Pro tyto dny jsou dle mého charakteristická díla dvou spisovatelů: Jednak se mi vybaví Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Poručík Dub je předobrazem Petra Fialy, ambiciózní kadet Biegler má po letech svůj klon – bakaláře Lipavského – a Otakar Foltýn jako by z oka vypadl feldkurátovi Katzovi) a kromě toho řada pohádek od Hanse Christiana Andersena.
Od dánského pohádkáře mi pak na mysli nejvíce tanou „Císařovy nové šaty“.
Vůbec první text, který jsem zde 15. 7. 2024 publikoval, byla villonská balada nazvaná: Jít za něj padnout? (Viz https://web.litterate.cz/17898-2/). Týkala se J. Bidena a jeho zjevné nedostatečnosti pro výkon jakékoli funkce, natož amerického prezidenta.
Tehdy se mainstreamová média na povel tvářila jako pověstní „císařovi rádci“, a navzdory zjevnému stavu tvrdila, že Joe je ve vynikající kondici – a kdo říká opak, šíří dezinformace. Poté, co ve volbách uspěl Donald Trump, ví již celý svět, že Joe Biden vskutku na prezidentskou funkci mentálně neměl, a to od nástupu do funkce. Vyvstává tak pro někoho nepříjemná otázka, kdo že to v pozadí řídil J. Bidena, když o sám toho nebyl schopen?
Jistě si vzpomenete, jaké brutální manipulační kampani čelil během svých dvou prezidentských období Miloš Zeman. Byl líčen jako dementní, ačkoli dodnes dokáže mluvit spatra a bez pomocných lístečků. Jistý Bartík mu dokonce před druhým prezidentským obdobím prorokoval, že mu zbývá pár měsíců života a šířil zlolajnou nenávistnou pomluvu o jeho rakovině. Jak ale přišlo na duševní stav Joea Bidena, nikdo z těchto výtečníků si netroufl vyslovit, že někdo, kdo si plete Irák a Ukrajinu či Vladimira a Volodymyra, skutečně v prezidentském úřadě nemá co pohledávat (viz Wall Street Journal).
A co Gaza, vážení?
Příměr dívat se na něco jako císařovi rádci na prázdné tkalcovské stavy lze aplikovat na celou řadu témat. Vezměme si například genocidu. Západní svět se dostal tak daleko, že genocidu dělí na zhoubnou a žádoucí, přičemž tu žádoucí odmítá nazvat genocidou. Jako učebnicový příklad zde může sloužit Gaza, kde západní média zabíjení kojenců či starců přehlížejí či bagatelizují s tím, že je to tak v pořádku. Jak se asi na tento pohled západních mainstreamových médií dívají příbuzní obětí? Již chápeme, kde se bere ta neskutečná nenávist – a co ji způsobuje?
Nehodící se škrtněte…
Další oblastí by mohlo být ovlivňování voleb. Z nejrůznějších stran se ozývá, jak u nás i jinde v Evropě ovlivňuje volby „zlý Rus“. Konkrétní důkazy tohoto ovlivňování ale jaksi scházejí. Stačí, aby někde posílilo nějaké opoziční uskupení, a již je mu dána nálepka proruského.
Zato zrušené volby v Rumunsku se v mainstreamových médiích příliš neřeší – a hlavně se v nich nerozebírá, kdo zde ovlivňoval (tedy rušil). Raději se mlčí o výroku Thierry Bretona, který vybízí ke zrušení výsledků voleb, který nebude určité mocenské klice po chuti: https://euroweeklynews.com/2025/01/12/could-german-election-result-be-annulled-by-european-commission/.
Na dlažbu s entusiasmem…
Kdejaký „císařův rádce“ nadšeně vykládá o tom, jak se v České republice v této době žije skvěle, jak se máme nejlépe v dějinách – a jak že jen ti hrozní dezoláti neustále straší nesmysly o propouštění v důsledku nekonkurenceschopnosti průmyslu, vysokých cen energií a tragické zahraniční politice, která našemu zboží zavírá brány na důležité trhy. Již i server Novinky.cz byl nucen připustit, že nám nový rok začal zostra – a hrozí propouštění tisíců lidí. A to ještě nevíme, jak se vyvine situace u Volkswagenu a jiných německých automobilových koncernech.
