského bylinkářství, kuchyňské medicíny, a prvků regulérní medicíny; homeopaté měli svůj celkem rozšířený a populární systém; pak byli “alopaté” či regulérní, z kterých měli v té době lidé trochu strach (používali s přílišným nadšením minerální jedy a pouštění žilou), a po celé Americe jezdili kočovní prodavači zázračných elixírů (většinou výtažků bylinek v alkoholu, ale kdo ví), které tak krásně připomněl Mark Twain:
“[Teta Polly se právě dozvědela] o novince jménem Universální Bolehoj. Objednala si okamžitě větší množství najednou. Ochutnala ho a byla šťastná. Byl to prostě oheň ve skupenství kapalném. Rázem upustila od vodoléčby a ode všeho ostatního a upjala víru v Univerzální Bolehoj. Dala Tomovi čajovou lžičku a s úzkostlivým napětím pozorovala výsledek. Všechny její starosti zmizely a v duši se jí okamžitě zase rozhostil mír; “apatie” byla v mžiku ta tam.”
Tom posléze dá lžičku té medicíny tetině kocourovi, který si o ní přišel koledovat:
“A tak mu Tom otevřel tlamičku a nalil mu do hrdla lžičku Universálního Bolehoje. Petr vyskočil metr padesát do výše, pak vyrazil válečný pokřik a vydal se na závodnický okruh kolem světnice, bouchaje do nábytku, převraceje květináče a vyráběje obecně boží dopuštění. Potom se zvedl na zadní packy, v záchvatu radosti poskakoval s nakloněnou hlavou po světnici a jeho hlas vykřikoval do světa zprávu o blahu téměř nesnesitelném. Potom začal znovu obíhat světnici, vyorávaje brázdu chaosu a zkázy. Teta Polly vztoupila do pokoje právě ve chvíli, kdy Petr metal kotrmelce; potom vyrazil mocně závěrečné hurá a vyplachtil oknem, bera sebou poslední přeživší květináče.” 🙂 Doufejme, že v tom byla jen pálivá paprika.
Začátkem dvacátého století alopaté rozjeli projekt modernizace s pomocí charitativních organizací financovaných novými boháči. Rodina Rockefellerů se pustila do aktivismu v medicíně, a zvláště potom v rakovině. Nadace Carnegieho nechala sepsal tzv. Flexnerovo hlášení, které radilo zkonsolidovat medicínu, standardizovat lékařské fakulty, a odebrat možnost praxe všem, kteří neměli licenci. Fakulty, které učily jiné systémy, byly zavřeny. Zbyla jenom osteopatie, která v té době dávala důraz na manipulaci kostry, ale dnes už je téměř neroznatelná od ostatní medicíny (tito lékaři mají za jménem titul DO místo MD). Další specialita, která jakž takž přežila, je chiropraxe, manipulace svalů a kostry, s přídavkem různých esoterických praktik. Chiropraktici si říkají doktoři ale nejsou lékaři. Mají DC za jménem. Běžné pojištění umožňuje pacientům přístup k této modalitě. Naturopaté, homeopaté, bylinkáři a různí jiní léčitelé sice existují, ale může na ně kdykoliv dopadnout kladivo zákona proti ”provozování lékařské praxe bez licence” kterýžto je přísně uplatňován. A pacienti si je musí platit sami.
Dvacáté století v Americe bylo poznamenáno mnohým slavným vítězstvím vědy a rostoucí důvěrou vůči regulérním (teď už konvenčním či dnes by se řeklo mainstreamovým) doktorům, ale i hony na čarodějnice vůči lékařům, kteří se odvážili ignorovat nařízení, které vydávaly různé oficiální lékařské organizace. Americká rakovinová asociace publikovala tzv. černou listinu všech neortodoxních terapií. Doktoři, kteří tak dál praktikovali, byli démonizováni, pronásledováni, a často i existenčně zničení. Já jsem tu scénu poznala celkem intimně, když mi udělali diagnózu lymfomu v devadesátých letech. V té době už existovala aktivní a vlivná alternativní scéna mající silnou podporu pacientů. Zde je pár historických jmen doktorů a podnikatelů, kteří vyvinuli podstatnou snahu tímto směrem: Max Gerson, Gaston Naessens, William Coley, Harry Hoxsey, Josef Issels, a Nicholas Gonzalez.
Když se rozšířily počítačové sítě, probíhalo mnoho “plamenných válek” mezi lidem internetovým, kterých jsem se účastnila. Nakonec ale ta zášť proti neobvyklým názorům celkem pominula, a ortodoxe přijala tzv. komplementární medicínu, kde, jak jsme doufali, bude to nejlepší z alternativy podrobeno rigorózním testům a popřípadě přijato do konvenční medicíny. To se nestalo. Z komplementární medicíny se nakonec stala jakási silně rozředěná polívka, kde relativně povrchní rady kolem výživy a třeba masáže nebo jógy se staly běžnou praxí, a tím to skončilo. Naneštěstí ty peníze a ta enegie, která mohla poutavé alternativní praktiky podrobit pečlivé analýze, byla zneužita k falešným “testům” prováděným lidmi, kteří měli od začátku nepřátelský přístup k věci, a k dehonestaci těch, kteří alternativní metody zastávali.
