Aljaška jako symbol.

Po ohlášení schůzky Trumpa a Putina všichni několik dnů spekulovali, kdy a kde by se asi mohli prezidenti sejít.

Zaznělo několik možností. Nejprve ta místa, kde se už dříve sešli americký a ruský prezident – Helsinky, Ženeva, ty ale byly obratem zavrženy, tam se sice Putin setkal s předchozími USA prezidenty, ale dnes už tam nepojede .

Pak přišly nabídky vlád a prezidentů z míst, kam může Putin odjet bez obav z mezinárodní hysterie a zatykače – Turecko, Saudská Arábie, Emiráty, Kazachstán, Čína …

Pak přišla Aljaška, komentátoři áchnuli, že nikoho dřív tohle nenapadlo a obratem začali komentovat, jakou že to místo má symboliku:

Jako první samozřejmě hned všechny napadlo, že je to kus zeměkoule, který kdysi před více než 150 roky Rusko prodalo Spojeným státům. A hned se vyrojili rusobijci, kteří tvrdí, že tím Trump připomíná Rusům, že USA už jednou zastavily ruskou územní expanzi a přinutily cara, aby se vzdal výbojů v Americe. No tahle argumentace neobstojí, ruští mořeplavci objevili Aljašku vlastně mimochodem při mapování svých severních břehů. A v době, kdy proběhl prodej, byla Aljaška nezajímavé místo, kus studené země, kde nebylo možné provozovat zemědělství, jediný užitek byl z lovu kožešin a ryb a těch mělo Rusko spousty a spousty ze Sibiře a vlastních severních krajů a byly kvalitnější. Žili tam eskymáci a jenom pár ruských osadníků a vojáků, kterým bylo potřeba dopravovat obilí a jídlo z daleka a to bylo nákladné. Také proti tomu nákupu byl v USA velký odpor, prodej byl nevýhodný a nakonec se uskutečnil za mnohem nižší cenu, než za jakou USA nakupovaly jiné úrodné kraje, ta suma byla spíše symbolická. Hlavním argumentem nejspíš byl fakt, že se do Tichomoří z jihu nacpala Británie, se kterou byly na kordy jak Rusko, tak USA, tak se politici domluvili, že USA budou bránit Aljašku před britskou armádou lépe a efektivněji. On to opravdu byl kousek země na draka. Vydělávala na tom hlavně rodina Astorů (možná znáte hotely Astoria-Waldorf) , kteří potom rozjeli úspěšný obchod s tamními kožešinami a několik roků byli nejbohatší rodinou v USA. Dokud je nepředběhl Rockefeller díky ropě.
Teprve mnohem později bylo na Aljašce objevené zlato a ropa a Aljaška se stala ekonomicky zajímavou.

Druhá symbolika je zajímavější. Trump a Putin se scházejí v místě, kde Rusko a USA nejblíže sousedí. Přes Beringův průliv k sobě mají pevniny Asie a Ameriky jenom 80 kilometrů. A v průlivu ještě je několik ostrovů, které patří částečně USA a částečně Rusku a tam jsou dva ostrovy, velký Diomedes (ruský) a malý Diomedes (americký) a tam je nejmenší vzdálenost mezi Ruskem a USA necelé 4 kilometry. Vojáci a pohraničníci tam na sebe koukají dalekohledem, co má kdo k obědu. Dva prezidenti se tedy scházejí v místě, kde je Ukrajina a Evropa daleko, předaleko. A Rusko a USA nejblíže. Přiletí i oba ministři zahraničních věcí, témata budou tedy mnohem širší, než Ukrajina.

Třetí symbolika je v nedotknutelnosti a změně hranic. V Evropě v souvislosti se situací na Ukrajině stále zaznívá mantra o nedotknutelnosti současných hranic. Ukrajina má hranice, jaké dostala po rozpadu SSSR v roce 1991 a není přípustné na tom nic měnit !!! – hlásají evropští politici. Maximálně evropští vůdci a Zelenský připouštějí, že uznají situaci de fakto, ale nikdy a v žádném případě de iure. Odsouhlasíme zamrzlý konflikt, jakousi dočasnou čáru, která bude rozdělovat území a z obou stran vyklidíme pruh a lidé na připojeném území budou mít nejasný status a budou po sobě vrhat zlé pohledy. A kvůli tomu nejasnému statutu se tam nebude investovat, bude to odumřelý kraj, který bude neustále vytvářet napětí a problémy pro Rusko.
Setkáním na Aljašce dávají Trump a Putin jasně příklad toho, že co svět světem stojí, hranice se měnily, posouvaly, někdy válkou, někdy dohodou, někdy prodejem. Mimochodem, nejenom Aljašku, také mnoho dalšího svého území USA koupily, ponořte se do wikipedie.

A není potřeba se změnami hranic odkazovat do dávné minulosti, po pádu železné opony za posledních 40 roků se i v Evropě změnilo spoustu hranic. Válkou se rozpadla Jugoslávie a hranice tam jsou dodnes nejasné – a kdo někdy navštívil pohraniční oblasti, jasně viděl, že ty kraje jsou opravdu odumřelé a bez perspektivy, neobdělávaná pole a vinice jsou osázené tabulemi s upozorněním na miny.
Pár příliš mocichtivých politiků z věrchušky SSSR rozdělilo podpisem podvodné dohody největší stát světa – v rozporu s vůli obyvatel, vyjádřenou o půl roku dříve v referendu, ve kterém se většina obyvatel jasně vyslovila pro zachování SSSR. Neptali se ani v parlamentu. A způsobili neuvěřitelnou bídu, chaos a rozkrádání svých nástupnických států.
Také naše zemička se řadí k těm, které změnily hranice hned několikrát. A obyvatel se přitom nikdo na nic neptal. Vlastně jsme jediní v Evropě (a možná na světě), kdo poslední změnu hranic provedli bez střílení a nezaplatili jsme ji válkou. O „úspěšnosti“ projektu Československo nejlépe hovoří, že za méně než stoletou existenci změnilo hranice 5x.