Zejména velcí představitelé průmyslu by měli co nejdříve přestat hrát roli „císařových rádců“, a proti politice Fialova kabinetu s nekompromisně vymezit – a za cenu nějaké té mediální nálepky.
Zelené svítí červená…
Ve výčtu témat, na něž se hodí alegorie s císařovými novými šaty, nemůže chybět agenda Green Dealu. Jedná se přímo o ukázkovou oblast, kde pokrytectví vítězí nad realitou. Ideologie lítého boje za „jediné dobro“ se v mnoha ohledech zvrhává v ničivou totalitu, kdy jsou fakta ohýbána, jen aby „vyššímu dobru“ nic neodporovalo. Toto sdělení se mj. objevuje i v divadelní hře Dobré ráno s Findou.
Když osud Unie záleží na klystýru…
Slyšíme, že se bez levného ruského plynu (i ruské ropy) obejdeme. V zásobnících zatím docházejí zásoby – a nedostatečná náhrada je velmi drahá. Až se pomyslný nahý císař objeví v průvodu, bude již pro náš průmysl pozdě.
Tři roky jsme masírováni, jak je na tom ruská ekonomika zle, jak se Rusko rozpadne, jak sankce zabírají. Zabírají, ale je tu takový malý detail – více na Evropu než na Rusko. Zajímavý může být v tomto kontextu následující odkaz: https://www.imf.org/external/datamapper/PPPSH@WEO/OEMDC/ADVEC/WEOWORLD.
Další typický „císařův rádce“, který patrně nesleduje mapu bojů na Ukrajině ani vteřinu denně, Friedrich Merz, se nechal slyšet, že válka na Ukrajině musí skončit ukrajinským vítězstvím. Bylo by dobré vědět, z jakých analýz při tomto výroku vychází. Kde má brát Ukrajina další vojáky i další zbraně – a kdo to vše zaplatí. Německý volič by toto měl vědět v každém případě.
Nu, pokud Němci touží umírat na Ukrajině, nic jim nebrání tohoto „sympatického Kantorka“ (viz Na západní frontě klid) volit. Podpora Zelenského na Ukrajině je odhadována na méně než 20 %, přesto se nenajde nikdo, kdo by ukrajinským občanům dopřál svobodné demokratické volby. A tak Ukrajinci musí umírat pro někoho, koho většinově absolutně nepodporují.
Dejme na hlas dítěte, ne pokrytce…
Nechtějme být rukojmími „císařových rádců“. Poslouchejme hlas malého dítěte, které nemá strach, že ho někdo onálepkuje. Dítěte, které je schopné říci to, co vidí – a nevymýšlí si, aby se mu dostalo falešného uznání.
V novém šatu
K císaři jednou přišli dva šejdíři,
koumáci, kterým podvod kouká z očí.
Nikdo jak oni úsměvy nehýří.
Byl o ně zájem – hned, jak někam vkročí.
Císař měl pověst, že je muž marnivý,
že se jen o to, co si obléct, stará.
„Dáme vám to, co nemáte ani Vy:
Nač budou všichni koukat jako zjara.
Šijeme šaty, z kterých zrak přechází,
které Vám navíc cenné věci dají.
Ten, kdo je nosí, nepozná nesnází,
milován všude – v celém širém kraji.
Čarovné šaty pravdu Vám odhalí,
kdo se, a jestli, ke své práci hodí.“
Císař se z okna zahledí do dáli,
tam až, kde moře brázdí spousta lodí.
„Zjistíte, kdo k své profesi náleží:
Jenom ten totiž tyto šaty vidí.
Nespatří ten je, který je zátěží:
Buřiči, svoloč – ti, kdo nejsou lidi.“
Císař se na svou paruku zadívá.
V zrcadle on se s potěšením vzhlíží.
Že je sám loutkou, netuší nádiva,
jenž hodlá vládnout hlavně bez potíží.
Zamne si ruce, jak se mu zalíbí
nahnat strach tomu, kdo rád pravdu říká:
Kdo šaty uzří, bude mít alibi,
kdo poví opak, těžce zanaříká.
Popírač šatů se zlou se potáže.
Takový ať se někde v koutě schová.
Nesmysl, že je císař pán obnažen,
trestá se jako nebezpečná slova.
„Začněte s prací“, císař je nabádá.