Dnes je situace nevyřešena, ale nadějná. Alternativní praktiky dále existují a vyvíjejí se, alternativní kliniky se množí, a i řada doktorů konvenčně vzdělaných se k některým těmto praktikám obrací. Nově tomu říkají funkční medicína, tedy medicína, která se snaží využít konvenčních i nekonvenčních praktik k tomu, aby se dostala ke kořenu nemoci či neduhu a nespokojila se s potlačováním symptomů. Integrace alternativních praktik do konvenční medicíny znamená širší přístup pacientů k této péči, která je pak kryta zdravotním pojištěním. Internet umožňuje nebývalé spoje mezi zdravotníky i pacienty, rychlou výměnu názorů, videové debaty nebojácnych lekařů a alternativců, a anonymní opozici i z řad doktorů vůči některým zažitým nešvarům. Takový doktor Semmelweiss by si dnes otevřel anonymní substack a pranýřoval by otřesnou hygienu ve špitálech tam. Dosáhl by tím širšího a rychlejšího rozšíření jeho názoru, a mohl by žít spokojeně dál bez obav, že ho oplátkou zamordují v blázinci. Já jednoho takového doktora pečlivě sleduju, a napíšu o jeho teoriích a praktikách příště. Ale na druhé straně, nepřátelství konvenční medicíny vůči alternativám zase sílí; mnozí mají pocit (a ne úplně nezasloužený), že se snižují standarty a lecjaký populární nesmysl je praktikován jen proto, že ho pacienti vyžadují.
Zájem pacientů o doktory, kteří mají pověst opravdových léčitelů, na rozdíl od rozdávačů receptů podle oficiálních pravidel, stále roste. Roste ale také korumpující moc Big Pharmy. Svépomocné skupiny pacientů, kteří si navzájem pomáhají zdolávat problémy spojené s “jejích” nemocí, jsou často “ukradené” silami farmaceutického průmyslu, které je využívají k získávání financí a k propagaci konvenčních léků, a alternativní přístupy k věci zametají po koberec. Jako příklad uvedu organizací, které jsem kdysi telefonovala o radu se “zimou” (herpes) na rtu. V té době jsem už znala význam l-lysinu a meduňky na průběh neduhu. Když mi ta paní jenom doporučila acyclovir, byla jsem překvapena, a ptala jsem se, proč neříká nic třeba o bylinkách. Sdělila mi, že oni nesmí. Toto skryté ovládnutí (zvané v angličtině astroturfing, čili plíživá výměna opravdového trávníku za umělý) se od té doby rozšířilo, a dnes je těžké najít opravdu nezávislou organizací pacientů, tedy s čestnou výjimkou Anonymních alkoholiků, kteří od začátku striktně odmítají profesionalizaci a peníze zevně.
Doba covidová způsobila tektonický posun mezi pacienty a obrovskou ztrátu důvěry vůči ortodoxní vědě, medicíně, a autoritám (expertům) vůbec. Myslím si a doufám, že co dnes vidíme v politice EU, “fašingtonu,” woke, aj. je posledním velkým záchvěvem totalitního myšlení, kde jakýsi niterný stalinismus či maocetungismus diktuje jen jednu jedinou pravdu. Je to vidno i ve vědě (třeba o klimatických změnách) a v medicíně (vakcíny jsou bezpečné a efektivní a nikdy jinak), a kdo nesouhlasí, je kacíř. Jenže hodnotná věda se vyvíjí pomocí různorodosti názorů a myšlenkových proudů. Doba, kdy ortodoxe v medicíně a jinde znova beztrestně soudí své Husy a Galileie neúprosně odchází. Bude nutno vytvořit struktury založené na čestně získané důvěře lidí namísto politického diktátu. Čekají nás zajímavé a složité časy.
Éra jediné Pravdy končí.
Pohled z druhé strany. Jednou jsemv nějakém foru diskutoval o hliníku ve vakcinách, snad morbili. Všichni tvrdili že tam ten hliník je. \já měl před sebou program, který mimo jiné uvádá veškeré složky léků, včrtně třeba barvy na tablety a leštidla aby se leskla. Hliník, ve vo formě hydroxydu se ve vakcinách používá, je špatně odbouratelný a zajistí že agens, na které cchceme vytvořit imunitu a které je na něj navázáno přižije v organismu dost dlouho na to aby svůj účel splnio. ve spalničkách se ale používá jiné činidlo. hliník nikoliv. Bylo mi prd platné že já to vím… oni to četli někde na netu jinak.
Nu, u dospělého je mi jedno, co si myslí. Je demokrracie, tak i v názorech, Ale ta důvěra k netu, že hned první informace je spárvná, – za nás se říkávalo že každá druhá ženská na internetu je chlap, dnes to bude krapet složitější… a s těmahle lidma pak řešte volby.