Ta schůzka se nejspíš uskuteční na vojenské základně. Žádné pompézní sály, zdobené zlatem, štukaturou, vyřezávanými rozvilinami a sametovými závěsy, kde se oba pánové obvykle pohybují. (Trump si takové sály sám staví, Putin je zdědil z carských dob). Ve vojenském prostředí nic neznamenají barnumská prohlášení, která s takovou oblibou používá Trump. Váží se skutečná síla, schopnost protivníků prosadit svoji vůli a uhájit svoje zájmy. Putin v posledních letech jasně ukazuje, že skončila doba, kdy USA neurvalým způsobem škodily Rusku na všech frontách. V devadesátých letech američtí ekonomičtí konzultanti zajistili, že Rusko bylo mnoho roků ekonomicky vysáváno nadnárodními korporacemi a oligarchy, kteří vyváželi za nevýhodných podmínek ruské suroviny a další bohatství, neplatili daně a zisky z podnikání vyváděli z Ruska na západ. USA a další západní státy podporovaly různé propagandisty, extrémisty, separatisty, aktivisty a někdy i vyslovené teroristy, kteří se snažili škodit ekonomice Ruska a rozeštvávat společnost. Přitom svoji činnost halili do vzletných hesel o demokracii, svobodě a rozvoji občanské společnosti. Ta doba skončila. Rusko už nenaskakuje na žádná hesla, snahy rozvracečů stopne hned v začátku, koneckonců většina vnitřních nepřátel stejně už emigrovala a v zahraničí zjišťují, že hostina a třicet stříbrných je k dispozici jenom pro pár vyvolených prominentů, ostatní se musí živit reálnou prací, co je k dispozici pro zahraniční gastarbeitery.
I Trump už leccos pochopil – a radikálně omezil USAID, Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, které se v tom masivně účastnily a jejich prostřednictvím investovaly USA do nepokojů a rozkladu Ruska miliardy dolarů.

Aljaška = Arktida. Arktida je teritorium budoucnosti. Drsný kraj pro opravdové chlapy, zakalené nepohodlím, tvrdou přírodou a neúprosným klimatem, spoléháním na vlastní síly a jenom vlastní síly. Zároveň kraj plný bohatství surovin a přírodních zdrojů – ropa, zemní plyn, uhlí, kovové rudy z celé Mendělejevovy tabulky, zlato, diamanty, dřevo (které připlulo po řekách z vnitrozemí), ryby … Ale získat toto bohatství není lehké. Rusko má v tomhle dvacetiletý náskok. Několik desítek ledoborců už má a další se staví v loděnicích. Během několika následujících roků bude mít Rusko deset atomových ledoborců nejvyšší třídy. Americká armáda má k dispozici jednoho staříka ledoborce, je mu víc než půl století a raději s ním nikam neplují, protože kdyby jim uvízl mezi krami, museli by prosit Rusko o pomoc při vyprošťování. A co se týče lodních atomových reaktorů, USA je používají hlavně na ponorkách a letadlových lodích.
Na druhé straně v arktických vodách Ruska plují každý rok tisíce lodí, Rusko už teď vyváží z Arktidy 35 milionů tun nákladů ročně a v budoucnosti plánuje toto množství ztrojnásobit. Ke spolupráci zve jiné státy. Čína už v létě Arktidou přepravuje kontejnery a staví vlastní ledoborce a nákladní a kontejnerové lodě arktické třídy se zesíleným trupem. Také tankery pro zkapalněný zemní plyn LNG, které Rusku odmítly dodávat kvůli sankcím jiné loděnice.
Může se k osvojování Arktidy připojit i USA, Rusko nabízí spolupráci i americkým firmám. Už to nebude to bezbřehé rabování, jaké prováděly nadnárodní společnosti v Rusku v devadesátých letech, ale vydělává se v Rusku pořád velmi dobře. Jenom nyní za férových podmínek (a musí se platit daně).

Slýcháme už mnoho roků takovou západní mantru. Rusko rozumí jedině síle – musíme hovořit s Ruskem z pozice síly.

Ti nejchytřejší světoví politici už pochopili, že kdo se bude snažit hovořit s Ruskem z pozice síly, dostane odpověď také z pozice síly. Ruské síly, prověřené staletími, o které se Evropa několik posledních roků přesvědčuje na Ukrajině. A ke které se připojila síla dalších států – Číny, Indie, Iránu, BRICS, OPEC, ŠOS …

Skončil diktát a nadvláda Západu – Evropy, USA, G7, SWIFT, MMF … Už Uršulína, Mickron ani PePa neblouzní o čipech z praček a polních lopatkách. Ani o věčně ožralých mužicích, kteří mají podřízenost a otroctví v genech. Už pochopili realitu, teď jenom zbývá to veřejně přiznat, i když při tom ztratí mnoho ze svojí namyšlenosti.

Rusko staví mezinárodní situaci jasně. Já pán – ty pán. Nelez mi na moji zahrádku a já ti pak taky nepolezu do tvýho lesa.
O tom půjde řeč na Aljašce.