„Nebudu šetřit, ať to, co to, stojí.“
Těm dvěma ihned zlepší se nálada,
když císař hlesne: „Dám vám truhlu svoji.“
Zlato a stříbro, a drahé kamení.
Že chce lid mosty? Na tom nezáleží.
Z nezájmu odpor častokrát pramení:
Kritika nesmí podkopávat režim.
Tkalcovské stavy nečinně čekají,
a ti dva lotři ve zlatě se topí.
Co s touto dvojkou? Císař pán nechá ji:
Ta může v klidu zamést všechny stopy.
Nadešla chvíle těžká a složitá:
Zjistit, jak tkalci daleko jsou s prací.
Císař však váhá, sám tam jít odmítá:
Chtěl by to vidět, odvahu však ztrácí.
Povolal rádce, dva mu hned poslouží,
oba se před ním poníženě plazí.
Každý z nich pouze chválen být zatouží:
Oba jsou zvyklí slyšet na rozkazy.
Jeden z těch rádců více se ohýbá:
Tak tomu císař tento úkol svěří.
Nad odborností vítězí obliba,
servilní poskok poroučí se z dveří.
Stavy jsou prázdné, rádce se zapotí.
Ví, že je nanic, tohle je mu jasné.
Přistoupil blíže, k těm dvěma naproti.
Má strach, že jeho kariera zhasne.
Jeden z těch floutků drze se vyptává:
„Myslíte si, že jsou ty vzory pěkné?“
Rádce se zmocní úzkost až sžíravá:
„Překrásné“, koktá. Více nedořekne.
Přiznat se nechce. Ví, že má namále,
tak vyšle signál, jak že je to skvělé:
„No, a ty barvy“, pokročí ve chvále,
„nádherné, vskutku“, vyděšeně mele.
S úlevou prchá, všude teď rozhlásí,
jak že se dílo mimořádně daří.
Císař má radost – hned sáhne do kasy:
Tak je to vždy, když slovo mají lháři.
Po čase druhý z rádců se dostaví:
Na stavy jako kolega teď civí.
Ví, že je hlupák, tedy má obavy,
že v mžiku zazní chechtot burácivý.
Lid venku brblá, zač císař utrácí,
to jeho vladař velmi špatně snáší.
Za katrem skončí největší chudáci,
kdo má flek, mlčí, aby nebyl v kaši.
Konečně šaty císař má obléci:
Jak jeho rádci vyjeveně zírá.
Stejně jak oni vykládá o věci,
jež ale není. Je jen prázdná díra.
Neschopen mluvit, lekl se pořádně:
Co bych měl vidět, nevidím, což značí,
že vládnu špatně. Málo mám v pokladně,
ubohý že jsem, směšný, rovněž k pláči.
Mám vidět šaty. Co to však znamená,
když vůbec nevím, zda mi jdou, a sluší?
Nutí se usmát, klesnou mu ramena,
gesta kamenná má a rudé uši.
Že šaty spatřil, nadšeně předstírá.
Vždyť oba rádci jejich krásu líčí.
Mozek mu sevře úzkosti přemíra:
Ocení krejčí, jací, že jsou dříči.
Dělá, že zkouší nový šat akorát.
„Padne Vám skvěle“, vykřikne lump drzý.
Císař se bojí, bude však radost hrát.
Čeká ho průvod v davu lidí. Brzy.
Již ten den nastal, císař se předvádí:
Kráčí si nahý, lidem kyne paží.
Se zlatem zatím zmiznou dva neřádi.
Nikdo se pravdu sdělit neodváží.
Císař je boží, zaznívá od kněží,
a běda tomu, kdo s tím nesouhlasí.
Upřímnost v hlavách mnohých se rozleží:
Kdo živí děti, odpustí si špásy.
Kdekdo však nechuť pocítí k císaři,
který až na dno důstojnosti padá.
Kdo šíří strach, tak nenávist vytváří,
potom je marná jakákoli rada.
Až malé dítě v davu se ozývá:
„Císař je nahý.“ Směje se a mává.
Propukla vřava, potupně hrozivá:
„Vždyť je to šašek – děcku patří sláva.“
Císař je ztrapněn, utéct již nezvládne.
Tímto vše ztratil, s tím nic nenadělá.