L-lysin jsem začal před lety zkoušet coby stimulant tvorby vlastního kolagenu. Vedlejší efekt byl ale velmi zajímavý – obvyklé podzimní virózy, na které jsem trpěl od dětství, zcela zmizely.
Za covidu se mi tato zkušenost velmi hodila. Později se dokonce objevily čínské publikace (dostupné přes databázi ScienceDirect) dokazující, že l-lysin a některé další aminokyseliny opravdu zpomalují množení koronavirů i chřipkového viru – podobně jako u hpv nebo hsv virů.
Druhá věc, kterou bylo možné vypozorovat – vlny covidu kulminovaly v době, kdy bylo v populaci nejméně vitamínu D3. Že to nebyla náhoda, později dokázaly studie z Izraele. Vitamín D3 totiž mj. silně podporuje slizniční imunitu.
A třetí věc – z odborných pramenů se lze dovědět, že setkání s chřipkovým virem stimuluje tvorbu buněčných receptorů, na které se vážou koronaviry. To platí i o očkování proti chřipce. Dokonce je o tom studie americké armády z doby před covidem. Ta dokazuje, že jistá vakcína proti chřipce vedlejším efektem zvyšuje citlivost na koronaviry – což ale prý nevadí, protože koronaviry jsou, ve srovnání s chřipkou, „relativně neškodné“.
O těchto věcech jsem se dověděl jako laik částečně náhodu při léčbě jiných svých potíží a později ze zájmu, jak se před covidem chránit – a nebál jsem se to vyzkoušet na sobě. Fascinující ovšem je, že odborníci typu Hořejší a spol. tohle musejí vědět z titulu svého oboru. Ale neváhali mlčet, popřípadě lhát.
Bierhanzlova mast – na lysinu past.
Každá kráva, tele i vůl,
potřebuje jako sůl,
Kokoškovo koření,
jež ho zbaví trápení
Vynalezl ho Pelegrinus svatý,
jeden žejdlík za dva zlatý.
Alternativní medicína je také docela slušný byznys, nedejte se mýlit. Viz homeopatie a čínská medicína. Véélké prachy.
Bude těžké věřit doktorům, když zdravotnictví bude hlavně byznys.
Nedávno nejmenovaný doktor poměrně choulostivého oboru sprcal mou příbuznou za to, že se vůbec u něj nechala objednat. A co vlastně po něm chce – když je pouze stále unavená, má třes v končetinách a musí brát často antibiotika.
A takhle mlel prej porád, až ho zasekla a zeptala se, zda by jí aspoň neodebral krev. Na což mrzutě cosi sprostého zažbleptal, že kdo žije na Ostravsku, tak antibiotika brát musí , je často nemocný a vůbec hodně oslabený…ale krev odebrat nechal.
Závěr : Málo železa a prej ať už ho nikdy s ničím takovým neotravuje.
O což se bohužel ani nepokusila. Vždyť ani neměla čím !!
O Fe:
https://www.nzip.cz/clanek/1149-zelezo
To mi pripomina. Jeden dnesni titulek:
„Umělá inteligence má lepší chování u lůžka než lékaři.“
Vevča:
Doba covidová způsobila tektonický posun mezi pacienty.
To nejen v Americe. Všichni alternativci, o kterých zaselchnu, nestačí zahánět lidi. Ta moje kranioterapeutka kolem a po kovidu nešťastně říkala, že denně! odmítá dva až čtyři – prostě už nemá kapacity.
Markýza.
Přeci nejlíp léčí zelená barva.
Někomu stačí procházka loukou,lesem a někomu zelená stovka.
To je pravda. Japonci dokonce zjistili, o kolik stoupne imunita, když jste v lese čtvrt hodiny, půl hodiny, hodinu…..ale všechno bohužel nezachrání 🙂 Nehledě k tomu, že zdaleka každý nemá to štěstí, aby měl les za zadkem (jako třeba já)
Markyzo, tak jste mne inspirovala… k memu prekvapeni, mame tady nekoho pobliz. Zkusim to. 🙂
Pise nasledujici:
Kraniosakrální terapie je šetrná praktická metoda hodnocení a zlepšování fungování fyziologického tělesného systému zvaného kraniosakrální systém. Tento systém se skládá z membrán a mozkomíšního moku, které obklopují a chrání mozek a míchu. Pomocí jemných doteků (obvykle ne větších než pět gramů, tedy asi jako váha mince) lékaři uvolňují omezení v kraniosakrálním systému, což prokazatelně zlepšuje fungování centrálního nervového systému. Kraniosakrální terapie může také zlepšit fungování trávicího, pohybového, dýchacího a oběhového systému.
Vevča:
Hlavně přeju, ať je dobrej. Je to jako se vším – tak ať vám vyjde. Ale nečekejte, že to bude ze dne na den – tyhle metody sice uzdravují, a to definitivně, ale je to na delší lokte. Ta moje napětí zlikvidovat z nejhoršího trvalo odhadem nějakých 10 zásahů a zbytky se ještě ozývají dodnes a dodnes mi je čistí.