Na trůnu skončil, šaty má bezvadné:
Z ostudy kabát v plné šíři těla…
Jít za něj padnout – majstrštyk. Dnešní si nechám na zítra, mám fernet jen na to, co chci právě domalovat. Klobouk pod koleny.
A něco si tu ocitujme:
„Poručík Dub byl v civilu profesorem češtiny a již v té době jevil neobyčejný sklon k tomu, aby všude, kde jen to bylo možno, mohl vyjádřit svou loajálnost. V písemných pracech předkládal svým žákům témata z dějin rodu habsburského. V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. Ve vyšších třídách byla ta témata ovšem spletenější, jako kupříkladu úloha pro septimány: „Císař František Josef I., podporovatel věd a umění“, kteráž práce vynesla jednomu septimánovi vyloučení ze všech středních škol říše rakousko-uherské, poněvadž napsal, že nejkrásnějším činem tohoto mocnáře bylo založení mostu císaře Františka Josefa I. v Praze.
Velice dbal vždy toho, aby všichni jeho žáci při císařských narozeninách a jiných podobných císařských slavnostech zpívali s nadšením rakouskou hymnu. Ve společnosti byl neoblíben, poněvadž o něm bylo jisto, že je též denunciantem mezi svými kolegy. V městě, kde vyučoval, byl jedním z členů trojlístku největších pitomců a mezků, který se skládal z něho, okresního hejtmana a ředitele gymnasia. V tomto úzkém kroužku naučil se politizovat v rámcích rakousko-uherského mocnářství. Též nyní počal vykládat své rozumy hlasem a přízvukem zkostnatělého profesora:
„Celkem vzato mé naprosto nepřekvapilo vystoupení Itálie. Čekal jsem to již před třemi měsíci. Je jisté, že Itálie značně zpyšněla poslední dobou, následkem vítězné války s Tureckem o Tripolis. Kromě toho příliš spoléhá se na své loďstvo i na náladu obyvatelstva v našich přímořských zemích a v jižním Tyrolsku. Ještě před válkou mluvil jsem o tom s naším okresním hejtmanem, aby naše vláda nepodceňovala iredentistické hnutí na jihu. Dal mně též úplné za pravdu, poněvadž každý prozíravý člověk, kterému záleží na zachování této říše, musel již dávno předpokládat, kam bychom dospěli s přílišnou shovívavostí vůči takovým živlům. Pamatuji se dobře, že asi před dvěma lety jsem prohlásil v rozmluvě s panem okresním hejtmanem, že Itálie, bylo to v době balkánské války při aféře našeho konzula Prohasky, čeká na nejbližší příležitost nás zákeřně napadnout. – A teď to máme!“ vykřikl takovým hlasem, jako by se s ním všichni hádali, ačkoliv všichni přítomní aktivní důstojníci si při jeho řeči mysleli, aby jim ten civilista žvanil vlezl na záda.
„Je pravdou,“ pokračoval již mírnějším tónem, „že se ve většině případech i ve školních úlohách zapomínalo na náš bývalý poměr s Itálií, na ony veliké dny slavných vítězných armád i v roce tisíc osm set čtyřicet osm, i v roce tisíc osm set šedesát šest, o kterých se mluví ve dnešních příkazech po brigádě. Já jsem však ale vykonal vždy svou povinnost a ještě před ukončením školního roku, takřka na samém začátku války, dal jsem svým žákům slohový úkol: Unsre Helden in Italien von Vicenza bis zur Custozza, oder…“
A blbeček poručík Dub slavnostně dodal: „…Blut und Leben für Habsburg! Für ein Österreich, ganz, einig, groß!“…“
Rozebíráme-li dílo Jaroslava Haška (nejen Švejka, ale i povídkovou tvorbu, Dekameron, ad.), je třeba si říct, jak se ve své době asi cítil. Jako štvanec neustále pod dohledem. Rebel proti systému. Dnešní mluvou klasický „dezolát“.
Domnívám se, že si bral na mušku podobné typy, jakým dnes čelíme my. Odmyslíme-li si famózní Kopeckého výkon a náš odstup od konce Rakouska-Uherska, co nám z feldkuráta zbývá? Sebestředný alkoholik, vykuk, prospěchář, který posílá jiné muže na smrt, a záleží mu pouze na svém uspokojení.