Je to pani. 🙂 Pise taky, ze u deti casto staci jen jednou. Ale deti temer vzdy reaguji (hoji se) rychleji. Poreferuju vam, az to zkusim.
Poreferujte, určitě! Vždycky mě potěší, když se někdo uzdravuje, ať je to v čemkoli.
Jo, děti se uzdravují rychle – nemají takové nánosy.
To bude pekne povzbuzeni k vypestovani nove generace. Ovsem to zase chce lidi s intuitivnim talentem…
Vevče velký dík za odvážné uchopení tak obsáhlého tématu.
A něco stručného a praktického pro ty, kdo chtějí zhubnout tuk.
Důležité je omezit energetický příjem, aby výdej energie mírně převažoval nad příjmem. A to dlouhodobě. Jak toho dosáhnout?
Ráno snězte, co chcete, ale v přiměřené míře. Za den energii ze snídaně vydáte. Jen je důležité nemít příliš velkou snídani, protože přebytek energie tělo okamžitě ukládá do tukových zásob.
Dopolední svačina je vhodným časem pro ovoce, ideálně banán nebo jablko. Obsahuje sice cukry, ale ty spálíte během dne.
U oběda už je důležité zmenšit porci přílohy, tedy polysacharidů. Nejvhodnějším polysacharidem jako přílohou jsou brambory vařené ve slupce a bez másla. Druhou je , zelenina, luštěnina nebo kukuřice, pak rýže, a až poslední moučné přílohy (knedlíky). Vhodné je mít jeden den oběd s masem a další den s luštěninou s vejcem a kouskem pečiva.
Odpolední svačina je vhodnou dobou pro mléčnou bílkovinu typu nízkotučného jogurtu, tvarohu, skyru, apod. Zaměřte se na optimální složení bílkoviny a málo tuků. Kasein obsažený v mléčných bílkovinách se uvolňuje postupně a dlouho zasytí. Nebo kombinaci trochy masa, více zeleniny a kousku pečiva. Lze též přehodit s večeří.
Večeře by se měla úplně vynechávat nebo konzumovat jako poslední jídlo dne kolem 17 hodin. Zhruba 2 hodiny bude tělo trávit potravu, po 10 hodinách od posledního jídla nastane katabolický stav, kdy tělo recykluje nepoužívané části nebo recykluje poškozené buňky na základní složky. Dostane-li se dotyčný do katabolického stavu, bude se mu chtít spát. Od 17 hodiny je 10 hodin 3 hodiny ráno, tedy od 3 hodin do probuzení bude dotyčný brát energii ze zásob tuků a opravovat poškozené buňky. To je vhodné pro lidi bez zdravotního omezení příjmu potravy.
Kdo má zdravotní omezení a potřebuje večeři, měl by se zaměřit na varianty:
1. bílkovinu typu maso, zelenina a 1 – 2 brambory+ malý plátek pečiva. Bílkovina v kombinaci s pečivem má všechny limitující aminokyseliny (methionin, cystein, lysin), a protože využitelnost aminokyselin limituje obsah té nejméně zastoupené esenciální aminokyseliny, proto je nutné ke kombinaci masa nebo luštěnin vždy doplnit trošku obilného pečiva.
2. rostlinou bílkovinu typu luštěniny s vejcem a opět troškou pečiva (důležité jako v 1. kombinaci)
3. vajíčko s kouskem pečiva
4. polévku z luštěnin (fazolovou, hrachovou, čočkovou) či masový vývar slepičí, hovězí, pekingskou, apod. s kouskem pečiva
5. mléčnou bílkovinu typu nízkotučného jogurtu, tvarohu, skyru, apod. s kouskem pečiva
Jak vidíte, pečivo je hodně důležité a nesmí se při pojídání masa nebo luštěnin vynechat.
Když píši o kousku pečiva, míní se tím malý krajíček ideálně celozrnného pečiva, poslouží podobně i konzumní chléb. Je to opět kvůli esenciálním aminokyselinám methionin, cystein a lysin. Obiloviny obsahují velmi malé množství lysinu, zatímco luštěniny a maso jej mají dostatek. Naopak maso a luštěniny mají málo methioninu, ale obiloviny mají methioninu dost. Proto kombinace maso + trochu obiloviny, aby došlo k využitelnosti potravy co nejlépe.
Další možnou formou stravy je tzv. zdravý talíř, protože obsahuje všechny složky potravy v přiměřeném poměru a zasytí na hodně dlouho.
Zeleniny k jednomu jídlu max, 100 – 200 g, jinak při jejím trávení dojde k nadýmání a plynatosti.
Dobré je střídat typ stravování, kdy dva dny po sobě vynecháváme večeři, či ji posuneme na odpolední svačinu a máme min 12. hodin bez jídla.
Ale následující dva dny po sobě naopak potřebujeme večeři doplnit, abychom tělu nedali signál ke zpomalení metabolismu.
Pokud máte rádi alkohol, dobré je jej vypít půllitr piva či sklenici vína max 2 hodiny před spaním. Čím blíže k hodině spánku konzumujeme alkohol, tím méně jej můžeme vypít. Je to kvůli tomu, že játra přednostně odbourají alkohol či jedy, a až potom začnou spalovat tuk. Kdo chce spalovat tuk co nejrychleji, měl by pít odpoledne a večer už jen čistou vodu.
Pití vody má jednu výhodu, že na zpracování 0,2 l vody tělo spotřebuje asi 25 kcal. Obvykle se voda v kalorických příjmech počítá za 0 kcal, ale ve skutečnosti je s mínusovým znaménkem.
Pro spalování tuku je důležitý dostatek kyslíku, proto je vhodné před spaním vyvětrat.
Zásoby tuku jsou v těle dvojí, viscerální (útrobní) tuk a povrchový tuk.
Povrchový tuk se spaluje nejlépe pohybem s dostatkem kyslíku (asi 60- 70% maximální tepové frekvence) trvajícím déle než 20 minut. Prvních 20 minut spalujeme zásobu glykogenu v krvi (stačí tak na krátký sprint), pak z jater, potom ze svalů (odkud jej nikdy nevyčerpáme všechen, ale tak do 60%), a pokud má tělo dostatkem kyslíku, spaluje tuk v aerobním režimu. Glykogen se spaluje v anaerobním režimu.
Kdo chce správně běhat, měl by se zahřát krátkou rychlou chůzí, procvičit a protáhnout tělo, opět krátké zahřátí rychlou chůzí (celé je to přípravou), pak sprint min 100 m (spálíme tím glykogen v krvi), můžeme pokračovat indiánským během střídáním rychlé chůze a běhu, a po 20 minutách od sprintu pak můžeme říct, že spalujeme tuk. Tam je nejvhodnější rychlá chůze či pomalý běh, na 60 – 70% maximální tepové frekvence (poznáme, že jsme sice udýchaní, ale ještě můžeme hovořit či zpívat).
Viscerální, čili útrobní tuk se nejlépe spaluje při udržení správné teploty těla, tedy v chladném prostředí. Vhodné je udělat krátkou rychlou chůzi, rozcvičení se zapojením cviků na břicho (předklony dopředu či šikmo k jedné noze, dřepy). Důležité je přitom pohyb břicha, kdy tělu dáváme signál, že je zde přebytek objemu, který vadí v pohybu, a naopak jde o zdroj energie rychle využitelný.
To je návod na co nejúčinnější spalování tuku. Pokud se vám to jeví příliš složitým, jděte okopávat zahrádku, hledat houby v lese, na turistický pochod, a dostaví se výsledek také. Pokud jej chcete rychleji či využít naplno, viz výše uvedené. můžete zvolit jakýkoliv pohyb při dodržení výše popsaných zásad délky pohybu nad 20 minut při tepové frekvenci 60 – 70% max. tepové frekvence (můžete ještě hovořit).
Kdo není na pohyb zvyklý, začíná, či má zdravotní omezení, volí obvykle rotoped či plavání. U rotopedu stačí klidně 5 minut, krátká pauza na vydýchání, pak opět pohyb, pauza, a opakovat dle sil. Důležité je začít zatěžovat ochablé tělo postupně a nepřepínat se.
U plavání lez hubnout viscerální tuk i jen pouhým ležením ve vodě, kdy tělo na udržení teploty okamžitě spaluje množství energie.
Po každém takovém cvičení do vyčerpání těla je zapotřebí zařadit den odpočinku. U starších osob i delší odpočinek na regeneraci těla a přizpůsobení svalů novým podmínkám. Potom dopřejte tělu min. 8 hodin spánku, aby byl dostatek času na regeneraci. Nemáte-li aspoň 7 hodin spánku, nepřetěžujte tělo více než lehkou procházkou. Snažte se ale vždy o 8 hodin spánku minimálně.
Přehnali jsme to s jídlem, nedodrželi čas posledního jídla 2 hodiny před spánkem maximálně?
U minulého článku jsem popisoval užití vápníku. Tedy napít se vody, vzít si Ca, D3 (pokud jsme nebyli přes dne aspoň 15 minut na slunci, ale je též v zásobách tuku) stopové prvky (multivitamínová tableta nebo žloutek z 1 vajíčka – žloutek je možný jen pro osoby bez vysokého obsahu cholesterolu) a jít spát. Tělo spotřebuje rychle energii z potravy na obnovu kostí.
Druhou možností je uvažovat vliv vody a napít se čisté vody, kdy dojde k vyloučení přebytku z večeře močí, a využitím toho, že 0,2 l vody = spálení 25 kcal.