Pouze se můžeme dohadovat, jak různí flanderkové, dubové či bieglerové pili Haškovi krev stejně, jako nám dnes bakalářové, plukovníci či nutellové…
Hašek byl bohém.
A Katz? Ne všichni lidé holt jsou běloskvoucí hrdinové bez bázně a hany. Ale mají třeba smysl pro humor a jistou míru cynismu.
Připomenu tu své dvě starší stati: https://nase-pravda.net/2024-07-04-01/ a https://web.litterate.cz/bacha-na-kadeta/.
Marku skvělé. Děkuji…
Rádo se stalo. Hezký večer Vám přeji.
Každá doba vytváří zmetky, kteří jsou poplatní současnému režimu. Čím hnusnější režim, tím hnusnější zmetky produkuje. Jedno mají tito zmetci společné, že dokonale využívají jakýkoliv režim ve svůj prospěch a nestydí se u toho poškozovat lidi kolem sebe a neznají žádné morální hranice. Jistě jsme všichni podobné kreatůry zažili i na vlastní kůži a kolikrát jsme se ani nestačili divit, kolik dalších lidí po nás jim naletělo. Kradou, podvádí, udávají, vlísávají se když je někdo nahoře. Většinou jsou to blbci, bez ohledu na školy. Když jsem v letech 1974-76 sloužil, vyznačovali se tito tupci především nástupem na snídani, oběd, nebo večeři. Ti největší burani byli většinou první u žrádla a chovali se jak dobytek.Extratřídu tvořili extra-burani, co si nechali posluhovat. Pak už byli jenom blázni, kterým se ani zbraň nedávala, protože by to tam vystříleli.
I když Hnízdila moc nemusím, jeho tvrzení, že mezi politiky je nejvíce psychopatů je pravdivé. Pokud z tohoto vzorku vybereme Fijalu, spatříme naprosto ukázkového psychopata, který postrádá jakoukoliv sebereflexi, který je naprosto přesvědčen o své genialitě a bezchybnosti, zároveň je to křivák první třídy, který se za svoje chování nestydí, je to prostě ukázkový blb. Je s podivem, že má svoje voliče.
Bavil jsem se teď chvilku s Babišem, v Těšíně u zimáku. Má malou, měkkou a studenou ruku.
Re: Ládik!!!
Ještě že u nás v Gorolistánu není zimák…
Říkala mi moje Jahoda, že včera snad prudil i v 3-nci.
Anďochovi léčbu jasanovým dřevem. Taková násada od lopaty, krumpáče či kalače dělá se studenýma a měkkýma rukama doslova zázraky.
Osobně vyzkoušeno – Pavel Zedníček doporučuje (reklama na cokoli).
Re Ládik: Ládiku, nemyslel jste jinou měkkou, malou a studenou část těla? Páteř jsem měl na mysli vy čuňátko. Ne (kostekeckou) klobásu 😆. Páteř…
Pak jsme šli na žrádlo do Da Capa a tam rozvědčík. Tak jsme šli jinam, k Jurčíkovi. Tolik pampuňů je tu asi kvůli olympiády dětí a mládeže…. Kraso starších žaček před chvílí vyhrála místní Zuzka, choreo se jí dělalo u nás doma, tak spokojenost.
Jsem zvědaví, co udělá Fico,jestli skočí na ponuku Zelenskeho,že pustí plyn přes Ukrajinu,nebo bude pokračovat, odběru plynu přes Turecko.Fico si musí uvědomit, ze Zelenskyj,plyn může zastavit kdykoliv.Když jednal o jižní trase,tak určité domluvil množství a dobu dodání,co asi i podepsal,takže to nemůže okamžitě vypovědět, byl by za podrazaka a příště by ho vyhodili.
Fico by měl Zelenského ignorovat.
Přesné. Není co dodat. Díky.
To mě těší, Jano. Velmi zdravím,
Marek
Tak nějak není co dodat…
Přirovnání Foltýna k feldkurátu Katzovi je velmi nespravedlivé vůči panu feldkurátovi. Otakara považuji za zjev velmi odpudivý a nebezpečný.
Předběhl jste mě.
I nad Fialenkem = Dub si dělám otazník a správné švejkovské přirovnání budu hledat.
Snad jen Lipánek = Biegler trochu sedí, ale rozporem je, že i Biegler v Knize projeví nějaký náznak charakteru. Lipánek? To teprve uvidíme…..