Máte sedavé zaměstnání? Pak je vhodné jednou za 30 – 40 minut vstát ze židle a udělat pár kroků. Ještě lepší je udělat dřep či poloviční dřep, ale to není vždy možné. Když se ale povede udělat jednou za hodinu pár dřepů, efekt z toho významně pomůže ke spalování energie v průběhu dne.
Opět platí, že zhubnout tuk je běh na dlouhou trať. Rychlé diety vypudí z těla jen vodu, hodně tvrdé diety spálí z těla svalovinu, a při opětovném nabrání hmotnosti jde jen o tuk, takže je dotyčný na tom hůře než před zahájením tvrdé diety.
Aby mělo zhubnutí smysl, je zapotřebí mít příjem energie na 100 – 120%, kdy 100 je energie pro bazální metabolismus, 20% je obvyklý výdej energie pro pohyb při sedavém zaměstnání. Když dotyčný pracuje manuálně, pak přiměřeně více energie, ale vždy musí výdej energie převažovat nad příjmem.
V dřívějších dobách se přebytek příjmu energie neřešil, pohybu bylo dost, potravy málo, a energeticky vydatný tuk se schraňoval.
Dnes převažuje příjem energie nad jejím výdejem, a proto se tloustne.
Stav se dá zvrátit, za optimální se považuje zhubnutí asi 70 g za den, což při 9 kcal energetické hodnoty tuku, z nich 7 kcal využitelných jako energie (2 kcal se spotřebují při přeměně tuku na glykogen). To dává 490 kcal energie méně příjmu než vydáváme. A to je v podstatě jedno celé jídlo, např. večeře. Osobně bych doporučil spíše se soustředit na hubnutí po 30 g tuku za den. Jde o méně náročný proces, a je trvale využitelný, protože znamená omezit příjem jen o 210 kcal za den, pro což stačí omezit trochu každé z denních jídel nebo vynechat jednu svačinu. Nebo toho lze dosáhnout jen pitím 1 l čisté vody = 250 kcal spotřebováno.
Nezapomínejme při hubnutí hodně pít vodu a mít zdravá játra, takže to znamená pít málo alkoholu odpoledne či před spaním, a hodně čisté vody po malých troškách, aby nedošlo k přetěžování ledvin.
Bazální metabolismus se tvoří a zrychluje nejvíce ve svalech, povrchový tuk se spotřebovává dlouhým pohybem při 60% maximální tepové frekvence, viscerální zase pobytem v prostředí s nízkou teplotou.
Takže kdo chce zhubnout, nechť si pořídí zahradu nebo záhumenek. Při práci spotřebuje povrchový i viscerální tuk, bude mít dostatek D3 a k dodržení zdravého režimu mu bude stačit večer jíst bílkoviny, zeleninu a trochu pečiva (kvůli methioninu a cysteinu), pít vodu, dobře a dlouho spát a zhubne najisto.
Kdo takovou možnost nemá, nechť se při pocitu hladu napije čisté vody místo přejídání se nad připravenou dávku potravy. Kdo to už opravdu nemůže hlady vydržet, ať jí zeleninu. má málo kalorií, hodně vlákniny a zasytí na hodně dlouho.
Tak hodně úspěchů v hubnutí zásob tuku!
Gerd:
Anebo se zbavit vnitřního napětí 🙂 – mně to pomohlo s 12 kilama.
Markýzo, to se dostáváme na pyramidu zdraví, kde setříděno od nejdůležitějších priorit shora:
40% tvoří spánek – optimálně 8 hodin, minimálně 7 hodin, a to spadá do kategorie zbavit se vnitřního napětí a stresu
25% tvoří strava – aneb přestat do sebe cpát jedy a dovolit vnitřním orgánům správně a lépe fungovat
15% tvoří jakýkoliv pohyb – chůze, protahování, jóga, domácí práce
10% tvoří pohyb typu kardio – tj. pohyb na 60 – 70% maximální tepové frekvence, kdy dochází k aerobnímu spalování energie, tj. za dostatku kyslíku = ještě můžeme mluvit
10% silový trénink zaměřený na růst svalové hmoty
První tři věci, které tvoří těch 80%, (40+25+15%), lze zvládnout celkem snadno.
Gerd:
Přeju vám tu jednoduchost – já to bohužel tak jednoduché neměla. A spím dobře taky až potom, co zmizely ty tenze. Ono je to oboustranné: nevyspíte se – jste v napětí. Jste v napětí – nevyspíte se.
No a až teda na ten silový trénink všechno v cajku. 🙂
Jenže vy zapomínáte na to hlavní: na duši (nebo mozek, nebo psýchu, nebo všechno dohromady)
Pokud nemáte jizvy tam, je to skutečně tak jednoduché, jak říkáte.
Markýzo,
nezapomínám, ale spánek řadím do kategorie odbourávání stresu. Asi nejlepší na tenze je buď dobrý partner nebo domácí zvíře, a je jedno, jestli pes, kočka, či jiný mazlíček. A pochopitelně sluníčko a vitamín D3.
Každý si za svůj život nasbírá nějaké jizvy na duši, ale stále platí, že když něco nemůže že změnit, tak to musíte vydržet. A člověk vydrží strašně moc, když si najde něco, k čemu se může upnout.
Přeji Vám, aby se tenze nevrátily. K tomu Vám pošlu odkaz na súfijský příběh o králi, který byl smutný a vyžádal si prsten s nápisem, co to změní. https://akademiezivota.cz/i-toto-pomine-sufijsky-pribeh/
Je na něm nápis: „I toto pomine.“
Gerd:
Děkuju, jste hodnej – ale zviřata se mnou spí v posteli celoživotně a celé dopoledne bývám venku 🙂 Samozřejmě že i to pomáhá – o tom žádná. Hladit srst je vyloženě terapeutické….třeba do bohnického blázince za vámi může pes a kočky jsou na pavilonech docela běžně.
Jen někdy to nestačí.
Ono je to jedno, důležité je najít tu cestu, kudy to půjde, a mně osobně je naprosto fuk, jaká bude, hlavně, když funguje.
Gerd:
Ještě jsem zapomněla dodat – to poslední je moc pěkná mantra. Já ji znám od hnědého medvěda Bálú z Knihy džunglí – ten taky říkával „to mine. To všechno mine“ 🙂
S tím upnutím máte pravdu: já se zásadně upnula k tomu, že budu zdravá a spokojená – ale nijak vědomě! Byla to zkrátka tak silná touha, že nešla ignorovat a zahnat a když něco takového je, pak už jen hledáte cesty.
Ale s tím „musíte to vydržet“ – heleďte, to je strašně nebezpečný. Já na to před patnácti lety málem pošla – a ne že nějak obrazně, ale doopravdy.
Když něco nejde změnit, tak se to holt musí vydržet, ale neznamená, že se máte přestat snažit hledat nápravu.
Trochu přeháním spánek, jinak OK.
Spánek určitě nepřeháníte. Spát máte tak dlouho, jak Vaše tělo potřebuje. Přirozené probuzení je nejlepší, a to nám chybí. Spíše máme opačný extrém, kdy se budíme nuceně zvukem budíku a spát chodíme dlouho, protože práce.
Gerd:
No to mi povídejte. Až když jsem byla v důchodu zjistila jsem, že celý život spím o hodinu až dvě míň, než by tělo potřebovalo. Sice jsem léta pracovala z domu, ale to jsem rozhodně nevyspávala u vědomí toho, co musím udělat. No, dospávala jsem se dobrých pět let, to vám řeknu. On tenhle strojový a fabrický způsob života vůbec nedělá živému organismu dobře.
Markyza: A vidite. Kdyz jsem byla pacientem na klinice pro spani, tak mi ten doktor tvrdil, ze spani nedozenu! Jak se vam to podarilo?
Vevča. To jsou věci – klinika pro spaní! Já už o tom slyšela, ale dosud jsem nepotkala nikoho, kdo to zažil na vlastní kůži 😀 Přijde mi to děsně srandovní a to přesto, že si uvědomuju oč tam jde. Ale prostě řekněte „klinika pro spaní“ a já vidím kupu peřin 😀
Jak nejde dohnat spánkový deficit? Nemyslel krátkodobě? Protože mně to fakt trvalo roky. Prostě jsem nebyla vyspalá, ale zase mi nešlo spát třeba tři dny v kuse. Ale možná to bylo víc věcí naráz, protože dorůžova jsem se nevyspala skoro nikdy v životě, až teprve teď, kdy mizí všechno to napětí. Měla jsem období, kdy se mi sice nechtělo už spát, ale stejně jsem byla taková unavená.
Já totiž myslím, že je to do velké míry i otázka rytmu: moderní život vám zkrátka nedovolí žít podle vlastního rytmu, vnutí vám svůj a mně osobně to dělá strašně nedobře.
Je to až prdlý – mně předloni umřel muž a ačkoli ho hodně postrádám, vlastně se mi až teď povedlo srovnat si rytmus přesně tak, jak potřebuju. A když mi do toho někdo vstupuje – většinou je zapotřebí mimo program pohlídat vnoučata – tak mě to rozhodí. O to víc, že vnoučata samozřejmě miluju a ráda se s nimi vidím. To říkám proto, jak velká je zřejmě role toho rytmu – ale třeba jen pro mě, to nevím, mluvila jsem o tom s málo lidmi.
Nic moc! 🙂 Ja jsem to zazila dvakrat. Jednou v mistnim spitale, byla jsem uplne hyn a tak jsem dokazala usnou jen na hodinu. Pak se mi snazili prodat CPAP nahubek. Ze pry mam apneu. Neverila jsem jim, a po paru letech jsem se nechala pretestovat na Floride.
Meli tam 4 mini-loznicky, pacientu habadej, cloveka omotali dratem, hlavne na hlave, a pak hajdy spat. Celou noc mne sledovali na kompjutru. Zadna apnea. Tak mi dali prasky, ale nerekli mi, ze se to nema brat dlouhodobe. Taky mi vysvetlili hygienu spani, coz bylo dobre, ale zapomneli mluvit a diurnalnim rytmu a slunicku. Takze kratkodoba pomoc, a dlouhodobe mne to uplne rozhodilo s tema pilulema. Az ted se davam dohromady.