Marná snaha, příteli. V Haškových (spisovatel) dobách takových zrůd nebylo. Ty se vyskytly až v dobách Haškových (hokejista). Pukem do hlavy a tak.
Katz je moje ze Švejka snad neoblíbenější postava. Velký následováníhodný klaďas. Dávat ho dohromady s Foltýnem…
Moje Lacina.Čtěte |Švejka.Tam to všechno je.
Odmyslete si na chvíli televizní zpracování a roztomilý výkon M. Kopeckého v roli Katze, a zkuste tu pár slovy ty tři jednotlivé postavy charakterizovat. Jejich vlastnosti, jejich chování atd.
Možná se těch společných jmenovatelů potom dobereme.
Úmyslně zatím nevkládám svou charakteristiku. Zkuste k tomu zatím dospět bez vlivu mého pohledu…
Já bych je dokázal charakterizovat po ostravsku, všechny 3, za sebou:
chuj, chuj, chuj.
Chuj s nima!
A zase jsem dezolát – to je ruské úsloví: „Idi na chuj!“
Ty paralely, Marku, mě poronásledují už od roku 2022. Vlastně od Majdanu, kdy jsem pochopil, co znamenají (viditelné) koláčky čarodějnice Nullandové.
A už se dokonce objevili i prostořecí chlapečkové. Jeden se jmenuje Daniel. Ale zatím je málokdo slyší. Snad vyjde jako ten biblický Daniel z jámy lvové zdráv a silen.
Jistě, film je jen „adaptací podle románu“. Držme se klasika.
Katz je dobromyslný vychcánek s dobou a režimem.
„Pane kolego, „odspověděl Katz, plácaje ho důvěrně po zádech, „dokud stát neuzná za dobré, že vojáci, než jdou umřít do bitvy, nepotřebují na to požehnání boží, je polní kurátství slušně honorovaným zaměstnáním, při kterém se člověk nepředře. Pro mne to bylo lepší než běhat po cvičištích, chodit na manévry. Tekrát jsem dostával rozkazy od nadřízených a dnes si dělám , co chci. Zastupuji někoho, kdo neexistuje, a hraju sám úlohu boží……
…. Zábava byla v plném proudu. Objevily se ještě i jiné lahve a chvílemi ozýval se Katz: „Řekni, že nevěříš v pána boha, a to jinak nenaleju“.
Trochu mi to připomíná vlastní postoj za časů mé rozhlasové kariery.
Všimněte si výrazu: „…a to ti jinak nenaleju.“ – to je zřejmý rusismus, reziduum z Haškova pobytu na Rusi. Ostatně tento vliv je zřejmý i na mnoha jiných místech Haškova díla a netýká se to jen mluvnice. Evidentně dezolát a měli by ho zakázat.
Fiala a Dub sedí v tom, že dolů šlape a nahoru se hrbí. A vůbec je to blb.
Kadet Biegler projevil náznak charakteru za jízdy automobilem s poručíkem Dubem, kdy oba cestovali za svou kumpanií (až v závěru románu, ba str. 599 – až 602, to záleží na vydání). Na citaci trochu dlouhé, stačí ale zalistovat (jistě každý intelektuál musí mít „Švejka“ ve své knihovně).
Lipánek nepochybně bude mít také šnací projevit náznak charakteru, počkejme si (nekonečně, jako na Godota?). Sepuka by to vyřešila.
Lipánek na Krymu – bude poslední díl Švejka.
Na trubce je zajímavá sovětsko česká koprodukce života Haška a Švejka na Rusi
Velká cesta
https://www.youtube.com/watch?v=T0Mx4nt40pU
Ládík!!!
Není am překlep? Nemělo to být „Lipánek v krimu?“
Jo, ale Dub mně připadá přece jenom o něco hrubšího a odolnějšího zrna než Fiala. Týpci jako Fiala byli určitě v dětství určitým typem spolužáků-grázlů šikanováni.
Jo, a trochu OT dotaz (ne nutně na Godota, spíš do pléna):
Co je to zač, ta Volfová? Já vůbec nevím, kdo to je a čím je tak strašidelná, že i kytky zdrhnou z qětináče, když tato vstopupí do místnosti.
Prosím někoho o laskavou osvětu, předem dík!