Jo, jeste dodam, ze uz jsem byla dost srovnana, a pak prisel ta pitoma zmena casu, a zas mne to rozhodilo… 🙁
… prisla… 🙁 🙂
Asi jak kdo, ale většina lidí je dnes, řekl bych, před spaním už doma. Cesta z obýváku přes koupelnu, to je otázka na pár minut. To není dlouho.
Jistě. Ale ty peníze šly do docela jiných kapes. To, co doteklo do kapes českých bylo jen zanedbatelné množství.
Teď se chystá nová pastička na hejly. Palebná příprava v médiích už běží a graduje.
Virus „X“! Dvacetkrát smrtelnější než covid-19! Umírat budou hlavně mladí!
Jasně, myslím že už jsou přípravy vysokovýkonných linek na výrobu séra a dohadují se obchody se závazným odběrem počtu dávek. Když nebudou odebrány, hrozí značná pokuta. Protože náklady na vývoj vakcíny byly obrovské! Farmaceutičtí magnáti se už těší na stamiliardové částky do svých kapes.
Jenom aby to vyšlo. Vzhledem k velkému tlaku věrchušky se naočkovalo dost lidí, u některých očkování moc nepomohlo a navíc je to docela silná komunita antiwaxerů. Jenže nikdo o viru X neví nic bližšího.
Jenomže za plentou už vykukují uši farmaceutických firem.
Pane Starý kocour.
Proto se zatracuje alt.medicína,aby měli zisky majitelé farmaceutických firem.
Jak propagoval i pan Targus tablety z Polska.
Jaky virus x ?? Dejte nakej link na clanky o nem, nikdy jsem to neslysel.
https://www.axios.com/2024/01/19/disease-x-plan-world-economic-forum
A najděte si sám další. Hrozí farmaceuti. hrozí.
A prosím, neúkolujte mě, bandito. Nemáte bambitku!
Virus X:
https://www.badatel.net/informator-z-wef-hovori-ze-choroba-x-bude-konecnym-riesenim-na-depopulaciu-6-miliard-dusi/
Každé takové očkování sníží imunitu očkovaného člověka, takže umírat budou i očkovaní lidé na běžné nemoci. Nejvíce ti, kdo podlehli masáži a očkovali se 3 x proti Covidu 19. očkovaní budou umírat samozřejmě na cokoliv jiného, jen ne virus X či Covid19. Neočkované zemřelé všechny šmahem zařadí do kolonky zemřelých na virus X, protože nebyli očkováni.
Autorce – díky za podanou informaci. Načala sice téma na pět šest tlustých knížek, ale seznámit se s problémem potlačování jiných názorů, než je ten jedině správný, stálo za to.
Jediná škoda, že takový text nebyl přístupný v době vypuknutí kovidu.
Takže jsme se škorpili zde na dvorečku s hnojem, zda turbovakcíny ano, či ne. A čuměli jsme na pimprlové divadýlko, aby si vládní lumpové mohli nerušeně provádět své rejdy spojené s pumpováním erárních peněz do svých kapes.
Nicméně:
Epidemie/pandemie covidu-19 proběhla i v Rusku, byli tam i mrtví (a nemálo) a následná vakcinace proběhla jejich vlastním přípravkem Sputnik. Tam se s vakcínami neobchodovalo, nikdo si nemohl nějak moc namastit kapsu. Loni na podzim se tam rozběhla druhá, mnohem menší epidemie a byla (aspoň jak RF tvrdí) jen malým odleskem té první. Virus je tak nějak zmutovaný, zesláblý.
Takže když někdo tvrdí, že je covid jenom běžná viróza, tak mu prostě nevěřím. Jiný systém, jiná vakcína a podobný průběh. U nás ale na tom mnozí získali nemálo peněz. A farnaceutické firmy dokonce spousty peněz
Takže strašením virem „X“ se hodí do krámu právě těm farmaceutickým korporacím.
Kocour.
Ani – ani. Ani běžná viróza – k té se musel dopracovat, jak vidno – ani ale takový drámo, jako se z toho dělalo. Tehdy jsem se koukala na souhrny úmrtí a tuším v 96 nebo tak nějak kolem najednou razantní nárůst a další roky zase do normálu. Čili tehdy byla asi nějaká chřipajzna, která čas od času taky zmutuje. Akorát že tehdy se z toho nedělal takový humbuk. Nezapomeňte, že při každé takové vlně pomře strašně lidí, co už mají nasysleno nemocí a tohle je dorazí.
Jenže co já mám zazlé byl právě ten humbuk, protože to umřelo nesmyslně spousta lidí na prosté vyděšení a staroušci v důchoďákách na zapomnění a samotu. Než to zatrhli, bylo pár velesmutných reportáží.